obrzek domeku-home logo-FB


Pravoslavné Vánoce v Rusku a Čechách

Úvod a cíl práce

Pravoslavná církev je křesťanská církev složená z více územních církví, které tvoří pravoslavné společenství.Tyto církve sdílí svoji církevní nauku a praxi. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o jednotnou církev, ale i zde se lze setkat s odlišnostmi ve zvycích a tradicích.Práce se tedy bude zabývat právě těmito odlišnostmi.

Hlavním cílem naší práce je nalézt odpovědi na otázky, jak se slaví pravoslavné Vánoce, a to jak v Česku, Rusku, tak v Řecku. Dále chceme nalézt odpověď, zda se liší pravoslavné tradice a zvyky v závislosti na prostředí těchto zemí. S otázkou, jak se slaví pravoslavné Vánoce, budou souviset podotázky, jak probíhají vánoční mše, jak a čím se liší tradice darování dárků na Vánoce, jaké dárky tradičně dostávají děti na Vánoce ve zmíněných zemích. Další podotázka se zabývá tradičními pokrmy, které lidé připravují na Vánoce, a co nesmí lidé jíst v době půstu neboli jak tento půst probíhá. Tyto podotázky by měly více rozšířit tento hlavní cíl práce.

Výzkumné otázky

1. Jak se slaví Vánoce v Česku, Rusku a Řecku?

  • Jak probíhají vánoční mše?
  • Jak se liší tradice darování dárků na Vánoce?
  • Jaké dárky děti tradičně dostávají?
  • Jaké jsou vánoční pokrmy?
  • Jak probíhá půst?

2. Liší se pravoslavné tradice a zvyky v závislosti na prostředí těchto zemí?

Literární rešerše

Tématem pravoslavných Vánoc v Čechách se zabývá autor Martin Marek Krupica, který ve svém článku Vánoce v pravoslavné církvi popisuje Vánoce jako jeden z největších křesťanských svátků. Vánoce, jejichž plný a přesný název zní Tělesné narození našeho Pána, Boha a Spasitele Ježíše Krista, oslavuje církev vtělení Božího Syna, který byl Otcem zrozen dříve, než byl stvořen svět. Jde tedy o oslavení skutečnosti, že Bůh Syn se stal člověkem. Bůh přijal lidství ze ženy – Panny Maie – a sjednotil tím božství i lidství v osobě Ježíše Krista. Proto o Ježíši Kristu mluvíme jako o Bohočlověku. Oslava Kristova narození začíná dlouho před samotným svátkem. Od 15. listopadu (tj. 28. listopadu podle přepočtu juliánského kalendáře na kalendář gregoriánský) do samotného dne svátku, který má pevné datum a připadá na 25. prosince (7. ledna v přepočtu), začíná přípravná doba svátku, tudíž půst, kterému se říká pro toto časové určení půst před Narozením Páně. Postní doba je vždy obdobím přípravy na slavení svátku. Přípravné období mají kromě Pánova narození také Pascha, což znamená Kristovo vzkříšení, svátek svatých apoštolů Petra a Pavla, jedná se tedy o půst za misionáře, a svátek Zesnutí přesvaté Bohorodičky. Co se týká samotného půstu, může mít různou délku i intenzitu. Přísným postem se míní doba, kdy se požívá jen rostlinná strava. Nejedná se však jen o změnu stravovacích návyků. Patří k ní především intenzivnější modlitební a celkově duchovní život, častější přistupování ke svátosti pokání, omezení zábav všeho druhu. Význam svátku je podtržen i skutečností, že od 25. prosince do 4. ledna včetně nejsou žádné postní dny. 1)

Pravoslavné Vánoce v Čechách se, podle slov pravoslavného kněze, do jisté míry liší. Článek autora Luboše Pavlíčka v jihlavském deníku.cz pojednává o konci pravoslavných vánočních oslav v Čechách ke dni 8.ledna. Součástí je rozhovor s pravoslavným knězem Vladimírem Jeremiášem Cvakem, který popisuje, že kladou důraz spíše na duchovní podstatu Vánoc a příliš nelpí na štědrovečerní hostině. Bohoslužba se odehrává v chrámu řecké pravoslavné církve a na bohoslužbu se přišlo ukázat 30 pravoslavných věřících. Autor nesděluje žádné národnostní zastoupení. Později se dostává k odlišnosti závislé na prostředí. Sám kněz přiznává, že mnoho pravoslavných věřících z této oblasti dává svým dětem dárky 24. prosince vlivem katolického prostředí. V Jezdovicích, kde otec Cvak působí, funguje pravoslavná církevní obec teprve 10 let. 2)

Tématem pravoslavných Vánoc v Rusku se zabývá autor Protojerej Seraphim Slobodskoy v knize „Boží zákon“. Popisuje zde příběh svátků, tradic a zvyklostí, včetně písní a kázání. Popisuje zde vládu Heroda v Judeji, který byl pod vedením Říma v době, kdy římský císař Augustus vydal dekret o sčítání lidu v Judské zemi. Každý žid se musel zapsat tam, kde žili jeho předkové. Vysvětluje zde, jak se Josef a Panna Marie, kteří pocházeli z rodu Davidova, dostali z Nazaretu do Betléma, města Davidova.

Doktor M. Mrázek ve svém dokumentu popisuje důležitost porozumění kultury dané země. Tématem výstavy, ze které v dokumentu vychází a kterou spolupřipravoval, se zabývá právě Vánocemi. Popisuje zde, jak se vyvíjely východní křesťanské tradice a zmiňuje zde také církve byzantského ritu (tedy pravoslavné), starobylé orientální ortodoxní církve (syrská, koptská, etiopská, arménká) nebo asyrské církve (chaldejští křesťané), jelikož i tyto zachovávají východní liturgii, ačkoliv jsou součástí římskokatolické církve (např. řeckokatolická církev). Co se týče oslavy Vánoc, zdůrazňuje také delší bohoslužby na rozdíl od západních církví. Z hlediska řeckého pravoslaví vypráví, že slavení Vánoc (Christougénna) či celé dvanáctidenní svátky od Narození Krista až do Zjevení (Theofanie) jsou v lidové kultuře hluboce zakořeněny a přibližuje nám tyto svátky blíže. 3)

Metodologie

Naše práce vychází převážně z kvalitativních metod. Dle různých kritérií je kvalitativní výzkum popisován, jako výzkum, který neužívá statistické metody. Kvalitativní výzkum se snaží interpretovat pohledy subjektů na zkoumaný předmět tím, že průzkumník přejímá jejich perspektivu. Využívá se podrobný popis situací. Jde o porozumění akcím a významům v jejich sociálním kontextu. Jsou upřednostňovány otevřené a nestrukturované výzkumné plány, analýza vychází z velkého množství informací o menším počtu jedinců. Převažuje zájem o reálné celky a interakce mezi aktéry. Výhodou kvalitativního výzkumu je, že se zaměřuje na projevy respondentů, které kvantitativní výzkum není schopen zachytit. Zatímco kvantitativní výzkum počítá jen s čísly, kvalitativní výzkum doprovází hloubková analýza. Snaží se tedy interpretovat metody pohledy subjektů na zkoumaný předmět tím, že výzkumník přejímá jejich perspektivu. Jsou upřednostňovány otevřené a nestrukturované výzkumné plány. Analýza vychází z velkého množství informací o malém počtu jedinců. V naší práci budeme nejvíce pracovat s metodou rozhovoru. Rozhovor je výzkumná technika, která spočívá v dotazování respondentů.

Technika rozhovoru

Prostřednictvím předem zvolených otázek se dovídáme o jednotlivých dílčích jevech na základně odpovědí respondentů. U rozhovoru se sleduje také verbální chování.

Fáze rozhovoru

Rozhovor má většinou tři fáze: 1. úvodní – navázání kontaktu, navození atmosféry, určení tématu, času, účelu, ujištění 2. jádro rozhovoru – vlastní dotazování 3. závěr rozhovoru – shrnutí, uvolnění atmosféry, naladění na další spolupráci

Typ rozhovoru

Pro naši práci byl vybraný převážně nestandardizovaný rozhovor, který umožňuje zaznamenat i širší souvislosti. Také je schopen vyloučit chyby, které jsou způsobeny špatným dorozuměním při položení konkrétní standardizované otázky. V tomto typu rozhovoru tedy lze pokládat otázky nahodile, upravovat si je dle libosti a dává prostor respondentovi se více otevřít danému tématu. Nevýhodou je, že je těžší tyto odpovědi kvantitativně zachytit a interpretovat. Většina výzkumů je proto založena na kombinaci obou druhů výzkumů. Záleží jen v jaké míře. Další metodou, která se v naší práci objeví je polostandardizovaný rozhovor, který se vyznačuje tím, že některé části mohou být strukturované a jiné nestrukturované. V tomto případě je tedy jednodušší vyhodnocovat závěry kvantitativně, než u nestandardizovaného.

Terénní výzkum

Náš terénní výzkum jsme zahájili návštěvou pana Dr. Krupicy. Byli jsme pozvání do jeho kanceláře na Teologicko husitské fakultě Univerzity Karlovy. Jelikož jsme komunikovali dříve přes email, tak byl Dr. Krupica informován o základních informacích naší práce. Byl tedy připraven na námi pokládané otázky. Otázky plynuly ze situace. Pana doktora jsme nechali hovořit, když byla příležitost. Vyprávěl a ze situace vyplývaly otázky.

V rámci našeho výzkumu jsme se tedy ptali na otázky typu:

  • Jak se slaví tedy Vánoce v pravoslavné církvi?
  • Vnímáte nějaké velké rozdíly ve slavení Vánoc dle regionu?
  • Dodržujete nějaké zvyky na štědrý den v prostředí domova? Jídlo?
  • V jaké době vzniklo pravoslaví u nás?

Naše komunikace s panem doktorem byla bezproblémová. Jediné nedostatky jsme shledaly v naší nevědomosti, tedy nedostatečně připravená osnova celé práce. Celý rozhovor trval přes dvě hodiny. Zájem pana doktora byl velký a byl velmi ochotný nám se vším pomoci. Byl ochotný nám také zapůjčit materiály a podotkl, že bude rád, když s ním budeme nadále v našem výzkumu spolupracovat.

Další terénní výzkum byl s protojerem Vladimírem Kozakem a probíhal formou předem připravených okruhů otázek, které poslal Viacheslav své mamince žijící v Rusku. Celý rozhovor tedy probíhal v Rusku a je nahrán na diktafon. Tento rozhovor byl polostandardizovaný vzhledem k tomu, že byl zprostředkovaný.

Otázky:

  • Existují nějaké odlišnosti mezi oslavováním ruských Vánoc a dodržováním půstu mezi biskupy a veřejností?
  • Existují nějaké odlišnosti mezi konáním české a ruské pravoslavné bohoslužby?

Pasportizační údaje respondentů

Archimandrita Mgr. Martin Marek Krupica, Th.D., duchovní správce Chrámu sv. Václava, působí na katedře historické teologie a církevních dějin

Protojerej Vladimír Kozak, Svatovoznesenský chrám ve městě Krasnodar, ukončil duchovní seminář v Petrohradu.

Historie

Pravoslavná církev (též ortodoxní) je křesťanská církev složená z více územních církví, které tvoří pravoslavné společenství. Tyto církve sdílí svoji církevní nauku a praxi. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o jednotnou církev, ale i zde se lze setkat s odlišnostmi ve zvycích a tradicích. Je nazývána tzv. východní církví, jelikož se rozprostírala přes východní římskou říši. Ačkoliv se jedná na pohled o jednotnou církev, liší se od sebe zvyky a tradicemi. Pravoslavná církev zachovává tzv. apoštolskou posloupnost, tedy, že každý biskup je následníkem dalších biskupů už od dob apoštolů. Učení církve bylo formulováno na církevních koncilech. Mezi nejvýznamnější patří sedm ekumenických koncilů (setkání biskupů po celém světě) ve 4. až 8. století.

Ke konci prvního tisíciletí narůstalo napětí mezi západní a východní církví. Tyto spory vyústily v tzv. Velké schizma, kdy se církve navzájem odtrhly jedna od druhé. Této události je připisovaný rok 1054, ačkoliv se rozkol udál definitivně teprve po čtvrté křížové výpravě v letech 1202-1204.

Přesto je učení obou církví podobné a jsou schopni dojít ke společnému závěru. Rozkol byl ale způsoben vývojem věrouky římskokatolické církve v průběhu druhého tisíciletí. Dogmata, která zde vznikla, byla neslučitelná s věroukou pravoslavné církve.

Pravoslavná nauka

Pravoslavní křesťané sdílejí s ostatními křesťany víru v jediného Boha, který je trojjediný, tedy Otec, Syn a Duch svatý. Zdrojem Božství je v Božské Trojici Bůh Otec, z Otce pochází Bůh Syn, a to způsobem věčného rození a z Otce pochází i Duch Svatý, a to způsobem věčného vycházení. Pravoslavnou nauku shrnuje nicejsko-konstantinopolské vyznání (text zvaný „Vyznání 150 otců“).

Podle pravoslavné církve byl člověk nejprve stvořen jako dokonalý. Vlastní vůlí se rozhodl pro zlo a neposlušnost vůči Bohu. Člověk byl odsouzen ke smrti a všichni lidé od Adamy až po Jana Křtitele přišli po smrti do místa odloučení od Boha – podsvětí. Ježíš, kterého Bůh Otec poslal do světa, aby spasil člověk, byl dokonalý člověk i Bůh. Tím byla přirozenost člověka proměněna a člověk skrze Ježíše může být účastněn božské přirozenosti. Tento proces proměny se zpětně týká i těch, kteří zemřeli před Kristem. Ježíš po své smrti sestoupil do předpeklí a osvobozoval ty, kteří zde byli smrtí zajati. Spása tedy označuje proces záchrany z odloučení od Boha. Zemřelé poroučí pravoslavní věřící Bohu a církev se za ně modlí. Pravoslavní tedy věří, že nejlepší způsob života je právě ve společenství jejich církve. Ke spáse je totiž nutné přijímat svátosti, tzv. svaté Tajiny tedy obřad, jež ustanovil Ježíš Kristus a který v křesťanském chápání prostřednictvím viditelného symbolu zprostředkuje neviditelnou Boží milost). Účast v nebi dostal člověk od Boha jako dar, který musí věřící sám přijmout, jelikož nebe nemůže být nikomu vnuceno. Posledním cílem ve východní teologii je „zbožštění“ neboli sjednocení s Bohem.

Bible je, stejně jako v katolicismu, ústřední součást „tradice“. Pravoslavní nepoužívají tzv. deuterokanonické knihy za stejně posvátné jako kanonické knihy Bible. Ty považují za posvátné a poučné, ale nikoliv za inspirované Bohem v plném smyslu slova. Tradice dále zahrnuje vyznání víry, dogmata a kánony – ustanovení všeobecných koncilů a všeobecných sněmů. Podle pravoslaví Duch Svatý v průběhu postupně odhaluje církvi další projevy pravdy, která byla v plnosti přítomna už od svatých apoštolů. Obhajobou je výrok apoštola Pavla: „Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem.“

Silné postavení má Bohorodička Panna Marie, která dle pravoslaví zůstala i po Kristově porodu pannou. Věří také, že Marie jako jediný člověk nikdy nezhřešila. Zároveň je odmítáno dogma o neposkvrněném početí Panny Marie. Věří, že po smrti byla vzata do nebe, ale neztotožňují se s římskokatolickou naukou o nanebevzetí Panny Marie. Místo této události slaví svátek Zesnutí Panny Marie.

Pascha, vzkříšení Krista, je základní oslavou pravoslaví. Jedná se stejně jako u katolíků o historickou událost. Ježíš svým vzkříšením vysvobodil lidstvo z moci smrti a umožnil každému, aby měl účast na jeho nesmrtelnosti. Každá neděle je jeho připomínkou (v řečtině znamená neděle den Páně a v ruštině vzkříšení). V den svátku se zpívá po celých 39 dní tzv. paschální tropar: „Vstal z mrtvých Kristus, smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobech život daroval.“

Svatí jsou v pravoslaví lidé, kteří jsou v nebi a mohou se tak u Boha přimlouvat za žijící na zemi. Konstantinoposlký patriarcha začal vydávat zvláštní okružní list, v němž církev uznává lidovou úctu ke svatým. Křesťan je prohlášen za svatého při bohoslužbě zvané proslavení. Tím se ale křesťan nestává svatým, jelikož církev jej pouze za svatého uzná a věřícím tak doporučuje jeho uctívání. Ke světcům se věřící obracejí s úctou a modlitbou (přímluva). Podle pravoslavné víry svatí v nebi prosbám naslouchají a mohou pomoci. Samostatnou kapitolou světců, jsou jurodiví (tzv. „bláznovství pro Krista“, kteří se vyskytují v Rusku.

Křtem se člověku odpouští hříchy a je začleněn do těla Kristova. Křtem se člověk stává členem církve. V pravoslaví se provádí ponořením třikrát – ve jménu tří Osob Největější Trojice. Obvykle se křtí děti již krátce po narození.

Myropomazání (v římskokatolické církvi biřmování) je tajiny, kdy je pokřtěnému darován dar Ducha Svatého pomazáním svatým myrem (pravoslavný termín pro křižmo). Myropomazání koná každý kněz – na rozdíl od římskokatolické církve. Kněz je ale nesvětí, dostává je již posvěcené od biskupa. Provádí se zpravidla hned po křtu, a to i v případě malých dětí. 4)

2) BUČEK, Jaroslav. Půst skončil. Vánoční svátky teď slavili pravoslavní věřící. Jihlavský deník.cz [online]. [cit. 2017-04-05]. Dostupné z: http://jihlavsky.denik.cz/kultura_region/pust-skoncil-vanocni-svatky-ted-slavili-pravoslavni-verici-20130108.html
3) MRÁZEK, Miloš. Výstava: Pravoslaví.
4) Pravoslaví. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2017 [cit. 2017-04-19]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pravoslav%C3%AD

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako