obrzek domeku-home logo-FB


Úvod a cíl práce

Buddhismus je duchovně filosofický systém původem pocházející z Indie. Jeho základy vytvořil Gautama Siddhártha Buddha, jehož vyznavači buddhismu považují za osvíceného učitele, jenž přinesl řád a určitý smysl a pochopení všeho konání v podobě komplexního buddhistického učení. V současnosti je buddhismus nejvíce rozšířen především v jihovýchodní Asii, avšak jeho popularita v dnešním značně hektickém světě (ve kterém lidé často hledají určitý smysl, řád, vysvětlení, či způsob, jak dosáhnout klidu duše) roste. Určit přesný počet následovníků učení buddhismu ve světě je velmi těžké, jelikož neexistují přesně vymezené hranice, podle kterých bychom mohli určit kdo ještě buddhistou je a kdo už není, celkový počet buddhistů ve světě byl však zhruba stanoven na 350-500 milionů osob. Uplatňování buddhistického směru myšlení má v současné době spoustu podob, avšak základy učení zůstávají již od počátku stejné. Tyto základy z velké části utváří takzvaná Ušlechtilá osmidílná stezka, která představuje jakýsi mravní kodex ukazující, jak žít ctnostně a správně tak, abychom se přiblížili stavu osvícení. A právě Ušlechtilá osmidílná stezka bude v našem výzkumu hrát naprosto zásadní roli. Její správné dodržování probíhá skrze “střední cestu buddhismu“. Smysl této “střední cesty“ (jak jej sám Gautama Siddhártha Buddha popsal) spočívá v řádném následování Ušlechtilé osmidílné stezky, bez toho, aniž by ze strany buddhistů docházelo k nežádoucím jevům v podobě přílišné askeze, či hýřivého životního stylu. V naší práci se kvůli jejímu významu zaměříme právě na “střední cestu buddhismu“ a její dodržování v pracovním životě mezi buddhisty v ČR a v Thajsku. Touto prací bychom tak chtěli prozkoumat, zda existuje určitý rozdíl v pohledu na pracovní život mezi buddhisty v ČR a v Thajsku, konkrétně se pak tedy bude jednat o to, jak moc pozornosti věnují například dobře placené, prestižní práci, která generuje materiální zajištění daného člověka, či naopak co pro dané buddhisty znamená charitativní činnost, případně práce s určitým sociálním přínosem pro společnost. Chtěli bychom tak tedy pojmout to, co pro buddhisty v těchto velmi odlišných zemích znamená střední cesta v souvislosti s pracovním životem, jak moc se nechávají strhnout materiálním způsobem života, či jak moc se obětují pro blaho ostatních.

Hlavní výzkumnou otázkou této práce jsme tedy stanovili takto:

Co pro buddhisty znamená tzv. „střední cesta“ a jak probíhá její uplatňování v pracovním životě českými buddhisty v porovnání s thajskými buddhisty.

Podotázky:

  • Co je to tzv.„střední cesta“, a jaký má význam?
  • Jaký postoj měl ke „střední cestě“ Gautama Siddhártha Buddha, a jak ji uplatňoval?
  • Jak probíhá uplatňování „střední cesty“ mezi buddhisty dnes, a co vše zahrnuje?
  • Jak souvisí střední cesta buddhismu s pracovním životem?
  • Jak moc dodržují, či nedodržují střední cestu v pracovním životě buddhisté z ČR?
  • Jak moc dodržují, či nedodržují střední cestu v pracovním životě buddhisté z Thajska?

Literární rešerše

Takzvaná “střední cesta buddhismu” je velmi obsáhlé téma zahrnující například způsob stravování, celkový životní styl, nebo i způsob jakým komunikujeme s okolím. Pro naši práci je klíčové využít literaturu, která se zaměřuje na hlavní myšlenky buddhismu obsažené ve čtyřech ušlechtilých pravdách formulovaných Buddhou a jejich praktikování v reálném životě. Primárně tak využíváme zdroje, které alespoň z části přibližují podstatu toho, jak by se měl správný buddhista dle výkladu Gautama Siddhártha Buddhy chovat, aby příliš nevybočil směrem k asketickému, či nadměrně hýřivému způsobu života. Dále je pro nás zásadní literatura přibližující pohled na dodržování těchto zásad v současnosti.

Jedním z nejlepších úvodů do Buddhova učení na Východě je kniha Buddha a jeho učeníod buddhistického mnicha a překladatele Nárada Mahá Théra ze Srí Lanky. Hlásil se k Theravádě. Byl buddhistickým misionářem. Dílo obsahuje otázky a odpovědi které jsou i po sto letech aktuální. V této knize je ušlechtilá osmidílná stezka, jejíž uctívání je jednou ze čtyř ušlechtilých pravd, překládána jako správné nazírání, myšlení, konání, živobytí, úsilí soustředění, správná mluva a bdělá pozornost. Překlady se mohou velice lišit. Je zde i úryvek z Buddhovy první rozpravy jednotlivé díly stezky jsou uvedeny i v Páli. Je nazývána přímou cestou k nibbáně. Vyhýbá se krajnosti sebeumrtvování, která oslabuje náš intelekt a krajnost hovění sobě, které zpožďuje náš mravní pokrok. Dílo se snaží čtenáři ukázat cestu k odpovědím. Ukazuje jak rozpoznat pravou nanuku a jak získat návod ke správnému jednání, což jsou otázky, které pokládal Buddha svému synovi. Autor obdivuhodným způsobem shrnul to nejdůležitější z více než dvaceti tisíc stran textů (kniha má cca 500 stran), dílo neutrpělo na celistvosti a ´živosti podaného obrazu Buddhy, jeho učení a života v Indii, který je datován k 5. století před Kristem. Kniha se snaží každému čtenáři představit základy Dharmy a tím cestu k lepšímu životu. Do češtiny byla kniha přeložena z angličtiny Josefem Marxem s přihlédnutím k originálům v Páli.

Významnou knihou, která se zabývá střední cestou buddhismu, ve spojitosti s pracovním životem, je Cesta ke štěstí v práci vytvořená kooperací Jeho Svatosti Dalajlamy a amerického spisovatele a psychiatra Howarda C. Cutlera. V knize popisuje Dalajlama skutečnosti, které skrze střední cestu buddhismu pomáhají řešit složité situace v každodenním životě a zejména pak v práci. V knize se dozvídáme, jak si udržet vnitřní klid při práci, a jak dodržovat základní myšlenky buddhismu a jeho střední cesty tak, aby byla naše pracovní činnost smysluplná, a aby nedocházelo k extrémům, například v podobě velmi lukrativní, ale příliš stresové práce, která pro nás nemá žádný skutečný cíl a naplnění. Jsou zde velmi dobře popsány techniky, které by měl každý správný buddhista uplatňovat, co se pracovního života týče, tak, aby nedocházelo k nesmyslnému negativnímu ovlivňování dalších zásadních sfér života, jako jsou například vztahy, zdraví a kontakt s rodinou.

Střední cestou buddhismu se zabývá například kniha Příběh buddhismu: Průvodce dějinami buddhismu a jeho učením od amerického univerzitního buddhologa Donalda S. Lopeze, můžeme zde nalézt základní a zásadní informace nutné ke správnému pochopení zlaté střední cesty buddhismu a k jejímu využití v praktickém životě. Kniha nám mimo jiné přibližuje i skutečnosti týkající se stvoření a uspořádání buddhistického vesmíru, základní pojmy a “názvosloví“ buddhistického učení, které jsou nezbytné pro pochopení samotného smyslu buddhismu a smýšlení lidí následujících toto učení. Jsou zde popsány například zcela zásadní pojmy, jako je dharma, samsára, karma, čtyři vznešené pravdy, nebo nirvána. Vedle podstaty samotného náboženství, jeho učení, filozofie, textů a rituálů, přibližuje kniha také západní uchopování, či pojímání buddhismu v minulosti a současnosti. Znázorněno je zde například uplatňování Buddhovy nauky v praxi a to nejen v Asii, ale i v Evropě a USA. Popsán je zde také příběh Gautama Siddhártha Buddhy, který je zcela klíčový pro pochopení způsobu života buddhistů v současnosti, ale i minulosti. Velmi důležité je zmínit i část zaobírající se ctnostnými a špatnými činy a tím, jak velký vliv mají na konání a život nejen mnichů, ale i běžných následovníků Buddhova učení.

Knihu Buddhistické myšlení: Úplné uvedení do indické tradice napsal Paul Williams, britský profesor indické a tibetské filosofie, bývalí hlavní propagátor buddhismu. Zabývá se hlavně Mahajánou. V dnešní době se ovšem hlásí k římskokatolické církvi. Knihu napsal společně s Antony Tribem, což je též britský profesor a specialista na tantrický buddhismus v Indii. Z angličtiny byla kniha přeložena Dušanem Zbavitelem. Tato kniha představuje čtenářům vývoj klasického indického myšlení od doby, ve které žil Buddha a naskýtá pohled na nejnovější vědecké poznatky a sporné otázky. Kniha vede k pochopení a ocenění základních pojmů tohoto myšlení. Ušlechtilou osmidílnou stezku, respektive Střední cestu, popisuje jako cestu k Nirvaně, během jejího uplatňování bychom se, navzdory některým názorům, měli vyhnout samoúčelnému asketismu, jelikož bychom místo osvobození byli pouze rozptýlení a zatížení. Právě na osvobození klade autor velký důraz. Konkrétně hovoří o osvobození od závisti, zmatenosti a nenávisti pomocí zušlechťování protikladů těchto emocí. V knize je popsán a rozveden každý z osmi dílů ušlechtilé stezky.

Dalším průvodcem střední cesty buddhismu a s ní velmi úzce spojené Ušlechtilé Osmidílné Stezky je kniha The Noble Eightfold Path od amerického buddhistského mnicha Bhikkhu Bodhi.V zavěru je napsáno, že předkládaná kniha si klade za cíl přispět ke správnému pochopení Ušlechtilé Osmidílné Stezky zkoumáním jejích osmi faktorů a jejich součástí a zjistit, co přesně zahrnují.Každá kapitola obsahuje nějaký aspekt, který se uplatňuje během 'střední cesty'. Autor říká, že následovat Ušlechtilou Osmidílnou Stezku je spíše otázkou praxe, než intelektuálního poznání. Ve skutečnosti správné pochopení cesty je samo o sobě součástí praxe.

Buddhistickou střední cestou se zabývá také americký autor Jack Kornfield, který sám působil, jako buddhistický mnich. Ve své knize Cesta Srdce nahlíží na střední cestu více z psychologického a praktického hlediska a popisuje ji, jako duchovní stezku, na které se učíme vidět věci tak, jak jsou, nikoli jak by měly vypadat podle našich smyšlených ideálů. Pro schopnost tohoto vidění je nutné plné uvědomění a pochopení svých pocitů pomocí soustředění a ustálení mysli. Díky tomu dokážeme důvěřovat životu a plout na jeho vlnách, což je nezbytné pro dosažení vnitřního míru, tedy smířlivé rovnováhy mezi emocemi a pocity. Dále rozpracovává myšlenku neexistence „já“, kde osvětluje buddhistické učení, které nerozporuje existenci jedince, ale jednotlivce, jakožto entity fungující nikoli na základě souvstažnosti všech jevů, příčin a následků, ale samostatně.

Metodologie

Ke zodpovězení výzkumných otázek bylo využito zejména kvalitativních metod. Pomocí těchto metod lze lépe uchopit zkoumané téma a poskytnou nám barvitější a obsáhlejší výsledky. V sociálních vědách pojem kvalitativní výzkum označuje výzkum, který se zaměřuje na to, jak jednotlivci a skupiny nahlížejí, chápou a interpretují svět. Podle jiných kritérií může být jako kvalitativní výzkum označován takový výzkum, který neužívá statistických metod a technik. V tomto pojetí je v opozici k výzkumu kvantitativnímu, v praxi psychologického a sociologického výzkumu jsou oba přístupy nejčastěji doplňkem jeden druhého

Základní teoretické znalosti a přehled jsme načerpali z literatury a internetových článků. Nabyté vědomosti jsme dále cizelovali, třídili a doplňovali pomocí polostrukturovaného rozhovoru, což je metoda, která umožňuje zasadit rozhovor do požadovaného tematického rámce, nicméně dává oběma stranám velkou svobodu v jeho konkrétním pojetí, což je pro získání nových informací velmi důležité. Výhoda spočívá v možnost doplňovat další otázky, protože zde jde o variabilní dialog. Střední cesta je velice rozsáhlé téma, takže polostrukturovaný rozhovor nám umožní zaměřit se na vybrané aspekty, ale nebude nám bránit v rozvoji dalších myšlenek a otázek. Nevýhodou je nízký počet dotazovaných a z toho pramenící vysoká subjektivita výpovědí.

Komunikace s respondenty probíhala osobně a elektronicky. To má samozřejmě své výhody i nevýhody. Velikou výhodou je, že se můžeme velice snad a v krátké době spojit s lidmi, kteří se hlásí k buddhismu a žijí na druhé straně Země. Osobní kontakt má velikou výhodu, že se můžete zeptat na více věcí, reagovat na výraz v obličeji a podobné věci.

Kontaktovali jsem kamaráda Michala, který je buddhistou a několik let buddhismus studoval, žil v Thajsku, navštěvuje chrámy. Rozhovor probíhal v domácím prostředí v příjemných podmínkách přímo u buddhistického oltáře. Michal je dovozcem čaje, který byl milým pohoštěním. Buddhismus je velice složitý, takže rozhovor na úvod do buddhismu nám zabral několik hodin. Michal vyprávěl o historii a základních otázkách buddhismu. Poradil nám, na co se soustředit a doporučil nám některé kontakty. Rozhovor byl směřován k polostrukturovanému, ale odpovědi byly velice rozsáhlé a rozvíjely další otázky. Rozhovor byl uvolněný. S Michalem jsme také v kontaktu pomocí e-mailu a Facebooku.

Po neúspěšném pokusu kontaktovat buddhistu z Ruska, jsme se rozhodili kontaktovat buddhisty z Thajska. Jako respondenty jsme si vybrali dvě studentky, které bydlí v různých částech Thajska, aby byly naše údaje maximálně objektivní. Pomocí sociálních sítí byl veden neřízený a následně řízený rozhovor. Respondentky žijící v zemi, kde je buddhismus nejrozšířenějším náboženstvím byly schopné a hlavně ochotné poskytnout nejrůznější informace a odpovídat na veškeré otázky. Jazyková bariéra často znesnadňovala vzájemné pochopení, ale pomocí překladače a dlouhého vysvětlování, jsme tento problém překonali.

Praktická část

Historie natolik velkého náboženského systému je spletitá. Přesto je zajímavé, že i přes rozdílnost směrů a pohledů za celou dobu historie nikdy nedošlo k ozbrojenému konfliktu a v podstatě učení se zachovala jednota. I v tom se buddhismus liší od dalších náboženských směrů. Počátek buddhismu se datuje do doby cca 580 př. n. l., kdy se narodil Buddha Siddhárta Gautama. Narodil se v Lumbiní, severním Nepálu. Ve věku 29 let opustil domov, aby nalezl osvícení. Skrze odříkání, disciplínu a meditaci dosáhl osvícení a zbavil se bolesti a utrpení. Poté se vydal na cestu učení lidí, jak dosáhnout osvícení a vyměnit se z cyklů zrození a smrti. Postupně se Buddhovo učení začíná šířit do mnoha zemí světa, což vede ke vzniku a rozvoji náboženství. Původně indické základy se rozšiřují o kulturní elementy střední, východní a jihovýchodní Asie. V průběhu historie se začínají objevovat i různá hnutí a směry. Mahájánový buddhismus se objevil a rozšířil v letech 150 př. n. l. a 100 n. l. Mezi jeho důležitá učení patří Lotosová Sútra, Diamantová Sútra a Sútra srdce. Mezi 3. a 7. stoletím se objevila tantrická forma buddhismu, vadržrajána. Ve stejné době byl kladen důraz na kreslení mandal a „magických“ kruhů, recitaci manter a vizualizace. Zdůrazňovalo se, že člověk potřebuje zkušeného učitele, aby mohl následovat učení Buddhy. Od 7. století došlo k úpadku buddhismu v Indii kvůli nárůstu hinduismu. V Číně se buddhismus začal šířit od 1. století n. l. V Koreji se Buddhismus šířil ve 4. století a postupně se dostal do Japonska. V průběhu 7. a především 8. století se rozvíjel buddhismus v Tibetu, přičemž dominantní zastoupení měly vadžrajánové školy. Na Západ se buddhismus dostává postupně od 19. a 20. století. Dnes je buddhismus rozšířený po celém světě. Šíření buddhismu na Západ přispěla i čínská okupace Tibetu. Čína zničila obrovské množství buddhistických klášterů a buddhističtí mniši byli pronásledovaní, a tak učení začala cíleně opouštět himalájské kopce. Buddhismus je v současné době poměrně zastoupený v Americe, Velké Británii i Austrálii. Největší populace buddhistů je v Číně. V Thajsku, Kambodži a Maynmaru je největší podíl buddhistů v populaci. V historii proběhlo několik koncilů, kdy se buddhisté snažili navrátit k původním myšlenkám Buddhy.

„Ta střední cesta znamená střed ve všem a v ničem zároveň. Buďte spokojeni s tím, co máte. Nedělejte příliš mnoho, nebo příliš málo. Buddha (Siddhártha) se snažil nalézt smysl života. Viděl jak se lidé rodí, stárnou, onemocní a umřou. Chtěl vědět, jak přestat trpět a rozhodl se stát mnichem a snažil se prozřít tím, že nepřijímal jídlo, nebo dýchal dokud mu nebylo špatně. Později zjistil, že tohle nebude odpověď. Odpověď je střední cesta.“- Tak začíná neřízený rozhovor s thajskou buddhistkou o tom, jak vnímá střední cestu ona, co o té střední cestě ví běžný člověk a hlavně, jak se uplatňuje v životě obyčejných Thajců.


Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako