obrzek domeku-home logo-FB


Huculové na Ukrajině

Úvod, cíl práce

Na Ukrajině žije mnoho etnických menšin a jednou z nich jsou právě Rusíni, kteří se nachází na západním cípu Ukrajiny, konkrétně v Podkarpatské Rusi. Podle historiků tuto oblast začali osídlovat mezi 5. a 8. stoletím.

Počty Rusínů v Evropě se určují velmi obtížně, jelikož netvoří samostatný stát. Oficiální čísla tak nejsou nikomu známá, ale jejich počet se odhaduje na 800 000 osob. Z toho na Ukrajině jich je přibližně 600 000, na Slovensku 100 000, v Polsku 40 000, ve státech bývalé Jugoslávie (zejména v regionu Vojvodina) 30 000 a zbytek žije v Rumunsku, v Maďarsku a na území České republiky. Rusíni se podle etnických znaků dělí na 5 skupin. Jsou to Lemkové, Bojkové, Huculové, Verchovinci a Doliňané (kterým se také říká Hajnalé).

Výzkumná otázka

Jak se odlišují Huculové od Ukrajinců a dalších rusínských skupin na Ukrajině?

Výzkumné podotázky
  1. Co dělá huculskou kulturu jedinečnou?
  2. Jaké jsou rozdíly mezi Huculy a Hajnaly?
  3. Jak jsou Huculové vnímáni Hajnaly?
  4. Jak jsou Huculové vnímáni Ukrajinci?
  5. Cítí se Huculové více Rusíny nebo Ukrajinci?

Literární rešerše

Otázkou historie a vývoje Rusínů se zabývá Paul Robert Magocsi ve své knize Rusíni a jejich vlast1). Uvádí, že do poloviny 20. století žilo 90% rusínských obyvatel na vesnicích, kde pracovali jako zemědělci. „Ve 30. letech zahrnovala negramotnost 30-50 procent obyvatel, zbytek měl jenom několik let základní školy“. V dnešní době je tomu jinak. Rusíni už nebydlí tolik na vesnicích, jako tomu bylo dříve a důsledkem toho je i to, že vzdělávání se pro ně stává jedním z nejvýznamnějších činitelů. Změna životních stylů se dotýká i rusínské kultury. Staré tradice jako lidové tance v krojích se nadále uchovávají, ale s vyšším stupněm vzdělání přicházejí i nové formy rusínské kultury, které zahrnují experimentální divadlo, politickou satiru, literaturu, jež zachycuje podmínky městského života posledních let 20. století a abstraktní umění.

Ve své práci se nejvíce soustředíme na Huculy, jednu z pěti skupin, do kterých se Rusíni člení. Snažili jsme se proto dohledat publikace, které se zabývají přímo touto etnickou skupinou. Je však důležité poznamenat, že téma Huculů na Ukrajině aktuálně nepředstavuje pro výzkumníky tak atraktivní téma, jako popis jiných početně větších evropských menšin. Přesto existuje několik publikací a článků, které se etnickou menšinou Huculů zabývají.

Popisem huculské kultury se v knize Jihoslovanští Rusíni, jejich kultura a jazyk2), autor Sven Gustavsson vyjadřuje k Huculům z oblasti Vojvodiny (Srbsko) následovně: považuje je za velmi pracovité etnikum a říká, že jejich dovednosti mají osobitý umělecký charakter. Věnují se různým řemeslům, tkají, vyrábějí lžíce a jejich staré malby či vzory na tkaninách jsou velmi originální a vzácné. Považuje je také za hluboce věřící. „Střeží starodávné zvyklosti, dodržují půsty a ctí všechny rodinné obřady“. Na druhou stranu o nich ale říká, že žijí bezstarostný život a rádi si půjčují peníze, kvůli čemuž se dostávají do spárů lichvářů.

Způsobem života Huculů se zabývá kniha Cesta do Haliče 3) od autora Petra Kaleta, která odkazuje na Františka Řehoře a jeho bádání za Huculy. V první řadě se věnuje povaze Huculského obyvatelstva. Zmiňuje jejich pohostinnost, otevřenost a upřímnost a mezi negativní znaky řadí lstivost, marnotratnost, špatné využití času a alkoholismus. Dále se zabývá jejich stravovacími návyky. Za jejich národní jídlo považuje „hušlanku“, což je kvašené mléko a mezi další oblíbené řadí kukuřičnou kaši na smetaně. Dalším tématem v knize jsou svatby, kde zmiňuje, že majetek rodičů byl důležitější než vzájemné sympatie mezi ženichem a nevěstou.

Pro zodpovězení otázky, jak jsou vnímáni Huculové Ukrajinci, lze nahlédnout do článku, který napsala Ukrajinka Natalya Kosmolinska píšící pro populární časopis Welcome to Ukraine. 4) Ta dokonce provedla na huculské minoritě kvalitativní výzkum metodou zúčastněného pozorování. Následně o výzkumu referovala v odborném článku. Ve své práci popisuje život Huculů, jejich zvyky a tradice. Zabývá se také historií Huculů, konkrétně původem slova Hucul. Teorií, jak toto pojmenování vzniklo, existuje několik. Podle některých vzniklo z rumunského slova huc, což znamená psanec. Další teorie říká, že název Huculové je odvozen od slovanského výrazu kochul, které značí migranta přesouvajícího se z místa na místo. Další možností je, že když si na konci 19. století etnografové všimli, že slovem huculové označuje místní obyvatelstvo své koně, použili stejný název i pro danou minoritu. Kosmolinska také zmiňuje typickou huculskou kulturu, vyzdvihuje zejména kroje a bohatou výzdobu interiéru domů. Zajímavé je, že čestné místo v domě je vyhrazeno zbraním. To jsou nejčastěji střelné zbraně a ručně zdobené nože. Celou práci provází motiv spojitosti Huculů s okolní přírodou v Podkarpatské Rusi.

V otázce rozdílů mezi Huculy a ostatními skupinami žijícími na Ukrajině se zabývá autor v knize On the High Uplands: Sagas, Songs, Tales and Legends of the Carpathians5). Napsal ji v roce 1956 polský autor Stanislaw Vincenz. V této publikaci autor zkoumá a obecně popisuje různé etnické skupiny žijící v oblasti Podkarpatské Rusi. Téma Huculů je v této knize zkoumané z historicko-politického hlediska. V knize je popsaná sociální struktura Huculů. Huculové zastávají patriarchální model rodiny a vedoucí úloha v jejich společenství patří tomu „pasákovi“, který disponuje největším počtem dobytka. Další zajímavost zmíněná v tomto díle je srovnání Huculů s ostatním obyvatelstvem a jejich vzájemný vztah. Huculové se jeví jako velmi hrdé etnikum, které se nepodřídilo ani tlakům okolních vlastníků půdy.

Metodologie

Pro získávání dat a informací byly využity dvě hlavní metody sběru dat a to kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní jsou metody verifikační a jejich cílem je otestovat hypotézy. Používají se v případě, kdy potřebujeme oslovit velké množství respondentů.6) Jsou pro ně typické například dotazníky, ankety nebo studium oficiálních dokumentů a jejich využití je vhodné v případě potřeby numerických hodnot či vytváření statistik. Kvantitativní metody sice mají velký záběr a dokážou získat velké množství dat od spousty respondentů, ale na úkor toho využití těchto metod zůstává pouze na povrchu zkoumaného jevu. Další nevýhodou kvantitativního výzkumu je fakt, že získaná data nejsou tak validní, tedy věrohodná, jako u kvalitativního výzkumu. Oproti tomu kvalitativní metody jsou metody explorativní a jejich využití je vhodné pro porozumění jedincům i skupinám v jejich náhledu na svět. Jedná se o zúčastněné pozorování, studium osobních dokumentů (dopisy, fotografie, deníky…) a rozhovor. Kvalitativní metody jsou charakteristické vysokou validitou získaných dat. Kvalitativním výzkumem jsme schopni získat množství informací, díky kterým dokážeme proniknout do hloubky zkoumaného jevu. Nevýhodou těchto metod je velká časová náročnost pří získávání informací, kvůli které není možné oslovit tolik respondentů jako u kvantitativního výzkumu.7)

Při realizaci našeho výzkumu jsme použili obě výše zmíněné výzkumné metody, tedy kvantitativní i kvalitativní. A to z důvodu, že naší prací je výzkum etnických minorit. Potřebujeme tak získat základní informace jako počet obyvatelstva, historický vývoj a další kvantitativní data, ze kterých budeme v další části výzkumu vycházet. Ve druhé části výzkumu už jsou využity výhradně kvalitativní metody, které nám umožní blíže a detailně popsat zkoumanou minoritu.

Získávání dat od našich respondentů probíhalo metodami polostrukturovaného rozhovoru a dotazníku. S respondentkou žijící v České republice jsme se setkali osobně. Ona se poté stala zprostředkovatelem mezi námi a dalšími respondenty žijícími na Ukrajině. Bylo to nutné z důvodu překonání jazykové bariéry mezi námi a respondenty. Pro získávání dat od respondentů ze zahraničí jsme využili mobilních a internetových technologii (Skype, telefonní hovory, sociální sítě). Respondenti byli seznámeni s námi vytvořenými otázkami, které jim byly představeny ve formě krátkého dotazníku s volnými otázkami.

Informace k zodpovězení výzkumné otázky nám poskytlo několik respondentů. Hlavní respondentkou je Irina Stefanyuk, která bydlí v Praze. Pochází z Ukrajiny z vesnice Kobylecka Poljana a je huculka. Dalšími respondenty byli manželé Tatiana(28 let) a Ivan(31) Leta, kteří jsou z téhož vesnice jako Irina. Dále pak její babička Tatiana Stefanyuk. Respondentka Tatiana Nazar(32) pochází z vesnice Černovicu a je Hajnalka. Pro zastoupení majority nám odpověděli na otázky dva muži z Ukrajiny. Prvním je student Alexander(21) a druhým Viktor(28).

Vlastní část

Karpatští Rusíni

Obrázek 1 - Oblasti osídlené Rusíny8)

Rusíni, jak bylo již zmíněno, se dělí do několika podskupin. Jsou to Lemkové, Huculové, Bojkové, Vrchnovci a Hajnalé (Doliňané). Každé z těchto rusínských etnik se nějakým způsobem vůči ostatním vyčleňuje. Ať je to formou zvyků, krojů, či jazyka.

Tab. 1 - Počty Rusínů ve světě(2001)9)

Karpatští Rusíni žijí dnes především v Evropě a také na území USA. V Evropě se jich nejvíce nachází na Ukrajině, kde žijí až tři čtvrtiny z celkového počtu. Podkarpatská Rus a okolí, kterou lze považovat jako původní domovinu Rusínů, zasahuje do území tři států, a to Ukrajiny, Slovenska a Polska. Na Slovensku jsou nejvíce v severovýchodní oblasti, tzv. Prešovská oblast. V Polsku pak v části jihovýchodní, která se také označuje jako Lemkovský region. Lemkové byli ve velkých počtech odváženi po 2. sv. válce z podkarpatské oblasti. Někteří se pak vrátili zpět. Ti co ne, tak dodnes obývají oblasti západního Slezska.

Mimo Podkarpatskou oblast nalezneme také Rusíny v okolních státech, kam Rusíni emigrovali. Rusínské vesnice nalezneme na severu Rumunska a severovýchodě Maďarska. V České Republice je nejvíce Rusínů na Moravě a v Praze. Na území bývalé Jugolslávie, dnes v Srbsku můžeme nalézt Rusíny v autonomní oblasti Vojvodina.

Velká migrační vlna, která proběhla mezi léty 1880-1914, vedla k odlivu Rusínů do USA, kde se po Ukrajině nachází největší počet Rusínů. V dalších letech 20. století pak odešlo mnoho Rusínů do Argentiny, Austrálie a Kanady.

Do roku 1945 byli Rusíni spojování hlavně se zemědělstvím a chovem dobytka, hlavně ovcí. Samotná oblast Podkarpatské Rusi umožňuje provozování zemědělství a chov ovcí, které se celé dny pasou na svazích Karpat. V 19. století zde však došlo k několika hladomorům, což vedlo k vlnám emigrace. Především do okolních zemí a zmíněných Spojených Států. Po roce 1945 byl v Karpatské oblasti a okolí podporován především průmysl. Mnoho Rusínů se tedy odklonilo od zemědělství na venkově a cestovalo do měst, kde pracovali v továrnách. Mnoho z nich odjelo z celými rodinami. To vedlo k pomalému ztrácení rusínského povědomí v důsledku navštěvování škol, kde se vyučovalo jiným jazykem, než kterým oni mluvili.

Podkarpatská Rus

Jak již bylo řečeno, tak oblast Podkarpatské Rusi lze považovat za hlavní domovinu Rusínů. I dnes, jako součást Ukrajiny, je v odhadních číslech na prvním místě v počtu Rusínů. V minulosti byla Podkarpatská Rus po 1. sv. válce přičleněna k nově vznikajícímu státu Československu. Podíváme-li se na data ze sčítání lidu v roce 1931, jak můžeme vidět na tabulce níže, tak počet Rusínů převládal. V roce 1921 se k rusínské národnosti na území Podkarpatské Rusi hlásilo 372 884 obyvatel. Rusínská část tam tvořila z celkových 599 808 obyvatel 62%. Tab. 2 Počty Rusínu v ČSR 192110)

Na Ukrajině se dnes této oblasti říká Zakarpatská oblast a je jednou územních správních oblastí. K roku 2006 bylo v této oblasti 1 241 887 obyvatel. je tedy vidět, že ve srovnání s rokem 1921 je to více jak dvojnásobek. V roce 1921 zde Rusíni tvořili většinu obyvatel. Podíváme-li se však na tabulku níže, tak celkový počet Rusínů na Ukrajině, kteří se hlásí k tomuto etniku je 10 183, což je cca 0,8%. Připočítáme-li k tomu i Huculy a Lemky, tak se podíl zvýší na 2,9%. I tak je to o 59% méně než v roce 1921.

Etnické skupiny na Ukrajině v číslech

Tab. 3 Etnické skupiny na Ukrajině(2001)11)

Tab. 3 ukazuje oficiální počty příslušníků etnických skupin na Ukrajině. Nejedná se o národností menšiny, ale ze strany Ukrajiny pouze o etnické skupiny. Rusíni nejsou na území Ukrajiny, i přes jednoznačnost jejich výskytu, uznáváni jako národnostní menšina. Proto při pohledu na oficiální sčítání jsou pouze uváděni jako etnické skupiny. Ukrajinci samotní tvoří kolem 77% obyvatel. Největší národnostní menšinou jsou potom Rusové, kteří tvoří 17, 3%. Zbylé už jsou zanedbatelné.

Čísla v Tab. 3 uvádějí, že zde nejsou Rusíni jen jako celek, ale jsou rozděleni na další rusínské podskupiny Huculové a Lemkové. Počet Lemků je zanedbatelný, ale Huculů se oficiálně přihlásilo dvakrát více než Rusínů.

Procentuálně se k rusínské či huculské etnické příslušnosti hlásí velice málo s porovnáním s majoritními Ukrajinci. I přes to sami členové majority o nich vědí. Jak nám prozradili naši respondenti, tak Rusíny i Huculy považují stejně za národ jako jsou sami Ukrajinci.

Huculové

Huculové jsou jednou z podskupin Rusínů na Ukrajině. Nejvíce se vyskytují v Hutsulské oblasti. Ta se nachází v jihovýchodní části Karpat, na pomezí Ukrajiny, Rumunska. Tato oblast je velice hornatá, což se projevilo především na živobytí zdejších usedlíků. Jsou považování za místní horaly a pastevce. Je to dáno především oblastí ve které žijí. Žijí právě v oblasti, kde jsou Karpaty nejvyšší. Jak uvádí Anna Kibych(2010), tak právě horský terén donutil Hutsuly k tomu, aby své hospodaření zaměřili na dřevozpracující práce a chov dobytka. 12)

Pro Huculy je typické vše spojené s pastevectvím ovcí a s výrobky s tím spojenými. Jsou to například ovčí sýry (oblíbená je například bryndza), či ovčí vlna. Jak nám řekla jedna z respondentek:

„Po celé Ukrajině se pletou ponožky, svetry a další různé výrobky z ovčí vlny, ale jen u nás se plete Ližnik. To je deka z ovčí vlny, která je hodně těžká a hodně škrábe.“

Jídlo

Jak bylo již zmíněno, tak pro Huculy je typické vše spojené s ovcemi. Ani v oblasti stravování tomu není jinak. Tradičními jídly jsou tedy hlavně mléčné výrobky, sýry (brynza). Kromě mléčných výrobků jsme byli také seznámeni s pokrmem jménem Kuleša. Jedná se o kukuřičnou mouku smíchanou s bramborami. Vzniklé těsto se nechá vychladnout a vypadá jako chléb. Jí se pak s taveným sýrem na pánvi nebo se smetanou.

V knize Cesta do Haliče13) je zmíněno, že pro Huculy je typickým jídlem hušlanka. Během tázání respondentů nám všichni řekli, že o ničem takovém nemají ani tušení. Že se s tímto nikdy nesetkali.

Dalším typickým jídlem je Borgaš. Jedná se o guláš, který se vaří na přímém ohni. Neexistuje žádný speciální recept, dává se do něho v podstatě vše, co se najde. Prý je to typické jídlo, které si vaří během stanování na Poloninách (pojmenování horských luk, které jsou nad úrovní lesa). S borgašem se setkáme také u Hajnalů. Respondentka nám řekla, že:

„Pro Hajnaly je typické jídlo také borgaš. Liší se to především ve způsobu podávání. Hajnalové si podávají borgaš v chlebu.“

Kroje

Kroje jsou součástí většiny etnik nejen v Evropě, ale také ve světě. Kroje jako součást materiální kultury jsou na Ukrajině jedním z hlavních ukazatelů etnické příslušnosti jak k etnickým skupinám, tak i své vlastní mají i Ukrajinci samotní. Od našich respondentů jsme se dozvěděli hlavní rozdíly mezi příslušnými slavnostními kroji.

Huculské slavnostní kroje se od těch ukrajinských hodně odlišují. Ukrajinské kroje jsou černo-červené a jsou na nich vyšité květiny. Například vlčí mák, který je považován za „rostlinu Ukrajiny“. Huculské kroje jsou hodně barevné. Jsou na nich barvy jako zelená, modrá a žlutá. Každá barva má nějaký svůj hlubší význam. Například zelená je barva dobra. Odlišné jsou také vzory, které jsou na krojích vyšité. Na huculských krojích jsou geometrické vzory, nikdy květiny. Pro huculské kroje jsou také typické velké, řasené rukávy a široké sukně.

Hajnalské kroje jsou těm huculským velice podobné. Jak barevně, tak vzory jsou si blízké. Hlavní rozdíl je ve střihu. Oproti širokým rukávům u huculských krojů jsou ty hajnalské mnohem užší. Stejně tak jsou užší i sukně.

Budeme-li se bavit o nošení krojů, tak můžeme Ukrajince, Huculy i Hajnaly vložit do stejného oddílu. Slavnostní kroje jsou pro ně jedinečné, ale jejich nošení je pouze v případě speciálních příležitostí. Jak nám řekla jedna z respondentek:

„Kroje se většinou nosí na náboženské svátky nebo je nosí děti při školních vystoupeních.“

Obrázek 2 Huculská dívenka14)

Dále pak se jedná také o slavení velkých státních svátků, kterými jsou například Den nezávislosti Ukrajiny nebo Den vzniku ústavy atd. V poslední době se mezi mladými rozšířil trend, kterým je výraznější nošení krojů. Začali je nosit například i do kostela a na setkání či speciální příležitosti. Podle jedné z respondentek je to ovšem spojeno s aktuální situací na Ukrajině.

„Tímto dávají veřejnosti najevo své stanovisko ohledně revoluce a politického převratu.“

Náboženství

Bavíme-li se o Rusínech obecně, tak lze bezesporu říci, že se jedná o velice bohabojný národ, jehož historie a zvyky jsou s náboženstvím velice propojeny. U Huculů tomu není jinak. Stejně tak jako u Rusínů tu jsou dvě skupiny. Jedna vyznává Řeckokatolickou církev a druhá Pravoslavnou církev. Z historického hlediska jsou Huculové více nakloněni Řeckokatolické církvi. Je to způsobené tím, že Huculové jsou na hranici s Maďarskem a Rumunskem, což jsou katolické země. Proto u Huculů pocházejících z těchto států je primárním náboženstvím katolictví. V posledních letech se ovšem více rozšiřuje Pravoslavná církev. Jedna z respondentek nám to objasnila takto:

„Momentálně je nejvíce pravoslavných, ale toto je trend počínající v 70. letech SSSR. Dříve bylo více katolických kostelů, jenž se začali měnit na pravoslavné.“

Zvyky a tradice

S náboženstvím jsou spojené i zvyky a tradice. Rusíni jako hodně nábožensky založený národ, hodně tradic spojuje právě s liturgickým rokem. Všichni respondenti říkali, že dodržují většinu svátků. V mnohém se shodují s naším slavením. Rozdíly jsou například v jídle, které vaří. Dalším důležitým rozdílem je to, že se řídí juliánským kalendářem. To znamená, že většinu svátků mají oproti nám posunutou. Vánoce tedy slaví až 6.1. a Velikonoce jsou také posunuté do období mezi 22. březnem až 25. dubnem. Respondentka Irina, která žije v České Republice nám řekla, že:

„Hodně dodržujeme zvyky, nejčastěji jsou to vánoční a velikonoční zvyky, Potom popřípadě svatební a tradice během křtu.“

Na Vánoce je jednou z tradic koledování chlapců. Skupina chlapů se převlékne, jeden za čerta a chodí koledovat dům od domu. Ten nejstarší z nich si říká didi(děda).

Velikonoce jsou pro ně nejdůležitějším svátkem. Na Velikonoce se nepracuje a všichni tráví čas dohromady. Velikonoční neděli tráví společně na mši v kostele a následně společně jedí. V této době jsme se snažili skrze jednu z respondentek spojit s respondenty z Ukrajiny. Výsledkem bylo, že jsme museli počkat, až tyto svátky skončí. Huculové jsou velice schopní, co se týče ruční výroby. Jsou proslulí například dekorováním vajec a vyřezáváním.

Huculové v rámci tradic a svátků používají hodně dřevo. Nejčastěji se jedná o lípy, břízy nebo kaliny. Větvičky a dokonce i celé stromy se používají jako dekorace na dveřích a v zahradách. Jak nám řekl jeden z respondentů:

„Nejčastěji se takto dekorují zahrady a příbytky během zelených svátků, které se odpočítávají od Velikonoc a jsou nějak 40 dní po Velké neděli. Většinou jsou v květnu.“

Tradice jsou pro Huculy velice důležité. Je to i jedna z příležitostí, kde si mohou sami prokazovat svou etnickou příslušnost. Tradice jsou udržovány a je vidět úsilí o jejich zachování do nejmenších podrobností, stejně tak jako byly pozorovány před desítkami a stovkami let. Jako příklad můžeme uvést pasení ovcí s pomocí tradičních nástrojů, výroba sýrů podle tradičních metod nebo obnovování chovu původních druhů ovci, horských krav či huculských koní.15)

Huculové jsou tak vnímáni i majoritou. Vasil nám řekl, že „Huculové jsou velmi známí pro svou kulturu, spoustu tradic, kroje a hudební nástroje.“. Stejně reagoval i Alexander, který také zmínil specifickou kulturu a hudbu, která se prý hraje i v televizi. Jako specifický hudební nástroj uvedl Trembitu.

Obrázek 3 Huculové hrající na trembity16)

Jazyk

Rusíni obecně mají jako svůj jazyk rusínštinu. Rusínština se řadí do východoslovanských jazyků a podobá se ukrajinštině. Má svou kodifikovanou formu, která byla stanovena v roce 1995. Kodifikována byla v rámci kulturně-společenské vrstvy na Ukrajině i na Slovenku. Dnes nalezneme rozvoj rusínštiny v oblasti novin, literatury nebo divadla. Jedna z respondentek přirovnala rusínštinu ke kombinaci ukrajinštiny a ruštiny, které se také říká Suržik.

Huculština, kterou hovoří huculové je velice odlišná od ukrajinštiny, jedna respondentka to přirovnala k bavorské němčině. V Huculštině jsou slyšet vlivy okupací v minulosti. Během těchto let huculština přebrala pár slov do své slovní zásoby. Jak řekla Irina:

„ …huculština je velká míchanice ukrajinštiny, ruštiny, rusínštiny, slovenštiny, maďarštiny, rumunštiny, ale také češtiny.“

Od hajnalštiny se liší ve výrazech a také částečně v intonaci. Jak nám řekla respondentka:

„I přes to jak si můžeme být s Hajnaly blízko, tak si nemusíme vůbec rozumět.“

Huculové doma mluví hlavně huculštinou. Spisovnou ukrajinštinu prý ovládá málo kdo, používá se prý jenom na úřadech. Všude jinde se dá slyšet jen huculština. I přes to bylo vidět v datech ze sčítání obyvatel na Tab. 3, že většina lidí, kteří se k huculské etnické skupině přihlásili, tak za svůj rodný jazyk považují ukrajinštinu. To je jeden z hlavních rozdílů vůči Rusínům. Ti jsou na svůj kodifikovaný jazyk pyšní a otevřeně se k tomu hlásí.

Huculština je také spojencem mezi Huculy na Ukrajině a těch mimo ni. Respondenti, kteří žijí v České republice říkali, že udržují styky se svými příbuznými na Ukrajině často. Komunikují nikoliv ukrajinštinou, ale právě pro ně přirozenou huculštinou. Irina se k tomuto tématu vyjádřila následovně:

„Pro nás je spojení s příbuznými samozřejmostí. Starší příbuzní jsou vždycky v rodině velmi vážení.“

Pozice Huculů na Ukrajině

Huculové jsou, jak již bylo zmíněno, jednou z podskupin Rusínů. Ovšem oni sami se za Rusíny nepovažují. Huculská etnická příslušnost je zaměřena více než na Rusíny na Ukrajinu. Jak nám řekla jedna z respondentek:

„Huculové se vždy cítili Ukrajincema..“

Pojem Rusín spojují hlavě s oblastí kolem Lovova. V oblasti, kde se vyskytují se v minulosti vystřídalo mnoho vlád a náležitost k Ukrajině je vždy držela pohromadě. Huculové, kteří žijí mimo Ukrajinu, se také cití býti hlavně Ukrajinci. Jak nám řekla Irina:

„Mluvíme o sobě jako o Ukrajincích.“

Podíváme-li se na vedlejší Hajnaly, tak zjistíme, že se v tomto shodují s Huculy. Cítí se býti hlavně Ukrajinci. Ovšem dáme-li je do kontrastu s Huculy, tak zjistíme, že jsou okolím úplně jinak vnímáni. Hajnalové byli vždy považováni za civilizovanější skupinu než Huculové. Je to dáno především tím, že Huculové vždy žili v horách a lesích. Měli špatné cesty a těžký přístup do měst. Proto byli považováni za barbary. Oproti tomu Hajnalové byli ti vzdělanější a civilizovanější. Hodně pro ně bylo typické vinařství a zemědělství.

Tento trend se přenesl i do dnešní doby. Dalo by se hovořit o jakési rivalitě. Hajnalové považují Huculy za horaly a pasáky ovcí. Hajnalové jsou v očích Huculů zase ti měšťáci. Jedna z respondetek nám svůj vztah k Hajnalům popsala takto:

„Nemám je prostě ráda. Přijdou mi hrozně povrchní a namyšlení. Myslí si o nás, že jsem zaostalí a oni jsou něco víc.“

Minorita Huculů nepatří na Ukrajině mezi národností menšiny. Nejsou však řazeni ani mezi Rusíny. V mezinárodních statistikách a odhadech jsou mezi Rusíny započítávány všechny skupiny Rusínů. Ukrajina však Huculy respektuje na úrovni vlastní a jedinečně etnické skupiny. Při tázání Ukrajinců jsme dostali povětšinou stejné odpovědi. O Huculech na Ukrajině vědí. Dokonce je považují nikoli za etnickou skupinu, jako úřady, ale za národ. Podle nich jsou Huculové důležitou součástí Ukrajiny a její kultury. Viktor se k tomu vyjádřil takto:

„Každý může vnímat jejich existenci na Ukrajině i když ne každý si to uvědomí. Můžeš se setkat s jejich písněmi v televizi nebo na internetu. Můžeš se setkat z obrazy, od známých malířů, Na kterých jsou vyobrazeni. Můžeš nakoupit jejich pěkné, ručně vyráběné výrobky.“

Závěr

Hlavním cílem naší práce bylo kromě zodpovězení výzkumné otázky Jak se odlišují Huculové od Ukrajinců a dalších rusínských skupin na Ukrajině? také nahlédnout do života Huculů na Ukrajině.

Huculové jsou etnickou skupinou, která je respektována jak Ukrajinci, tak dalšími skupinami na Ukrajině. Obývají svahy Karpat na území tří států, převážně na Ukrajině a částečně pak Maďarska a Rumunska. Právě to, že obývají hory se stalo pro ně typickým a většina pro ně typických věcí je s tím spojena.

Huculové se vyznačují tím, že se byli schopni přizpůsobit životu v horách. Hlavním zdrojem jejich živobytí byla práce se dřevem a hlavně chov ovcí. Huculové si na tom staví svou kulturu, ať již používáním tradičních nástrojů pro pohyb v horských oblastech a pasením ovcí, tak starými metody pro výrobu sýrů z ovčího mléka.

Tradiční kroje jsou nedílnou součástí huculské kultury. Jsou odlišné od ostatních skupin Rusínů, ale také od ukrajinských, kde je rozdíl už markantnější. Dnes kroje nosí především při slavnostních událostech, náboženských a státních svátcích. V poslední době se však kroje staly symbolem podpory a vyjádření svého postoje ohledně převratu a politické revoluce.

Pobyt v horách je spojen i s pohledem na jejich skupinu jinou rusínskou podskupinou. Hajnalové brali a někteří i stále berou Huculy jako zaostalejší obyvatele Karpat. Oni sami jsou však ti vzdělanější a civilizovanější, kteří pěstovali vinnou révu a živili se zemědělstvím. Dnes už ty rozdíly nejsou tak markantní, ale stále je zde určitá rivalita mezi oběma skupinami.

Oproti tomu Ukrajinci je berou jako jedinečný národ, který se na jejich území vyskytuje. Vědí o nich a jsou schopni je popsat právě jako horaly, obyvatele hor, kteří svou kulturou obohacují Ukrajinu. S vlivem jejich kultury se lze setkat i v oblasti umění. Ať už se jedná o hudbu, obrazy, ale hlavně co se týče ruční práce.

Huculové jsou odbornou veřejností považováni za podskupinu Rusínů. Oni sami se však za Rusíny nepovažují. Hlásí se k národnosti ukrajinské. Je to způsobeno tím, že ukrajinská příslušnost pro ně byla v minulosti hlavním pojítkem během těžkých období za různých vlád. Podle oficiálních dat ze sčítání lidu na Ukrajině z roku 2001 jsou Huculové nejpočetnější etnickou skupinou žijící na Ukrajině. Oproti druhé nejpočetnější etnické skupině Rusínů je jejich počet více jak dvojnásobně vyšší. Huculové během sčítání převážně uvedli ukrajinštinu jako svůj rodný jazyk, nikoliv huculštinu. Huculštinou hovoří doma, ve městech a vesnicích, kde žijí. Ta má však mnoho nářečí, které se liší vesnice od vesnice. Jazyk tedy není hlavním atributem, kterým si Huculové udržují svou etnickou příslušnost. Pro Huculy to jsou především zvyky a tradice, které jsou silně propojené s jejich životem v horách.

Přílohy

Otázky pro Huculy na Ukrajině

  • Cítíte se více Huculem nebo Ukrajincem?
  • Huculové jsou podskupinou Rusínů, považujete se také za Rusína?
  • Co je pro vás jako Hucula typické?
  • Máte nějaké typické jídlo?
  • Používáte slavností kroje?
  • Jestli ano, při jakých příležitostech?
  • Co je podle vás pro tyto kroje typické a odlišuje jiných?
  • Hovoříte doma huculštinou?
  • Jak se podle vás odlišuje od ukrajinštiny, rusínštiny nebo nářečí Hajnalů?
  • Jaké vyznáváte náboženství?
  • Jaké slavíte během roku svátky?
  • Odlišují se nějak od slavení těchto svátků Ukrajinci nebo Hajnaly?

Otázky pro Huculy mimo Ukrajinu

  • Vnímáte sebe jako Hucula nebo Ukrajince?
  • Udržujete si nějak své zvyky i v nové zemi?
  • Jakým jazykem hovoříte doma?
  • Udržujete kontakt s příbuznými na Ukrajině?
  • Čím se podle vás Huculové vyznačují, co je pro ně typické?

Otázky pro Hajnaly na Ukrajině

  • Cítíte se být více Hajnalem nebo Ukrajincem?
  • Hajnalové jsou skupinou Rusínů, považujete se také za Rusína?
  • Co je podle vás pro Hajnaly typické?
  • Jaké vyznáváte náboženství?
  • Jaké svátky slavíte během roku?
  • Liší se oslava svátků nějak od slavení Ukrajinců a Huculů?
  • Nosíte slavnostní kroje?
  • Jestli ano, při jakých příležitostech?
  • Co je pro vaše kroje typické a co je odlišuje od jiných?
  • Jakým jazykem hovoříte doma?
  • Uvědomujete rozdíly vašeho jazyka s ukrajinštinou, huculštinou nebo rusínštinou?

Otázky pro Ukrajince

  • Víte o Rusínech na Ukrajině?
  • Jestli ano, víte o Huculech či Hajnalech?
  • Víte co je pro ně typické?
  • Znáte nějaké Huculy?
  • Vnímáte nějak přítomnost Huculů(Rusínů) na Ukrajině?
  • Mají podle vás nějaký vliv na místní kulturu?

Literatura

Knižní publikace

  • MAGOCSI, Paul R. Rusíni a jejich vlast. V Praze: Česká expedice, 1996, 70 s. ISBN: 80-85281-34-1.
  • MAGOCSI, Paul R. Národ odnikud: ilustrované dějiny karpatských Rusínů. Užhorod: Vydavatelství V. Paďaka, 2014, 116 s. ISBN 978-966-387-092-2.
  • GUSTAVSSON, Sven. Jihoslovanští Rusíni, jejich kultura a jazyk. Překlad Hana Vaňková. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2006, 83 s. Acta Slavica et Baltica. ISBN 80-7308-137-7.
  • KALETA, Petr. Cesta do Haliče: František Řehoř a poznání života východní Haliče ve druhé polovině 19. století. V Olomouci: Votobia, 2004, 266 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-7220-174-3.
  • VINCENZ, S. On the High Uplands: Sagas, Songs, Tales and Legends of the Carpathians. Roy Publishers, 1955. 344 s.. ASIN: B0007E5ZMW.
  • MAJEROVÁ, Věra - Majer, Emerich Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství část I. Česká zemědělská univerzita v Praze, ISBN 80-213-0507-X

Odborné články

Online publikace a zdroje

1) MAGOCSI, Paul R.. Rusíni a jejich vlast. V Praze: Česká expedice, 1996, 70 s. ISBN: 80-85281-34-1.
2) GUSTAVSSON, Sven. Jihoslovanští Rusíni, jejich kultura a jazyk. Překlad Hana Vaňková. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2006, 83 s. Acta Slavica et Baltica. ISBN 80-7308-137-7.
3) KALETA, Petr. Cesta do Haliče: František Řehoř a poznání života východní Haliče ve druhé polovině 19. století. V Olomouci: Votobia, 2004, 266 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-7220-174-3.
4) KOSMOLINSKA, N. Hutsulshchyna, the land of age-old traditions, original culture, highlander spirit and great scenic beauty.Welcome to Ukraine. Dostupné z:http://www.wumag.kiev.ua/index2.php?param=pgs20043/10
5) VINCENZ, S. On the High Uplands: Sagas, Songs, Tales and Legends of the Carpathians. Roy Publishers, 1955. 344 s.. ASIN: B0007E5ZMW.
6) , 7) MAJEROVÁ, Věra - Majer, Emerich Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství část I. Česká zemědělská univerzita v Praze, ISBN 80-213-0507-X
8) Oblasti osídlené Rusíny Převzato z:http://c-rs.org/Genealogy/map2.jpg
9) Zdroj: MAGOCSI, Paul R. Národ odnikud: ilustrované dějiny karpatských Rusínů. Užhorod: Vydavatelství V. Paďaka, 2014, 116 s. ISBN 978-966-387-092-2.
10) Zdroj:Politika československých vlád vůči národnostním menšinám 1918–1938 . Projekt MZV. 2012. Dostupné na:http://www.mzv.cz/file/637455/NAR_MENS_MONOGR_20_stran.pdf
12) KIBYCH, Anna. Hutsulshchyna and public progress. Bulletin of Geography. Socio-economic Series, 2010, 14.14: 37-50. Dostupné v databázi PROQUESThttp://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/1321420582
13) KALETA, Petr. Cesta do Haliče: František Řehoř a poznání života východní Haliče ve druhé polovině 19. století. V Olomouci: Votobia, 2004, 266 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-7220-174-3.
14) Fotografie od jedné z respondentek
15) HARATYK, Anna. The Forming of the Ethnic Identity of Hutsul Highlanders. Czech-Polish Historical and Pedagogical Journal, 6.1: 68-76. Dostupné v databázi EBSCOhttp://infozdroje.czu.cz/login?url=http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=edb&AN=99597923&lang=cs&site=eds-live

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako