obrzek domeku-home logo-FB


Význam funkcionalistické antropologie v současnosti

Úvod

V mé práce bude vysvětlen pojem Funkcionalismu, zhodnoceněno formování a vývoj funkcionalismu jako samostatné аntropologické školy v širším intelektuálním a historickém smyslu. Práce zachycuje rozdíly mezi funkcionální a strukturální antropologií: uvedené jejich chаrаkteristiky, srovnán přístup k objektu zkoumání.

Dále v práci budou vyjádřené základní charakterisitky funkciolistické persperktivy v sociologii, především tvrzení Talcotta, Parsonse a Roberta K. Mertona. Vzhledem k omezenému rozsahu práce jsem se zaměřila na svéráznost funkcionalistických koncepci, pohledy, funkcionální a strukturálně funkcionální myšlenky dvou nejvýznamnějších představitelů a zakladatelů těchto souběžných ohledu:Bronislawa Malinowského a Alfreda R. Radcliffe-Browna.

Cíl práce

Cílem mé práce je kriticky zhodnotit formování a vývoj funkcionalismu, charakterizovat základní předpoklady, vysvětlit pojmy funkcionalismu a strukturálního funkcionalismu, stručně popsat rozdíly mezi nimi, vyjmenovat hlavní představitele a popsat jejích myšlenky.

Vznik funkcionalismu

Vznik funkcionalismu v historii аntropologie spojen s Velkou Británií (20. Lety, 20 století), za konkretní rok vzniku funkcionalismu byl označován rok 1922, kdy byly nezávislé na sobě vydány knihy zаkladatelů funkcionalistické а strukturálně funkcionаlistické antropologie - The Andaman Islanders: A Study in Social Anthropology (Andamanští ostrované) Alfredа Reginalda Radcliffe-Brownа a The Argonauts of the Western Pacifiс (Argonauti západního Pacifiku) Bronislawa Kaspara Malinowského. Obě dvě tyto práce vznikly v rané fázi rozvoje funkcionalismu a teď je můžeme považovat za klasické.

Funkcionalismus je teorie, snažící se o vysvětlení společnosti funkčními vztahy jejích dílčích součástí 1)

Funkcionalistický směr v antropologii vznikl v reakci na evolucionismus a difuzionismus, jako prosаzení systémově koncipovаných teorií společnosti a kultury. Oba tyto směry kladly důraz na minulost, kdežto pro funkcionalisty byl zásadní charakter kulturních jevů v přítomnosti. Oběma směrům bylo vyčítáno údajné přehlížení skutečných faktů, to znamená, že difuzionisté studovali charakter kulturních elementů mímo její rámec, a proto byly teorie označovali za spekulativní. Evolucionisté se zabývali už přežitými fakty z minulosti, vznášeli protest na skutečný průběh sociálních procesů, které byly snad univerzální všem společnostem, a nebyli dostatečně kritičtí k získaným datům.

V souvislosti s dominancí funkcionalismu postupně vstoupila do popředí dichotomie diachronní a synchronní metodologie a stala se hlavním rozlišovacím znakem antropologických škol 2). Jinými slovy hlavní rozdíl je v tom, že problem spojený se sociálním a kulturním kontextem posuzování začal být posuzováný z ohledu funkce, a ne z ohledu vývoje.

Funkcionalismus na tehdejší dobu představoval především triumf modernismu ve vědách o člověku. 3)

Se vznikem funkcionalizmu se projevili změny v teoretické a metodologické oblasti, teď kultura se rozumí jako systém množiny prvků, činnost kterých stanovuje funkce: instituce lidských potřeb se dělí na základní a další integrované, klíčovou roli ve společnosti mají zvyk a tradice.

Funkcionalisé (zejména Malinowski a Radcliffe-Brown) zastavili názor že hlavním zdrоjem sběru antropologických dat by měl být intenzivní terenní výzkum, který byl a až do dnešní doby je ustanoven jako základní metoda získávání dat. Dále došlo k modifikacím antropologického myšlení, invencím nových pojmů, teorií, hypotez a inovací metod a technik ve způsobu získávaní antropologických dat z terenního výzkumů.

Ideové zdroje funkcionalismu

Funkcionalismus coby antropologický a sociologický směr vycházel kromě těchto zmíněných vědních disciplín i z filozofie a psychologie, konkrétně z empiriokritismu, novokantovství, behaviorismu, gestaltismu a psychoanalýzy. 4) Na rozdíl od evolucionismu funkcionalismus kladl důraz na empirické potvrzování teoretických hypotéz, což bylo postupně vypracováno do konečné podoby zmíněných terénních výzkumů.

Jednou z hlavních roli při formování teoretických východisek funkcionalismu sehrály sociologické myšlenky, napřiklad Maxe Webera (1864-1920) a Herberta Spencera (1820-1903), v jehož díle se funkcionalisté inspirovali analogií organismu a společnosti, a který vypracoval tři skupiny systémových potřeb (Marianski - Turner 1991: 107)

Další inspirace funkcionalistů (zejména Malinowského) spočívala v práci sociálního psychologa Wilhelma Wunda (1832–1920), konkrétně v jeho vizi kolektivní lidské psychologie, podobné Durkheimově kolektivnímu vědomí, a z toho plynoucího holistického chápání kultury 5)

Hlavní tvrzení funkcionalismu

Termín funkcionalismus bývá používán pro označení teoretického,antropologického a sociologického hnutí, vysvětlující sociální systém prostřednictvím funkcí jeho entit.

Základní teze funkcionalismu zahrnují tvrzení, že společnost tvoří holistický celek, který nelze redukovat na pouhy kvantitativní souhrn dílčích částí, sociální prvky a subsystémy stojí ve vzájemných vztázích a plní vůči sobě a celku určité funkce, jež mohou být pozitivní (eufunkce), negativní (dys- funkce), zaměrné (funkce manifestní) nebo nezamýšlené (funkce latentní).

Každý sociální systém usiluje o minimalizaci změny prostřednictvím adjustace a kontroly a směřuje ke stavu sociální rovnovahy, které je dosaženo socializací nebo sociální kontrolou.

V rámci funkcionalismu se společnost skládá z institucí, které nějakým způsobem působí na společnost či přímo pro člověka samotného. Dle Alfreda Radcliffe-Browna se funkcionalismus snažil chápat společenský život lidí jako celek – funkcionální jednotu. Alfred Radcliffe- Brown posuzoval antropologie jako vědu o člověku a všechních aspektů lidského života (včetně fyzické antropologie a archeologie). Vědu kultury se rozdělil na dvě částí - etnologii a sociální (kulturní) antropologie. Etnologie je konkrétní, historické zkoumání jednotlivých národů, jejich vnitřního vývoje, kulturních vztazích mezi nimi. Základní metodou etnologie - historická rekonstrukce. Sociální antropologie má za úkol hledat obecné, společenské a kulturní vzory fungování a rozvoje. Specifičnost vědeckého krédo A. Radcliffe – Browna byl fakt, že na rozdíl od B. Malinowského nepopíral historický výzkum kultur.

Funkcionаlisté se zabývali studiem tzv.vzájemných vztahů mezi sociálními entitami. Jinými slovy, zkoumali entitu A, která existuje, аby podporovala entitu B a tento důsledek entity А na B zpětně ovlivňuje A. Stručněji řečeno А existuje, aby podporovalo B, které svými důsledky zpětně podporuje А, z čehož vyplývá, že veškeré sociální elementy jsou spolu vzájemně kаuzálně propojené.

Dle Kincaidových tezí rovněž existuje analogie mezi rysy společnosti a jejím okolním prostředím. Příkladem může být zemědělství ve specifickích oblastech, kdy je možné zastával názor, že v těchto oblastech existují specifické praktiky a organizační praktiky, které zemědělství dovolují zde přetrvávat a tím zajištovat místním organizacím přežití. Jinými slovy, v rámci funkcionální analýzy lze sledovat korelace mezi charakteristikami sociálních organizací a jejich okolním prostředím.

Zakladatelé Britské Funkcionalistické školy

Teoretické základy funkcionalismu byli formulovány zároveň v Německu Thurnwaldem a v Anglii Malinowským. Nicméně, v Německu funkcionalistické učení nestalo dominantním, zatímco v Anglii to se vyvinulo do hlavního směru, který měl výrazný vliv na rozvoj sociální a kulturní antropologie. Souběžně, existovala jiná variace funkcionalistické teorie - teorie strukturálního funkcionalismu, kterou se rozvíjel Radcliffe - Brown.

Podle metodologické orientaci funkcionalismu, kultura je vnímána jako integrální systém, kde každý prvek má svou funkci. Funkcionalisti vyzývali studovat kulturu v synchronním aspektu, a přitomž odmítat historické rekonstrukcií. Oba představitele ( funkcionalismu a strukturálního funkcioalismu) Bronislaw K. Malinowski a A.R. Radcliffe-Brown v ráném funkcionalismu měli totožné teoretická a metodologická vihodiska. Oba vycházeli z Durkheimové práce, stejně vnímali kulturní instituce jako plnící společenské a individuální potřeby a zaměřovali se na zachování uspořádaní a stability společnosti.

Radcliffe-Brown kritizoval difuzionistické či kulturně historické rekonstrukce, v čemž se shodoval s Malinowskim, zejména Malinowski byl skeptikem, co se týče předcházejících teorií a neměl jakýkoliv zájem rekonstruovat historii. 6)

Rozdíl v jejich teoretických důrazech byl zjevný. Různými způsoby trváli na autonomii sociální antropologie jako induktivní vědy umístěné v opozici k historickému charakteru a metodám etnologie a psychologie. 7)Obě paralelní ohniska funkcionalismu se vzájemně odlišovala v samotném přístupu ke studiu sociokulturní reality. Malinowski kritizoval Radcliffe-Brownovo opomíjení jedince a marginalizaci biologických potřeb z funkcionální kulturní analýzy jako takové. 8) Zatímco v Malinowského biopsychologickém funkcionalismu byl základem společnosti zmíněný jedinec, ve strukturálním funkcionalismu Radcliffe-Browna jedinec zastával pouze roli průvodního jevu společenské struktury. 9)

Bronislaw Kaspar Malinowski ( 1884- 1942)

Jedním ze zakladatelů funkcionalismu je britský antropolog polského původu Bronislaw Malinowski. Jako základ tvůrčí činnosti je terenní výzkum provedený v Nové Guinei a v Melanésii v r. 1914-1918. B. Malinowski napsal řadu knih, které jsou velmi významné vědeckou komunitou po celém světě “Argonauts of the Western Pacific, 1922” , “The Sexual Life of Savages in Northwest Melanesia, 1929”, “Coral Gardens and their Magic, 1935”, “Sex, Culture and Myth”.

V roce 1908 získal po vynikajících studijních výsledcích (Sub auspicii Imperatoris) doktorát z fyziky a matematiky, jeho disertační práce o principu ekonomie myšlení byla ovlivněna pozitivismem Richarda Avenaria (1843-1896) a Ernsta Macha. Poté odešel do Lipska, kde na místní univerzitě studoval psychologii u Wilhelma Wundta a hospodářské dějiny u Karla Büchera (1847-1930). Wilhelm Wundt, který vyšel z tradice německé Völkerpsychologie, ovlivnil kromě Malinowského rovněž Émila Durkheima a Franze Boase a jeho teze o kolektivní „lidové psychologii“ a provázanosti různých aspektů kultury výrazně předznamenaly (a v jistém smyslu konstituovaly) funkcionalismus.

Těsně před začátkem první světové války odcestoval Bronislaw Malinowski jako Marettův sekretář do Austrálie, kde se konalo setkání antropologů Britského impéria. Propuknutí válečného konfliktu zastihlo Malinowského – rakouského občana – na nepřátelském území. Přímluva Roberta Ranulpha Maretta a dalších kolegů uchránila Malinowského před internací a umožnila mu volný pohyb na australském území včetně Nové Guineje. Na rozdíl od Franze Boase, který zůstal věrný tradičnímu etnologickému historizujícímu přístupu k terénní práci, Bronislaw Malinowski se přiklonil k synchronní sociologické metodě. Neznamenalo to však, že by se Malinowski zcela vzdal evolucionismu, jenž byl v jeho díle nadále velmi patrný. „Primitivní společenství“ podle jeho názoru představovala nižší vývojový stupeň, který je díky své omezené komplexnosti vhodný pro porozumění mnohým rysům moderních společností.

Počátkem dvacátých let začal Bronislaw Malinowski přednášet na London School of Economics. Odmítl profesorské místo, které mu nabídla Jagellonská univerzita, a v roce 1923 se stal lektorem a o čtyři roky později řádným profesorem sociální antropologie na „University of London“. Téměř všichni představitelé první funkcionalistické generace prošli seminářem Bronislawa Malinowského na „London School of Economics“, jehož postavení výrazného intelektuálního střediska bylo v desetiletí, jež následovalo po roce 1924, naprosto neotřesitelné. Kromě adeptů antropologie bychom zde nalezli rovněž představitelé dalších disciplín, například Talcotta Parsonse nebo Charlese Kaye Ogdena.

Bronislaw Malinowski založil svůj funkcionalistický přístup na teorii potřeb, podle které je základním účelem kultury uspokojování základní potřeb jednotlivce, jež Malinowski rozlišil na biologické, instrumentální a symbolické. Ačkoli biologické potřeby jsou primární, neznamená to, že by kultura byla v duchu striktního biologického determinismu pouhou sociální transformací fyziologie člověka. Kulturní reakce na základní potřeby, které jsou spojeny s metabolismem, reprodukcí, tělesným pohodlím, bezpečím, pohybem, růstem a zdravím, ustavují nové situace a prostředí, na něž je společnost nucená reagovat. Kultura se stává v Malinowského pojetí nesmírně složitým behaviorálním systémem reakcí na komplexní potřeby, jež by však měly být vysledovány k jedinci jako konečné instanci. Základy teorie potřeb lze tak shrnout do dvou axiomů: každá kultura musí uspokojovat biologické potřeby a každá kulturní invence a prvek, které předpokládají využití hmotných artefaktů a symbolismu, představují instrumentální posílení lidské anatomie a vztahují se přímo či nepřímo k uspokojení tělesných potřeb. Lze tedy shrnout, že kultura je podle Malinowského praktickým, adaptivním, seberegulujícím a funkčně integrovaným systémem uspokojujícím různé typy biologických, psychologických a materiálních potřeb jedince.

Malinowského kritici upozornili, že příliš zobecňoval partikulární atributy trobriandské společnosti a učinil z nich kulturní univerzálie a základní stavební kameny své teorie.

V roce 1938 Bronislaw Malinowski odešel do Spojených států amerických, kde jej zastihl počátek druhé světové války. Přednášel na „University of Yale“ a spolupracoval s Juliem de la Fuentem při terénním výzkumu v Mexiku. Zemřel ve věku osmapadesáti let v New Havenu, kde dodnes slouží jeho hrob jako poutní místo příslušníků antropologické komunity. 10)

Alfred Reginald Radcliffe-Brown (1881-1955)

Funkcionalistická perspektiva byla po roce 1938 nahrazena tzv. strukturálním funkcionalismem, jenž s sebou přinesl mnoho změn v pojetí sociálních systémů. Za zakladatele strukturálního funkcionalismu bývá označován Alfred Reginald Radcliffe-Brown.

Alfred Reginald Radcliffe-Brown studoval na „Trinity College“ v Cambridgi,docházel však také na filosofické přednášky Alfreda Northa Whiteheada (1861-1947). Radcliffe-Brown se hlásil ke krajní levici; pro své anarchistické názory – obdivoval Pjotra Kropotkina (1842-1921) – byl znám jako „anarchista Brown“. V prvním desetiletí dvacátého století se na britských ostrovech šířila Durkheimova sociologie stejně rychle a úspěšně jako v šedesátých letech Lévi-Straussův strukturalismus. Alfred Reginald Radcliffe-Brown se stal jedním z jejích prvních propagátorů.

V letech 1906 až 1908 se Radcliffe-Brown věnoval terénnímu výzkumu na Andamanských ostrovech v Bengálském zálivu. O dva roky později studoval domorodé kmeny v severní Austrálii; po návratu do Anglie jej zastihla první světová válka.

Pak začal pracovat jako etnolog v Transvaalském muzeu. Koncem roku 1920 získal místo sociálního antropologa, které bylo z iniciativy Alfreda Corta Haddona zřízeno na univerzitě v Kapském Městě. Vědecké uznání získala Radcliffe-Brownovi především dnes již klasická monografie „The Andaman Islanders: A Study in Social Anthropology“ (Andamanští ostrované: Sociálně antropologická studie) z roku 1922, jež nesla slibný otisk Durkheimova vlivu.

V roce 1926 Radcliffe-Brown opustil jižní Afriku a odplul do Austrálie, kde získal v Sydney na přímluvu Elliota Smithe zaměstnání na místní univerzitě. V Austrálii řídil antropologický výzkum, založil periodikum Oceania a uveřejnil monografii „The social organization of Australian tribes (1930- 1931)“.

Když v roce 1930 dopadla na Austrálii plnou vahou hospodářská krize, Radcliffe-Brown neváhal a přesídlil do Spojených států amerických. V roce 1937 přijal Alfred Reginald Radcliffe-Brown pozvání na univerzitu v Oxfordu.

Stal se vůdčí osobností sociálně antropologické školy, jež se vymezila vůči Malinowského funkcionalismu. Sociální struktura nahradila jako hlavní konceptuální nástroj antropologického bádání Malinowského funkci a zájem britské sociální antropologie se nadále soustředil především na příbuzenské a politické systémy.

V roce 1937 Alfred Reginald Radcliffe-Brown napsal v terénním táboře v Keni v kritice Malinowského teorie, že zobecňování poznatků získaných studiem jedné izolované společnosti odporuje metodám induktivní logiky. Cílem antropologie musí být srovnávání všech typů společnosti za účelem vyvození věrohodných obecných pravidel a zákonitostí lidské společnosti. Exotismus tak měl ustoupit ve jménu komparativismu.

Své teze Radcliffe-Brown asi nejucelenějším způsobem předložil v knize „Přírodní věda o společnosti, 1957“, která vznikla na základě přednášek pronesených v roce 1937 na Chicagské univerzitě. Alfred Reginald Radcliffe-Brown odmítl Boasovu vědu o kultuře a pod Durkheimovým vlivem zdůraznil úlohu společnosti.

Radcliffe-Brown rozlišil historický výklad, který je vlastní etnologii, a vědeckou interpretaci, jež přísluší sociální antropologii, která by měla být vybudována podle vzoru přírodních věd. Zatímco etnologie se snaží rekonstruovat kulturní dějiny určitého etnika, sociální antropologie usiluje o stanovení obecných zákonů, jimiž se řídí společenský život. Sociální antropologie, která je založena na srovnávací metodě, je podle Radcliffe-Browna nomotetickou vědou a dílčí disciplínou komparativní sociologie, jejíž počátky Alfred Reginald Radcliffe-Brown sledoval k Motesquieuovi, Comtovi a Durkheimovi.

Základem každé seriózní odborné komparace je podle Radcliffe-Browna studium sociálních struktur, které jsou vymezeny jako sociální vztahy mezi jedinci existující nezávisle na konkrétních individuích, jež je právě zaujímají. Sociální struktury je možné uchopit prostřednictvím generalizace rozmanitých empirických sociálních forem, s nimiž se setkáváme v každodenním společenském životě. Završením komparace by měla být identifikace obecných zákonitostí společenského života.

Na rozdíl od Bronislawa Malinowského, který spojoval funkci s uspokojováním lidských biologických potřeb, Radcliffe-Brown ztotožnil funkci s úlohou, kterou sociální a kulturní instituce hrají při udržování a reprodukci společnosti. Radcliffe-Brown chápal celistvý sociální systém jako funkční jednotu vzájemně spjatých součástí zahrnujících vnitřní harmonii a konzistenci.

Strukturální funkcionalismus

Strukturální funkcionalismus je směr sociologického myšlení, sociologická škola, představitelé které předpokladali že každý prvek sociální interakce při plnění jeho specifické funkce, existuje v rámci celé struktury společnosti.

Základem strukturálního funkcionalismu je primární analýza sociální kultury, která představuje system vzájemných vztáhů mezi rozdílnými sociálními pozicemi a statusy. Jsou to zkrátka ta uspořádání, kterými je udržován spořadaný sociální život 11).

Sociální struktura představuje jednu ze tří části sociokulturního systému. Dalšími částmi sociokulturního systému je ekologický systém a kultura. Při studiu kultury proto nevystačíme pouze s analýzou kulturních prvků samotných, ale předpoklad a prostředek sociální integrace. Studium funkce je znamená stadium toho, jak přispívá k sociální integraci.

Snahou strukturálních antropologů je nalézt univerzální gramatiku kultury. Způsoby, kterými jsou utvářeny jednotky kulturního projevu (na principu binárních opozice) a pravidla, podle kterých jsou jednotky (dvojice protikladných pojmů ) uspořádany a kombinovány v produkci aktuálních kulturních výtvorů (mýty, pravidla pro uzavírání manželstvi, uspořádaní totemických klanů a podobně), které antropologové zaznamenávají.

Kultura je chápána jako systémy klasifikací, právě tak jako sada institucionálních a intelektuálních výtvorů vychazejících z těchto systémů klasifikací a funguících podle nich. Strukturální antropologie vyrůstá z tradic francouzské sociologie, a to zejména z díla Émila Durkheima (1858-1917) a Marcela Mausse (1872-1950), dale pak z lingvistiky, předevšim v dílech Pražského lingvistického kroužku.

Následný vývoj funkcionální antropologoie

Funkcionální a strukturálně funkcionální teoretická východiska Bronislawa K. Malinowského a A. R. Radcliffe-Browna spoluvytvářely britskou antropologii a ovlivnily nejméně dvě následující generace antropologů. Po druhé světové válce nastoupila generace žáků, kteří následovali příkladů svých učitelů, pokračovali v započatých výzkumech a zaujali přední místa na britských katedrách antropologie.

Hlavními centry britské antropologie se kromě Cambridgeské antropologie staly Oxfordská katedra antropologie s vedoucím E.E. Evansem-Pritchardem a LSE zprvu pod Seligmanovým a později pod vedením Raymonda Firtha, přičemž se obě tato centra před 2. světovou válkou sjednotila. Zejména Radcliffe-Brown se zasloužil o světové rozšíření sociální antropologie v období před 2. světovou válkou založení kateder antropologie v Kapském Městě, Sydney, Delhi a Chicagu. 12)

Myšlenky a teoretický odkaz – především otázku rodinného života, ekonomiky a magie – Bronislawa Malinowského dále rozvíjeli jeho žáci z LSE – Meyer Fortes, Edmund Leach, Raymond William Firth, Isaac Schapera, L. P. Mairová, M. Hunterová-Wilsonová, Siegfried Frederick Nadel, Audrey Richardsová, Edith Clarke, Max Gluckman, Reo Fortuna aj.

Raymond William Firth vycházel především z intelektuálního odkazu Bronislawa Malinowského. Ve svých teoreticky zaměřených dílech (například Essay on social organization and values, 1964) rozlišoval mezi sociální organizací, která stanoví závazná pravidla společenské hry, a sociální strukturou odrážející, jak se lidé v rámci takto daných pravidel hry skutečně chovají. Firth hájil teoretická východiska britské sociální antropologie proti výhradám ze strany představitelů americké kulturní antropologie, zároveň však díky svému častému přednáškovému působení ve Spojených státech amerických přispíval ke sblížení obou tradic. Raymond William Firth je považován za jednoho ze zakladatelů ekonomické antropologie; jeho teze, že kulturně podmíněné ideje zásadním způsobem určují ekonomický život společnosti, významně ovlivnily mimo jiné Karla Polanyiho a znamenaly významný příspěvek do polemiky vedené mezi formalisty a substantivist.

Do skupiny Malinowského žáků patří i Meyer Fortes (1906-1983). V polovině třicátých let se Meyer Fortes věnoval terénnímu výzkumu tallensijské populace na území dnešní Ghany.Fortes spolu s Edwardem Evanem Evansem-Pritchardem redigovali sborník Africké politické systémy, který vyvolal vlnu zájmu o politickou antropologii.

Poté přednášel na univerzitě v Oxfordu, krátce působil na West Africa Institute v Akkře a po roce 1950 zakotvil jako profesor na univerzitě v Cambridgi, kde řídil místní antropologické pracoviště.

Učení Bronislawa Malinowského zůstali věrni Raymond Firth64, Audrey Richardsová, Edmund Leach a Isaac Schapera, ale někteří jeho žáci přestupovali k atraktivnějšímu paradigmatu Radcliffe-Browna spojujícím Durkheimovo sociologické učení a oblast etnografie. Těmito přejatými žáky byli Evans-Pritchard, Meyer Fortes, Max Gluckman a jiní ( Eriksen 2001 :45-46)

Následníkem práce Alfreda Radcliffe-Browna se stala katedra antropologie Cambridgeské univerzity, kterou přetvořil mnohokrát zmíněný žák a pozdější vedoucí zdejší katedry Meyer Fortes (1906–1983). Samotná katedra byla přitom rozdělena na dva směry, kdy ve strukturálním funkcionalismu Radcliffe-Browna pokračoval právě Fortes a druhý strukturální směr probíhal pod vedením Edmunda Ronalda Leache (1910–1989), který zde působil od roku 1953. 13)

Závěr

Ve své práci jsem popsala vznik a vývoj funkcionalusmu, definovala jsem základní pojmy funkcionalismu a strukturálního funkcionalismu, charakterizovala základní předpoklady, na kterých tato významná perspektiva 20. století stavěla, včetně dopadu jeho tezí a metod na moderní antropologii. Funkcionalismus měl velký vliv na celou antropologickou disciplinu. Jeho zásluhou byly vypracovány systémové modely kultury, přispěl k modifikaci antropologického myšlení, vzniku nových pojmů, teorií, hypotéz, nahrazení diachronní metody synchronním přístupem a prosazování intenzivního terénního výzkumu jako hlavní metody sběru etnografických dat, což si zachovalo svou důležitost až do dnešních dnů.

Zdroje

  1. Budil, Ivo T.: 2003 – Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha: Triton.
  2. Budil, Ivo T.: 2001 – Perspektivy historické antropologie a sociologie. Lidé města 6: 13–21.
  3. Eriksen, Thomas Hylland – Nielsen Finn Sivert: 2001 - A History of Anthropology. London: Pluto Press.
  4. Fortes, Meyer: 1955 – Radcliffe-Brown's Contributions to the Study of Social Organization 6: 1: 16–30.
  5. Homans, George C.: 1941 – Anxiety and Ritual: The Theories of Malinowski and Radcliffe-Brown. American Anthropologist 43: 2: 164–172.
  6. Kuper, Adam: 1975 – Anthropologists and Anthropology. The British School 1922–1972. Middlesex: Penguin Books Ltd.
  7. Murphy, Robert F.: 2006 – Úvod do sociální a kulturní antropologie. Praha: SLON.
  8. Radcliffe-Brown, Alfred Reginald: 1952 – Historical Note on British Social Anthropology. American Anthropologist: 54: 2: 275–277
  9. Soukup, Václav: 2000 – Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál, s.r.o.
1) Murphy, Robert F.: 2006 – Úvod do sociální a kulturní antropologie. Praha: SLON.
2) , 3) Ivo T. Budil „ Mýtus, jazyk a kulturní antropologie “ , Nakladatelství TRITON, Praha, 2003, 487 s. ISBN 80-7254-321-0
4) Soukup, Václav: 2000 – Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál, s.r.o.
5) Kuper, Adam: 1975 – Anthropologists and Anthropology. The British School 1922–1972. Middlesex: Penguin Books Ltd.
6) , 9) Eriksen, Thomas Hylland – Nielsen Finn Sivert: 2001 - A History of Anthropology. London: Pluto Press
7) Fortes, Meyer: 1955 – Radcliffe-Brown's Contributions to the Study of Social Organization 6.
8) Homans, George C.: 1941 – Anxiety and Ritual: The Theories of Malinowski and Radcliffe-Brown. American Anthropologist 43: 2: 164–172.
10) Ivo T. Budil, Ivo T.: 2001 – Perspektivy historické antropologie a sociologie. Lidé města 6
11) Radcliffe-Brown, Alfred Reginald: 1952 – Historical Note on British Social Anthropology. American Anthropologist: 54: 2: 275–277.
12) Eriksen, Thomas Hylland – Nielsen Finn Sivert: 2001 - A History of Anthropology. London: Pluto Press
13) Soukup, Václav: 2000 – Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál, s.r.o.

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako