obrzek domeku-home logo-FB


Rusové na Ukrajině

Obr. č. 1 - Rusové na Ukrajině 1)

Úvod

Tato výzkumná práce se bude zabývat největší minoritou na území Ukrajiny. Rusové zde žijící tvoří 17,3% z celkové populace. Žijí především na východě Ukrajiny, a to v Luhanské (39%), Donětské (38%)a Charkovské (26%) oblasti. Bude se především zabývat vzájemným soužitím Ruského a Ukrajinského obyvatelstva. Zda současná válečná situace a společná historie nějakým způsobem ovlivnila, či nadále ovlivňuje mezilidské vztahy. Dále se práce bude zabývat jazykem a jeho historií.

Cíl práce

Cílem práce je odpovědět na výzkumnou otázku: Jak ovlivňuje současná situace a společná historie soužití Rusů a Ukrajinců na Ukrajině? Pro tuto práci byly stanoveny tyto podotázky:

  1. Jaká je společná historie Rusů a Ukrajinců?
  2. Jaký postoj zaujímají Ukrajinci k Rusům žijícím na Ukrajině?
  3. Jaký postoj zaujímají Rusové žijící na Ukrajině k Ukrajincům?
  4. Jaký je pohled Rusů na ruskou menšinu na Ukrajině?
  5. Jaký je pohled Ukrajinců žijících mimo území Ukrajiny na Rusy žijící na Ukrajině?

Literární rešerše

Anglicky psaný internetový článek od autora Romana Solchynyka Russians in Ukraine: Problems and Prospects2) zachycuje historii minority Rusů na Ukrajině. Pojednává o minulosti, kdy Ukrajina a Rusko byli považováni za jeden stát v rámci Sovětského svazu. Poukazuje na vzniklé problémy, které přišly následně po oddělení od Sovětského svazu, kdy mnoho rusky mluvících obyvatel považuje za svůj domov Ukrajinu. Cítí se doma v Kyjevě či Minsku. Neopomíná i dopad této minulosti na dnešní situaci či problematiku vzniku ukrajinštiny jako kodifikovaného jazyka, nebo ukrajinské kultury, která je pouhou sovětskou kulturou v jiném převleku. ¨

Článek, který se zaměřuje především na pochopení minulosti vztahu mezi těmito státy a vzájemného propojení nejen jejich společných dějin. Daný článek od Marie Kolískové Rusko-jazyčné obyvatelstvo na území Ukrajiny3) publikovaný v internetovém časopise Euroasijský expres, obrací pozornost na historii bývalého Sovětského svazu, následným odtržením Ukrajiny od Ruska, což mělo jako jeden z důsledků vytvoření ruské minority na území Ukrajiny. Sleduje schopnost menšiny integrovat se do ukrajinské společnosti, kdy jedním z důležitých aspektů je jazyk. Jazyková a kulturní blízkost Ukrajiny a Ruska měla za následek rusifikaci Ukrajinců (z hlediska dominance Ruska). Po vzniku samostatné Ukrajiny byla naopak nastolena ukrajinizace. Poslední myšlenkou zachycenou v článku je nastínění pohledu Rusů na ruskou minoritu žijící na Ukrajině.

Na současnou,a doposud zatím největší krizi ukrajinsko-ruských vztahů poukazuje článek Rusko-ukrajinské vztahy,4) zveřejněný v Lidových novinách 21. 3. 2014. Za tímto problémem je několik příčin. Postavení ruské minority, kde se jedná hlavně o porušování práv ruské menšiny. Historie, kdy ukrajinský parlament nařkl v r. 2006 Rusko z genocidy Ukrajinců v 30. letech 20. století hladomorem. A v neposlední řadě také politická situace, vlivem prozápadně orientovaného prezidenta V. Juščenka a s tím spjaté plánování vstupu Ukrajiny do NATO a EU.

Stěžejní dílo zachycující problematiku Ukrajiny, Ruska a jeho menšiny, jako i celkové problematiky vytvoření etnicity bývalého Sovětského svazu, pojednávací v širokém měřítku otázku vzniku nacionalismu, etnické identity, jako i vlivu náboženství či jazyka na tvorbu etnik, je publikace Františka Bahenského Etnicita v historické perspektivě. Prolegomena ke vzniku, vývoji a proměně etnické kolektivní identity5). Kniha se hlavně zabývá teritoriálním rozložením a migrací v rámci Evropské unie, ale také neopomíná problémy etnických, jazykových a náboženských skupin. Důraz je položen na úlohu a funkci jazyků v regionech, kde by bez jazyka nebylo národní identity.

Metodologie

V této práci byly použity metody kvalitativního i kvantitativního výzkumu. Cílem kvalitativního výzkumu je zjistit co nejvíce informací do hloubky, proto se provádí na malé skupině respondentů. Kvantitativní výzkum slouží především k získávání statistických dat a obecných informací od velkého počtu jedinců.

V práci byla použita metoda sběru dat a polostrukturovaný rozhovor. Metoda sběru dat slouží pro získání co nejvíce informací z knižních a internetových zdrojů. Výhodou této metody je dostupnost těchto zdrojů, naopak nevýhodou může být nepřesnost a stáří informací. Polostrukturovaný rozhovor probíhá na základě předem připravených otázek, které mohou být rozvinuty o doplňující otázky. Výhodou polostrukturovaného rozhovoru je získání detailnějších informací od respondentů a možnost reakce tazatelů na jednotlivé odpovědi. Nevýhodou je především časová náročnost a malý počet respondentů. Jako použité techniky byly zvoleny techniky přímého rozhovoru z očí do očí, a také komunikace prostřednictvím sociální sítě Facebook, nebo navázání kontaktu skrz internetový elektronický komunikační systém E-mailové pošty.

První respondentka se jmenuje Olga. Olga je Ukrajinka, pochází z Kyjeva, kde také žije. Druhá respondentka pochází též z Ukrajiny, jmenuje se Uljiana. Ve svých osmnácti letech se přestěhovala do České republiky. Uljiana zde žije se svým manželem a dvěma dětmi již sedmnáct let. Svoji celou rodinu má ale stále na Ukrajině a to přímo ve válečné zóně. Třetí respondentkou je mladá studentka, a také kamarádka Olgy, Alina Afanasyeva. Alina je původem po otci Ruska, ale její rodina z matčiny strany pochází z Ukrajiny, kde také všichni společně žijí v Kyjevě. Čtvrtým respondentem je jediný muž, otec dvou dětí Ivan Belov. Ivan je Rus, který žil po desetiletí na Ukrajině, ale v současné době se spolu s rodinou přestěhoval zpátky do Ruska.

Ukrajina

Ukrajina je stát ležící ve východní Evropě a je obklopena sedmi státy (Rusko, Moldávie, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko, Polsko a Bělorusko). Hlavní město je Kyjev a další velká města jsou Charkov, Dnětropetrovsk, Oděsa, Doněck, Záporoží a Lvov. Ukrajina se dělí na 27 správních celků, z toho 24 oblastí, 2 města se zvláštním právním statutem (Kyjev a Sevastopol) a 1 autonomní republika Krym. Rozloha je 603 700 km² a žije zde 42 977 367 obyvatel (bez Krymu a města Sevastopol).

V roce 1993 žilo na Ukrajině 52 milionů obyvatel, což znamená, že počet obyvatel poměrně rychle klesá. Důvodem je, že zde žije velký počet starších lidí a nízký počet dětí a také stále více lidí emigruje do jiných zemí, převážně do Ruska a zemí Evropské unie. Nejvíce ukrajinských migrantů je v České republice a Portugalsku. Tato země se řadí mezi státy s nejvyšším počtem sebevražd a je zde největší počet HIV pozitivních lidí z celé Evropy (1,5%).

Na Ukrajině žije 77,8% Ukrajinců, ale žije zde velmi početná menšina Rusů (17,3%), na Krymu tvoří dokonce většinu obyvatelstva (58%). Dalšími etnickými skupinami jsou Bělorusové (0,6%), Moldavané (0,5%), Krymští Tataři (0,5%), Bulhaři (0,4%), Maďaři (0,3%), Rumuni (0,3%), Poláci (0,3%), Židé (0,2%) a Řekové (0,2%).

Úředním jazykem je ukrajinština, kterou mluví 67% populace. Pouze na Krymu je úředním jazykem ruština. Ukrajinštinou se hovoří především na západní a střední Ukrajině, naopak ruštinou se hovoří na Krymu, v Luhanské a Doněcké oblasti. Mnoho lidí používá jazyk suržyk, to je směs ruštiny a ukrajinštiny. Ukrajinci rozumí Rusům lépe než Rusové Ukrajincům.

Nejpočetnějším náboženstvím je pravoslavné křesťanství, část obyvatel se hlásí k Ukrajinské pravoslavné církvi Kyjevského patriarchátu (50,4%), část se hlásí k Moskevskému patriarchátu (26,1%) a další část se hlásí k nacionalistické Ukrajinské autokefální církvi (7,2%). Okolo 8% obyvatel se hlásí k Ukrajinské řeckokatolické církvi a k římskokatolické církvi se hlásí 2% lidí. Na Ukrajině se vyskytuje i judaismus a islám, tato náboženství vyznává jen okolo 1% obyvatel.

Historie

Společná historie Ruska a Ukrajiny začíná v 17.století. Roku 1648 bylo kozácké povstání v Polsko-litevské unii, které vedlo ke vzniku Kozáckého hetmanátu, který je vnímán jako předchůdce Ukrajiny. V roce 1654 se obyvatelé levobřežní Ukrajiny odevzdali pod ochranu ruského cara a roku 1667 se Polsko vzdalo levobřežní Ukrajiny a Rusko navíc získalo i Kyjev. Ukrajina se rozdělila na pravobřežní a levobřežní podle řeky Dněpr. Při dělení Polska mezi lety 1793 – 1795 byla k Rusku připojena většina pravobřežní Ukrajiny, kromě Haliče a Bukoviny.

Roku 1775 Kateřina Veliká začala kolonizovat jižní Ukrajinu, kterou pojmenovala Nové Rusko. V 50. letech 19.století byla krymská válka a uprchlíci utíkali do Kyjeva, kde se přidali k bojům za svobodu, nakonec byla ruská armáda poražena v bitvě u Sevastopolu. Roku 1861 bylo na Ukrajině zrušeno nevolnictví. Na konci 19.století přišla industrializace na Ukrajinu, postavila se železnice a pozvolně narůstal rozkvět průmyslu a dopravy, začalo se těžit uhlí a železo.

Po první světové válce byla v Kyjevě vyhlášena Ukrajinská národní republika a ve Lvově Západní ukrajinská národní republika. Začala občanská válka, která trvala 3 roky a v roce 1919 bojovalo dokonce 6 armád. Nakonec části západní Ukrajiny byly rozděleny mezi Polsko, Rumunsko a Československo.

V roce 1922 se Ukrajina zúčastnila založení Sovětského svazu a hlavním městem se stal Charkov. Za Stalinovy vlády proběhla velká kolektivizace venkova, mnoho lidí bylo deportováno a uvězněno a několik milionů Ukrajinců zemřelo při velkém hladomoru mezi lety 1932 – 1933.

Západní oblasti Ukrajiny byly připojeny k Rusku po útoku na Polsko. Během druhé světové války přišlo o život okolo 6 milionů obyvatel a mnoho vesnic a měst bylo zničeno. V roce 1941 nacisté napadli Sovětský svaz a Ukrajina byla dva roky pod nadvládou Třetí říše. Po druhé světové válce si Sovětský svaz ponechal území, které patřilo Polsku v roce 1939 a Podkarpatskou Rus. V letech 1946 – 1947 propukl hladomor způsobený suchem a nedostatečnou poválečnou dopravní infrastrukturou.

Na začátku roku 1953 byla nemalá část obyvatel Ukrajiny deportována na Sibiř, jednalo se především o 450 tisíc etnických Němců a přes 200 tisíc krymských Tatarů. Ve stejném roce zemřel Stalin a na jeho místo nastoupil Nikita Chruščov. Průmyslová produkce Ukrajiny do roku 1955 vzrostla více než dvakrát, to hlavně kvůli navazování přátelství mezi Ruskem a Ukrajinou (20% sovětské produkce a peněz šlo na Ukrajinu). V roce 1959 proběhlo první sčítání lidu v SSSR. Z následující tabulky je patrné, že ruského obyvatelstva v letech 1959 – 1989 stále přibývalo.

Národnost Počet lidí v tisících
1959 1970 1979 1989
Ukrajinská 32 158,5 35 283,8 36 489 37 419,1
Ruská 7 091,3 9 126,3 10 472 11 355,6

Tabulka č.1 - Vývoj ruského obyvatelstva od roku 1959, do roku 1989, vlastní zpracování 6)

Ukrajina se stala důležitým centrem sovětského vojenského průmyslu. Z Ukrajiny pocházelo mnoho sovětských vůdců, sportovců, vědců a umělců, například Leonid Brežněv. V roce 1986 vybuchla jaderná elektrárna v Černobylu. Nehoda v černobylské jaderné elektrárně je stále nejzávažnější jadernou havárií v dějinách. 7) Ukrajinci ze začátku považovali výbuch za útok ze strany Sovětského svazu. Okolo 130 tisíc obyvatel bylo z okolí Černobylu evakuováno a několik lidí zemřelo na nemoc z ozáření.

Obr. č. 2 - Černobyl 8)

Ukrajina vyhlásila nezávislost v roce 1991 a na území Ukrajiny zůstalo okolo 11 milionů Rusů. V říjnu téhož roku byl přijat zákon “O občanství“, který obsahoval nulovou variantu občanství, což znamená, že každý obyvatel Ukrajiny měl právo na ukrajinské občanství. Nakonec se prosadila klausule o dvojím občanství. “Deklarace národnostních práv“ byla přijata ukrajinským parlamentem v listopadu 1991 a vymezuje povinnosti státu ve vztahu ke svým občanům. Dále také v této Deklaraci bylo zakotveno, že Ukrajina garantuje všem lidem žijícím na tomto území rovné politické, ekonomické, sociální a kulturní práva.

Na Ukrajině je okolo 30 politických stran a některé z nich dokonce zaštiťují zájmy etnických Rusů. Je zde také okolo 40 ruských společenských organizací, které se starají především o rozvoj ruské kultury, ochranu právních, jazykových, kulturních, vzdělávacích práv a zájmů občanů. Roku 1992 zákon “O národnostních menšinách“ doplnil původní Deklaraci. Asi nejdůležitější je závazek vlády, že bude garantovat rozvoj etnických menšin a jsou na to vyčleněny i peníze z rozpočtu.

Jazyk

Na Ukrajině je úředním jazykem ukrajinština. Ukrajinština patří mezi slovanské jazyky, do skupiny indoevropských. Druhý nejpoužívanější jazyk je zde ruština, která je používána hlavně ve východních oblastech. Především na místech s velkým počtem ruských obyvatel tj. v Charkově, v Doněcku nebo na Krymu.

Zvláštní jev, který vznikl na části území Ukrajiny, kde se mísili Ukrajinci s Rusy (zvláště na východě a jihu země), se nazývá Suržik. Suržik v doslovném překladu znamená chléb z různých druhů obilí. Tato nová jazyková forma používá převážně ruská slova na základě ukrajinské gramatiky.

Obrázek č. 3 - Jazyková situace na Ukrajině9)

Ukrajinština se od ruštiny odlišuje především slovní zásobou. Ta je bližší západoslovanským jazykům, konkrétně pak polštině.

Obrázek č. 4 - Ukázka jazyka, Všeobecná deklarace lidských práv, vlastní zpracování10)

V 16. století přišly první vlny ruských osadníků na Ukrajinu a s nimi také ruský jazyk. V polovině 17. století r. 1654 učinila kozácká rada rozhodnutí, které je především známo jako sjednocení Ukrajiny s Ruskem. Původně se jednalo pouze o vojenskou ochranu Ukrajiny ze strany Ruska. Avšak Ruský stát již koncem 17. století začal potlačovat ukrajinskou autonomii. První oficiální zákazy ukrajinštiny pocházejí z druhé poloviny 19. století. „Valujevský cirkulář“, který vznikl s carskou vládou roku 1863, zakazoval vydávat literaturu v ukrajinském jazyce. Následován „Emským ukazem“ roku 1876, díky němuž bylo zakázáno i veřejné čtení v ukrajinštině a divadelní hry. Cílem byla tzv. rusifikace (likvidace ukrajinské jazykové, mentální a kulturní identity) ukrajinských obyvatel a celého ukrajinského státu. Rusifikace zasáhla nejvíce východní a jižní část země, západ zůstával ukrajinský. V 19. století a na začátku 20. století byli Ukrajinci označováni ruským obyvatelstvem jako Malorusové. A ukrajinštině začali říkat maloruština. Někteří tvrdili, že ukrajinština je pouze nářečím ruského jazyka.

Nadvláda nad Ukrajinou pokračovala až do komunistického převratu ke konci války roku 1917. O pár let později roku 1923 Ukrajina získala zpět své postavení a na jejím území proběhla tzv. ukrajinizace. Noviny, školy, divadla, úřady, nápisy atd. byly znovu psány a předělávány do ukrajinského jazyka. Avšak toto období netrvalo dlouho a dne 22. listopadu 1933 nastal ukrajinizaci definitivní konec. Ukrajinizace nebyla zdaleka tak rozsáhlá a intenzivní jako předešlá rusifikace.

V pořadí již druhá rusifikace Ukrajiny, tentokrát již Sovětským svazem, začíná po 2. světové válce a vrcholí za Brežněvovi vlády. V letech 1946 až 1949 probíhala tzv. „ždanovščyna“ známá jako ničení ukrajinských kulturních výdobytků. Roku 1961 KSSS vyhlásil politiku „splynutí národů“ a další rusifikaci svazových republik, do nichž spadala i tehdejší Ukrajinská SSR. Dále roku 1965 proběhla první velká vlna zatýkání ukrajinských osobností jako byli P. Zalyvach, B. a M. Horyňovi, S. Karavanskyj, V. Moroz a další. Ukrajinština se stává jedním z nejvíce pronásledovaných jazyků v Evropě.

Se vznikem samostatné Ukrajiny byl dne 22. října 1989 schválen zákon „O jazycích v Ukrajinské SSR“, který udával ukrajinštinu jediným úředním jazykem na celém území státu. Postavení ukrajinštiny jako úředního jazyka bylo definitivně zakotveno v článku 10 Ústavy Ukrajiny, přijaté v roce 1997, který zní:

„Úředním jazykem na Ukrajině je ukrajinština. Stát zajišťuje všestranný rozvoj a fungování ukrajinštiny ve všech sférách společenského života na celém území Ukrajiny. Na Ukrajině je garantován svobodný rozvoj, používání a ochrana ruštiny a ostatních jazyků národních menšin Ukrajiny. Stát napomáhá studiu jazyků pro mezinárodní dorozumívání. Používání jazyků na Ukrajině je zaručeno Ústavou Ukrajiny a upraveno zákonem.“11)

Na západě Ukrajiny nastala silná nacionalistická kampaň proti ruskému jazyku. Docházelo k uzavírání ruských škol, z knihoven se vyřazovaly ruské knihy a rusky hovořící lidé byli perzekuováni.

Rusko-ukrajinský konflikt

Rusko - ukrajinský konflikt započatý dne 23. listopadu 2013 stále trvá. Když ukrajinský prezident, Viktor Janukovyč, nečekaně odmítl podepsat připravenou asociační dohodu s EU, rozpoutal tak vlnu povstalců. Jak už bylo psáno výše - západní a střední část Ukrajiny tíhne spíše k proevropskému smýšlení, zatímco východ a jih země je proruský - Ukrajina se rozdělila na dvě strany s protichůdnými názory. Tato situace zapříčinila vznik tzv. Euromajdanu. Euromajdan představuje sérii dlouhotrvajících, masových, protiruských občanských protestů. Protesty po čase vedly až k sesazení prezidenta Viktora Janukovyče. Na jeho místo nastoupil v únoru 2014 člen představitelů opozice Arsej Jaceňuk. Spolu s ním byla ukončena proruská orientace Ukrajiny. Euramajdanská vzpoura nebyla pouze významná historická událost, ale také hluboce demokratická. S demonstranty usilujícími o pojetí občanství zahrnující individuální odpovědnost, prosazování demokratických hodnot a sloužení větší komunitě.12)

Jelikož obyvatelé Krymu demonstrovali proti Euromajdanu, na jaře téhož roku následovala tzv. Krymská krize. V noci 27. února 2014 obsadili ruští vojáci budovu Krymského parlamentu a vyvěsili zde ruskou vlajku. Krymský poloostrov usilující o anexi k Rusku byl vyslyšen a v březnu 2014 připojen k Ruské federaci. Krymské referendum však není uznáváno všemi státy světa, ale pouze značnou menšinou. Mezi významné státy, které jsou proti referendu můžeme řadit téměř celou Evropu včetně České republiky, USA, Kanadu a další. Viz obrázek č. 4.

Obrázek č. 5 - Vyjádření států ke Krymskému referendu13) Vysvětlivky: Zelená barva - proti referendu, Červená barva - pro referendum, Žlutá barva - zdrženi hlasování, Modrá barva - nepřítomni v době hlasování.

V letošním a minulém roce se již konalo několik mírových jednání. První minská dohoda měla vyvést Ukrajinu, Rusko, Doněckou a Luhanskou republiku z probíhající války. Tato dohoda, známá pod jménem Minsk I., nebyla naplněna, jelikož byla porušována ze všech zúčastněných stran. Následována Druhou minskou dohodou – Minsk II. konanou pod záštitou OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě). Druhá dohoda bohužel taktéž ztroskotala. Nyní Ruský stát platí za své činy sankcemi přidělenými od USA, EU, Kanady, Austrálie a Norska. Sankce zahrnovaly zákaz dovozu vybraných potravin do Ruska (hovězí, vepřové, drůbeží maso, ovoce a zelenina, mléčné výrobky atd.) plus zákaz přeletů Ukrajinského letectva nad Ruskem.

Vnější pohled majority

Zvolenou respondentkou pro pohled vnější majority na minoritu je Uljiana Matoušková. Uljianě je 35 let a je to máma dvou dospívajících synů, které vychovává v České republice se svým českým manželem. Poznali se, když ji bylo osmnáct let, v době, kdy se zrovna přistěhovala pouze se svou matkou do České Republiky za vidinou lepšího života a finančních prostředků na studia. Dnes je Uljiana vystudovaná učitelka v soukromé mateřské školce, mluví precizně česky a zcela si adaptovala český způsob života včetně české kuchyně, tradic a zvyků. Přesto nezapomíná na své ukrajinské kořeny a převážně své syny učí jejím zvykům, tradicím a hodnotám. Celá rodina vyznává pravoslavné křesťanství a pravidelně chodí na místní setkání ukrajinské menšiny. Na otázku, zda se zajímá či zajímala o ruskou kulturu, tradice a zvyky, odpověděla, že ruská kultura ji jako dítě vždy fascinovala.

„Přišlo mi to uchvátivé. Mají jinak svátky, tak jsem byla zvědavá co asi tak jedí a jak to chutná. Zatímco my jsme měli na talíři klasický nedělní oběd, oni měli sváteční hody. Přiznávám, byla jsem trochu závistivé dítě. Nefascinovala mě jenom ruská kultura, ačkoliv jsem k ní měla asi nejblíže. Dnes jsem posedlá exotikou, ale tenkrát jsem se po přestěhování do ČR začínala zajímat spíše o tu českou než ruskou.“

Její pohled na ruskou minoritu byl v dětství vždy pozitivní.

„O, ano. Pamatuji si pár Rusů přímo ze sousedství. Byli to moc milí lidé, někdy snad jen příliš moc nadřazení. To jsem ale samozřejmě jako malá až tak moc nevnímala. Pro mě to byli prostě jen další lidé. Lidé jako jsme byli my. Osobně si sice nevzpomínám, že by moje matka či otec s nimi někdy vedli přátelštější vztahy, než jsou sousedské, ale rozhodně to nebylo důsledkem minulosti mezi národy.“

Nenávist nebo averzi mezi národy však Uljiana nepopírá, ačkoliv sama osobně averzi vůči Rusům nemá.

„Samozřejmě, že tato nenávist tu existuje. Ta tu byla, je a po tom, co se děje teď, tu bude už navždy. Člověk ji cítí, je hluboko v nás, a my si ji jenom předávali z generace na generaci a jen ji stále více a více prohlubovali. Já jsem tak trochu z toho všeho utekla. Osobně si ale myslím, že ale není vhodné házet všechny Rusy do jednoho pytle. Je mnoho Rusů na Ukrajině, které nesympatizují s Putinovými názory a netouží po světové nadvládě nebo oživení nového ruského impéria.“

Podle Uljiany původ této nenávisti pramení v bývalé nadvládě Ruska nad Ukrajinou a zrušeném komunistickém režimu. K samotné situaci prý ani nepřispěla událost známá jako Černobyl. Na Uljianině situaci je ale zajímavé, že zbytek její rodiny žije na Ukrajině, a dokonce část žije právě přímo v místech válečného konfliktu a daný konflikt rozvracuje její rodinu zevnitř.

„Nejsem konfliktní člověk. Většina Ukrajinců není, to je zcela ryzí charakterový rys Rusů. Člověk by řekl, že to, co se teď mezi námi děje, mě a moji rodiny tady v ČR moc neovlivní, ale opak je pravdou. Moji synové - už ani nepočítám, kolikrát mi přišli domů s roztrhnutým tričkem a šrámem pod okem, a to se oba považují za Čechy. Když si jdeme s manželem sednout do hospody a narazíme tam na Rusy, musí jeden z nás odejít, jinak by z toho vzešlo další bojové umění. Můj starší syn ale zrovna chodí s ruskou dívkou a já jsem s tím v pohodě, zato můj manžel je na toto téma daleko více citlivý. Chrání mě a hrání mojí vlast, ačkoliv ji za svoji nepovažuje. “

Jak vnímáte současný stav Ukrajiny a Ruska?

„Ale jedním slovem, to co se teď děje, je hrůza. Rozvrací mi to rodinu. Moje rodina včetně mého otce, tety a její rodiny žije a žila převážně na západ od Charkassy. Ale jeden ze synů mojí tedy se odstěhoval ještě před vypuknutím do oblasti Donětska a založil si tam živobytí i rodinu. Dnes touží po tom, aby se celý východ Ukrajiny definitivně připojil pod Rusko, a aby skončily boje. Rusové tam měli v minulosti mnoho továren, čerpalo se tam velké bohatství a dali tam lidem práci. Bratranec chce znovuobnovení a myslí si, že toho lze docílit pouze s Ruskem. Tento názor bohužel nesdílí rozhodně sám. Zbytek rodiny se s ním nebaví a i mě zakázali ho kontaktovat. Jeho vlastní bratr, kdyby ho prý viděl, tak by ho radši odprásknul. Lidé umírají, mladí lidé, naše budoucnost a denně se bojím o syna mé sestry, aby se mu nic nestalo. Bojím se volat domů a slyšet, co se tam děje. Jak jim má matka odpustit to, když jí syna vrátí mrtvého?“

Současný stav mění pohled Uljiany na Rusy a i Ruskou menšinu na Ukrajině.

„Je mi to líto, ale myslím si, že ruská menšina již nemá na Ukrajině místo a budoucnost. Část emigrovala, zůstávají tam jenom starousedlíci, a i na ty to jednou čeká. Tohle jim lidé nikdy neodpustí a ani to nejde.“

Vnitřní pohled majority

Další respondentkou, tentokrát z pohledu rodilé dvaadvacetileté Ukrajinky Olgy Vencovské. Tento rok se vdala za Čecha, půl roku žila v ČR, ale pak se rozhodla vrátit zpět na Ukrajinu. V současné době žije a pracuje v Kyjevě, kde celý život vyrůstala po boku své rozsáhlé rodiny. Zabývá se emigrací obyvatel z Ukrajiny do západní Evropy, pomáhá jím na dálku se začleňováním do společnosti, výukou jazyka, či hledáním volných pracovních pozic, dle jejich priorit. Na otázku, zda se zajímá o ruskou kulturu, jazyk či zvyky odpověděla, že jsou si obě etnika velice blízká a propojena.

„Naše kultura, jazyky (v podstatě každý Ukrajinec minimálně rozumí ruštině) a zvyky jsou často stejné. Ruská literatura je povinnou četbou v našich školách.“

V současné době Olga cítí vůči Rusku negativnější postoj, než tomu bylo před anexí Krymu a nevylučuje vzrůstající nenávist Ukrajinců vůči ruské populaci i minoritě na Ukrajině .

„Do určitých událostí bych řekla, že žádná zjevná nenávist mezi námi nebyla. Na druhou stranu, v západních částech Ukrajiny lidé také nikdy necítili příliš velkou lásku k Rusku. Nyní se vše změnilo a určitě vzrostl počet lidí, kteří k Rusku nenávist cítí.“

„Pohled na Rusy vždy přímo záležel na politické situaci mezi Ruskem a Ukrajinou. Pokud byla špatná, tak i pohled na Rusy nebyl pozitivní.“

Vnitřní pohled minority

Další respondentkou je Alina Afanasyeva. Komunikace s Alinou probíhala skrz sociální síť Facebook. Alina je původem po otci Ruska, ale celý život žije se svou rodinou v Kyjevě. Je také dlouhodobou kamarádkou a bývalou spolužačkou naši respondentky Olgy. Alina je po otci napůl Ruska, ale její původ z matčiny strany je čistě ukrajinský. Její otec je podle Aliny velmi nekonvenčním člověkem a naprosto netypickým Rusem, který se v mládí rozhodl po smrti svých rodičů na motorce projet Evropu a čirou náhodou při projíždění Ukrajinou narazil na Alininu matku. Sama Alina sebe samu i napříč svému příjmení považuje za Ukrajinku.

„Žiji zde celý svůj život. Moje matka, prarodiče, spolužáci i přítel jsou původem Ukrajinci, tak snad není tak divné, že sama sebe považuji také za Ukrajinku. Rusky ale samozřejmě umím, ačkoliv otec na ruštině nikdy dvakrát nebazíroval. Nebylo těžké se ji naučit, tyto jazyky jsou si totiž velmi podobné. Navíc otec na mě a mého bratra velmi často mluvil rusky, ale ruský přízvuk jsem i tak nepochytila. Ne, že bych teď chtěla. S psanou formou to je také v mém případě daleko horší. Musím se přiznat, že mě v pubertálních letech i chytila vlna návratu k ruským kořenům, ale netrvalo to dlouho. Chtěla jsem se před spolužáky udělat zajímavou, tak jsem se stala napůl Ruskou, když všichni ostatní kolem byli pouze Ukrajinci. Dnes už to, že jsem napůl Ruska ,o sobě netvrdím. Popravdě nedokážu přesně určit, jakou roli v tom hraje současná situace mezi oběma národy. Tenkrát to bylo dětinské, dnes jsem již dospělá, mám rozum, a hlavně jsem pyšná na to, že jsem Ukrajinka.“ 14)

Na otázku, zda pociťuje kvůli svému původu averzi nebo nějaký druh nenávisti, Alina odpověděla:

„Ne,vůbec. Lidé tady v Kyjevě jsou velmi tolerantní. U mě není poznat můj ruský původ, ale i tak jsem ani neslyšela o nějaké nenávisti z mého okolí,která by byla čistě založena na tom, že daný jedinec je ruské národnosti. Dokonce ani můj otec, kterého lze identifikovat jako Rusa, nemá žádné sociální ani pracovní problémy. Samozřejmě, že o ní slýchávám ve zprávách.“ 15)

Původ této nenávisti však Alina nedokáže identifikovat.

„Osobně se o to, co se zrovna děje nezajímám. Není to pro mě důležité. Necítím žádnou nacionalistickou povinnost k Rusku. Vím ale, že otec pravidelně sleduje zprávy. Sama se zásahy vůči Ukrajině však nesouhlasím. Celkově je tato situace pro mě jedním slovem divná. Jsem Ukrajinka, jsem i Ruska, ale Ukrajinu bych před Ruskem vlastním tělem chránit nešla.“16)

Vnější pohled minority

Naším posledním, a zároveň i jediným mužským respondentem, je Ivan Belov. Komunikace s Ivanem probíhala přes internetový komunikační systém E-mailové pošty. Ivan je dospělý osmatřicetiletý Rus, manžel a otec dvou malých dětí, který žil na Ukrajině posledních deset let. Koupil si byt a založil si zázemí a rodinu v městě Vinnycja, ukrajinsky Вінниця; rusky Винница, což je město na střední Ukrajině, které leží na obou březích řeky Pivdennyj Buh „Jižní Buh „ necelých 250 km jihozápadně od Kyjeva. Vinnycja je kulturním a hospodářským centrem Vinnycké oblasti, kde se vyskytuje základna ukrajinského vojenského letectva. Před více jak šesti měsíci se však i s rodinou přestěhoval z Ukrajiny do Ruska a dnes žije poblíž města Tula, středisko Tulské oblasti.

„Dostal jsem velmi výhodnou pracovní příležitost, která nešla odmítnout, a tak jsem se s manželkou rozhodl přestěhovat se zpátky domů. Sám jsem neplánoval zůstat na Ukrajině ani po dobu těchto deseti let, ale člověk si tam najde byt, rodinu, přátele a najednou zjistí, že tam žije už tolik let. Nicméně hlavní důvod našeho přemístění, byl nepochybně pracovní, i když zde byly klady a převážně zápory a současná situace v tom samozřejmě také hrála roli. Koukal jsem ale spíše do budoucnosti, co bude pro moji rodinu nejlepší a nejbezpečnější. Došel jsem k závěru, že nejvýhodnější pro mě a moji rodinu bude se přestěhovat už teď, než děti začnou chodit do školy a sami ulpí na svém okolí.“17)

Současná situace a rozvrat mezi národy, to Ivanovi způsobilo řadu nesnází.

„Nebylo to lehké. Jsem Rus, který žil obklopen Ukrajinou, a ačkoli v mém okolí nikdy nedošlo k nějakému fyzickému útoku na moji osobu nebo moji rodinu, napětí bylo cítit. Letmé pohledy, zatnuté čelisti, falešné úsměvy, odměřené chování, drtivé stisky rukou, chladná zdvořilost. Měl jsem problém dokonce prodat i svůj byt. Nejsem si ale jistý, jestli to bylo kvůli tomu, že jsem Rus. Nicméně nemůžu popřít fakt, že ukrajinské zájemce o svůj byt jsem neměl.“18)

On sám na současnou situaci nahlíží následovně:¨

„Osobně nevidím problém ve snahách Ruska o jihovýchodní část Ukrajiny, která je stejně převážně ruská. Místnímu obyvatelstvu to jenom ekonomicky pomůže a obyvatelstvu prospěje. Zvýší se jim životní úroveň, co více si mohou přát.“19)

„Ukrajina vždy byla něco jako provincie Ruska. Současná situace je jenom důkazem toho, že je jen otázkou času, než se k nám znovu připojí.“20)

Závěr

Cílem práce bylo odpovědět na výzkumnou otázku: „Jak ovlivňuje současná situace a společná historie soužití Rusů a Ukrajinců na Ukrajině?“. Právě společná historie vtiskla ukrajinským obyvatelům o ruské minoritě do podvědomí představu ne příliš milou. Myšlenka bývalého Sovětského svazu je příčinou vytěsňování ukrajinské individuality, ruských nároků a tlaků na ukrajinské území i v současnosti a snah o znovunastolení jednotného státu.

Společná historie ovlivňuje vztahy mezi oběma kulturami, které jsou si sice velice podobné, ale události, jako bylo například utlačování ukrajinské autonomie ruským státem (zakázání ukrajinského jazyka a nastolení ruštiny - rusifikace), stojí za trvalým ochlazením vztahů mezi nimi. Konflikty mezi Ruskem a Ukrajinou neberou konce ani do současnosti.

Nejvýraznějším rozdílem mezi Ukrajinci a Rusy je jazyk. Rozsáhlá ruská minorita na území Ukrajiny se snaží ponechat si vlastní jazyk a prvky kultury. Jsou zde zakládány ruské školy, úřady a dokonce mohou mít dvojí občanství (jak ruské tak ukrajinské). Ruština je nadále velice rozšířená: „Naše kultura, jazyky (v podstatě každý Ukrajinec minimálně rozumí ruštině) a zvyky jsou často stejné. Ruská literatura je povinnou četbou v našich školách.“ (Olga Vencovká). Respondenti tedy nevnímají příliš velké rozdíly v kultuře a zvycích, což je uváděno i v literatuře. Rusové mají možnost se na školách učit ve vlastním jazyce, tudíž mají obrovskou autonomii, i když se v rámci státu jedná o minoritu. Tento postoj státu k ruské menšině se vlasteneckým Ukrajincům příliš nelíbí a i z tohoto důvodu vůči nim často zaujímají negativní postoj.

I přes vzájemnou podobnost a propojení, jak z hlediska kultury či náboženství, je velkým rozdílem odlišná mentalita obou národů.

„Pohled na Rusy vždy přímo záležel na politické situaci mezi Ruskem a Ukrajinou. Pokud byla špatná, tak i pohled na Rusy nebyl pozitivní.“ (Olga Vencovská). Jelikož je Ukrajina pomyslně rozštěpena v důsledku minulosti na „západní“ - proevropskou a „východní“ - proruskou, je patrné, že se pohled Ukrajinců na Rusy liší hlavně podle místa bydliště. Například v Kyjevě, kde je ruských obyvatel více než ukrajinských, spolu oba národy vycházejí a necítí vzájemný odpor a žijí zde v souznění. Naopak posuneme-li se jen o něco více na západ, rozdíl je neuvěřitelný. Respondentka Uljiana Matoušková, která bydlela v západní části Ukrajiny, pozorovala ve svém okolí viditelnou nadřazenost Rusů vůči Ukrajincům. Lidé zde byli a jsou vůči Rusům mnohem více radikálnější, dochází mezi nimi ke střetům a vyostřeným vztahům.

Rusové na Ukrajině situaci vnímají podobně. Západní část Ukrajiny je k nim mnohem více nepřátelštější oproti východní části a snahy Ruska o připojení právě zmiňovaného východu podporují. Jeden z ruských respondentů, Ivan Belov, který na Ukrajině žil se o této situaci zmínil takto: „Osobně nevidím problém ve snahách Ruska o jihovýchodní část Ukrajiny, která je stejně převážně ruská. Místnímu obyvatelstvu to jenom ekonomicky pomůže a obyvatelstvu prospěje. Zvýší se jim životní úroveň, co více si mohou přát.“. Dále se zmiňuje i o faktu jisté nadřazenosti Ruska: „Ukrajina vždy byla něco jako provincie Ruska. Současná situace je jenom důkazem toho, že je jen otázkou času, než se k nám znovu připojí.“ Názory respondentů a jejich pohled na situaci se liší. Důvodem rozdílných názorů je především etnická příslušnost a subjektivní pohled na situaci, který ovlivňují dosavadní zkušenosti. I z literatury je patrné, že nevraživost mezi těmito národy má kořeny již v minulosti. Negativní postoj obyvatel se přenáší z generace na generaci a to velmi ovlivnilo současnou situaci.

Tato práce pomůže čtenářům lépe pochopit život Rusů na Ukrajině a názory, které na současnou situaci a historii mají. Také umožní nahlédnout na problematiku z více pohledů.

Seznam literatury

Knižní zdroje

BAHENSKÝ, František.Etnicita v historické perspektivě, Prolegomena ke vzniku, vývoji a proměně etnické kolektivní identity. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České Republiky, 2010. ISBN 978-80-87112-44-1.

Odborné publikace

GERSHMAN, Carl. 2015. A fight for democracy. World Affairs [online]. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=cc46522e-0f85-4e3d-ae61-6df87109c58a%40sessionmgr4002&vid=14&hid=4110

Kolektiv autorů. 2014. Impact of Uncertainties in Exposure Assessment on Estimates of Thyroid Cancer Risk among Ukrainian Children and Adolescents Exposed from the Chernobyl Accident. [online]. Dostupné z: http://web.a.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/detail/detail?vid=14&sid=0660ab34-3165-4882-b2f8-21743e60aaa3%40sessionmgr4003&hid=4206&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=94234768

Navýchod, Praha: občanské sdružení Na východ od Aše, únor 2010

SOLCHANYK, Roman. Russians in Ukraine: Problems and Prospects.[online]. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/41036757?sid=21106366483313&uid=3737856&uid=2&uid=4

Internetové zdroje

Dějiny Ukrajiny [online].wikipedia.org, Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Ukrajiny

Euromajdan [online]. cs.wikipedia.org, Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Euromajdan

Jazyková situace na Ukrajině [online]. cs.wikipedia.org, Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jazykov%C3%A1_situace_na_Ukrajin%C4%9B

Město Vinnycja [online]. cs.wikipedia.org, Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vinnycja

O ukrajinštině, Co možná nevíte [online]. ukrajinstina.eu, Dostupné z: http://www.ukrajinstina.eu/?action=oUkrajinstine

Rusko a Ukrajina – dva různé pohledy na jedny dějiny [online]. blog.aktualne.cz, Dostupné z: http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-rychlik.php?itemid=22595

Rusko-jazyčné obyvatelstvo na území Ukrajiny [online]. euroasia.euweb.cz, Dostupné z: http://euroasia.euweb.cz/9-2002_ve_koliskova.htm

Rusko-ukrajinské vztahy In [online].Dostupné z: http://www.lidovky.cz/rusko-ukrajinske-vztahy-komplikuje-minulost-a-ruska-mensina-pu0-/zpravy-svet.aspx?c=A140321_104810_ln_zahranici_msl

Stručná historie Ukrajiny v datech… [online]. ukrajinci.cz, Dostupné z: http://www.ukrajinci.cz/cs/ukrajina/detail/strucna-historie-ukrajiny-vadatech/

Stručná chronologie dějin Ukrajiny – země, která se proměnila v peklo [online]. reflex.cz, Dostupné z: http://www.reflex.cz/clanek/historie/54222/strucna-chronologie-dejin-ukrajiny-zeme-ktera-se-promenila-v-peklo.html

Ukrajina [online]. ukrajina.orbion.cz, Dostupné z: http://ukrajina.orbion.cz/stat/pruvodce/historie-2590/

Ukrajina [online].wikipedia.org, Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajina

Ukrajinská republika [online]. evropa2045.cz, Dostupné z: http://www.evropa2045.cz/hra/napoveda.php?kategorie=4&tema=110

Základní informace o teritoriu [online]. mzv.cz, Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/ukrajina/index.html

Západ, Rusko, Ukrajina – historie a dnešek [online]. zvedavec.org, Dostupné z: http://www.zvedavec.org/komentare/2014/04/5923-zapad-rusko-ukrajina-historie-a-dnesek.htm

Obrázky a tabulky

Rusové na Ukrajině [online]. [cit. 8. 5. 2015] Dostupné z: http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/957-satelitni-snimky-ruske-armady-u-hranic-s-ukrajinou-maskovane-kozy-nebo-putinova-technologie-z-hvezdnych-valek-neviditelne-tanky-jsou-uz-v-kyjeve-proc-o-tom-nevime.htm

Vývoj ruského obyvatelstva od roku 1959, do roku 1989 [online]. [cit. 8. 5. 2015] Dostupné z: http://euroasia.euweb.cz/9-2002_ve_koliskova.htm

Černobyl [online]. [cit. 8. 5. 2015] Dostupné z: http://konspiracni-teoriee.blog.cz/1309/byla-cernobylska-havarie-testem-jadernych-zbrani

Obcovací jazyk na Ukrajině [online]. [cit. 8. 5. 2015] Dostupné z: http://blisty.cz/art/51021.html

Srovnání ruského a ukrajinského jazyka [online]. [cit. 8. 5. 2015] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajin%C5%A1tina

Results of the United Nations General Assembly vote about the territorial integrity of Ukraine. [online]. [cit. 8. 5. 2015] Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/United_Nations_General_Assembly_Resolution_68/262#/media/File:UN_Resolution_regarding_the_territorial_integrity_of_Ukraine.svg

2) SOLCHANYK, Roman.Russians in Ukraine: Problems and Prospects.[online]. [cit. 5. 3. 2015] Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/41036757?sid=21106366483313&uid=3737856&uid=2&uid=4
3) KOLÍSKOVÁ, Marie.Rusko- jazyčné obyvatelstvo na území Ukrajiny. [online]. [cit. 3. 3. 2015] Dostupné z: http://euroasia.euweb.cz/9-2002_ve_koliskova.htm
5) BAHENSKÝ, František.Etnicita v historické perspektivě, Prolegomena ke vzniku, vývoji a proměně etnické kolektivní identity. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České Republiky, 2010. [cit. 3. 5. 2015] ISBN 978-80-87112-44-1.
6) Vývoj ruského obyvatelstva od roku 1959, do roku 1989 [online]. [cit. 8. 5. 2015] Dostupné z: http://euroasia.euweb.cz/9-2002_ve_koliskova.htm
7) Kolektiv autorů. 2014. Impact of Uncertainties in Exposure Assessment on Estimates of Thyroid Cancer Risk among Ukrainian Children and Adolescents Exposed from the Chernobyl Accident. PLoS ONE [online]. vol. 9, issue 1, str. 1 [cit. 8. 5. 2015]. ISSN 1932-6203. Dostupné z: http://web.a.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/detail/detail?vid=14&sid=0660ab34-3165-4882-b2f8-21743e60aaa3%40sessionmgr4003&hid=4206&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=94234768 Získáno přes databázi EBSCO.
9) Obcovací jazyk na Ukrajině [online]. [cit. 8. 5. 2015] Dostupné z: http://blisty.cz/art/51021.html
10) Srovnání ruského a ukrajinského jazyka [online]. [cit. 8. 5. 2015] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajin%C5%A1tina
11) Jazyková situace na Ukrajině [online]. [cit. 23. 5. 2015] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jazykov%C3%A1_situace_na_Ukrajin%C4%9B
12) GERSHMAN, Carl. 2015. A fight for democracy. World Affairs [online]. vol. 177, issue 6, str. 48 [cit. 8. 5. 2015]. ISSN 0043 – 8200. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=cc46522e-0f85-4e3d-ae61-6df87109c58a%40sessionmgr4002&vid=14&hid=4110 Získáno přes databázi EBSCO.
13) Results of the United Nations General Assembly vote about the territorial integrity of Ukraine. [online]. [cit. 8. 5. 2015] Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/United_Nations_General_Assembly_Resolution_68/262#/media/File:UN_Resolution_regarding_the_territorial_integrity_of_Ukraine.svg
14) , 15) volný překlad z angličtiny
16) , 17) , 18) , 19) , 20) volný překlad z angličtiny

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako