obrzek domeku-home logo-FB


Hlavní mezníky při studiu člověka a společnosti v Čechách

vypracoval: František Zdeněk

obor: VSSRK

1. Úvod

Hlavní mezníky při studiu člověka a společnosti v Čechách vedou k pochopení současného vývoje společnosti. Odpovídají nám na jednu z nejčastějších otázek lidstva „Co je člověk, čím jsou lidské bytosti?“. Odpovědět na tuto otázku měly snahu všechny náboženské systémy i různí myslitelé a filosofové. Národy i rasy jsou a byly rozdílné, ať už z pohledu barvy pleti, zvyků, jazyka či historie. Člověk jako takový se vyvíjel tisíce let. Proces vývoje vedl ke vzniku druhu Homo sapiens a odehrál se během dlouhého období kenozoika a jedná se o evoluci člověka (antropogeneze). V současnosti se na jeho studiu podílí velké množství vědních oborů - vedle paleoantropologie je to například primatologie, geologie, klimatologie, embryologie nebo archeologie. Velký posun v novější době umožnil rozvoj genetiky. V tomto směru antropogeneze představovala velmi dlouhý a komplikovaný proces pro člověka. Navazující vědou je paleoantropologie. Ta zkoumá a porovnává člověka z pohledu genetiky a anatomie, nejčastěji čerpá z kosterních pozůstatků. Hlavním cílem práce bude ujasnit čtenářům, jak a kdy hlavní mezníky v Čechách probíhaly a také kdo byl jejich autorem, nebo o co přesně nás a naší společnost obohatily. „Kdo zná jen tělo a smyslové ústrojí člověka, je sice biolog, ale není ještě antropolog. Pouhé poznatky biologické a fyziologické netvoří ještě vědu o člověku a poznání tělesné stránky není to jediné a hlavní, nač se člověk ptá a co musí vědět, aby mohl žít. Je třeba vědět, je-li člověk pouhé zvíře anebo něco víc, je-li smrtelný či nesmrtelný, svobodný či nesvobodný, odpovědný či neodpovědný, atd. Žádná nauka, která se chce vydávat za vědu o člověku, se nemůže a nesmí těmto otázkám vyhýbat.“ To tvrdí známý český antropolog a filosof Dominik Pecka.“ 1) V dnešních Čechách byl obor antropologie dlouhou dobu spojován s fyzickou stránkou člověka. Veřejnost si při pomyšlení na antropologii povětšinou představí vědu zkoumající kosterní nálezy a nějaká historická naleziště. Antropologie však v sobě zahrnuje průřez vědními disciplínami, kterými jsou např. psychologie, sociologie nebo etnologie. 2)

2. Historie

2.1. Historie

Ve 4. stol. se dali lidé do pohybu a jednotlivé kmeny se stěhovaly z místa na místo. Začalo tzv. stěhování národů. Germánské kmeny se postupně usazovaly na území západní říše římské a když germánský vojevůdce Odoaker sesadil roku 476 západořímského císaře Romula Augusta, velké antické imperium se rozpadlo. To byl počátek nové doby, kterou nazýváme středověk. Vyspělý antický způsob života upadal. Bohatá města hospodářsky upadala. Místo pokroku se lidé znovu vraceli k primitivnímu způsobu žití. Na našem území vzniklo první správní zřízení - Sámova říše. Jednalo se o kmenový svaz Slovanů existujících ve střední Evropě. 3) V dalším období na našem území vzniká Velká Morava neboli Velkomoravská říše, to bylo označení pro první stabilní knížectví západních Slovanů a rozkládala se převážně na území dnešní Moravy, Slovenska, Maďarska, Rakouska, Lužice a Slezska, které byli podřízené i slovanské kmeny, sjednocené rodem Přemyslovců na území Čech mezi léty 833- 907. Začíná se prosazovat křesťanství. Náboženství se stalo středem veškerého dění. Přineslo to rozvoj ve vzdělání. Po roce 863 přišli na naše území věrozvěsti Cyril a Metoděj, kteří psali knihy ve slovanském jazyce. Po rozvrácení Velké Moravy (kolem roku 906) Maďary začínají pronikat do popředí Přemyslovci, kteří postupem času Moravu připojují a vzniká Český stát, jehož hranice tvoří jádro státu dodnes. 4) 5)

Na starověk navazuje Novověk, přechod ze starověku trval desetiletí. Někteří historikové uvádí začátek novověku od rozpadu byzantské říše v roce 1453, jiní až od objevení Ameriky v roce 1492. Známkou novověku je zvýšená pozornost člověku. Rozvíjí se studium antických dějin. Vzniká jeden z nejdůležitějších převratů v myšlení, humanismus. Z pohledu umění se návrat k antice a zpracování nenáboženských motivů nazývá renesance. První náznaky humanismu a renesance se objevovaly už v 14. stol. v severní Itálii, ale v raném novověku je přijala celá Evropa. 6) V zemích Koruny České byli po husitských válkách jak katolíci, tak jednota bratrská a kališníci. Někteří přijali myšlenky M. Luthera a říkali si novoutrakvisté. Rudolf II. všem ve svém Majestátu zaručoval svobodu vyznání. 7) Spory mezi katolíky a nekatolíky v Českých zemích se začaly po odstoupení Rudolfa II. (1611). Po zvolení Ferdinanda Štýrského nástupcem českého krále Matyáše, se situace vyhrotila do pražské defenestrace. Povstání nekatolických stavů bylo potlačeno císařským vojskem a vojskem Katolické ligy 1620 na Bílé hoře. České stavovské povstání se rozrostlo v celoevropský konflikt. 8) Nejvyšší postavení měla šlechta. Poddaní nemohli např. uzavírat sňatky, stěhovat a studovat. Šlechta vlastnila téměř všechno, obyvatelé museli robotovat. Jednalo se o období Habsburků. Roku 1781 zrušil Josef II. poddanství, takže lidé mohli svobodně rozhodovat o svém životě, ačkoli robota byla zachována až do roku 1848. K tomuto období se váže ještě jedna událost a tou je 1. Světová válka. Vzdělání v novověku se opírá o vznik humanismu a renesance. Vznikne knihtisk, který hodně pomůže k vzdělanosti. V roce 1780 byla uzákoněna povinná školní docházka. 9) Kromě rozvoje vzdělání jako celku bych ještě zmínil událost první pitvy z r. 1600. Provedl jí Jan Jesenský (Jan Jesenius) a byla to několikadenní pitva mužského těla. Později byl ovšem tento průkopník popraven společně s 27 českými pány na Staroměstském náměstí na popud církve. Mezi další průkopníky novověku patří Jan Kepler, který vydal spis Astronomia nova o teorii pohybu planet. Další událostí datovanou do toho období je vynalezení parního stroje Rak a později i sestavení a předvedení českým technikem Josefem Brožkem. Také v tomto období vznikla česká národní hymna „Kde domov můj?“. Na jejím vzniku se podíleli František Škroup (hudba) a Jan Kajetán Tyl (text). 10)

2.2 Národní obrození

Pro naši kulturu je však z hlediska antropologie nejdůležitějším mezníkem doba národního obrození, je to doba, kdy je snaha upevnit hodnoty společnosti a podpora a prosazování češtiny. 11) Za počátky Národního obrození se považuje 18. století. Jedná se o proces, při kterém se zastavil jazykový úpadek češtiny, vytvořil se nový spisovný jazyk a s ním se obrodila i česká národní literatura, nastalo obnovení kultury.

2.2.1. První fáze obrození

Bohuslav Balbín byl významným českým literátem, historikem, zeměpiscem a pedagogem. Je řazen k nejvýznamnějším osobnostem českého baroka. Psal výhradně latinsky. Snažil se pomoci svízelné situaci českého národa a literatury, která neustále čelila násilné germanizaci. Proto psal proti necitlivé rekatolizaci a germanizaci, za což byl pronásledován. 12) Karel Thám, český spisovatel a překladatel, navštěvoval gymnázium, studoval filozofii, v níž dosáhl doktorátu. Po studiích pracoval v Národní veřejné knihovně pražské na katalogizaci staré české literatury, pravděpodobně se právě zde stal velkým vlastencem a bojovníkem za práva češtiny. 13) František Martin Pelcl též Pelzel, byl český spisovatel, historik a filolog. 14) Václav Thám celým jménem Jan Šimon Václav Thám, byl dramatik, básník, překladatel, herec. Inicioval založení vlasteneckého divadla, tzv. Boudy, kde působil jako režisér, dramaturg i herec. 15) Prokop Šedivý byl český dramatik, buditel a herec. Účastnil se založení Boudy, kde působil jako herec. 16) Jan Nepomuk Štěpánek, významný český divadelník, herec, režisér, dramatik, dramaturg, překladatel, spisovatel, redaktor, publicista a divadelní ředitel. Jednalo se o jednu z vůdčích osobností českého divadla první třetiny 19. století. 17) Matěj Kopecký, dodnes považovaný za „patriarchu českého loutkářství“, byl jedním z řady českých loutkoherců - národních buditelů, kteří v 1. polovině 19. století svým dílem šířili na venkově českou divadelní kulturu. 18) Václav Matěj Kramerius, vlastním jménem Valentin Kraméryus, byl český spisovatel, zakladatel českého novinářství, majitel českého nakladatelství a vydavatel novin. Svojí činností přispěl k pěstování českého jazyka a k jeho šíření po zemích Koruny české v době národního obrození. Byl nadšeným propagátorem a popularizátorem osvícenských reforem císaře Josefa II. 19) Antonín Jaroslav Puchmajer byl český spisovatel, překladatel a vlastenecký kněz. Působil na růpzných místech v Čechách, byl přítelem Dobrovského a získal pro své záměry řadu dalších obrozenců. Napsal i mluvnici cikánštiny. Vystudoval filosofii v Praze. 20) Významnou složku té doby se dá považovat rozvoj ústní lidové slovesnosti. Národní obrození se orientovalo na více kulturních prvků a jevů. Hlavní důraz byl kladen na studium jazyka a jeho vývoj. O to se nejvíce zasloužil Josef Dobrovský (1753 - 1829), který mu položil základ po gramatické stránce. 21) Jeho vědecká práce začala v roce 1788. Dokázal, že vzácný rukopis svatého Marka uchovaný v Praze, není originál, ale opis z 9. století. Svým zaujetí pro pravdu a svou kritičností vyvolával Josef Dobrovský u mladší generace dojem jeho nevlasteneckého cítění. Byl obhájcem svobody myšlení a vědeckého úsudku a také nesmlouvavým kritikem. Kritiku pokládal za veřejnou záležitost potřebnou pro vědecký výzkum a pro zlepšení společenských poměrů. Neuznával předsudky a legendy tehdejšího náboženského života, ale přesto byl hluboce věřícím člověkem. 22)

2.2.2. Druhá fáze obrození

Druhá vlna obrození byla spojována s důrazem na jazykové pojetí národa. Dobrovského slovník už nestačil, proto bylo potřeba vytvořit novou českou slovní zásobu. Toho se ujal Josef Jungmann, byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel. Celý život se pokoušel o položení teoretických základů novému vývoji češtiny. To se mu také prakticky podařilo. Jeho přínos pro českou literaturu a českou kulturu byl obrovský. Přeložil Slovo o pluku Igorově, překládal Goetheho, Schilllera, Miltona, Chateaubrianda. Je autorem první učebnice literární teorie a poetiky, Vydal pětidílný Slovník česko-německý. Práce Josefa Jungmanna byly nejen vědeckými, ale i vlasteneckými činy velikého dosahu. Jeho organizační schopnosti i neúmorná pracovitost k němu přitahovaly celou řadu příslušníků mladší generace, mladé básníky i vědce. Dalšími představiteli jsou František Palacký, zakladatelem českého dějepisectví, vůdčí osobnost národního obrození, v mládí autor veršů, editor staročeských památek. 23) Pavel Josef Šafařík byl historik a jazykovědec, významný představitel slavistiky, básník. 24) František Ladislav Čelakovský, český básník a vědec, často se scházel s Jungmanem, kterého obdivoval a těšil se jeho přízni. Měli stejný pohled na svět a ve všech literárních i osobních sporech vždy stáli při sobě. 25) Jan Kollár slovenský básník, sběratel lidové slovesnosti, estetik, jazykovědec a evangelický kněz. 26) Václav Kliment Klicpera dramatik, prozaik, básník, zakladatel novodobého českého dramatu, ve spolupráci s dalšími buditeli založil v Hradci ochotnické divadlo a literární a kulturní středisko, v němž vyrůstal např. i J. K. Tyl. 27) Magdalena Dobromila Rettigová první česká spisovatelka, autorka sentimentálních povídek a proslulých kuchařských knih. Cílem próz Rettigové je morální, citová a volní výchova. Psala i příležitostné a pozdravné básně a divadelní hry. Psala také německy psané memoáry, které vynikaly subtilní povahokresbou. 28) V době Národního obrození vzniklo mnoho osvětových a vědecko - vzdělávacích institucí, například Česká expedice Václava Matěje Krameria. Druhá vlna českých obrozenců vystupovala s politicky laděným obrozeneckým programem. Vzniká cela řada literárních děl, které velice úzce souvisejí s lidovou tvorbou – folklórem, kdy je snaha zaznamenat mizející svět duchovní kultury českého národa. 29)

2.3. Etnografie

Velkým mezníkem pro studium člověka a společnosti byl vznik etnografie. Jedná se o společenskou vědu zkoumající a popisující modely chování, sociální organizaci, zvyky, hudbu a umění v jednotlivých lidských kulturách a společnostech. Vznikla na začátku. 19. století. U nás za její počátky považujeme sběr národních písní, pohádek a pověstí, národních zvyků, krojů atd. Sběratelské aktivity odborných pracovníků i amatérských nadšenců vyvrcholily Národopisnou výstavou Českoslovanskou (Praha 1895), která iniciovala vznik Národopisné společnosti a Národopisného muzea. 30) Další z vědců, který se zasloužil o vznik české etnografie, byl Lubor Niederle. Záběr jeho vědecké činnosti byl velmi široký – od slavistiky, antropologie, etnologie/etnografie až k archeologii. Při studiu společnosti prosazoval komplexní pohled zahrnující výzkum etnogeneze na straně jedné a kulturní historie na straně druhé. Jeho dílo Slovanské starožitnosti zůstává dodnes hlavním zdrojem údajů týkajících se etnogeneze, etnické a kulturní historie všech slovanských národů. Jako základní charakteristiky národa uvádí Niederle tělesné a rasové znaky spolu s používáním národního jazyka. 31) Český historik Čeněk Zíbrt, folklorista a doktor filosofie byl jedním ze zakladatelů české etnografie, byl autorem celé řady prací týkajících se českých zvyků a obyčejů, ale i materiální kultury. Zíbrta je možné řadit pro jeho způsob výkladu mezi evolucionisty (např. pro jeho důraz na studium přežitku) i pro snahu objevit „kulturní historii“ jako dějiny kultury v souvislosti se vznikem duchovní i materiální kultury. Zíbrt publikoval v časopisech a vydal několik svých děl z oboru kulturní historie a folkloru. Nejvíce se zajímal o studium československého lidu. 32) Dalším představitelem etnografie byl Aleš Hrdlička se narodil v Humpolci roku 1869, většinu svého profesního života však strávil v USA. Ve třinácti letech emigroval s rodiči do USA, kde dosáhl vysokoškolského vzdělání v oboru medicíny. Poté se rozhodl zabývat antropometrií a fyziologií člověka. Procestoval Evropu, posléze Ameriku, zaměřil svou pozornost na výzkum původu ras a člověka. Je autorem teorie o osídlení amerického kontinentu původním obyvatelstvem z Asie. Hrdlička se stal světovým odborníkem v Paleoantropologii, jejímž byl spoluzakladatelem. Provedl také rozsáhlé terénní výzkumy v Československu ale i v Indii, Ceylonu, Jávě, Austrálii a v dalších vzdálených částech světa. Byl to právě Hrdlička, který se zabýval klasifikací jednotlivých antropologických disciplín a vytvořil předpoklady pro chápání jejich diferenciace a struktury. V zásadě můžeme vědy o člověku členit na přírodní, tedy reálné, empirické a kulturní či psycho - sociální, nebo jak jsme dosud zvyklí, na přírodní a společenské. V pojetí Aleše Hrdličky se nazývá přírodovědná antropologie antropologií fyzickou, na rozdíl od kulturní a sociální antropologie, které studují kulturní a společenské projevy populací a lidstva vůbec. Uvedené pohledy na klasifikaci antropologických disciplín se týkají především teoretického pojetí antropologie jako vědy. Aleš Hrdlička zemřel roku 1943 jako celosvětově uznávaný paleoantropolog a lékař ve Washingtonu. 33) Významná osobnost v české antropologii a současníkem Hrdličky byl Jindřich Matieka. Jednalo se o v Čechách působícího lékaře a antropologa. Provedl a zpracoval rozsáhlý výzkum obyvatelstva v českých zemích i kosterních pozůstatků významných Čechů, soustavně budoval antropologické muzeum založené Hrdličkou, podílel se na budování ústavů pro postižené. Během svého akademického působení vychoval mnoho významných českých antropologicky orientovaných odborníků např. Emanuela Vlčka nebo Jaroslava Suchého. 34) 2.4. 20. století Ve 20. století je nejdůležitějším datem 28. října 1918 – vznik Česko-slovenské republiky jeho hranice byly vymezeny mírovými smlouvami a z nich vycházejícími rozhodnutími v rámci versailleského mírového systému. Lid jásal nad samostatností i nad koncem 1. sv. války. Prvním prezidentem byl T.G. Masaryk jinak označován i jako president osvoboditel. 35) Další událostí je 2. světová válka (1939 – 1940). V tomto období vznikl Protektorát Čechy a Morava. Opět se vrací němčina a germanizace státu a obyvatel. Z tehdejšího německého pohledu šlo o legální a mírové obsazení na základě společného prohlášení československé a německé vlády ze dne 15. března 1939, které pouze zohlednilo to, že Československo byl uměle vytvořený stát, a historicky vytrhující české země z životního prostoru německého národa, vnitřně neschopný existovat a představující ohnisko nestability, ohrožující evropský mír. 8 Z pohledu mezinárodního a československého práva se jednalo o zamaskovanou formu nelegální anexe. 36) Druhá světová válka po sobě zanechala svět rozdělený na dva mocenské bloky – západní a východní. V každém z nich byla zcela jiná ideologie, na západě demokracie a na východě komunismus. Byl posílen vliv levicově orientovaných ideologií a politických stran. Ve střední a východní Evropě byl, vlivem špatného hospodářského stavu poválečné doby, posílen vliv komunistických stran, nabízejících východisko ve formě vlády lidu. Komunismus byl navíc deformován stalinismem a s tím souvisejícími principy totalitní diktatury. Takováto forma komunismu (stalinismu) byla uplatněna v průběhu druhé poloviny čtyřicátých a první poloviny padesátých let u nás. Ačkoliv proklamovala vládu lidu, byla jedinou vládnoucí stranou strana komunistická. Totalitní režim byl ukončen v roce 1989, kdy nastala Sametová revoluce .37) Roku 1993, 1. ledna, vzniká samostatná Česká republika. Prezidentem se stává Václav Havel. Následně Česká republika vstupuje do mezinárodních organizací např. NATO - euroatlantický mezinárodní vojenský pakt , OSN – organizace spojených národů, cílem je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce, EU – evropská unie - je politická a ekonomická unie, cílem Unie je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení.

3. Kritické zhodnocení

Studiem daného tématu prostřednictvím dostupné literatury jsem se dozvěděl mnoho o vývoji studia člověka a rozvoji jednotlivých věd, které mu napomáhaly. Jak je již výše zmíněno každý člověk, rasa i národ se tisíce let postupně vyvíjeli až do dnešní podoby a stejně tomu bylo i ve vývoji člověka v Čechách. Je těžké hodnotit tyto změny ve vývoji člověka, zda jsou pozitivní nebo negativní. Každé období má své pro i proti, každý člověk je jiný. Můj názor však je, že dnešní společnost se na jednu stranu rozvíjí a na druhou stranu se vracíme zpět k primitivním způsobům jednání. Lidé přestávají komunikovat prostřednictvím těla a jazyka. Převládá komerční způsob života nad tím duchovním. Jsme mnohem náročnější než lidé bývali dříve. Upínáme se k materialismu. Velká část obyvatelstva udělá pro získání hmotného zajištění všechno. Myslím, že tento způsob žití nepovede v budoucnu k ničemu dobrému. Ani media nejsou žádným vzorem, spíš naopak, nutí obyvatelstvo vidět to špatné. Každý den uvádějí do popředí ty špatné zprávy, katastrofy, kdo jaký má a nemá majetek a podstata bytí se tak vytrácí. Člověk je zahlcen informacemi, které z velké části nepotřebuje. Naštěstí se zde objevují lidé, kteří vidí svět v lepším světle, snaží se připomínat tradice a vyzdvihovat je. Osobně si myslím, že člověk nedokáže objektivně ovlivnit své chování a své činy. To lze pouze zpětně a mnohdy to může být pozdě. Je otázkou zda všichni významní autoři a představitelé různých směrů ovlivnili lidstvo a jejich kulturu pozitivně nebo naopak. Myslím, že je důležité rozpoznat rozdíl a z každého si vzít to pozitivní.

4. Diskuze s potenciálním čtenářem

Co by se stalo, kdyby v českých zemích nedošlo k rozvoji antropologie, jak ji známe v dnešním smyslu. Rozvoj studia člověka a společnosti se postupně lišil od doby starověku, novověku, Rakouska Uherska, přes protektorát Čechy a Morava až k České republice jak ji známe dnes. Je k zamyšlení, jaký by byl rozvoj naší společnosti, co by nastalo, kdyby Německo neprohrálo 2. světovou válku a my pod něj stále spadali? Národy i společnost se vyvíjí, vývojem prochází každý národ bez rozdílu, mění své tradice a kulturu, jenž jsou základem pro etnografii. Naše kultura a tradice jsou věci, které nám nikdo nemůže vzít na rozdíl například od majetku. Je vhodné se zamyslet co je důležitější a jaké hodnoty bude člověk upřednostňovat.

1) PECKA, D. Člověk: filosofická antropologie I. 1. vyd. Řím: Křesťanská akademie, 1970. s. 220.
2) KOKAISL, Petr. Základy Antropologie. [online] Poslední aktualizace: 2008. [citováno dne 13.05.2015] Dostupné z: <http://www.hks.re/wiki7/lib/exe/fetch.php?media=2014:uvod_do_antropologie3.pdf.
30) KOKAISL, Petr. Základy Antropologie. [online] Poslední aktualizace: 2008. [citováno dne 13.05.2015] Dostupné z: <http://www.hks.re/wiki7/lib/exe/fetch.php?media=2014:uvod_do_antropologie3.pdf
31) MALINA, Jaroslav a kolektiv. Encyklopedie antropologie [online] Ústav antropologie, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2009-2014 [cit. 13.05.2015]. Dostupné z www:http://is.muni.cz/do/sci/UAntrBiol/el/encyklopedie/encyklopedie.html
32) MALINA, Jaroslav a kolektiv. Encyklopedie antropologie [online] Ústav antropologie, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2009-2014 [cit. 13.06.2015]. Dostupné z www:http://is.muni.cz/do/sci/UAntrBiol/el/encyklopedie/encyklopedie.html
33) KREJČÍ, PREISOVÁ, Andrea, ŠOTOLA, Jaroslav a kol.. Kapitoly z historie antropologického myšlení. [online] Poslední aktualizace: 2008. [citováno dne 13.05.2015] Dostupné z: <http://www.ksoc.upol.cz/fileadmin/ksa/kulturni-antropologie/frvs/kap_antropolog.pdf
37) KREJČÍ, PREISOVÁ, Andrea, ŠOTOLA, Jaroslav a kol.. Kapitoly z historie antropologického myšlení. [online] Poslední aktualizace: 2008. [citováno dne 13.05.2015] Dostupné z: <http://www.ksoc.upol.cz/fileadmin/ksa/kulturni-antropologie/frvs/kap_antropolog.pdf.

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako