obrzek domeku-home logo-FB


Sámové ve Finsku

Úvod

Sámové se považují za původní obyvatele Skandinávie. Tímto označením si získali specifický status mezi severskými menšinami a mimo kulturních a jazykových práv si nárokují i práva na půdu a vodní zdroje v sámských oblastech. Mnozí si Sámy představují jako starou kulturu, která je založena na tradičním pasteveckém způsobu života a která je na pokraji zániku, ovšem Sámové jsou moderní lidé využívající všech vymožeností 21. století. Dnes mají vlastní parlament, politické strany, univerzitu a státem garantovanou výuku sámštiny na školách, stejně jako rozhlasové stanice a televizní programy v sámštině. Sámové ze všech čtyř zemí jsou sjednoceni pod společnou vlajkou, mají vlastní hymnu a národní svátek.

Tradičně osídlené oblasti Sámů se nazývají Sápmi, finsky se toto území nazývá Lappi. Znamená to místo, kde dodnes zůstalo sámské osídlení. Geografické Sápmi zaujímá více než polovinu skandinávského polostrova a prochází čtyřmi státy – Finskem, Švédskem, Norskem a Ruskem. Sápmi se v posledních letech ustálilo jako neutrální geografické označení sámských oblastí. V českém kontextu je prozatím rozšířený geografický název Laponsko.

Tato práce se zabývá Sámy, žijícími ve Finsku. Čtenáři předkládá základní informace o Finsku a laponské části Finska a podrobněji ho seznamuje se sámskou menšinou – jejími znaky, zaměřuje se na jazyk, bydlení, způsob obživy, tradiční zpěvy a písně a tradiční oblečení.

Cíl práce

Cílem této práce je prozkoumat sámskou komunitu a její zvyky a získat tak odpověď na hlavní výzkumnou otázku: Jaké jsou tradiční prvky sámské kultury ve Finsku? K podrobnějšímu zpracování slouží tyto podotázky:

Podotázky

  • V čem Sámové původně bydleli a jak bydlí v současnosti?
  • Jaký je tradiční způsob obživy Sámů (jejich tradiční pokrmy) ve Finsku a jak to vypadá s jejich současným zaměstnáním dnes?
  • Používají se ve finském jazyce slova sámského původu?
  • Jaké jsou tradiční zpěvy a písně Sámů a jak se změnily? Poslouchají je Sámové dodnes?
  • Jak vypadalo tradiční oblečení, zachovaly se nějaké prvky do dnešní doby?
  • Jak často se objevují Sámové ve finských médiích (rádio, televizní stanice) a jaký k nim má vztah majoritní společnost?

Práce zároveň řeší vztah pohledu minority sama na sebe, majoritu na minoritu a zcela nestranný pohled třetí osoby na tuto minoritu, aby se došlo k objektivnímu, nezbarvenému závěru, který podá informace o tom, jak se minorita vyhraňuje vůči svému okolí a zda si udržuje prvky své kultury, či se spíše asimiluje s majoritní společností.

Literární rešerše

O tradičním sámském obydlí pojednává článek Václava Marka Obydlí a stavby u Laponců1), který byl již dříve publikován v Československé etnografii a autor byl zřejmě prvním českým odborníkem na sámská studia, který mohl předložit výsledky vlastního a původního výzkumu. Autor došel k závěru, že život laponských chovatelů sobů se v posledních 30-50 letech povětšině velmi podstatně změnil. Pastevci sobích stád se se pomalu stále více usazují a žijí životem téměř usedlým.

Tradičním způsobem obživy Sámů ve Finsku se zabývá autor Václav Marek ve své publikaci Obydlí a stavby u Laponců2). Autor upozorňuje, že se dnes život změnil. Dnes pastevci nesledují stádo celý rok nebo nevyužívají velké množství pomocníků. Dnes mají vedlejší zaměstnání. Vyrábějí tradiční oblečení - rukavice či čepice, šijí své tradiční kroje. Často také pracují v dřevařském průmyslu, ve městech jsou taxikáři.

O jídelních zvyklostech Sámů podává obraz článek Lifestyle, Genetics, and Disease in Sami.3) Článek se zaměřuje na oblast Fennoskandinávie 4), kde srovnává jídelní zvyklosti Sámů i nesámského obyvatelstva a s tím navazující riziko onemocnění nemocemi kardiovaskulárního systému, rakoviny a dalších. Článek poukazuje na fakt, že do 20. století byl tradiční jídelníček Sámů téměř výhradně složen z masa ryb a zvířat (především sobů) a dále vypěstovaných plodin (různé bobule – například brusinky, atd.). Přičemž již ve 20. století se stravovací návyky začaly více proměňovat do západního stylu – klesla spotřeba masa a tím nastal menší příjem proteinů a naopak se zvýšil příjem karbohydrátů z rostlinných plodů (ačkoliv v porovnání s nesámskou kulturou v té samé oblasti mají příjem proteinů i karbohydrátů stále v normě). To vše může být spojeno s tragédií, která nastala v Černobylu 5) a následnou radioaktivitou. Sámové se totiž po tom více začali vyhýbat masu – zvláště pak u sobů jeho orgánům (játrům). Členění Sámů dle určitých druhů jídelníčku není možné, ale obecně platí, že u Sámů vyskytujících se na pobřeží, se více objevují pokrmy z ryb a naopak u Sámů, kteří žijí ve vnitrozemí, se vyskytuje více zvěřiny (hlavně sobí maso). U všech je evidován zvýšený příjem alkoholu. Většinou je ale sámský jídelníček považován za tučný s málým množstvím ovoce. Sámové mají vysoký příjem vitamínu B12 a vit. D, železa a sodíku. Mnohé studie zkoumající jejich jídelní zvyklosti v návaznosti na procento výskytu určitých onemocnění dospěly k názoru, že právě tato sámská dieta patří mezi jednu z prevencí onemocnění např. leukémie, naopak ale mají Sámové zvýšené riziko být obézní.

Sámským jazykem, literaturou a společností se zabývá publikace Sámové – jazyk, literatura a společnost6), která je prvním ucelenějším příspěvkem ke studiu původních obyvatel severní Skandinávie, Finska a Ruska. Tento sborník podává informace o sámské kultuře a představuje dosavadní výsledky a metodiku sámských studií v Čechách. Finština převzala některá sámská slova - autorka Lucie Hofírková se tím zabývá ve své magisterské práci Sámské výpujčky ve finštině7). Autorka uvádí, že všeobecně se má za to, že sámské výpujčky se objevují pouze v nejsevernějších finských dialektech, a nebere se v potaz to, že sámština mohla finštinu ovlivňovat již v dřívějších dobách.

Tradiční hudební produkce Sámů joik a jeho historie je tématem příspěvku Stanislavy Jirešové Joik: hudobná tradícia Sámov8). Ve svém příspěvku udává základní charakteristiky joiku, dále uvádí historii, texty, předměty, funkce joiku a představuje joiky v jednotlivých regionech Laponska. Dále se zabývá melodikou, melodií a dnešní podobou. Na závěr uvádí, že joik představuje nejoceňovanější součást sámského kulturně-historického dědictví. Historií joiku se také zabývají Phil Lee, Lone Mouritsenová, James Procter a Neil Roland v publikaci Finsko9). Autoři se shodují, že dnes, v době, kdy nastalo národní probuzení Sámů, nastalo i obrození joiku.

O původu sámských krojů se zmiňuje autor Václav Marek ve své publikaci Noidova smrt: pověsti a pohádky z Laponska10). Původ uvádí na pověsti Černá smrt a saamijský kroj, kde Sám potkal Černou smrt, která poprosila Sáma, zda by mohl jít s ní k řece do osady. Sám nejprve odmítl, ale poté to povolil, co Černá smrt slíbila, že nebude zabíjet Sámy, ale že potrápí jen sedláky na dvorcích, pokud bude moci rozeznat Sáma od sedláků. Sámové se poté dohodli a od toho dne se začali oblékat jinak než ostatní lidé.

O médiích a jejich vlivu, který má na vztah mezi minoritou a majoritou pojednává odborný článek Sámi Culture and Media 11). Článek poukazuje, že jakákoliv menšina je povětšinou ve světle médií vyobrazena v negativním světle, tedy v případě, kdy se nějaký její příslušník dopustí nějakého zločinu (např. krádeže). Článek se zabývá tím, že zveřejněním pouze v takovémto světle je na škodu právě menšině, která tím ztrácí sebedůvěru a zároveň pak s postupem času i prvky své odlišnosti, neboť se její příslušníci nechtějí k této skupině následně hlásit a praktikovat její tradice. Autor článku se tu opírá především o Sámy žijícími v Norsku, ale zároveň vztahuje tuto problematiku k této menšině i na okolní státy, kde Sámové žijí (tedy Finsko, Švédsko, Rusko). Diskutuje tu zejména o třech bodech – 1) proč většina nezná kulturu menšiny (nebo proč ji zná pouze povrchně), 2) proč nejsou Sámové v médiích tak často zmiňováni – respektive, proč neexistuje více pořadů o nich a s nimi a za 3) proč sámská kultura a média postrádají lidské zdroje nezbytné pro jeho vývoj. Všechny tyto tři body vedly k závěru, že majorita (v tomto případě Norové) nejeví, až tak moc velký zájem o laponskou kulturu a dále k tomu, že samotní mladí Sámové se už nechtějí ke svému etniku tolik hlásit, protože ho vidí jako „malý svět“ oproti tomu „velkému světu“ být Norem. Autor v článku nechává promluvit i zástupce vedoucího sámského vysílání rádia v Karášjoku pana Pietra Balta k této problematice:„Balto shledává frustrujícím, že je tak těžké povzbudit Sámy k tomu, aby byli Sámové, částečně i díky dominanci norsky hovořícími médii.“12)

Metodologie

V práci bylo využito jak kvantitativních metod, tak kvalitativních. Rozdíl mezi těmito metodami spočívá v rozsahu i hloubce získaných informací. Kvantitativní metody se více zaměřují na získání dat od většího počtu respondentů, na úkor podrobnosti k dané problematice. Proto kvantitativní metody slouží spíše jako odrazový bod práce a také například pro výzkum veřejného mínění. Na základě této metody tak nelze sestavit celou práci, aniž by byla podpořena metodami kvalitativními. Ty zkoumají menší počet respondentů, ale u získaných informací jdou do větší hloubky, a tak se získá více podrobností k danému tématu. Nevýhodou oproti kvantitativním metodám je časová náročnost.

Práce je pomyslně rozdělena na 2 části - část teoretickou a část vlastní. V první části bylo využito spíše kvantitativních metod, konkrétně techniky sběru sekundárních dat, a to za účelem nashromáždění dosud získaných komplexních informací o Sámech a konkrétních vytyčených charakteristik, které jsou na této menšině zkoumány. Tento počáteční průzkum sekundárních dat má výhody v podobě poměrně levného výzkumu, díky odborným článkům dostupných na internetu a dále knihám dostupných v knihovnách. Navíc je oproti jiným technikám a kvalitativnímu výzkumu méně náročný (v komparaci např. s terénním výzkumem). Výhodou je i tzv. longituidní analýza, tj. za pomoci získaných informací zaznamenaných v průběhu několika měsíců i let zkoumat vývoj celé menšiny. Nevýhodou zisku sekundárních dat je povětšinou nemožnost optání se na okolnosti a věci, kterým výzkumník nerozumí, či případné nedostatky pramene ohledně malého rozvedení tématu do hloubky. Proto se dále práce opírá především o informace získané z kvalitativního výzkumu.

Pro získání aktuálních dat a informací pro vlastní část práce se vycházelo především z kvalitativních metod, konkrétně pomocí techniky elektronického dotazníku s otevřenými otázkami podávanými respondentům pomocí e-mailů a programu Skype. Dotazník obecně patří mezi metody, které jsou nejvíce užívány v sociologii a sociální antropologii. Jeho velkou výhodou je, že dotazník může být respondentům zaslán v elektronické podobě, či mohou být jeho jednotlivé otázky sděleny a zodpovězeny ústní formou. Další výhodou je velké množství sesbíraných dat při jeho užití, ale za cenu méně podrobných informací, což je pokládáno za nevýhodu. Nevýhodou dále může v některých případech být i fakt, že ne každého respondenta je možno znovu sehnat, aby podal upřesňující informace ohledně jeho odpovědi v dotazníku.

Proto byla metoda dotazníku doplněna další kvalitativní metodou, a to polostrukturovaným rozhovorem pomocí techniky Skype. Polostrukturovaný rozhovor nachází výhody v určité uvolněné atmosféře během jeho trvání mezi výzkumníkem i respondentem. Výzkumník tu předkládá předem stanovený rámec otázek, které v přesném znění pokládá všem respondentům bez rozdílu. Poté dle odpovědí respondenta je možno klást další, doplňující, otázky, jež mohou vést k hlubším informacím od respondenta. Z rozhovoru tak mohou vyplynout další cenné informace. Nevýhodou rozhovoru je častá zaneprázdněnost a nedostupnost některých respondentů, což dělá opět celkový výzkum poměrně dosti časově náročný.

Pro práci bylo vybráno celkem 6 respondentů tak, aby v celkové práci vzniknul objektivní úhel pohledu. Proto celkem 2 respondenti pocházejí z Finska, další 2 jsou přímo z tamní sámské menšiny a poslední dva jsou Češi studující Sámy ve všech severních zemích, případně lidé, kteří přišli se Sámy při návštěvě Finska do kontaktu. Za pomoci této šestice respondentů probíhal zisk primárních informací.

Sámští respondenti:

  1. Arla Magga – 23 let, studentka v Oulu
  2. Joni Saijets – 26 let, student v Oulu, pracuje v nejmenovaném sámském rádiu

Finští respondenti:

  1. Rita Niemi – 36 let, Pori, trenérka ve fitness centru
  2. Jouni Viitanen – 33 let, Tampere, osobní trenér

Čeští respondenti:

  1. Lukáš Košner – 26 let, z Prahy, nyní bydlí v Norsku, studuje sámskou kulturu
  2. Tereza J. – 24 let, Praha, recepční

Sámové ve Finsku

Finsko

Finsko, nejsevernější země Evropy, s celkovou rozlohou 338 437,7 km2 a počtem obyvatel 5 401 267 se řadí mezi země EU nejřidčeji osídlenými. Je to dáno geografickou polohou a podmínkami, že na jihu Finska žije více lidí (asi 60% celkového počtu obyvatel), jak na severu. Průměrně na 1km2 připadá zhruba 16 obyvatel.

Ve Finsku nalezneme několik národnostních menšin, z nichž nejpočetnější jsou Švédové, dále Sámové a Karelové. Počet Sámů ve Finsku se pohybuje okolo 7 000 obyvatel, a tak zde tato menšina oproti ostatním zemím, kde žijí, nemá příliš velké zastoupení. V severských zemích celkově žije na 60 000 Sámů, z toho zhruba polovina v Norsku. Finští Sámové žijí ve třech nejsevernějších okresech Inari, Utsjoki, Enontekio.

1750 1860 1900 1945 1970 2012
Počet Sámů ve Finsku 1 700 1 000 1 500 1 700 4 400 7 000

Tabulka č. 1: Historický vývoj počtu Sámů ve Finsku - vlastní zpracování 13)

Uvedená tabulka znázorňuje počet Sámů žijící ve Finsku v jednotlivých letech. Pro porovnání slouží následující tabulka s další národnostní menšinou žijící ve Finsku - Švédů.

1750 1860 1900 1945 1970 2012
Počet Švédů ve Finsku 87 500 290 000 346 000 355 000 315 000 290 000

Tabulka č. 2: Historický vývoj počtu Švédů ve Finsku - vlastní zpracování 14)

Švédové patří k nejpočetnější národnostní menšině ve Finsku, dnes je jich okolo 290 tisíc. V uvedených letech docházelo k neustálému růstu švédských obyvatel až do roku 1945. Po tomto roce došlo k poklesu a poté ke stabilizaci obyvatel v posledních letech. Jiná situace je u Sámů, kde od roku 1850 dochází k neustálému zvyšování počtu obyvatel sámské menšiny ve Finsku.

Rok Obyvatelé celkem finsky mluvící obyvatelé švédsky mluvící obyvatelé sámsky mluvící obyvatelé ostatní
1980 4 787 778 4 476 807 300 482 1 343 9 146
1998 5 159 646 4 778 604 293 269 1 688 86 085
2012 5 426 674 4 866 848 290 977 1 900 266 949

Tabulka č. 3: Obyvatelé ve Finsku mluvícími určitými jazyky - vlastní zpracování 15)

Z uvedené tabulky je patrný rostoucí počet obyvatel Finska užívající finštinu a rostoucí počet sámské menšiny užívající sámštinu. Počet švédské menšiny, která ovládá švédský jazyk poklesla zhruba o 10 000, ale stále se řadí na první místo co se týče početnosti menšin ve Finsku. Naopak počet obyvatel menšin z ostatních zemí (např. z Ruska) neustále roste. Data uvedená v tabulce jsou z roku 2013.

Graf č. 1: Obyvatelé mluvící sámštinou - vlastní zpracování16)

Na následujícím grafu jsou uvedeny údaje z let 1980, 1998 a 2012 a je na něm patrné, že počet obyvatel, kteří mluví sámštinou, dle informací uvedených při sčítání lidu, roste. Informace o jejich počtu je ale nutno brát s rezervou, neboť při sčítání lidu se neuvádí, jestli člověk danému jazyku pouze rozumí, či ho dovede i sám aktivně používat v běžné mluvě.

Laponsko

Laponsko, nejsevernější část Finska, zaobírá přibližně 30% jeho celkového území, žije zde pouze 3% celkového počtu jeho obyvatel.

V Laponsku několik měsíců slunce vůbec nevychází, je polární noc. Teploty zde dosahují běžně kolem mínus 40 stupňů mrazu. Největším jezerem Laponska je Inari, které je zároveň třetí největší jezero Finska a zároveň je Sámy považováno za posvátné.

Na finském území Laponska se také nachází nejsevernější a zároveň největší národní park Lemmenjoki.

Laponsko je také místem častých polární září. Statistiky uvádějí, že nejvíce polárních září je pozorováno v oblasti okolo laponského Kilpisjarvi. Jde o oblast, kde se stýkají hranice Finska, Norska, Švédska.

Za samotné centrum sámské kultury i administrativy je považované město Rovaniemi. Většího města již více na severu Finska není. Ve městě se nachází komplex muzeí zaměřující se na vše, co se týká Laponska a severu obecně. V okolí Rovaniemi – konkrétně za městem Pöykkölä se nacházejí 2 venkovní muzea – muzeum laponského lesnictví (jenž ukazuje těžký život lesních dělníků) a etnografické muzeum (ukazující rodinný život na venkově). Oblíbenou turistickou atrakcí, ale i pro místní obyvatele důležitým místem, je známá vesnice Santy Clause. Město bylo v roce 1944 zničeno, když tu vybuchl německý vlak naložený municí. Zničily se tu veškeré dřevěné domy. Proto bylo potřeba znovu vybudování tohoto města. Této úlohy se ujal právě architekt Avar Aalto. Zajímavostí tohoto města je, že je vystavěno do podoby soba s parožím.

Obrázek č. 1: Mapa Finska a Laponska 17)

Sámové

Sámové, psáno také jako Saamové nebo Sami, jsou původní obyvatelé Finska, ale také Švédska, Norska a ruského poloostrova Kola. Žijí v nejsevernější části Skandinávie, za polárním kruhem.

Sámové byli dříve označováni Laponci. S označením Laponsko a laponština se setkáváme ve starší literatuře a v odborných textech psaných do 70. let 20. století a rovněž v dnešních textech popisujících období před sámskou emancipací. Sámové nemají rádi označení Laponci, které začali používat Švédové. Když se Sámové ve středověku dostali až na švédský královský dvůr, dvořané si z nich dělali legraci kvůli jejich kožešinovému a jinak na první pohled ošuntělému oblečení. Slovo lapp znamená ve švédštině a norštině záplata nebo kus hadru.

Vlajka

Vlajka společná všem obyvatelům hlásícím se k sámskému původu napříč státy Finska, Norska, Švédska a Ruska byla ustanovena 15. srpna 1986 během sámské konference ve švédském Åre.

Obrázek č. 2: Vlajka Sámů 18)

Vlajka má čtyři barevná pole symbolizující čtyři roční období. Modrá zima je největší, kratší a teplé léto symbolizuje pak červené pole. Nejužší pruh je zelený (jaro) a žlutý (podzim) – roční období, která symbolizují, totiž trvají v Laponsku jen velmi krátce. Na vlajce je dvojbarevný kruh, jejíž modrá část symbolizuje Měsíc a červená Slunce. Barvy vlajky (modrá, červená, zelená a žlutá) pochází z barev sámského kroje.

Sámové mají i svůj vlastní erb, který je typický pro každou zemi, kterou obývají.

Obrázek č. 3: Erb Laponska 19)

Historie

Sámové jsou nejstarší etnickou skupinou obývající severní Skandinávii. Laponci byli první lidé, co přišli do Skandinávie, po ústupu severského ledovce. Usazovali se poblíž řek a jezer. Za jednu z nejstarších památek se podle respondenta Lukáše, studujícího sámskou kulturu, považují skalní rytiny, které se dochovaly až dodnes. Do 16. století se živili jako lovci a sběrači. Na počátku novověku bylo jejich území začleněno do území severských království a Sámové museli platit daně. Jelikož Sámové kočovali, tak se pohybovali na území vícero království, a tak museli platit 2-3 daně, což byl také důsledek vyhubení sobů, protože aby měli Sámové na zaplacení daní, museli lovit čím dál tím více sobů. Koncem 19. století byli sobi vyhubeni úplně.

Laponci museli změnit svůj způsob obživy, většina z nich se usadila, jiná začala pást dobytek a obdělávat malá pole. Hodně se rozmohl rybolov, pouze malá část začala chovat polodomestikované soby, pro ty, kterých je dodnes asi 10%, se stala migrace trvalou součástí života. V 18. - 19. století byla v severní Skandinávii snaha o potlačení laponské kultury. Nejmasivnější byla v Norsku. Skandinávské království se snažilo zničit jejich kulturu a zasimilovat je. Ve Finmarce, což byla oblast na hranici Norska a Finska, kdo chtěl získat půdu, musel prokázat znalost norštiny.

Za druhé světové války byla zničena většina laponských vesnic. Německá fronta přešla přes území Sámů 2x. Poprvé když obsazovali Laponsko a podruhé když ustupovali před Ruskem. Respondent Lukáš vyprávěl, že Německo používalo taktiku spálené země, když ustupovali, tak zničili a spálili vše, na co přišli. Po druhé světové válce se uklidnila situace. Sámové působili jako převaděči ve 2. světové válce a pomáhali domovským zemím. Možná i proto se ustoupilo od asimilace a v 80. letech vznikl v Norsku Laponský Parlament.

Vznik Laponských samospráv následoval i ve Finsku a Švédsku. Jediná země, kde žijí Sámové bez laponského Parlamentu je nyní Rusko. Další rána pro Sámy byla v souvislosti s výbuchem v Černobylu. Radioaktivní mrak se přesouval na sever Skandinávie a infikoval lišejníky, kterými se živí sobi. Ti byli kontaminovaní a veliká část z nich se musela dát na jatka.

Jazyk

V sámštině zároveň znamená sápmi i sámský jazyk, který je příbuzný finštině, estonštině nebo vzdáleněji maďarštině. Se slovy sámského původu se setkáváme na celém území Finska, nejen v severních oblastech. Několik původem sámských slov, přestože jich není mnoho, se vyskytuje také v jížních finských dialektech. Důvodem je doložené dávné osídlení v těchto oblastech, ze kterého bylo sámské obyvatelstvo postupně vytlačeno finským osídlením na sever.

Finština přejímala ze sámských jazyků především slova charakterizující specifickou severskou krajinu a způsob života Sámů, zejména tedy slova spojená s lovem, později chovem sobů. Jednotlivé kusy ve stádě bylo třeba nějakým způsobem rozlišit, odtud množství různých označení pro soba, a to podle jeho stáří, zbarvení, pohlaví, paroží, kondice a stavby těla nebo charakterových vlastností.

Druhou nejpočetnější zastoupenou skupinou jsou slova označující krajinu (pohoří, lesy, bažiny, řeky). Množství nejrůznějších označení pro pohoří a hory vyplývá ze skutečnosti, že se s nimi setkáváme pouze v Laponsku (v jižnějších částech Finska se nevyskytují). Sámové používali jednotlivé kopce, jezera, řeky a ostatní přírodní útvary jako orientační body, proto bylo výhodné je podle jejich tvaru nebo velikosti stručně a jasně pojmenovat.

Následují slova spojená s rybolovem, dalším důležitým zdrojem obživy Sámů.

Další skupinou jsou slova označující různé živočichy (kromě ryb, které jsou uvedeny v předchozí skupině). Od hmyzu po savce, charakteristické pro severní oblasti, se kterými se ve vlastním Finsku nesetkáváme.

Početnější skupinou jsou dále slova spojená s odíváním, zejména obuví a kožešinami, což opět souvisí s chovem sobů. Zajímavostí je, že v psané sámštině je kousek češtiny. Sámština převzala (podobně jako litevština a lotyština) české háčky (č, ž, š aj.).

Lukáš se k otázce jazyka vyjádřil slovy: „V současné době se ve Finsku mluví třemi sámskými jazyky – severní, inarijskou a skoltskou. V každé jazykové komunitě je situace trochu jiná. Severní je každopádně nejrozšířenější a nejvitálnější ve Finsku, ve srovnání s Norskem je však mnohem méně příležitostí. To se samozřejmě odráží i na motivaci mladší generace mluvit sámsky. Možnosti celkem jsou v obcích/okresech Enontekiö, Sodankylä, Utsjoki a Inari, nicméně spousta Sámů žije v Helsinkách, tam jsou možnosti minimální.“

Nicméně sámština v domácnostech Sámů zcela nevymizela. „S prarodiči mluvím pouze sámsky, ale s rodiči si již neuvědomujeme, jakým jazykem mluvíme. Občas se přistihnu, že půl věty řeknu finsky a sámskými slovy ji dokončím,“ vyjádřila se Arla. Naproti tomu Rita na sámštinu moc nenaráží.

Způsob obživy

Podle tradičního způsobu obživy se dělí na pobřežní – přímořské, říční či jezerní Sámy, kteří se živí především rybolovem, a na horské a lesní Sámy, kteří jsou vynikajícími lovci a chovateli sobů.

V dnešní době se chovem sobů zabývá jen asi desetina Sámů. Dnešní pastevci mají k dispozici moderní techniku a svá stáda ovládají pomocí sněžných skútrů a vrtulníků. Dodnes ale zůstal zachován systém tradičního značkování sobů. Každý majitel má svoji značku, kterou dostane již jako dítě spolu se svými prvními soby. Značku tvoří určitý počet kombinací zářezů do levého a pravého ucha zvířete. Každá značka musí být úředně zaregistrována, čímž je zajištěna kontrola proti zlodějům a zároveň vyloučeno použití stejných značek. Mezi základní způsoby značkování patří přiříznutí ucha do určitého tvaru, bodnutí, vyříznutí otvoru. Počet kombinací také stoupá střídáním levého a pravého ucha. Sámové značkují mladé soby v létě, aby jim rány neomrzly.

Respondenti ze všech skupin potvrdili, že Sámové v dnešní době se již tradičním způsobem nezabývají a mají normální práci jako ostatní finští obyvatelé. Pouze Joni zná pár lidí, kteří se stále věnují kočování.

Obrázek č. 4: Sob - symbol Sámů 20)

Obrázek č. 5: Sob ve spřežení 21)

Jídlo

Laponská kuchyně nepatří mezi jednotné pro celé Laponsko. Velmi se totiž liší v každé rodině a skupině. Mezi jednu z mála věcí, které ale mají všechny tyto skupiny od pradávna podobné, je základ v mase a rybách. Platilo, že kdo by chtěl být vegetariánem, nepřežil by v těchto přírodních podmínkách. Nyní to již neplatí, jelikož Arla je vegetariánka.

Rybí maso a maso (především sobí, losí a medvědí) bylo podáváno buď solené, sušené, vyuzené, případně nějakým způsobem zakonzervované. Když se lidem povedlo ulovit soba, vždy ho kompletně celého spotřebovali – šlachy používali jako nitě, ze střev a žaludku si vyráběli jakýsi černý pudink atd. To zůstalo ovšem Sámům dodnes, ačkoliv existují výjimky jako Arla, která ho již od 16 let nepozře. Mouka a sůl používaná k úpravě masa byla vždy kupovaná. Ve 30. letech 20. století již měla většina Sámů svá vlastní stáda dobytka a koz, ze kterého si byli schopni vyrábět své vlastní mléko, sýr a máslo. Joni se zmínil, že jeho prarodiče si kdysi vyráběli vlastní mléko a máslo, ale s jejich přibývajícími lety bylo pro ně jednodušší si tyto výrobky sehnat v obchodě. „Ale stěžovali si, že to nemá tu správnou chuť.“

V nynější době sámská kuchyně do sebe vstřebává prvky ze svého okolí, avšak sobí maso upravené na několik různých způsobů (sušené, uzené atd.) zatím nikdy nic nepředčilo. V zimě a na jaře je maso soleno, vyuzeno a následně pověšeno na usušení na čerstvém vzduchu. Dalším oblíbeným jídlem je například losos (opět upravený na několik různých způsobů – smažený, vařený) podávaný obvykle s bramborem a máslem. Tereza při své návštěvě Laponska ochutnala soba hned na několik způsobů. „Nejvíc mi chutnal vyuzený.“ Jouni si libuje v sušeném sobím masu. „Je to kvalitní zdroj bílkovin, nezbytným pro všechny sportovce. Všem ho doporučuji.“

K masu jsou často podávány i různé bylinky a bobule, které jsou též podávány jako určitý druh diety. Bobule (především moruška, borůvky a brusinky) sbírány v letním období. Z nich se pak vyrábějí různé omáčky. Joni vzpomíná na babiččiny výborné brusinkové omáčky.

Zajímavá je u tohoto tématu i dělba práce v kuchyni mezi mužem a ženou. V minulosti totiž vařil muž, protože on byl ten, kdo maso ulovil a žena mohla pouze něco zamíchat. V 17. století už se pomalu dostávala žena do popředí prací v kuchyni, neboť mohla připravovat jídlo denně a dokonce mohla vyčistit i uvařit ryby. Co jí však stále zůstalo relativně zapovězeno, bylo jíst vzácné dušené medvědí maso. Toto maso mohla pouze míchat a pouze ojediněle i ochutnat. Dnes mají na starost kuchyni ženy, ač muži sami umějí také vařit a péct chléb. Arla ani Joni dnes netráví tolik času v kuchyni. Při studiu na to nemají prý moc času, a tak využívají školních jídelen a fast foodů.

Obrázek č. 6: Ukázka sámského jídla 22)

Obrázek č. 7: Příprava jídla v sámském lávvu 23)

Obydlí

Bydlení v Laponsku se odvozuje především od povolání. Nejčastějším povolání bylo sobaření a tudíž šlo o chovatele polodivokých sobích stád, kteří se v zimě a v létě museli stěhovat. Laponsko se rozprostírá v poměrně dost různorodé krajině - v nekonečných finských rovinách, skalnatých vysočinách, krajině plné jezer, hor, mokřadů, bažin. Obydlí se tedy také odlišuje také podle typu krajiny.

Tradičním obydlím Sámů je chýše gamma, která je stálým obydlím, stavěna především na zimu. Je pokryta drny, březovou kůrou či prkny. Šlo o potřenou izolaci proti mrazu.

V létě pak přenosný stan kóta či lávvu – asi tři metry vysoká dřevěná konstrukce kuželovitého tvaru se základnou o průměru pět až šest metrů, většinou potažená sobí kůží. Ve stropě je otvor zvaný dýmník, kterým uniká kouř, podlaha kolem ohniště je pokryta smrkovými či jedlovými větvemi a sobími kožešinami. Kóty mají mnoho negativ. Jsou zakouřené, černé od popela a sazí a podlahu tvoří udusaná země, pokryta jenom březovým chvojím. Chybí tu všeobecně všechen nábytek a sedí se tu obyčejně na zemi, se zkříženýma nohama na kůžích. Znaky tohoto tradičního obydlí lze spatřit i na moderní budově Sámského (Laponského) parlamentu, který byl postaven v městečku Karasjok v Norsku.

„Nemyslím si, že by tam nebyl vůbec žádný nábytek, dle vyprávění mé babičky byly v chýších přenosná kamínka a jakási sedátka po stranách kamen, kde na jedné straně seděla žena a na druhé muž,“ řekl Joni.

V dnešní době větší část Sámů žije ve městech a mají moderní zaměstnání. Život v Laponsku tolik neliší od zbytku Skandinávie. Existují města, která jsou plně globalizovány, nabízí supermarkety, restaurace. Jouni uvedl, že Sámy ve svém okolí nerozlišuje, neboť mu přijdou poměrně dobře asimilovaní. „Často ani nevím, že se nějakým Sámem vůbec bavím.“ To potvrdila i Tereza, která ve Finsku nějaký čas pobývala a nepřišel ji nějaký rozdíl mezi životem Sámů a Finů.

Obrázek č. 8: Chýše gamma 24)

Joik

Moderní doba pomohla úspěšně zlikvidovat původní způsob života Sámů. Staré tradice ale naštěstí úplně nevymizely. Přenášely se pomocí písní a zpěvů joiku z generací na generaci. Joik mimo tradičního zpěvu Sámů je něco, co přináší příslušnost k sámské entitě po tisíciletí. Zpěv je charakterizován používáním hrdelního zpěvu a velkých tonálních intervalů přesahujících celou oktávu. Dříve se často zpíval bez doprovodu hudebních nástrojů, případně s bubnem.

Postupem času zanikal. Během éry masivní christianizace země byl označen za ďábelský, čarodějný zpěv a byl zakázán. Ti, kteří ho zpívali dál, byli označeni za čaroděje a popraveni.

Během období masivního národního probuzení Sámů byl joik slyšet opět všude. Vznikaly nové hudební skupiny a spousta nových joikařů s použitím současných hudebních nástrojů a technik. Například představitel moderního joiku Fin Wimme Saari kombinuje tradiční prvky s originálními vlastními improvizacemi. Jeho hluboce emocionální zpěv podtrhuje hudba kláves, elektroniky nebo akustického strunného nástroje.

Při otázce, zda si respondenti myslí, že Sámové mají aktivní zájem o svůj jazyk a věci s ní spojené (jako hudba a další) Tereza odpověděla: „Doufám, že ano. Dokazují to například zpěváci jako je Sofia Janok či Jon Henrik.“ Nečekaná odpověď byla od Arly, která o joik vůbec nezajímá a poslouchá moderní zahraniční hudbu.

Text joiku může mít formu příběhu nebo to může být citový opis nějakého okamžiku či situace. Existují i joiky bez textu – úlohu textu tu přebírají slabiky a význam joiku zprostředkovává melodie, rytmus a další hudební složky. V joikách se často vyskytují přirovnání a metafory. Mezi funkce joiku patří zprostředkovávání informací, upevňování společenstva, dohlížení na dodržování společenských norem a hodnot a má i praktický význam v běžném životě například prostřednictvím ukolébavek. Dále poučuje, má psychoterapeutické účinky, má estetický význam či spojuje se se světem nadpřirozena.

Úlohou joiku je co nejvěrněji vystihnout osobu, zvíře či objekt, kterému je joik věnovaný. V severní části Laponska jsou joiky osobní, spjaté s konkrétní osobou. Často jsou skládány, když člověk přichází na svět. Obvykle se v joiku zpívá o dobrých vlastnostech člověka, zlé se zmiňují jen náznakem. Výjimkou jsou zloději sobů. Jiným rozšířeným tématem joiku jsou zvířata a vůbec živé věci okolo: sobi, ptáci, šelmy. Joikem se také uspávají děti, oslavuje krajina, vyznává víra a láska, nabízí se sňatek.

Jeho melodie, rytmus i případná slova se mohou měnit na základě nálad a situací, každý další interpret do něj může přidat své vlastní pocity a potřeby, a změnit tak od základu původní základ skladby. „Profesor nám pouštěl joik na hodinách, abychom si všímali změn v textu. Jak je celá hudba variabilní, zaujalo mě to,“ řekl Lukáš. Tereza si dokonce našla joik na internetu a navštívila vernisáž, kde hrála právě sámská hudba.

Kroje

Dodnes se také zachovaly sváteční národní kroje jasných barev. Laponský národní kroj je jediným nefalšovaným lidovým krojem, který se ve Finsku běžně nosí. Všechny kroje jsou velmi zdobnou a vyšívanou kombinací červené, zelené, žluté a modré barvy. Pestrobarevné kroje Sámů, typické kabáty, kalhoty, klobouky nebo sukně se nosí hlavně při slavnostních příležitostech a během festivalů.

Arla si občas vezme na sebe svůj kroj po babičce při slavnostech. Každý člen její rodiny má alespoň jeden. Rita neviděla žádného Sáma v kroji, kromě na fotkách. Lukáš se zúčastnil mnoha slavností Sámů, včetně svateb, kde je prý hojně nosí.

Obrázek č. 9: Ukázka sámského kroje 25)

Obrázek č. 10: Sámský kroj 26)

Sámové a média

Sámové jako uznaná menšina Finska, mají nejen vlastní parlament, ale i své rádiové a televizní stanice. Mezi nejznámější finský rádiový a televizní řetězec patří Yleisradio (ve zkratce YLE). Tomu náleží celkem 5 národních televizních kanálů a 25 regionálních rádiových stanic. YLE vysílá převážně ve finštině, švédštině a v některých oblastech i v sámštině – příkladem je rádiová stanice YLE Uutiset – Sápmi.

Vývoj, kterým média prošla, Lukáš vnímá poměrně pozitivně a vyjádřil se k němu, že „sámská média mají určitě větší prostor, než kdy dříve, ale pořád je“, dle jeho názoru, “ znatelná marginalizace sámské menšiny“. Ačkoliv přiznává, že spíše poslouchá sámská média norská, která jsou pro něj momentálně dostupnější, vyjádřil se, že ve Finsku nicméně sleduje stanice Kolttauutisia a Yle Uutiset – Sápmi.

Naopak Joni, který pracuje jako moderátor v jednom malém, nejmenovaném sámském rádiu, se snaží sámskou kulturu propagovat a to především u mladých lidí, protože ti jsou dle něj budoucí pokračovatelé sámské kultury. Zároveň tvrdí, že vnímá konkurenci ze strany ostatních finských médií, neboť „sámštinou tu úplně každý nemluví“ – především ne z majoritní společnosti a dokonce ví i o některých ze samotných Sámů, že nesledují pouze sámská média.

Lukáš toto ale vnímá spíše jako regionální záležitost, neboť dle něj v určitých regionech je znatelnější odmítání sámských médií (především majoritní společností) a v některých zase naopak ne. To potvrdila i Rita, která se osobně o sámská média moc nezajímá a ani je moc nezaznamenává, neboť má své oblíbené rádiové a televizní kanály, které ale vysílají pouze ve finštině.

Poměrně zajímavý je i názor Terezy, která se z pohledu běžného turisty ve Finsku o média vůbec nezajímala. „Vůbec bych jim ani nerozuměla.“

Závěr

Cílem práce bylo zodpovězení výzkumné otázky, jaké jsou tradiční prvky sámské kultury ve Finsku. Na zodpovězení otázky byly použity jak metody kvalitativní, tak kvantitativní.

Za nejvýznamnější sámské tradiční prvky by se mohli považovat sobi. Sobi u Sámů znamenali způsob obživy, jídlo, oděv a dokonce se z jeho kůže vyrábělo i obydlí. V dnešním světě se najde jen nepatrně Sámů, kteří si udrželi stejný, či podobný způsob života, jako tomu bylo dříve. To znamená celoroční kočování se stádem sobů a jejich stoprocentní využití od sobího mléka, po jejich kožešinu. Většina Sámů je dnes zapojena do běžného pracovního procesu jako ostatní Finové a bydlí v obyčejných bytech a domech. Z jídla se do dnešní doby dochovalo především na různé způsoby upravené sobí maso, které si oblíbila i majoritní společnost.

Finština přejala ze sámských jazyků mnoho slov, zejména slova spojena s lovem, později chovem sobů, slova označující krajinu a slova spojená s rybolovem. Sama sámština převzala z češtiny české háčky. Sámština v domácnostech zcela nevymizela, ale záleží na komunitě a oblasti, kde současní Sámové žijí.

I tradiční hudba joik se zachovala až dodnes, ovšem od původních hrdelních zpěvů se liší. V moderním joiku jsou zakompované hudební nástroje a moderní technika.

Další zachovalý tradiční prvek sámské kultury je kroj, který je dnes spíše využívaný na sámské slavnosti. Kroje se dědí z generace na generaci a téměř každý Sám vlastní alespoň jeden.

Sámština dříve neměla v médiích takový prostor, jako je tomu nyní. Média ve Finsku zpočátku vysílala pouze ve finském jazyce a dále i v jazyce švédském, který je druhý nejužívanější jazyk na území Finska. Stejná situace byla i v ostatních zemích Skandinávie, kde žijí Sámové, a to v Norsku nebo ve Švédsku, kde v médiích byly používány úřední jazyky daných států. V posledních letech ale dochází ke změně. Postupem času se veřejnost více otevírá této menšině a jeví o ní větší zájem tím, že jí dává větší prostor k tomu vyjadřovat se ve svém rodném (původním) jazyku i v médiích.

Ačkoliv se Sámové ve Finsku dokázali přizpůsobit běžnému životu ve Finsku, své tradice si nadále udržují, nebo se alespoň o to snaží. Sámská menšina je významnou součástí Finska a díky jejich zachovalým a dodržovaným tradičním prvkům je Finsko atraktivnější země pro turisty.

Seznam zdrojů

Literární zdroje

HEJKALOVÁ, M. Finsko. Libri, 2003. 132 s. ISBN 80-7277-207-4

HINGAROVÁ, V., HUBÁČKOVÁ A., KOVÁŘ M. Sámové – jazyk, literatura a společnost. Pavel Mervart, 2009. 423 s. ISBN 978-80 86818-99-3

KOKAISL, Petr., Etnické minority v Evropě. 2014. Česká zemědělská univerzita v Praze: Provozně ekonomická fakulta, 436 str. ISBN 978-80-213-2524-1.

LEE, P., MOURITSENOVÁ L., PROCTER J., ROLAND N. Finsko. JOTA, 2009. 232 s. ISBN 978-80-7217-599-4

MAREK, V. Noidova smrt: pověsti a pohádky z Laponska. Praha, Triáda, 2000. 304 s. ISBN 978-80-86138-32-1

MAREK, V. Staré laponské náboženství. Pavel Mervart, 2009. 288 s. ISBN 978-80-87378-15-1

QVIGSTAD, J.K.O muži, který si koupil svěděn - Laponské mýty - pohádky a pověsti Sámů. Argo, 2006. 257 s. ISBN 8072037730

VALENTOVÁ, P. Hledání Sáma. Jitro, 2007. 264 s. ISBN 978-80-86985-02-2

Internetové zdroje

Appendix table 2. Population according to language 1980–2012 [online]. stat.fi, © 2013 [cit. 18. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.stat.fi/til/vaerak/2012/vaerak_2012_2013-03-22_tau_002_en.html

Finské Laponsko [online]. sileni-sobi.estranky.cz, © 2014 [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.sileni-sobi.estranky.cz/clanky/laponsko-a-sever-obecne/finske-laponsko.html

Food [online]. Eng.samer.se, © 2006 [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.eng.samer.se/servlet/GetDoc?meta_id=1203

HÁJEK, J. Laponsko (Sami) [online]. ingema.net, © 2013 [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.ingema.net/in2001/clanek.php?id=1487

LEVÝ, J. Finsko: Rovaniemi – brána do Laponska I. [online]. Infoglobe.cz, © 2014 [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.infoglobe.cz/cestovatelsky-pruvodce/finsko-rovaniemi-brana-do-laponska-i/

Národní park Lemmenjok [online]. suomi.cz, © [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://suomi.cz/clanek/narodni-park-lemmenjoki

PETERSON, Charles. Sámi Culture and Media [online].[cit. 2015-03-07].Scandinavian Studies 6. 1. 2003, dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/eds/detail/detail?vid=7&sid=89af53af-2d7b-4556-b2bd-7ff9fb67e610%40sessionmgr114&hid=119&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1lZHMtbGl2ZQ%3d%3d#db=a9h&AN=10587443, získáno z databáze EBSCO

PODZEMSKÝ, R.N. Joik – tradiční zpěv Sámů [online]. severskelisty.cz, © 2004 [citováno 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.severskelisty.cz/saam/sami0006.php

ROSS, Alastar B, JOHANSSON, Ása, INGMAN, Max, GYLLENSTEN, Ulf. Lifestyle, Genetics, and Disease in Sami [online]. [cit. 2015-03-21]. Croatian Medical Journal 8. 1. 2006, dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/eds/detail/detail?vid=5&sid=89af53af-2d7b-4556-b2bd-7ff9fb67e610%40sessionmgr114&hid=119&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1lZHMtbGl2ZQ%3d%3d#db=a9h&AN=22264848, získáno z databáze EBSCO

Sami Glossary [online]. severskelisty.cz, © [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.baiki.org/content/glossary.htm

Sami in Finland [online]. Uoc.edu, © [cit. 18. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.uoc.edu/euromosaic/web/document/sami/an/i1/i1.html

Sámština: nejsevernější jazyk Evropy [online]. jazyky.com, © 2009 [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.jazyky.com/samstina-nejsevernejsi-jazyk-evropy/

STANOVSKÝ, M. Bydlení v Laponsku [online]. severskelisty.cz, © 2015 [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.severskelisty.cz/saam/sami0024.php

STANOVSKÝ, M. V kraji sámských pastevců sobů a finských zlatokopů [online]. severskelisty.cz, © 2006 [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.severskelisty.cz/cesty/cest0084.php

STANOVSKÝ, M. Vlajky severských států [online]. severskelisty.cz, © 2007 [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.severskelisty.cz/kaleido/kale0306.php

Suomi [online]. sinivalkoiset.wz.cz, © 2007 [cit. 9. 5. 2015]. Dostupné z:http://sinivalkoiset.wz.cz/suomi.htm

Swedish in Finland [online]. uoc.edu, © [cit. 18. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.uoc.edu/euromosaic/web/document/suec/an/e1/e1.html

VENCÍK. Finská rádia na internetu [online]. vencikuvblog.blog.cz, © 2009 [cit. 9. 5. 2015]. Dostupné z: http://vencikuvblog.blog.cz/0901/finska-radia-na-internetu

Yleisradio [online]. wikipedia.org, © 2015 [cit. 9. 5. 2015]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Yleisradio

1) , 2) , 6) , 8) Hingarová, V., Hubáčková A., Kovář M. Sámové – jazyk, literatura a společnost. Pavel Mervart, 2009. 423 s. ISBN 978-80 86818-99-3
3) ROSS, Alastar B, JOHANSSON, Ása, INGMAN, Max, GYLLENSTEN, Ulf. Lifestyle, Genetics, and Disease in Sami. [online]. [cit. 2015-03-21]. Croatian Medical Journal 8. 1. 2006, dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/eds/detail/detail?vid=5&sid=89af53af-2d7b-4556-b2bd-7ff9fb67e610%40sessionmgr114&hid=119&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1lZHMtbGl2ZQ%3d%3d#db=a9h&AN=22264848, získáno z databáze EBSCO
4) Fennoskandinávie zahrnuje Skandinávský poloostrov, Finsko, poloostrov Kola a Karelsko
5) rok 1986
9) Lee, P., Mouritsenová L., Procter J., Roland N. Finsko. JOTA, 2009. 232 s. ISBN 978-80-7217-599-4
10) Marek V. Noidova smrt: pověsti a pohádky z Laponska. Praha, Triáda, 2000. 304 s. ISBN 978-80-86138-32-1
11) PETERSON, Charles. Sámi Culture and Media. [online].[cit. 2015-03-07].Scandinavian Studies 6. 1. 2003, dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/eds/detail/detail?vid=7&sid=89af53af-2d7b-4556-b2bd-7ff9fb67e610%40sessionmgr114&hid=119&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1lZHMtbGl2ZQ%3d%3d#db=a9h&AN=10587443, získáno z databáze EBSCO
12) vlastní překlad
13) Tabulka č. 1: Historický vývoj počtu Sámů ve Finsku [online]. Dostupné z: http://www.uoc.edu/euromosaic/web/document/sami/an/i1/i1.html
15) Tabulka č. 3: Obyvatelé ve Finsku mluvícími určitými jazyky [online]. Dostupné z: http://www.stat.fi/til/vaerak/2012/vaerak_2012_2013-03-22_tau_002_en.html
16) Graf č. 1: Obyvatelé mluvící sámštinou - vlastní zpracování [online]. Dostupné z: http://www.stat.fi/til/vaerak/2012/vaerak_2012_2013-03-22_tau_002_en.html
18) Vlajka Sámů. [online] Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sami_flag.svg
19) Erb Laponska. [online] Dostupné z: http://www.ingema.net/in2001/clanek.php?id=1487
24) Chýše gamma. [online] Dostupné z: https://www.pinterest.com/alicepecontal/ethno/
25) , 26) Sámský kroj. [online] Dostupné z: https://www.flickr.com/photos/visitfinland/5620808549

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako