obrzek domeku-home logo-FB


Půst v pravoslavné církvi

Úvod

Tato práce se zaměřuje na to jak probíhá Velký půst, jaký má význam pro pravoslavné věřící a jaké jsou podmínky jeho dodržení. Velký půst probíhá 40 dní před Velikonocemi a pro věřící je to čas očištění se od hříchů, čas pokání. Čas kdy se zřeknou světských radovánek a věnují svůj čas modlitbám, aby se co nejvíce přiblížili k Bohu. Dále jsme se ještě rozhodli zkoumat zda se nějak liší dodržování Velkého půstu v České republice a v Rusku.

Rusko jsme si vybrali z důvodu, že je zemí s největším počtem příslušníků pravoslavné církve. Dodržování tradice půstu je pro tamní lidi velice důležitá. A právě již zmíněných 40 dní před Velikonocemi spojuje celou zemi.

Českou republiku jsme si vybrali z důvodu, že to je země ve které žijeme a chceme ji co nejvíce poznat. Vzhledem k tomu, že tu žije velké množství ruských emigrantů, tak se přímo nabízí otázka: „Dodržují půst, tak jako v Rusku a nebo nastaly nějaké změny?“

Cíl práce

Cílem naší práce je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: Jak probíhá půst v pravoslaví?, kterou jsme dále rozvinuli několika podotázkami k vybrané problematice:

1. Význam půstu

2. Jak se liší půst v ČR a v Rusku?

3. Pravidla dodržování půstu (Co můžou, co nemůžou jíst, a proč?)

Literární rešerše

Ve své kníze „Klíč ke klenotnici“1) arcibiskup Nathaniel říká: „… Lidé teď místo toho , aby sloužili duchu, slouží tělu a chtíči. А služba chtíči se stala pramenem bezpráví, kvůli kterému … láska v lidech ochladla. Lidé katastrofálně přestali umět milovat. … Když ztratili schopnost se milovat a být věrným, lidé ztratili vnitřní sílu, tvůrčí vnitřní kostru a podnět a se stali hračkou svých vášní a všemožných zlých sil. Bez odporu, síly zla vstoupily v lidskou rasu a zachytily ji. …Před našima očima je na celém světě hrozný proces satanismu lidí. Půstem, bojujeme proti satanistické síle, která se snaží převzít lidské duše … Není divu, že Kristus Spasitel řekl, že démonická síla je překonána pouze skrze modlitbu a půst.“

Tématem postního období se zabývá článek Postní období2) pravoslavného duchovního pana Mgr. Vladimira Kulakova v měsíčníku Hlas Pravoslaví. Autor nás v článku seznamuje s tím, co to je půst a jak se na něj věřící připravují. Čtyři neděle před začátkem Velkého postu jsou bohoslužebná čtení přizpůsobena přípravě a pochopení hlavní podstaty Velkého postu. První nedělí je Neděle celného a farizeje, která jim má ukázat jaká má být jejich modlitba, aby ji Bůh přijal. Druhá neděle je Neděle Božího milosrdenství. Tou si připomínají příběh marnotratného syna a poukazují na to, že Bůh je milosrdný. Další neděle se nazývá Masopustní. Jak sám název napovídá, od tohoto dne se začínají věřící postit od masitých jídel. Poslední nedělí před samotným začátkem Velkého postu je neděle Syropustní, kterou si připomínají vyhnání Adama a Evy z ráje.

Jaký je postoj pravoslavné církve v Evropě? Jaké obtíže zažívá? A jak pravoslaví přijímají obyvatele v těch zemích, kde je státním náboženstvím katolicismus a protestantismus, a většina populace obecně nevěřících? Doktor filozofie, a nyní učitel Baranavichy Sergej Alexandrovič Mudrov žil a studoval v Evropě již několik let. V knize „Pravoslaví v Evropě - svědectví naších dnů“, prováděl rozhovory s pravoslavnými kněžími, které byly provedeny v průběhu tohoto období.

„Sergeji Alexandroviči, myslím, že svou knihou jste chtěl pomoci čtenářům pochopit postoj pravoslavné církve v západní Evropě. Ale dojem není dobrý: V Evropě v pravoslaví věří jenom menšiny a migranty…“

„Nemohu s vámi souhlasit. Podle mého názoru, to není tak jednoduché. Samozřejmě, že v zemích ovládaných protestanty a katolíky, jsou ortodoxní věřící v menšině. Podle historie v Portugalsku, Francii, Belgii a Dánsku, většina místních obyvatel nepatří k pravoslavné církvi. A při pohledu povrchně se může zdát, že opravdu tato situace nezní velmi pozitivní. Ale v historické perspektivě, vše je vidět poněkud jinak. Ano, pravoslavných lidí v Evropě stále není mnoho, ale je jich mnohem více než před 20 lety. Nejvíce pravoslavných jsou imigranti, ale také místní obyvatelé projevují zájem o pravoslaví, a lidí, kteří se obrátili k pravé víře každým rokem přibývá. Představitel rumunské diecéze v Itálii mi řekl, že v roce 2004 tam bylo jen 30 rumunských farností, a nyní jich je více než 200! A každým rokem je více než 100 ortodoxních Italů! Silná komunita skládající se z místních lidí se tvoří i ve Velké Británii, Francii a Německu. Dokonce i na dalekém Islandu jsou lidé, kteří byli schopni dozvědět se o pravoslaví a obrátil se k pravé víře. Ve této době, v zemích jako je Španělsko a Portugalsko, se ortodoxní komunity skládají téměř výhradně z přistěhovalců. A to je pochopitelné. Jak řekl mi kněz v Zaragoze, aby se Španěl vzdal katolictví a konvertoval k pravoslaví, musel by ve skutečnosti přestat být Španělem.“

Pravoslavný půst3) , který se zabývá stravováním a duševní očistou během postního období je článek ze stránky rozhlas.cz, kde autor David Šťáhlavský provádí rozhovor s archimandritou Martinem Markem Krupicou a protojerejem Vitalijem. Svatá „čtyřicátnice“ je období kdy pravoslavní křesťané vůbec nejedí živočišné potraviny, jí pouze potraviny rostlinného původu. Co se týče bohoslužeb, tak protojerej Vitalij říká, že jsou více zaměřené na pokání a duchovní půst. Velký důraz se klade na duši a v konečném důsledku každý zpytuje své svědomí. Protojerej Vitalij říká: „Připravujeme se přece na svátek všech svátků, Paschu, tedy Vzkříšení Páně. A velikost tohoto svátku podmiňuje i velikost samotného půstu, který je jedním z nejstarších; jeho tradice sahá až ke starozákonnímu příběhu Mojžíšovu. Vychází ze samotného půstu Ježíše Krista, který je naším velkým příkladem a který následujeme. Sám byl 40 dní na poušti, kde se postil, aby se pak vrátil a hlásal slovo Boží. Vyvrcholením celého před-paschálního období je poslední Strastná sedmice. Katolíci ji znají jako Svatý týden. To je už období po Strastné čtyřicátnici, která končí Lazarovou sobotou, tedy vzpomínkou na jeho vzkříšení. Strastnému týdnu Bezprostředně předchází tzv. Květná neděle, památka slavného vjezdu Krista do Jeruzaléma.“ Dále se v článku zabývají tím, že by se věřící měli odprostit od světských radovánek v době půstu. Doporučují lidem nechodit do divadla, mladí by neměli chodit na diskotéky. V některých zbožnějších rodinách se dokonce nedívají na televizi a mělo by se méně chodit na internet. Správní křesťané by se měli půstem změnit, očistit se. To jim pak dává sílu odolávat pokušením.

Metodologie

Tato práce, která je zaměřena na Velký Půst v pravoslavné církvi, je založena na metodách kvalitativního výzkumu. Jako hlavní zdroj informací a poznání se pro nás staly polostrukturované a řízené strukturované rozhovor, který pro náš kvalitativní výzkum byl shledány jako nejlepší metoda. Pomocí těchto rozhovorů se výzkumníci mohli podívat na zkoumané otázky i z osobního pohledu respondentů.

Výzkum se odehrál především v pravoslavném Chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech. Po bohoslužbě bylo osloveno okolo 10 respondentů a proběhly polostrukturované rozhovory, které byly v přátelském duchu a zaobíraly se především oblastí osobního významu Velkého Půstu pro ně a jejich názory na danou problematiku. Mezi návštěvníky těchto bohoslužeb patří zejména příslušníci rusko-jazyčného etnika žijícího na území ČR, především hlavního města Prahy.

Pro zjištění informací přímo z Ruska jsme se ptali dvou respondenů pomocí řízených strukturovaných rozhovorů. První, který žije v Divnogorsku byl velmi milý a přátelský a především jsme se zaobírali oblastí osobního významu a pravidly dodržování Velkého Půstu, jaký má názor na danou problematiku, a jak on přesně dodržuje půst. Jednalo se o polostrukturovaný rozhovor prostřednictvím Skype. Druhým respondentem byl otec Nikolaj Egorov z Chrámu svatého Archanděla Michaela ve městě Tyumen, který nám vysvětlil jak probíhá Velký Půst v Rusku a jestli se může dodržování půstu v něčem lišit.

Praktická část práce

Historie

Pravoslavná církev či ortodoxní církev je křesťanská církev složená z více územních církví, které dohromady tvoří pravoslavné společenství. Pravoslavné církve mají své počátky v prvotní křesťanské obci v Jeruzalému a dále pak ve východní části Římské říše, proto bývají někdy označovány též jako východní církev. Pravoslavné církve sdílejí církevní nauku a praxi, proto se o nich jako o celku, o společenství pravoslavných církví, často hovoří, jako by šlo o jedinou pravoslavnou církev. Přesto se v nuancích církevní praxe a obyčejů mezi jednotlivými místními církvemi objevují odlišnosti podle místní tradice, zvyklosti.

K pravoslaví se hlásí především obyvatelé Řecka, Rumunska, Ruska a dalších slovanských zemí. Pravoslavní věřící, původně emigranti, však obývají i mnoho jiných zemí, velké komunity pravoslavných věřících existují např. v USA, Kanadě nebo Austrálii.

Pravoslavná církev zachovává apoštolskou posloupnost a její učení bylo formulováno na církevních sněmech, koncilech, mezi nimiž má význačné místo sedm ekumenických koncilů v průběhu 4. až 8. století. Ke konci prvního tisíciletí postupně narůstalo napětí mezi východní a západní církví, které vedlo až k velkému schizmatu (1054), které dodnes nebylo překonáno. Definitivní rozkol církví však nastal teprve po čtvrté křížové výpravě. Přesto je nauka pravoslavné církve v některých ohledech relativně blízká nauce římskokatolické a mezi oběma církvemi pokračuje dialog. Velký rozkol byl však fixován vývojem věrouky římskokatolické církve v průběhu druhého tisíciletí – všechna tato nová dogmata přijatá na západě po roce 1054 jsou neslučitelná s pravoslavnou věroukou a spolu s odlišnou římskokatolickou spiritualitou znemožňují obnovení jednoty římské církve (a protestantských církví) s pravoslavnou církví.

V mnoha náboženstvích je element sebetrýznění. V pravoslaví také existuje tento element ve formě půstu. Lidi přes půst v pravoslavné církvi se snaží dosahnout psychologické a fyzické vysílení, které čistí a přibližuje věřících k Hospodinu.

Půst je jednání jedince nebo společenské skupiny dané zřeknutím se potravy, její redukcí na minimum nebo omezením na vyhraněné, skromností charakterizované pokrmy, jež má mít pro postící se osobní pozitivní přínos. Půst se používá nejen v náboženství pro asketické prostředky, které způsobují, že tělo nedostává, nač je zvyklé. Motivem může být zdraví, očištění nebo nelpění na hmotném a přimknutí se k tomu, co člověka přesahuje, případně snaha o upevnění tělesného zdraví a duševní pohody.

Historie vzniku půstu začiná už ve starozákonní době, v době stvoření člověka. Přikázání půstu Bůh dal lidem ještě v ráji: „Hospodin Bůh člověku přikázal: ‚Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.’“

Ve Starém zákoně se objevuje mnoho příkladů dodržování půstu - prorok Mojžíš obdržel přikázání od Boha na hoře Sinaj: “… čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chleba jsem nejedl a vodu nepil”

V křesťanském prostředí, v novozákonní době vznikla tradice držet půst dvakrát v týdnu. Jenom ve středu a v pátek. Ježíš opakovaně mluvil se svými učedníky o abstinenci, objevil jim hodně o tajemství půstu. On praví: “A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své tváře, aby ukázali lidem, že se postí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. Když se postíš, raději si pomaž hlavu olejem a umyj si tvář, aby tvůj půst nebyl zjevný lidem, ale tvému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.“

Po vzoru a učení Ježíše Krista drželi půst apoštolové. Drželi pozice věrně a církev je dodržuje nepřetržitě.

Půst a pravidla jeho dodržovaní

Půst v pravém a původním slova smyslu znamená naprosté zdržování se jídla. Zvláště přísný půst se musí dodržovat na Velký pátek, kdy někteří věřící jedí během dne jen kůrky chleba a pijí jen vodu. V tento den si křesťané připomínají utrpení a ukřižování Ježíše Krista. Dále se dodržuje na Velkou sobotu a na začátku Velkého postu (tzv. Čisté pondělí). Podle běžných pravidel je půst přijímání „suché stravy“ (tj. nemastného jídla: chléb, voda, sůl, vařená zelenina) bez (olivového) oleje a vína. Jí se pouze jednou denně a to až po deváté hodině církevního času (myslí se tím po třetí hodině odpolední). Přijímání stravy, i když je to jen chleba, vícekrát než jednou denně se nazývá rozvázání půstu.

Podle obvyklé úlevy (z těchto pravidel) se v současnosti suchá strava nahrazuje běžným postním jídlem (tj. takovým, které neobsahuje živočišné bílkoviny a živočišné tuky) přijímaným dvakrát za den. Běžnou postní stravou rozumíme tedy pokrmy bez masa, mléka, sýrů, tvarohu, másla, vajec apod. Není-li svátek či označený významný den, neměli bychom požívat olivový olej a víno (tj. alkoholické nápoje) ani ryby. Povoleny jsou vždy chobotnice (i tzv. „plody moře“), med.

Jsou čtyři stupně zmírnění půstu:

  1. jíme vše;
  2. kromě postní stravy jíme i vejce a mléčné výrobky (myslí se tím: vše kromě masa);
  3. jíme i rybu
  4. jíme i víno a olej (tedy bez ryby, bez vajec a mléka a bez masa; je to nejslabší stupeň zmírnění půstu).

Vždy, když se hovoří o zmírnění půstu povolením oleje, myslí se tím olivový olej (který je považován za pochoutku, a proto je podle pravidel v půstu zakázán); ostatní oleje a margaríny se mohou jíst vždy. Smysl půstu ale není jen v odříkání jídla. Není hříchem to, co jde během postní doby do úst, ale to, co jde z úst. I to je část duchovního poselství, které s sebou pravoslavný Velký půst nese.

Postní modlitba od sv. Efréma Syrského:

„Pane a Vládce života mého, chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a prázdnomluvnosti. + Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mně, služebníku tvému. + Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá a neodsuzoval bratra svého; neboť tys blahoslaven na věky věkův, amen.“ Tuto modlitbu odříkávají pravoslavní křesťané v době velkopostní (po každé větě modlitby následuje hluboká - zemní - poklona).

Další modlitby:

Před jídlem:

„Otče náš… Pane Ježíši Kriste, Bože náš, požehnej nám tento pokrm i nápoj na přímluvy přečisté Matky Své i všech svatých Svých, amen. Otče náš… Oči všech doufají v Tebe, Hospodine, a ty dáváš jim pokrm v čas příhodný, otevíráš ruku svou a naplňuješ všechno, co žije, požehnáním.“

Po jídle:

„Děkujeme Tobě, Kriste, Bože náš, že jsi nás nasytil pozemskými dary Svými. Nevylučuj nás ani z nebeského království Svého, ale jako jsi přišel, Spasiteli, mezi učedníky Své a udělil jim pokoj, přijď i mezi nás a spasiž nás.“

Posty se v pravoslaví dělí na vícedenní a jednodenní.

• Vícedenní půst

  1. Filipovský půst (Vánoční) (Advent je také nazýván Filipovský půst, protože spadá v předvečer dne vzpomínky na apoštola Filipa)
  2. Petropavlovský půst (Petrovský půst je založen na památku apoštolů Petra a Pavla kteří drželi půst protože se připravovali na zvěstování Evangelia)
  3. Půst před Zesnutím přesv. Bohorodice (Se sídlem v paměti Nanebevzetí Panny Marie.)

• Jednodenní půst

  1. Středy a pátky (V tyto dny se postí každý zbožný křesťan (není-li půst v tomto dni zmírněn svátkem či památkou významného svatého), protože jsou to památné smuteční dny. Ve středu byl Pán Ježíš Kristus zrazen (Jidášova zrada) a vydán nepřátelům a v pátek byl ukřižován.)
  2. Den před svátkem Bohozjevení (Zjevení Páně) (Epifanie je noc na přípravu před velkým pravoslavným svátkem, který se nazývá Svátek Křtu Páně. V tento den si připomínáme křest Ježíše Krista v řece Jordán.)
  3. Den Stětí sv. Jana Křtitele
  4. Den Povýšení Svatého Kříže Páně

Půst v Česku

Česká republika má velice málo pravoslavných farníků, většina z nich jsou Rusové. Díky tomu je velice dobře pozorovatelné, jaký význam má pro lidi půst, protože tito lidé chodí do kostela vědomě a pravoslavní Češi si vybírají víru cílevědomě.

Pravoslaví je v České republice zastoupeno Pravoslavnou církví v českých zemích a na Slovensku. Ta se v České republice dělí na dvě eparchie – pražská eparchie a olomoucko-brněnská eparchie. Arcibiskupem pražské eparchie je od roku 2014 Jáchym Hrdý a arcibiskupem olomoucko-brněnské eparchie je od roku 2016 Simeon. Dvěma ústředními pravoslavnými chrámy v České republice jsou Katedrální chrám svatých Cyrila a Metoděje v Praze a Chrám svatého Gorazda v Olomouci.

My samy jsme navštívily Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze. Po bohoslužbě jsme rozmlouvaly s několika věřícími, kteří přišli.

Žena, která v chrámu prodávala svíčky, knihy a další věci nám velice ochotně a zajímavě povídala o svém postoji k půstu:

„Já dodržuji Svatý půst, ale pro každého je to velmi individuální, je to otázka toho jak moc jste věřící, pokud jste opravdu věřící, tak půst dodržujete a nezáleží na tom v jaké jste zrovna zemi, protože na tom vůbec nezáleží.“

Postarší žena nám pak venku před chrámem povídala o jídelníčku:

„Jím jenom chleba, krekry nebo polévku a piju vodu. Samozřejmě to ale záleží na vás, protože celé je to o vaší víře.“

Pro některé pravoslavné věřící ale nemá půst smysl a nedodržují ho.

„Nedodržuji půst, nejsem natolik věřící abych ho dodržovala. Chodím do kostela, modlím se, ale půst nedržím.“

Pro některé bylo téma půstu velice citlivé a nechtěli prozrazovat něco hlubšího

Půst v Rusku

Rozdíly mezi zeměmi

Půst v Rusku je nyní „v módě“. Mnoho dokonce i necírkevních lidí má tendenci respektovat půsty, a to zejména hlavní půst pravoslavného křesťana – Velký půst. Většina restaurací, kaváren, alespoň ve velkých městach v Rusku, které nabízejí samostatné menu na půst; Nápisy na ulicích lákavě zvou vyzkoušet bezmasá jídla; média široce diskutují na téma problému prospěchu nebo poškození zdraví půstem. Je příznačné, že sekulární vědomí zadržuje pouze tu část příspěvku, která se zabývá omezením potravin. Duchovní složkou téměř vůbec. A problém tělesného půstu, který distribuuje v souladu s učením církve, abstinence ve všech formách fyzického těla, a ne pouze omezování jídla, vnímaný ve zkrácené formě. Svět má za sebou novou romantickou dietu, díky které restaurace a kavárny můžou vydělat hodně peněz. Na rozdíl od Ruska, v ČR ativita a propaganda církevní působnost je naprosto jiná. V ČR církev skoro nezasahuje do státního system a nepropaguje půst ani přes media, naopak v Rusku v poslední době se to stalo trendem, že půst je správná věc a skoro každý to musí dodržovat. Obzvláště se media snaží tlačit na mladé lidi, aby to dodržovaly s tím, že to spojuje národ. Když se podíváme na ČR tak většina mladistvých jsou ateisti a půst dodržují spíše starší lidi.

1) NATHANIEL. Ключ к сокровищнице. Pravoslaví [online]. 2006 [cit. 14.03.2017]. Dostupné z: http://www.pravoslavie.ru/2943.html
2) KULAKOV, Vladimir. Postní období. Hlas Pravoslaví [online]. Březen 2005 [cit. 14.03.2017]. Dostupné z: http://www.hlas.pravoslavi.cz/pdf/2005/hp-03-2005.pdf
3) ŠŤÁHLAVSKÝ, David. Pravoslavný půst. Rozhlas [online] 17.05.2015 [cit. 14.03.2017] Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/mezinebem/_zprava/pravoslavny-pust--1464195

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako