obrzek domeku-home logo-FB


Provozně ekonomická fakulta

Veřejná správa a regionální rozvoj

Referát

Lingvistická antropologie

Adam Kříž 4.semestr VSRR Klatovy 2015

Anotace

V této práci se budu zabývat antropologií, především lingvistickou antropologií, jako jedním z hlavních témat antropologie.

Klíčová slova

lingvistická antropologie, sociokulturní antropologie, kultura, Sapir-Whorfova hypotéza, sociolingvistika

1. Úvod

Antropologie je studium lidstva, holistické studium člověka v současnosti i minulosti, studium člověka a společnosti v čase i prostoru. Antropologie je velmi široký pojem, obecnou antropologii můžeme rozdělit do čtyř základních subdisciplín. Biologická, sociokulturní, archeologická a lingvistická. Každá z nich se zabývá svým konkrétním užším předmětem v kontextu s kulturou v čase a prostoru. Svá data antropologové získávají terénním výzkumem, kterého se osobně zúčastňují, pozorují a následně zpracovávají. Nejdůležitějším pojmem antropologie je kultura. Pojem kultura do antropologie uvedl britský sociální antropolog Edward Burnet Tylor (1932 -1917), který podal první antropologickou definici kultury.1)2)

Zájem sociokulturních antropologů je velmi široký. Předmětem sociokulturní antropologie je výzkum společností a jejich kultur, především kultur neznalých písma, tzv. preliterárních společností, což jsou společnosti, kde tradice jsou udržovány ústní formou, jedinci této společnosti neznají písmo, ani přístup k němu nemají. Ve své práci se budu věnovat původu jazyka a problematice studia jazyka v sociokulturním kontextu.3)4)

2. Povaha lingvistické antropologie

Lidé používají k dorozumívání mezi sebou jazyk - systém znaků a pravidel, které můžeme nazvat komunikace. Jazyk je také nástroj myšlení a tak je charakteristickým znakem lidského druhu. A právě jazykem který užíváme v sociokulturním kontextu se zabývá lingvistická antropologie. Tento název do antropologie zavedl americký antropolog Dell Hathaway Hymes (*1927). Jazyk je potřeba u každého terénního výzkumu, tím se tedy stává nejdůležitější součástí veškerých antropologických výzkumů. Systematický výzkum jazyka zavedl do antropologie americký kulturní antropolog Franz Boas, na univerzitách pak studium lingvistické antropologie jako součást studia antropologie. 5)6)

Lingvistická antropologie nahlíží na způsob užívání jazyka, jak ovlivňuje chování i prožívání člověka v souvislosti se společností a jeho kulturou, na rozdíl od lingvistů, kteří se věnují studiu struktury jazyka či slovní zásobě. Subdisciplíny lingvistické antropologie se zaměřují na různé pohledy vztahu jazyka, společnosti a kultury. Především se jedná o sociolingvistiku, etnolingvistiku a etnografii řeči.7)

2.1 Etnografie řeči

Řečový akt je realizován v různých řečových komunitách v různých sociokulturních situacích. Studuje charakter a funkce komunikativního chování v kontextu kultury a společnosti, usiluje o studium všech aspektů řečových událostí, proměnlivé podmínky, za nichž se realizují řečové akty. Základem studia v etnografii řeči je řečové společenství – lidé, kteří sdílejí jazyk včetně pravidel a pravidel interpretace. Zatímco sociolingvistika studuje vztah mezi jazykem a společností.8)

2.2 Etnověda

Etnověda se věnuje studiu lexikálního zakódování oblastí kultury, systematicky analyzuje, zabývá se tím, jak lidé v různých kulturách kategorizují zkušenosti, věci a jevy. Antropologové tímto postupem zkoumají svět z perspektivy příslušníků dané kultury a tím využívají emický přístup místo etického. Pojmy zavedl Kennneth Lee Pike (1912-2000) americký lingvista pro rozlišení přístupu z pohledu studované kultury a přístupu ke studované kultuře z pohledu antropologa. S těmito pojmy se pracovalo v šedesátých a sedmdesátých letech20.století.9)

Emický model pojednává o kulturních jevech z perspektivy a v pojmech studované kultury, vytvořený antropologem, ne však objeven – účastí získaná data z pohledu studované kultury. Etický model je vytvářen prostřednictvím kategorií pocházejících z vnějšku a z perspektivy antropologa, pozorováním získává data z vnějšku.10)

2.3 Etnolingvistika

Základy etnolingvistiky, se objevují v první třetině minulého století (naplno po r. 1956, po vydání vybraných statí B. Lee Whorfa). Vztahují se k lingvistickému a etnografickému studiu nativních kultur severoamerického subkontinentu. Etnolingvistika se zabývá analýzou komunikativní činnosti. S etnografií má společné to, že obě disciplíny kladou důraz na kontext jazykového vyjádření. Etnolingvistika se zabývá vztahem jazyka a kultury v mezietnických vztazích. Pohybuje se tak mezi dvěma póly: konkrétním etnografickým, sociálním na jedné straně (např. ve způsobu, v němž vysvětluje některé odlišnosti různých jazyků světa a tím přispívá k vymezení specifických rysů etnik) a abstraktním, sémantickým, filosofickým na straně druhé- v němž zkoumá, jaký je podíl jazyka, respektive jakou roli hraje jazykový aparát a kategorie při formování nějakého světa, resp. ve způsobu uchopení reality.11)

2.4 Sociolingvistika

Zabývá se vztahem mezi společností a jazykem, sociolingvisté se věnují a sledují vliv jazyka na různé sociální skupiny, ovlivňování jejich chování, způsoby vyjadřování a celkového projevu. Předmětem výzkumu je vztah jazyka a genderu, jazyka a dané kultury, jazyka a národu, etnické skupiny, atd. Nejvýraznější rozvoj sociolingvistika má v 60. letech 20. století. Sociolingvistika se opírá o skutečnost podloženou řadou výzkumů, že v jazyce se odráží sociální stratifikace. Např. výzkum založen na předpokladu, že vyšší společenské vrstvy užívají spisovnější formu jazyka s pečlivější výslovností. „Jestliže dvě podskupiny newyorských mluvčích jsou v jistém pořadí na stupnici sociální stratifikace, budou ve stejném pořadí podle výslovnosti.“ 12) Historická lingvistika se zaměřuje se na výzkum vývoje jazyka, na jazyky které se užívaly v minulosti.

3. Původ jazyka

Jazyk je neoddělitelnou součástí lidské přirozenosti. Nejstarší doklady o používání jazyka jsou spjaty s druhem Homo, pravděpodobně na bázi mimiky a gest. Podle Ianna Tattersala vznikl jazyk díky dětem, neboť pokud se nenaučíme mluvit v ranném dětství, nemáme již šanci naučit se mluvit v dospělosti. Každé dítě se jazyk učí automaticky a snadno. Jazyk tedy „vynalezly děti“. Podle amerického lingvisty Avrama Noama Chomskeho (*1927) všechny jazyky sdílí omezenou sadu organizačních principů a zásadě se liší jazyky lidské od jiných komunikačních systémů v přírodě.13)14)

Podle biblické tradice vznikly jazyky při stavbě babylonské věže, která měla sahat až do nebe. Dokončení stavby věže zabránil Bůh tím, že stvořil různé jazyky a stavitelé se tedy nemohli na dokončení stavby domluvit. Středověký filosof a teolog Isodor ze Sevily (?560-636) v díle „Etymologie“ uvádí, že „z jazyků vznikly národy, nikoliv z národů jazyky“ 15). Původ jazyka však není dosud z antropologického hlediska objasněn.

4. Výzkum jazyka v sociokulturním kontextu

Hlavním znakem člověka je komunikace a zejména prostředky jazyka. Studiem jazyka se zabývá lingvistika, především zkoumá gramatiku, slovní zásobu, zvukové podoby a klasifikaci různých jazyků. Antropologové pak vychází z poznatků a teorií lingvistiky, zabývají se mluvou, řečí, výzkumem jazyka, avšak vždy v sociokulturním kontextu. Ve třicátých letech 20. století se na výzkum jazyka začali orientovat američtí antropologové Edward Sapir (1984-1939) a Benjamin Lee Whorf (1897-1941). Společně vypracovali teorii vzájemného vztahu jazyka a kultury, dodnes nazývanou „Sapir-Whorfova hypotéza jazykového relativismu“.16)

4.1 Sapir Whorfova teorie

Mezníkem americké kulturní a lingvistické antropologie je teorie jazyka vytvořená Edwardem Sapirem a Benjaminem Lee Whorfem, kteří jsou spojeni již s konfiguracionistickou školou. Podle Sapira a Whorfa není jazyk sérií různých etiket pro stejnou realitu, ale různé jazyky tvoří samostatné světy. Svět interpretujeme prostřednictvím gramatiky, která ovlivňuje naše myšlení. Hypotéza má dvě varianty, jedna tvrdí, že jazyk determinuje lidské chování a myšlení, která je jeho základem. Druhá pouze předpokládá korelační vztah mezi jazykem a kulturou. Tato hypotéza položila základy jazykovému relativismu. Za jeho přímého předchůdce je považován americký antropolog Franz Boas, jenž poukázal na jisté rozdíly mezi vyjadřováním téhož obsahu v evropských a indiánských jazycích. 17)18)

Důležitou roli přitom měla i kniha „Jazyk“ z roku 1933 od Leonarda Bloomfielda. Nelze podcenit ani vliv novokantovství, zprostředkovaného na amerických universitách německými přistěhovalci, a dále vliv anglosaského pragmatismu. Podstatu Lee Whorfovy tese můžeme shrnout větou: „Mluvit konkrétním jazykem znamená osvojovat si specifickou ‘visi světa’“. Obsah této koncepce vztahu jazyka a reality můžeme shrnout do tří bodů: 19)

  1. Veškeré „myšlení je jazykové“.
  2. Každý jazyk vytváří specifickou „visi reality“.
  3. Jednotlivé obrazy reality konstruované různými jazyky se vzájemně liší.

Utvářející činitelé, pomocí kterých jazyk „tvaruje“ naši zkušenost světa, jsou podle E. Sapira slovní zásoba a mluvnická stavba. Sapir kladl důraz na celistvost jazyka jako symbolického systému.

Ukazuje se však, že slovní zásoba představuje spíše adaptaci společenství na přírodní prostředí. Známý je případ eskymáckých jazyků, které mají velký počet pojmů pro různé druhy sněhu nebo angličtiny, ve které je pro suchozemského Středoevropana nezvykle mnoho výrazů pro rozličnou intenzitu větru.

Složitější je případ syntaxe – mluvnické stavby. Benjamin Lee Whorf srovnával gramatickou strukturu evropských jazyků a jazyků severoamerických indiánů, zejména kmene Hopy. V první řadě se zaměřil na odlišné pojímání času v obou kulturách. Evropskou představu časového zařazení popisuje Whorf následujícím způsobem:20)

  1. Evropské jazyky kvantifikují čas, stejně jako fysické předměty: výraz „pět dní“ má obdobnou jazykovou formu jako „pět stromů“.
  2. Evropské jazyky používají tři hlavní druhy časů: minulý, přítomný a budoucí. Tento způsob časování sloves určuje evropské pojetí časoprostoru.
  3. Evropské jazyky používají prostorových metafor pro vyjádření trvání, intenzity a tendence a prostorové kvality pro zachycení neprostorových, časových kvalit.

Sapir i Whorf pracovali na myšlence vzájemného ovlivňování jazykových klasifikací a myšlení, které je základem jazykové relativity. „…lidé používající výrazně rozdílné gramatiky jsou těmito gramatikami vedeni k různému sledování a vyhodnocování z vnějšku si podobných aktů pozorování, a jako pozorovatelé tedy nejsou stejní, nýbrž musí dojít k poněkud rozdílným pohledům na svět“ 21)

5. Kultura

Dnes je slovo kultura používáno v mnoha oborech i souvislostech. Podle antropologie je kultura systémem idejí, artefaktů, sociokulturních regulativů, tradic, zvyků, mravů obyčejů i tabu, které ovlivňují členy konkrétní společnosti myslet, jednat, vlastnit. Dochází k tomu způsobem enkulturace (proces osvojování a přijímání prvků kultury). Kulturní antropologové slovo kultura používají tam, kde se člověk odlišuje od ostatních živočichů. Jako synonymum k pojmu civilizace byl pojem kultura chápán až do r. 1895. Z jistého pohledu kultura představovala přechod na žebříčku vývoje od primitivního stavu k civilizaci. Nový způsob používání pojmu kultura pak zavedl americký antropolog německého původu Franz Boas (1858-1942), každá společnost má nějakou kulturu. Tím obohatil smysl kultury v čase i prostoru. V první polovině 20. století se pojem kultura prosadil jako centrální kategorie oboru. V roce 1952 američtí antropologové Clde Kluckhohn (1905-1960) a Alfred Luis Kroeber (1876-1960) vydali knihu „Kultura – kritický přehled systémů a definic kultury“. Ve své práci shrnuli 164 dosavadních definic kultury a sedm společných jmenovatelů.22)

6. Význam lingvistické antropologie

První antropologové a jejich předchůdci se setkali s dosud neznámými jazyky, které museli zapsat a analyzovat. Z jejich úsilí vzešly slovníky a učebnice gramatiky, ale hlavně vznikly moderní antropologie a moderní antropologická lingvistika. Antropologičtí lingvisté prováděli a provádějí rozsáhlý výzkum nepsaných jazyků, což je přivádí do stejných primitivních kultur, kterých si tak cení jejich kolegové etnologové.23)

7. Závěr

Jedním ze základních znaků člověka je jazyk, jeho výzkumu se věnují lingvističtí antropologové, kde využívají poznatků lingvistiky, která se věnuje výzkumu gramatiky, struktury a morfologii různých jazyků. Lingvistická antropologie zkoumá jazyk v sociokulturním kontextu, otázky původu jazyka a také jazykové schopnosti jiných živočišných druhů, např. goril, šimpanzů. Jazyk používají i mluvčí při komunikaci, je to nástroj ne jen komunikace ale i myšlení. Řeč je soubor po sobě jdoucích řečových aktů, které při verbálním projevu si můžeme představit jako minimální ucelené sdělení.

Pro terénní výzkum v sociokulturní antropologii, jak jsem již zmínil v úvodu, je studium jazyka základní a podstatnou složkou. Výsledky výzkumů, které se uskutečnily v rámci etnografie řeči potvrzují, že jazyk a kultura patří k sobě a povaha řečových událostí je závislá na sociokulturním kontextu, v kterém se odehrává.

8. Zdroje

Language, thought, and reality: selected writings of Benjamin Lee Whorf. S.l.: Martino Fine Books, 2011. ISBN 978-161-4270-720.

MURPHY. Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie.Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-85850-53-2.

POKORNÝ., J., Lingvistická antropologie, jazyk mysl a kultura, Praha Grada 2010, ISBN 978-80-247-2843-8

SALZMANN. Z., Jazyk, kultura a společnost: úvod do lingvistické antropologie, Český lid 83, Supplementum

SEVILLY,, Isidor ze. Etymologiae. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 2000, 383 s. Knihovna středověké tradice, 3. ISBN 80-860-0597-6

PhDr. SOUKUP. M., Ph.D. Kapitoly ze sociální a kulturní antropologie. Praha: Pražská vysoká škola psychosociálních studií, 2009.

VRHEL., Základy etnolingvistiky. Praha: SPN 1981 [citováno 27.04.2015].dostupné z http://www.referaty10.com/referat/Ostatni/4/tema-4-30-[citováno 27.04.2015].dostupné z Ostatni.phphttp:cs.wikipedia.org/wiki/Kultura

1) , 3) Murphy R., 1998
2) , 4) , 6) , 14) , 23) Salzmann Z., 1996
5) , 7) , 8) , 9) , 10) , 13) , 16) , 18) , 22) Pokorný J., 2010
11) Vrhel, 1981
12) Salzmann Z., 1996, s.109
15) Sevilly I., 2000
17) , 19) , 20) , 21) Whorf B. L., 2011

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako