obrzek domeku-home logo-FB


Obřady evangelické církve – konfirmace

Úvod

Hlavním cílem této práce je snaha o porovnání konfirmace v České republice a v Německu, a také vyzdvižení základních rozdílů v její přípravě a průběhu. Tento obřad je charakteristický pro evangelickou církev, kde jsou přesně určená pravidla pro tuto slavnost, avšak ne v každé církvi se jimi striktně řídí. Drobné odlišnosti se mohou vyskytovat jak u evangelíků v České republice, tak i v jiné zemi.

Slovo konfirmace pochází z latiny, což v češtině znamená potvrzení a z teologického hlediska se tím míní potvrzení křtu. Konfirmace není svátostí, ale pouhou služebností neboli zvykem, který není nijak zásadní pro status křesťana v církvi. Takto zásadní je jen křest. Ti, kteří byli pokřtěni jako nemluvňata z důvodu vyznání víry rodičů, jsou dříve nebo později postaveni před osobní rozhodnutí, zda potvrdit slib daný rodiči při křtu, či nikoliv. Proto se také říká, že konfirmace je potvrzením křestní smlouvy.

V této práci je také nutno zmínit vztahy českých a německých evangelíků. Zdeněk Susa na nezávislém evangelickém portálu Evangnet1) Konec chatu popisuje vývoj vztahů od dob náboženské reformace, protože když vystoupil Martin Luther a začal vyznávat přijímání podobojí, nebyli čeští vyznavači už jediní. V té době se posílil jejich vzájemný vztah, který pokračoval i v 19.století. Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 se evangelíci rozdělili a dobré vztahy mezi Českobratrskou církví evangelickou a Německou evangelickou církví v Československu začaly upadat. Po válce se opět vztahy obnovili a obě církve spolupracovali a pomáhali si. Po roce 1989 se začalo mluvit o odsunu Němců ze Sudet a později toto prohlášení předložila Českobratrská evangelická církev spolupracujícím evangelickým církvím v Německu. Byl sestaven program a pracovní skupina, která bude řešit problematiku česko-německých vztahů. Na konci Zdeněk Susa, jakožto evangelický kazatel a člen této skupiny říká, že vztah německý a českých evangelíků se tímto ještě více prohloubil a obě strany si uvědomili, jak je jejich minulost provázaná.

Výzkumné otázky

  1. Jakou historii a jaký význam má konfirmace v evangelické církvi?
  2. Jak probíhá její příprava a samotný obřad?
  3. Jak se liší průběh přípravy a obřadu v ČR a v Německu?

Literární rešerše

Než se začneme zabývat plným významem konfirmace je důležité zmínit, že konfirmace se neřadí mezi svátosti. Jak se uvádí v Heidelberském katechismu2), evangelická církev vyznává pouze dvě svátosti – křest a večeři Páně, které jsou ustanoveny v Novém Zákoně. To také můžeme považovat za jeden z hlavních rozdílů mezi katolickou a evangelickou církví. Nějaké rozdíly je si potřeba uvědomit. Na internetovém serveru Víra3) v odpovědi na otázku Jak se liší církev českobratrská od katolické vyjmenovává autor několik hlavních rozdílů. Například uvádí, že Českobratrská církev evangelická klade větší důraz na Písmo, ve kterém mají o 7 knih méně. Dále, že při večeři Páně nevěří, že dochází ke skutečné proměně chleba a vína v Tělo a Krev Pána na rozdíl od katolické eucharistie.

Agenda Českobratrské církve evangelické4) vysvětluje význam konfirmace jako potvrzení smlouvy křtu a upevnění ve víře. Také uvádí, že konfirmace byla přijata v 18.století a o té doby začalo její vyučování působit na dospívající děti a jejich přípravu na osobní rozhodnutí. Následně popisuje celý průběh přípravy na konfirmaci a podmínky pro její zúčastnění. Markéta Slámová v publikaci Katechismus pro rodiče: Konfirmace na stránkách intermetového evangelického časopisu Český bratr5) zmiňuje fakt, že mnoho konfirmandů neví, co je křest nebo zapomíná na jeho důležitost. Proto tvrdí, že důležitou roli zde hrají rodiče, kteří by měli s dětmi o křtu mluvit, vysvětlovat jim jeho důležitost a souvislost s konfirmací a dalšími obřady nebo s večeří Páně.

Rozdíly ve výchově a obřadech spojených s iniciací dětí uvádí Vít Machálek ve svém článku Výchova ve velkých světových náboženstvích na internetovém deníku Lidovky6). Jedno z hlavních témat poslední doby řeší problém ohledně výchovy dětí v naší společnosti. Rodiče málokdy předávají dětem správné názory a systém hodnot, kterého by se měly držet, natož víru. Srovnává proto výchovu v pěti největších světových náboženstvích, kterými jsou judaismus, islám, křesťanství, buddhismus a hinduismus. Každé z těchto náboženstvích se drží určitých tradic jak při narození dítěte, tak poté při dospívání, s čímž bývají nejčastěji spojeny právě obřady iniciace. Při narození děti dostávají jména, ale jejich získání se v náboženstvích liší. V hinduismu dostávají děti dvě jména. Jedno běžné a druhé tajné, které do jeho puberty znají pouze rodiče. V buddhismu dítě dostává jméno v chrámu a tento obřad se podobá křesťanským zvyklostem, neboť mniši při požehnání dítě pokropí vodou a poté zapálí svíčku, která je symbolem čtyř elementů: vody, ohně, země a vzduchu. Židovskou tradicí při narození dítěte je především obřízka, kterou osoba zvaná mohel provádí chlapcům osmý den po narození a až poté dítě získává hebrejské jméno. Křesťané narozené děti křtí, ale není to pravidlem, jelikož mohou být pokřtěni lidé všeho věku, kteří již ovšem musí podstoupit katechumenát neboli přípravu na křest. Křtěné dítě je ponořováno nebo poléváno vodou v přítomnosti obou rodičů a kmotrů. V rámci islámské víry je dítě pojmenováno po sedmi dnech od narození, kdy je zároveň obětováno zvíře a dítěti je ustřiženo pár pramínků vlasů. Stejné podobnosti i odlišnosti můžeme shledávat u iniciačních obřadů. Ty jsou většinou spojeny se studiem posvátných knih a posílání dětí do kláštera v rámci přípravy. Jediné z těchto náboženství, které nemá daný obřad dospělosti je Islám, avšak zde probíhá také obřízka, i když později než v judaismu, a to nejčastěji kolem sedmého roku života a bývá spojena s předčítáním celého Koránu. V hinduismu iniciační obřady jsou pouze pro chlapce, jelikož pro dívky bývá přechod do dospělosti sňatek. U chlapců se obřad koná mezi osmi až třinácti lety, při kterém získávají v průběhu posvátnou šňůru jako symbol pro nástup na cestu plnění jejich povinností. Mezi nejdůležitější část přípravy na obřad dospělosti v buddhismu bývá již zmíněné posílání chlapců do kláštera, kde se živí pouze vyžebraným a darovaným jídlem a učí se. V judaismu je takový obřad dospělosti nazývaný bar micva, během kterého na třinácté narozeniny chlapci předčítají Tóru v synagoze. V křesťanství se tyto obřady nazývají různě podle toho, o jakou křesťanskou církev se jedná. V katolické církvi se obřad dospělosti nazývá biřmování, které je také jedno ze sedmi svátostí, u protestantů nám již známá konfirmace, která není svátostí, ale i tak je velmi důležitá, jelikož je zcela zlomovým okamžikem v životě dítěte a také připravuje děti na Večeři Páně. I když jsou tato světová náboženství odlišná, můžeme pozorovat, že mají přece jen něco společného. Všechna se snaží vychovat děti podle jejich náboženských tradicí a zvyků, podle jejich hodnot, ale zároveň je vést k respektování, víře, duševní zralosti a naplnění smyslu života.

Morten Holmquist a Geir Afdal v publikaci Modes of learning and the making religion – The Norwegian and Finnish curriculum for confirmation porovnávají způsoby a osnovy učení při náboženské přípravě na konfirmaci v Norsku a Finsku. Obě tyto země jsou luteránské a zároveň jako jediné ze severských zemí, které mají oficiálně stanovené osnovy pro křesťanskou výuku, a to je důvodem, proč jsou v mnoha ohledech podobné, ale i odlišné. I když počet stále klesá, pro konfirmaci se rozhodne ve Finsku a Norsku okolo 70 % mladých lidí. Obě osnovy jsou brány jako národní plány, které se snaží zajistit prostředky místním sborům. Norské osnovy pro výuku jsou sestaveny ze tří původních. Dvou o konfirmaci a její přípravě a z jedné o instrukcích pro křest. Další nový vzdělávací program byl ustanoven v roce 2010 a konfirmace už není chápána jako samostatné učení, ale jako součást kompletního vzdělání každého křesťana. Cílem programu je poskytnout vzdělání každému pokřtěnému do osmnácti let. V Norsku proto přistupuje ke konfirmaci zhruba 65 % mladých lidí. Ve Finsku má evangelická luteránská církev nejvyšší stupeň autonomie, což znamená, že je oddělena od státu již od roku 1919. Samostatně může vybírat daně, jmenovat biskupy a jelikož má zároveň status lidové církve, tak může provádět i obřady jako jsou svatba a pohřeb. V roce 2001 byla přijatá osnova pro výuku konfirmace, která tvrdí, že konfirmace bude vyučována v církevních školách pomocí studia katechismu. Dále autoři uvádí některé z hlavních rozdílů spojených s přípravou a výukou konfirmace. Příprava na konfirmaci ve Finsku souvisí s výukou, která je více strukturovaná, a také se drží pevně stanovených teologických a pedagogických principů. Jejich učení je založeno na pečlivém individuálním studiu katechismu. Náboženství je zde bráno jako logický a racionální systém víry. Na druhou norská výuka spočívá především v kolektivním učení a společenské interakci při volnočasových aktivitách, ve kterých mladiství získávají zkušenosti o náboženských jevech.

Metodologie

V první řadě je nutno zmínit rozdíly mezi metodami, které se v dané práci dají použít, a to mezi metodou kvalitativní a kvantitativní.

Kvantitativní, též nazývána jako empiricko-analytický výzkum se zaměřuje na hledání vztahů mezi dvěma nebo i více proměnnými a je také založena na deduktivním přístupu, což znamená, že v teoretické části vytvoříme hypotézy, které pak porovnáváme se získanými daty. Při kvantitativní technice sběru dat můžeme užívat experimenty nebo například strukturované pozorování. Ve všech případech ovšem získáváme jen ta data, která jsou potřebná ke srovnání námi vytvořených hypotéz. Mezi výhody kvantitativního výzkumu patří například rychlý sběr a analýza dat, ale má také svá negativa a to například, že výsledky mohou být příliš abstraktní.

Kvalitativní výzkum klade důraz na hloubkové poznání námi pozorovaného sociálního jevu. Dále se také snaží vytvořit komplexní obraz dané problematiky a jeho cílem je vytvořit novou teorii. Je založen na induktivní logice, kde na počátku každého výzkumu je sběr dat, ze kterých se následně pozoruje pravidelnost teorie nebo našich hypotéz. Mezi kvalitativní metody se řadí například zúčastněné pozorování nebo nestandardizovaný rozhovor. V takovéto metodě výzkumu se výzkumník snaží shromáždit všechna data související s daným tématem. Výhodou kvalitativního výzkumu je zkoumání problému v přirozeném prostředí nebo zohlednění různých zvláštností. Mezi negativa se řadí například časová náročnost či možnost subjektivizace výzkumníkem.

V naší práci budeme především využívat kvalitativních metod, a to hlavně polostrukturovaného rozhovoru, který spočívá v předem připravených otázkách, které během rozhovoru budeme podle situace měnit, doplňovat otázkami dalšími, nebo některé úplně vynecháme. Volbou polostrukturovaného rozhovoru si zajistíme flexibilitu a větší volnost, než by nám mohl nabídnout strukturovaný rozhovor a zároveň se vyhneme neorganizovanosti a nesystematičnosti rozhovoru nestrukturovaného.

Praktická část

Historie evangelické církve a konfirmace

Evangelická církev nazývána obecněji jako protestanská, je jedna z hlavních směrů křesťanství. Toto hlavní rozdělení neboli rozpad církve především na katolickou a protestanskou, se uskutečnilo během náboženské reformace v 16.století. V té době církev procházela krizí, kde panoval rozpor mezi Biblí a skutečnou praxí (krize mezi slovy a činy). Církev prodávala odpustky a vlastnila třetinu pozemků, tudíž se nesnažila potlačovat chudobu, což vzbuzovalo napětí mezi reformátory. Mezi nejznámější reformátory patří Martin Luther v čele německé reformace a v čele švýcarské reformace Jan Kalvín nebo Ulrich Zwingli. V roce 1517 sepsal Martin Luther 95 tezí (článků) proti odpustkům, které byly nejdříve napsané v latině, ale vzápětí se přeložily do němčiny a rozšířily po celém Německu. V roce 1522 vznikla podle něj luteránská církev. Dalším důležitým reformátorem byl Jan Kalvín, který v roce 1540 založil tzv. kalvinismus (reformovaná církev), který kritizoval církev a smysl viděl v práci a podnikání. Společným jmenovatelem evangelických církví luterských i reformovaných jsou 3 sola: Sola scriptura (pouze Písmo), Sola fide (pouze víra), Sola gratia (pouze milost), které měly podle Martina Luthera rozdílnou míru jejich důsledků v praxi.

Vývoj náboženského obřadu dospělosti, nazývaný biřmování, vznikl již ve středověku. V té době bylo církví chápáno a předáváno jako vyzbrojení k boji a ke svědectví a rozšíření Boží milosti. Během reformace hlavní reformátoři odmítli biřmování jako svátost a následné rozšíření milosti,ale zastávali názor, že při křtu člověk dostává Boží milost plnou a neměnnou. Také v té době nemělo vyučování a příprava na obřad dospělosti žádné slavnostní zakončení, pouze Jednota bratrská, která při příjímání podržela u stolu Páně vzkládání rukou. Až při vzniku protestantismu v době reformace se začíná užívat termín konfirmace. Tento termín a rozšíření jeho slavnosti došlo především v 18. století, jelikož reformační církve dlouho dobu nechtěly přijímat katolické svátosti biřmování. Toto rozšíření bylo ovlivněné z největší části vlivem pietismu, což je po náboženské reformaci nejvýznamnějším protestantským hnutím, které klade důraz na podřízení veškerého života každého křesťana všem křesťanským zásadám. Později se ztrácela pozornost na objektivní stránku Boží milosti a nejdůležitější začala být subjektivní stránka, která stavěla přípravu na konfirmaci do pozice citového působení na vzdělávající se dospívající děti při osobním rozhodnutí o jejich budoucím závazku k Bohu a církvi.

1) Českobratrská církev evangelická a českoněmecké vztahy. [online]. Copyright © 2001-2017. [cit 12.3.2017]. Dostupné z: https://www.evangnet.cz/cce_pruvodce:ceskonemecke_vztahy
3) Jak se liší českobratrská církev od římskokatolické? [online]. Copyright © 1998-2016. [cit 12.3.2017]. Dostupné z: http://www.vira.cz/otazky/Jak-se-lisi-cirkev-ceskobratrska-od-rimskokatolicke.html
4) Agenda Českobratrské církve evangelické. Dostupné z: https://www.evangnet.cz/materialy/liturgie/661-agenda_cce_i
5) Katechismus pro rodiče: Konfirmace. [online]. Copyright © 2012. [cit 12.3.2017]. Dostupné z: http://www.ceskybratr.cz/archives/2510
6) Výchova ve velkých světových náboženstvích.[online]. Copyright © 2016. [cit 7.4.2017] Dostupné z: http://machalek.bigbloger.lidovky.cz/c/39358/Vychova-ve-velkych-svetovych-nabozenstvich.html

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako