obrzek domeku-home logo-FB


Albánci v Řecku

Obrázek 1: Albánská a Řecká vlajka 1)

ÚVOD

Albánci jsou v Řecku významnou a mnohočetnou minoritou. Z historického hlediska je Albánie s Řeckem úzce spjata, a proto je přímo žádoucí zabývat se tímto tématem. Albánské imigranty je možné zařadit do tří větších skupin. První dvě skupiny jsou Albánci dlouhodobě žijící na území Řecka. První migrační vlna nastala již v době, kdy Albánie začala být pod značnou tureckou nadvládou. Do této chvíle se křesťanská Albánie začala islamizovat a z těchto důvodů lidé, kteří si chtěli zachovat svou víru, emigrovali do okolních států a v hojné míře i do sousedního Řecka. Značná většina z této skupiny se usadila v okolí hlavního města Athén. Děti a následné generace této migrační vlny jsou většinou dobře přijaty, neboť se již v Řecku narodily a nemívají problémy s jazykem. Druhá větší migrační vlna do Řecka probíhala okolo 20. století. Důvodem byly hlavně nevyhovující životní podmínky, které v Albánii v té době byly. Albánie se již tou dobou řadila mezi velmi chudé evropské země. Většina těchto přistěhovalců žije v pohraniční oblasti a zachovala si svou víru - islám. A poslední velmi početnou skupinou jsou Albánci přijíždějící do Řecka za prací. Většinou neplánují trvale se usídlit v Řecku.

Tato práce popisuje především kulturu, náboženství a jazyk Albánců dlouhodobě žijících v Řecku. V rámci této práce byl proveden vlastní výzkum, při kterém byl kladen důraz na výzkumné otázky a jejich zodpovězení. Cílem bylo také získat univerzální obraz tří různých pohledů na Albánce dlouhodobě žijící v Řecku. Prvním z nich je pohled majoritní populace Řeků na minoritní populaci Albánců žijících v Řecku. Zde je zachycen hlavně pohled Řeků na to, jak se dle jejich názoru Albánci byli schopní adaptovat v průběhu let a jaké větší, či menší kulturní rozdíly vnímají mezi oběma kulturami. Druhý pohled zobrazuje minoritní skupinu Albánců a jejich pohled na majoritní skupinu Řeků. Zde byl kladen důraz hlavně na osobní touhu Albánců asimilovat se s majoritní skupinou, či naopak touhu udržet si stávající identitu a veškeré národní rysy. Nakonec je zde zachycen externí pohled Albánců, kteří zůstali v Albánii na ty co se rozhodli emigrovat do Řecka. Zobrazuje hlavně jejich osobní názory z pohledu, jak se Albánci v průběhu času mění pod nátlakem řecké společnosti.

Obrázek 2: Nejčastější výskyt albánsky hovořících obyvatel 2)

CÍL PRÁCE

Cílem je analyzovat albánskou minoritu žijící v Řecku a vymezit jejich kulturní specifika. Původně nebyla upřednostněna žádná ze tří skupin Albánců žijících v Řecku, ale v průběhu výzkumu bylo rozhodnuto, že bude upřednostněna alochtonní skupina Albánců, kteří žijí v Řecku dlouhodobě. Rozhodnutí bylo na základě jednotvárného složení respondentů, kteří patří právě do této alochtonní skupiny Albánců dlouhodobě žijících v Řecku. Pro tento výzkum byla zvolena následující výzkumná otázka:

Jaká jsou kulturní specifika Albánců žijících v Řecku?

Pro lepší upřesnění tématu slouží následující výzkumné podotázky:

- Jak se odlišují jejich kulturní specifika od Řeků?

- Jaký je pohled albánské minority žijících v Řecku na majoritní skupinu Řeků?

- Jaký je pohled majoritní skupiny Řeků na albánskou menšinu žijící v Řecku?

- Jaký je pohled Albánců žijících v rodné Albánii na Albánce, kteří emigrovali do Řecka?

LITERÁRNÍ REŠERŠE

O Albáncích v Řecku se například zmiňuje Leoš Šatava v knížce Národnostní menšiny v Evropě. Ten dělí Albánce, respektive Arvanity, na dvě skupiny, a to autochtonní obyvatelstvo - potomky obyvatel ze 14. století, kteří zakládali osady. Jejich centrem především byli: Atika, Boiótie, Argolis na Peloponésu a ostrovy Euboia, Hydra a Andros. V roce 1920 tu údajně žilo 44 200 Albánců. V těchto lokacích jsou doposud dodržovány některé kulturní zvláštnosti a udržuje se částečně i jazyk a vědomí specifického původu. Druhou skupinu tvoří přesah albánského, toskickými dialekty hovořícího obyvatelstva v kraji zvaném Chameria v Epiru – v okolí jsou města jako: Filiates, Paramythia, Égumenitsa, Preveza a Filíppias. Přesný počet těchto obyvatel není známý a odhady se velmi liší. Na počátku 20. let byla tato skupina početnější, ale jelikož velká část vyznávala islám, okolo 60 tisíc jich vysídlilo při výměnné akci obyvatelstva v letech 1923-25 do Turecka. V průběhu druhé světové války odešlo z Albánie 20 - 45 tisíc obyvatel. V Řecku nemají Albánci statut národnostní menšiny, v různých obdobích se projevovaly dokonce i silné snahy o jejich asimilaci.3)

Autorky Aspassia Chatzidaki a Christina Maligkoudi ve svojí práci Family language policies among Albanian immigrants in Greece mapují postoj imigrantských albánských rodin žijících v Řecku a jejich přístup k jazyku. Výsledek šetření rozdělily do tří skupin. První skupina menšího počtu rodin se shodla na tom, že nemají zájem zachovávat vazby s domovem a nepřenášejí jazyk, jako znak svoji etnicity na svoje děti. Naopak druhá skupina podporuje uchovávání jazyka svojí etnicity a učí svoje děti albánsky, protože vidí výhodu v ovládání více jazyků. A nakonec třetí, ta nejpočetnější skupina, vyjádřila pozitivní postoj k udržování albánského jazyka, ale nevykazovala takové úsilí o zachování albánštiny. I když většina Albánců zachovává pozitivní postoj k používání albánštiny, jejich názor se líší v tom, jestli mají brát dvojjazyčnost jako přínos, nebo jako problém, protože by mohla bránit v rozvoji majoritního jazyka.4)

Článek z databáze EBSCOhost s názvem Are Religious Minorities in Greece Better Accepted if they Assimilate? The Effects of Acculturation Strategy and Group Membership on Religious Minority Perceptions od autorů Nikolitsa Grigoropolou a Xenia Chryssochoou, pojednává o otázkách v mono-náboženské společnosti v Řecku, které se nedávno stalo společností přijímající přistěhovalce. Autoři se zabývají důležitým faktorem jako je náboženství, které sice není jediný aspekt akulturace, nicméně kvůli blízkému vztahu mezi národní a náboženskou identitou v Řecku, je přijetí většinového ( řecko – ortodoxního ) náboženství důležité. Asimilace je strategie, která obsahuje přijetí řecko – ortodoxního náboženství a kterou upřednostňuje i většina přistěhovalců z Albánie. Albánci jsou v Řecku hlavní přistěhovaleckou skupinou. Na základě výzkumu, který zkoumal dopad rozhodnutí příslušníků menšin v Řecku o tom, zda má nebo nemá přijetí většinového náboženství dopad na to, jak majorita vnímá tyto členy minority a na víru v náboženství a kulturní rozdíly, se předpokládá, že pokud se člen menšiny rozhodne přijmout většinové náboženství, toto chování bude řeckou většinou hodnoceno pozitivně. Autoři přicházejí k domněnce, že tato osoba by se identifikovala víc s Řeky, a méně s menšinovou skupinou a zároveň by mírnila rozdíl v původu menšinové skupiny.5)

Podle článku z internetového zdroje s názvem World Directory of Minorities and Indigenous people (Světové adresáře menšin a domorodých lidí) je v Řecku zhruba 634 000 Albánců žijících legálně a pravděpodobně dalších 150 000 až 200 000, kteří zde žijí nelegálně. Jejich situace se dá těžko odhadnout, neboť pracují ve stavebnictví, zemědělství nebo jako domácí pracovníci. Toto obrovské číslo nelegálních přistěhovalců nepřispělo k již tak vypjatým vztahům mezi oběma národy. Řecko – albánské vztahy byli poměrně zásadním způsobem poznamenány v roce 1993, kdy se řecké úřady rozhodly deportovat ze země 20 000 Albánců. Albánské úřady poslali Řecku zprávu, že si deportovaní občané stěžovali, že byli během akce biti a veškeré jejich osobní věci byly zničeny. Přesto se Řecko v roce 1994 znovu rozhodlo deportovat dalších 115 000 Albánců. Řecká vláda také vydala striktní prohlášení, že každý kdo zaměstnává člověka albánské národnosti, musí toto nahlásit na policii. Napětí ustalo až v roce 1995, kdy se řecká vláda rozhodla legalizovat zaměstnávání Albánců s platnými doklady. Až v roce 2005 byl přijat nový migrační zákon, který umožňoval získat Albáncům pracovní víza. Výsledek byl však takový, že z celkového počtu 450 000 všech nelegálních přistěhovalců prošlo novým zákonem jen malé množství. To byla další rána pro společné vztahy obou zemí. Následkem bylo, že Albánci obviňovali řeckou policii ze špatného zacházení a bití. Řecká policie odpověděla tím, že kvůli Albáncům je v zemi vyšší kriminalita. Vše vedlo pouze k dalšímu zvyšování nároků na získání řeckého občanství.6) Tento článek nepopisuje přímo kulturní rozdíly mezi Albánci žijícími v Řecku a Řeky, ale přibližuje problematiku vztahů těchto dvou skupin, žijících na řeckém území ve 20. století.

METODOLOGIE

V práci jsou použity převážně kvalitativní techniky sběru dat, které jsou doplněné o kvantitativní údaje, aby byla zajištěna co největší objektivita a platnost. Nejprve byla použita technika sběru dat studia dokumentů. Tyto dokumenty mají formu knižních publikací, odborných článků i internetových zdrojů. Studium dokumentů je neinvazivní technika, což znamená, že neobtěžuje respondenty dotazováním či pozorováním. Tato technika umožňuje studovat dokumenty vytvořené odborníky, které mívají vysokou kvalitu, a také je možno studovat výpovědi osob jinak nedostupných. Díky studiu dokumentů je možné zamezit opakovanému výzkumu, který již někdo v minulosti uskutečnil. Především u internetových zdrojů je nutné ověřovat věrohodnost informací, neboť může docházet k jejich zkreslení nebo upravení.

Hlavní technikou sběru dat pro zodpovězení výzkumné otázky byly semistandardizované rozhovory s respondenty. Semistandardizovaný rozhovor se vyznačuje tím, že je připraven seznam základních otázek, které jsou respondentovi pokládány v určitém pořadí. Oproti standardizovanému rozhovoru jsou také pokládány doplňující otázky nebo tzv. sondy, které rozvíjejí respondentovu odpověď, a díky kterým je možné získat více dat. Při provádění rozhovoru je důležité zamezit chybnému pokládání otázek, aby nedošlo ke zkreslení získaných dat. V rozhovorech nebyly pokládány sugestivní otázky, které navádějí respondenta k určité odpovědi, ani dvojité otázky, které se ptají na dvě věci zároveň, což by mohlo předjímat, že respondent odpoví na obě části stejně kladně či záporně. 7)
Práce obsahuje také několik statistických dat vydávaných příslušnými statistickými úřady a jinými orgány, jako je například Ministerstvo zahraničních věcí České republiky a jiné.

Jméno Národnost Věk Místo původu Způsob zkontaktování Délka rozhovoru Pohled
Fabi Albánka 25 let Heraklion, Kréta, Řecko sociální síť Facebook 40 minut zástupce pohledu minority na majoritu
Ermal Albánec 27 let Tirana, Albánie telefonicky 20 minut externí pohled
Tasos Řek 28 let Corfu, Řecko sociální síť Facebook 30 minut majority na minoritu
Dritan Albánec 22 let Elbasan, Albánie sociální síť Facebook 35 minut minority na majoritu
Giannis Albánec 26 let Elbasan, Albánie sociální síť Facebook/Komunikační síť Skype 40 minut minority na majoritu
Adriane Řekyně 20 let Thessaloniki, Řecko sociální síť Facebook/osobní rozhovor 90 minut majority na minoritu

Tabulka 1: Přehled respondentů (vlastní zpracování)

Průběh terénního výzkumu

Nejprve bylo nutné vyhledat vhodné respondenty pro účely této práce. S pomocí známých ve Velké Británii, kde se vyskytuje velká populace Albánců, jsme získali kontakt na respondentku jménem Fabi. Fabi je původem Albánka, která žije v Řecku celých 17 let, tudíž se dá její pohled brát jako objektivní a pro tuto práci žádoucí. Vzhledem k tomu, že rozhovor byl z ekonomických důvodů uskutečněn pomocí sociální sítě Facebook, nebylo možné zachytit nonverbální reakce respondentky. Ovšem díky doplňujícím otázkám, se i přes tuto bariéru podařilo získat dostatečný objem dat. Na konci rozhovoru jsme od Fabi obdrželi kontakt na dalšího respondenta jménem Ermal, který nám také vstřícně poskytl rozhovor.

Ermal je původem Albánec, který stále žije v Albánii. Tím nám poskytl externí pohled na jiné Albánce, kteří emigrovali do Řecka. Vzhledem k tomu, že rozhovor probíhal telefonicky, bylo možné zachytit změny tónu hlasu a lépe tak porozumět jeho pocitům.

Třetí rozhovor byl uskutečněn s respondentem jménem Tasos, který je původem Řek a žije na řeckém ostrově Korfu, kde se také vyskytuje početná minorita Albánců. Tento rozhovor nám poskytl náhled majoritního Řeka na albánskou minoritu žijící v řeckém prostředí. Rozhovor probíhal stejně jako s Fabi pomocí sociální sítě Facebook.

Čtvrtý rozhovor nám poskytl Dritan, který je původem Albánec, ale v Řecku žije již od svých čtyř let. Jeho pohled pomohl rozšířit náhled minoritních Albánců na majoritní Řeky v Řecku. Rozhovor opět probíhal pomocí sociální sítě Facebook.

Pátý rozhovor byl uskutečněn s Albáncem jménem Giannis, který žije v Řecku již 20 let. První kontakt proběhl pomocí sociální sítě Facebook, ale následně byl uskutečněn videohovor v síti Skype, kde podrobně popsal současnou situaci Albánců žijících v Řecku.

Poslední respondentkou je Adriane, která je řeckého původu, ale od svých 17 let žije v České republice. Mezi Albánci má mnoho známých, a díky tomu nám sdělila svůj osobní pohled na albánskou minoritu i to, jak je na Albánce v Řecku obecně nahlíženo. Prvotní kontakt jsme navázali pomocí sociální sítě Facebook, ale díky snadné geografické dostupnosti byl uskutečněn osobní rozhovor, během kterého bylo získáno mnoho cenných informací. Rozhovor probíhal v českém jazyce, tudíž nebyla nutnost překladu, jako u ostatních rozhovorů.

Vzhledem k tomu, že respondenti ovládali anglický jazyk velmi dobře, nebyl problém v pochopení a interpretaci získaných dat. Dalo by se konstatovat, že sociální síť Facebook usnadňuje hledání a komunikaci s respondenty, ale zároveň to ochuzuje rozhovor o nonverbální komunikaci, díky které je možné zachytit pocity respondenta. Je zapotřebí zmínit, že respondenti jsou ve věku od 20 do 28 let, tudíž tyto pohledy jsou pouze z prostředí mladé generace. Respondenti, kteří jsou albánského původu a žijí v Řecku, patří mezi alochtonní obyvatelstvo, které žije dlouhodobě na území Řecka.

VLASTNÍ VÝZKUM

Obrázek 3: Malba na budově Národního historického muzea Albánie 8)

Historie

Vzhledem k tomu, že práce se zabývá Albánci žijícími v Řecku, v historické části práce budou zmíněny jen události, které spojují albánské a řecké dějiny. Samostatné dějiny Albánie jsou podrobně rozebrány v knize Dějiny Albánie, která byla vydána v roce 2008 autory Pavlem Hradečným, Ladislavem Hladkým a dalšími spoluautory.9) Samostatné řecké dějiny jsou pak podrobněji rozebrány v knize Dějiny Řecka, která byla vydána v roce 2007 autorem Pavlem Hradečným a dalšími spoluautory.10)

Albánie i Řecko jsou díky své geografické poloze spjaty od pradávna. Hranice se v historickém rámci dost často měnily a posouvaly. V 7.století byla Albánie velmi bohatá na minerální suroviny. Hlavně zdejší stříbrné doly byly velkým lákadlem pro řecké kolonisty. V těchto dobách byla právě kvůli boji o nerostné suroviny hranice mezi Helény (Řeky) a Illyry, neboli původními kmeny dnešní Albánie, velmi nejistá. Illyrská kultura se dala považovat za velmi rozmanitou a charakteristickou mnoha typickými prvky, pro Řeky si však byly jednotlivé kmeny tak podobné, že je považovali za jednotné. Komunikace mezi Řeky a Illyry byla nadále velmi spjatá i později díky obchodu. Právě obchody s řeckými koloniemi se staly velmi významnou součástí jejich životů. Dalším důležitým zlomem v kontaktu mezi Albánií a Řeckem došlo v roce 1204, kdy padl Konstantinopol, pod jehož nadvládu Albánie spadala. Po této éře byly dlouhodobé boje o nadvládu nad tímto krajem a jedním z vítězných nástupnických států se stalo Řecko.

Kontakt mezi Albánií a Řeckem byl nejvíce oslaben v době turecké nadvlády. Turecká nadvláda také přináší do Evropy nepříliš typické náboženství, islám. Do té doby bylo na území Albánie převážně křesťanství, které zde bylo rozšířeno pod vlivem říše římské. Obyvatelé Albánie nebyli nuceni konvertovat k islámu, ale přesto tak činili ve větším množství než kdekoliv jinde v osmanské Evropě. V Řecku však byl islám těžko přijatelný, a proto i toto stavělo bariéru mezi těmito zeměmi. Albánie se začala rozdělovat nejen podle náboženství, ale i podle písma. Muslimská část psala arabským písmem, pravoslavní obyvatelé jižní části užívali řeckou abecedu a severní katolíci psali latinkou. K oficiálnímu sjednocení písma zde došlo roku 1909. Zavedení společné abecedy se stalo cílem hnutí Rilindja a jako společné písmo byla zavedena latinka, která se zde používá doposud. I z tohoto důvodu se mnoho albánských imigrantů v Řecku musí potýkat s rozdílným písmem a bariérou z toho plynoucí. Náboženství bylo také pádným důvodem pro mnohé Albánce opustit své domovy a emigrovat do Řecka, kde bylo téměř jediné přípustné náboženstvím pravoslavné křesťanství. Usazovali se hlavně v okolí hlavního města Athén.

Roku 1912, kdy byla vyhlášena oficiální nezávislost Albánie na Turecku, byly také stanoveny pevné hranice Albánie. Značná část, která byla přisuzována Řecku se najednou ocitla za hranicemi Albánie. Další ránou pro Albánii byl komunistický režim, který nastal po druhé světové válce. Země byla velmi zbídačená válkou a mnoho Albánců využilo příležitosti opustit zem. Po nastolení demokracie se Albánie opět snažila vylepšit vztahy se sousedními zeměmi a Řeckem nevyjímaje. I přes to, že je dnes Albánie parlamentní demokracií, možnost opustit zem využívá stále více obyvatel. Pravidelně se do Řecka vydává mnoho občanů Albánie a následně posílají remitence své rodině.11)

Albánská migrace

V historii Albánie jsou 3 významné migrační zlomy. Důvodem těchto migrací jsou většinou válečné konflikty a zhoršování životní úrovně v Albánii, a i právě v těchto vlnách se dostávali Albánci do Řecka a jiných států.

První větší historicky doložená migrace je ze 13. století. V této době se rozpoutaly boje a křižácká tažení na Balkán, při kterém byli albánští horalové najímáni jako žoldnéři do bojů na Épiru a také v Řecku. To vedlo k tomu, že se usazovali v oblastech, ve kterých bojovali. Dodnes žije v Řecku několik desítek jejich potomků. Druhá velká migrace probíhala od 15. do 18. století. V těchto dobách nadvlády osmanské říše se velké množství Albánců stěhuje do jižní Itálie, kde vybudovali albánskou komunitu, jejíž členové jsou označování jako Arbëreshové.12)

Obrázek 4: Migrace Albánců do Řecka a jižní Itálie 13)

Další migrace Albánců následuje po habsbursko – osmanských válkách mezi 17. a 18. stoletím, při které se Albánci ve velkých počtech stěhují na území dnešního Kosova, jižního Srbska a západní Makedonie. V dobách komunistického režimu v Albánii odchází také malá migrační vlna do západní Evropy (i Řecka) a USA. Ve druhé polovině 20. století se Albánci stěhují do jiných zemí Evropy, z důvodů poklesu životní úrovně a za lepším výdělkem. Mezi tyto země patří především Německo, Švýcarsko, ale také i Řecko a jiné státy Evropy.14)

Respondentka Fabi v rámci výzkumu vypovídá, že se její rodiče rozhodli emigrovat do Řecka po roce 1990, protože tam byla lepší ekonomická situace, díky které její rodiče cítili možnost sehnání lepší práce a pro své děti také lepší vzdělání. Také vypovídá, že zlepšení ekonomického postavení bylo pro většinu Albánců hlavním důvodem emigrace do Řecka v této migrační vlně. Další respondent Ermal vypovídá, že se po roce 1990 začalo hodně lidí stěhovat do hlavního města Albánie Tirany, kde byly lepší pracovní podmínky, než kdekoliv jinde v Albánii. Ze stejných důvodů emigrovalo hodně Albánců do jiných států včetně Řecka, kde bylo více práce, která byla lépe placená. Ermal se také domnívá, že tato generace Albánců, která emigrovala do Řecka přibližně před 20 lety, měla o mnoho lepší podmínky a snáze se sžila s řeckým obyvatelstvem než generace Albánců, kteří uprchli do Řecka po druhé světové válce. Respondent Dritan se k tématu migrace nechtěl více vyjádřit a řekl pouze to, že „dříve byla pro jeho rodinu velice složitá doba“.

Jazyk

Vzhledem k tomu, že Albánie byla delší dobu součástí turecké říše, stala se některá turecká slova přirozenou součástí albánštiny. Do albánštiny, se ale také podařilo proniknout některým řeckým výrazům, používaným zejména na jihu Řecka, kde je albánština stále zakořeněna.15)

Albánština se řadí do indoevropské skupiny jazyků, a patří tak do stejné velké jazykové rodiny jako například řečtina, italština, srbochorvatština, angličtina nebo čeština. Je považována jako jeden z nejstarších jazyků v Evropě a v rámci indoevropských jazyků tvoří samostatnou větev, protože nemá podobný základ s žádným jiným indoevropským jazykem. Albánština se dělí na tři různé dialekty. Jedním z nářečí je tzv. arbëresh, kterým se hovoří v jižních částech Itálie, kde se Albánci usadili v dobách turecké nadvlády. Nářečím ghegským se hovoří v Kosovu, Černé hoře, v severozápadní Makedonii a hlavně v severní Albánii. Toskičtinou se hovoří v jižní Albánii, jižní Makedonii a v některých horských vesnicích severního Řecka.16)

Obrázek 5: Rozdělení albánštiny na dialekty 17)

Obrázek 6: Mapa výskytu albánských dialektů 18)

Přesto, že je albánština považována za jeden z nejstarších indoevropských jazyků, se jako národní spisovný jazyk, utvořil až na jazykovém kongresu v Tiraně roku 1972, kde byl sjednocen dialekt ghegský s dialektem toskickým. Základem pro spisovnou albánštinu se stal dialekt toskický.19)

Z výpovědí respondentů je zřejmé, že mladší generace Albánců, kteří chodili či stále ještě chodí do řeckých škol, nemají s řečtinou žádný velký problém a je pro ně snadné naučit se řečtinu. Ohledně albánštiny je to do jisté míry podmíněno tím, zda ji jejich rodiče v domácnosti vyžadují či nikoliv. V některých albánských rodinách je albánský jazyk přímo vyžadován, jako tomu je například u respondenta Dritana, kde jeho otec netoleruje žádný jiný jazyk v domácnosti než albánštinu. Naopak v některých albánských rodinách albánštinu ovládají jen starší generace, a ti mladší ji neovládají vůbec, protože již nemají takové vazby na Albánii jako jejich předci. Podle respondentky Fabi, když už Albánci ovládají albánštinu, tak mezi sebou mluví albánsky a s Řeky mluví řecky. Respondentka Adriane se často setkávala se staršími Albánci, kteří neumějí řecky vůbec. Také popisovala, „jak je vtipné, že pokud potřebují něco vyřídit, vodí si sebou své vnuky, aby jim pomáhali s komunikací“. Adriane také říká, že v Řecku nejsou žádné speciální tisky psané v albánském jazyce a není zde ani možná speciální školní výuka v albánštině. Celkově uvádí, že si nemyslí, že by měla albánština ani albánská menšina nějaká zvláštní privilegia v Řecku.

Náboženství

Obrázek 7: Znak islámu a křesťanství 20)

Jedním z největších rozdílů mezi Albánií a Řeckem je právě náboženské vyznání. Během turecké vlády v Albánii, která trvala pět století, konvertovalo mnoho Albánců k islámské víře. „Zároveň je však jasné, že mnoho z těch, co konvertovali (ne-li většina), tak učinilo z čistě praktických důvodů, jako byly daně, právo nošení zbraně nebo uchránění synů od devshirme.“21) Pro vysvětlení, devshirme byla forma vojenského náboru v Osmanské říši, při kterém byli podle určitého systému nabíráni chlapci z křesťanských rodin, obvykle ve věku od 7-10 let, jako otroci sultána. Podle islámské svaté knihy Korán je zakázáno otroctví, tudíž ti kteří konvertovali k islámu, neměli povinnost tohoto zotročujícího náboru.22) Albánská komunistická vláda, jejímž vůdcem byl Enver Hodža roku 1967 zakázala náboženství a země se oficiálně stala jediným „ateistickým státem“ na světě. Nedá se ale říci, že by se obyvatelé Albánie zřekli veškerého náboženství, pouze to museli uchovat v tajnosti před komunistickou vládou. V tuto dobu byla demolována velká část kostelů a mešit, které byli přeměněny na skladiště nebo sportovní haly a praktikování náboženství zůstalo trestným činem až do roku 1990, kdy padl komunistický režim.23)

Otázka náboženství nebyla zahrnuta do sčítání lidu v Albánii, které proběhlo v roce 2001, a proto není možné přesně zjistit, kolik lidí se hlásí ke které víře. Tradičně se však uvádí, že se albánská náboženská obec dělí na 70 % muslimů, 20 % pravoslavných a 10 % katolíků, ale tato čísla vyjadřují jen formální náklonnost ke každé víře.24)

Od 15. století až do roku 1829 bylo Řecko také pod nadvládou osmanských Turků. Ortodoxní církev, ale po celou dobu této turecké vlády pomáhala Řekům uchovat si etnické, kulturní a jazykové dědictví, a proto jsou dnes skoro všichni Řekové nominálními pravoslavnými. Zajímavostí je, že v Řecku je náboženská svoboda zaručena ústavou, která však definuje, že převládajícím náboženstvím je zde pravoslavné ortodoxní křesťanství. To znamená, že členové parlamentu, prezident a další ústavní činitelé mohou začít úřadovat pouze po požehnání arcibiskupa ahténského. „V praxi to znamená, že pro jiné církve je obtížné stavět např. kostely a vyvíjet veřejně misijní činnost.“25)

Podle zprávy internetového portálu BusinessInfo z roku 2014 je nejrozšířenější řecká pravoslavná církev, ke které se hlásí celých 94,5 % obyvatel Řecka. Dále je ve zprávě uvedeno, že v Řecku bylo registrováno 527 tisíc muslimů, což je 4,7 % obyvatel a 0,8 % obyvatel vyznává jiné náboženství.26)

Graf 1: Náboženské složení Řecka (vlastní zpracování) 27)

Článek „Are Religious Minorities in Greece Better Accepted if they Assimilate? The Effects of Acculturation Strategy and Group Membership on Religious Minority Perceptions“ z roku 2011 v publikaci „Journal of Community & Applied Social Psychology“, tvrdí, že člen albánské minority žijící v Řecku, který by se dal na zdejší víru ortodoxního křesťanství, by byl majoritou vnímán více jako národní příslušník a nebyl by tolik spojen s minoritou, která se nepřizpůsobila místní víře. V případě větší skupiny by na ni bylo nahlíženo více pozitivně a obyvatelé by byli více tolerantní.28) Zprávy také hovoří o tom, že na začátku roku 1995 si nejméně 45 tisíc Albánců oficiálně změnilo své původní muslimské či katolické jméno na řecké. Pravděpodobně aby si tím zajistili větší šanci získat řecké vízum.29)

Z výpovědí respondentů není zcela jasné jaké je nejrozšířenější náboženství mezi Albánci žijící v Řecku. Respondentka Fabi tvrdí, že je to islám, ale respondent Dritan naopak tvrdí, že je to ortodoxní křesťanství. Je ale zřejmé, že pro lepší začlenění do řecké společnosti je jednodušší být ortodoxním křesťanem. Dritan totiž uvádí, že „mnoho Albánců prý nerado poutá pozornost a občas se i stává, že kvůli islámu mají albánské děti problémy ve škole“. Zároveň se ale nezdá, že by náboženské vyznání v Řecku vyvolávalo nějaké zásadní konflikty mezi křesťany a muslimy. Jak již bylo řečeno, pokud se člen albánské menšiny rozhodne přijmout ortodoxní křesťanství, bude to řeckou většinou hodnoceno pozitivně, což zajisté usnadní asimilaci s majoritními Řeky.

Kultura

Obrázek 8: Albánci v tradičním albánském oblečení 30)

Tradice

Albánské tradice, o kterých zde bude pojednáno, vycházejí ze zvykového práva, které je označováno jako tribalismus. Tribalismus je možné chápat jako určité povědomí příslušnosti ke kmeni, které se vyznačuje loajalitou jedince či skupiny k rodině, domu, klanu, kmeni či kmenovému svazu. Tato příslušnost ke kmeni je tradičně chápána na pokrevním základě, ale tyto pokrevní vazby mohou být i fiktivní. Lidé sRpení na základě tribalismu pak sdílejí stejnou kulturu i identitu a vykazují společné znaky chování. Klíčovým prvkem albánského tribalismu je ústně předávané zvykové právo „kanun“, které v podstatě upravuje všechny aspekty lidského života jedince i fungování takovéto společnosti. Tribalismus a s ním spojené zvykové právo je zachováno nejvíce na severu, kde jsou kmeny Gégů. Na jihu mezi některými skupinami Tosků se toto zvykové právo vyskytuje také, ale zpravidla platí, že čím více je oblast vzdálená od větších měst a čím je její zalidněnost nižší, tím větší váha je přikládána těmto pravidlům, které stanovuje kanun. Tyto kanuny se pak mohou více či méně lišit, v závislosti na lokální a místně uznávané variaci stejných všeobecně respektovaných norem zvykového práva.

Nejznámější normy kanunu jsou například pravidla upravující pohostinnost, „která jde tak daleko, že hostitel má povinnost pomstít svého hosta v případě, že byl zabit či hrubě uražen“. Dále se pak jedná o fenomén krevní msty, který pramení z víry, „že duše zavražděného nemůže odpočívat v pokoji do doby, kdy je zavražděn ten, kdo čin spáchal“. Takovou krevní mstu bylo původně nutné uplatnit v časovém úseku 24 hodin po vraždě, nebo také po hrubé urážce člena rodiny či klanu s tím, že bylo nutné varovat potencionální oběť krevní msty samotným vykonavatelem. Krevní msta byla aplikována buď na samotném pachateli, nebo na jakémkoliv mužském příbuzném pachatele, nehledě na jeho věk. Pokud byla krevní msta vykonána přímo na pachateli, byla tato záležitost uzavřena, ale pokud byla vykonána na jiném mužském příbuzném, spustilo to další kolo krevní msty. V důsledku tato krevní msta často vedla a vede k řetězci vendety mezi znepřátelenými rodinami. V dnešní době není krevní msta již tak častá jako dříve, ale i tak na jejím základě zemře ročně desítky mužů, a stovky mužů odchází do hor nebo se barikádují doma ze strachu z krevní msty.31) Podle článku Vražedná tradice v Albánii z internetového serveru Eurozprávy.cz, muselo v roce 2013 zůstat 590 dětí ve věku do 15 let v naději, že uniknou dopadu krevní msty.32) Albánci žijící v Řecku tuto tradici oficiálně uplatňovat nemohou, protože by tím porušili řecké zákony a byli by potrestáni odnětím svobody. Dalo by se předpokládat, že krevní msta by mohla být jedním z důvodů emigrace mimo Albánii, a třeba právě do Řecka.

Ženy mají v albánské společnosti podřadné postavení a nemají stejná práva jako muži. Neměli právo volit, řídit auta, podnikat ani dědické právo a po svatbě se staly výhradně majetkem muže. K tomuto podřadnému životu albánských žen však existuje alternativa, která povyšuje pozici ženy ve společnosti na úroveň muže , a který se nazývá burnesha. Po složení slibu celibátu musela žít tato „zapřísáhlá panna“ mužským životem. Důvodem mohlo být, že v rodině nebyl mužský dědic a žena tak chtěla uchránit majetek pro své potomky, nebo chtěla žít rovnoprávný život jako muži. Takováto burnesha byla totiž plně respektována a akceptována společností, stejně jako muži. V dnešní době je těchto žen v Albánii o mnoho méně než dříve, ale stále se ještě vyskytují.33) 34) Vzhledem k tomu, že v Řecku mají ženy rovnoprávné postavení jako muži, tato tradice není v Řecku uplatňována. Fotografka Jill Peters navštívila tyto burneshy v jejich domovech a pořídila fotografie, na kterých pózují (viz. obrázky níže).

Obrázek 9: Burnesha č.1 35)

Obrázek 10: Burnesha č.2 36)

Obrázek 11: Burnesha č.3 37)

Obrázek 12: Burnesha č.4 38)

Svátky

Albánci slaví určité svátky, které připomínají důležité historické události pro Albánský národ. Jedná se o oficiálně přijaté události, které se staly v určitém dni a každý rok jsou připomínány a oslavovány. Nejdůležitější dva národní svátky v Albánii připadají na měsíc listopad. 28. listopadu se slaví Den nezávislosti. Tento svátek se slaví na počest vyhlášení nezávislosti na Osmanské říši v roce 1912 a někdy je také označován jako Den vlajky. Dále se 29. listopadu slaví Den osvobození, jako oslava konce druhé světové války roku 1945 a osvobození od fašismu.39) V Řecku se tyto dva svátky neslaví, protože Řecko má jiné historické události, které se v tomto případě neshodují s těmi albánskými. Jeden z našich respondentů Giannis se pravidelně vrací do Albánie právě na tyto dva svátky, při kterých se sejde celá jeho rodina a společně oslavují. Dalo by se předpokládat, že i jiní Albánci, kteří žijí v Řecku se vrací do Albánie právě na tyto dva svátky stejně jako Giannis, pokud jim to jejich možnosti umožňují a sami se do Albánie vracet chtějí.

V Albánii se také jako u nás slaví mezinárodní svátek práce, který připadá na 1. května. Historie tohoto svátku sahá do roku 1890, kdy došlo v USA k vypuknutí stávky chicagských dělníků.40) Dále se v Albánii slaví Nový rok, Velikonoce a Štědrý den, což odpovídá klasickým křesťanským svátkům, které se slaví i jinde ve světě. Jediným rozdílem oproti České republice je, že v Albánii i Řecku připadá Štědrý den na 25. 12. 41)

V Albánii se také slaví některé islámské svátky. Mezi tyto svátky patří tzv. malý Bajrám, který oslavuje konec velice známého islámského půstu, který se nazývá Ramadán. Také je slaven tzv. Velký Bajrám, který je označován jako svátek Obětování. Zajímavostí těchto dvou svátků je, že nemají přesně stanovené datum, takže každý rok připadají na jiný den. Tyto a další islámské svátky ale nesouvisí s albánskou kulturou, nýbrž s náboženským vyznáním.42) Respondentka Fabi potvrdila, že muslimská komunita Albánců žijících v Řecku tyto náboženské svátky opravdu slaví.

Literatura

Literatura je nedílnou součástí albánské kultury, a i přes to že nesouvisí s Řeckem či Albánci v Řecku, je vhodné, alespoň okrajově zmínit některé informace. Nejstaršími psanými dokumenty v albánštině jsou náboženské spisy katolických kněží. Zachovala se modlitební kniha ze 16. století a několik spisů poezie. Albánská literatura se však na světlo vynořila až v 19. století v rámci kulturní obrody, která úzce souvisela s nástupem albánského vlasteneckého hnutí. Mezi spisovatele 19. století nacházíme esejisty i dramatiky, ale převládající literární formou byla lyrická poezie, jejíž představitelé pocházeli z celého albánsky hovořícího světa. Mezi významné albánské autory patří například Pashko Vasa, Gjergj Fishta, Cajupi a Naim Frashëri. Mezi další významné literáty té doby patří Asdreni, autor básně, která se později stala národní hymnou a esejista Faik Konica.

Lyrická tradice pokračovala až do 20. století, a je reprezentována v té době básníky pocházejícími z albánského města Shkodër, Migjeni a Martinem Camajem a byla doplňována romány, hrami a krátkými povídkami. Výtahy z albánských historických příběhů předávaných ústní tradicí uvedené v této knize jsou přeloženy z verzí Mitrushe Katali (pseudonym Dhimitëra Paska). Nejznámějším a nejčtenějším romanopiscem té generace je Ismail Kadare, narozen v Gjirokastëru roku 1936. Kadareho práce z oblasti krásné literatury mohou poskytnout vítané představení země před její návštěvou. Jeho nejznámějšími a patrně nejdostupnějšími romány jsou knihy Kamenná Kronika a Generál mrtvé armády.

Mezi nejmladší albánské spisovatele patří Bardhyl Londo, Besnik Mustafaj, Prec Zogaj a Visar Zhiti, jehož první svazek poezie byl údajně natolik podvratný, že mu vynesl deset let v komunistickém táboře.43)

Hudba

Do kultury Albánie současně a neodlučitelně patří i tradiční albánská kultura, a i přesto že toto přímo nesouvisí s výzkumnou otázkou, stojí toto za zmínku.

V Albánii jsou tři hlavní proudy lidové hudby, dvojtónová hudba na severu, pětitónová tradice na jihu a městská hudba, kde většinou převažují půltónové melodie. V severní Albánii je hudba charakteristická sólovým zpěvem zpěváků, kteří jsou doprovázeni hrou na dlouhokrké strunové nástroje, které jsou nazývány „cifteli“ a „lahutë“. Oblíbeným nástrojem jsou také dudy s jednou trubkou zvané „gajdë“, které svým zvukem připomínají keltské melodie.

V jižní Albánii je typická polyfonní hudba, která je geograficky rozšířená nejen v jižní Albánii, ale i v řeckém Epiru a v jihozápadní Makedonii, některých částech Kosova a v arbërešských osadách v jižní Itálii. Tato hudba je založená na pětitónových melodiích a je charakteristická zpěvem dvou až čtyř zpěváků, kteří nejsou doprovázeny žádným nástrojem. Nejvíce charakteristickým nástrojem je pak klarinet.

Městská lidová hudba, která je založena na pětitónové tradici pochází z turecké hudební tradice. Tento druh hudby je typický zejména pro města centrální Albánie. Městská lidová hudba ovlivnila vývoj „populární hudby“ neboli musika popullore, „což je jediný druh hudby, který si lze v Albánii pohodlně poslechnout živě“. Nejlepší příležitostí pro poslech rozmanité albánské hudby, včetně skladeb z ostatních albánsky hovořících zemí, jsou folklorní festivaly konané v Gjirokastëru (každé čtyři roky) a v Peshokopi (každoročně na začátku listopadu).44)

I respondentka Fabi poukázala na výše zmíňenou musika popullore, kterou mají Albánci v oblibě. Pro ukázku albánské hudby je níže uveden odkaz, na kterém je možné si pustit jednu z mnoha albánských písní.

Kujtim Shqipo -O i Zoti i Shtepise 45)

Kuchyně

V albánské i řecké kuchyni najdeme mnoho společných prvků. Obě země používají pro přípravu pokrmu v hojné míře koření a různé druhy dresingů. Tradiční albánský pokrm zvaný shisgebab je velice podobný typickým řeckým souvlakům. Oba dva pokrmy jsou tvořeny masem, které je napíchnuto spolu se zeleninou na jehlici. V Albánii se však používá mleté maso, ale v Řecku jsou to celé kousky masa.46) Pro srovnání jsou níže uvedeny obrázky obou pokrmů.

Obrázek 13: Shiskebab 47)

Obrázek 14: Souvlaki 48)

Náboženské vyznání se do jisté míry promítá i do albánské kuchyně, protože muslimové nesmějí jíst vepřové maso. Proto je pro Albánii typické skopové maso, ale také proto, že se mnoho Albánců živí pastevectvím. Zároveň respondentka Fabi zmiňuje, že má v oblibě další tradiční albánský pokrm, který se nazývá Tavë kosi. Tento pokrm se skládá z jehněčího masa s rýží a jogurtovým přelivem (viz. obrázek níže).49)

Obrázek 15: Täve Kosi 50)

Současnost

V současnosti se Řecko oficiálně nazývá Řecká helénská republika. Rozloha Řecka je 131 990 kilometrů čtverečních. V roce 2011, kdy proběhlo poslední oficiální sčítání řeckého lidu, bylo v Řecku 10 964 000 obyvatel. Hlavní město jsou Athény a úředním jazykem je řečtina.51) Podle článku Albanians z internetového zdroje jménem World Directory of Minorities and Indigenous people bylo v roce 2005 v Řecku zhruba 634 000 Albánců.52)

Jedinou oficiálně uznávanou národnostní menšinou v Řecku je menšina muslimská, která čítá zhruba 97 tisíc osob, do níž se řadí Turci, Pomáci a Rómové. Při posledním sčítání obyvatelstva, podle internetového portálu BusinessInfo, žilo v Řecku trvale 91,5 % osob s řeckou státní příslušností, 1,8 % občanů ostatních členských států Evropské unie (zejména Bulharska, Rumunska, Velké Británie, Polska, Kypru a Německa), 6,5 % legalizovaných občanů 3. zemí (zejména Albánie, Pákistánu, Bangladéše, Gruzie, Ukrajiny, Ruska, Indie, Egypta, Filipín atd.) a 0,04 % osob bez udání příslušnosti. Dalších zhruba půl milionu občanů 3. zemí (zejména Číny, Nigérie, Etiopie, Afganistánu, Pákistánu, Sýrie atd.) pobývá v Řecku ilegálně.53) V této zprávě není uveden přesný počet Albánců žijících v současné době v Řecku, a proto zde toto číslo také uvedeno nebude.

Graf 2: Počet národnostních menšin v Řecku 54)

Mnoho mladých Albánců má o Albánii minimální vědomí a současná krize v Řecku je nutí k návratu „domů“ do Albánie. Mnozí albánští muži pracovali ve stavebnictví, ale vzhledem k tomu, že tato činnost se v Řecku výrazně zmenšila, tak se mnozí nezaměstnaní Albánci začali vracet zpět do Albánie.

Albánská ekonomika je částečně závislá na remitencích získaných od albánských emigrantů, žijících mimo jiné i v Řecku. V současné době se však dá zaznamenat jejich prudký pokles, což také naznačuje, že značná část albánských emigrantů se vrátilo zpět do Albánie nebo do jiných států. V roce 2007 poslali albánští emigranti do Albánie odhadem 950 milionů €. V roce 2010 se částka snížila na 690 milionů € a podle údajů z roku 2011 se částka dostala na 475 milionů €. V roce 2009 celá částka těchto remitencí činila 9 % HDP Albánie. Přesto však ale albánská ekonomika, na rozdíl od Řecka, neprošla recesí.55)

Vztahy mezi Řeky a Albánci v Řecku byli podle výpovědí respondentů vždy „napjaté“. Důvody, které v rozhovorech uvádějí, zahrnují pocit, že Albánci berou Řekům práci či že Řekové jsou „namyšlení a povrchní“. Zároveň ale se všichni respondenti shodují na tom, že v současnosti se vztahy mezi Albánci a Řeky na území Řecka výrazně zlepšují. Respondent Giannis říká, že „pokud prý spolu mají Řekové a Albánci pracovat, není to problém. Respektují se a nesnaží se vyvolávat konflikty.„ Co se týče pracovních vztahů, tak respondentka Adriane říká, že Albánci jsou velmi pracovití. Zároveň, ale říká, že nezná nikoho, kdo by byl albánského původu a byl by třeba doktor, učitel či právník. Tvrdí, že se Albánci v Řecku dostávají spíše na pracovní pozice jako dělník, prodavač atd. Respondenti se také shodují v tom, že značná část Albánců žijících v Řecku zvažuje návrat do Albánie, protože řecká ekonomika v posledních letech značně upadá a „míra nezaměstnanosti se v Řecku vyšplhala v posledním čtvrtletí loňského roku na nový rekord 27,5 procenta“.56)

ZÁVĚR

Cílem této práce bylo zjistit, jaká jsou kulturní specifika Albánců žijících v Řecku. Pro tyto účely bylo pojednáno o některých základních tématech, jako je historie a současnost, kultura, jazyk, náboženství a migrace. Tyto informace, získané především studiem dokumentů, jsou doplněny o výpovědi šesti respondentů, což zaručuje větší objektivitu i platnost. Pro vytvoření universálního obrazu této problematiky jsou překryty třemi různými pohledy. První pohled zastupují Albánci dlouhodobě žijící v Řecku, druhý Řekové žijící v Řecku a poslední pohled zastupují Albánci, kteří žijí stále ve své rodné Albánii. Tento obraz je výsledkem pohledu mladé generace ve věku do 30 let a týká se pouze alochtonní skupiny Albánců dlouhodobě žijících v Řecku.

Z výsledků rozhovorů lze konstatovat, že mezi Řeky a Albánci žijícími v Řecku panuje občas napjatá atmosféra, ale není natolik závažná, aby vedla k zásadním konfliktům. Značná část Albánců se dostala do Řecka dobrovolnou migrací kvůli lepší ekonomické situaci. Velká část Albánců se dostává převážně na pracovní pozice jako dělník, prodavač a jiné. Někteří Řekové na to ale namítají, že jim berou práci, což vede k vytváření určité bariéry vůči Albáncům. Ovšem v běžném životě nemají s Albánci žádné závažné konflikty. Toto ale neplatí, například pro muslimské Albánce, kteří mají někdy problémy, a to nejen ve škole. Řecko je v rámci náboženského složení obyvatelstva velice stejnorodé a většina z nich vyznává ortodoxní křesťanství. Možná také proto mají muslimští Albánci více problémů. Pro Albánce, kteří se hlásí k ortodoxnímu křesťanství, to však znamená odbourání náboženské bariéry a snazší přijetí do řecké společnosti.

U některých starších členů albánské komunity v Řecku, kteří migrovali v prvních vlnách, neproběhla dostatečná jazyková asimilace a někdy tak potřebují překladatele z mladších generací. Tato starší generace nemá na Řeky kladný názor, protože se k nim nechovali vždy zcela solidárně. Albánština není natolik vzdálená od řečtiny, a proto mladší generace Albánců ovládá řečtinu velice dobře. S Řeky mluví Albánci převážně řecky a albánštinu používají především při komunikaci mezi sebou a na různých albánských akcích. V některých albánských rodinách je dokonce vyžadováno používání albánštiny. Mladší generace je dobře asimilována a ztotožňuje se převážně s řeckou kulturou, jazykem i způsobem života a proto mají na Řeky z velké části spíše pozitivní názor. Většina Albánců žijících v Řecku mají část své rodiny v Albánii a snaží se za nimi jezdit. Někteří z mladší generace však již takové vazby nemají a Albánii si třeba ani nepamatují nebo v ní nikdy nebyli. Partnerské vztahy mezi těmito národnostmi nejsou ničím neobvyklým a partneři samotní v tom většinou nevidí nějakou zásadní překážku. Řecké dívky však prý upřednostňují Řeky před Albánci. Občas ale také mohou vznikat negativní ohlasy ze strany rodičů řeckého partnera na volbu svého protějšku, který je albánského původu.

V Řecku žijí Albánci, kteří si svou albánskou identitu uvědomují a často jsou na ni hrdí, ale žijí zde i ti, kteří se necítí být Albánci. Jedním z faktorů, který tuto skutečnost ovlivňuje je to, jestli udržují nějaký kontakt s Albánií nebo se členy své rodiny, kteří v Albánii zůstali. Albánci, kteří se v Řecku kulturně neasimilovali si připomínají některé specifické kulturní prvky a ztotožňují se s nimi. Mezi ně patří albánská vlajka, kterou si v některých případech věší z oken či si ji nechají tetovat na svá těla. V oblasti hudby berou za svou i albánskou národní hymnu nebo typickou albánskou hudbu, označovanou jako musike popullore. Tradici jako je krevní msta v Řecku uplatňovat nemohou, protože by se dostali do rozporu s řeckými zákony. Tradice, která povyšuje ženu na postavení muže v Řecku také není uplatňována, protože v Řecku mají ženy a muži téměř rovnoprávné postavení ve společnosti. Na řeckém ostrově Korfu vytvářejí Albánci své čtvrtě a žijí v blízkosti některých vesnic, ale jinak žijí po celém Řecku společně s Řeky.

Pohled Albánců na Řeky u starších generací je někdy spíše negativní, ale u mladších generací převládá pozitivní názor, protože jsou s Řeky lépe asimilováni. Někteří Albánci si také myslí, že se na ně Řekové povyšují. Řekové na Albánce nenahlížejí v zásadě negativně, ale nedá se říci, že by je brali jako sobě rovné a vnímají je často negativně. Například na albánské děti ve škole je někdy nahlíženo jako na nedisciplinované, hlučné a neukázněné.

Co se týče pohledu Albánců, kteří zůstali v Albánii, na ty Albánce co emigrovali, nezdá se, že by na jejich emigraci měli nějaký negativní názor, ba naopak mají pochopení pro jejich emigraci z ekonomických důvodů. V dnešní době však očekávají návrat některých Albánců, protože je v Řecku vysoká nezaměstnanost a špatná ekonomická situace. Také by se dalo říci, že přijetí Albánců do řecké komunity do jisté míry závisí na jejich jazykové znalosti řečtiny a také na jejich náboženském vyznání. Do budoucna se dá očekávat spíše zlepšení vztahů mezi Řeky a Albánci na řeckém území, ale to se nedá nikdy s naprostou přesností předvídat.

Albánci v Turecku

Albánci tvoří významnou menšinu i v Turecku. První vlna migrace probíhala v období řecko-turecké výměny obyvatel v roce 1923. Do Řecka se z Turecka přestěhovalo okolo 1,5 milionu ortodoxních křesťanů a z Řecka do Turecka okolo 500 tisíc muslimů. Tito muslimové se usídlovali především v oblastech Erenköy a Kartal ve městě Istanbul.

Do Turecka emigrovalo také velké množství obyvatel v letech 1950 a 1970. Na balkánském poloostrově bylo potlačeno náboženské vyznání islám, takže muslimští Slované i muslimští Albánci emigrovali do Turecka, kde byl islám nejrozšířenějším náboženstvím.57) V Turecku žije, podle zprávy internetového portálu BusinessInfo z roku 2014, 99,7% muslimů, takže ti co vyznávají islám, se zde mohou bezpečně ztotožnit se svou vírou.58)

Zjistit přesný počet Albánců žijících v Turecku je problematické, protože některé země právě jako Turecko nemají doposud zveřejněné nejaktuálnější statistiky, nebo neevidují ve svých statistikách východiskové země jako Albánie či Kosovo.59) Podle odhadů tureckého deníku Milliet z roku 2008, žilo v Turecku zhruba 1 300 000 Albánců.60)

Cham Albánci

Obrázek 16: Mapa Chamerie. 61)

Další podskupinu Albánců v Turecku tvoří muslimští Cham Albánci, kteří původně bydleli v oblasti Epirus na severozápadě Řecka, která je také známá jako Chameria. Tato komunita má vlastní kulturní identitu, která má jako základ albánskou kulturu, do které se promítá řecký vliv. Mluví vlastním dialektem, který vychází z toskického dialektu.62)

Obrázek 17: Rozdělení albánštiny na dialekty zahrnující Cham dialekt 63)

Oslovený albánský respondent Erhan, který žije v Turecku, ovládá jak albánštinu tak turečtinu. Doma se svými rodiči a prarodiči mluví výhradně albánsky. Vzhledem k tomu, že chodil do turecké školky a školy ovládá turečtinu velice dobře a s Turky mluví samozřejmě turecky. Když byl malý a chodil do školky občas zažil drobné posměšky od některých spolužáků, které měli pravděpodobně poukazovat na jeho albánský původ. Erhan však sám uvádí, že to bylo spíše takové „hecování“, než něco zlého či dokonce určitý druh šikany.

První migrační vlna Cham Albánců se do Turecka dostala při řecko-turecké výměně obyvatel a další následovala po druhé světové válce, kdy se stěhovali z Řecka do Turecka, protože nepřijali myšlenku komunismu, který byl v tu dobu v Řecku i Albánii.64)

Mezi Cham Albánce patří i výše uvedený respondent Erhan a jeho rodiče i prarodiče. Erhanovi prarodiče žili původně v Albánii, ale na přelomu 20. století emigrovali do Řecka. Bohužel důvod této migrace nám neuvedl. Do Turecka následně emigrovali Erhanovi prarodiče a rodiče z Řecka v 50. letech, vzhledem k tomu že v Řecku nastupovala komunistická vláda. Hlavním důvodem migrace do Turecka bylo náboženství, protože Erhan i jeho rodina jsou muslimové. Komunistická vláda nebyla tolerantní vůči náboženství a islámu především, a proto jeho rodina zvolila jako cíl migrace Turecko, kde je drtivá většina muslimů, tudíž se zde mohli se svým náboženstvím bez problémů ztotožnit.

Předpokládá se, že v Turecku žije něco okolo 90 tisíc Cham Albánců, ale přesná čísla nejsou známa.65) V americkém státě Washington je také početná skupina Cham Albánců, která založila asociaci pro lidská prava Chamerie. Tato asociace vydala prohlášení, ve kterém zajištuje možnost návratu do svých domovů v Řecku. Také zajišťuje rozvoj a propagaci jejich bohaté historie, kultury, jazyku a další aspekty Cham komunity.66) Dále také existuje albánsko-turecká bratrská asociace kultury a solidarity, která bojuje za práva Albánců a také pořádá různé akce, které se týkají Cham kultury.67)

Toto potvrdil i respondent Erhan, který říká, „že turecká vláda celkem podporuje albánskou národní identitu a že i podporuje různé spolky a asociace, které se právě tuto identitu různými cestami snaží udržet„.

Literatura

V oblasti Chameria byl jako první napsán řecko-albánský slovník, který byl největším Cham albánským slovníkem své doby. Na tomto díle se podílel Markos Botsaris, kapitán Souliote a další významné osobnosti z období řecké války za nezávislost. Tento slovník je důležitý pro poznání nyní zaniklého albánského dialektu Suliot a také Cham dialektu. Tento slovník je uchován v Národní knihovně v Paříži.68)

V 19. století začali Cham Albánci vytvářet nový druh básní, který je označován jako bejtes a který se prosazoval především v jižní Albánii. Nejznámějším autorem byl Muhamet Kyçyku. Tento autor byl první, kdo napsal v Cham dialektu delší poezii. Nejznámějším dílem je romantický příběh Erveheja, který byl napsán okolo roku 1820.69)

V moderní době je nejvíce známý albánský spisovatel Bilal Xhaferri, který je považován za nejvlivnějšího disidenta komunistického režimu. Kvůli svým protikomunistickým názorům byl nucen emigrovat do Spojených států. Albánské literatuře přispěl více než 12 knihami, a kanadský albánolog Robert Elise ho považuje za nejlepšího Cham albánského spisovatele a básníka vůbec.70)

Média

V období komunistického režimu v Albánii v letech 1945–1990 se Cham Albáncům nedařilo prosazovat své myšlenky a názory formou veřejných mediálních prostředků. Ti, kteří emigrovali do Spojených států spolu s Bilalem Xhaferrim, založili časopis s názvem „Chameria – motherland“, který byl poprvé zveřejněn v roce 1966. Tento časopis je především politický a snaží se řešit mezinárodní otázku Cham Albánců. V roce 1991 se stal oficiálním časopisem národního politického sdružení Çamëria a od roku 2004 strany pro spravedlnost a integraci v Albánii. Ve Spojených státech je zveřejňován v Chamerijské asociaci pro lidská práva.71)

Vedle tohoto časopisu je také publikován časopis „Eagle´s wind“, který byl poprvé vydán v roce 1982. Tento časopis, který by se dal volně přeložit jako Orlí vítr, řeší především kulturní otázky Cham Albánců.72)

Hudba

Cham Albánci mají specifickou hudbu, která má své charakteristické rysy, což ji odlišuje od ostatní albánské hudby. Cham albánská lidová hudba se dá rozdělit do tří hlavních kategorií. První skupinu tvoří tzv. Iso – polyfonie, která je vyhlášena na seznamu UNESCO jako mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Píseň s názvem Celo Mezani je považována za nejznámější Cham albánskou píseň. Píseň vypráví a zároveň truchlí nad smrtí albánského revolucionáře, který se jmenoval Celo Mezani. Další dvě skupiny tvoří polyfonie a lidové balady. Podle Doris Stockman může Cham hudba vysvětlit vnitřní albánské vztahy mezi vokální praxí různých folklorních souborů na jihu Balkánu.73)

Celo Mezani - Albanian Polyphony Chameria 74)

Vzhledem k tomu, že Erhan se již v Turecku narodil a chodil do turecké školy neposlouchá žádnou hudbu, která je typická pro Cham Albánce, stejně jako mladá generace Albánců žijících v Řecku. Jeho otec si prý však tuto hudbu občas pustí, ale její název nám bohužel neuvedl, možná protože ho ani sám nezná.

Tanec

Nejznámějším tancem Cham Albánců je tzv. Osman Taka, který je spojován s vůdcem Cham Albánců jež bojoval proti osmanským silám. Dalším tradičním tancem je tzv. Zalongo, který poukazuje na historickou hromadnou sebevraždu žen ze Souli a jejich dětí. V prosinci roku 1803 padla malá skupina žen a jejich dětí do pasti osmanských vojsk a aby zabránili věznění a zotročovaní hodili své děti ze skály, za kterými následně také skočily. 75)

Obrázek 18: Osman Taka 76)

Vallja e Osman Takes 77)

Albanian Folk Dance - Vallja e Burrave 78)

Folklor

V roce 1889 začal dánský etnograf Holger Pedersen shromažďovat lidové příběhy Cham Albánců. O devět let později vydává knihu Zur albanesischen Volkskunde, kde je shromážděno více než 30 pověstí a které oslavují jejich statečnost a čest. Většina Chamů z jižní Chamerie věří, že jsou potomky tzv. jelims, což jsou obři z jižní albánské mytologie.79)

Oblečení

Tradiční oblečení Cham Albánců je stejné jako nejběžnější oblečení pro muslimy. Skládá se z tzv. fustanelly, což je tradiční balkánská sukně pro muže. K tomu si oblékají krátkou vyšívanou košili s širokými rukávy, kožené dřeváky s tradiční bambulkou na špičce a někdy také čepičku. Na jihu Albánie, kde se vyskytují Cham Albánci se nosí spíše kratší kilt až ke kolenům, ale jinak se nijak zásadně neodlišují.80)

Obrázek 19: Fustanela 81)

Erhan sám nenosí žádné albánské či Cham albánské oblečení a do práce chodí v klasickém společenském obleku (sako, košile, kravata atd.). Ve volném čase si obléká normální civilní oděv, který „je stejný jako na západě“. Jedinou výjimkou je období muslimských svátků, na které se nosí tradiční muslimské oblečení.

Ženy mají společenské hedvábné šaty, které se skládají z dlouhých kalhot a hedvábné košile, a které jsou také někdy prošívány zlatem či stříbrem. V běžném dni nosí bavlněné kalhoty, při zvláštních příležitostech nosí kalhoty hedvábné. Po roce 1880 se začínají nosit dlouhé sukně nebo šaty, které jsou tmavě červené nebo fialové a jsou také vyšívané zlatou nití. Často jsou vyšívané různými květinovými motivy a jako doplňky nosí různé šátky, prsteny, náušnice a další šperky.82)

Obrázek 20: Valltare came 83)

Architektura

Mezi hlavní architektonické památky v oblasti Chamerie patřily mešity, muslimské hřbitovy a albánské věže, známé jako Kulla. Většina z nich byla zničena, protože se nacházely ve starých vojenských zónách v blízkosti albánských hranic. Zachovalo se několik málo mešit, které byly přeměněny na muzea.84)

Obrázek 21: Kulla č.1 85)

Obrázek 22: Kulla č.2 86)

Obrázek 23: Kulla č.3 87)

Kuchyně

Cham Albánská kuchyně je směs kuchyně albánské a řecké. Obě kuchyně hojně používají zeleninu a olivový olej. Nejčastějším předkrmem je tzv. Tarator.88). Tarator je tradičním balkánským pokrmem, který se dá charakterizovat jako studená polévka. Tarator je vyroben z jogurtu, okurky, česneku a rostlinného oleje. V jiných zemích se do tohoto pokrmu přidávají i další ingredience, jako například ořechy, ovoce, kopr a jiné.89) Dále jsou Cham Albánci známí tím, že mají různé způsoby pečení chleba. Jeden z těchto chlebů se nazývá byrek, což je pečivo z tenkého těsta, které má různé druhy náplní. V Albánii je nejběžnější náplní sýr, špenát s vajíčkem nebo také rajče s cibulí, papriky s fazolemi a jiné. Pečivo má podobu malých trojúhelníků nebo se připravuje jako jeden velký byrek.90)

Obrázek 24: Tarator 91)

Obrázek 25: Byrek 92)

Závěr

V albánských dějinách je několik událostí, které ovlivnili přesun početné skupiny Albánců do Turecka. Hlavní událostí bylo řecko-turecké stěhování obyvatel, které probíhalo z důvodů náboženského vyznání. Muslimští Albánci nemají v Turecku náboženský problém, který by evokoval možné konflikty, jako tomu je například v Řecku. Co se týče Cham Albánců, Turecko jejich práva na národnostní menšinu Turecko uznává a podporuje jejich kulturní identitu. V Turecku je také několik asociací, které podporují albánskou kulturu a hájí jejich práva. Albánská a turecká kultura není natolik vzdálená, aby vytvářela zásadní bariéry mezi nimi. Je ale zřejmé, že Cham albánská kultura je natolik pestrá a rozvětvená, že je důležité ji udržovat a zabránit možné kulturní či jazykové asimilaci.

Vzhledem k tomu, že pro účely části práce, která se týká Albánců v Turecku vypovídal pouze jeden respondent, není možné překrýt více pohledů a je možné vytvořit pouze jednostranný pohled. Tento pohled zastupuje výpověď jednoho albánského respondenta dlouhodobě žijícího v Turecku již od narození a proto objektivita a platnost nemusí být na takové úrovni jako je tomu v části práce Albánci v Řecku.

Respondent Erhan se již v Turecku narodil, tudíž nemá na Albánii skoro žádné vazby a nikdy v jí ani nebyl. Dodává však, že by jednou chtěl Albánii navštívit, aby poznal své příbuzné, kteří zůstali v Albánii a současně také poznal pravou albánskou kulturu. Sám sebe považuje za Turka, ale na své albánské kořeny je i přes to hrdý. Díky svým rodičům však umí albánštinu velice dobře, protože doma s rodiči i prarodiči mluví výhradně albánsky. Z toho je možné vyvodit, že jeho rodina je také hrdá na svůj albánský původ a snaží se uchovat si svůj albánský jazyk. Vzhledem k tomu, že chodil do turecké školy nemá Erhan žádný problém s tureckým jazykem, který by vytvářel určitou bariéru pro přijetí do turecké společnosti. Co se týče albánské kultury, tak Erhan toho o ní moc neví, protože v Albánii vlastně nikdy nebyl.

Vzhledem k tomu, že Erhan i jeho rodina jsou muslimové, stejně jako většina obyvatel Turecka, nebylo nutné se nábožensky asimilovat s majoritní skupinou Turků, což zajisté vytvořilo lepší podmínky pro přijetí do Turecké společnosti. Náboženství bylo vlastně hlavním důvodem, proč se Erhanova rodina přestěhovala z pravoslavného Řecka do muslimského Turecka. Když chodil Erhan do turecké školky tak se mu občas některé turecké děti posmívali, ale to bylo spíše takové „“hecování““, než nějaká zásadní nevraživost. Teď když chodí do práce tak se nesetkal s žádným projevem nevraživosti, který by byl založen na jeho albánském původu. Erhan uvádí, že cizí lidé na něm jeho albánský původ ani nepoznají a jeho přátelům to nijak nevadí.

Podle výpovědi Erhana existují v Istanbulu různé Albánské komunity a čtvrtě, ale vzhledem k tomu že on i jeho rodina žije v části města, která je převážně turecká, tyto albánské komunity nezná. Co se týče pohledu Turků na albánskou minoritu, on sám uvádí, „že mezi nimi není žádný větší problém a obě národnosti spojuje společné náboženství“. Dále říká, „že turecká vláda celkem podporuje albánskou národní identitu a že i podporuje různé spolky a asociace, které se právě tuto identitu různými cestami snaží udržet“.

SOUHRN

Co se týče podobností Albánců v Řecku a Turecku, tak tu největší můžeme najít v jejich kultuře, která je velmi podobná. Naopak největší rozdíl je právě v náboženském vyznání, kvůli kterému byli muslimští Albánci přestěhováni z Řecka do Turecka. Albánci v Řecku jsou prakticky nuceni stát se ortodoxními křesťany, protože náboženské složení Řecka je významně ortodoxně křesťanské. Tento požadavek na muslimské Albánce žijící v Turecku odpadá, protože v Turecku žije drtivá většina muslimů. To však neznamená, že v Řecku nejsou Albánci, kteří by si své islámské vyznání nezachovali, ale pro lepší přijetí do řecké společnosti, je pro ně snazší stát se ortodoxními křesťany. Pokud by však chtěl emigrovat do Turecka někdo jiný než muslim, zdá se, že by to pro něj mohl být problém.

SEZNAM LITERATURY

Knižní publikace

BERISHA, Mal. Diaspora Shqiptare në Turqi (in Albanian). Vyd. New York: ACCL Publishing, 2000, 50 s. [cit. 2013-09-04].

BIBERAJ, Elez. Albania in Transition: The Rocky Road to Democracy. Vyd. Boulder: Westview Press, 1998. ISBN 9780813336886 [cit. 2014-09-04].

ELSIE, Robert. Centre for Albanian Studies, ed. Albanian Literature: A short history. Vyd. London: I.B. Tauris, 2005, 291 s. ISBN 9781845110314 [cit. 2013-09-04].

ELSIE, Robert. Dictionary of Albanian Literature. Vyd. London: Greenwood Press,1986,170 s. ISBN 9780313251863 [cit. 2013-09-04].

GLOYER, Gillian. Albánie. Vyd. 4. Brno: Jota, 2012, , xvi s. obr. příl. Průvodce (Jota). 232 s. ISBN 978-80-7462-153-6.

HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. 2., dopl. a rozš. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007, 768 s. Dějiny států. ISBN 978-807-1068-839.

HRADEČNÝ, Pavel, Ladislav HLADKÝ, Virgjil MONARI, František ŠÍSTEK a Pavla HRADEČNÁ. Dějiny Albánie. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, 716 s. Dějiny států. ISBN 978-807-1069-393.

JAFFÉ, Nigel Allenby. European Folk Dances. Vyd. London: Folk Dance Enterprises, 1990. ISBN 9780946247141 [cit. 2013-09-04].

MAJEROVÁ, Věra, MAJER, Emerich. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství - část I. Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta. Praha: CREDIT,1999. 156 s. ISBN 80-213-0507-X.

ŠATAVA, Leoš. Národnostní menšiny v Evropě: encyklopedická příručka. Vyd. 1. Praha: Ivo Železny, 1994, 385 s. ISBN 80-711-6375-9.[cit. 2013-09-04].

TOLE, Vasil S. Folklori Muzikor-Polifonia Shqiptare [Albanian Folk Polyphony]. Vyd. Tirana: Shtëpia Botuese e Librit Universitar, 1999, s. 198. ISBN 9992700327 [cit. 2013-09-04].

Odborné texty

ANDROMEDAS, John N. MANIAT FOLK CULTURE AND THE ETHNIC MOSAIC IN THE SOUTHEAST PELOPONNESE. Annals of the New York Academy of Sciences. 1976, vol. 268, 1 Regional Vari, s. 199-206. DOI: 10.1111/j.1749-6632.1976.tb47643.x.

GRIGOROPOULOU, Nikolitsa, Xenia CHRYSSOCHOOU. Are Religious Minorities in Greece Better Accepted if they Assimilate? The Effects of Acculturation Strategy and Group Membership on Religious Minority Perceptions. Journal of Community. 2011, vol. 21, issue 6, s. 499-514. DOI: 10.1002/casp.1119.

CHATZIDAKI, Aspassia, Christina MALIGKOUDI. Family lanugage policies among Albanin immigrants in Greece. [online]. [cit. 2014-28-03].

JONUZI, Afërdita. Ethnographic phenomenon of the Chameria region. Vyd. Tirana: „Arbëria“ Publishing House, 2005, s. 245-247. ISBN 978-99943-688-2-2 [cit. 2013-09-04].

KOPRLOVÁ, Jessica. Pohled do života albánské diaspory v ČR. 2013. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/383690/ff_b/bakalarka_O_kopie.pdf. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Helena Bočková.

PACNER, Aleš. Vliv tribalismu na fungování moderního státu - případová studie Albánie. Brno, 2011. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/333126/fss_b/Bakalarska_prace_Ales_Pacner.pdf. Bakalářská práce. MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Vedoucí práce Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D.

Internetové zdroje

Albanian Folk Dance - Vallja e Burrave. [online]. youtube.cz [cit. 2013-14-04]. Dostupný z:https://www.youtube.com/watch?v=MfdcOHE8Y3c

Albanians in Greece: Heading home again. The economist. [online]. 2012 [cit. 2013-05-09]. Dostupný z:http://www.economist.com/node/21542818

Albanians in Turkey celebrate their cultural heritage. [online]. Today´s Zaman [cit. 2014-30-04]. Dostupný z:http://www.todayszaman.com/news-254383-albanians-in-turkey-celebrate-their-cultural-heritage.html

Albánci v tradičním albánském oblečení. [online]. [cit. 2014-08-15]. Dostupné z:http://addfreeclassifieds.net/blog/2011/04/free-classifieds-ads-for-albania/

Albánie: praktické info. Svátky [online]. [cit. 2014-07-13]. Dostupné z:http://www.ocestovani.cz/albanie/predpoved-pocasi-ceny/

Albánie: základní údaje o státu. Besip.cz [online]. [cit. 2014-07-13]. Dostupné z:http://www.ibesip.cz/cz/ridic/cestujeme-automobilem/autem-do-zahranici/albanie/albanie-udaje

Albánská a Řecká vlajka. [online]. [cit. 2014-08-10]. Dostupné z: http://www.crossed-flag-pins.com/Friendship-Pins/Albania/Flag-Pins-Albania-Greece.html

Albánská kuchyně. [online]. [cit. 2014-14-04]. Dostupný z: http://www.mundo.cz/albanie/kuchyne

Albánština. mzv.cz [online]. [cit. 2014-08-02]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/mzv/prilohy_zu/tirana-content-shared-files-albanstina.html

Architecture. [online]. [cit. 2014-14-04]. Dostupný z: http://archive.today/S8Kk#selection-497.0-384.87

BITTNEROVÁ. Albánská kuchyně [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z:http://www.mundo.cz/albanie/jidlo

Burnesha. [online]. [cit. 2014-08-16]. Dostupné z: http://www.novavlna.sk/tazky-zivot-albanskych-zien-museli-sa-stat-muzmi-aby-boli-slobodne/

Byrek dy në një. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z:http://www.lajm-shqip.com/2012/10/byrek-dy-ne-nje-burimi-parajsa-www-parajsa-com/

Celo Mezani - Albanian Polyphony Chameria. [online]. youtube.cz [cit. 2013-14-04]. Dostupný z:https://www.youtube.com/watch?v=P7Saa6C6yrU

Dialekty albánského jazyka. [online]. [cit. 2014-08-20]. Dostupné z:http://commons.wikimedia.org/wiki/User:ArnoldPlaton#mediaviewer/File:Albanian_dialects.svg

Folklore-Bridge of Arta. [online]. [cit. 2014-14-04]. Dostupný z: http://archive.today/S8Kk#selection-477.0-384.68

Fustanella. [online]. [cit. 2014-14-04]. Dostupný z: http://archive.today/S8Kk#selection-475.0-386.69

Fustanella. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z:http://www.greekshops.com/Apparel_and_Accessories/Traditional_Greek_Costumes_for_Adults/Fustanela_Metsovo_Mens_Greek_Costume_642123.html?pdi=ST642123

Chameria mapa. [online]. [cit. 2014-02-05]. Dostupný z: http://www.chameriaassociation.org/enmap.html

Chamerisht. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z:http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/d/d4/Chamerisht.JPG

Kujtim Shqipo -O i Zoti i Shtepise. [online]. [cit. 2014-08-20]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=4dWEH_F3S0U&index=3&list=PL0B9E05E77DB07A6D

Kulla. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/sq/e/e5/Kulla.jpg

Kulla - albański dom obronny. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z:http://www.globtroter.pl/zdjecia/5756,albania,albania,kruja,kulla,,,albanski,dom,obronny.html

Mapa výskytu albánských dialektů. [online]. [cit. 2014-08-20]. Dostupné z:http://commons.wikimedia.org/wiki/User:ArnoldPlaton#mediaviewer/File:Albanian_dialects.svg

Migrace Albánců do Řecka a jižní Itálie. [online]. [cit. 2014-08-20]. Dostupné z:http://www.presentpasts.info/article/view/pp.53/95

Řecko: Základní informace o teritoriu. Businessinfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. 2014 [cit. 2014-08-02]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/recko-zakladni-informace-o-teritoriu-19219.html#sec5

Řecko: Základní informace o teritoriu: Náboženské složení Řecka. Businessinfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. [cit. 2014-07-15]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/recko-zakladni-informace-o-teritoriu-19219.html#sec5

Řecko: Základní informace o teritoriu: Národnostní složení Řecka. Businessinfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. [cit. 2014-07-15]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/recko-zakladni-informace-o-teritoriu-19219.html#sec5

Řecko má rekordní nezaměstnanost: Ve čtvrtletí vystoupala na 27,5 %. Idnes.cz: Ekonomika [online]. [cit. 2014-07-14]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/nezamestnanost-v-recku-za-4-ctvetleti-2013-f0b-/eko-zahranicni.aspx?c=A140313_141828_eko-zahranicni_spi

Shiskebab [online]. [cit. 2014-08-30]. Dostupné z: http://www.psistariademetris.com/pi941mupitaueta.html

Show your city. [online]. [cit. 2014-14-04]. Dostupný z: http://www.chameriaassociation.org/enmis.html Sokol - Kulla. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z:http://ekphrasisstudio.files.wordpress.com/2012/08/sokol-kulla.jpg

Souvlaki. [online]. [cit. 2014-08-20]. Dostupné z: http://neoskosmos.com/news/en/Souvlaki-grilled-lamb-on-skewer

Svátky: Svátek práce. Centrum.cz [online]. [cit. 2014-07-13]. Dostupné z:http://svatky.centrum.cz/svatky/statni-svatky/-3/

SZCZEPANSKI, Kallie. What Was the Devshirme?. Asianhistory.about.com [online]. [cit. 2014-07-13]. Dostupné z: http://asianhistory.about.com/od/turkeyhistoryculture/fl/What-Was-the-Ottoman-Devshirme.htm

Tarator. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z:https://www.latavella.cat/receptes-saludables/11/tarator

Tarator Bulgarian Yogurt Soup. [online]. [cit. 2014-14-04]. Dostupný z:http://www.grouprecipes.com/10786/tarator-bulgarian-yogurt-soup.html

TESAŘ, Filip. Albánská migrace a emigrace. Migraceonline [online]. 2013, 15. 4. 2013 [cit. 2014-07-13]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/9e9f2072be82f3d69e3265f41fe9f28e/Alb_nsk__emigrace.pdf

The façade of the National Historical Museum. [online]. [cit. 2014-08-02]. Dostupné z:http://larskrutak.com/letter-from-albania-the-land-of-eagles/

Tradiční Albánské jídlo: Täve Kosi. [online]. [cit. 2014-08-20]. Dostupné z:http://www.aboutadriatic.com/en/albania/tourism-info/kuhnya.html

Turecko: Základní informace o teritoriu. Businessinfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. 2014 [cit. 2014-08-05]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/turecko-zakladni-informace-o-teritoriu-19209.html

Türkiye'deki Kürtlerin sayısı!. Milliyet.com.tr [online]. [cit. 2014-08-02]. Dostupné z:http://www.milliyet.com.tr/default.aspx?aType=SonDakika&Kategori=yasam&ArticleID=873452&Date=07.06.2008&ver=16

Ťažký život albánskych žien: museli sa stať mužmi, aby boli slobodné. Novavlna.sk [online]. [cit. 2014-08-03]. Dostupné z: http://www.novavlna.sk/tazky-zivot-albanskych-zien-museli-sa-stat-muzmi-aby-boli-slobodne/

VAĎURA, Petr. Náboženství v zemích EU: Řecko. Rozhlas.cz: Náboženství [online]. 21. března 2009 [cit. 2014-07-25]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/560901

Vallja e Osman Takes. [online]. youtube.cz [cit. 2013-14-04]. Dostupný z:https://www.youtube.com/watch?v=yaPw8p_l9Vw

Valltare came. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z:http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/f/fc/Valltare_came.jpg

VICKERS, Miranda. The Cham Issue: Albanian National and Property Claims in Greece. Albanianhistory.net [online]. 2002 [cit. 2014-08-30]. Dostupné z: http://www.albanianhistory.net/texts21/AH2002_1.html VOLNÁ, Michala. Pestrá Evropa: Albánci v Řecku. Pestraevropa.hks.re [online]. [cit. 2014-08-12]. Dostupné z: http://pestraevropa1.hks.re/

Vražedná tradice v Albánii: Gangy podřezávají děti a starce. Není úniku. Eurozprávy.cz [online]. 2013 [cit. 2014-08-14]. Dostupné z: http://zahranicni.eurozpravy.cz/evropa/77477-vrazedna-tradice-v-albanii-gangy-podrezavaji-deti-a-starce-neni-uniku/

Výskyt albánštiny v části jižní Evropy. [online]. [cit. 2013-09-04]. Dostupný z:http://friendsofkosovo.files.wordpress.com/2013/01/550951_10151236870608358_1669464436_n.jpg?w=750

Women`s dress. [online]. [cit. 2014-14-04]. Dostupný z: http://archive.today/S8Kk#selection-501.0-384.92

World Directory of Minorities and Indigenous people: Albanians. [online]. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z:http://www.minorityrights.org/1536/greece/albanians.html

Znak Islámu a Křesťanství. [online]. [cit. 2014-08-12]. Dostupné z: http://www.zawaj.com/askbilqis/christian-loving-muslim/

PŘÍLOHY

Rozhovory - Albánci v Řecku

Jako první jsme kontaktovali Fabi, kterou jsem kontaktoval pomocí Facebooku, s tím že jsem se představil a řekl jí, že kontakt na ní jsem dostal od našeho společného kamaráda a jestli by byla tak laskavá a odpověděla pár otázek týkajících se Albánců žijících v Řecku. Fabi byla moc vstřícná a neměla s tím sebemenší problém, tak jsme přešli rovnou k interview.

1. Jak se Albánci dívají na Řeky? (pohled minority na majoritu)

Respondentka: Fabi, 25 let

První dvě otázky zněly, kde ses narodila a jak dlouho žiješ v Řecku a kde? Fabi odpověděla, že se narodila v Albánii v roce 1988 a v Řecku nyní žije 17 let na Krétě v městě Heraklion a před tím žila osm let v Albánii. Třetí otázka se týkala náboženství, které ona vyznává. Odpověď zněla, že je ortodoxní křesťanka. Na to jsme přidali doplňkovou otázku: Jaké je nejrozšířenější náboženství mezi Albánci v Řecku. Odpovědí bylo, že islám. Čtvrtá otázka byla, jakým jazykem mluví albánská komunita v Řecku? Jestli mluví, albánsky, řecky, nebo zda-li se tam používá nějaký místní dialekt. Odpovědí bylo, že místní Albánci mluví jak albánsky, tak řecky. Většinou, když mluví Albánci mezi sebou, tak mluví albánsky, ale mezi Řeky mluví řecky. U mladší generace je to většinou jenom řečtina, protože nemají takové vazby na Albánii jako jejich předci, tudíž od mala jsou zvyklí používat Řečtinu. Na pátou otázku: Jak se Albánci v Řecku asimilovali s tamním obyvatelstvem, nám Fabi odpověděla, že asimilace je vcelku jednoduchá, protože pro většinu Albánců je jednoduché se naučit mluvit Řecky, takže tam není jazyková bariera. A že již od mala chodí do řeckých škol, kde spolu s Řeky převážně vychází. Dále jsem se ptal, zda Albánci žijí po celém Řecku, nebo jestli tam mají nějaké vesnice, či města, která jsou osídlena převážně Albánci? Na otázku nám bylo odpovězeno, že Albánci žijí po celém Řecku, a že o žádných čistě albánských vesnicích nebo městech neví. Sedmá otázka zněla, jestli ona sama, nebo celá komunita Albánců slaví nějaká albánské svátky, či tradice? Fabi odpověděla, že ona sama neslaví žádné albánské svátky, ale že muslimská komunita Albánců má své náboženské festivaly, které slaví. Další otázka: zda jako komunita mají nějaké symboly, vlajky, či muziku? Z odpovědi jsme se dozvěděli, že Albánci v Řecku používají albánskou národní vlajku, na které je zobrazena černá dvouhlavá orlice v červeném poli. Za svou berou i albánskou národní hymnu. A dále že mají svou muziku, která se nazývá „musike popullore“. Další byla otázka, zda vidí rozdíl mezi řeckou a albánskou kuchyní? Na to nám řekla, že moc velký rozdíl mezi nimi není a neupřednostňuje jednu před druhou. Má v oblibě albánské jídlo Tavë kosi, což je prý tradiční pokrm v Albánii, který se skládá z pečeného jehněčího a rýže, která je politá jogurtovou omáčkou. Desátou otázkou jsme se zaměřili na důvod, proč ona a její rodina emigrovali z Albánie. Odpovědí bylo, že v Řecku byla lepší ekonomická situace, díky které její rodiče cítili možnost sehnání lepší práce a pro Fabi a jejího bratra i lepší vzdělání a později také lepšího zaměstnání. Dále ještě Fabi píše, že tato snaha o zlepšení svého ekonomického postavení byla pro většinu Albánců hlavní motiv emigrace. Jedenáctá otázka zněla, zda má Fabi nějaký kontakt na Albánii, či zda tam někdy jezdí? Odpověď byla, že skoro jako všichni Albánci v Řecku, má v Albánii svou rodinu, tudíž je s nimi v úzkém kontaktu a snaží se jezdit zpět do Albánie, jak jen to jde. Předposlední otázka byla, zda si myslí, že život v Řecku je lepší, než život v Albánii? Na tuto otázku nám Fabi odpověděla, že za současné situace si spousta Albánců pohrává s myšlenkou vrátit se zpátky do Albánie, díky velikému nárůstu nezaměstnanosti v Řecku, ale že ona osobně si myslí, že v Řecku zůstane, protože má pocit, že jí Řecko dokáže poskytnout lepší život. Nakonec jako poslední otázka bylo, co si ona, jako zástupce minority, myslí o Řecích? Odpověď: Že ona a celá mladší generace, která od mala žije v Řecku, a jsou s Řeky plně asimilovaní, s nimi mají dobré vztahy a myslí si o nich jen pozitivní věci. Starší generace, jako její rodiče, kteří do Řecka imigrovali jako dospělí a Řekové se k nim nechovali nijak hezky, už tak pozitivní smýšlení o Řecích nemají.

2. Jak na Albánce pohlíží lidé žijící mimo Řecko? (externí pohled)

Respondent: Ermal, 27 let

Druhý respondent Ermal, který pracuje v Tiraně, ve státní správě, nám poskytl svůj pohled na Albánce, žijící v Řecku. Ermal nám řekl, že se emigrantům, kteří utekli do Řecka za prací nediví, ale sám by to asi neudělal. Dále říkal, že v Tiraně, kde on žije a pracuje, tak je lepší příležitost sehnat práci, než někde ve vesnici v horách, proto se po roce 1990 začalo hodně lidí stěhovat právě do Tirany, za lepšími pracovními podmínkami, stejně jako hodně lidí uteklo za hranice Albánie. V Řecku tou dobou bylo více práce a byla lépe placená, proto to nalákalo tolik lidí. Díky současné ekonomické situaci v Řecku, se Ermal domnívá, že spousta Albánců se vrátí zpět do Albánie. Ermal myslí, že tato generace, která emigrovala do Řecka, přibližně před 20 lety, měla o mnoho lepší podmínky a snáze se sžila s řeckým obyvatelstvem, než generace lidí před nimi, kteří uprchli po druhé světové válce. Říká, že vztahy mezi Řeky a Albánci, byly vždy na hraně, ale poslední dobou to směřuje k lepšímu.

3. Jak Řekové vnímají Albánce? (pohled majority na minoritu)

Respondent: Tasos, 28 let

Třetím respondentem byl 28 letý Tasos. Tasos se narodil v Řecku na ostrově Corfu a dodnes tam i žije. Na ostrově Corfu žije přibližně 120 tisíc lidí, z toho je asi 20 tisíc Albánců. Kontakt na Tasose jsme dostali od naší první respondentky Fabi. Tasos je zaměstnancem jedné místní pizzerie, rozváží pizzu a občas pomáhá v kuchyni. Rozhovor probíhal po Facebooku. Tasose jsme stručně zasvětili do tématu naší práce a zeptali se ho, zda by nám mohl říci svůj názor a své zkušenosti s místními Albánci. Bylo nám řečeno, že konkrétně na ostrově Corfu, nejsou místní Albánci nijak v oblibě. Je na ně nahlíženo stále jako na přistěhovalce, i když první generace zde žije více jak 20 let. Hlavním důvodem, proč jsou tak neoblíbeni je to, že se místní domnívají, že jim Albánci berou práci. V běžném životě, ale s nimi prý není žádný problém. Albánci drží při sobě a tak i ve městech, či ve vesnicích žijí blízko sebe a tvoří tak malé albánské čtvrti. Většina z nich mluví plynně řecky a nemá problém se asimilovat. V celkovém pohledu, nejsou s Albánci žádné větší problémy a Tasos říká, že radši bude žít ve městě s albánskou komunitou, nežli s tureckou.

4. Jak se Albánci cítí v Řecku? (pohled minority na majoritu)

Respondent: Dritan, 22 let

Dritan je dvacetidvouletý mladík, který byl narozen v Albánii. Když mu byly čtyři roky, jeho rodina včetně dvou bratrů imigrovala do Řecka. K důvodu odchodu mi řekl pouze to, že dříve byla pro jeho rodinu velice složitá doba. On osobně si Albánii nepamatuje, avšak v budoucnu jí určitě touží navštívit. Pokud však padla řeč na jeho budoucí život v Albánii řekl, že se cítí doma v Řecku a že k Albánii nemá žádné pouto. Přispívá k tomu také to, že jeho rodina neudržuje žádné vztahy se zbytkem rodiny v Albánii. On sám ji prozatím nenavštívil a nepociťuje žádný stesk. V otázce ohledně náboženství stručně uvedl, že on i jeho rodina jsou křesťané. Otázku jsem více rozvinula a chtěla jsem vědět, co je dle jeho názoru nejvíce rozšířené náboženství mezi Albánci žijícími v Řecku. Dostalo se mi odpovědi, že ortodoxní křesťanství. Mnoho Albánců prý nerado poutá pozornost a občas se i stává, že kvůli islámu mají albánské děti problémy ve škole. Při hovorech o jeho rodině hrdě uvedl, že jeho starší bratr je čerstvě ženatý, jeho manželka je dívka původně albánského původu, poznali se zde a také zde plánují strávit zbytek života. On sám mi uvedl, že přítelkyni nemá, přesto však měl delší vztah s řeckou dívkou. Jako překážku v jejich vztahu neviděl jejich rozdílnou národnost, přesto však uváděl menší problémy s rodiči bývalé přítelkyně, zvláště z otcovy strany. Tvrdí také, že páry Albánec-Řek nejsou nijak zvláštní, přesto však má pocit, že Řekyně upřednostňují řecké muže. Na mou další otázku ohledně jazyka, který používá, když se baví doma s rodinou, mi uvedl albánštinu. Jeho otec doma netoleruje jiný jazyk. Také si myslí, že většina komunit a rodin původem albánských, doma používá převážně tento jazyk.

5. Jaký je pohled Albánců na Řeky? (pohled minority na majoritu)

Respondent: Giannis, 26 let

Giannis je dvacetišestiletý, velmi sebevědomý mladík. Hrdě se hlásí ke své národnosti, přestože žije v Řecku dvacet let. Během hovoru mi hrdě ukazoval viditelné tetování na jeho paži, kde je napsané staré albánské rčení. Dále se mi chlubí, že má za oknem vlajku Albánie a další má jako úvodní obrázek na svém mobilním telefonu. Na mou otázku zda se cítí být Řekem či Albáncem odpověděl, že obojí. Je ortodoxní křesťan. Na svou rodnou zem je velmi hrdý a tvrdí, že se situace v Albánii velmi zlepšuje oproti minulosti. Uvedl také, že v Albánii se snaží trávit každou volnou chvíli, kterou má, pokud mu to finanční situace dovoluje. V Albánii zůstala značná část jeho rodiny, stěhoval se do Řecka pouze s matkou a kontakt s rodinou se snaží udržet. Pravidelně se vrací hlavně koncem listopadu, kdy jsou v Albánii dva velké svátky, při kterých se sejde celá rodina. Když se náš hovor dostal k jeho pohledu na Řeky uvedl, že to není jednoduché. Častokrát mu Řekové pomohli a mnohokrát ho také podrazili. Říkal, že to není pouze o tom, že Řekové často negativně nahlížejí na Albánce, ale i opačně. Většina albánských občanů prý bere Řeky jako namyšlené a povrchní lidi. Říkal také, že mají speciální albánský výraz pro Řeky, který prý nechce uvádět, jelikož není moc slušný a ani není možné jej správně přeložit. Po této informaci se dlouze a bez přestání smál. Vzápětí však dodal, že situace není zdaleka tak hrozná, jak se může zdát. Pokud prý spolu mají Řekové a Albánci pracovat, není to problém. Respektují se a nesnaží se vyvolávat konflikty. Jeho osobní názor je takový, že je Řekové berou jako méněcenné. Také však dodal, že občas má pocit, že Řekové takto nahlížejí na jakoukoliv jinou národnost, než je jejich vlastní.

6. Jaké jsou obecně vztahy mezi Albánci a Řeky? (pohled majority na minoritu)

Respondentka: Adriane, 20 let

Poslední respondentka je dvacetiletá dívka, narozena v Řecku, od svých sedmnácti let žijící v České Republice. Adriane sama, má mnoho kamarádů mezi Albánci. Sděluje mi, že sama nikdy větší problém neměla, ale že je obecně známe, že tyto vztahy jsou stále napjaté. Situace už však zdaleka není tak špatná jako dříve. Albánské děti na základních školách vnímá často jako méně disciplinované, velmi hlučné a neukázněné. Řečtinu většinou umí od dětství a ve škole jí používají i ke komunikaci mezi sebou. Na otázku ohledně vztahů mezi majoritou a minoritou mi uvádí, že Řekové z Albánců nejsou nadšení. Celou situaci přirovnává k České Republice a ke vztahům místních občanů s občany Romského původu. Poté se opravuje, že situace je však rozdílná, že dle jejího pohledu na věc, Albánci touží po zaměstnání a většinou jsou prý velmi pracovití. Nezná, však nikoho kdo by byl albánského původu a byl by třeba doktor, učitel či právník. Říká, že většinou jsou na pracovních pozicích jako dělník, prodavač atd. Vypráví, že se také mnohdy setkala se staršími Albánci, kteří vůbec neumějí řecky. Popisuje jak je vtipné, že pokud potřebují něco vyřídit, vodí s sebou své vnuky, aby jim pomáhali s komunikací. Na mou otázku, zda tu jsou speciální tisky psané v albánském jazyce mi odpovídá, že vše je pouze Řecky. Na další mou otázku, zda je možná i speciální výuka v albánštině mi také odpovídá, že ne, pouze Řecky. Vlastně mi celkově uvedla, že si nemyslí, že by měla albánská menšina nějaká zvláštní privilegia.

Rozhovor - Albánci v Turecku

Respondenta, který nám poskytl pohled albánské minority v

1) Albánská a Řecká vlajka. [online]. [cit. 2014-08-10]. Dostupné z: http://www.crossed-flag-pins.com/Friendship-Pins/Albania/Flag-Pins-Albania-Greece.html
2) Výskyt albánštiny v části jižní Evropy. [online]. [cit. 2013-09-04]. Dostupný z: http://friendsofkosovo.files.wordpress.com/2013/01/550951_10151236870608358_1669464436_n.jpg?w=750
3) ŠATAVA, Leoš. Národnostní menšiny v Evropě: encyklopedická příručka. Vyd. 1. Praha: Ivo Železny, 1994, s. 267-268. ISBN 80-711-6375-9.[cit. 2013-09-04].
4) CHATZIDAKI, Aspassia, Christina MALIGKOUDI. Family lanugage policies among Albanin immigrants in Greece. [online]. [cit. 2014-28-03].
5) GRIGOROPOULOU, Nikolitsa, Xenia CHRYSSOCHOOU. Are Religious Minorities in Greece Better Accepted if they Assimilate? The Effects of Acculturation Strategy and Group Membership on Religious Minority Perceptions. Journal of Community. 2011, vol. 21, issue 6, s. 499-514. DOI: 10.1002/casp.1119.
6) World Directory of Minorities and Indigenous people: Albanians [online]. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://www.minorityrights.org/1536/greece/albanians.html
7) MAJEROVÁ, Věra, MAJER, Emerich. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství - část I. Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta. Praha: CREDIT,1999. s. 67-84. ISBN 80-213-0507-X.
8) The façade of the National Historical Museum.[online]. [cit. 2014-08-02]. Dostupné z: http://larskrutak.com/letter-from-albania-the-land-of-eagles/
9) HRADEČNÝ, Pavel, Ladislav HLADKÝ, Virgjil MONARI, František ŠÍSTEK a Pavla HRADEČNÁ. Dějiny Albánie. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, 716 s. Dějiny států. ISBN 978-807-1069-393.
10) HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. 2., dopl. a rozš. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007, 768 s. Dějiny států. ISBN 978-807-1068-839.
11) , 43) VOLNÁ, Michala. Pestrá Evropa: Albánci v Řecku. Pestraevropa.hks.re [online]. [cit. 2014-08-12]. Dostupné z: http://pestraevropa1.hks.re/
12) , 14) TESAŘ, Filip. Albánská migrace a emigrace. Migraceonline [online]. 2013, 15. 4. 2013 [cit. 2014-07-13]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/9e9f2072be82f3d69e3265f41fe9f28e/Alb_nsk__emigrace.pdf
13) Migrace Albánců do Řecka a jižní Itálie.[online]. [cit. 2014-08-20]. Dostupné z: http://www.presentpasts.info/article/view/pp.53/95
15) , 16) GLOYER, Gillian. Albánie. Vyd. 4. Brno: Jota, 2012, , xvi s. obr. příl. Průvodce (Jota). s. 25-26. ISBN 978-80-7462-153-6.
17) Dialekty albánského jazyka. [online]. [cit. 2014-08-20]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/User:ArnoldPlaton#mediaviewer/File:Albanian_dialects.svg
18) Mapa výskytu albánských dialektů. [online]. [cit. 2014-08-20]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/User:ArnoldPlaton#mediaviewer/File:Albanian_dialects.svg
19) Albánština. mzv.cz [online]. [cit. 2014-08-02]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/mzv/prilohy_zu/tirana-content-shared-files-albanstina.html
20) Znak Islámu a Křesťanství. [online]. [cit. 2014-08-12]. Dostupné z: http://www.zawaj.com/askbilqis/christian-loving-muslim/
21) , 23) , 24) GLOYER, Gillian. Albánie. Vyd. 4. Brno: Jota, 2012, xvi s. obr. příl. Průvodce (Jota). s. 26-27. ISBN 978-80-7462-153-6.
22) SZCZEPANSKI, Kallie. What Was the Devshirme?. Asianhistory.about.com [online]. [cit. 2014-07-13]. Dostupné z: http://asianhistory.about.com/od/turkeyhistoryculture/fl/What-Was-the-Ottoman-Devshirme.htm
25) VAĎURA, Petr. Náboženství v zemích EU: Řecko. Rozhlas.cz: Náboženství [online]. 21. března 2009 [cit. 2014-07-25]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/560901
26) , 27) Řecko: Základní informace o teritoriu: Náboženské složení Řecka. Businessinfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. [cit. 2014-07-15]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/recko-zakladni-informace-o-teritoriu-19219.html#sec5
28) GRIGOROPOULOU, Nikolitsa a Xenia CHRYSSOCHOOU. Are Religious Minorities in Greece Better Accepted if they Assimilate? The Effects of Acculturation Strategy and Group Membership on Religious Minority Perceptions. Journal of Community. 2011, vol. 21, issue 6, s. 499-514. DOI: 10.1002/casp.1119.
29) ANDROMEDAS, John N. MANIAT FOLK CULTURE AND THE ETHNIC MOSAIC IN THE SOUTHEAST PELOPONNESE. Annals of the New York Academy of Sciences. 1976, vol. 268, 1 Regional Vari, s. 199-206. DOI: 10.1111/j.1749-6632.1976.tb47643.x.
30) Albánci v tradičním albánském oblečení. [online]. [cit. 2014-08-15]. Dostupné z: http://addfreeclassifieds.net/blog/2011/04/free-classifieds-ads-for-albania/
31) , 33) PACNER, Aleš. Vliv tribalismu na fungování moderního státu - případová studie Albánie. Brno, 2011. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/333126/fss_b/Bakalarska_prace_Ales_Pacner.pdf. Bakalářská práce. MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Vedoucí práce Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D.
32) Vražedná tradice v Albánii: Gangy podřezávají děti a starce. Není úniku. Eurozprávy.cz [online]. 2013 [cit. 2014-08-14]. Dostupné z: http://zahranicni.eurozpravy.cz/evropa/77477-vrazedna-tradice-v-albanii-gangy-podrezavaji-deti-a-starce-neni-uniku/
34) Ťažký život albánskych žien: museli sa stať mužmi, aby boli slobodné. Novavlna.sk [online]. [cit. 2014-08-03]. Dostupné z: http://www.novavlna.sk/tazky-zivot-albanskych-zien-museli-sa-stat-muzmi-aby-boli-slobodne/
39) Albánie: praktické info. Svátky [online]. [cit. 2014-07-13]. Dostupné z: http://www.ocestovani.cz/albanie/predpoved-pocasi-ceny/
40) Svátky: Svátek práce. Centrum.cz [online]. [cit. 2014-07-13]. Dostupné z: http://svatky.centrum.cz/svatky/statni-svatky/-3/
41) , 42) Albánie: základní údaje o státu. Besip.cz [online]. [cit. 2014-07-13]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/cz/ridic/cestujeme-automobilem/autem-do-zahranici/albanie/albanie-udaje
44) GLOYER, Gillian. Albánie. Vyd. 4. Brno: Jota, 2012, xvi s. obr. příl. Průvodce (Jota). s. 29. ISBN 978-80-7462-153-6.
45) Kujtim Shqipo -O i Zoti i Shtepise. [online]. [cit. 2014-08-20]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=4dWEH_F3S0U&index=3&list=PL0B9E05E77DB07A6D
46) , 49) BITTNEROVÁ. Albánská kuchyně [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/albanie/jidlo
47) Shiskebab [online]. [cit. 2014-08-30]. Dostupné z: http://www.psistariademetris.com/pi941mupitaueta.html
48) Souvlaki. [online]. [cit. 2014-08-20]. Dostupné z: http://neoskosmos.com/news/en/Souvlaki-grilled-lamb-on-skewer
50) Tradiční Albánské jídlo: Täve Kosi. [online]. [cit. 2014-08-20]. Dostupné z: http://www.aboutadriatic.com/en/albania/tourism-info/kuhnya.html
51) , 54) Řecko: Základní informace o teritoriu: Národnostní složení Řecka. Businessinfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. [cit. 2014-07-15]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/recko-zakladni-informace-o-teritoriu-19219.html#sec5
52) World Directory of Minorities and Indigenous people: Albanians [online]. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://www.minorityrights.org/1536/greece/albanians.html
53) Řecko: Základní informace o teritoriu. Businessinfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. 2014 [cit. 2014-08-02]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/recko-zakladni-informace-o-teritoriu-19219.html#sec5
55) Albanians in Greece: Heading home again. The economist. [online]. 2012 [cit. 2013-05-09]. Dostupný z: http://www.economist.com/node/21542818
56) Řecko má rekordní nezaměstnanost: Ve čtvrtletí vystoupala na 27,5 %. Idnes.cz: Ekonomika [online]. [cit. 2014-07-14]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/nezamestnanost-v-recku-za-4-ctvetleti-2013-f0b-/eko-zahranicni.aspx?c=A140313_141828_eko-zahranicni_spi
57) Türkiye'deki Kürtlerin sayısı!. Milliyet.com.tr [online]. [cit. 2014-08-02]. Dostupné z: http://www.milliyet.com.tr/default.aspx?aType=SonDakika&Kategori=yasam&ArticleID=873452&Date=07.06.2008&ver=16
58) Turecko: Základní informace o teritoriu. Businessinfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. 2014 [cit. 2014-08-05]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/turecko-zakladni-informace-o-teritoriu-19209.html
59) KOPRLOVÁ, Jessica. Pohled do života albánské diaspory v ČR. 2013. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/383690/ff_b/bakalarka_O_kopie.pdf. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Helena Bočková.
60) , 65) Türkiye'deki Kürtlerin sayısı!. Milliyet.com.tr [online]. [cit. 2014-08-02]. Dostupné z: http://www.milliyet.com.tr/default.aspx?aType=SonDakika&Kategori=yasam&ArticleID=873452&Date=07.06.2008&ver=16
61) Chameria mapa. [online]. [cit. 2014-02-05]. Dostupný z: http://www.chameriaassociation.org/enmap.html
62) VICKERS, Miranda. The Cham Issue: Albanian National and Property Claims in Greece. Albanianhistory.net [online]. 2002 [cit. 2014-08-30]. Dostupné z: http://www.albanianhistory.net/texts21/AH2002_1.html
63) Chamerisht. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/d/d4/Chamerisht.JPG
64) BERISHA, Mal Diaspora Shqiptare në Turqi (in Albanian). Vyd. New York: ACCL Publishing, 2000, s. 49-50. [cit. 2013-09-04].
66) Show your city. [online]. [cit. 2014-14-04]. Dostupný z: http://www.chameriaassociation.org/enmis.html
67) , 76) Albanians in Turkey celebrate their cultural heritage. [online]. Today´s Zaman [cit. 2014-30-04]. Dostupný z:http://www.todayszaman.com/news-254383-albanians-in-turkey-celebrate-their-cultural-heritage.html
68) ELSIE, Robert. Dictionary of Albanian Literature. Vyd. London: Greenwood Press,1986, s. 17. ISBN 9780313251863 [cit. 2013-09-04].
69) , 70) ELSIE, Robert. Centre for Albanian Studies, ed. Albanian Literature: A short history. Vyd. London: I.B. Tauris, 2005, s. 41. ISBN 9781845110314 [cit. 2013-09-04].
71) BIBERAJ, Elez. Albania in Transition: The Rocky Road to Democracy. Vyd. Boulder: Westview Press, 1998, s. 288. ISBN 9780813336886 [cit. 2014-09-04].
72) BIBERAJ, Elez. Albania in Transition: The Rocky Road to Democracy. Vyd. Boulder: Westview Press, 1998, s. 288. ISBN 9780813336886 [cit. 2014-02-05].
73) TOLE, Vasil S. Folklori Muzikor-Polifonia Shqiptare [Albanian Folk Polyphony]. Vyd. Tirana: Shtëpia Botuese e Librit Universitar, 1999, s. 198. ISBN 9992700327 [cit. 2013-09-04].
74) Celo Mezani - Albanian Polyphony Chameria. [online]. youtube.cz [cit. 2013-14-04]. Dostupný z:https://www.youtube.com/watch?v=P7Saa6C6yrU
75) JAFFÉ, Nigel Allenby. European Folk Dances. Vyd. London: Folk Dance Enterprises, 1990, s. 207-208. ISBN 9780946247141 [cit. 2013-09-04].
77) Vallja e Osman Takes. [online]. youtube.cz [cit. 2013-14-04]. Dostupný z:https://www.youtube.com/watch?v=yaPw8p_l9Vw
78) Albanian Folk Dance - Vallja e Burrave. [online]. youtube.cz [cit. 2013-14-04]. Dostupný z:https://www.youtube.com/watch?v=MfdcOHE8Y3c
79) Folklore-Bridge of Arta. [online]. [cit. 2014-14-04]. Dostupný z: http://archive.today/S8Kk#selection-477.0-384.68
80) Fustanella. [online]. [cit. 2014-14-04]. Dostupný z: http://archive.today/S8Kk#selection-475.0-386.69
82) Women`s dress. [online]. [cit. 2014-14-04]. Dostupný z: http://archive.today/S8Kk#selection-501.0-384.92
83) Valltare came. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/f/fc/Valltare_came.jpg
84) Architecture. [online]. [cit. 2014-14-04]. Dostupný z: http://archive.today/S8Kk#selection-497.0-384.87
85) Kulla - albański dom obronny. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z: http://www.globtroter.pl/zdjecia/5756,albania,albania,kruja,kulla,,,albanski,dom,obronny.html
86) Kulla. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/sq/e/e5/Kulla.jpg
87) Sokol - Kulla. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z: http://ekphrasisstudio.files.wordpress.com/2012/08/sokol-kulla.jpg
88) JONUZI, Afërdita. Ethnographic phenomenon of the Chameria region Vyd. Tirana: „Arbëria“ Publishing House, 2005, s. 245-247. ISBN 978-99943-688-2-2 [cit. 2013-09-04].
89) Tarator Bulgarian Yogurt Soup. [online]. [cit. 2014-14-04]. Dostupný z:http://www.grouprecipes.com/10786/tarator-bulgarian-yogurt-soup.html
90) Albánská kuchyně. [online]. [cit. 2014-14-04]. Dostupný z: http://www.mundo.cz/albanie/kuchyne
91) Tarator. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z:https://www.latavella.cat/receptes-saludables/11/tarator
92) Byrek dy në një. [online]. [cit. 2014-30-04]. Dostupný z:http://www.lajm-shqip.com/2012/10/byrek-dy-ne-nje-burimi-parajsa-www-parajsa-com/

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako