Stejně jako je tomu ve světě, žijí v České republice s většinovou společností i různé menšiny. Lidé patřící do menšiny vytvářejí skupinu, která se odlišuje vůči většinové společnosti, a zároveň sami sebe považují za jinou skupinu. Druhů menšin máme mnoho, ať jsou to etnické, jazykové, náboženské či národnostní menšiny. Za menšinu se dají však považovat až ti lidé, kteří jsou veřejně diskutování a vytváří skupiny.

V České republice najdeme spoustu národnostních menšin, od Slováků až po vzdálený východ, společnost však většinou registruje existenci těch národnostních menšin, které mají u nás početné zastoupení, jak je tomu u zmíněných Slováků, či Ukrajinců, Rusů a Vietnamců.

Menší národnostní menšiny jsou v České republice často opomíjeny. Tato skutečnost se týká i např. řecké menšiny, která bude právě proto zpracována v této práci, ve které budou zdůrazněny česko-řecké vztahy, řecké svátky, jazyk, písmo zvyky a tradice.

Cílem této práce je zodpovězení hlavní výzkumné otázky „Jakým způsobem je integrována třetí generace řecké menšiny v České republice mezi většinovou společností“.

Teoretická část přibližuje okolnosti příchodu řecké menšiny do tehdejšího Československa, zaměřuje se na historický vývoj této menšiny na našem území. Jsou uvedeny nejdůležitější řecké organizace, které mají výrazný vliv na současný život Řeků. Dále se práce zaměřuje na zvyky a tradice, které jsou pro Řeky velmi důležité.

Cílem praktické části, opírající se o vlastní kvalitativní výzkum, je charakterizovat život třetí generace řecké menšiny v České republice, jaké dodržují zvyky a tradice, jejich vztah a znalost řeckého jazyka a jak oni hodnotí vztahy s většinovou společností.

Teoretická část byla zpracována na základě analýzy sekundárních dat, získaná z odborných pramenů tištěných a z internetových zdrojů.

Praktická část se opírala o vlastní kvalitativní výzkum. V tomto druhu výzkumu bylo na začátku stanoveno výzkumné téma a hlavní otázky. V průběhu mohou být dále otázky upravovány a přidávány, proto je tento druh výzkumu považován za pružný. Mezi jeho přednosti se řadí, že výzkumník může reagovat na různé situace a podmínky. Negativem však může být to, že výsledky mohou být snadněji ovlivněny osobností výzkumníka. ¹⁾

V této části byl proveden polostrukturovaný rozhovor, tedy takový typ rozhovoru, který má určitou kostru kladených otázek a ty jsou dále v průběhu dle situace doplňovány. ²⁾

Před samotným výzkumem byla kontaktována Řecká obec v Praze, kde byl proveden polostrukturovaný rozhovor s pracovníkem v této instituci. Tomuto pracovníkovi byly kladeny obecné otázky na česko-řecké vztahy, kvůli základnímu pochopení této problematiky. Následně byli kontaktováni na sociální síti Facebook mladí Řekové žijící v České republice, s nimiž taktéž byl prováděn polostrukturovaný rozhovor.

Počet Řeků byl v historii nejvyšší v době jejich emigrace do Československa, tudíž se převážná část knih věnuje právě tomuto časovému období. Podrobně jsou popsány okolnosti a příčina jejich příchodu v knize od Antuly Botu a Milana Konečného - Řečtí uprchlíci: kronika řeckého lidu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1948-1989.³⁾ Tato kronika zachycuje příchod Řeků do Československa, jejich usazení a následně jejich reemigraci. Podrobně se zaměřuje právě na občanskou válku v Řecku a útěk Řeků z jejich vlasti do levicově orientovaných zemí. Další kniha, která se též věnuje příchodu řeckých dětí na území ČR, je Akce Řecké děti 1948 od Petrose Cironise. ⁴⁾ Kniha je psána dvojjazyčně – řecky i česky. Popisovány jsou zde podrobnosti o příchodu řeckých dětí, a posléze o životě v dětských domovech, které byly vytvořeny na území Československa. Další kniha, z které bylo čerpáno pro vývoj českých a řeckých vztahů, je od Pavla Hradečného Dějiny Řecka. ⁵⁾ Od tohoto autora byla využita i kniha Řecká republika, v které je popsána nejen historie Řecka, ale i důležité řecké zvyky a tradice.⁶⁾

Řecko

Řecko, oficiálním názvem Helénská republika, se rozkládá z největší části na pevnině Balkánského a Peloponéského poloostrova a početných ostrovech. Jeho hlavním městem jsou Athény a úředním jazykem je řečtina. Státním politickým systémem je parlamentní republika a současným prezidentem je Karlos Papulias. Většina věřících jsou křesťané (95 - 98 % tvoří pravoslavní) a 1 % je zastoupeno muslimy. Řecko je země s krásnou přírodou, bohatá na kulturní dědictví a památky. Již od doby antiky bylo Řecko střediskem západního světa a kolébkou evropské civilizace a demokratické vlády. Avšak dnes je to stát, který si hledá své místo a postavení. ⁷⁾

Historicky nejstarší kontakty našeho území a středomořské oblasti byly kvůli různé geografické poloze obou zemí jen velmi ojedinělé. I později byly tyto kontakty spíše jen obdobné, avšak neustále se vyvíjeli. Mezi tyto události patří například cyrilometodějská mise v roce 863. ⁸⁾

Druhá světová válka výrazně zasáhla do dalšího vývoje česko-řeckých vztahů. Celkově byly styky bohužel přerušeny, avšak vzájemné vazby se více upevňovaly. Důvodem této skutečnosti bylo především to, že Československo a Řecko byly jedněmi z prvních obětí nacistického Německa a obě se zapojili do celosvětového boje proti fašismu.

Po skončení druhé světové války v roce 1945 však došlo k výraznému odcizení obou zemí, přičemž v hlavním městě Řecka Athénách nedošlo ani k obnovení československého velvyslanectví. Důvodem byla především rozdílná politická situace v obou zemích. V Řecku se postupně dostávala k moci extrémní pravice a naopak v Československu, nastupovala vláda komunismu řízeném ze Sovětského svazu. V Řecku se postupem času stále výrazněji projevoval vliv Velké Británie a následně také Spojených států.⁹⁾

V Řecku v únoru roku 1946 vypukla občanská válka a trvala do 30. srpna 1949. Nejkritičtější období však bylo v letech 1948-1949. V těchto letech mnoho lidí odcházelo ze země. Na jedné straně v občanské válce stály ozbrojené síly řecké vlády, podporované USA a Velkou Británií. Proti nim bojovali hlavně řečtí komunisté a největší protinacistická organizace (ELAS), která byla řízena komunistickou stranou Řecka (KKE). Válkou byla nejvíc zasažena severní horská oblast Řecka – tato oblast byla pod nadvládou Prozatímní komunistické vlády Řecka. Pravicová oficiální vláda tuto oblast, už z druhé světové války zpustošenou, izolovala a ta zůstala bez zdrojů potravin. Na základě toho se Prozatímní vláda (komunisti) rozhodla, že evakuují děti z těchto nejvíce zasažených oblastí. Emigrace byla v této době hromadným organizovaným činem. Řečtí komunisté se dohodli s jinými levicově orientovanými státy, které souhlasily s přijmutím určitého počtu dětí a poskytnout jim azyl. Hlavními aktéry těchto transportů byla levicová republikánská tzv. Prozatímní demokratická vláda Řecka, Ústřední výbor komunistické strany Řecka a Červený kříž. S těmito orgány spolupracovaly země východního bloku.¹⁰⁾

První organizovaný transport proběhl na jaře v roce 1948 a jednalo se o první vlnu řecké emigrace, která měla za cíl odvézt ze země a tím zachránit hlavně děti. Do Československa bylo transportováno celkem okolo 3 750 dětí. V roce 1949 v druhé emigrační vlně byl příliv uprchlíků mnohem vyšší. Zde přijížděli již především rodiče a prarodiče dětí z prvních transportů.¹¹⁾ Děti, které byly přivezeny do ČSR hlavně v první emigrační vlně, zde měly být tedy pouze na jakési rekreaci, na dočasnou dobu, která je měla uchránit před hrůzami války. Na druhou stranu asi 20.000 dětí, a to hlavně batolat, bylo od rodičů odvedeno proti jejich vůli. Pro tuto situaci je používán výraz pedomazoma.¹²⁾

Občanská válka skončila v listopadu 1949, kdy prozatímní demokratická vláda ukončila občanskou válku. Vítězství vlády anti-komunistických sil vedly k řeckému členství v NATO. Během bojů zahynulo 75 000 obyvatel, navíc v důsledku represí 40 000 lidí bylo uvězněno a přibližně 80 000 muselo opustit zemi. Po konci občanské války byla celá země v troskách, byla poražena levicová armáda, a všichni emigrující Řekové se museli smířit s tím, že návrat do své vlasti je prozatím vyloučený. V roce 1948 bylo otevřeno sto dětských domovů pro řecké děti, které v důsledku nemožnosti emigrujících navrátit se do vlasti nabývaly trvalého charakteru. Následky občanské války v Řecku se vlekly až do roku 1974. Po tomto roce v zemi padla diktatura a započala opět svoboda. V 80. letech 20. století využila část emigrace návratu zpět do vlasti. Mnozí však po návratu zpět těžko hledali uplatnění, často se tedy znovu vracely do Československa.¹³⁾

Podle sčítání lidu, domů a bytů 2011 žije v ČR 2 043 osob hlásících se k řecké národnosti.¹⁴⁾ Podle vlastních odhadů menšiny však jde až o 7 000 osob.

Řečtina je indoevropský jazyk používaný původním obyvatelstvem především v Řecku, na Kypru a v částech Turecka, a dále v některých emigračních zemích, jako je Austrálie, Spojené státy, Kanada aj. Novořečtina čili současná řečtina se přímo vyvinula ze starořečtiny. Řečtina tvoří samostatnou vývojovou větev indoevropské jazykové rodiny a vedle aramejštiny a čínštiny je jazykem s nejdelší zachovanou literární tradicí.¹⁵⁾

Nejstarším známým jazykem řecké jazykové větve je mykénština, používaná na Krétě a v pevninském Řecku. Klasická řečtina neměla jednotnou podobu, nýbrž vyskytovala se v různých dialektech. Literární památky ze 6. až 4. století př. n. l. dokládají klasickou řečtinu, jejíž attická forma se i dnes vyučuje jako starořečtina.¹⁶⁾

Po pádu athénské demokracie nastává období helénismu (od konce 4. století př. n. l. zhruba do 3. století n. l.), kdy na základě hlavně attického dialektu postupně vznikal obecný řecký jazyk, stručně koiné, dnes nazývaný dhimotikí ghlósa. Ve srovnání se starou řečtinou docházelo v této době ke změnám ve výslovnosti, kdy se tato výslovnost se už blíží novořečtině. ¹⁷⁾

Tato zjednodušená koiné se v důsledku výbojů Alexandra Velikého (356-323 př. n. l.) rozšířila jako úřední i obecně komunikační jazyk (lingua franca) po celém východním Středomoří a řeckých osadách v Itálii. V tomto jazyce byl napsán Nový zákon a stal se tak i jazykem křesťanských církví. V Římě se řečtina dlouho užívala jako jazyk vzdělanců, kteří se i v této době snažili udržovat klasickou attičtinu (atticismus).¹⁸⁾

Následovala střední řečtina, kdy po rozdělení a pádu západní Římské říše (476) se řečtina stala jedinou úřední řečí východní říše a pozvolna vytlačila latinu. Po ztrátě latinsky mluvících zemí na Balkáně se z Východní říše stala Byzantská říše, která od poloviny 7. století prodělala jistou kulturní krizi. Došlo k úpadku měst, gramatického vzdělávání a elit. Když se zde literární tvorba začala koncem 8. století oživovat, byla to už řečtina spíše hovorová a velmi blízká novořečtině.¹⁹⁾

V novověku se jazykové změny vyznačují i silnými místními zvláštnostmi, protože v různých oblastech působily odlišné ekonomické a kulturní vlivy. Přes četné přejímky z jiných jazyků (turečtina, italština, angličtina, francouzština aj.) tvoří většinu slovní zásoby dnešní řečtiny původní řecká slova. ²⁰⁾

Řekové přijali písmo fénických obchodníků asi v 10. století před naším letopočtem. S písmem však nemohli přijmout metodu použití. Semitská souhlásková abeceda řečtině nevyhovovala. Některé znaky přetvořili na samohlásky, jiné - pro řečtinu neupotřebitelné - vypustili. Tomuto písmu se říká řecké písmo archaické. Protože v té době ještě neměli jednotný jazyk, vzniklo několik variant písma pro různá nářečí. Lze je rozdělit na dvě skupiny: východní a západní řeckou abecedu. Z východních písem, která se stala základem národního písma všech Řeků, později vznikla i písma slovanská. Ze západořeckých písem pak latinka. Původní levosměrné písmo Řekům nevyhovovalo, začali psát tzv. bustrofédou obousměrně, tj. první řádku zprava doleva, druhou zleva doprava, třetí zprava doleva atd. Avšak ani tento způsob psaní nebyl vhodný. Proto nakonec určili směr písma a čtení textu zleva doprava. Tím vzniklo pravosměrné písmo, kterým píšeme a čteme dodnes. Od Řeků přijala písmo celá Evropa. Při porovnání zřetelně vidíme, že latinka i azbuka se vyvíjely ze stejného základu. ²¹⁾

Řekové jsou velice silně nábožensky založení, také více jak 90 % tamního obyvatelstva se hlásí k pravoslavné církvi. Řekové dbají na dodržování tradic a zvyků, jenž vycházejí z jejich bohaté kultruní minulosti. Zvyky a tradice se region od regionu lehce liší, ale národní jednotka je všude zjevná. Řada svátků si drží tradici již od byzantské doby a některé sahají až do starověkého Řecka. Většina svátků je spojena s pravoslavným kalendářem a jmény svatých. Žijí od svátku ke svátku a mezičas vyplňují pečlovou přípravou. Značně lpí na své rodině, která je pro ně základem všeho. Řekové jsou silní vlastenci a velmi hrdý národ. ²²⁾

Svatba

Mezi nejdůležitější okamžiky života Řekové řadí svatbu. Její příprava je dlouhá a náročná, většinou probíhá už od zásnub. Dodnes je v některých rodinách zvykem dávat své dceři věno, tzv. „prika“. Jeho hodnota a velikost vyplývá z toho, jak bohatá je nevěstina rodina. Obzvláště na vesnicích se dodržuje zvyk „výstavování výbavy“, který probíhá v domě nevěsty. Součástí věna jsou vyšívané ubrusy, přehozy, deky, ručníky, utěrky apod. „Výstavu výbavy“ navštěvují kamarádky a matky dívek na vdávání, aby mohli posoudit úroveň a množství. Avšak nepřichází s prázdnou, s sebou nosí hrnek cukru pro sladký život novomanželů a hrnek rýže jako symbol plodnosti.²³⁾

Svatba je posvátným spojením muže a ženy, přičemž se skládá ze 3 částí: posvěcení prstenů, posvěcení věnečků na hlavách nevěsty i ženicha a završuje se tancem Isalaiha, při kterém novomanželé třikrát projdou okolo oltáře a ostatní přítomní na ně hází rýži a květy, jež symbolizují bohatství a štěstí. Během zasnoubení nosí zlaté prstýnky na levé ruce, které si během obřadu navzájem vymění a přendají na pravou ruku. Po skončení obřadu novomanželé přijímají gratulace od svých příbuzných a známých a poté následuje velká a hlučná oslava, kde nechybí dostatek dobrého jídla a pití. Oslavy jsou velmi bujaré, plné tance a zpěvu, které mohou trvat i tři dny. Zvykem je, že novomanželé odchází z oslavy poslední. Běžná řecká svatba má okolo 500 až 1000 hostů.²⁴⁾ Po svatbě většina žen opouští své zaměstnání a věnuje se naplno své rodině, což se dodržuje zejména na vesnicích. Mužovou povinností je zabezpečit rodinu finančně a žena obstarává výchovu dětí, stará se o domácnost a hýčká si svého muže. Možná díky tomuto rozdělení je v Řecku tak málo rozvodů.

Křtiny

K dalším důležitým událostem patří křtiny, které symbolizují vstup dítěte mezi křesťany. Obvykle se děti křtí v období mezi 9 - 24 měsíci, ale mohou být pokřtěny v jakémkoliv věku. Křest probíhá v pravoslavném kostele, během křtu kněz ponoří dítě třikrát za sebou do teplé vody promíchané s olivovým olejem. Při každém ponoření odhání zlé duchy ďábla a na konci křtu se odstřihne dítěti malý pramen vlasů. Důležitou osobou na křtinách je kmotr či kmotra. Stát se jím znamená pro každého velkou čest, druhou stránkou je značná finanční náročnost. Kmotři většinou financují celý obřad, obdarovávají dítě zlatým řetízkem a jeho matku zlatým šperkem, dále zabezpečují potřeby pro dítě i po několik let. Po křtinách následuje velkolepá oslava podobná té svatební, kterou hradí otec dítěte.²⁵⁾

Pohřby

Ceremoniály spojené se smrtí člověka se již ve větších městech striktně nedodržují, ale na venkově a ostrovech se tyto rituály nadále ctí. Pokud v řecké rodině dojde k úmrtí člena rodiny, ženy na znamení smutku chodí oblečené v černém 1 až 3 roky. V případě úmrtí manžela nosí ženy černé oblečení po zbytek svého života, zda-li se znovu vdá, tak ode dne svatby může opět nosit jakékoliv oblečení. Jestliže je nositelem smutku muž, nosí černou pásku kolem paže po dobu 40 dní a na znak samoty se nemůže oholit. Po 40 dnech nastává „probuzení“, kdy se muž může oholit a přestat nosit černou stuhu.²⁶⁾

Kafeneion

Kafeneion je kavárna pouze pro muže ve středním a vyšším věku. Patří mezi nejdůležitější a nejoblíbenější místa, kde se vedou nekonečné debaty o politice, ženách, fotbalu, popíjí se káva, hrají se karty a stolní hra „tavli“.²⁷⁾

Komboloi

„Komboloi“ jsou protistresové korálky určené převážně pro muže. Řekové jsou známí svým pohodovým životním stylem a právě tyto korálky jim pomáhají se zbavit stresu či slouží k pouhému zaměstnání rukou při snaze omezit kouření. Korálky jsou navlečené na šňůrce, dá se s nimi různě točit okolo prstů nebo dle potřeb s jednotlivými korálky posouvat. Tyto korálky jsou mnohdy vyráběny z drahých kovů či jsou nosiči znaku oblíbeného fotbalového týmu.²⁸⁾

Řecký tanec

Řekové mají velký smysl pro hudbu i tanec, také je jednou z mála zemí na světě udržující si tradici folklórních tanců už od starověku. Pro Řeky slouží tanec k vyjadřování lidských pocitů a každodenního života. Spadá mezi nejvyšší formu umění předávanou z generace na generaci pro uchování národní identity. V řecké kultuře se lze setkat s několika hudebními a tanečními styly. K významným patří rebetiko, který se objevil začátkem 20. století po prohrané řecko-turecké válce (1919 - 1922). Tento styl je plný emocí, zahrnuje krásné písně o lásce, samotě, smutku a smrti. Dalším asi nejvýznamnějším tancem je zembetico, kdy muž tancuje sólo. Tancem vyjadřuje své pocity, nálady a vnitřní napětí. Hasapiko je tanec dvou a více můžu tancující s rukami kolem ramen. Tance jsou především dominantou mužů. Typickým řeckým nástrojem je buzuki (podobný mandolíně). Podle tohoto nástroje se nazývají typické řecké podniky - Buzuki kluby. V těchto klubech vystupují známí řečtí zpěváci společně s kapelou. K dobré zábavě patří i dobrý alkohol (whisky a metaxa) a tanec. Většina řeckých tanců je kruhových, tanečníci se drží za ruce, ramena nebo za pásky a první taneční drží ve své pravé ruce šátek. Tanec začíná pravou nohou a pohybuje se proti směru hodinových ručiček. U smíšených tanců většinou tancuje první muž. Do nedávna tancovali muži s ženami v jednom smíšeném kruhu jen zřídka, většinou ženy tancovaly ve vnitřním kruhu a muži tvořili kruh vnější. Taneční uspořádání se liší podle regionu. Na ostrovech jsou taneční kruhy tvořeny rodinami. Kruh vede otec, za ním následuje manželka, pak nejstarší syn se svou ženou a jejich dětmi atd. Podstatnou roli hraje v tanci šátek, neboť ve starých dobách muž nemohl držet ženu za ruku, proto místo držení využívali šátek. Takto se při tanci drželi také oddané páry. Dříve také žena nemohla tancovat vedle muže nepatřícího do rodiny, v tomto případě mezi nimi tancoval stařec nebo dítě. Mužské tance jsou portrétem jejich mužství, naopak ženské jsou jednoduché a pomalé.²⁹⁾³⁰⁾

Kroje

„Počátky vzorů řeckého starobylého kroje bychom mohli vystopovat v římském oděvu, jež byl ovlivněn asijskými kulturami, stejně jako vlivy z renesance. Vývoj tvarů během let a zvláště výboj postupující z Byzance, měl za následek vznik kroje poměrně málo podobného starověkému řeckému oděvu. O vývoji oděvů z byzantského a post-byzantského období je známo velice málo. Po osvobození země od turecké nadvlády se objevují vlivy západní Evropy.“³¹⁾

V základu se rozlišují 3 kroje: kroj pro každodenní nošení, sváteční a svatební. Způsob vyrobení kroje, ozdobení a doplnění šperky odraží věk, sociální a rodinné postavení nositele. Tvar oděvů ve středomořských oblastech byl založen na Dalmatice. Dalmatica vychází z římské tuniky a je to část oděvu vyrobený z několika kusů látky, která překonala v řeckém kroji jako Pukamiso. Prostřednictvím Alexandra Velikého byla rozptýlena hellenská civilizace do Asie a Afriky, tak i pozdější šíření řeckých oděvů na západ a sever osvětluje společné rysy většiny pozdějších oděvů.³²⁾

Řecko je v oblasti folklóru velice rozmanité ohledně tanců, hudby, písní, krojů a všeho, co k folklórním tradicím patří. Zejména pro Řeky žijící v zahraniční je folklór způsob udržení si kontaktu s Řeckem. Problémem je, že tyto tradice postupně mezi lidmi upadají.

Nový rok

Prvním dnem v měsíci a zároveň i v celém roce je 1. leden a Řekové věří, že jak se jim bude dařit tento den, bude se jim dařit po zbytek roku (viz české přísloví: „Jak na Nový rok, tak po celý rok.“). Z důvodu této pověry se lidé snaží na nový rok nehádat, nic neztratit a nepůjčit apod. Koledování je nejvýznamnější novoroční zvyk. V předvečer Nového roku chodí jak dospělí, tak děti od domu k domu a zpívají koledy a přitom drží jablko nebo pomeranč (liší se dle oblasti). Dříve se při zpěvu lehce vyplácával hospodář zeleným prutem, který symbolizuje život. Na oplátku se koledníkům dávají mince, sladkosti či ořechy.

Neodmyslitelnou součí je stůl plný delikátních pokrmů a sladkostí, nejdůležitější, co nesmí nikdy chybět je tzv. Vasilopity. Jedná se o novoroční koláč, do kterého se zapeče mince, tzv. fluri. Při krájení se schází celá rodina a ten, kdo dostane kousek se zapečenou mincí, bude mít po celý rok štěstí. Dále se hrají tzv. „šťastné hry“ – hrají se karty a jiné hazardní hry a opět to má ukázat, kdo bude mít po celý příští rok štěstí.³³⁾

Fota

Dalším svátkem je Fota, tzv. svátek světla, který se slaví 6. ledna. Jde o den, kdy byl pokřtěn Kristus Janem Křtitelem a tento den se světí voda a odchází ledy. Dříve lidé obcházeli domy a zpívali koledy. Zvykem je, že se lidé shromažďují u moře, řeky případně vodní nádrže, kde kněz vhazuje kříž do vody a ty otužilejší se za ním vydají do studené vody a soutěží, kdo jej první vyloví. Vítěz s křížem obejde domy, aby je posvětil a za svůj čin dostane výslužku.

Větévkou olivovníku či snítkou bazalky křtí každý kout domu, chléva, zahrady, vinice, pole i zvířata. A dříve lidé chodívali k moři, které bylo posvěcené, omývat předměty, které pro mě byli důležité. Věřili, že tím se každá věc stává čistou a získá opět svou původní sílu. ³⁴⁾

Masopust

Masopustní veselí je třítýdenní období probíhající většinou v únoru. Přesné datum se vypočítává podle toho, kdy se slaví Velikonoce a končí tzv. čistým pondělím. Během masopustu se lidé shromaždují, zpívají, hrají hry, veselí se, hodují a především se pořádají maškarní průvody – řecké přísloví praví: „Masopust bez masek je jako chleba bez mouky.“. Jednotlivé týdny masopustu se nazývají podle toho, co se může v té době konzumovat, např. druhý týden je masový a třetí sýrový.³⁵⁾

Velikonoce

Čisté pondělí

Čisté pondělí připadá na poslední neděli Masopustu. Do tohoto dne začíná tzv. Sarakosty nebo-li čtyřicetidenní půst a smutek. V tomto obdobní se nekonali žádné oslavy ani svatby. V tento den se křesťan očišťuje – psychicky, chodí více do přírody a od potravy. Ženy tento den tráví úklidem domácnosti, především veškerého kuchyňského nádobí, jako očista toho, z čehož se přijímá potrava.

I tento svátek má svůj tradiční chléb zadělávaný bez kvásku nebo se dělala tzv. Lagana, což je také těsto bez kvásku tvarované do placek elipsového tvaru.

Od začátku 20. století se v Řecku rozšířil zvyk pouštění draků tzv. chartaetos, což v doslovném překladu znamená - papíroví orlové. Draci mají podobu šestihranu a soutěží se v tom, který drak se udrží na nebi nejdéle.³⁶⁾

Květná neděle

Tato neděle připadá na poslední neděli pře Velikonoci a začíná jí svatý týden. V tento den jsou veškeré kostely vyzdobeny větévkami vavřínu, olivovníku či myrty a palmovými ratolestmi. Kněz poté každému dal ozdobnou větévku, kterou si lidé doma věšeli na ikonostas (stolek s ikonami). Dříve se lidé touto větévkou vypláceli a poklepávali s ní své zahrady a pole pro jejich dobro. „Vyplácat se větévkami je prastará a ve světě rozšířená magická lidová praktika, kterou se měla předávat obrozující síla, zdraví a plodnost.“³⁷⁾

Velký čtvrtek

Na velký čtvrtek připadá barvení vajec a peče se velikonoční chléb tzv. koulori tis lampris, což je mazanec s červeným vajíčkem uprostřed. Vajíčka se barví pouze červenou barvou, což symbolizuje Kristovu krev a první obarvené vejce se nazývá „vejce pany Marie“, které se poté položí na ikonostas.³⁸⁾

Velký pátek

„Na velký pátek je nesena ve smutečním průvodu městem vyšitá a bohatě zdobená podoba mrtvého Krista tzv. EPITAF. Každý kostel zdobí a nese smutečním průvodem svůj vlastní EPITAF. Jde vlastně o rekonstrukci snímání z Kříže: kněz představuje sv. Josefa, snímá ukřižovaného Krista z kříže a s úctou ho pokládá na baldachýn ozdobený květinami.„³⁹⁾

Velká sobota

Církev ranní bohoslužbou radostně oznamuje znovuzrození Krista, touto liturgií končí veškerý smutek. Na počest se dříve zabíjela jehňata a jejich krví se nad domovními dveřmi dělaly ochranné kříže. Dnes se již maso kupuje v obchodech. Na svátečním stole nesmí chybět tradiční polévka z jehněčích vnitřností tzv. magiritsa, jenž se jí až večer po skončení půstu.

Okolo jedenácté v noci se všichni shromažďují ve slavnostním oblečení před kostely bohatě zdobenými rozmarýnem. Během půlnoci se zhasínají všechna světla v kostele, kněz poté zažehne nové světlo, které při zpěvu žalmů předává dál. Ženy se snaží dostat světlo od muže, aby se do jednoho roku vdaly. Pak následuje čtení Evangelia a zaznívá první velikonoční pozdrav „Kristus vstal z mrtvých“ a „opravdu vstal z mrtvých“. Na důkaz radosti zvoní kostely, dělají se ohňostroje, lidé si dají polibek lásky a odpuštění.

Po příchodu domů před domovními dveřmi udělá svíčkou křížek, novým ohněm se pak dále rozsvěcuje veškeré osvětlení, které bylo před odchodem do kostela zhasnuto. Tímto způsobem se vše vysvěcují novým světlem. Na venkově se chodilo požehnat světlem do stájí i za ostatními zvířaty. Světlo je ochraňováno po dobu 40 dnů, po kterou bloudí duše.⁴⁰⁾

Velikonoční neděle

Druhé vzkříšení probíhá v neděli odpoledne a říká se mu Agapi. „AGAPI se říkalo společným večeřím prvních křesťanů.“ Po skončení liturgie se tancuje a zpívají písně, vyznačující se pomalým a vážným charakterem.

Pro tento den je typické opékaní jehněte pod širým nebem a dělá se kokoretsi tj. jehněčí vnitřnosti na rožni). Společně se hoduje a po obědě se závodilo. Závodilo se v jízdě na koni, v běhu, přeskok přes improvizovanou překážku, hod kamenem do dálky, vzpěru těžkého předmětu a v přetahování. Cenou pro vítěze bylo jehně či víno.⁴¹⁾

1. květen

1. květen tzv. Protomaja je den zasvěcený přírodě. Všichni si vyjdou do přírody, sbírají květiny, z nichž vijí věnce, který si poté pověsí na venkovní dveře. Věnec symbolizuje přírodu a doprostřed věnce se dává česnek proti uhranutí. Věnec na dveřích visí až do svatého Janise, kdy se spálí.⁴²⁾

Svatý Janis

Řekové 24. června slavní svátek svátého Janise, tento nejdůležitější svátek v měsíci červnu se shoduje se dnem narození Joannise Prodroma i s letním slunovratem.

Na ostrovech se oslavuje tancem a zpěvem. Jiní dodržují tradice antických Řeků a zapalují oheň na ulicích či před svými domy, který přeskakují a přitom říkají: „Opouštím špatné, kráčím vstříc dobrému.“.⁴³⁾

Svatý Panteleimon

Svatý Panteleimon se slaví 27. července. Zajímavé tradice se dodržují na ostrově Lesbos, tzv. zvyk stožáru, kdy se obyvatelé ostrova umístí nejdelší kmen stromu na přístavní molo, tak aby jeden konec přesahoval nad mořskou hladinu, a na ten kmen se pověsí řecká vlajka. Tradice spočívá v tom, že se musí přejít celý kmen a získat vlajku, avšak kmen je potřen mazivem.⁴⁴⁾

28. října

Pro řecký národ je 28. října statním svátkem, na který jsou Řekové hrdí a všichni ho slaví. V tento den roku 1940 italský diktátor Benito Musalini požadoval řeckou kapitulaci, ale řecký diktátor Metaxas řekl NE, proto se tomu svátku také říká „OXI“, což je řecký výraz pro ne. Itálie vyhlásila Řecku válku, řecké hranice byly okupovány fašistickými armádami, ale Řecko se nevzdalo a ubránilo se.⁴⁵⁾

17. listopadu

Dne 17. listopadu roku 1973 bylo povstání řecké školy Vysokého učení technického v Athénách. Studenti se shromáždili v budově školy, pomocí radiového vysílání svolali další lidi, aby společně povstali proti sedmileté diktatuře, jenž byla nakonec svržena.

Dodnes se tento svátek slaví – 16. listopadu se lidé schází u budovy Vysokého učení technického a pokládají věnce a nosí květiny. V den svátku se koná shromáždění v budově školy a poté se jde průvod městem.⁴⁶⁾

Vánoce

Starý ani Nový zákon neuvádí přesný datum narození Krista. První křesťané slavili narození Krista 6. ledna. V roce 354 po Kristu byl v Římě ustanoven za den narození 25. prosince, tento den je také spjat se zimním slunovratem, kdy světlo opět vítězí nad tmou.

Den před Vánocemi (24. prosince) se děti scházeli už od brzkého rána a chodili od domu k domu, kde prostřednictvím koled sdělovali radostnou novinu o narození Krista. V ruce drželi svítilny a měli s sebou hůl, kterou rytmicky klepaly na dveře, aby přinesli dobro danému domu. Za koledu děti byly odměněny formou sladkostí, ořechů či kaštanů.

Na vánočním stole nesmí chybět dobré jídlo. Jí se vepřové i drůbeží maso, krůty se dostali na stůl až v 16. století a dnes se krůta plněná nádivkou objevuje téměř v každé rodině. Peče se zvláštní druh sladkého chleba Christopsomo – Kristů chléb. Dále pečou cukroví - Kourabiedes a Melomakarona. Stůl je vždy pečlivě prostřený, uprostřed něho se nachází Christopsomo s medem okolo něho jsou rozloženy ořechy, mandle, jablka a sušené fíky. Před usazením ke stolu si celá rodina mezi sebou přejí hodně zdraví a vše nejlepší do nového roku.

Vánoční stromeček není řecký zvyk, do řeckých domácností se dostal až ve 30. letech 19. století, tedy po vzniku novodobého řeckého státu. Předtím se zdobily dřevěné vyřezávané loďky. Tato tradice se dodržovala obzvláště v přímořských oblastech a na ostrovech. Dárky si davají až 1. ledna na svatého Vasillise.

Další tradicí je, že v předvečer narození Krista se otvírá nebe a cokoliv si člověk v ten okamžik přeje se stane. Proto mnoho lidí čeká až do půlnoci na tento okamžik pro vyplnění jejich tajných přání. Toto období je příznivé pro zjišťování budoucnosti. Příkladem věštění budoucnosti je hod zrnka pšenice do ohně, podle toho jak poskočí lze zjistit, kdo bude žít, kdo zemře nebo odejde do ciziny.⁴⁷⁾

Řecká kuchyně patří k těm nejlepším na světě a je známá i v zahraničí. Řekové se rádi schází v restauracích se svými blízkými a rádi si užívají jídla, pití a života. Ačkoliv se Řekové nemají s Turky příliš v lásce, v řecké kuchyni je jasně patrný vliv turecké a balkánské kuchyně, což je pozůstatek dob Osmanské říše. Zajímavé je, že jídla se v Řecku donedávna podávala vlažná, protože Řekové to tak mají nejraději. Starý vtip říká, že manželka volala manžela k obědu se slovy: „Pojď jíst, než ti to jídlo zteplá!“ Většina restaurací se však už přizpůsobila chuti turistů, kteří chtějí jídlo horké. ⁴⁸⁾

Tzatziky jsou studený pokrm z filtrovaného ovčího či kozího jogurtu, okurek a česneku. Přidává se také olivový olej, ocet a kopr.

Gyros se řecky čte jako „jiros“, jde o řecký fast food, který se rozšířil po celé Evropě. Je to kořeněné jehněčí, kuřecí či vepřové maso opékané na obrovské vertikální grilovací jehle. Maso se opéká postupným otáčením grilu a od kraje se postupně odřezávají jednotlivé kousky. Jde o obdobu tureckého döner kebab a arabské šawarmy. V Řecku se nejčastěji prodává v pitě (chlebová placka) s rajčaty, cibulí a s tzatziki, v dnešní době už také s hranolkami.Souvlaki je téké fast food z malých kousků masa a někdy zeleniny, grilovaných na menší jehlici v horizontální poloze. Podávat se může také jako sendvič v pitě se stejnými přísadami jako gyros nebo přímo na jehle anebo na talíři např. s rýží. ⁴⁹⁾

Musaka je mezinárodně známé řecké jídlo. Tvoří ji několik na sebe kladených a zapečených vrstev různých pochutin. Tři základní tradiční vrstvy jsou tvořeny plátky lilku (méně často cuket), mletým jehněčím masem a bešamelovou omáčkou z horkého mléka a jíšky z mouky a tuku, dále se přidávají rajčata, koření a často také brambory.⁵⁰⁾

Řecký salát (choriatiki salata – doslova „vesnický salát“) je salát, který je v Řecku všudypřítomný. Obsahuje rajčata, papriky, okurky, cibuli, olivy a sýr feta, to vše je ochuceno oreganem a zalito olivovým olejem. Chorta je proti tomu salát ze spařených listů špenátu, pampelišek nebo jiných zelených součástí rostlin. Může obsahovat i mořské řasy. Na listy se dává olivový olej a citron.⁵¹⁾

Ze sladkostí známe např. baklavu známou v zemích bývalého Osmanského impéria. Jsou to vrstvy filo těsta s oříšky a medem. Znát můžeme také Chalvu – cukrovinku známou od Řecka až po Pákistán. Dělá se z krupice nebo sezamových semínek. Je slazená medem nebo cukrem, přidává se do ní máslo nebo rostlinný tuk a často také rozinky, sušené ovoce, oříšky či mandle. ⁵²⁾

V Řecku je nejběžnějším nápojem víno. Podle starověké mytologie vynalezli víno právě Řekové, a to na ostrově Ikaria v Egejském moři. Kvalita řeckých vín však byla ještě donedávna nízká. Do 50. let se víno prodávalo většinou ve velkých objemech a jen do nejbližšího města. Až v roce 1969 vznikla pravidla pro kvalitu vína a teprve od 80. let (před vstupem Řecka do EU musely být přijaty určité standardy) se kvalita vína výrazně zlepšila a přiblížila evropské úrovni. Řecká vína bývají silnější než např. francouzská.⁵³⁾

Retsina je víno svíravé chuti obsahující borovou pryskyřici. Řekové přidávali pryskyřici do bílého a růžového vína po tisíciletí, dokonce už ve starověku zasvětili borovici bohu vína Dionýsovi. Kdysi se přidávalo pryskyřice výrazně větší množství, dnes jí retsina obsahuje maximálně 1 % (většinou z borovice halepské), což stanovují i pravidla EU.⁵⁴⁾

V Řecku trhu s pivem dominují zahraniční výrobci jako Amstel, Heineken, Kaiser či Kronenburg, v Řecku se ale pivo také vyrábí. Z místních značek je nejznámější světlé pivo Mythos, ležák Vergina či značka Fix. ⁵⁵⁾

Ouzo je anýzový likér destilovaný z vína a pak ochucený různými bylinkami, zejména anýzem, ale také fenyklem, hřebíčkem, skořicí, koriandrem. Je podobný turecké raki i francouzskému pastisu. Ouzo má obsah alkoholu až 48 %. Je bezbarvé, ale mísí se s vodou nebo s ledem, čímž získá mléčně zakalenou barvu. K ouzu se tradičně podávaly nejrůznější chuťovky zvané mezedhes. Příbuzný nápoj Ouzu je Tsipouro, který se destiluje z ovocných výlisků a neobsahuje už anýz. ⁵⁶⁾

Metaxa je po ouzu druhá nejpopulárnější lihovina v Řecku. Destiluje se z několika druhů vína, potom zraje minimálně tři roky v dubových sudech a následně je ochucena směsí bylin, jejíž složení je pochopitelně tajné, ale zahrnuje třeba i lístky růže a destilovanou vodu.⁵⁷⁾

„Řecká káva“ je obdobou turecké kávy a dědictvím osmanské říše. Velmi jemně namleté kávové boby se vaří v konvičce, v níž po nalití do šálku zůstává kávová sedlina. V zemi je populární také rozpustná káva. V létě se pije řecká specialita – Frappé, osvěžující chlazený nápoj s pěnou navrchu. Dělá se z rozpustné kávy, vody a cukru a případně se přidává mléko. Frappé je čistě řecký vynález rozšířený do světa, kdy počátky frapé sahají do roku 1957, kdy bylo náhodou vytvořeno během mezinárodní výstavy v Soluni. ⁵⁸⁾⁵⁹⁾

Oproti kávě je čaj v Řecku málo populární a tak je preferován hlavně v sáčkové podobě. ⁶⁰⁾

Dům národnostních menšin (Tassula Zissaki – Healey)

Alexandr

• 19 let, student gymnázia.
• Smíšený původ (matka – Řekyně, otec – Čech).
• Žije s oběma rodiči.

Samantha

• 24 let, studentka ČVUT.
• Čistě řecký původ.
• Žije s matkou.

Nejprve byl proveden polostrukturovaný rozhovor v Domě národnostních menšin. Zde pomáhají národnostním menšinám s životem v České republice. Právě proto byl rozhovor situován, jako názor paní paní Tassuly Zissaki – Healey, která má nastarosti řeckou menšinu.

V tomto rozhovoru byl hlavním záměrem nalezení odpovědi na výzkumnou otázku. Byla vybrána osoba, jež se danou problematikou velmi zabývá. Otázky v rozhovoru byly sestaveny převážně pro určení rozdílů mezi Čechy a Řeky žijícími v České republice. Z rozhovoru je zřejmé, že se respondentka snažila zejména objasnit fámy o Řecích, jež neustále kolují v masmediích. Hlavní fáma je podle respondentky to, že jsou Řekové líní a za krizi v Řecku si můžou sami. Dále vyzdvihovala především kulturu Řeků a jejich smysl pro vzdělání a rodinu.

Kompletní zpracování rozhovoru je v Příloze č. 1.

Druhá část výzkumu byla provedena formou rozhovoru se dvěma Řeky třetí generace, kteří žijí v České republice. Tito respondenti byli osloveni prostřednictvím sociální sitě Facebook.

Základní údaje o respondentech

Prvním dotazovaným je devatenáctiletý Alexander, který studuje gymnázium. Je typickým představitelem této generace Čecho – Řeků. (třetí generace pochází prakticky celá ze smíšených manželství). Řecký původ má po matce, otec pochází z České republiky. Prarodiče z matčiny strany sem přijeli v období občanské války a od té doby tu žijí.

Druhým respondentem je vysokoškolská studentka Samantha, které je 24 let. V ČR žije šestým rokem se svojí matkou. Její oba rodiče jsou Řekové. Ona se také považuje za Řekyni, do ČR přijeli kvůli lepšímu studiu a lepšímu pracovnímu uplatnění. Studuje v anglickém jazyce na ČVUT.

Jazykové kompetence

Respondent Alexandr, který pochází ze smíšeného manželství, používá v každodenním životě mateřský český jazyk a řecky se učí ze zájmu o svůj původ. Řecky komunikuje s příbuznými, kteří žijí v Řecku. Jeho znalost by pak rád předal i svým dětem. Jeho rodiče spolu mluví česky, otec se učí také řecky, aby udělal radost své manželce.

Respondentka Samantha se česky domluví dobře, jen si v tomto jazyce není příliš jistá a občas si vypomáhá angličtinou. Rozhovor probíhal střídavě v českém a v anglickém jazyce.

Dodržování zvyků a tradic

Respondenta Alexandra dodržuje jak svátky a tradice řecké, tak české. Důvodem je rozdílný původ obou rodičů. O Vánocích dodržuje rodina české zvyky a k tomu pečou vasilopitu, kam se zapéká peníz, který má rodině přinášet štěstí. O Velikonočních svátcích barví celá rodina vajíčka na červeno, což symbolizuje Kristovu krev. Následně vzájemně s vajíčky o sebe ťukají a vyhrává ten, komu vajíčko praskne jako poslednímu.

Respondentka Samantha slaví svátky jenom řecké. Nejdůležitější jsou pro ni především Velikonoce, v tomto období, pokud je to možné, jezdí i s matkou na návštěvy do Řecka, aby slavili společně s celou rodinou.

Příprava pokrmů a stravování

U dotazovaného Alexandra převažují česká jídla, ale vaří i jídla řecká. Ty vaří podle rodinných receptů, které si předávají po generace. Ty řecké považují v rodině za vzácnější a cennější. Doma je také veden k tomu, aby u jídla nepospíchal, což je typické pro řecké stravování.

Dotazovaná Samantha konzumuje doma především řeckou stravu, kterou připravuje její matka. Z českých jídel se naučily vařit například guláš a šunkofleky, jelikož si tato jídla velmi oblíbily. I podle ní je nejdůležitější u jídla nespěchat.

Náboženství

Dotazovaný Alexander je nevěřící. Rodiče mu prý ve víře nebrání, avšak zároveň ho k ní ani nikdy nepřiváděli. Jeho příbuzní, žijící v Řecku, jsou však pravoslavného vyznání.

Dotazovaná Samantha je pravoslavně věřící stejně jako její rodina. K víře byla vedena od dětství.

Vztah k Řecku

Dotazovaný Alaxander se cítí doma v České republice. Řecko má spjato především s letními prázdninami. Aktivně se však zajímá o tamní děnní. Informace se snaží hledat na internetu v řečtině, protože česká média dle něj zkreslují. Aktuality zjišťuje také od svých příbuzných v Řecku.

Respondentka Samantha považuje za svůj domov Řecko, ale má ráda ČR a dokáže si představit, že by tu jednou žila, zvláště pokud bude pokračovat krize v Řecku.

Vztahy řecké komunity s většinovou společností

Respondent Alexander uvádí, že se nikdy v minulosti s diskriminací nesetkal a celkově si nemyslí, že by se s v České republice Řekové setkávali. Jediný negativní přístup, který dotazovaný zaznamenal, je neustálá kritika o aktuálním dění v Řecku.

Respondentka Samantha se nesetkává s ničím, co by označila přímo za diskriminaci, ale občas se setkává s negativním přístupem, když se nemůže k něčemu například správně vyjádřit v českém jazyce. Kamarády si ale našla ve škole, kde se s ostatními baví anglicky, což jsou většinou také cizinci.

Ačkoliv není řecká menšina příliš početně v České republice zastoupena, nelze ji přehlížet. Z výzkumu vyplývá, že netvoří nikterak uzavřenou skupinu, která se snaží izolovat od většinové společnosti. Jsou sice skupinou, která má své sociální vazby uvnitř, vztahy však navazují i s okolím. Řecká menšina se začala v České republice rozvíjet po druhé světové válce, kdy začala v Řecku občanská válka a občané z nejpostiženějších oblastí byli nuceni k emigraci. Rozvoj života menšiny na českém území trval i nadále po konci občanské války, poněvadž bylo nemyslitelné, aby se Řekové do zbídačené země navrátili. Jelikož jsou národem velmi kulturně činným, jsou v této oblasti aktivní i zde. Z výzkumu vyplývá, že třetí generace Řeků se integrovala do společnosti, tedy si uchovala své řecké zvyky a tradice, kterých si váží a dodržuje je, avšak zároveň se nebrání přijímání kultury české.

Aeolus: cestovní kancelář. O řeckých zvycích zblízka [online]. 2008. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://www.aeolus.cz/o-nas/zajimavosti/o-reckych-zvycich-zblizka.html

BOTU, Antula a Milan KONEČNÝ. Řečtí uprchlíci: kronika řeckého lidu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1948-1989. Vyd. 1. Praha: Řecká obec, 2005, 523 s. ISBN 80-239-5462-8

CIRONIS, Petros. Akce „Řecké děti 1948“: dokumenty, vzpomínky a komentáře na emigraci helénských dětí v roce 1948 do Československa = O fakelos „Ta ellēnopaida toy 1948“. Rokycany: Státní okresní archiv Rokycany, 2001, s. 30-36. ISBN 80-238-7331-8

CK MUNDO. Svátky, tradice, zvyklosti: Den „NE“ [online]. 2008. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/recko/svatky

Comin. O písmu a nejen o něm [online]. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z:http://www.comin.cz/pismo/recke.html

Český statistický úřad. In: Sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. 2012 [cit. 2012-12-10]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/sldbvo/#!stranka=podle-tematu&tu=30629&th=&v=&vo=H4sIAAAAAAAAAFvzloG1uIhBMCuxLFGvtCQzR88jsTjDN7GAlf3WwcNiCReZGZjcGLhy8hNT3BKTS_KLPBk4SzKKUosz8nNSKgrsHRhAgKecA0gKADF3CQNnaLBrUIBjkKNvcSFDHQMDhhqGCqCiYA__cLCiEgZGvxIGdg9_Fz__EMeCEgY2b38XZ89gIIvLxTHEP8wx2NEFJM4ZHOIY5u_t7-MJ1OIP5IdEBkT5OwU5RgH5IUB9fo4ePq4uIDtZSxhYw1yDolzhXstJzEvX88wrSU1PLRJ6tGDJ98Z2CyYGRk8G1rLEnNLUiiIGAYQ6v9LcpNSitjVTZbmnPOhmAjq44D8QlDDwAK10C_KF2coe4ugU6uPtWMLA4eni6hcSEAZ0Foe_k3OQmYGJYwUArVYtplwBAAA.&vseuzemi=null&void=

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, s. 51-52. ISBN 80-7367-040-2

HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Lidové noviny, 2001, s. 641. ISBN 80-7106-192-1

HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Lidové noviny, 2001, s. 656. ISBN 80-7106-192-1

HROCH, Miroslav a kol. Politické dějiny světa v datech. Díl 2. Praha: Svoboda, 1980, s. 940.

iDNES.cz: Cestování. Řecká svatba je událostí pro celé příbuzenstvo [online]. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://cestovani.idnes.cz/recka-svatba-je-udalosti-pro-cele-pribuzenstvo-fl7-/ig_recko.asp?c=A060308_144519_ig_recko_ton

Lyceum Řekyň v České republice: Kroje. O krojích: Řecké národní kroje [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/kroje.html

Lyceum Řekyň v České republice: Kroje. O Krojích: Řecké národní kroje [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/kroje.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tance. O tancích [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/t_otancich.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tradice. Svátky: 17. listopad [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_svatky16.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tradice. Svátky: Čisté pondělí [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_svatky5.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tradice. Svátky: Fota [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_svatky2.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tradice. Svátky: Květná neděle [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_svatky7.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tradice. Svátky: Masopust [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_svatky4.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tradice. Svátky: Nový rok [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_svatky3.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tradice. Svátky: Protomaja [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_svatky12.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tradice. Svátky: Svatý Janis [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_svatky19.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tradice. Svátky: Svatý Panteleimon [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_svatky20.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tradice. Svátky: Vánoce [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_svatky1.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tradice. Svátky: Velikonoční neděle [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_svatky11.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tradice. Svátky: Velká sobota [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_svatky10.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tradice. Svátky: Velký čtvrtek [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_svatky8.html

Lyceum Řekyň v České republice: Tradice. Svátky: Velký pátek [online]. 2007. vyd. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_svatky9.html

Lyceum Řekyně v České republice. O tradicích [online]. 2007 [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://lyceumrekyn.cz/tr_otradicich.html

Mundo. Řecká kuchyně [online]. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/recko/kuchyne

Řecká kulturní identita. Institut umění [online]. 2012 [cit. 2012-12-10]. Dostupné z WWW: http://www.mezikulturnidialog.cz/recka-kulturni-identita.html

Wikipedia. Frappé [online]. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Frap%C3%A9

Wikipedia. Řečtina [online]. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98e%C4%8Dtina

Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Řecko [online]. 2012. vyd. 9. 11. 2012 [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98ecko

1. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi žitím v Řecku a Českou republikou? Co zvyky, kultura, lidé jídlo … Řekové jsou hodně přátelští, více než Češi. Mají pestřejší stravu a jedí zdravěji. Ale třetí generace se již narodila v čR, jsou integrováni. Pokud mají například matku češku, tak co jedí? Knedlíky. Oba národy jsou pracovití, ale Řekové nejsou tak organizovaní jako Češi.

2. Jaká jsou nejčastější zaměstnání řeků v ČR? Ekonomická, technická povolání – studují na čvut, sociologie. Ne tolik jich jde pak studovat na univerzitu a jdou pracovat.

3. Jak hledají práci? Je to pro Řeky v ČR těžší nebo jednodušší než pro Čechy? Je to stejné.

4. Lidé v ČR si myslí, že Řekové nejsou pracovití, je to pravda? Ne, to není pravda. Podle statistik jsou řekové druzí nepracovitější v EU.

5. Co ekonomická krize? Je to důležitý důvod k přestěhování se z řecka do ČR? Ano. Mladí absolventi technických škol často pak pracují v nadnárodních společnostech jako IBM, Oracle, Exxonmobil. Řekové nejsou tak nároční v požadavcích na zaměstnání jako Češi.

6. Jak obvykle tráví volný čas? Stejně jako češi. Velmi mají rádi tance.

7. Jaké jsou hlavní rozdíli mezi řeckou a českou kuchyní? Celkově je zdravější. Řekové používají hlavně olivový olej, občas slunečnicový, ale nikdy ne řepný. Nepoužívají slaninu, smetanu… mnohem více druhů ryb a luštěnin.

8. Co jazyky. Učili se rodný jazyk a písmo? Třetí generace umí výborně česky, řecky také, ale ne už moc dobře.

9. Jezdíte zpátky Řecka? Pokud ano, jak často? Ano, hlavně na velikonoce, ty jsou pro řeky velmi důležité.

10. Schází se více s dalšími Řeky, kteří žijí v Praze nebo s Čechy? Normálně i s Čechy. S jinými Řeky se schází hlavně o svátcích, často také chodí do tanečních kroužků.

11. Které řecké svátky slaví? Slaví je tak, jako v Řecku? 28. října, Velikonoce. Snažíme se je slavit tak, jako v Řecku. Např ted 28. Října se nás sešlo okolo 300 a slavili jsme to společně.

Počet shlédnutí: 101