obrzek domeku-home logo-FB


Citace:

Sáblíková, Podrápská, Kopfsteinová, Nádvorníková Adventisté sedmého dne [online] Hospodářská a kulturní studia PEF ČZU v Praze, 2008. Dostupný z: http://www.hks.re/wiki/adventiste_7.dne

Adventisté sedmého dne

00345623.jpeg


Úvod

Cílem naší práce je nalézt rozdíl mezi chováním mladých nevěřících a mladých adventistů sedmého dne. Zajímá nás, jestli jsou jejich volnočasové aktivity nějakým způsobem ovlivňovány jejich vírou či nevírou a zda jsou omezeni nějakými pravidly.

V této práci se seznámíte se základními informacemi o církvi adventistů sedmého dne a jejich způsobem života. A samozřejmě také s našimi závěry, které zjistíme pomocí zvolených technik.

Počátky adventismu

Zakladatelem adventistického hnutí byl americký farmář, rodák z Nové Anglie, William Miller (1782 – 1849). Pocházel z křesťanské rodiny, uznával ale deismus1). Roku 1812 se přihlásil jako válečný dobrovolník do války s Brity, poté se vrátil do Low Hamptonu. Po tomto traumatizujícím zážitku se opět vrátil ke křesťanství a začal se intenzivně věnovat studiu Bible. Po dvou letech došel k závěru, že se Kristus viditelně vrátí na tuto zemi a datum jeho příchodu se dá spočítat. Určil ho na období mezi 21. 3. 1843 a 21. 3. 1844. Po upřesnění výpočtu byl den Kristova příchodu stanoven na 22. října 1844. Východiskem byla Millerovi osmá a devátá kapitola starozákonní knihy Daniel („Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti„2)). Vycházel z toho, že svatyně je země a očištěním myslel očištění země v posledním dni. Dalších pět let studoval Bibli a až poté vystoupil se svými názory. Miller nakonec obdržel “Doporučení k duchovní službě” od čtyřiceti tří pastorů a ve třicátých letech své učení začal rozšiřovat v protestantských církvích. Jeho výpočty však nebyly originální, neboť ke stejným závěrům došel v roce 1787 J. Wood a spolu s ním, na “Prorocké konferenci” v Albury Parku v Anglii, dalších dvacet badatelů.3)

Odezvou na Millerova kázání vzniklo adventistické hnutí, které se skládalo z mnoha kazatelů z řad baptistů, metodistů, kongregacionalistů, luteránů, episkopálů a holandských reformovaných. O jeho rozšíření se velice zasloužil Josua V. Himes, kněz, který šířil Millerova slova s neuvěřitelným zápalem. Adventní probuzení začalo pronikat daleko za hranice USA, zejména do Jižní Ameriky a Německa. V roce 1844 vycházelo na území USA již 25 adventistických časopisů a konala se misie od domu k domu. Jeden z předních adventistických kazatelů, Josef Wolff, který očekával Kristův fyzický příchod v roce 1847, dokonce na toto téma kázal Kongresu Spojených států.

V té době se Millerité ostře obraceli proti denominačním církvím((Denominace představují skupiny lidí, kteří souhlasí s dodržováním jistých předpisů)), které považovali za “Nevěstku ze Zjevení” a falešné náboženství “Babylón”. V roce 1843 vyšla v jednom adventistickém časopise výzva “pravým křesťanům”, aby padlý denominační systém opustili. Podobné výzvy nebyly ojedinělé. Adventní horečka vyvrcholila 22. října 1844, kdy se měl Kristus vrátit ve své slávě na zem. Jeho příchod se však nekonal. Toto období proto sami Millerité nazývají jako “velké zklamání”.

Následovníci Millera se začali štěpit a podléhat mnoha různým vlivům. Rozdělili se do tří frakcí. První v čele s Himesem (byla jich většina) tvrdili, že se nic nestalo. Přesný příchod Krista nejde reálně vypočítat. Další frakce tvrdila, že Kristův příchod byl pouze duchovní. Tato frakce ale propadla fanatismu. Poslední a nejmenší skupina tvrdila, že Kristus vstoupil do druhého oddělení svatyně svatých, kde musí před svým příchodem na zem ještě něco vykonat. Tato skupina se později rozrostla a vznikli z ní adventisté sedmého dne.

Dnešní adventismus byl formován zejména třemi proudy, resp. učením tří osobností. Byli jimi Hiram Edson, který při průchodu obilným polem obdržel vidění, ve kterém spatřil Krista vcházet do nebeské svatyně svatých. Velké zklamání z roku 1844 tím bylo vysvětleno: Kristus v roce 1844 nepřišel na tuto zemi, ale vstoupil do nebeské “svatyně svatých”. Druhou osobností byl Joseph Bates, který začal obhajovat svěcení sedmého dne, soboty – sabbatu, jako součást zachování Božích přikázání. Bates v roce 1846 tvrdil, že toto přikázání platilo již při stvoření světa, a o tři roky později prohlásil, že je zároveň znamením, jehož dodržování odlišuje pravé a falešné křesťany.

Dalším a později i nejvlivnějším představitelem třetího proudu byla Ellen G. Harmonová, později Whiteová. Byla uznávána jako prorokyně a vlastník “ducha proroctví”, kterým se má vyznačovat církev poslední doby. Nespočet vidění a zjevení, která během svého života vynesla, pak sloužilo jako věroučný, “inspirovaný” základ pozdější adventistické církve.

Jako devítiletá utrpěla těžký úraz hlavy, když byla zasažena kamenem od své spolužačky. Následkem zranění ztratila na tři týdny vědomí. Když ji její otec přišel navštívit, nemohl její tvář téměř poznat. Poškození bylo tak rozsáhlé, že Ellen Harmonová nebyla schopna chodit do školy.

Když bylo Ellen Harmonové dvanáct let, navštívil městečko William Miller. Ta byla jeho poselstvím velice zaujata. Již dva měsíce po “velkém zklamání” sedmnáctiletá Ellen obdržela své první zjevení. Bylo to vidění o úzké stezce, po které adventní vyvolený lid putuje do nebeského Jeruzaléma a vchází perlovými branami spolu s potvrzením data druhého Kristova příchodu.

Ellen Harmonová následně našla zázemí v malé Milleristické skupině v Portlandu, která si říkala “adventní”, a kde byla uznána za prorokyni.

V roce 1847 měla další důležité poselství, kdy ve snu spatřila zářit čtvrté přikázání desatera, které potvrdilo Batesovu myšlenku svěcení soboty. Na příkaz anděla měla svá zjevení zaznamenat, ale kvůli následkům svého zranění toho nebyla schopna. Když se na opakované naléhání anděla rozhodla jeho výzvy uposlechnout, zjistila, že se jí schopnost psaní vrátila.

Roku 1848 se zúčastnila konference adventistů zachovávajících sobotu, která se konala v Rocky Hill. Na tomto shromáždění byly ustaveny hlavní body, které adventisté sedmého dne zastávají dodnes. V roce 1858 Whiteová zveřejnila své nejdůležitější vidění, které tvoří dodnes páteř jejich evangelia. Spatřila v něm “pád Lucifera”, viděla jak ve skutečnosti došlo ke stvoření světa, prvních lidí a uslyšela “skutečný” plán spásy.

Ellen Whiteová se v adventismu neosvědčila jen jako prorokyně, ale i jako schopný organizátor a církevní stratég. Rozpoznala, že hnutí je třeba dát církevní strukturu a přinést tak církvi řád, který podle ní panoval za dob Krista. Tak se adventisté, přes svůj původní, ostře protidenominační postoj, stali sami denominací.

Od roku 1844 až do své smrti v roce 1915 měla údajně více než 2 000 vidění, pracovala v Americe, Austrálii a v Evropě a sama sebe považovala za “posla Páně”. Její literární dílo zahrnuje desetitisíce biblických textů, více než 80 knih, 200 traktátů a 4 600 článků a brožur. Kázání, deníky a svědectví tvoří dohromady 60 000 stran rukopisného materiálu. Její populární kniha “Cesta ke Kristu” byla přeložena do 135 jazyků a prodalo se jí přes 50 000 000 výtisků. Sama své spisy označovala za “menší světlo” a Bibli za “větší světlo”.

V roce 1863 byla založena Generální konference, která spojila do jednoho celku několik sdružení, která v té době již existovala. Díky tomu začal vznikat organizovaný postup adventního hnutí. Generální konference se začala každoročně setkávat a na těchto schůzích se zabývala různými otázkami ohledně řádu v církvi.

Rok před výročním 20. zasedáním delegáti odhlasovali vypracování „pokynů pro činovníky církve“, které měly být otištěny v tehdejším časopise Review and Herald (tak se také stalo a to 26. 12. 1882), nebo vytištěny ve formě traktátu. Takto se začal pomalu, ale jistě tvořit řád, který však adventisté prozatím odmítali. Pokyny se rok od roku rozrůstaly až v roce 1907 byla vydána příručka jmenující se „Církev, její organizace, řád a kázeň“. Tuto 184 stránkovou knihu sestavil bratr Loughborough a zodpověděl tím většinu důležitých otázek.

V roce 1932 byl oficiálně vydán „Církevní řád“, který byl před svým vydáním pečlivě prozkoumán. Toto dílo bylo stěžejním dílem věřících po dlouhou dobu, až zasedání v roce 2000 odsouhlasilo přeorganizování části „Církevního řádu“ a přijalo proces, při kterém bude tato kniha dále upravována.

Církev adventistů sedmého dne má také vlastní ústavu, která byla přijata konferencí Česko-Slovenské unie v roce 1995 a o rok později byla též registrována Ministerstvem kultury České republiky4).

O počtu věřících ve světě více napoví následující tabulka:

Pokřtěných členů ve světě 10.163.414
Sborů na celém světě 44.888
Počet ordinovaných kazatelů v činné službě 13.432
Zemí, kde církev působí 205
Počet základních škol 4.450
Počet středních škol 1.014
Počet vyšších škol a univerzit 90
Počet nemocnic a sanatorií 162
Celkový počet zaměstnanců církve 165.213
Sirotčinců a domovů důchodců 127
Nakladatelství a tiskáren 57
Počet jazyků, ve kterých se tiskne literatura 272
Počet mediálních center 10
Letadla a záchranné čluny 5

Církev adventistů sedmého dne také organizuje humanitární organizaci ADRA.

Základy věrouky

Adventisté sedmého dne se již v roce 1848 shodli na pěti věroučných bodech:

  1. Ježíš Kristus přijde podruhé osobně a viditelně na tuto zem, a to před začátkem milénia
  2. očištění svatyně a zahájení Kristovy služby v jejím druhém oddělení započalo dne 22. října 1844 - na počátku antitypického Dne smíření
  3. platnost daru proroctví
  4. povinnost zachovávat sobotu jako biblický sedmý den
  5. nesmrtelnost není vlastností lidské podstaty, ale něčím, co mohou lidé získat pouze vírou v Ježíše Krista

Druhým důležitým bodem ve věrouce adventistů sedmého dne je biblický obraz tří andělů ze Zj 145). Poselství prvního anděla ztotožňují s milleritským hlásáním druhého adventu. Druhý anděl následoval toho prvního a pravil:„Padl, padl veliký Babylon…Vyjdi, lide můj, z tohoto města.“ Pro adventisty to představuje vyvedení z padlých církví. Poselství posledního anděla představuje poslední poselství o Boží milosti, po něm bude následovat velká žeň duší při druhém příchodu.

Svatyně svatých

Otázka svatyně se stala klíčem k vysvětlení zklamání z roku 1844. Otevřela celou soustavu vzájemně spojených pravd, které ukazují, že velké adventní hnutí řídila Boží ruka, a odhalují, jaký má v současné době Boží lid úkol a postavení. Až se Kristus přestane přimlouvat za lidstvo v nebeské svatyni, budou muset lidé žijící na zemi stát před tváří svatého Boha bez prostředníka. Jejich šat musí být bez poskvrny, jejich povaha musí být očištěna od hříchu krví Pána Ježíše. Prostřednictvím Boží milosti a vlastním vytrvalým úsilím musejí zvítězit v boji se zlem. Zatímco v nebi probíhá vyšetřovací soud, zatímco vyznané hříchy věřících jsou odstraňovány ze svatyně, musí Boží lid na zemi vykonat zvláštní dílo očištění, odstranění hříchu.6) Stručně by se dalo shrnout, že se jedná o svatyni v nebi, ve které k našemu prospěchu slouží Ježíš Kristus. Pozemská svatyně byla stánek postavený na Boží příkaz Mojžíšem jako pozemský příbytek Nejvyššího. „Ať mi udělají svatyni a já budu bydlit uprostřed nich,“7) přikázal Bůh Mojžíšovi, když s ním byl na hoře. Když Izraelci putovali pouští, bylo možno svatyni stěhovat z místa na místo, přesto to však byla velkolepá stavba. Ve svatyni svatých stála truhla zhotovená ze vzácného dřeva, obloženého zlatem. Byla to schránka pro dvě kamenné desky, na které Bůh vyryl Desatero přikázání. Když Izraelité dorazili do Kanaánu8), postavili jako náhradu za svatyni Šalomounův chrám, tedy už pevnou stavbu mnohem větších rozměrů. Zachovali však původní proporce a vnitřní zařízení. V této podobě svatyně existovala až do roku 70 po Kr., kdy ji zničili Římané.

Dar proroctví

Mnoho křesťanů se domnívá, že se dar proroctví přestal vyskytovat na konci apoštolské doby. Bible však ukazuje, že církev potřebuje zvláštní Boží vedení během rozhodujících okamžiků na konci času. To svědčí o stálé potřebě prorockého daru i po skončení novozákonní doby. To, že prorocký dar v určité době církevních dějin upadal, neznamená, že Bůh tento dar natrvalo odebral. Podle Bible, když se bude blížit konec, bude tento dar církvi pomáhat projít touto nesnadnou dobou. Navíc ukazuje, že tento dar se bude právě tehdy vyskytovat mnohem častěji. Dar proroctví se projevil ve službě Ellen G. Whiteové. Obdržela inspirované rady pro Boží lid poslední doby. Svět na začátku devatenáctého století, kdy začala přinášet Boží poselství, byl světem mužů. Její prorocké povolání ji vystavilo kritickému zkoumání. Splnila biblická kritéria a svým prorockým darem sloužila po celých sedmdesát let. Ve své podstatě je adventismus sedmého dne biblicky orientovaným hnutím, které dar proroctví uznává jako nedílnou součást Písma, to je ale proroctví nadřazené. Dokonce každý pokřtěný člen musí písemně potvrdit, že věří v dar proroctví.

Sobota

První adventisté přejali svěcení sedmého dne od baptistů sedmého dne. Adventisté sedmého dne předpokládají že svěcení soboty jako sedmého dne, podle desatera, bude hrát důležitou úlohu při druhém příchodě Ježíše Krista. „Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají všechna (tedy i sobotu) přikázání Boží.“9)

Podmíněná nesmrtelnost

V průběhu dějin většina křesťanů, ovlivněna řeckou filosofií, věřila, že se lidé rodí nesmrtelní a po smrti jejich duše putuje do nebe, nebo do pekla. Podle adventistů je nesmrtelnost podmíněná - tedy pokud někdo nevěří v Ježíše Krista, není jeho duše nesmrtelná. Víra v nesmrtelnost by popřela potřebu vzkříšení popsanou v Novém zákoně. Kdyby lidé měli již svou odplatu, k čemu by jim byl předadventní soud, nebo druhý Kristův příchod.

Adventisté a světské požitky

Adventisté obecně kladou veliký důraz na zdravou životosprávu. V adventistických výkladech základních věroučných článků se můžeme setkat s mnohými statěmi hovořícími o požehnání slunce, vody, čerstvého vzduchu, tělesného cvičení, odpočinku a výživné stravy, to vše s poměrně vědeckým vysvětlením. Co se týče stravování, látky nezdravé je doporučeno nepožívat a látky návykové jsou zakázány úplně. Tento zákaz se mimo alkoholu, tabáku a tvrdých drog týká i čaje, kávy a nápojů obsahujících kofein (jako například Coca Coly), ale také jedení “nečistých” zvířat. O nečistých zvířatech najdeme rozsáhlejší pasáže v Bibli, ale ve zkratce můžeme říci, že se v mnoha případech jedná o dravce nebo mrchožrouty. V některých výkladech můžeme narazit i na názor, že nejlepší verzí stravování je vegetariánství a jeho modifikace, jedná se ovšem pouze o doporučení. Adventistické výklady se samozřejmě zabývají i otázkou životního stylu. I zde se najdou činnosti zcela zapovězené a také činnosti určitým způsobem omezené. Můžeme zde uvést několik příkladů. Zakázán je tanec, hraní hazardních her, či karet. Mezi omezené činnosti můžeme zařadit například sledování pořadů (i sportovních), ve kterých se vyskytuje násilí, něco podobného platí i u literatury a divadla, vše, co se neslučuje s křesťanskými hodnotami je zakázáno. Také hudba má ve věrouce svůj odstavec. V něm je řečeno, že dobrý křesťan neposlouchá hudbu s dvojsmyslnými texty či svůdnou melodií. Co se týče oděvu a vzhledu vůbec, cení se jednoduchost, mravnost a praktičnost. Obecně se má mezi adventisty zato, že krása je v přirozenosti a především v charakteru.

Sňatky

I v tomto ohledu mají adventisté jasno. Obřad uzavírání manželství mohou jen vysvěcení kazatelé, kteří mají platné pověření ve sborech, které jsou jim svěřeny. Jiní kazatelé či ostatní lidé mohou oddávat svatebčany pouze se svolením pověřeného kazatele z příslušného sboru a písemného souhlasu předsedy příslušného sdružení. Stejná opatření platí i pro kazatele, kteří mají provést obřad uzavření manželství mimo své sbory.

Církevní řád se také vyjadřuje také k uzavírání manželství s neadventisty. Varuje své členy, aby neuzavírali svá manželství s lidmi jiného či žádného vyznání, stejně tak žádá kazatele, aby takováto manželství neuzavírali.

Na konferenci unie roku 1995 bylo mimo jiné ustanoveno, že každý snoubenecký pár musí před vstupem do manželství projít seminářem „Příprava na manželství“. Z čehož vyplývá, že kazatelé mohou oddávat pouze absolventy tohoto kurzu. Sňatek je možné uzavřít i na jiném místě, pokud je shledáno za vhodné a příslušný výbor sboru společně s vysvěceným kazatelem písemně dané místo určí k náboženskému obřadu za souhlasu místní matriky.

Pokud některou z výše uvedených podmínek ženich nebo nevěsta nesplňuje nebo pokud uzavřeli již předtím občanský sňatek, kazatel ani jiný činovník církve je nemůže oddat.

Registrované partnerství

Obecně adventisté nesouhlasí s uzavíráním těchto sňatků, avšak lidi s opačnou sexuální orientací nezavrhují.

Shromáždění výkonného výboru Generální konference z roku 1999 se věnovalo jen a pouze tématu homosexuality. Na tomto shromáždění byl přijat dokument, který praví, že homosexualita je projevem znehodnocení a že díky Boží milosti a podpoře společenství věřících, může člověk žít v souladu se zásadami Božího slova. Adventisté jsou tedy přesvědčeni, že každý homosexuál je schopen žít po boku opačného pohlaví v manželství, protože pouze spojení dvou pohlaví, protože Písmo o tomto typu spojení mluví jako o „jednom těle“. Podle Písma je „monogamní svazek muže a ženy v manželství jediné morálně vhodné prostředí pro pohlavní styk nebo s ním související intimní a sexuální projevy“. Toto bylo napsáno v prohlášení o rodině z roku 1996, které bylo přijato Administrativním výborem Generální konference.

Adventismus u nás

Adventismus v českých zemích se poprvé objevil již okolo roku 1890. Prvním misionářem byl německý kazatel Antonín Šimon, který pomohl založit první sbor církve v roce 1902. Postupně se řady věřících rozrůstaly a s tím i další sbory, např. v Luži, Liberci, Těšíně, Jablonci, Brně a také na Slovensku. Velkou pomocí bylo založení církevních nakladatelství v Opavě a později i Brně.

modlitebna v Liberci

V roce 1919 vznikla v Československu samostatná unie Církve adventistů, která se postupně rozrůstala. Například v roce 1911, kdy ještě neexistovalo Československo, žilo v zemi 249 pokřtěných členů, v roce 1935 jich bylo již 3546. V roce 1996 spolupracovalo v ČR a na Slovensku spolupracovalo 106 kazatelů, počet věřících se rozrostl o další členy a jejich počet vyšplhal na 9800.

modlitebna CASD v Praze

Rozdělení světa do adventistických divizí

Výzkumná otázka

Je nějaký rozdíl mezi trávením volného času mladých adventistů a lidí bez vyznání? Když ano, tak jaký?

  • Jsou mladí adventisté hodně omezováni svou vírou v souvislosti s dnešní dobou?
  • Jaký je jejich přístup, dodržují všechna nařízení, nebo je v něčem trochu obcházejí?

Literární rešerše

Adventisté sedmého dne nepatří mezi nejnovější náboženství. U nás ale existují teprve od první republiky (oficiálně) a protože se nijak extravagantně neprojevují, tak se u nás o adventistech moc neví. Knih s adventistickou tématikou existuje česky pouze pár. Většinou jen s adventisty seznamují, nebo hlásají základní stanovy církve. Naše otázka je tak specifická, že na ni ještě nikdo publikaci nenapsal. Ptaly jsme se dokonce samotných adventistů, ale ani oni o žádné nevěděli. Využili jsme tedy hlavně jejich stanovy, jak se adventisté obecně mají a nemají chovat, z jejich Církevního řádu10). Z této knihy jsme čerpali hlavně co se týče kapitoly o věrouce (dar proroctví, svěcení soboty, sňatky a registrované partnerství). Zde jsou vypsána veškerá doporučení, jak by se adventisté obecně měli chovat. Tedy bez rozdílu věku. Tato kniha nám pomohla v tom, jakým směrem zaměřit naše otázky na mladé adventisty. Konkrétní údaje využitelné pro naši práci jsme zde ale nenašli. V naší výzkumné práci jsme se tedy zaměřili převážně na kontakt s mladými adventisty a informacemi z první ruky (primární zdroje), o kterých můžeme tvrdit, že jsou pravdivé. Přímá spolupráce s mladými adventisty byla velice intenzivní.

Metodologie

Pro samotný výzkum jsme zvolili kvalitativní i kvantitativní přístup. Použili jsme dotazníky (kvůli získání co největšího množství informací pro další výzkum) a v návaznosti na výsledky z nich získaných jsme prováděli rozhovory s jednotlivci i skupinové diskuze, ze kterých jsme získali velké množství informací kvalitativního rázu. V dotazníku jsme se snažili pokrýt co největší spektrum možností trávení volného času, respondenti měli možnost do dotazníku vepisovat i vlastní aktivity, které se v nabídce neobjevily. Pro rozhovor s kazatelem jsme použili metodu polostandardizovaného rozhovoru, „kostra“ otázek byla předem připravená, ale rozhovoru jsme nechali volný průběh, pouze jsme se snažili zůstat u tématu.

Vlastní výzkum

Cílem naší práce je zjistit rozdíly ve volnočasových aktivitách mladých adventistů sedmého dne a mladých lidí bez vyznání. Pro výzkum jsme si vybrali věkovou skupinu v rozmezí od 15 do 25 let. Věkovou skupinu jsme vybrali záměrně, neboť toto stádium života je pro každého jedince období hledání sebe sama, nalézání si cesty a způsobu života. Každou skupinu zastupovalo 30 lidí. Tento počet jsme zvolily, protože se nám zdál přijatelný a zároveň dostatečný na zjištění zálib. Respektive jsme si počet 30 lidí stanovily již na začátku, jako optimální množství k získání potřebných informací, v případě nejasných, širokých odpovědí jsme byly připraveny počet rozšířit a ujednotit tím odpovědi.

Jako volný čas chápeme čas, ve kterém si sami můžeme zvolit svou činnost nezávisle na našich povinnostech. Nyní se budeme věnovat každé skupině zvlášť:

Mladí bez vyznání

Z dotazníkového šetření a následných rozhovorů vyplynulo, že lidé bez vyznání ve většině případů tráví svůj volný čas s přáteli – např. posezení v restauračních zařízeních, kavárnách, klubech apod. Tito lidé tráví také mnoho času poslechem své oblíbené hudby, sportují a v oblibě mají také tanec – například na diskotékách. V dotaznících i v rozhovorech respondenti uvádějí, že jim není cizí ani alkohol, tabákové výrobky, sex a někteří se přiznali i ke zkušenostem s drogami(spíše lehčího charakteru, např. marihuana).

Jedna z našich otázek je zaměřena speciálně na trávení soboty jakožto na den, který adventisté podle desatera světí. Nevěřící ale tento den nepovažují za nijak mimořádný na rozdíl od adventistů, pro které je důležitý z hlediska jejich víry. Z odpovědí vyplynulo, že ji nejraději tráví s přáteli, dívky i nakupováním v OC a nebo tento den tráví doma s knihou, učením nebo sledováním televizních programů. Přibližně polovina z dotazovaných uvedla, že má stálého partnera, což také vyplňuje jeho volný čas. Všichni z partnerů respondentů jsou bez vyznání. Kromě volnočasových aktivit jsme se pro zajímavost dotazovali také na to, zda by dotazovaný toleroval víru svého partnera. Většina respondentů uvedla, že by byli ochotni tolerovat víru svého partnera v určitých mezích, ale měli by obavy o dlouhodobost vztahu. Všichni z dotazovaných v otázkách týkající se jejich partnera a volného času uvedli, že pokud mají partnera, provozují sex a aktivity s ním spojené.

U otázky, zda dotazované kvůli jejich nevíře někdo někdy odsuzoval, všichni odpověděli, že se s ničím takovým nesetkali.

Adventisté sedmého dne

Původně bylo naším záměrem rozdělit adventisty na ty, kteří pocházejí z věřící rodiny, a na ty, kteří pocházejí z nevěřících rodin. Ale tento záměr nám nevyšel, neboť řady nově příchozích jsou málokdy rozšiřovány mimo okruh adventistů. Je to většinou rodinná tradice. Zásadně ale odmítáme pro adventisty použití termínu sekta.

Adventisté v dotaznících uvádí, že svůj čas tráví sportem, chozením za kulturou, poslechem hudby, četbou knihy, pobývání s přáteli a mimo jiné i studiem Bible. Někteří z dotazovaných ale přiznávají, že se ve svém volném čase věnují také tanci, což jim stanovy jejich církve nedoporučují. Dále jsme se zabývali dodržováním svěcení soboty jakožto svátečního dne. Většina dotazovaných nedodržuje striktně doporučená církevní nařízení. Hlavními příčinami nedodržování doporučení týkající se soboty je nedostatek času ve všední dny. Proto se například stane, že se dotazovaní v sobotu věnují domácím povinnostem (např. úklidu). V tolerance vůči partnerům uváděli adventisté že by partnera také tolerovali, měli ale pár připomínek. Obávali se, že by se v jejich vzájemném vztahu mohly objevit problémy z důvodu rozdílného chápání jistých věcí. Přesto ale neměli předsudky.

Přibližně polovina dotazovaných otázkách týkajících se partnerských vztahů uvedla, že mají stálého partnera, s nímž ve většině případech neprovozují sex. Jejich partneři jsou v naprosté většině případů též věřící. Páry, které sex provozují, užívají antikoncepční prostředky.

V otázce, zda byli dotazovaní někdy odsuzováni kvůli své víře, odpovídají skoro všichni, že se s něčím takovým doposud nesetkali. Někteří ale zmiňují počáteční nedůvěru nových spolužáků. Mysleli si o nich, že jsou sekta, že žijí naprosto jiným životem. Všichni ale potom dodávají, že velice brzy spolužáci pochopili, že tak jsou naprosto normální a stejní jako oni.

Závěr

Naším cílem bylo zjistit, zda je nějaký rozdíl mezi trávením volného času u mladých lidí bez vyznání a mladými adventisty sedmého dne.

Provedením výzkumu jsme zjistili, že volnočasové aktivity obou skupin se výrazně neliší. Obě skupiny uvedly, že tráví svůj volný čas s přáteli, dále sportem, poslechem hudby, četbou knih atd. Adventisté jsou ovšem v těchto aktivitách přeci jen omezeni doporučeními a nařízeními své církve - viz. kapitola Adventisté a světské požitky.

Další otázkou ovšem bylo, zda se mladí adventisté doporučeními ohledně jejich života řídí. Zde byly odpovědi nejednotné, ovšem většina mladých adventistů uvedla, že se těmito doporučeními a nařízeními neřídí striktně.

Výsledkem našeho výzkumu jsme celkem překvapeni, neboť jsme očekávali markantnější rozdíly mezi oběma skupinami. Překvapilo nás, že poměrně velká část adventistů má - jak jsme zjistili z dotazníků i rozhovorů - zkušenost s alkoholem a s drogami. Ani předmanželský sex nebyl pro několik z respondentů tabu. (Zajímalo nás také, jak se na tento problém dívá představitel církve - výňatek z rozhovoru s kazatelem Samuelem Vaňkem přikládáme jako přílohu 1.) Většina mladých adventistů sedmého dne se tedy církevními nařízeními neřídí. Můžeme se domnívat, že tento jev je například důsledkem vlivu okolí. Mladí adventisté se obklopují nejen lidmi stejné víry, ale také lidmi bez vyznání, kteří se adventistickými doporučeními a nařízeními neřídí. Pro většinu mladých lidí je prioritou zapadnout do kolektivu. Možná právě proto jsou mladí věřící ochotni udělat i věci, které by podle své víry dělat neměli.

V otázce týkající se způsobu porušování se často vyskytoval alkohol, návykové látky (lehkého charakteru) či tanec, v rozhovorech jsme se následně dozvěděli, že tyto prohřešky nepovažují mladí věřící za příliš závažné. Na druhou stranu jsme ale také zjistili, že všichni dotazovaní chodí na sobotní pobožnosti a snaží se sobotu světit jako sváteční den. Mnoho respondentů také v dotaznících uvedlo, že se ve svém volném čase věnují studiu Bible.

Díky našemu výzkumu jsme zjistili, že adventisté sedmého dne nejsou tak uzavřenou komunitou, jak jsme se původně domnívali. Setkali jsme se s velkou ochotou co se týče dotazníků i rozhovorů, adventisté nás také velmi ochotně pustili mezi sebe a vše nám vysvětlili. Adventisté sedmého dne rozhodně nepůsobí dojmem nějaké sekty (mnoho lidí se stále domnívá, že adventisté jsou sekta). Mladí příslušníci této církve se ve své podstatě ničím neliší od mladých, kteří nevyznávají žádné náboženství.

Použitá literatura

  • Adventisté sedmého dne věří… výklad základních věroučných článků Praha : Advent-Orion s.r.o., 1999. 459s. ISBN 80-7172-102-6
  • KNIGHT, GEORGE Adventismus v proměnnách času Praha : Advent-Orion s.r.o., 2003. 130s. ISBN 80-7172-553-6
  • SCAZZERO, PETER Emocionálně zdravá církev Praha : Advent-Orion s.r.o., 2006. 229s. ISBN 80-7172-818-7
  • MOSLEY, STEVEN Zahořet láskou Praha : Advent-Orion s.r.o., 2003. 209s. ISBN 80-7172-853-5
  • WICKWIRE, BRUCE Evangelium v botách Praha : Advent-Orion s.r.o., 2006. 141s. ISBN 80-7172-886-7
  • www.adventiste.cz : Ústava církve Adventistů sedmého dne [online]. Zálesí 50,Praha 4 - Lhotka : Advent-Orion, spol. s.r.o., [2002] , 5.6. 2008 [cit. 2008-04-18]. Dostupný z WWW: <http://www.adventiste.cz/index.php?setlang=1&a=cat.20>. ISBN 80-7172-998-1
  • www.adventiste.cz : Usnesení k uzavírání církevních sňatků [online]. 7.dubna 2002. Ostrava : [2002] , 26.listopadu 2006 [cit. 2008-04-18]. Dostupný z WWW: <http://www.adventiste.cz/index.php?setlang=1&a=cat.20>.
  • www.casd.cz : Postoj adventistů sedmého dne ke svazkům mezi osobami stejného pohlaví - zdůraznění křesťanského manželství [online]. 9.3. 2004. [2002] , 9.6. 2008 [cit. 2008-04-18]. Dostupný z WWW: <http://www.casd.cz/wpimages/other/homosvazky.swf>.

Přílohy

Příloha č.1 - Rozhovor s kazatelem Samuelem Vaňkem

Myslíte si, že členové Vašeho sboru dodržují nařízení Vaší církve?

Myslím si, že v našem sboru jsou samí dobří lidé. Jejich víra vychází ze srdce. A pokud opravdu věříte v Boha, o čemž jsem u všech našich členů přesvědčen-proč by tu jinak byli, pak je pro vás dodržování přikázání vyjádřením úcty a lásky k Bohu.

Vaše církev má ale i další nařízení kromě desatera. Myslím tím například zapovězené věci jako je alkohol, tabák, káva a činnosti jako například tanec.

Nenazýval bych to přímo zapovězenými věcmi. Jsou to spíš doporučení. Díky dodržování těchto doporučení se stáváte lepším člověkem, máte blíže k Bohu. Vše je na dobrovolné bázi, záleží jen na vás, na vašem svědomí. Naši členové jsou zde dobrovolně, sami si vybrali.

Takže si myslíte, že věřící Vašeho sboru tato doporučení dodržují?

Ano, myslím.

V našem výzkumu jde především o mladé lidi. Jak si myslíte, že je to s dodržováním přikázání a doporučení ohledně alkoholu, tabáku, drog a tance a předmanželského styku u nich?

U mladých je to složitější. Jsou v mnohem citlivějším věku, kdy hledají správnou cestu. Velmi na ně působí okolní prostředí a všemožné svody. Přesto věřím, že jsou morálně silní a o dodržování se snaží.

Snažit se dodržovat ale není to samé jako dodržovat…

Jedině Bůh opravdu ví, co je v jejich srdcích. Mě mohou oklamat, jeho ne.

Považujete nějaký hřích za méně vážný než jiný?

Hřích je prostě hřích, je to provinění vůči Bohu. Pokud jste schopná provinit se proti Němu jedním, je možné, že se proviníte i druhým. Desatero je zákon jako celek, nejde říci, který ze hříchů spáchaných proti němu je nejhorší.

Dobrá, Váš přístup k dodržování desatera je mi jasný. Jak je to s těmi doporučeními? Jde mi především o mladé lidi, sám jste řekl, že je to věk hledání. Jak vy osobně posuzujete provinění proti těmto doporučením?

Jak už jsem řekl, tohle záleží na svědomí každého. Já tu nejsem od toho abych soudil, mým úkolem je ukazovat cestu. Pokud se dozvím, že si některý z mladých členů sboru například šel večer zatančit na disco a pil alkohol, nebudu mu to rozmlouvat, pouze s ním o tom promluvím a budu doufat, že pochopí, že tato cesta k Bohu nevede.

Mluvíte, jako byste s něčím podobným už měl určité zkušenosti…

Ne mnoho…

Myslíte si, že záleží i na tom, s kým se mladý věřící setkává? Může mít vliv na jeho rozhodnutí porušit či neporušit například partner?

Určitě ano. V takovém případě by si ale každý člověk měl uvědomit, že pokud milovaná osoba nerespektuje mou víru, mé hodnoty, nerespektuje ani mě.

Příloha č.2 - Dotazník

dotazník

1) Bůh svět pouze stvořil, dál se o něj nestaral
2) Bible, Daniel, 8, 14
3) Bible, Zjevení, kapitola č.14, str. 152–3
5) Zjevení svatého Jana - poslední kniha Nového zákona
6) Bible, Zjevení, 14. kapitola
7) Bible, Druhá kniha Mojžíšova 25,8
8) Je jedno z označení pro území Předního východu, kde se dnes nalézají část Sýrie, Libanon, Palestina a Izrael
9) Bible, Zjevení, 12,17
10) Církevní řád adventistů sedmého dne Praha: Česko-Slovenská unie Církve adventistů s.d., 2006 Aktualizované vydání církevního řádu se změnami a úpravami přijatými zasedáním delegátů Generální konference v roce 2005

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako