obrzek domeku-home logo-FB


Člověk je tím, co jí

Podoba židovské kuchyně v České republice

Menora
Menora

Úvod a cíl práce

Judaismus je nejstarší náboženství, které stále dodržuje a hlavně respektuje Starý zákon a pozdější rabínské tradice. Židé mají jedinečné gastronomické zvyky a tradice. Zároveň tu platí pravidla, která určují, jaké potraviny jsou povoleny pro spotřebu. Židé si také potrpí na dodržení půstu a vlastních svátků. Každý svátek je specifický a musí se jíst, co možná nejlepší jídlo, kterého se připravuje nespočet. I když židé opouštějí přísné zásady judaismu, existují opravdu zbožní lidé, co jedí jen potraviny opatřené razítkem potvrzujícím rabínský dohled, což zaručuje, že neobsahuje žádné nedovolené látky.

Záměrem této práce je seznámit čtenáře s podobou židovské kuchyně a s tradicemi s nimi spojenými na území ČR. Nastínit, zda a do jaké míry se liší stravovací návyky v ČR a v Izraeli a rozdíly v dostupnosti kosher potravin, které by jako jediné měli (podle Tóry) židé konzumovat. Hlavní výzkumná otázka: Jaká je dnešní podoba židovské kuchyně v České republice?

K celkovému pochopení židovské kuchyně a zařazení do širšího kontextu umožní odpovědi na tyto podotázky:

  • Existuje jednoznačně jedna židovská kuchyně?
  • Jak ovlivnila židovská kuchyně ostatní kultury?
  • Dodržují židé v České republice stravovací povinnosti stejně striktně jako v Izraeli? Liší se v něčem?
  • Je v České republice obtížné sehnat košer potraviny k přípravě židovských pokrmů?
  • Důvěřují židé košer v restauracích a obchodech?

Literární rešerše

Existenci jediné podoby židovské kuchyně se věnovala Claudie Rodenová ve své knize Kniha o židovské kuchyni,1) kde popisuje její vývoj. Autorka posbírala při svých cestách více než 800 židovských receptů z různých koutů světa, začínala v Káhiře, pokračovala přes Evropu, Asii a Severní a Jižní Ameriku. Ale není to jenom kuchařka. V knize jsou i podrobné popisy mnohých surovin a způsoby jejich zpracování nebo informace o různých židovských svátcích a slavnostech.

Autorka se také zabývala otázkou, jak ovlivnila židovská kuchyně ostatní kultury. V knize je zmíněna souvislost české a židovské kuchyně, neboť popisuje zcela běžná česká jídla, která se ale nápadně podobají těm židovským, např. jablečný štrůdl, papriky plněné mletým masem, koblihy, kuřecí vývar s knedlíčky, nebo dokonce vánočka.

Stejnou problematikou se zabývá i Ruth Bondyová ve své knize „ Jak jedli Židé v Čechách a na Moravě2), kde srovnává dodržování jídla na svátky.

Židé si nemyslí, že by česká kuchyně nějak ovlivnila tu jejich, spíše naopak, židovská kuchyně trochu zasáhla tu českou. Například macesy se vyrábí na Moravě a v židovské kuchyni se dělají během svátku Pesah.

Toto potvrzuje ve svém článku Judaismus na webových stránkách Josef Kučera 3). Vysvětluje zde, že Židé vnímají svůj domov jako malý chrám a prostřený stůl jako oltář, a proto je pro ně dodržování určitých rituálů velmi důležité. „Též se řídí podle hesla: Člověk je tím, co jí“, píše zde Kučera. V návaznosti na to se snažil zjistit, jak si na tom stojí židovská kuchyně v České republice – jestli zde žijící Židé dodržují Kašrut, či nikoliv. Podle dvou respondentů, kterých se dotázal, nemá česká kultura na pravidla stolování větší vliv. Spíše ovlivňuje židovskou kuchyni z hlediska kulinářství a přípravy pokrmů.

Problematiku dostupnosti košer potravin v České republice zmiňuje Kateřina Severová ve svém článku Praha má svůj první košer obchod.4) Článek popisuje činnost bratrů Günsbergerových, kteří se po úspěšném vytvoření a provozování internetového prodeje košer potravin rozhodli otevřít kamenný obchod v Praze. Jeden z bratrů tvrdí, že košer potraviny konzumuje zhruba pět procent členů židovské obce v Praze a jedním z hlavních důvodů je právě jejich špatná dostupnost. Otevření obchodu má navázat na historickou tradici a snažit se o to, aby se židovská kuchyně dostala do širšího podvědomí. „Regály v krámku na Starém Městě v ulici V Kolkovně jsou plné speciálně orazítkovaného zboží, které splnilo přísná pravidla pro jejich certifikaci. Sýry, uzeniny, cukrovinky, ale i zubní pasta – vše má označení košer.“ (SEVEROVÁ, K. 2010)

Zda mají lidé důvod nedůvěřovat košer potravinám, plyne z podezření, které směřovalo k obecní košer jídelně (ŽOP). V interview Košer znamená dobré 5) nám vypráví pan Günsberger, majitel kosher restaurantu U krále Šalamouna, o prohřešcích již zmíněné jídelny. Prý se zde klade důraz jen na nízkou cenu potravin bez ohledu na kvalitu a původ, ani skladování masa není správné. Je skladováno na chodníku. Některé produkty mají po záruční lhůtě a jsou převáženy ve špatných podmínkách. Džus schválený rabínem je prý také zkažený. Pražský rabinát rozhoduje o udělení košer certifikátu a schvaluje dodavatele, bohužel na kvalitu už nepohlíží. Majitel restaurace dokonce tvrdí, že se zde vyskytuje korupce, a proto je možné, že košer není košer. Bohužel se asi nikdy nedozvíme, jestli jde jen o konkurenční pomluvu nebo je třeba se doopravdy obávat.

Metodologie

Metodologie společenských věd rozdělujeme na 2 skupiny: kvalitativní (zjišťuje skutečnosti, které nelze graficky vyjádřit, jde více do hloubky sledovaného problému, na stranu druhou neobsáhne tolik respondentů) a kvantitativní (jedná se spíše o sběr dat, můžeme ji graficky vyjádřit, jde o povrchovou analýzu a nedostane se tolik do hloubky).

V práci bylo využito studium dokumentů. Pro lepší pochopení tématiky byly prostudovány dokumenty, které úzce souvisí s tématem práce. Výhodou této techniky je dostupnost výpovědí různých subjektů, které jinak není možno kontaktovat a veliký rozsah přístupných informací, které jsou již ověřené. Samozřejmě to vede i k nevýhodě, jelikož informace z dokumentů nemusejí být vždy aktuální a skutečnost už může být jiná, proto je třeba sledovat aktuálnost pramenů. Další nevýhodou je, že výzkumník nemá šanci se dotázat autora na možné nesrovnalosti nebo jej jeho práce může ovlivnit natolik, že to zapříčiní vychýlení od chtěného cíle práce.

Z kvalitativních metod byly použity tyto druhy technik

Pro další získávání informací byla použita technika dotazování. Zvolen byl polořízený rozhovor – to spočívá v tom, že tazatel má připravené základní otázky a podle odpovědí respondenta klade doplňující otázky, kterými se dostává ke stále podrobnějším informacím. Výhodou tohoto rozhovoru je, že tazatel může klást libovolné doplňující otázky, které má buď připravené, nebo jsou reakcí na odpověď informátora. Nevýhodou je časová náročnost.

Respondenti

Prvním respondentem byl Michal Gunsberger, spolumajitel košer restaurace v Praze – King Solomon a online obchodu s košer potravinami. Pochází z židovské rodiny, která má kořeny až ve 13. století, ale přesto kašrut nedodržují.

Dalším respondentem byl Jiří Schwab, který podniká v příjezdovém židovském cestovním ruchu. Pochází z židovské rodiny, která kašrut dodržuje a on sám také.

Třetím respondentem byl Chaim Kočí, správce Nového židovského hřbitova na Olšanech a správce Starého židovského hřbitova na Žižkově. V minulosti pracoval jako mašgiacht, což je člověk, který dohlíží na dodržování příprav židovských pokrmů v potravinářských zařízeních. Nebyl vychováván v rodině, která se řídí židovskými stravovacími povinnostmi. Sám se pak v dospělosti rozhodl, na základě svého původu, že se bude těmito povinnostmi řídit.

Posledním respondentem byl Hynek Janeček ortodoxní věřící, učitel v židovské škole a aktivní příslušník židovské obce.

Praktická část

Židé v České republice

V České republice se hlásí k judaismu kolem 3 000 osob. Na pražské židovské obci je registrovaných okolo 1 700 osob. Skutečný počet židů se na území ČR odhaduje kolem 15 - 20 tisíc6), ti se však kvůli historickým událostem, především kvůli druhé světové válce, nechtějí hlásit k židovství. Mnoho z nich si dokonce v minulosti měnilo příjmení, aby se vyvarovalo spojení s jejich původem. V Praze to se členy židovské obce, kteří by byli uznáni jako židé, není tak jednoduché. Židovství se totiž dědí matrilineárně, tedy po matce. Mezi členy židovské obce se ale přijímají i takzvaní „tatínkovci“, to jsou ti, kteří své židovství zdědili po otci. To mnoho židovských obcí ve světě neakceptuje. Na toto téma se při rozhovoru vyjádřil i pan Günsberger, který tvrdí, že ŽOP má problém v tom, že mají dost peněz z turistického ruchu, tudíž nebudují žádnou základnu a o členy se nestarají mimo přeživší holocaustu. Avšak aby mohli fungovat, tak právě tyto členy potřebují a přijímají i již zmíněné „tatínkovce“.

Židovská kuchyně

Židé se stravují podle zásad kašrutu, který je popsán v Tóře a definuje potraviny, které se mohou jíst a způsoby, jakými se pokrmy mohou připravovat. Toto platí jednotně pro všechny židy na celém světě. Nicméně izraelská kuchyně je typickou středomořskou kuchyní. To znamená, že užívají jiných potraviny a zpracovávají je odlišným způsobem, než vnitrozemské státy, včetně České republiky. Izraelská kuchyně je nejvíce ovlivněna židovskou tradicí, takže většina jídel splňuje košer požadavky.

Košer

Košer označuje v judaismu vše, co je povolené, vhodné nebo správné.

Mezi povolená zvířata patří sudokopytníci, kteří přežvykují – hovězí, skopové, kozí nebo drůbež – kuře, slepice, kachna, husa, krůta. Židé mají zakázáno požívat krev, jelikož stvořitel jim dal možnost jíst živé tvory, ale nedal jim možnost jíst jejich životy a život těch tvorů je jejich krev. Když krev neobíhá, tak je to pro ně jen kus masa, které můžou konzumovat. Po porážce se maso povolených živočichů nakládá do soli, aby bylo úplně zbaveno krve. Dále by nemělo maso přijít do kontaktu s mlékem. Encyklopedický slovník The Hutchinson Unabridged Encyclopedia with Atlas and Weather guide 7) popisuje, že do tohoto zákazu spadají i separované prostory v kuchyni pro úpravu masa a mléka, oddělené čistící potřeby na nádobí (houbička, drátěnky,…), hrnce a nádobí zvlášť na maso a na mléko. Dále se v něm píše, že by se nemělo konzumovat mléko do čtyř hodin po konzumaci masa. Toto je zdůvodňováno tím, že v Exodu 23:19 je řečeno, že se nesmí „vařit kůzle v mléce jeho matky“. Potraviny, které mohou být konzumovány společně s mlékem i masem se nazývají parev a je to zelenina, ovoce a víno.

Šchita – což je rituální porážka, je považována za nejhumánnější usmrcení zvířete. Při šchitě je přítomen jen šochet (vyškolený řezník) a zvíře. Pod zvíře se umístí plachta s hlínou, na kterou stéká krev zvířete. Musí být zabito jedním nepřerušovaným řezem, kterým šochet přetne hrtan a jícen a zvíře umírá. Po smrti se musí zvíře důkladně prohlédnout, zda nebylo nemocné. Jelikož židé nesmějí jíst jiné maso než ze zdravého živočicha. Zbytečné porážce nemocného zvířete předchází právě znalosti vyškoleného řezníka, jelikož ten by měl rozpoznat, jaký je zdravotní stav zvířete. Zvíře, které by bylo usmrceno jakýmkoliv jiným způsobem, mají židé zakázané konzumovat, protože jej považují za uhynulé. Pokud se po porážce zjistí, že bylo zvíře nemocné, nevyhodí ho, ale snaží se ho prodat za nižší cenu někomu jinému. Zpravidla to bývá zpátky do chovů, ze kterých berou zvířata na porážku.

Důvěra v košer

Košer produkty mají na obalu uvedenou certifikaci v podobě symbolu, který se nazývá hechšer. Ten udává informaci o tom, že splňuje požadavky kašrutu a byl vyroben pod rabínským dohledem. Mnoho ortodoxních židů, ale důvěřuje jen certifikátům, které vydávají rabíni, které znají osobně nebo vyhlášeným mezinárodním certifikačním agenturám. Postačí jim ale třeba i to, když v blízkosti potravin nebo v restauracích vidí samotného rabína či své známé, o kterých ví, že kašrut dodržují. Problém vzniká spíše u židů, kteří vycestují do jiných zemí.

Mezi uznávanou americkou certifikační agenturu vydávající hechšery patří i Orthodox Union, která je spojená s českou likérkou Rudolf Jelínek. Česká společnost totiž měla certifikát od lokálního rabína, ale právě americká společnost ji donutila, aby si vzala certifikát od Orthodox Union. Výsledkem bylo, že se produkty musely jen přebalit a cena se mnohonásobně zvedla, i když složení a výroba byla pořád stejná. Následně od této spolupráce odstoupila, jelikož zjistila, že je to jen o penězích.

V České republice vydává certifikáty rabinát Židovské obce v Praze a židé se mohou řídit i podle seznamu s košer potravinami, který vydává Vrchní zemský a pražský rabinát. Jsou tam uvedeny potraviny, které se dají sehnat většinou v každém větším supermarketu. V seznamu jsou uvedeny třeba produkty od Jihočeské a Jihomoravské mlékárny nebo zmrzliny Algida, ty však musí být vyrobeny v Německu.

Problému komu/čemu lze věřit ohledně košer potravin se zabýval i Gedalia dov Schwarz ve článku Kashrut - Problems and solutions 8) Píše v něm, že to celé stojí na důvěře. Spotřebitelé musí mít jistotu, že produkt v každé fázi zpracování neodporuje žádnému z „košer zákonů“, který je zapsán v Tóře, ani žádnému všeobecně židy dodržovanému pravidlu či zvyku. Toto ujištění poskytuje hechšer – známka, která potvrzuje, že produkt je z košer zdrojů a zpracován podle principů kašrutu. Pod to spadá i zaručení správného obalu (či jiné ochrany) zboží, které zabraňuje kontaktu košer potravin s nekošer produkty.

Více podob židovské kuchyně

„Jednoznačně židovská kuchyně neexistuje“, tvrdí pan Günsberger. Podle něj jsou tradiční jídla zakomponována do lokálních kuchyní a dodržování určitých stravovacích zásad během židovských svátků pomáhá stmelovat a určovat identitu židů. Tento výzkum ukázal, že jednoznačně jedna židovská kuchyně neexistuje. Všichni židé mají dvě věci společné: snahu v rámci možností o kosher stravování a velmi specifický způsob přípravy těchto jídel, který je determinován místem bydliště.

S rozdílným místem pobytu se mění potraviny typické pro danou oblast, které jsou nejvíce v dané zemi či daném území poptávány, takže lidé vyhledávají potraviny běžné pro místo, kde se (aktuálně) nacházejí a vybírají si konkrétní – košer- suroviny, které mají na obalu razítko potvrzující získání certifikátu „košer“ potraviny/produktu či je všeobecně známé, že tyto podmínky splňují. Tato premisa už logicky směřuje k tomu, že z těchto lokálně dostupných potravin budou židé vařit jídlo podobné běžným nežidovským pokrmům, které se vaří na jednotlivých územích.

V praxi to vypadá tak, že čeští židé, ač uznávají izraelskou kuchyni, si rádi uvaří svíčkovou ze sójového mléka či jiná česká jídla v košer podobě. Občas si připraví typicky izraelské jídlo, ale často se stává, že si jej „vylepší“ podle zvyků, které pochytili z české kuchyně. Toto opět platí pro celý svět. V Mexiku se židé stravují jinak než např. v Rakousku. Ale košer pravidla dodržují s menšími odchylkami všude stejně. Na židovské svátky a oslavy se vaří prakticky po celém světě to samé. Pan Janeček - ortodoxní žid žijící v Praze s manželkou, se k tomu vyjádřil takto: „My s manželkou se snažíme vařit židovská jídla (hlavně ta, která se vaří v Izraeli) tak často, jak je to jen možné, ale sehnat správné suroviny je někdy poměrně dost složité, ať už finančně nebo časově, tak alespoň o víkendu vždycky uvaříme nějaké typicky izraelské jídlo.“ Paštida připravující se na svátek Šavuot

Židovská kuchyně a kultura

Vzhledem k tomu, že je judaismus nejstarší monoteistické náboženství, tak některé kultury ovlivnil více, jiné zase méně. Z rozhovoru s panem Kočím vyplývá, že Česká republika převzala z judaismu např. na Velikonoce (pro židy svátek pesah) beránka, na Vánoce je vyhraněná jiná sada nádobí, verze šouletu je poupravená (v ČR je více vysušená, než verze židovská), jablečný štrůdl, papriky plněné mletým masem, koblihy, kuřecí vývar s knedlíčky, nebo dokonce vánočka. Pak tu máme ale i nespočet případů, kdy byl judaismus ovlivněn hlavně z geografického pohledu. Tak třeba židovská komunita Sefardů z oblasti severní Afriky, která tvoří zhruba 10% židovské populace.Tora zakazuje jíst zadní z krávy. Zadní z krávy z toho důvodu, protože je to nejžilnatější část a odstranit všechny žíly je velmi pracné. I přesto si dají tu práci s tím, že ji opracují, aby byla k jídlu. Vyznačují se také tím, že používají hodně koření ve srovnání s ostatními skupinami židů ve světě.

Velmi významnou složkou židovského jídelníčku je víno. O tom se rozepisuje Odelia E. Alroy ve svém článku Kosher Wine. 9) Požehnání vína neboli kiduš se odříkává o šábesu nebo při významnějším svátku jako je obřízka, při svatebním obřadu a dalších židovských svátcích.[…] Problém v dnešní době ale je ten, že je velké množství židů nedodržující šábes. Některé rabínské autority věří, že kontakt člověka židovského vyznání, ale nedodržující šábes je stejný jako kontakt onoho vína s člověkem nežidovského vyznání. Tvrdí, že osoba, která má židovský původ, ale nedodržuje židovský zákon - halacha (souhrn židovského náboženského práva), zejména pokud jde o bohoslužby a dodržování šábesu, je pokládána za konvertitu a nemůže dělat šchitu, neboli rituální porážku.

Podoba židovské kuchyně v ČR

Podobu této kuchyně formují především její pravidla, která zůstávají stejná. Přesto čas a místo ji změnily. Stravování židů v České republice, kteří dodržují pravidla kašrutu, se od místních obyvatel příliš neliší. Důkazem může být to, že košer restaurace v České republice také nevaří jen typická židovská jídla, ale i pokrmy mezinárodních kuchyní. Samozřejmě, svůj podíl má zde i tradiční židovská kuchyně, a to hlavně v době židovských svátků, kdy je přesně dané, které potraviny jsou vhodné, a kterým by se měli vyhnout. Příkladem může být svátek Pesah, kdy je nutné úplně omezit kynuté výrobky a nahradit je tzv. macesy. Pravdou tedy je, že židé v České republice si české kuchyni přivykli a mají ji za určitých podmínek rádi. Příkladem mohou být obyvatelé Domova sociální péče Hagibor, kteří byli po celý svůj život zvyklí jíst klasická česká jídla, a proto nemají důvod ochutnávat jiná. Radost jim udělají třeba buchtičky se šodó. Nejdůležitějším bodem v židovské kuchyni v České republice je tedy to, aby potraviny, ze kterých se jídla připravují, byly košer.

Dodržování stravovacích povinností v České republice

V České republice není židovská komunita početná a židů, kteří poctivě dodržují veškeré stravovací pravidla, je málo. Pan Chaim Kočí uvádí, že třeba v Praze je takových pouhých 10 %. V Izraeli je košer národním standardem a židé se stravují výhradně těmito potravinami. V židovské části by se tedy nekošer potraviny vůbec neměly dát sehnat a dokonce by se neměly do státu ani dovážet. Samozřejmě je tam problém s arabskou částí, kde jsou tyto potraviny lehce k sehnání, jelikož pro muslimy košer potraviny nemají význam. S dodržováním ostatních židovských tradic to je jiné. I přesto, že žijí v židovském státě, tak se najde cca 30% židů, kteří se od tradic distancují. Na striktnost víry má však často velký vliv výchova a zvyky rodiny.

Pan Gunsberger - majitel restaurace Krále Šalamouna a majitel i stejnojmenného e-shopu na dotaz, jestli i on sám při svém podnikání s košer potravinami a restaurací dodržuje ona pravidla stravování či jinak žije životem podle Tóry, odpověděl: „Ne, moje babička sice byla židovka a všechny svátky slavila a dodržovala a vařila přesně podle židovských zásad, ale já takhle nežiji. Uvědomuji si, že jsem částečný žid a jsem za to i rád, ale neláká mě žít přesně podle židovských zásad. Svůj podnik vedu maximálně podle těchto požadavků. V restauraci mám speciální kuchaře i řezníky a potraviny (hlavně maso) dovážím z ověřených zdrojů, to ano, ale takhle mi to asi vyhovuje víc.“

Oproti Izraeli v České republice košer není národním standardem, proto to tady mají židé se sehnáním potravin podstatně těžší a i dražší. V Praze mají židé stravovací základnu ve formě košer jídelny ŽOP, jídlo je zde dokonce dotované. Prodejna košer potravin existuje jen jedna, avšak ceny nejsou velmi příznivé, jelikož v českém prostředí se nevyplatí provozovat košer obchody, kvůli nedostatečné kupní síle. Kdyby se to srovnalo se Spojenými státy americkými, kde žijí milióny židů, tak přesto, že košer není jejich národním standardem, tak košer potraviny tam jsou mnohem levnější a provozoven, kde se dají sehnat je mnohem více. Obchody si díky kupní síle mohou dovolit vlastní porážku a tudíž snížit náklady na dovoz a výrobu. To v českém státě je prakticky nemožné. Například sama porážka je velice náročná na znalosti a nákladná na prostor a certifikovaného řezníka. Rozdíl je i v ceně převozu, jelikož dodávka mraženého masa je míchaná a v malém množství, všechny tyto faktory mají vliv na konečnou cenu. Proto se židům, kteří bydlí třeba blízko rakouských hranic, vyplatí jezdit pro potraviny do zahraničí, především právě pro maso.

Zajímavosti

Židé nesní nic, co uvařil ne-žid. Pokud chce ne-žid pohostit žida, musí si přizvat na pomoc žida, který mu např. zapálí troubu, zkontroluje nádobí, suroviny atd…

Spadla do vína myš? V případě pokud myš zhorší chuť vína, tak židé mohou toto víno vypít, jestliže by se chuť vína tímto zlepšila, musí se víno vyhodit. Kdyby se nevyhodilo, tak si židé budou myslet, že myš zlepšuje chuť vína a začali by do výroby vína přidávat myši, což je v rozporu s košer.

Výrobce šumavského chleba ve svém složení uvádí, že chleba může obsahovat zanedbatelné množství mléka. Což není žádná pravda. Chleba neobsahuje žádné mléko. Výrobce se tímto pouze kryje před stížnostmi především z řad židů.

Židovská obec v Praze, Maiselova 250/18, Praha 1 Židovská obec v Praze

Závěr

Tato práce si dávala za cíl zodpovědět otázky ohledně židovské kuchyně a hlavní výzkumnou otázku, která zní: Jaká je dnešní podoba židovské kuchyně v České republice?

Při zpracování tohoto tématu bylo nutné si uvědomit, že židovská komunita v České republice není nikterak početná a že velká část židů se ani otevřeně k judaismu nehlásí. O tom hovoří i počty, podle nichž se na území ČR nachází zhruba 15 000 - 20 000 lidí židovského vyznání, ale oficiální záznamy hovoří okolo 3 000 lidí. Hlavní příčinou tohoto nízkého čísla byl zajisté nástup nacismu v minulém století, následné pogromy a snaha o vyhlazení židů. Jak bylo již zmíněno v hlavní části této práce, někteří lidé židovského původu, nebo ti, kteří měli židovské jméno a zůstali na území tehdejšího Československa, si jej po válce nechali změnit na české. Nicméně židovská komunita se tu udržela (i když poměrně roztroušeně) a v rámci ní i židovské obyčeje včetně způsobu stravování. Aby se více vymezilo téma a zkonkretizovaly zjištěné informace, vytyčilo se pět podotázek, které více přibližují židovskou kuchyni:

Existuje jednoznačně jedna židovská kuchyně?

Po několika poskytnutých rozhovorech i vlastním bádání je možné potvrdit, že jednoznačně jedna židovská kuchyně neexistuje. Hlavním důvodem je dostupnost potravin v jednotlivých zemích a regionech. Dále proto, že židé přicházeli do Izraele (a i dříve do těch míst) od jeho vzniku z různých koutů světa a přinášeli s sebou stravovací návyky typické pro jejich rodnou zem. A i opačně, židé, kteří se navraceli z Izraele do své domoviny, přicházeli s odlišnými zvyky, než s jakými svůj kraj opouštěli. Takže docházelo a dochází k neustálé přeměně této kuchyně

Jak ovlivnila židovská kuchyně ostatní kultury?

Jakožto nejstarší monoteistické náboženství ovlivnil judaismus významně mnoho kultur i náboženstvích. V běžném životě je to například sedmidenní týden, Velikonoce, spousta jmen a názvů je odvozena ze židovských (hebrejských) slov apod. Co se týče kuchyně, tak v České republice se každý někdy setkal s vánočkou, plněnými paprikami, kuřecím vývarem s knedlíčky, velikonočním beránkem, jablečným štrůdlem, koblihami a mnoha dalšími pokrmy. Dále se vliv židovské kuchyně projevil například v užívání jiné sady nádobí na Vánoce. Dodržování určitých stravovacích i jiných zásad pomáhá židům si uvědomovat svoji identitu a cítí propojení s židy po celém světě.

Dodržují židé v České republice stravovací povinnosti stejně striktně jako v Izraeli? Liší se v něčem?

České prostředí ani společnost nejsou aktuálně přizpůsobeni židovským stravovacím konvencím. Ne, že by zde byl v menší či větší míře zůstával skrytý antisemitismus, ale spíše lhostejnost k této kultuře. V praxi to znamená, že je zde jeden online obchod a jeden kamenný obchod s košer potravinami, jídelna při Židovské obci v Praze a čtyři restaurace nabízející židovskou kuchyni. Restaurace jsou pro běžné denní navštěvování cenově nedostupné, stejně tak i obchody specializované na tyto potraviny hlavně z důvodu dovozu a placení certifikovaného řezníka a dalších lidí, kteří se tohoto procesu musí zúčastnit. Jídelna při ŽOP je v tomto ohledu mnohem střídmější i díky dotacím od státu. Každopádně odhad jednoho dotazovaného respondenta byl, že v Praze poctivě zásady židovského stavování dodržuje přibližně 10% židů. V Izraeli jsou dostupné košer potraviny jakousi normou. V některých místech ani nejsou k nalezení jiné obchody než ty nabízející košer potraviny. Podniky nabízející jiné produkty než košer, jsou označeny venkovními cedulemi, které to oznamují. Takže množství lidí dodržující tyto stravovací zásady je diametrálně odlišné od množství lidí, kteří je dodržují v ČR.

Je v České republice obtížné sehnat košer potraviny k přípravě židovských pokrmů?

Záleží na náročnosti požadavků každého jedince. Sice část potravin, která je běžně dostupná v České republice splňuje i požadavky košer produktu, nicméně pro ortodoxnější jedince bývají některé položky diskutabilní a spíš se snaží tyto potraviny sehnat přes ŽOP, kde mají stoprocentní jistotu, že nakupují košer potraviny. Dále se orientují na produkty, které kupuje lokální rabín, kterého znají a mají důvěru při jeho volbě potravin. Sehnat košer potraviny je v České republice rozhodně komplikovanější než v Izraeli. De facto je této poptávce přizpůsobeno minimum obchodníků, takže je časově i finančně náročnější dané potraviny sehnat.

Důvěřují židé košer v restauracích a obchodů?

Košer potraviny, které se dají (běžně) sehnat jsou vypsány na stránkách Federace židovských obcí v České republice. Spousta židů ale věří hlavně potravinám označeným hechšerem či potravinám, jejichž certifikaci prováděl rabín, kterého znají a ke kterému mají důvěru. Právě toto je velmi častým jevem v židovské komunitě a to nejen v Praze. Židé se sdružují okolo rabína, kterému důvěřují, s kterým sdílejí názory a snaží se nestavit proti němu do opozice. Když tento rabín například pojí v restauraci, která v dané komunitě ještě nemá vybudované renomé, tak po tomto aktu již nikdo nepochybuje o její poctivosti.

Na závěr by se mělo zmínit, že židovská komunita v Praze je poměrně uzavřená skupina, jejímž centrem je Židovská obec v Praze, kam denně přichází a potkávají se tam její členové. Tato budova je pečlivě střežená, aby židé, kteří tam pobývají, měli pocit bezpečí a trávili tam společný čas v klidu. Aktuálně, s přibývajícími útoky muslimů na židovská centra a na místa jejich shromažďování, je snaha židů chránit se jakýmikoliv bezpečnostními opatřeními o to vyšší a urputnější. Nicméně česká společnost i přes zjevnou lhostejnost k židovským tradicím a zvykům (i těm stravovacím) bere židovskou komunitu v Praze jako součást své historie a jako takovou ji i respektuje a uznává ji.

Seznam použitých zdrojů

Knižní zdroje

RODEN, C. Kniha o židovské kuchyni Praha: BB/art, 2005, 598 s. ISBN 80-7341-686-7

BONDY, R. Boží hody: jak jedli Židé v Čechách a na Moravě. Vyd. 1. V Praze: Nakladatelství Franze Kafky, 2008, 177 s. ISBN 9788086911168

Odborné zdroje

SCHWARTZ, Gedalia Don. Kashruth – Problems and solutions. Judaism [online]. 1990 [cit. 2015-07-19]. ISSN 00225762 Dostupné z databáze odborných časopisů EBSCO WWW: http://eds.a.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9d6e8e0-d127-4daf-b248-8ef262083989%40sessionmgr4004&vid=41&hid=4105

ALROY, Odelia E. Kosher wine. Judaism [online]. 1990 [cit. 2015-07-19]. ISSN 00225762 Dostupné z databáze odborných časopisů EBSCO WWW: http://eds.a.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9d6e8e0-d127-4daf-b248-8ef262083989%40sessionmgr4004&vid=40&hid=4105

Kosher (2014). [Online]. In The Hutchinson unabridged encyclopedia with atlas and weather guide. Abington, United Kingdom: Helicon. Dostupné z odborné databáze WWW: http://search.credoreference.com/content/entry/heliconhe/kosher/0 [cit. 2015-05-20].

Internetové zdroje

Co je to košer? [online]. omkosher.com. Dostupné z: http://www.omkosher.com/cz/koser-pravidla/

Co je košer? [online]. jewish-eshop.cz. Dostupné z: http://www.jewish-eshop.cz/co-je-koser--kosher/

Mašgiach [online]. wikipedie.cz. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C5%A1giach

Halacha [online]. wikipedia.cz Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Halacha

Zdroje použitých obrázků

http://www.firmy.cz/detail/404529-zidovska-obec-v-praze-praha-josefov.html

http://www.tyden.cz/obrazek/201411/547ac52e7c1a1/shutterstock-119287345-547ac75f3067b.jpg

http://eretz.cz/2015/05/svatecni-stul-o-savuot-svatku-tydnu/

1) RODEN, C. Kniha o židovské kuchyni: odysea ze Samarkandu a Vilniusu do dnešních dnů. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Vladimír Fuksa. Praha: BB/art, 2005, 598 s. ISBN 80-7341-686-7.
2) BONDY, R. Boží hody: jak jedli Židé v Čechách a na Moravě. Vyd. 1. V Praze: Nakladatelství Franze Kafky, 2008, 177 s. ISBN 9788086911168.
3) KUČERA, J. Judaismus Dostupné z: www.zidovsky-mikulov.estranky.cz/
4) SEVEROVÁ, K. Praha má svůj první košer obchod. Novinky.cz.[online magazín]. 17. 3. 2010, 8:34.[citováno:18.3.2015] Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/194955-praha-ma-svuj-prvni-koser-obchod.html
5) MISCH, E.E. Košer by opravdu mělo znamenat dobré. Shekel.cz [online]. 26. 2. 2012, [citováno:10.4.2015] Dostupné z: http://www.shekel.cz/18419/koser-by-opravdu-melo-znamenat-dobre
6) Federace židovských obcí. Statistika [online]. [cit. 15.05.2015] dostupné z www: http://www.fzo.cz/o-nas/statistika/
7) Košer (2014). [Online]. In The Hutchinson unabridged encyclopedia with atlas and weather guide. Abington, United Kingdom: Helicon. Dostupné z odborné databáze WWW: http://search.credoreference.com/content/entry/heliconhe/kosher/0 [cit. 2015-05-20].
8) SCHWARTZ, Gedalia Don. Kashruth – Problems and solutions. Judaism [online]. 1990 [cit. 2015-07-19]. ISSN 00225762 Dostupné z databáze odborných časopisů EBSCO WWW: http://eds.a.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9d6e8e0-d127-4daf-b248-8ef262083989%40sessionmgr4004&vid=41&hid=4105
9) ALROY, Odelia E. Kosher wine. Judaism [online]. 1990 [cit. 2015-07-19]. ISSN 00225762 Dostupné z databáze odborných časopisů EBSCO WWW: http://eds.a.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9d6e8e0-d127-4daf-b248-8ef262083989%40sessionmgr4004&vid=40&hid=4105

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako