obrzek domeku-home logo-FB


Velký půst na Ukrajině a v ČR v pravoslavné církvi

Úvod a cíl práce

Jak to bývá v mnoha různých náboženstvích, tak i v pravoslavné církvi je půst nedílnou součástí. Pokud mluvíme o postu, není myšleno jen odříkání jídla, to je jenom prostředek ne však cíl půstu. Hlavním cílem během postní doby je zprostit se svých hříchů a co nejvíce se přiblížit Bohu. Vzhledem k tomu, že se jedná o důležitou praxi v ortodoxní církvi, se budeme zabývat právě tímto tématem. Zvolili jsme si velký půst, který předchází Pasche, jež je nejdůležitějším svátkem této církve.

Cílem naší práce je podrobněji zjistit, jak probíhá Velký půst na Ukrajině a v ČR. Jak přísně je dodržován a jaký přístup k němu mají věřící v různých částech Evropy. Zároveň bychom chtěli porovnat jak půst dodržují Ukrajinci na Ukrajině a v naší zemi. Zda to, že bydlí již delší dobu zde, je ovlivnilo v držení půstu a slavení Paschy. Dále se také chceme dozvědět co nejvíce o svátku Pascha, jak se slaví u nás a na Ukrajině a jaké odlišnosti v těchto zemích můžeme během tohoto svátku najít.

Výzkumná otázka

Jak probíhá Velký půst na Ukrajině a v ČR v pravoslavné církvi?

Podotázky:

  • Co je to půst?
  • Co je cílem půstu?
  • Čim se liší dodržování Velkého půstu na Ukrajině a v ČR?
  • Čim se liší a jak probíhají Velikonoce na Ukrajině a v ČR ?

Literární rešerše

Významem půstu v pravoslavné církvi se zabývá kniha s názvem „Pravoslavný katechismus“, dle biskupa Gorazda, která přímo odpovídá na otázky, týkající se významu půstu a jeho průběhu. Rozebírá co to půst je, proč se lidé vlastně postí, jaký je účel a spoustu dalších. V knize se můžeme dočíst, že půst je zdržování se od masitých a mléčných, i vaječných jídel. Přísnější půst spočívá v tom, že si některý den z lásky k bohu odepřeme jakékoliv jídlo úplně, nebo alespoň z části. Důvod půstu je, že Pán Ježíš se sám postil a potřebu postu zdůraznil za účelem trestu za své hříchy a pokání. Abychom přemáhali své tělesné choutky a učili se být střídmými a ukázněnými. Jako třetí účel je duchovní soustředěnost k modlitbě a příprava k příjetí svatých tajin a k oslavě velkých svátků. Co do trvání jsou posty jak jednodenní, tak i vícedenní. Co se týče moderní doby přiznává, že se lidé již od půstu odvracejí. Vysvětluje, že půst je projev křesťanské sebekázně a posílení vůle. Dodržování půstů je žádoucí a nutné, jejich prostřednictvím se v nás oživuje víra a sebepřesvědčení. Posty jsou i velmi prospěšné pro naše tělo. V pravoslavném půstu se postní strava skládá pouze z chleba, moučných jídel, zeleniny a ovoce. Neočišťujeme tedy jen svoji duši, ale i tělo. Zajisté ze zdravotních důvodu umožňuje pravoslavná církev mírnější dodržování půstu nebo úplné zproštění od něj. Během půstu by se mělo upustit i od špatných návyku a zlozvyků. Nedoporučují se ani oslavy či stavby. Pravoslavná církev však nikterak neříká, že je nějaké jídlo nečisté či špatné. Jde jen o způsob, jak následovat Ježíše Krista. Velikonoční týden se také nazývá světlým týdnem. Vyznačuje se tím, že celý týden jsou dveře ikonastasu otevřeny. Ve znamení toho, že zmrtvýchvstání Ježíše Krista jsou nám dveře otevřené. Velikonoční doba trvá celý měsíc.

Dále se budeme odkazovat na ukrajinský internetový odkaz, který pojednává o podobných otázkách. http://www.preobraz.kiev.ua/faq/lent/. Půst je příprava na největší svátek ortodoxní církve. Pomáhá určit člověku jeho cíle a věci, které jsou pro něj cenné. Během půstu by se mělo prohloubit spojení s Bohem, ale taky i s ostatními lidmi. V dnešní době půst dodržují správně především mniši v klášterech. Jejich jídelníček tvoří nevařené jídlo, chleba a voda především. Půstu jsou zproštění především malé děti, těhotné, nebo kojící ženy, lidé se zdravotními problémy, těžce fyzicky pracující, ale i vojáci. Co se týče alkoholu, je povoleno pít víno a pivo a to v sobotu a v neděli. O tvrdém alkoholu se písmo nezmiňuje, je tedy na každém, jak se k jeho užívání postaví. Církev však trvá na tom, že jeho konzumace má být mírná. Co se týče oslav, tak nejsou doporučené. Jsou ale případy, kdy se jim vyhnout nejde. V těchto případech by se věřící člověk měl chovat skromně, nepřejídat se a neopíjet se. Během půstu je také potřeba dávat větší důraz na modlitby.

http://orthodoxy.org.ua/data/velikiy-pist-odvichni-sensi-i-suchasni-formi.html Tento článek vypovídá o tom proč je důležité půst dodržovat, o jeho průběhu a náhledy na to, že se nepostíme kvůli jedné věci,nýbrž jde o komplex jak dle Bible tak i našeho nitra. Když se mluví o Velkém postu, je tím vždy myšlen půst před Paschou. Pascha v překladu znamená „přejítí“ nebo „přechod“. Na to proč se postí existuje více pohledu a teorii. Jako první je to přirovnání 4o dní půstu jako 40 let na poušti. Tím je míněn přechod vyvoleného národa z egyptské nadvlády po příchod do Zaslíbené země, kde dobyli svobodu. Během postu by si lidi neměli připadat omezeně a podrážděně kvůli tomu, že si něco odepírají smysl postu je ve svobodě a k oproštění od všeho co nám bránilo jít za Kristem a nasledovat ho. Během postu se také čte ve větší míře Starý zákon ve kterém je daný přechod uveden. Starý zákon má 40 kapitol toto číslo ne náhodu odpovídá tomu, že půst trvá 40 dní. Další z pohledu je ten, že se Ježíš Kristus se „postí“ od pokušení během 40 dní strávených na poušti. Ďábel sváděl Ježíše. když byl na poušti aby se dopustil hříchu. Prvním pokušením byl chléb,druhým zázrak a třetím vláda. Ježíš toto pokušení zvládl lide jsou však k pokušení náchylnější a nejsou bezchybní. Půst by do jisté míry měl být i jakým si oproštěním od pokušení a od hříchu, který nás doprovází celý život a představuje náš největší boj. Je 6 týdnů postu a každý týden je speciální. Týden dle církevní tradice začíná nedělí a ne pondělím. Každá neděle tedy určuje jak týden bude probíhat a čemu je zasvěcen. Půst je také časem modlitby existují modlitby na každý den, což je přehledné a zároveň nám to pomáhá orientovat se jaký den půstu je. K tomu bychom měli jak již bylo zmíněno studovat Bibli a připomínat si posvátné spisy.

Mezi časopisy o pravoslavné církvi zařadíme „Hlas pravoslaví“ (duben 2013, č. 4. a 9.) a „Hlas pravoslaví“ (květen 2014 č. 5.), které pojednávají o Pasche. O svátku Pascha se dále můžeme dočíst i v knize „Pravoslavný katechismus“. V knize „Hlas pravoslaví“ č. 4. nás autor seznamuje se světlým vzkříšením Ježíše Krista,(tj. Pascha). Autor se pozastavuje nad otázkami jako je „Komu vlastně tuto oběť Ježíš přinesl?“ a „Od čeho nás Ježíš Kristus zachránil?“. Dle autora existují nejrůznější křesťanské konfese, které tvrdí, že ji přinesl Bohu- Otci. Vychází z předpokladu, že prvorozeným hříchem - neuposlechnutím jediného Božího příkazu - se Bůh Otec na člověka rozhněval a Ježíš Kristus nás přišel smířit s Bohem. Také existuje teorie, že Ježíš Kristus přinesl oběť Bohu z důvodu zadostiučinění Bohu - Otci: Bůh se uspokojil teprve smrtí svého Syna a smířil se s člověkem. Autor v knize uvádí, že tyto teorie jsou absurdní. Náš Bůh - jediný skutečný pravý Bůh - je láska, a to dokonalá láska. To znamená, že neměnná. Bůh miluje stejně Adama, jako každého z nás. Miluje všechny tak velkou láskou, jako nikdo na Zemi. Komu tedy Ježíš Kristus přinesl oběť? Přinesl jí nám, lidem. Pro nás se obětoval a nás zachránil a zachraňuje. Druhá otázka, které se autor v kapitole věnuje je „Od čeho nás Ježíš Kristus zachránil?“ Hříchem člověk rozerval spojení s Bohem a stal se smrtelným. Vnitřně se změnila jeho podstata a z nesmrtelného těla se stalo tělo smrtelné. Tím - řečeno dnešními slovy - vzal s sebou také celou přírodu, jemu podřízenou.

Otázkou postu v České republice se zabývá autorka v časopise „Hlas pravoslaví 1“, kde rozebírá otázku, zda je důležitá postní praxe. Autorka se zabývala postní praxí na východě a na západě. Podle jejího názoru bychom mohli pomoct jinoslavným přátelům vnímat půst jinak, než jako určité pokání za hřích, jako trest, kterým odčiní to, co špatného udělali. Ve svém osobním životě víry autorka vidí, že půst důležitý je. Není velký příznivec masa, takže v této sféře o půstu nestrádá, ale zmiňuje se, že horší je to se sýry. Autorka se ale snaží v půstu moc neřešit jídlo, ale spíše se opravdu obracet na Boha a věří, že její konání je mu milé, protože půst není o tom, aby se lidé týrali. Jde o přiblížení se Bohu a sama vnímá, že tomu tak skutečně je. Proto nevidí jako problém snahu poukázat jinoslavným přátelům na východní dimenzi půst. Je lákavé se postit, utvrzovat se, jak jsem dobrý/á, že to vydržím, vymýšlet si vlastní nápady, jak půst „vylepšit“ a pak se cítit lepší než ostatní. K tomu se dá velice rychle sklouznout. Cílem postění není ukojení vlastní pýchy. Pokud tomu ale tak je, má to za následek trávení duše a ne víše zmíněné přiblížení k Bohu. Proto je také doporučeno věřícím, aby se radili ohledně této věci se svým duchovním otcem, zmiňuje autorka. Nutností je, aby člověk znal své hranice, respektoval zdravotní omezení a neuškodil si, protože přísný půst není schopen absolvovat každý a ani do něho není ničím nucen. Důležitá je touha být blíže Bohu, ve spolupráci s dobrým duchovním vedením, které dokáže vidět a korigovat to, jestli se vnitřně netrávíme opojením z vlastní skvělosti vycházející z postních snah. Půst je také spojen s exorcistickou praxí. Jedná se o velkého spojence eucharistie a modliteb exorcistů, bojujících proti silám zla. A co tedy s postem? Každopádně každý podle své lásky k Bohu a zdravotního stavu. Ničení a týrání není milé Hospodinu, protože svévolně poškozujeme jeho obraz. Hlavně je potřeba mít na paměti to, že se zlým nejde vyjednávat. Na něho jde nastoupit pouze s modlitbou a půstem, jak říká Kristus.

Metodologie

Pro naši práci jsme se rozhodli použít jak kvalitativní, tak i kvantitativní metody. Naše práce bude ale více zaměřena na kvalitativní, ze kterých můžeme více čerpat.

Kvantitativní výzkum se provádí pomocí standardizovaného vědeckého výzkumu. Kvantitativní výzkum se ve většině případů vyjadřuje pomocí číselných údajů, tabulek či grafů. Můžeme jím sbírat větší množství dat, které ale nejdou tolik do hloubky oproti metodě kvalitativní.

V naší seminární práci jsme se rozhodli k této metodě využít formu dotazníku. Dotazník se bude nacházet v praktické části práce. Tímto chceme zjistit povědomí lidí o Velkém půstu. Tento dotazník bude umístěn na sociálních sítích, aby k němu měl přístup co největší počet respondentů.

Kvalitativní výzkum se oproti výzkumu kvantitativnímu zaměřuje spíše na menší počet respondentů. Neužívá statistických metod a technik. Tato metoda nám umožňuje provádět daný výzkum více do hloubky a tudíž získat větší míru obsáhlých informací. Nevýhoda je, že výsledek nemůžeme převést do žádného grafu ani nijak vyjádřit číselně. Výsledkem tedy bude text.

U této metody jsme se rozhodli využít nejdříve nestandardizovaného rozhovoru (neřízený rozhovor), který nám umožní sběr obsáhlých dat a respondent tak není omezen pouze otázkami, ale hovoří samovolně o tématu, na které jsme se tázali.

Dále využijeme polostandardizovaného rozhovoru. Zde máme již předem připravené otázky, které se mohou v průběhu rozhovoru měnit a nemají striktně dané pořadí, v případě potřeby se tyto otázky dají dále doplnit, nebo poupravit. Respondent tak neunikne od stanoveného tématu.

Jako respondenta z České republiky jsme si vybrali jáhna Alexandra Lukaniče, kterého navštívíme v chrámu svatého Cyrila a Metoděje. Z počátku ho necháme mluvit samovolně, čili využijeme u něj techniky nestandardizovaného rozhovoru, abychom se dozvěděli co nejvíce možných informací. Poté přejdeme na polostandardizovaný rozhovor a budeme klást dodatečné otázky, které nás budou zajímat k naší práci. Tyto otázky budeme mít připraveny předem, ale nebudou striktně dané pořadím a během rozhovoru se můžou měnit.

Z Ukrajiny jsme si vybrali kněze, který je otcem jedné naší spolužačky. Toho navštívíme a použijeme stejných technik, jako na výše zmíněného jáhna Alexandra.

Praktická část

Pravoslaví, pravoslavná církev či ortodoxní církev je křesťanská církev složená z více územních církví, které dohromady tvoří pravoslavné společenství. Pravoslavné církve mají své počátky v prvotní křesťanské obci v Jeruzalému a dále pak ve východní části římské říše, proto bývají někdy označovány též jako východní církev. Pravoslavné církve sdílejí církevní nauku a praxi, proto se o nich jako o celku, o společenství pravoslavných církví často hovoří, jako by šlo o jedinou pravoslavnou církev. Přesto se v nuancích církevní praxe a obyčejů mezi jednotlivými místními církvemi objevují odlišnosti podle místní tradice a zvyklostí.

Pravoslavná církev je společenstvím samosprávných místních církví, z nichž každá je autokefální, tj. řízená vlastním nejvyšším představitelem – prvním z místních biskupů. Všechny světové místní pravoslavné církve jsou sjednoceny, nikoliv na správním principu jednoho pozemského ústředí (hlavy), nýbrž na principu společné pravoslavné víry, církevního učení zakládajícího se na Písmu svatém a posvátné Tradici, a jednotou ve svatých Tajinách (svátostech). Jednotlivé světové pravoslavné církve tedy sdílejí tutéž víru, základní správní – politické principy a liturgickou tradici. Pravoslavné církve užívají při liturgii buď starých jazyků (ve slovanských církvích často církevní slovanštiny, což je novější forma staroslověnštiny), nebo současných jazyků národních. Biskupové, kteří představují celou místní církev, bývají nazýváni patriarchové, metropolité nebo arcibiskupové. Ti předsedají biskupskému synodu, který představuje nejvyšší kanonickou, věroučnou a administrativní autoritu církve. Základní organizační jednotkou Církve Kristovy je církevní obec – čili farnosti a případně monastýry. Z duchovního hlediska je základní částicí Církve církevní sbor místních pravoslavných věřících, kteří se shromáždili spolu s řádně ustanoveným knězem kolem svatého prestolu a slouží společně svatou Tajinu Eucharistie v jednotě s celou pravoslavnou církví.

Pravoslavná církev považuje své vyznání za jedinou pravou a nezkaženou víru mezi křesťanskými církvemi. Jako důvod udává za prvé apoštolskou posloupnost, tj. přímé následnictví svých biskupů po apoštolech, za druhé fakt, že se nikdy neodchýlila od víry a tradic prvotní rané křesťanské církve a za třetí skutečnost, že se nejpřesněji drží vyznání stanoveného prvními sedmi ekumenickými koncily, které se konaly od 4. do 8. století. Ke konci prvního tisíciletí postupně narůstalo napětí mezi východní a západní církví, které vedlo až k velkému schizmatu (1054), které dodnes nebylo překonáno. Definitivní rozpad církví však nastal teprve po čtvrté křížové výpravě. Přesto je nauka pravoslavné církve v některých ohledech relativně blízká nauce římskokatolické a mezi oběma církvemi pokračuje dialog. Velký rozkol byl však fixován vývojem věrouky římskokatolické církve v průběhu druhého tisíciletí – všechna tato nová dogmata přijatá na západě po roce 1054 jsou neslučitelná s pravoslavnou věroukou a spolu s odlišnou římskokatolickou spiritualitou znemožňují obnovení jednoty římské církve (a protestantských církví) s pravoslavnou církví. Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku tento název má na základě sněmovního usnesení z prosince roku 1992 o změně názvu. Do té doby nesla název Pravoslavná církev v Československu, pod kterým byla od roku 1946 pod vedením Ruské pravoslavné církve, od roku 1951 pak získala od Ruské pravoslavné církve autokefalitu. Dne 27. srpna 1998 byla autokefalita Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku potvrzena církví konstantinopolskou (cařihradským patriarchátem). Církev má dvě metropolitní rady, ale pouze jednoho metropolitu, jednotný Posvátný synod biskupů a jednotný místní sněm.


Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako