obrzek domeku-home logo-FB


Ramadán u nás a v Albánii

Úvod a cíl práce

Postní období je nedílnou součástí mnoha náboženství. Je to doba umírnění, pro některé velká zkouška jejich vůle, ale také toho, jak silná je jejich víra.

Ramadán je jedním z nejvýznamnějších svátků islámu. Je součástí jednoho z pěti pilířů, které by měl každý muslim striktně dodržovat. Hlubším smyslem půstu je přiblížení se k duchovní podstatě náboženství a touha zalíbit se více Alláhovi.

V této práci se zabýváme právě tímto pro muslimy velmi důležitým obdobím. Cílem je konkrétněji se zaměřit na odlišnosti ve způsobu dodržování půstu, které by mohly být způsobené vlivem území, ve kterém se muslimové nacházejí a odpovědět tak na hlavní výzkumnou otázku včetně jejích podotázek. Nabídneme zde srovnání s muslimy žijícími v Albánii, abychom umožnili nahlédnout na stejné náboženství ve dvou odlišných zemích a ukázat, zda se objevují výrazné kontrasty či nikoliv.

Hlavní výzkumná otázka

Existují odlišnosti ramadánu způsobené vlivem území, ve kterém muslimové žijí?

Podotázky

  • Jak se dodržuje ramadán v rodné zemi a jak na území ČR, v čem jsou odlišnosti?
  • Trestá se porušení ramadánu, nebo jsou věci, které se dají prominout a není na ně kladen takový důraz?
  • Nechávají se muslimové ovlivnit nemuslimskou společností, ve které žijí?

Literární rešerše

Luboš Kropáček ve své knize Duchovní cesty islámu obecně popisuje měsíc ramadán a náležitosti půstu. Zabývá se zejména tím, jaká pravidla jsou s tímto postním obdobím spojena. Poukazuje například na to, že půst se dodržuje pouze přes den. Svůj text často doplňuje úryvky z Koránu: Jest vám dovoleno přiblížit se v noci postní k manželkám svým… Jezte a pijte až do chvíle, kdy od sebe rozeznáte bílou a černou nit na úsvitu, potom udržujte plný půst už do noci. V poslední části této kapitoly pojednává o různých mírách tolerance vůči jinověrcům či méně zbožným spoluobčanům, kdy je ve většině islámských zemích požadováno, aby pohoršlivě neporušovali půst na veřejných místech.

Kniha Zaostřeno na islám od autora Hammudah Abd al-‘Átí nám objasňuje nejenom základní pojmy v daném náboženství, ale také z ní můžeme čerpat podrobnější informace o jednotlivých tématech. V jedné kapitole se autor přímo zaměřuje na období půstu. Zabývá se především jeho významem, což je vnitřní smíření, které je považováno za zdroj neustálého míru s Bohem. Problémem je, že muslimové často půst nedodržují a nebo si jeho význam již neuvědomují. Striktní dodržování půstu během ramadánu považuje v dnešní době spíše za utopii.

Lukáš Lhoťan je bývalý muslim, nyní konvertita ke křesťanství. V jeho knize Islám a islamismus v České republice se setkáváme s jeho poznatky, které jakožto člen muslimské obce posbíral. Kniha se zabývá vývojem a zmapováním muslimské komunity na našem území. Lukáš Lhoťan je také velice známý svou otevřenou kritikou islámu, se kterou se setkáváme i v této knize. Muslimy označuje za kolaboranty s nacisty, spolupracovníky STB. Zaměřuje se na spolupráci se Saúdskou Arábií, která finančně podporuje české muslimy. Zmiňuje zde také různé vzdělávací/výměnné pobyty, kde přednášejí ortodoxní muslimové, prosazující právo šária.

V roce 2009 vydala muslimská obec, prozatím nejpodrobnější, knihu neboli spíše brožurku o ramadánu, psanou v českém jazyce, která se jmenuje Zákady půstu v ramadánu. Tato brožka nám stručně vysvětluje všechny postupy během ramadánu. Pravidla, výjimky, tresty, náhrady a další, které nás provází v tomto období.

Metodologie

Cílem naší práce je porovnat dodržování zásad u muslimů žijících na našem území a na území Albánie v období půstu ramadánu. Zdali jsou ovlivněni nemuslimskou společností, nebo to na jejich praktikování ramadánu nemá žádný vliv.

V sociálních výzkumech rozlišujeme dva typy sběru dat: kvalitativní a kvantitativní metody.

Metodě kvantitativní se věnujeme v teoretické části a to se záměrem nashromáždit nastudovanou odbornou literaturu, abychom dané tématice lépe porozuměly. Využily jsme například metodu dotazníku. Jedná se snad o nejrozšířenější a nejpropracovanější techniku získávání dat. Dotazník není časově náročný, umožní nám získat informace od respondentů z různých koutů světa a jeho příprava i zpracování je lehká. Nevýhody dotazníku však můžeme hledat v určitém zkreslení kvůli dobrovolnosti odpovídat. Odpoví nám vždy jen ten, kdo chce. Další nevýhodou jsou velké formáty dotazníků, které působí na respondenty odpudivě. Vzbuzuje u nich představu velkého počtu informací, tím i více času, který nad tím musí strávit. Dále jsme využily techniku studia dokumentů. Tato technika často slouží jako doplňující informační zdroj. Mezi její klady patří to, že nepatří mezi techniky terénního sběru informací, tudíž je tato technika poměrně levnější a časově méně náročnější.

V druhé části našeho výzkumu – praktické části, přecházíme k metodám kvalitativním. Zde jsme využily metodu sběru dat -Narativní rozhovor. Jedná se o otevřený či hloubkový rozhovor, ve kterém je respondent povzbuzován k tomu, aby ve spontánním vyprávění zprostředkoval svou verzi příběhu. Volné vyprávění odhalí subjektivní zkušenosti, což pomocí přímého dotazování nejde. Jedna z nevýhod může být nepředvídatelnost okolností, které mohou respondenta svést například na jiné téma.

Respondenti:

Oslovili jsme Lukáše Lhoťana, který je naším známým blogerem a bývalým muslimem, abychom měli více objektivní pohled pro danou tématiku.

Poté muslima jménem Fethi Aahil tureckého původu, který na našem území žije 23 let a je praktikující muslim, stejně jako Kadir Bozkurt . Další respondent je Jakub Abdallah, kterého jsme zkontaktovali po shlédnutí videa propagovaného muslimskou obcí.

Pro porovnání s Albánií nám bude nápomocná tamní slečna Alma Bicak, která je ochotna oslovit i známé, kteří vyznávají taktéž muslimskou víru.

Praktická část

Historie muslimů na území Čech

První zmínky v novodobých českých dějinách sahají až do doby Rakouska-Uherska, a to přesněji do roku 1908, kdy byl sunnitský islám vyhlášen za další státní náboženství, se všemi právními důsledky.

Nejvíce muslimů tvořili bosenští muslimové, k nimž konvertovali i Češi, kteří bojovali během 1.sv.v. v muslimských zemích. Dále sem přišli i muslimové, kteří emigrovali ze SSSR.

Do roku 1934 byli muslimové u nás pouze jako neorganizované společenství. Poté jsou zaznamenány první pokusy o ustanovení muslimské obce na českém území, ale ty nebyly schváleny až do roku 1941, kdy je uznala protektorátní vláda a tak vzniká první muslimská obec na našem území. Obec měla okolo 700 členů, v čele obce byl bosenský muslim. Vedení muslimské obce kolaborovalo s nacisty, udržovali kontakty s pronacistickými vůdci, kteří je i finančně podporovali, odmítali registroval židovské konvertity apod. Po pádu režimu byla zrušena i registrace muslimské obce.

V knize Lukáše Lhoťana se dále dozvídáme o kolaboraci muslimů s komunistickým režimem a hlavně o spolupráci s STB, kde dokonce označuje jistého Lubomíra Špínu za důstojníka nekřesťanské církve, a to na základě tzv.Cibulkových seznamech. Tuto spolupráci však muslimská obec popírá. Po změně režimu znovu ustanovil muslimskou obec prof.Muhamed Alí Šilhavý.

Dnes se na území ČR, podle odhadu Daniela Topinky z katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie nachází kolem 10-15 tisíc muslimů, kteří jsou převážně migranti první a druhé generace. Minimum z nich jsou konvertité českého původu.

Historie muslimů na území Albánie

Albánii lze považovat za jednu z prvních evropských zemí, která přijala křesťanství. První křesťanské prvky začaly mezi obyvatele pronikat již v druhém století a dále se rozvíjely, a to až do doby než na dané území vpadli Turci. První příchod Turků do Albánie se datuje do 14.století (1354), kdy začala pozvolná islamizace Albánie. Té se ale postavili, začátkem 15.století, albánští šlechtici, kteří využili vpádu Mongolů na turecké území, sjednotili se a zaútočili na oslabená osmanská vojska. V čele tohoto povstání byl Gjergj Kastrioti Skanderbeg, který vytvořil albánskou ligu o počtu přibližně 10 000 bojovníků a vzdoroval osmanské říše 25 let, což bylo až do jeho smrti. Poté Albánie postupně podlehla nátlaku osmanské říše a stala se její součástí (1506). Skanderbeg je ale do dneška považován za největšího národního hrdinu, což dokazuje i jeho socha vyobrazená přímo na náměstí hlavního města.

Osmané byli, v rámci možností, velice tolerantní k jiným náboženstvím a nikoho přímo nenutili ke konverzi. Předcházeli tak i dalším možným rozbrojům. Nemuslimští obyvatelé byli ale značně znevýhodňováni a stali se z nich podřadní obyvatelé. Nejen, že platili vyšší daně, ale nemohli například svědčit u soudu proti muslimům, jezdit na koni, držet zbraně, vlastnit otroky, museli nosit jen určitý druh oblečení apod. Mladé chlapce dokonce odebírali na převýchovu k muslimské víře a dále se stávali členy osmanských vojsk. Odvedeno jich bylo kolem 200 000. Osmané také začali s budováním nových luxusnějších čtvrtí, které ale byly k dispozici pouze muslimské části obyvatelstva.

Těmito pravidly dosáhli toho, že během několika století, se z původně křesťanského území stalo území muslimské, a to i přesto, že během tvrdé komunistické vlády diktátora Envera Hodži, se Albánie stala roku 1967 první ateistickým státem světa nebo za ni byla spíše prohlášena (v roce 1945 zde bylo cca 72% obyvatel muslimů). Hodža náboženství přímo zakázal, věřící byli pronásledování, zavíráni do vězení, pracovních táborů apod. Církevní stavby se demolovaly nebo se jim hledalo jiné praktičtější využití. Stávaly se z nich kina, sportovní sály, kluby, zemědělské objekty apod. Po jeho smrti a pádu komunistického režimu se však vše vrátilo opět do normálu. Dnes se uvádí, že na daném území žije 55-70% muslimů, i když je celkem pravděpodobné, že to je spíše otázka kulturní identity než praktikujícího přesvědčení.


Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako