obrzek domeku-home logo-FB


Půst v pravoslavné církvi

Ivan Nikolajevič Kramskoj - Ježíš na poušti

Úvod a cíl práce

Svatý Velký půst je hlavním půstem ve všech křesťanských náboženstvích. Jedná se o přípravu křesťana k velkému svátku Velikonoc. Je to doba, kdy lidé věnují svůj čas modlitbám, vzpomínkám na smrt a vzkříšení Ježíše Krista, který držel půst v poušti 40 dnů. Křesťané odmítají jídlo, alkohol a jiné věci, které přináší uspokojení a potěšení, aby se přiblížili k Bohu. Cílem je pokání a vyčištění duše od hříchů. V pravoslavných státech je Svatý půst dobou, která všechny spojuje a demonstruje sílu pravoslavné duše. Tento půst je ze čtyř hlavních půstů nejvíce dodržován. Aktuálnost tohoto tématu spočívá ve velkém množství pravoslavných obyvatel na našem území, pochopení Velkého půstu může pomoci pochopit i celé pravoslavného náboženství a tak případně pomoci navázat nové vztahy a kontakty a dopomoci tak k občanskému souznění.

Tato práce se bude zabývat tím, jak Velký půst probíhá, čím je půst pro pravoslavné a jaké jsou podmínky dodržování půstu v různých místních církvích. Pro tuto práci je třeba prozkoumat i to, zda došlo k nějakým změnám v dodržování Velkého půstu a jestliže ano, pak proč tyto změny nastaly. Byly vybrány tři země: Česká Republika, Ruská federace a Srbsko.

Rusko bylo vybráno, protože je zemí s největším počtem příslušníků pravoslavné církve. Tradice dodržování půstu je pro tamní lid velice důležitá. 40 jarních dnů spojuje celou zemi. Lidé se těší na Velikonoce, modlí se v církvích a navzájem se podporují.

Česko bylo vybráno, protože v této zemi bydlíme a chceme jí dobře znát. Dalším důvodem bylo to, že v Čechách jsou zastoupena skoro všechna nejznámějších náboženství, takže vyplývá otázka: kolik příslušníků pravoslavné církve bydlí v Čechách? Poslední důvod spočívá v tom, že v naší době je v České Republice mnoho ruských emigrantů a tato práce se bude zabývat i tím, jak tito pravoslavní věřící dodržují půst v Čechách a nastali-li nějaké změny pod vlivem katolicizmu.

Proč bylo vybráno Srbsko? Je to obdivuhodná země s bohatými duchovními tradicemi, velkým množstvím církví a klášterů a 80 % lidí hlásících se k pravoslaví. Srbsko je zajímavou zemí i proto, že je obklopováno státy jak katolickými, tak islámskými a je pokládána otázka, zda zde proběhly nějaké změny v pravoslavném Svatém půstu?

Tato práce se taktéž bude zabývat pravidly dodržování Svatého Velkého Půstu, vymezením změn v půstu v České Republice, Rusku a Srbsku pod vlivem jiných náboženství a seznámením se se zvláštními tradicemi české, ruské a srbské pravoslavné církve.

Cílem práce je zodpovězení hlavní výzkumné otázky: Jaký je rozdíl mezi půstem v ČR, Rusku a Srbsku?

Zvolené podotázky k vybrané problematice:

  • Co je to půst a jaká jsou pravidla jeho dodržovaní?
  • Jsou-li podmínky dodržování půstu v ruské, české a srbské pravoslavné církvi stejné?
  • Dodržují-li křesťané půst, a jaký to má pro ně význam?
  • Došlo v Čechách a Srbsku k nějakým změnám půstu?
  • K čemu změny jsou a k čemu vedou?

Literární rešerše

Tématem půstu se zabývá článek pravoslavného duchovního Vladimira Kulakova 1) v periodiku Hlas Pravoslaví. Autor zde píše o tom, co je to půst a jak se věřící po 4 týdny připravují na den Velkého půstu. První neděle nesoucí název Neděle celního a farizeje jim ukazuje, jak má vypadat modlitba, aby byla Bohem přijatelná. Druhá neděle, Neděle Božího milosrdenství, je připomínkou příběhu o marnotratném synu - zde je cílem poukázat na to, že Bůh je milostivý a odpouští lidem hříchy. Další neděle nese název Masopustní, jak již název napovídá je to den, od kterého se začínají pravoslavní postit od masa. Poslední nedělí je pak Syropustní, která je připomínkou vyhnání Adama a Evy z ráje. Autor dále píše přímo o průběhu Velkého postu: „Období Velkého postu začíná v pondělí po neděli Syropustní a končí na svátek Kristova Vzkříšení - Paschu, občanské Velikonoce. Toto období trvá 40 dní, byť ve skutečnosti je o několik dní delší. Během tohoto období se věřící postí od masitých, mléčných i vaječných pokrmů. Převládá strava rostlinná.“ Při čtení tohoto článku je také možné se dozvědět, proč trvá Velký půst 40 dní.

Na problematiku o pravidlech dodržování půstu v pravoslaví se zaměřuje článek Marie Senchukové 2) z časopisu Pravoslaví a svět, ve kterém je popsáno 10 pravidel Velikého půstu. V této publikaci se profesorka religionistiky věnuje tomu, co by měl člověk cítit a čemu se snažit dostát, aby z této tradice neudělal 40 dnů těžké a nesmyslné diety, jelikož podle ní nelze stát blíže k Bohu jen pomocí změny svých stravovacích návyků. Základním pravidlem je se vždy radovat, modlit se bez ustání a ve všem vzdávat díky. V tomto článku jsou též uvedeny doporučené liturgie k četbě, například liturgie pašijového týdnu či liturgie předem posvěcených darů. Autorka dále vysvětluje, že půst se skládá z 2 částí - postního a svatého týdne. První z nich představuje čas pokání a ten druhý dobu očisty.

Za údaji o srbské pravoslavné církvi se lze obrátit k historii. Tu podrobně popisuje K. E. Skurat 3) ve své knize „Historie místních pravoslavných církví“. Pravoslaví v Srbsku bylo často náchylné k změnám kvůli tlaku různých panovníků, kteří se zde často střídali. První pokyny křtu národu srbského byly již v 7. století, ale po rozpadu Jugoslávie se nejrůznější místní srbské církve spojily do jedné jediné. Právě štěpení v průběhu několika století a rozvíjení se pod tlakem jiných států, které šířily jiné náboženství, vedlo k tomu, že dnešní srbská pravoslavná církev není moc náročná.

O tom pojednává článek v odborném srbském pravoslavném časopisu „Glasnik“4), kde je uveden rozhovor s nejsvětějším patriarchou Srbska, Pavlem, který vypráví, kterak se zúčastnil projektu „Sladění církevních pojmů o postě s požadavky moderní doby“. Cílem bylo rozpracovat nové podmínky pro různé kategorie lidí (například: lidé pracující s chemikáliemi potřebující každý den využívat mléčné výrobky, stejně tak děti, těhotné ženy apod.). To nutilo k tomu některé půsty zkrátit a jindy zase zavést využívaní mléčných výrobků apod. Patriarcha Pavel dává důraz na to, že církev může regulovat dobu trvání půstu a upravovat požadavky na potravu, která by měla být konzumována během půstu.

„Ale zachování toho, co církev jako nezměnitelné předala, neznamená pevnost, protože způsob prezentování neměnné pravdy v moderní době může a měl by být novým, stejně jako jejich uvedení do života vždy znamená „nové stvoření“, uvedení nového člověka, který byl vytvořen Bohem.“5)

Znamená to, že srbská pravoslavná církev není náročná a striktní, ale je ochotná přistoupit ke změnám a vytvoření něčeho nového. Ale existuje i jiný názor na tento projekt. Jeden z kněží (jméno není uvedeno) vyjadřuje veřejné mínění mezi příslušníky srbské pravoslavné církve a mezi knězi slovy z roku 1968 z dopisu svatého Lustina Čelijského biskupovi Šabatsko-Valjevskému Loannu:

„Půst – svaté mravoučné dogma Pravoslavné církve, které nemůže a nemusí být reformováno. Evangelium o půstu nemůže být změněno…. Co zůstalo v latinském kacířství od evangelického půstu? – Skoro nic! Protože nedávno Druhý vatikánský koncil přijal „neomylné“ řešení: nechat jen jeden postní den – Velký Pátek. Pod vlivem pohanské evropské kultury je půst zcela zamítnut v Evropě, Evropa se rozpadá v anti křesťanském asketismu. Je hrozně i strašlivě, že otázka půstu, která je dávno řešena v Pravoslavné církvi na věčný čas, je diskutována na všeobecných pravoslavných konferencích 6)

Metodologie

Tato práce, která se zabývá Svatým Velkým Půstem v pravoslavné církvi, je založena na metodách kvalitativního výzkumu. Bylo hojně užito studia odborné literatury, týkající se dané problematiky. Tato metoda získávání informací je považována za velmi spolehlivou, pro fakta ověřitelná i z jiných zdrojů a jejich pravdivost. Publikace zabývající se touto problematikou ale nejsou příliš rozšířeny, jejich vyhledání bylo obtížné. Dále bylo provedeno několik semistandardiovaných rozhovorů, které byly pro tento kvalitativní výzkum shledány, jako nejadekvátnější metoda. Dovedla výzkumníkům přiblížit danou oblast z osobního pohledu respondentů, což je považováno pro tuto práci za stěžejní, žádná negativa na této metodě nebyla shledána.

Terénní výzkum se odehrával především v oblasti Pravoslavného chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Praze. Započal telefonním kontaktem uvedeným na webových stránkách eparchie a následným domluvením setkání s duchovním, s kterým poté proběhl semistandardizovaný rozhovor. Respondent byl sdílný a milý, tudíž je toto setkání považováno za velmi přínosné. Celé interview trvalo něco málo přes 2 hodiny. Následující den se výzkumníci vypravili ptát věřících přímo po svaté mši. Osloveno bylo okolo 15 respondentů a proběhly opět semitandardizované rozhovory, které byly v přátelském duchu a zaobíraly se především oblastí osobního významu Velkého Svatého Půstu pro ně a jejich názory na danou problematiku. Jména těchto respondentů nebyla dotazována.
Pro zajištění autentických informací v oblasti ruského pravoslaví byl proveden rozhovor s Andreyem - je členem velmi nábožné rodiny, která striktně a s hlubokým porozuměním dodržuje všechny zásady a tradice pravoslavné víry. Respondent byl vybrán na základě osobní zkušenosti a blízkého vztahu během výzkumníkova pobytu v Rusku. Odpovědi na výzkumné otázky podával velmi emocionálně a se zájmem o problematiku. Interview bylo provedeno prostřednictvím chatu na sociální sítí. Výběr této metody je adekvátní v souvislosti se vzdáleností respondenta od výzkumníka.

Pasportizační údaje respondentů:

  • Diákon - Alexandr Lukanič, 51 let, původně makromolekulární genetik, rodina pochází ze Zakarpatské Rusi, narozen v Praze
  • Míša Stefanovič, 27 let, strážník, srbský občan bydlící v Srbsku, praktikující pravoslavný věřící
  • Helena, 32 let, se synem - 8 let, příslušníci pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, návštěvníci kostela Svatého Cyrila a Metoděje v Praze
  • Andrey Šašin, 22 let, student žijící v Rusku - Moskva

Historická část

Pravoslaví - pravoslavná církev či ortodoxní církev - (z řeckého ὀρθός orthos správný, pravdivý + δόξα doxa sláva, názor, učení) je křesťanská církev složená z více územních církví, které dohromady tvoří pravoslavné společenství. Pravoslavné církve mají své počátky v prvotní křesťanské obci, v Jeruzalémě a dále pak ve východní části Římské říše, proto bývají někdy označovány též jako východní církve.

Pravoslavné církve sdílejí církevní nauku a praxi, proto se o nich jako o celku (o společenství pravoslavných církví) často hovoří, jako by šlo o jedinou pravoslavnou církev. Přesto se v naukách církevní praxe a obyčejů mezi jednotlivými místními církvemi objevují odlišnosti podle místní tradice a zvyklosti.

K pravoslavné církvi se hlásí nejvíce křesťanů, hned po církvi římskokatolické. Jedná se především o obyvatele Řecka, Ruska a dalších slovanských zemí. Pravoslavní věřící, původně emigranti, však obývají i mnoho jiných zemí, velké komunity pravoslavných věřících existují např. v USA, Kanadě nebo Austrálii.

Pravoslavná církev zachovává apoštolskou posloupnost a její učení bylo formulováno na církevních sněmech, koncilech. Mezi nimi má význačné místo sedm ekumenických koncilů v průběhu 4. až 8. století. Ke konci prvního tisíciletí postupně narůstalo napětí mezi východní a západní církví, které vedlo až k velkému schizmatu (1054), které dodnes nebylo překonáno. Definitivní rozpad církví však nastal teprve po čtvrté křížové výpravě. Přesto je nauka pravoslavné církve v některých ohledech relativně blízká nauce římskokatolické a mezi oběma církvemi pokračuje dialog. Velký rozkol byl však fixován vývojem věrouky římskokatolické církve v průběhu druhého tisíciletí – všechna tato nová dogmata přijatá na západě po roce 1054 jsou neslučitelná s pravoslavnou věroukou a spolu s odlišnou římskokatolickou spiritualitou znemožňují obnovení jednoty římské církve (a protestantských církví) s pravoslavnou církví.

Rusko

Rusko

Rusko je nejpočetnější zemí s pravoslavnými křesťany. Je jich zde okolo 107,5 mil. 7), ale přesné údaje nejsou známé, protože je RPC nedokáže spočítat. Ruská pravoslavná církev je největší autokefální místní pravoslavná církev na světě, jejím zakladatelem byl Fotios I. Konstantinopolský v roce 862. Její rezidence se nachází v Moskvě. Původně byl sídlem Kyjev, ale v důsledku pádu Kyjeva jako politického centra po válce s Tataro-mongoly v roce 1240 se metropole přestěhovala do města Vladimir-na-Klazme a v roce 1325 do Moskvy.

Svůj začátek počítá pravoslaví od Svěcení Rusi v roce 988, které provedl kníže Vladimir I. Podle „Pověsti dávných let“8) kníže Vladimir zkoušel různé náboženství, aby vybral to nejvýhodnější pro Rusy, protože předtím v Rusku bylo pohanství. V roce 986 volžští Bulhaři nabídli Vladimírovi islám, ale Vladimír to odmítl, když se dozvěděl, že islámské obřady zakazují píti vína. Pak poslal kníže lid na bohoslužby do Německa a Řecka a na základě jejich recenze bylo zvoleno pravoslaví s řeckým obřadem.

Svěcení Rusi mělo velký význam pro národ, kníže chtěl přinést do národa duch jednoty, ale lidé se báli měnit vyznání, protože nevěděli, co je čeká, proto kníže vymyslel darování posvátné košile, díky čemuž se lidé křtili dvakrát, nebo třikrát.

Faktický status nezávislosti RPC dostala jíž od roku 1448. Kvůli poklesu politické a duchovní role Konstantinopolu (Cařihradu) se Moskva stala centrem pravoslaví ve světě a získala pojmenování třetí Řím.

Během císařství Petra I. (17-18 st.) církevní otázky zpravuje nově vytvořený Úřad Nejsvětější synod, který byl nejvyšším orgánem řízení ruské církve a součástí státní správy.

Po Říjnové revoluci (r. 1917) stát přerušuje dávky ve prospěch církví, tím pádem se RCP odděluje od státu. Příslušnici církví jsou pronásledováni vládou. Byla vydána „deklarace“ metropolitem Sergiem, ve které žádal o loajálnější postavení věřících k sovětské vládě, která nebyla přijata většinou věřících. Údajně bylo během 5 let po říjnové revoluci zavražděno 28 biskupů a 1200 kněžích. Ve 20. a 30. letech byla církev kvůli velkému počtu příslušníku hlavní obětí pronásledování. Prakticky všichni biskupové, většina kněžích a část laiků byla zavražděna nebo poslána do koncentračních táborů. Teologické školy a jiné formy náboženského učení, kromě soukromého, byly zakázány. V roce 1931 byla zničena sovětskou vládou Katedrála Krista Spasitele. Vláda chtěla vybudovat na tomto místě sportovní centrum, ale idea nebyla realizována kvůli začátku druhé světové války. V roce 1960 byl na místě katedraly postaven bazén, ale o 30 let později byla zorganizována stavba katedraly, ve kterém byla v roce 1996 provedena první liturgie.

V těžkém válečné období se postavení církví značně zlepšilo, teologické školy započaly svou práci a církve pokročily se svou činností. Nová vlna politického anti religiózního pronásledovaní (pomoci propagandy) se šířila v období vlády Chruščova (1959-1964). Veškerá činnost církví byla řízena politickou stranou KPSS. Kvůli této politice se zrodilo disidentské hnutí. Postavení církví se pak zlepšilo během „Perestrojky“ díky zrušení zákazu náboženského vyznání. Po oslavě tisíciletí Svěcení Rusi v roce 1988 počet chrámů a monastyrů začal růst.

Od 1. února 2009 primát RPC je patriarcha Kiriil. Jeho funkce je doživotní. Dnes je RPC rozsáhlou strukturou se značnou podporou státu a obrovským majetkem, ve kterém jsou autonomní církve, městské části, Diecézní synody, instituce děkanátů, farnosti, kláštery, bratrstva a náboženské vzdělávací instituce.

V kanonické závislosti na RPC jsou:
• dva autonomní kostely - Japonská pravoslavná církev a pravoslavná církev v Číně (druhá prakticky přestala existovat v r. 1960)
• samosprávný kostel s širokými autonomními právy - ukrajinské pravoslavné církve
• čtyři samosprávné kostely - Moldavská církev, Lotyšská pravoslavná církev, Estonská pravoslavná církev, Ruská pravoslavná církev mimo Rusko
• jeden Exarchát - Běloruská pravoslavná církev
• dva metropolitní regiony – Kazachstánská pravoslavná církev, Středoasijská pravoslavná církev

Ruská pravoslavná církev je považovaná za „nejuznávanější sociální instituci v Rusku“.

Srbsko

Srbsko

Zárodek křesťanské víry přinesli na území dnešního Srbska svatí apoštolové. Pověst vypráví, že na Balkánském poloostrově kázal svatý apoštol Andrej a svatý apoštol Pavel.

V VI. století na Dunaj vtrhli Avaři, kteří ničili všechno, co souviselo s křesťanstvím a s apoštoly.

V VII. století byl srbský národ poprvé hromadně pokřtěn na popud byzantského císaře Iraklije, který požádal římského papeže, aby poslal kněze na území dnešního Srbska.

V roce 1219 dostal Svátý Sáva od cařihradského patriarchy právo na zbudování autokefální Srbské církve východního typu. Po navracení do Srbska založil 8 eparchií a začal rozšiřovat pravoslavné učení. Centrum Srbské pravoslavní církve se změnilo z Žiči do Peći, z bezpečnostních důvodu zůstal v Peći. V roce 1346 se stala Pećskou patriarchií.

V roce 1459 v důsledku anexe Srbska Osmanskou říší byl patriarchát zrušen. Kvůli zvěrstvům ze strany Osmanů, většina věřících utekla do katolického Rakouska. Tam trpěla CPR utlačováním ze strany religiózní většiny, která měla za účel sklonit ji k unii. Ve městě Sremski-Karlovec byla vybudována metropole, která řídila Srby na území Rakousko-Uherska, vojenské hranici a občanského Chorvatska.

V roce 1557 pecký patriarchát byl obnoven a v roce 1766 znovu odstraněn. Stoupenci srbské pravoslavní církvi byli pod správou fanariotských biskupů.

Po získání nezávislosti v roce 1832 byla v Bělehradě zahájena autonomní metropole. V roce 1871 – Autokefalie. Meziválečné období je obdobím největšího rozvoje Srbské pravoslavné církve, díky početné ruské emigraci, která se skládala i ze vzdělaných lidí. V roce 1920 je založena Fakulta pravoslavné teologie Bělehradské univerzity.

Německá okupace měla velice špatný vliv na Srbskou pravoslavnou církev. Bylo zavražděno mnoho zástupců z řad duchovních (kněží).

Během komunistické vlády byla Srbská pravoslavní církev potlačována ze strany státu. Usilování vlády kontrolovat srbskou diasporu vedlo ke štěpení církve: v roce 1963 byla prohlášena svobodná Srbská pravoslavná církev. V roce 1967 byla prohlášena Makedonská pravoslavná církev.

1901-2001 roky – rozpad Jugoslávie, válečné období mezi Srbskem, Chorvatskem, Kosovem, Makedonií a Bosnou a Hercegovinou. Jednou z příčin byly náboženské neshody. Srbsko bylo pravoslavným státem, tím i zůstalo, ale hodně příslušníků Srbské pravoslavné církve bylo potlačováno, většinou v Kosovu a v Bosně a Hercegovině.

V Srbsku je cca 5miliónu věřících. 9)

Čechy

Česká Republika

Křesťanství se dostalo na území Čech z francké říše, počínaje knížetem Bořivojem se čeští Přemyslovci stali křesťany, christianizace společnosti však trvala pomalu a k plnému pokřestění obyvatelstva došlo až ve 13. století. Roku 863 přišli na území Čech Cyril s Metodějem, čímž nabralo křesťanství na síle. Koncem 9. století začalo budování křesťanských kostelů.

Roku 973 bylo v Praze založeno Boleslavem II. biskupství (do té doby byly Čechy pod církevní správou biskupství v bavorském Řezně), čímž se posílilo postavení Čech a prestiž panovníka ve světě.

Svého vrcholu dosahuje křesťanství ve 14. století, za dob vlády Karla IV. Za jeho vlády se zde začaly projevovat myšlenky reforem, v čele kazatelů kteří tyto myšlenky propagovali stanul Jan Hus, později r.1415 upálen na Kostnickém koncilu. V 17. století po třicetileté válce nastává v Čechách období rekatolizace.

Na konci 19. století se začaly zakládat první pravoslavné spolky. V roce 1903 vznikl ten nejvýznamnější z nich - „Pravoslavná Beseda“. Počátek pravoslaví v Čechách je velmi úzce spjat s iniciativou Srbské patriarchie vrátit farnosti v Karpatech. V meziválečném období byla většina pravoslaví řízena zejména Srbskou pravoslavnou církví. V roce 1921 srbský patriarcha Dmitrij jmenoval Garazda Pavlika biskupem Čech a Moravy. Dnes, se považuje za zakladatele České pravoslavné církve.

V roce 1929 se k české partriarchii připojila eparchie Mukačevsko-Prešovská s centrem v Mukačevě (jedná se o území dnešní Ukrajiny). V roce 1942 zemřel biskup Gorazd mučednickou smrtí, kvůli ukrytí parašutistů v Chrámu Cyrila a Metoděje. Jednalo se o atentátníky na Heydricha, tudíž šlo o vysokou politickou angažovanost. ČSPC přešla pod řízení Patriarchy moskevského v roce 1946. Ve stejném roce byl zavřen Monastyr Svatého Jóba Počajevského, jednalo se o poslední pravoslavnou monastyr.

V roce 1950 byla pod tlakem komunistického režimu stornována Užgorodská unie. Jako následek se projevilo spojení majetku řecko-katolické církve s pravoslavnou církví. ČSPČ získala samostatnost (autokefalitu) od ruské pravoslavné sekce až v roce 1951. Cařihrad ovšem nezávislost uznal až na konci 20. století. Během pražského jara byla obnovena Užgorodská unie, a počalo se diskutovat o navrácení majetku řeckokatolické církvi. Církev pravoslavná se v Čechách a na Slovensku rozhodla pro částečné rozdělení na českou a slovenskou a změnila svůj název na ten dnešní - Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku. Dnes mají Čechy 315,5 tisíce věřících. 10)

Praktická část

Jak již bylo v této práci dříve zmíněno, pravoslavná církev je světově velice rozšířena, pro informace ruské pravoslavné církve ve světě se lze obrátit na internetové stránky ruské ortodoxní církve Tří svatých v americkém městě Garfield státu New Jersey 11). Z údajů zde uvedených lze vyčíst, že procentuálně nejvíce je počet věřících zastoupen v Moldávii (98,5%). Rusko má zastoupení 75%, Srbsko s Černou Horou 65% a nakonec Čechy se 3%. I když si od sebe Čechy, Rusko a Srbsko nejsou nijak extrémně vzdálené, je možné, že ve zdejších pravoslavných církvích vznikly rozdíly i přesto, že podstata postu zůstává neměnná.

Půst a pravidla jeho dodržovaní

Slovem půst se rozumí úprava jídelníčku - přijímání suché stravy - člověk se vyhýbá určitým druhům potravin, přijímá pouze ty suché, tj. chléb, voda, sůl a vařená zelenina. Velký půst je hlavním půstem ve všech křesťanských náboženstvích. Má za cíl připravit člověka na nadcházející svátek Velikonoc. Člověk se v této době snaží díky umírněné stravě duševně a fyzicky přiblížit bohu, rozmanitá strava by jej totiž mohla od cíle rozptylovat.

V pravoslavné církvi je několik stanovených postů:

  • každá středa a pátek
  • Velký svatý půst
  • Strastný týden, což je poslední týden před Velikonocemi, tento půst je nejstriktnější
  • Petropavlovský půst, kdy by se věřící měli vyvarovat masa vajec a mléčných výrobků
  • Půst před Zesnutím přesvaté Bohorodice, kdy znovu povolena jen suchá strava
  • Filipovský půst, kdy se odmítá maso vejce a mléčné výrobky
  • mnoho jednodenních půstů

Průběh Velkého svatého půstu:

Velký svatý půst začíná12) v pondělí, po neděli Syropustní. Trvá 8 týdnů, vždy 5 dní v týdnu, tudíž to vychází na 40 dní. Ne vždy bylo období 40 denní, ale v průběhu věků se ustálilo na 40 z historických důvodů spjatých s křesťanstvím. (Ježíšův 40 denní půst v poušti, putování izraelitů po 40 dní z Egypta do zaslíbené země)

Postní období se zahajuje již 4 týdny před půstem samotným a to uzpůsobením liturgických čtení při bohoslužbách.

  • Neděle celného a farizeje – čtení ukazuje, jaká má být modlitba, aby byla přijata Bohem (upřímně míněná, skromná, jako ta od vyběrače daní, ne pyšná a povrchní, jako ta od farizeje)
  • 2. neděle – příběh marnotratného syna (ukazuje boží milosrdenství, vždy odpustí a miluje svého člověka)
  • Neděle Masopustní – od této neděle se nepojídají masitá jídla (výběr čtení je inspirován boží spravedlností)
  • Neděle Syropustní – příběh vyhnání Adama a Evy z ráje

Bohoslužby jsou kajícného charakteru a vedou k cíli, jímž je slavení Ježíšova vzkříšení. Podstatou je si uvědomit, že jsme byli vykoupeni životem syna božího.

Při návštěvě chrámu v tomto období si můžeme všimnout, že ve výzdobě převládá tmavá liturgická barva – tmavá bordó, černá nebo fialová.

„Pane a Vládce života mého, chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a prázdnomluvnosti. – Ducha, pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mi, služebníku svému. – Ó pane a Králi, dejž abych viděl provinění svá a neodsuzoval bratra svého. Neboť tys blahoslaven na věky věků. Amen.“

Efrém Syrský (jeho modlitba, která se dostala do liturgických bohoslužeb pravoslavné církve)

Strastný týden

V tomto týdnu si pravoslavní křesťané připomínají nejdůležitější události spjaté s vykoupením lidu.

  • Velká středa – zrada apoštola Jidáše (prodal Ježíše Krista za 30 stříbrných)
  • Velký čtvrtek – připomínka poslední večeře. Základ svaté liturgie pochází právě z tohoto večera, kdy Ježíš řekl: „Vezměte, jezte, to je tělo mé, kteréž za vás lámáno jest na odpuštění hříchů.“. Stejně učinil i s kalichem: „Pijte z něho všichni, tj. krev má nového zákona, která se za vás a za mnohé vylévá na odpuštění hříchů.“
  • Velký pátek – smrt Ježíše Krista, jako vykupitele (obětoval se za lidské pokolení)
Jídelníček

Během tohoto období se věřící postí od masitých, mléčných i vaječných pokrmů. Převládá strava rostlinná. Věřící by měl jíst jen jedenkrát denně, nejlépe večer. Rybí maso (které je povolené jen 2x po celou dobu trvání půstu a to jen za předpokladu, je-li požito o víkendu) by měl ze svého jídelníčku vyškrtnout také úplně. Máslo a oleje jsou povoleny jen o víkendu. Jídelníček je tedy založen převážně na stravě rostlinné. Existuje mnoho úprav a variant dodržování jídelního půstu. Sám věřící si volí, jak radikálně k tomuto období přistupuje.

Půst je také doba plná modliteb a rozjímání. Dá se říci, že to není jen fyzická očista, ale hlavně očista duševní, i bohoslužby se v této době spíše obracejí k duši člověka a nabádají ho k rozjímání o sobě samém. Toto období je vhodné pro přehodnocení osobních priorit v životě věřícího a zamyšlením se nad svým duchovním (církevním) životem.
V rozhovoru s diakonem Alexandrem Lukaničem padlo mnoho o objasnění víry, jako takové. Velmi záleží na povaze věřícího. Pokud ctí přesné dodržování postupů, bude pro něj postní doba ve znamení striktního jídelníčku a omezení jakýchkoli rozmarností jak po stránce materiální, tak i duševní.

„Není to jen o jídle, jedná se především o půst duševní a o to, odpustit si rozmary, které odlákávají lidskou pozornost od podstaty postní doby.“

Pro jakéhokoli niterně věřícího člověka nemusí podstata postu spočívat v nepřijímání určitých potravin, či omezení jídla jako takového. Jde o velmi individualistickou praktiku pravoslavné víry, kde věřící má možnost volby a osobního přístupu. Omezení přísunu potravin má plnit svým způsobem pomocnou funkci pro očistu duševní. Pro každého spočívá uvědomění si podstaty postní doby, a její pochopení, v něčem jiném.
Toto křesťanské období je velmi moudře voleno i z fyziologického náhledu na lidské tělo. Po zimě je organismus mírně utlumen a takováto jarní jídelní očista přispívá k lepšímu a pevnějšímu zdravotnímu stavu. Sám diakon Alexandr vypověděl, že pro něj představuje větší váhu duševní rozměr půstu. Jíst méně a jinak mu v takovém očistném období pomáhá a považuje to za přínosné.

„Dodržení postní doby svědčí jak tělu, tak mysli.“

Dodržování postu, jeho význam pro křesťany a případné změny

Čechy

Mladý pomocník kněze, Chrám Cyrila a Metoděje

Česká republika má velice málo pravoslavných farníků, většina z nich jsou Rusové, ale v této situaci je velice dobře pozorovatelné, jaky význam má pro lidi půst, protože tito lide chodí do kostela vědomě a pravoslavní Češi si vybírají víru cílevědomě a nejsou pokřtěni jen kvůli tradici.

Pravoslaví je v České republice zastoupeno dvěma diecézemi - Pravoslavnou církví v českých zemích a na Slovensku. Jsou to diecéze Pražská a Olomoucko-Brněnská. Arcibiskupem Pražským a českým je Michal. Arcibiskup Simeon je Olomoucký a Brněnský. V České republice existuje 82 farností a počet ortodoxních věřících je 23 000 lidí, ale počet ortodoxních křesťanů v České republice roste. Katedrála pražské diecéze a hlavní pravoslavná církev v České republice je Chrám svatých Cyrila a Metoděje, v Olomouci Chrám svatého Gorazda.

Manželka kněze - Ela Šuverská velice ochotně a zajímavě povídá o svém postoji k půstu:

„Dodržuji Svatý půst, ale pro každého je to individuální, např. existují lehčí pravidla, která jsou určena lidem starším 65 let, nemocným lidem a těhotným ženám. Je jim dovoleno jíst více ryb, vařeného jídla a tuku (oleje).“

Změny v půstu v Čechách pod vlivem jiných náboženství jsou citlivou otázkou.

„… ke změnám nedošlo, to spíše pravoslaví svými tradicemi působí na ostatní náboženství. Například, co se tyká pravoslavného půstu – je těžší a uspořádanější, něž půst římsko-katolické církve.“

Dříve na Velikonoce Češi nenosili košíky do kostela, jenom nechali posvětit vejce, právě ona tradice chodit do kostela s košíčky přišla od pravoslavné církve.

Pro některé lidi půst nemá tak soukromý a tajemný smysl.

„Nedodržuju půst, protože nejsem pokřtěný, to pak podle mě nemá žádný smysl, nicméně se chci nechat pokřtít a poté už budu přemyslet o jeho dodržování.“

Jiní vidí v půstu osvobození.

„Dodržuju půst, protože mi pomáhá osvobodit se od hříchu, ale porušuju pravidla tím, že kouřím cigarety a osvobození od této závislosti je pro mě těžší, něž se vzdát jídla. Navíc si myslím, že kouření je horší, něž porušení půstu z hlediska odpírání si jídla.“

Dodržování půstu je nejenom osvobození od hříchů a přiblížení se k Bohu, je to část rodinné tradice.

„Naše rodina dodržuje půst a v tuto dobu se chodí častěji modlit a na bohoslužby. Pro nás je nejdůležitější věcí zbavení se špatných myšlenek a zamyšlení se nad smyslem rodiny, přiblížení se nejen k Bohu, ale i k v rodině“

Rusko

Ruská pravoslavná církev má nejvíce farníků z pravoslavných mistních církví. Tato země je dobrým přikladem toho, jak se lidé hlásící k pravoslaví chovají během půstu.

Andrey a jeho rodina dodržují půst velice striktně a to každý rok. Velice hluboko rozumí jeho významu v pravoslaví: podle nich je to způsob jak se stát podobným Pánu. Berou toto období jako čas na to, aby věřící člověk mohl odčinit své hříchy a vyzpovídat se před Bohem za své skutky. Jaká cesta k tomu vede? Cesta abstinence a pokání. Přičemž tady v žádném případě nejde o jídlo. Jídlo je to nejmenší co si může člověk zakázat:

„…omezení v jídle je ten poslední stupeň půstu, když člověk už natolik během půstu stál blízko k Pánu, že mu zbývá jen se omezit ve stravě“.

S ohledem na takový postoj zastávají tvrzení o tom, že půst jen o jídle je stereotypem, který je vlastností jen Rusů. Kořenem tohoto stereotypu shledávají v naivnosti ruského národa. Většina Rusů navštěvuje chrámy jen na velké svátky, třeba na Velikonoce a i to jen pro to, aby zapálili kuliči (Sváteční pečivo) a obarvené vejce:

„Jdou do chrámu jen jednou za rok a i to díky tomu, že soused řekne: „Cože? Nejsi skuteční pravoslavný?“. Tady se skrývá jejích naivnost: myslí si, že když přijdou do chrámu na velikonoce je to všechno, co potřebují, aby byli pravoslavní!“

Málokdo z nich se zajímá o původ tohoto svátku a o jeho správné provádění. I ti z nich, kdo drží půst, dodržují jen omezení ve stravě. Počítají za smutné nejen to, že neví, jak to má být, ale i to, že vědět nechtějí. Jak uvádějí respondenti, takových věřících je většina, ale i těch lidí kteří s celou rodinou navštěvují chrámy pro modlitby pravidelně je početná skupina.

Dalším respondentem z Ruska je Irina. Pracuje jako agrární inspektorka. Je jí 43, je vdaná a má 2 děti. Bydlí v jížní častí Ruska, v městečku Krymsk. V její rodině dodržují půst jen ona a její manžel. Rozhovor proběhl prostřednitctvím telefonního hovoru. Podle intonace se dalo říci, že je překvapená, že se někdo vůbec se zabývá touto otázkou.

Ona a její rodina nejsou tak nábožensky založení jako předchozí respondenti a mají velice povrchní představu o kanonickém průběhu půstu. Provádí to „svou cestou“, ale správně rozumí důvodu půstu ve svém životě. Možna i proto půst a postní období bere jako velice soukromou věc, tudíž se jí o tom těžce vyprávělo.

Půstu rozumí jako období očíštění těla a duše. Tělo se očístí díky omezení ve stravování. Nedodržují to striktně, ale velice se snaží. Očíštění duše příchazí cestou dobrých skutků a každodenních modliteb. Během postního období pomáhají všem blízkým, starším příbuzným a známým, kteří to potřebují.

Zakladním rysem pravoslaví v Rusku je to, že zde tam mají více možností uskutečňovat své náboženské potřeby, navštěvy chramů a ostatní.

Srbsko

Srbsko je zemí, kde je pravoslaví důležitou částí života občanů. Na přikladu Srbska je možné dobře pozorovat čím je půst pro pravoslavné lidi.

V naší době Srbská pravoslavná církev prožívá smutné časy. Je podrobená velkému nátlaku ze strany Vatikánu a Fanáru, což se projevuje diktaturou biskupů ekumenistů, kteří tvoří absolutní většinu v Arcibiskupském koncilu Ruské pravoslavné církve. Jedním z příkladů je projekt „Sladění církevních pojmů o půstu s požadavku moderní doby“ (který je již uveden v literární rešerše), což vedlo k rozdělení názoru mezi knězi a příslušníky Srbské pravoslavné církve.

„Půst není jenom omezení stravování, není jenom omezení zábav. Je to za prvé očištění duše.“ říká Miša Stefanovič, příslušník Srbské pravoslavné církve v Bělehradu. „ V Srbsku je to pro pravoslavné důležitý čas, protože zde lidé málo chodí do kostelů, málo se modlí a nemnoho z nich chápe, proč je to důležité. Půst jim připomíná, že to je část víry, že tato tradice pomáhá podporovat víru.“

Miša uvádí, že většina jeho známých a příbuzných nedrží půst, ¾ z ostatních drží půst jen středy a pátky a jenom ¼ drží půst celých 40 dnů. Není to moc překvapivé, protože kvůli komunistickému režimu, který zakazoval náboženství a v Srbsku vedl ke štěpení pravoslavné církve, byla tradice v rámcích instituce církve silně potlačena a lidmi zapomenuta. Dnešní generace byla vychována lidmi, kteří nechodili do kostela a nedrželi půst. Miša potvrzuje, že jeho prarodiče se báli věřit v Boha a neučili své děti církevním tradicím.

Po komunistickému režimu v Srbsku se začala projevovat víra lidí. Uplatňování církevních tradic a víry v Boha nepřišlo najednou, byl to dlouhý proces, který velice ovlivnil rozpad Jugoslávie. Je to dobře pozorovatelné na statistice z roku 2011. 13)Podle časopisu Senica bylo Srbsko zemí s největším počtem věřících v Evropě. Žije tam 95% věřících(ale podle webu regions.ru je jich jen 85%). V roce 2015 je z 63898 respondentů věřících jen 72 %.14) Tyto statistiky nejsou přesné, ale ukazují jak silně je nyní Srbsko naplněno věřícími oproti době, kdy ude panoval komunismus, to naboženství téměř neexistovalo.

„Během válečného období se lidé spojili ve své víře v Boha a v to, že nastane svět.“

Půst není ovlivněn nějakými politickými, ani ekonomickými podmínkami. Ovlivnění jinými náboženstvími také neproběhlo, naopak pravoslaví se velice uplatnilo během války a stále se uplatňuje, protože srbský národ je doposud utlačován v Bosně a Hercegovině a především v Kosovu. Naposledy se tak stalo v Kosovu roku 2004, kdy Albánci zničili pravoslavnou církev a zabili mnoho Srbů.

Půst se drží stejně jako v Ruské pravoslavné církvi.

„Mám kalendář, kde je ukázáno, co mohu jíst a jak to vařit, tedy vařit anebo ne. Držím půst jenom ve středu a v pátek, kdy je možné jíst ryby. Během celého půstu se snažím nejíst vejce, maso a mléčné výrobky. Nejvíce si dávám pozor na omezení zábav, omezení sexuálního styku apod. Modlím se a chodím do kostela. Půst je pro velké množství mých známých časem, kdy mají šanci ukázat, že jsou opravdu křesťany. Také je to čas, kdy se spojuje rodina a kdy sílí víra v Boha.“

Závěr

Jaký je rozdíl mezi půstem v ČR, Rusku a Srbsku? Na tuto otázku byla hledána odpovědět při tvoření práce o Velkém Svatém půstu v pravoslaví. Byl zde předpoklad, že se objeví markantnější rozdíly, nicméně se tak nestalo. Církev pravoslavná je velmi koherentní a její ideály, hodnoty a tradice jsou pro všechny příslušníky stejné a to do takové míry, že na geografickém aspektu práce nejsou vidět žádné zásadní rozdíly.

Při rozebírání otázky – Co je půst a jaká jsou pravidla jeho dodržování – došlo, pro nás, k překvapivému závěru a to k tomu, že pravidla nejsou nikde jasně dána. Existují základní poučky o vynechání masa, mléčných výrobků, všeho živočišného a taktéž všech věcí, které pro člověka znamenají luxusnější zážitek, není ovšem nikde dáno, že se půst musí dodržovat jistým přesně daným způsobem. Lze to nazvat doporučením, nikoliv striktními pravidly.

Podmínky dodržování půstu jsou v ČR, Rusku i Srbsku stejné. Jediný rozdíl se pak nalézá ve volbě samotného věřícího. Pokud je věřící ortodoxní a pohybuje se v ortodoxní společnosti pravoslavných křesťanů, přičemž nezáleží, je-li v Moskvě, Bělehradě nebo v Praze, bude dodržovat striktnější podmínky půstu. Pokud je věřící liberálněji smýšlející, jeho půst bude spočívat například jen ve vynechání masa a střídmějším volbám v rozmanitých oblastech života.

Křesťané půst dodržují, alespoň ti pravoslavní, se kterými jsme se setkali. Ti, kdož křesťanský půst dodržují, vidí jeho význam především v duševní obnově, v uvědomění si významu Ježíše Krista jako vykupitele a spasitele a v tom být mu blíže. Dodržování půstu neznamená jen odříkávání si jídla, ale i zamyšlení se nad svým životem a hodnotami, které v něm panují. Uvědomění si všeho, za co může být člověk vděčný a co mu duchovní život v církvi přináší, představuje možnost na chvilku se zastavit a být bez jakýchkoliv rozptýlení.

Došlo v Čechách a Srbsku k nějakým změnám půstu pod vlivem ekonomických, politických a náboženských podmínek?. Náš další předpoklad spočíval v ovlivnění pravoslaví katolicismem, alespoň na území Čech, kde je katolické křesťanství majoritním vyznáním. Předpoklad byl vyvrácen. Zajisté jsou jisté tradice spjaté s katolickým křesťanstvím, které ovlivňují obyvatele Čech jakéhokoliv vyznání, ale k žádným pozorovatelným vlivům na pravoslavný Velký půst nedošlo. Věřící, jež chtějí půst dodržovat, ho s největší pravděpodobností dodržovat budou a to i přes nepříznivé podmínky.

Za jedinou změnu by bylo možné brát zvolnění půstu pro dělníky a těhotné ženy, jak k tomu došlo v Srbsku, jinak pravidla (či spíše doporučení) zůstávají stejná a s ekonomickou situací se nemění. Tyto úlevy zajišťují zdravou, prosperující a dobře fungující společnost. V případě dělníku pravděpodobně vznikly z důvodu zajištění aktivní pracující síly, jelikož hladový dělník je špatný dělník, v případě těhotných žen vznikly ze strachu o zdraví plodu a tím pádem i zajištění zdravé populace.

Půst, jako důležité období pro věřícího pravoslavného vyznání a období s obrovským historickým významem, je shledán přínosným a globálně jednotným. Duševně, fyzicky i sociálně.

Zdroje

Tištěné zdroje

  1. DERKAČEVA, M. (2014). Co si v Srbsku myslí o nadcházejícím „Panpravoslavném sněmu“. Pravoslavný kříž (110).
  2. NESTOR a LICHAČEV DMITRIJ (překl.) Povestʹ vremennykh let. Izd. 3-e. Petrohrad: Nauka, 2007 [cit. 2015-04-29]. ISBN 978-502-0265-165
  3. SKURAT, K.E. Historie místních pravoslavných církví. 1.Russkie ogni. 1994. ISBN 978-5885990011

Webové stránky

  1. SENCHUKOVA, Marie. 10 pravidel postních. Pravoslaví a svět [online]. 03.03.2014 [cit. 17.03.2015]. Načteno z Pravoslaví a svět: http://www.pravmir.ru/10-pravil-velikogo-posta/
  2. Jeho Svatost patriarcha Pavel. O Půstu. Pravoslaný půst [online] 28.01.2015 [cit. 7.04.2015]. Načteno z pravpost.ua: http://www.pravpost.org.ua/page-al-patriarh_serb_pavel.html
  3. Orthodox Around the World. Russian Orthodox Church of Three Saints Garfield NJ [online] [cit. 7.05.2015]. Dostupné z: http://www.3saints.com/orth_population.html
  4. KULAKOV, Vladimir. Postní období. Hlas pravoslaví [online]. Březen 2005 [cit. 11.03.2015]. Načteno z Hlas Pravoslaví: http://www.hlas.pravoslavi.cz/pdf/2005/hp-03-2005.pdf
  5. Průvodce Svatým Postem. [online] (2012). [cit. 7.04.2015]. Načteno z savvaserb: http://savvaserb.blogspot.cz/2012/02/blog-post_20.html
  6. Srbsko je stát s největším počtem věřících v Evropě [online]. , Senica.ru. [cit. 2015-06-29]. Dostupné z: http://www.senica.ru/serbia/news/serbiya-samaya-religioznaya-strana-evropy
  7. STAJIC, Vera.Věřících v Srbsku 72% obyvatel, v Rusku - 70%. Senica.ru [online]. [cit. 2015-06-29]. Dostupné z: http://www.senica.ru/serbia/news/veruyushchikh-v-serbii-72-naseleniya-v-rossii-70

Obrázky

  1. Ivan Nikolajevič Kramskoj „Ježíš v poušti“. Dostupné odsud.
  2. Mapy: Opravené verze mapy dostupné odsud.
  3. Fotografie: E. Provotorov
1) KULAKOV, Vladimir. Postní období. Hlas pravoslaví [online]. Březen 2005 [cit. 11.03.2015]. Načteno z Hlas Pravoslaví: http://www.hlas.pravoslavi.cz/pdf/2005/hp-03-2005.pdf
2) SENCHUKOVA, Marie. 10 pravidel postních. Pravoslaví a svět [online]. 03.03.2014 [cit. 17.03.2015]. Načteno z Pravoslaví a svět: http://www.pravmir.ru/10-pravil-velikogo-posta/
3) SKURAT, K.E. Historie místních pravoslavných církví. 1.Russkie ogni. 1994. ISBN 978-5885990011
4) , 5) Jeho Svatost patriarcha Pavel. O Půstu. Pravoslaný půst [online] 28.01.2015 [cit. 7.04.2015]. Načteno z pravpost.ua: http://www.pravpost.org.ua/page-al-patriarh_serb_pavel.html
6) DERKAČEVA, M. (2014). Co si v Srbsku myslí o nadcházejícím „Panpravoslavném sněmu“. Pravoslavný kříž (110).
7) , 9) , 10) , 11) Orthodox Around the World. Russian Orthodox Church of Three Saints Garfield NJ [online] [cit. 7.05.2015]. Dostupné z: http://www.3saints.com/orth_population.html
8) NESTOR a LICHAČEV DMITRIJ (překl.) Povestʹ vremennykh let. Izd. 3-e. Petrohrad: Nauka, 2007 [cit. 2015-04-29]. ISBN 978-502-0265-165
12) Průvodce Svatým Postem. [online] (2012). [cit. 7.04.2015]. Načteno z savvaserb: http://savvaserb.blogspot.cz/2012/02/blog-post_20.html
13) Srbsko je stát s největším počtem věřících v Evropě [online]. , Senica.ru. [cit. 2015-06-29]. Dostupné z: http://www.senica.ru/serbia/news/serbiya-samaya-religioznaya-strana-evropy
14) STAJIC, Vera.Věřících v Srbsku 72% obyvatel, v Rusku - 70%. Senica.ru [online]. [cit. 2015-06-29]. Dostupné z: http://www.senica.ru/serbia/news/veruyushchikh-v-serbii-72-naseleniya-v-rossii-70

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako