obrzek domeku-home logo-FB


Rasové teorie

Vypracoval: Ondřej Kubeš  

2.ročník/4.semestr

Školní rok: 2014/2015

VSRR Klatovy

Úvod

Různé způsoby a varianty třídění lidských ras jsou součástí lidstva odedávna. Je nutné mít stále na zřeteli, že ač samozřejmě lze rozdělit lidi do několika různých ras, jsme všichni jen jedním druhem člověk, a to homo sapiens neboli člověk rozumný, současný. Předky měl homo sapiens dva známé druhy člověka. Homo habilis neboli člověk zručný a Homo erectus neboli člověk vzpřímený.1) 2)

Právě Homo sapiens se postupem času rozšířil do celého světa. Díky rozdílným klimatickým a geografickým podmínkám na jednotlivých místech naší planety, se tento byl nucen právě těmto podmínkám přizpůsobit, došlo k tedy vytvoření několika lidských ras, které se vyvinuly v souvislosti právě s místem jejich působení.3)

1. Lidská rasa

Jak již bylo výše uvedeno, lidské rasy se utvořily díky působení klimatických a geografických podmínek na jednotlivých místech planety. Díky tomuto se tedy u jednotlivých skupin žijících na různých místech planety objevily shodné morfologické a fyziologické znaky. V souvislosti s těmito znaky rozlišujeme tedy tři základní druhy: europoidní, mongoloidní, negroidní, dále je možno ještě zmínit australoidní a kapoidní rasu.4) 5)

1.1 Europoidní rasa

Europoidní rasa zahrnuje indoevropskou skupinu, tedy lidi, kteří jsou označováni též jako běloši či bílá rasa. Většinou ještě do této skupiny bývají zařazování i lidé z Blízkého východu, severní Afriky a střední Asie. Europoidní rasa je charakteristická světlým zbarvením kůže, úzkým a dopředu vystupujícím nosem, úzkým nebo středně širokým obličejem s relativně úzkými rty, dále je charakterizuje poměrně dobře vyvinuté ochlupení, jehož součástí jsou i mírně vlnité vlasy, které mohou dorůst do značné délky.6) 7)

1.2 Mongoloidní rasa

Mongoloidní rasa neboli také asijsko-americká rasa. Většinou se též užívá označení žlutá rasa nebo Asiaté, ale patří sem i původní obyvatelé Ameriky, tedy Indiáni neboli rudá rasa. Mongoloidní rasa se vyznačuje tmavými vlasy, většinou černými, šikmýma černýma očima, světlou až snědou pletí. Mongoloidní rasa má též velmi slabé terciální tělesné ochlupení a poměrně malý vzrůst. Poznávacím znakem u většiny jedinců je též epikantus, což je oční záhyb, kterým se vyznačují především lidé z Asie. Jedná se o rasu, která má na světě, co do početnosti největší zastoupení.8) 9)

1.3 Negroidní rasa

Negroidní rasa bývá také nazývána jako černá, tmavá nebo ekvatoriální rasa. Tato rasa zahrnuje černochy, často také označováni jako černí nebo negroidi. Obecně lze říci, že zahrnuje obyvatelstvo střední a jižní Afriky. Pro toto plemeno bývá charakteristické tmavé zbarvení kůže po celém povrchu těla. Toto je způsobeno vyšším obsahem melaninu v kůži. Dalšími charakteristickými znaky jsou plochý nos, plné a masité rty a tmavé, většinou kudrnaté vlasy.10) 11)

2. Rasové teorie

V následující kapitole si povíme pár slov o tom, jaké jsou známé rasové teorie, a jak se v průběhu let utvářely. Lidé se s odlišnými jedinci setkávali již ve starověku, kdy jsou důkazem např. malby, které zobrazují různé kultury. V rámci kolonizace jiných území a stěhování národů se lidé taktéž střetávali s fyzicky odlišnými jedinci. V této době ovšem se lidé tak striktně nerozlišovali dle barvy pleti, zda jsou díky tomuto nějak méněcenní nebo naopak, neexistoval termín rasa. Tento termín se ujal až mnohem později, a to díky vědeckému zájmu o fyzickou odlišnost lidí. Dle12) pojem rasa změnil svět a jeho dějiny. Taktéž tvrdí, že díky tomuto se jednotlivé rasy naučily nenávidět mezi sebou, kdy spolu tyto válčily, kolonizovaly a zotročovaly jedna rasa druhou, ovšem vrcholem všeho byl holocaust, který neměl a zatím stále nemá obdoby. S tímto nezbývá než souhlasit.

2.1 Vznik a vývoj rasových teorií

Rozlišování a vnímání jednotlivých rozdílů mezi rasami je v nás hluboce zakořeněné. Po dobu rozmachu evropské kultury a tím pádem její expanze dle13) se začalo šířit přesvědčení o nadřazenosti bílé rasy nad ostatními. Toto má za následek masovou vlnu otroctví, kdy jedinec jiné rasy či jiné kultury pozbývá nárok na svůj život a stává se výhradním majetkem svého pána. Proto je zde dle14) uplatněn rasismus díky potřebě levné pracovní síly. Je zajímavé, že vývoj rasových teorií v novověku byl založen na dřívějším chápání fyzických rozdílů díky rozdílnému klimatu, kde jednotlivé skupiny žijí, v podstatě s tímto nepřímo souhlasila i sama církev, která podporuje teorii o vzniku lidstva v jednom místě neboli ohnisku.15)

2.2 Rasové teorie

2.2.1 Monofylogenetická a polyfylogenetická teorie

Poměrně zajímavé jsou teorie z osmnáctého století, kdy je toto století poznamenáno sporem o to, jaký je vlastně původ lidstva. První teorií byla teorie monofylogenetická. Tato teorie podporovala úvahy o tom, že lidé pocházejí z jednoho ohniska. Jak jsme již výše řekli, toto je i v souladu s církevními názory, později se k této teorii přiklonil i Charles Darwin, ovšem jeho teorie byla v rozporu s církví. Druhá je teorie polyfylogenetická, která brala v potaz, že člověk se mohl vyvinout z více živočišných druhů, tím pádem je jeho původ vázán i k více místům původu, tedy ohniskům. Je možné tyto dvě teorie pokládat za jakýsi předstupeň rasismu, jelikož monofylogenetická teorie by vyjadřovala rovnost všech lidí na planetě, ovšem polyfylogenetická teorie by díky vývoji z různých živočišných druhů a různých míst předkládala prostor pro úvahy o nadřazenosti jedné rasy nad druhou, kdy jeden vývojový stupeň bude nadřazenější druhému.16) 17) 18)

2.2.2 Bernier, Linné, Buffon, Blumenbach, Hume

Pro přehlednost si uvedeme několik známých rasových teorií. První známá teorie je od francouzského lékaře a cestovatele Francoise Berniera. Dalšími byli Carl Linné, G. L. L. Buffon a Johann Fridrich Blumenbach. Tyto práce spojuje základní myšlenka dělení lidí dle stejných fyzických znaků a také náznaky pro upřednostňování jedné rasy. Za zmínku stojí u úvahy Davida Humea. Autor knihy „National of characters“ poukazuje na utváření lidských vlastností dle národní povahy, což upřednostňoval před klimatickými vlivy. Proto jeho časté výroky na adresu černošské části populace, která dle jeho slov není schopna přijmout civilizaci, považoval je tedy za méněcennou rasu.19) 20)

2.2.3 Darwin

Jednou z nejznámějších je samozřejmě Darwinova teorie, která je sama o sobě také jedním z podkladů pro rasismus, tato teorie raz možnost přirozeného výběru, tzn., kdy přežít mohou pouze nejsilnější jedinci nebo přesněji řečeno ti, kteří se nejlépe adaptují vzhledem ke svému prostředí. Toto bývá také oblíbeným argumentem, který má vystihnout nadřazenost bílé rasy. 21)

2.2.4 Deniker, Gobineau

Další poměrně známá teorie je Denikerova. Deniker totiž rozdělil bílou europoidní rasu na nordickou, baltickou a alpinskou. Pro zajímavost, nacistická ideologie se opírala o verzi jediné přijatelné rasy nordické. Gobineaua byl také přesvědčen o nerovnosti lidských ras, což dal najevo ve své „Eseji o nerovnosti lidských ras“, taktéž prosazoval árijskou rasu neboli nordickou. Nejníže postavená na společenském žebříčku byla rasa černá, které přisuzoval nízký intelekt, nejvyšší rasou pak bílá rasa. Úpadek společnosti přisuzoval míšení „vysokých“ a „nízkých“ ras. Je znám také jeho výrok uvedený ve 22) : „Lidské rasy, může-li jedna svým příměskem porušit druhou a způsobit její rozklad, nejsou tedy rovnocenné. Jejich nerovnocennost – vrozená, původní, trvalá – je ostatně z nejstarších věr a přesvědčení lidských.“ Takovéto teorie sloužily jako podklad pro zvěrstva páchaná ve druhé světové válce, jeho myšlenky jsou totiž postupem času ještě odvážnější. Árijský národ je jím staven na piedestal a označován nositelem „čisté krve“. Tyto teorie jsou ostatně interpretovány i v Hitlerovu „Mein Kampfu“..23) 24) 25) 26)

2.2.5 Courtet, Hitler

Velkým Gobineauaovým vzorem byl Victor Courtet, který ovšem není tak známý jako jeho následovník. Courtet vydal knihu „Science politice“, která má ukázat význam rasy v historii lidstva. Byl přesvědčen o tom, že jednotlivé rasové vlastnosti odráží v politickém systému daného společenství. Byl proto přesvědčen, že pokud dojde například k míchání ras, musí se toto nutně projevit na politickém systému. Dále jsou jeho myšlenky mnohem nesnášenlivější. Je přesvědčen o tom, že rasově nadřazená „elita“ by se měla chopit moci díky svému dědičnému právu. Pokud tedy Evropa má být mocná země, měla být vybudována na základě nejsilnější rasy, která by se měla ujmout vlády. Míšení ras by bylo v takovémto případě samozřejmě nepřípustné. Pokud jsme zde zmínili Gobineauea a Courteta, je nutné zmínit se i o Adolfu Hitlerovi. Ten své postoje dává jasně najevo v první části „Mein Kampfu“, v kapitole „Národ a rasa“. Opět vyzdvihuje árijskou rasu jako nadřazenou. Dokonce je přesvědčen, že tato „čistá krev“, která by měla kolovat v žilách rasy nadřazené, koluje v žilách právě Germánům. „Pokud by se lidstvo rozdělilo do třech velkých skupin, a sice na zakladatele kultury, její nositele a její ničitele, připadalo by na první skupinu v úvahu zřejmě pouze Árijec. Od něho pocházejí všechny základy a nosné zdi všech lidských výtvorů (…).“, uvedeno v27). Není třeba dále rozvádět tyto teorie, jak je na první pohled patrné, jedná se o teorie založené na nesnášenlivosti a v podstatě vybízení k agresi uchopení moci jen jednou „nadřazenou“ rasou.28) 29) 30) 31)

2.2.6 McDougall

Další McDougallova teorie v podstatě říká, že míšením ras dochází k poruchám funkčním i inteligenčním. Dnes je však naprosto běžné, že rasy a různá etnika se mezi sebou mísí, dochází tím pádem ke stírání rozdílu mezi jednotlivými rasami. Všechny výše zmíněné teorie však položili základ pro nacistický rasismus.32)

3. Rasismus

V souvislosti s výše zmíněným je samozřejmě na místě zmínit problematiku samotného rasismu, který kráčel ruku v ruce s rozlišováním jednotlivých lidských ras. Existuje mnoho výkladů slova rasismus, například v33) „předsudek založený na postoji a na víře v existence vyšších, nadřazených a nižších, méněcenných ras, plemen, zdůrazňovaní rasových znaků a rozdílů a z nich odvozených teorií o nadřazenosti či podřazenosti ras“, dále například v34) „přesvědčení o výjimečném postavení a o hodnotě vlastní rasy a o méněcennosti ras ostatních. Jiné rasy bývají někdy pociťovány jako nebezpečí pro rasu vlastní (…)“. Obecně lze tedy říci, že rasismus je nepřátelský postoj, který zaujímá jedna rasa (etnikum) vůči rase (etniku) druhé. Nejedná se tedy o nic více, než o předsudky, které jsou založeny na fyzickém rozdílu.35)

3.1 Druhy rasismu

3.1.1 Měkký a tvrdý rasismus

Dle36) lze rozlišit dva druhy rasismu, a tedy tzv. měkký a tvrdý rasismus. Měkký rasismus není v pravém slova smyslu brán jako rasismus, jedná se spíše o jakési výhrady ze strany jedné skupiny společnosti proti skupině druhé. Takto lze charakterizovat současnou situaci v ČR v souvislosti s romským etnikem. Tvrdým rasismem rozumějme stejný postoj, který přejde již do agresivní formy, taktéž jakési veřejně proklamované ideologie, která má za následek ničení, hanobení, násilí páchané v souvislosti s rasovými předsudky, apod.37)

3.1.2 Biologizující a kulturizující rasismus

Dle38) lze rozlišit taktéž dva druhy rasismu a to biologizující a kulturizující. Biologizující rasismus je opřen o nevědecké teorie, tyto vycházely z biologických rozdílů mezi lidmi. Většinou převládala teorie o tom, že fyzické vlastnosti souvisejí s vlastnostmi psychickými. Z tohoto hlediska docházelo opět k nadřazenosti bílé rasy nad ostatní, neboť těmto rasám se dala s oblibou přiřadit například nízká inteligence, nepřizpůsobivost, apod. Kulturizující rasismus vychází z biologizujícího rasismu, formoval se přibližně ve dvacátých letech minulého století. Tento druh se spíše než na fyzické vlastnosti specializoval na kulturní odlišnosti. Obecně se rasismus projevuje v lidské společnosti již v daleké minulosti. Nelze se samozřejmě odkázat na přesný vznik rasismu v jasně daném časovém úseku, nadřazování jednoho člověka nad druhého je známé lidské společnosti v podstatě od úsvitu prvních civilizací. V následujícím odstavci si přiblížíme pro celkový přehled alespoň stručně několik nejznámějších případů rasismu v historii. Jedná se o Židy, Indiány, Romy a africké otroky.39)

3.2 Příklady rasismu

3.2.1 Židé

Židé byli oběťmi rasismu v již ve Starém Řecku, kde tito svým monoteistickým náboženstvím nezapadali do představ tehdejší společnosti. Jejich chování a celková nepřizpůsobivost vyvolávaly zlou krev v celé společnosti, kdy byli Židé jako skupina lidí opředeni množstvím pověr a mýtů, z nichž se samozřejmě jednalo většinou o povídačky, které tomuto národu měly uškodit. S nástupem křesťanství se situace Židů nezlepšila, spíše naopak. Stále větší rozmach křesťanství měl za následek další vlnu nenávisti vůči Židům, neboť tito byli označováni jako příčina ukřižování Ježíše Krista a dle většiny věřících nesli za jeho smrt odpovědnost. Tato nenávist si má oporu v samotné Bibli, kdy v evangeliu sv. Matouše si Pilát myje ruce před ukřižování Krista a prohlašuje, že on není vinen jeho krví a přenáší odpovědnost na ostatní. Následuje odpověď lidu: „Krev jeho na nás a naše děti.“ Tato věta má znázorňovat jak židovskou vinu, tak i dědičnost tohoto prokletí z generaci na generaci. Nenávist vůči Židům provázela naši společnost během celého středověku. Vrcholem této nenávisti však byl holocaust během druhé světové války.40) 41)

3.2.2 Indiáni

Dalším ukázkovým příkladem rasismu je genocida páchána na Indiánech v době kolonizace Ameriky. Původní záměr o zvěstování křesťanství byl nahrazen touhou kolonizátorů po indiánské půdě. Toto vygradovalo vražděním Indiánů, kde se na tomto podílelo i množství nemocí zavlečených do jejich řad. Díky rozsáhlé genocidě je dnes z tehdy početného národa jen hrstka jedinců. 42)

3.2.3 Černoši

Kapitola sama pro sebe je případ rasismu na černošské rase. Velký rozmach při rozvoji otroctví byl zaznamenán rovněž při kolonizaci Ameriky, kdy bylo zapotřebí levné pracovní síly. Přitom dle43) v Evropě nebylo vůči černochům mnoho předsudků. V samotné historii afrických obyvatel však není pojem otrok nic neobvyklého. Již ve starověku se otroky stávali převážně vojenští zajatci. Díky svému výraznému vzhledu byli černoši k tomuto nepřímo předurčeni, neboť dle44) byla tmavá barva přisuzována spojení se zlem a se smrtí. Otroctví tak bylo omlouváno i jejich pohanskou vírou. V samotné Americe se otroctví tolerovalo až do roku 1865, kdy jej ukončila občanská válka probíhající mezi zeměmi Konfederace a Unie. Konfederační země ve své podstatě z otroctví těžily nejvíce, černoši zde zastávali levnou pracovní sílu především na plantážích s bavlnou, která představovala hlavní zdroj obživy jižních zemí. Pro tyto země byl odpor tehdejšího prezidenta Lincolna k otroctví nepřijatelný. 45) 46) 47)

3.2.4 Romové

V souvislosti s rasismem jen nutno zmínit i aktuální situaci, viz výše, kterou jsme na našem území spojovali s takzvaným měkkým rasismem, a sice pozici Romů v současnosti. Příchod na naše území z Indie je zaznamenán již kolem roku 1100. V podstatě již od počátku byla tato rasa utlačována. Křesťané považovali cikány za muslimy, naopak muslimové později cikány vnímali jako křesťany. Přibližně v 15. století se Evropa chtěla Romů zbavit, s tím je spojené vytváření a šíření pomluv. Ač většinou byli obdivováni pro svou šikovnost, dříve nebo později se stávající obyvatelé bránili proti jejich nepřizpůsobivosti, samozřejmě je v hlubokém středověku děsilo i jejich napojení na různé magické praktiky, které značily spojení s ďáblem. Často byli cikáni z měst vypovídáni, mnohdy i brutálním způsobem zabíjeni. V podstatě vždy však žili kočovným životem, vesměs byli lidmi považováni za tuláky. I dnes problém rasismu v Čechách přetrvává. Mnohými lidmi je Romům stále vyčítána nepřizpůsobivost a hlavně parazitismus na všech občanech. Bohužel mnohdy je toto smutnou pravdou.48)

Závěr

Jak jsme se již dozvěděli, lidstvo rozlišuje rozdílné znaky u jednotlivých společenstev od nepaměti. Je to ale opravdu nutné? Nestačilo by vycházet při jednotlivém rozdělení z faktu, že všichni jsme v podstatě potomky člověka rozumného, současného, tedy Homo sapiens? Snaha o rozdělení lidí dle rozdílných fyzických znaků zatím dle mého světu a celé společnosti nepřinesla nic dobrého. Vždy byla ve jménu jedné nadřazenější rasy páchána zvěrstva na rase nižší. Je jedno, zda za nižší rasu byli považováni černoši, indiáni nebo Židé. Vždy při takových předsudcích a jejich následném uplatňování teklo během historie velké množství krve. Je samozřejmé, že čtenář nemusí sdílet všechny názory autora těchto stránek, ovšem myslím, že ruku v ruce s rasovou nesnášenlivostí a následnou agresí, která se z tohoto vyvine, je i ztráta jakési lidskosti a schopnosti empatie. Schopnost citu a vcítění je ale přece to, čím se hlavně odlišujeme od zvířat. Ve své podstatě se nadřazujeme nad druhé, ale vždy při takovém počínání jeho aktéři klesli v podstatě na zvířecí úroveň. Již ve starých civilizacích byl znám pojem otrok. Mnohdy byl označován jako sluha, ale v podstatě se jednalo o člověka, který žádná práva neměl a byl plně v moci svého majitele. V dávných civilizacích nebyli otroky jen černoši, otrokem se mohl stát každý obyvatel jakéhokoliv dobytého území.

V souvislosti se snahou odlišit jednotlivé rasy se setkáváme s genocidou na Indiánech, původních obyvatelích tehdejšího Nového světa, kteří jako nižší rasa museli splatit krvavou daň za přijetí prvních cestovatelů. Kmeny Indiánů byly postupně rozprášeny, dnes z každého kmene zbývá jen hrstka jedinců. Zmínili jsme se i o černošských otrocích v Americe, kde tuto problematiku ukončila až občanská válka. Vyvrcholením rasové nesnášenlivosti je poté holocaust páchaný na Židech během druhé světové války.

Proto se čtenáře ptám, jak se lze dívat na výše uvedené teorie, jako jsou Gobineauaoy, Courtetovy, McDougallovy a další teorie? Je toto něco inspirujícího? V mém případě je snaha o povyšování v rámci jakéhosi lidského druhu na základě rozdílného vzhledu, jen bohapustá degradace všech lidských ideálů na nejnižší úroveň. Samozřejmě lze pochopit předsudky dle chování a charakterových vlastností, ale prosazovat nadřazenost jedné rasy nad druhou nikdy nepřináší nic dobrého, jak jsme se dozvěděli výše. Nic na světě se neděje bez důvodu, a tedy jistě i vznik fyzických odlišností mezi lidmi má svůj dobrý důvod.  

Seznam literatury

ŠIMKOVÁ, Jana, Jakub ŠINDELKA a Andrea PREISSOVÁ KREJČÍ. Vznik a rozvoj rasových teorií. [online]. [cit. 2015-04-16].

Problémy menšinových skupin I: RASISMUS, RASA, RASOVÉ TEORIE. [online]. 2012 [cit. 2015-04-16]. Dostupné z: https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=5&cad=rja&uact=8&sqi=2&ved=0CDgQFjAE&url=https%3A%2F%2Fwww.htf.cuni.cz%2FHTF-80-version1-10_rasismus.pptx&ei=Pm4vVeCIJcyTsAGi0YDQBg&usg=AFQjCNHnUHnoRN5GYQyW16QDr4BXIil6lg&bvm=bv.91071109,d.bGg

BUDIL, Ivo T. Jitro Árijců: život a dílo Arthura Gobineaua, zakladatele árijské ideologie. Vyd. 1. V Praze: Triton, 417 s. ISBN 978-807-3872-748.

KAMÍN, Tomáš a Tatiana MACHALOVÁ. Kritika rasy a rasismu: život a dílo Arthura Gobineaua, zakladatele árijské ideologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 173 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 271. ISBN 80-210-3275-8.

ZÝBALOVÁ, Monika. KOŘENY RASISMU. Brno, 2011. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/321983/pedf_b/BP_MZ.txt

ČERNÝ, Václav a Arthur GOBINEAU. Rasismus, jeho základy a vývoj. V Olomouci: Votobia, 1995, 90 p. ISBN 80-858-8569-7.

HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009, 774 s. ISBN 978-807-3675-691.

MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 287 s. ISBN 80-717-8549-0.

DANICS, Štefan a Tomáš KAMÍN. Extremismus, rasismus a antisemitismus. Vyd. 1. Praha: Policejní akademie České republiky, 2005, 114 s. ISBN 80-725-1204-8.

LAQUEUR, Walter. Měnící se tvář antisemitismu: od starověku do dnešních dnů. Vyd. 1. Překlad Petruška Šustrová. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007, 216 s. ISBN 978-807-1069-270.

FREDRICKSON, George M. Rasismus: stručná historie. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Veronika Matysová. Praha: Jiří Buchal - BB art, 2003, 157 s. ISBN 80-734-1124-5.

TINDALL, George Brown a David E SHI. USA. Překlad Alena Faltýsková. Praha: Lidové noviny, 1994, 897 s. Dějiny států (Nakladatelství Lidové noviny). ISBN 80-710-6087-9.

1) , 3) , 4) , 6) , 8) , 10) ŠIMKOVÁ, Jana, Jakub ŠINDELKA a Andrea PREISSOVÁ KREJČÍ. Vznik a rozvoj rasových teorií. [online]. [cit. 2015-04-16]
12) , 13) , 17) , 19) , 24) , 29) BUDIL, Ivo T. Jitro Árijců: život a dílo Arthura Gobineaua, zakladatele árijské ideologie. Vyd. 1. V Praze: Triton, 417 s. ISBN 978-807-3872-748.
15) , 25) , 30) KAMÍN, Tomáš a Tatiana MACHALOVÁ. Kritika rasy a rasismu: život a dílo Arthura Gobineaua, zakladatele árijské ideologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 173 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 271. ISBN 80-210-3275-8.
18) KAMÍN, Tomáš a Tatiana MACHALOVÁ. Kritika rasy a rasismu: život a dílo Arthura Gobineaua, zakladatele árijské ideologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 173 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 271. ISBN 80-210-3275-8.
20) , 26) , 31) , 42) , 45) , 48) ZÝBALOVÁ, Monika. KOŘENY RASISMU. Brno, 2011. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/321983/pedf_b/BP_MZ.txt
22) , 27) ČERNÝ, Václav a Arthur GOBINEAU. Rasismus, jeho základy a vývoj. V Olomouci: Votobia, 1995, 90 p. ISBN 80-858-8569-7
33) HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009, 774 s. ISBN 978-807-3675-691
34) MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 287 s. ISBN 80-717-8549-0
38) , 39) , 40) DANICS, Štefan a Tomáš KAMÍN. Extremismus, rasismus a antisemitismus. Vyd. 1. Praha: Policejní akademie České republiky, 2005, 114 s. ISBN 80-725-1204-8
41) LAQUEUR, Walter. Měnící se tvář antisemitismu: od starověku do dnešních dnů. Vyd. 1. Překlad Petruška Šustrová. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007, 216 s. ISBN 978-807-1069-270
43) , 46) FREDRICKSON, George M. Rasismus: stručná historie. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Veronika Matysová. Praha: Jiří Buchal - BB art, 2003, 157 s. ISBN 80-734-1124-5
44) , 47) TINDALL, George Brown a David E SHI. USA. Překlad Alena Faltýsková. Praha: Lidové noviny, 1994, 897 s. Dějiny států (Nakladatelství Lidové noviny). ISBN 80-710-6087-9

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako