obrzek domeku-home logo-FB


ANTROPOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ

Vypracovala: Lenka Davidová

VSRR Klatovy, 2. ročník

Anotace: Cílem této práce je přiblížit čtenářům význam náboženství, mýty, rituály a symboly. Seznamuje čtenáře s myšlenkami známých antropologů, který se zabývali s výše uvedenou tématikou.

Klíčová slova: antropologie náboženství, mýtus, rituál

Metodologie: Zpracování údajů bylo provedeno na základě empirického zjišťování a metodou rozhovoru.

Úvod

Náboženství a víra v nadpřirozeno v různých podobách provází člověka už od pravěku. Některé vysvětlení pro přírodní úkazy si pravěcí lidé neuměli vysvětlit a z tohoto důvodu se uchýlili k myšlence nějaké nadpřirozené síly. Dnes máme dostupné informace z jakých důvodů vznikají povodně, bouřky, tornáda, zemětřesení erupce sopky nebo pády meteoritů. I přes výše uvedenou informovanost existují miliony lidí, kteří se hlásí k nějaké víře. Co definuje člověka? Takové otázky dělají z náboženství významný předmět studia antropologie. Seznámíme se s pojmem mýtus, který v antropologii klade velký význam na příběhy o vzniku světa v orální kultuře. Jedná se i o historické příběhy, jež si domorodá etnika vypráví, přičemž vysvětlují přirozený, sociální a nadpřirozený řád k utvrzení mocenských vztahů, jejich význam symboliky.

Literární rešerše

Antropologie náboženství zkoumá teoretické přístupy k oboru i jevy, jako jsou mýty, rituály či symboly, a vztahy mezi kulturou, společností a náboženstvím. V 19. století se zkoumalo mnoho etnografických výzkumů kmenových společenství. Je to vědní disciplína, která významně ovlivňovala každodenní život kmenových společenství.

Za předchůdce považujeme:

Johna Lubbocka: (1834-1913) Evolucionistický antropolog, archeolog a přírodovědec, politolog, Zabýval se etnomologií. Zkoumal vývojové stupně náboženství. Přichází s hypotézou o neexistenci náboženství v primitivních společnostech (primitivní ateismus). Podle evolucionistického schématu měl být prvotní ateismus následován etapou fetišismu, totemismu, šamanismu a pohanství 1).

James George Frazer: (1854-1941) Britský regionalista, antropolog, etnolog a stoupenec evolucionismu a byl považován za „kabinetního učence“. Údaje pro své publikace získával téměř výhradně zprostředkovaně od misionářů, cestovatelů, koloniálních úředníků. Sám Frazer příliš necestoval, kromě návštěvy Itálie a Řecka. Frazér sleduje rovněž stadiální posloupnost lidských myšlenkových forem a vytváří schéma magie – náboženství – věda. Svět magie je ovládaný pomocí zaříkání, tajných formulí a rituálů. Nadpřirozené síly (duchové, bozi) jsou rovněž ovladatelní, protože podléhají silám šamana a mága 2).

Magii dělí na homeopatickou, kdy žádoucího výsledku dosahuje napodobením a kontaktní, kdy lze ovlivnit člověka i když byl předchozí styk přerušen, tak na sebe navzájem působí.

Fergusona Mc. Lenana: (1827-1881) Skotský právník a entolog. Zabývá se možnostmi vývoje rodiny. V knize „Primitive Mariage“ upozorňuje na poznatky výskytu násilného získávání nevěst při obřadech, upozorňuje na význam příbuzenských vztahů. Z přežitku únosů nevěst, který se v mnoha rituálech vyskytuje do současnosti v Americe, Austrálii, na Novém Zélandě, na mnohých pacifických ostrovech, v různých částech Asie a Evropy, odvozuje MCLennan dávnou situaci, kdy bylo nutné získat ženu z jiného kmene krádeží, nebo za použití síly 3). Endogamie a exogamie jsou pojmy, které stojí za zmínku. Exogamie ve smyslu vývoje rodiny a příbuzenských vztahů - jsou narozená děvčátka, která pro muže stejného kmene nemají hodnotu, protože se nemůžou stát jejich manželkami a to vede k zabíjení novorozených děvčátek a následně k polyandrii, kdy muži musí hledat manželku mimo svojí skupinu a z výše uvedeného vyplývá, že je nedostatek nevěst. Zmínil i pojem čistá exogamie a čistá endogamie.

Samotný zakladatel antropologie náboženství se považuje:

Edward Burnett Tylor: (1832-1917) Evolucionistický antropolog, narozen v Londýně. Zabýval se i samostudiem etnografie. Vytvořil první anglickou učebnici antropologie a za svého působení předložil první vědeckou definici kultury. Ve svém díle „Primitive Culture“ sloučil poznatky náboženství jako „víra v nadpřirozené bytosti“ a seznámil s teorií a pojmem „animismus“, který považoval za prvopočátek náboženství, pokračuje přes polyteismus a končí u monoteismu. Animismus v určité míře je protějškem k teorii dynamismu Herberta Spencera (1820-1903), který zastává názor, že kult předků se vyvinul z důvodu strachu z mrtvých a je dobré si je naklonit. Tímto nahrazuje kult předků existencí duše. 4).

Claude Lévi- Strauss: (1908-2009) Zakladatel strukturální antropologie. V jeho díle „Le totémisme aujourd´hui“ se snažil se vyvrátit teorie tvrzením, že se totemismus nemá pokládat za aspekt náboženství. Vyhýbal se funkcionalistickému vysvětlení, že zvířata jsou „dobrá k jídlu“ a místo toho tvrdil, že totemy se vybírají a používají, protože jsou „dobré k myšlení“. Po té co odmítl představu totemismu, Lévi-Straus se k tomuto tématu vrátil podrobněji v díle Le pensée sauvage 5).

Další badatel: Wilhem Smidt - výzkum pasteveckých kultur.

O náboženství

Náboženství má velký význam pro tvoření kultury a dějin lidstva. Náboženství není snadné definovat, snad by se mohlo říct, že se jedná o lidský fenomén. Definic o pojmu náboženství je značné množství. Definice od známého psychologa, Sigmunda Freuda, který „považoval náboženství za kolektivní neurózu“. Vědecká disciplína, která se zabývá náboženstvím je teologie, kde vědecký pohled stanoví religionista. Religionista z latinského religare = svázat. Zabývá se vazbou člověka na vyšší moc nebo autoritu.

Každé náboženství vyžaduje určitý dodržování pravidel, morálku a umístění člověka v něm, má společný rituály nebo bohoslužby. Akt bohoslužeb, obřadů je vázána k posvátným místům, ať se jedná o chrám, či obětiště a váže se ve většině případů k svátkům. Z pravidla je výkon aktu svěřen osobám, kněžím, které jsou pověřeny ve většině případů církví. Ztotožňují se v některých případech s vírou k bohu.

Přehled světových náboženství:

Judaismus – kultura židovského národa, začíná přibližně 4 tis. let př. Kr. v Uru v Mezopotámii 6)

Křesťanství – evropská tradice (západ), navazuje na Řeckou tradici. Jedná se o mnonoteistické náboženství 7)

Islám – muslimské náboženství, první boží zjevení od anděla Gabriela v Mekce, ramadán roku 610 8)

Hinduismus – vznikl v Indii, přibližně v 5 stol. Př. n. l, jedná se tedy o dostud nejstarší, dosud existující náboženství 9)

Buddhismus – druhé indické náboženství, spjato s vystupováním bájného Buddhy (560 – 480) 10)

Taoismus – jedním ze základních směrů staročínské filosofie, 5. stol. př. Kr. 11)

Konfucianismus - začal osobou čínského myslitele Čchiou Kchung, zvaného též „král filozofů“ nebo Kchung-fu-c', mezinárodně Konfucius, 6 a 5. století př. n. I. 12)

Rituál

Vzhledem k volbě antropologického pohledu na zvolené téma bylo nutné prostudovat knihy zabývající se náboženstvím a rituálem jako antropologickým jevem. Potřebné knihy Thomase Hyllanda Eriksena, Fiona Bowie. Thomas Hylland Eriksen v knize Sociální a kulturní antropologie: příbuzenství, národnostní příslušnost, rituál vysvětluje vztah rituálu.

Pojem rituál lze hledat v latinském slově ritus znamenající obřad, řád nebo obyčej. Je vázán pevnými pravidly, posiluje kvalitu života. Rituál jako antropologický jev definuje Václav Soukup: „Rituál (též ritus) (…) označení výrazného individuálního nebo kolektivního způsobu chování, který je standardizován, tj. založen na vnucených nebo tradičních pravidlech. Vzniká jako reakce jednajících osob na situaci rozhodování nebo strachu, přičemž pro svou identickou opakovatelnost funguje jako stabilizátor chování. Je nástrojem, pomocí něhož dané společenství udržuje a upevňuje své normativní uspořádání a organizaci“ 13) .

Rituál se v různé formě objevuje v každé společnosti a ve všech dobách. Vykazují prvky s tradiční formou. Zkoumá mezní situace související pouze s pochody těla a přírody. Jedná se např. o narození, smrt nebo sňatek, v přírodě se jedná např. o jarní rovnodennost nebo zimní slunovrat. Eriksen vystihuje slovy: „Rituál je definován jako sociální aspekt náboženství. Pokud definujeme náboženství jako systém představ o nadpřirozeném a posvátném, o životě po smrti a tak dále (se zřejmými politickými důsledky), potom jsou rituály společenské procesy, jež dávají těmto představám konkrétní výraz. Velmi obecně můžeme předpokládat, že rituály jsou veřejné události svázané pravidly, jež tím či oním způsobem tematizují vztah mezi pozemským a duchovním světem“ 14) .

Lze tedy považovat rituál za jakýsi konstituční náboženství. Vlastním prožitkem je člověk vracen k prapůvodním kořenům života bez ohledu na vyspělost a rozvoj civilizovaného světa. Dochází k hlubšímu uvědomění vlastní podstaty a setkání se s vlastním tajemstvím života. Společnost a kultura je v mnoha aspektech odlišná, přičemž v širším pohledu v těchto situacích spatřuje společného jmenovatele. V našem životě jsou období které se potýkají s prudkými změnami a z toho vyplývá nutná změna stavu a k tomu slouží přechodové rituály. Fiona Bowie je definuje takto: „Termín, rituál přechodu“ se často užívá k označení rituálů „životního cyklu“ nebo „životní krize“ a souvisí se změnou stavu v životě jednotlivců a celých skupin“ 15)

Úloha žen v různých společnostech v období 70 let dvacátého století se snaží odhalit jednotné, základní principy , které by objasnily rozdíly a podrobnosti ve zkušenosti žen. Hlavní aktivistka Peggy Reeves Sandayová se zabývala ženskou nerovností a nadvládou mužů podrobněji. Předchůdkyně o generaci dříve Margaret Meadová se zabývá kulturou a jistými kulturními ideály své společnosti, standardizovanými povahovými typy, které si určí. Sandayová dospěla k tomu, že mužská nadvláda není jen neodmyslitelným rysem v lidských scénářích sexuálních rolí 16) .

Mezi mýty, rituály, životním prostředím a genderovými rolemi je úzký vztah. Lze je chápat jako odraz ekologických a sociálních skutečností. Lidé rozpoznávají intuici, tužby i svá přání. Společenská struktura nevzniká z mýtů.

Mýty otevírají výhledy na to, co by mohlo být, a rituály umožňují lidem, aby se „stali čaroději“ předvedením své role. Rituály nám ukazují způsob, jak můžeme ovlivnit a usměrňovat vztahy mezi přírodními silami a lidským životem. U Etnika Mbutiů žijícího v lese při řece Ituri ve střední Africe žijí například příslušníci obou pohlaví spolu a podílejí se na rozhodovacích pravomocích. V Izokrétské lize v Severní Americe jsou naopak pohlaví krajně diferencována, ale obě pohlaví se stále podílejí na rozhodovacích pravomocích. V obou těchto společnostech poskytují ženám scénáře týkající se sexuálních rolí pravomoc ve světské i náboženské oblasti. Jejich Kosmologie a rituály mají celkově kladný vztah ke světu a k postavení lidí v něm. Ve společnostech, kde je rozhodování sdílené a ženy jsou odsunuty do podřízené role v oblasti světské i náboženské se zdůrazňuje mužské božstvo. Pohlaví jsou vždy oddělená, jak je tomu u Hausů v severní Nigérii nebo u etnika Janoáma ve Venezuele a Brazílii 17).

Indiánské etnikum - Kajapóů a Mundurukú ve střední Brazílii - V případě, že žena vybočí z řady a poruší pravidla a obřadní příkazy jsou potrestány obřadným ponižováním, skupinovým znásilněním a mladé dívky jsou nuceni k pohlavnímu styku. Podle tukunského mýtu byla dívka, která tajně pozorovala posvátné flétny zabita, rozčtvrcena a snědena, přičemž matka a sestra byly pozvány na hostinu 18).

Kritické zhodnocení

Bambergerová z toho vyvozuje, že ať už ženy věří či nevěří mýtům, jež zachycují svržení moci žen a následnou ženskou podřízenost, „zdají se tresty namířené proti ženám a dětem za přestoupení obřadních příkazů dost reálné19) .

Stručně řečeno, mužská dominance a ženská moc jsou důsledky způsobu, jak se etnika vyrovnávají se svým historickým a přírodním prostředím a vytvářejí si své odlišné identity. Mužské i ženské mocenské role jsou obsazeny, když si národy vytvoří vlastní smysl pro lidství. Tento smysl znamená sdílený kód, který řídí chování a jednání, mimo jiné i chování jednotlivé pohlaví a to nejen ve vzájemném vztahu, ale i ve vztahu k vysoce ceněným zdrojům a k nadpřirozenu. Moc je udělena tomu pohlaví o němž soudí, že ztělesňuje síly nebo je ve spojení s těmi silami, na nichž jsou lidé závislí. Pokud budeme chápat moc takto, dá se říci, že v některých společnostech mají více moci ženy, v jiných zas muži, jinde se obě pohlaví podílejí na moci přibližně rovným dílem. (Sanday, 1981 s. 11) 20) .

Diskuze se čtenářem a závěr

Z celkového počtu světové populace kolem 15% osob nevyznává náboženství žádné. Dokonce kolem 4% osob se staví proti jakékoli formě náboženské víry či praxe 21).

Závěry mezi náboženstvím, rituálem, genderem a životním prostředím jsou poněkud drsné. Není problém nalézt příklady, kdy jsou v rozporu z koncepcí až otřesné a nelze je klasifikovat. Myslím, že praktiky některých kmenů jsou dost přehnané až nelidské. Samozřejmě záleží za jaké delikty je žena odsouzena kmenem k smrti. V případě vraždy, pokusu o vraždu nebo úmyslné újmy na zdraví by bylo na pováženou. V případě spíše přestupků mi přijde smrt jako neadekvátní.

Velice morbidní se mi zdá u kmene Kajapóů, že ženu znásilňují, mladé dívky nutí k pohlavnímu styku po té ji zabijí, rozčtvrtí a sní. Ještě jsou tak nelidský, že pozvou matku a sestru. V některých výše uvedených kmenech žena není rovnocenný partner a nesmí rozhodovat a v případě vzpoury je tvrdě potrestána. Nemyslím, že době 21. století jsou nutné tyto tresty. V civilizovaném světě si myslím, že by k takovým praktikám nemělo vůbec docházet.

Samozřejmě rituály a obřady se netýkají jen Indiánských kmenů, ale i církví a sekt. Mnoho rituálů přetrvává i nevěřících. V podstatě by se za zažitý rituál mohly považovat různé svátky, kdy dodržujeme zažitá pravidla. Můžeme mezi ně zařadit např. Vánoce, Velikonoce. Většina naší populace, aniž by byla věřící – nevědomky dodržují tradiční zažité rituály od předchozích generací aniž by si je spojovali s náboženstvím a vírou. O vánocích si zdobíme stromeček, setkáváme se s blízkými lidmi, na Štědrý den jdeme na půlnoční mši a dodržujeme jistá morální a kulturní pravidla. Na Velikonoce hospodyňky barví vejce, aby na velikonoční pondělí měli připravenou výslužku pro chlapce, kteří je přijdou vyšupat symbolicky pomlázkou, aby byly zdravé. Tento zvyk se přenáší na dcery a syny. Můžeme přiřadit i svatební obřady, které mají svá pravidla a zakořeněné rituály. Dále oslava narození dítěte atd. Jedná se o rituály a obřady, které naše společnost nechápe jako náboženské, nýbrž staly zvykem. Člověk v naší zemi může svobodně rozhodnout o svojí víře, ale nebylo tomu tak vždy a ani to není dodnes běžné v mnoha zemích. Myslím, že náboženství má vliv na politickou, ekonomickou stránku, a to na celém světě. Lidé v ČR mají nedůvěru k náboženskému vyznání.

V mém okolí neznám nikoho z mých vrstevníků, kteří by se přikláněli k jakékoliv náboženské víře. Slovo „věřící“ v dnešní racionální době mi spíš přijde jako „sci-fi“ než něco reálného. Nejsem věřící a nejsem nakloněna k žádné víře, ale zase naopak musím říct, že moji zvídavou dceru tohle zajímá. Chce se chodit dívat do kostela a občas má nějaké dotazy. Až si někdy říkám, že za chvíli ji třeba nebudu umět odpovědět. Myslím, že patříme k zemím s nejnižším počtem osob hlásících se k nějakému vyznání. Nejsem si jistá, zda se jedná kladný nebo záporný jev. Předpokládám, že je tu spoustu lidí, kteří budou hájit a bránit naše evropské tradice a hodnoty a ve své podstatě je neznají. K církvi spíš chováme negativní postoje a od spousty lidí slyšíme nelichotivé označení „pánbíčkáři“ i když s tím nemohu úplně souhlasit, protože si myslím, že v dnešní vyspělé době by každý měl mít možnost svobodné víry. I kdy jsem sama nevěřící, nemyslím si, že je náboženství něco nesmyslného. Pro některé jedince to je třeba naděje, když v někoho nebo něco věří a přináší jim to nějaká pozitiva do života. Právě díky náboženství máme mnoho morálních hodnot. Jsem přesvědčena, že náboženské zvyky a tradice nás všechny ovlivňují i když to ani sami tak nevnímáme.

Seznam literatury

Tištěná literatura

BOWIE, Fiona. Antropologie náboženství. Přeložil Vladimír Petkevič. Praha: Portál, 2008

KOKAISL, Petr. Základy antropologie: Náboženství a magie z pohledu evolucionistů. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2008. s. 128-130

SOUKUP Václav. Dějiny antropologie: encyklopedický přehled dějin fyzická antropologie, paleoantropologie, sociální a kulturní antropologie. Praha: Slon, 1993. s. 126

Internetové zdroje

Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na: http://www.svetova-nabozenstvi.cz/

Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na: http://www.svetova-nabozenstvi.cz/judaismus/

Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na: http://www.svetova-nabozenstvi.cz/krestanstvi/

Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na: http://www.svetova-nabozenstvi.cz/islam/

Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na: http://www.svetova-nabozenstvi.cz/hinduismus/

Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na: http://www.svetova-nabozenstvi.cz/buddhismus/

Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na: http://www.svetova-nabozenstvi.cz/taoismus/

Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na: http://www.svetova-nabozenstvi.cz

1) KOKAISL, Petr. Základy antropologie: Náboženství a magie z pohledu evolucionistů. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2008. s. 128
2) KOKAISL, Petr. Základy antropologie: Náboženství a magie z pohledu evolucionistů. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2008. s. 128-130
3) , 4) KOKAISL, Petr. Základy antropologie: Náboženství a magie z pohledu evolucionistů. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2008. s. 125
5) BOWIE, Fiona. Antropologie náboženství. Přeložil Vladimír Petkevič. Praha: Portál, 2008, s. 138
6) Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na:http://www.svetova-nabozenstvi.cz/judaismus/
7) Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na:http://www.svetova-nabozenstvi.cz/krestanstvi/
8) Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na:http://www.svetova-nabozenstvi.cz/islam/
9) Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na: http://www.svetova-nabozenstvi.cz/hinduismus/
10) Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na:http://www.svetova-nabozenstvi.cz/buddhismus/
11) Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na: http://www.svetova-nabozenstvi.cz/taoismus/
12) Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na:http://www.svetova-nabozenstvi.cz/konfucianismus/
13) SOUKUP Václav. Dějiny antropologie: encyklopedický přehled dějin fyzická antropologie, paleoantropologie, sociální a kulturní antropologie. Praha: Slon, 1993. s. 126
14) Eriksen, Thomas Halland. Sociální a kulturní antropologie: příbuzenství. Dějiny antropologie: encyklope, národní p, rituál. Praha: Portál, 2008, s. 264
15) BOWIE, Fiona. Antropologie náboženství. Přeložil Vladimír Petkevič. Praha: Portál, 2008, s. 156
16) , 18) , 20) BOWIE, Fiona. Antropologie náboženství. Přeložil Vladimír Petkevič. Praha: Portál, 2008
17) , 19) BOWIE, Fiona. Antropologie náboženství. Přeložil Vladimír Petkevič. Praha: Portál, 2008
21) Světová náboženství - informační web o náboženství ve světě [online] dostupné na: http://www.svetova-nabozenstvi.cz/

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako