obrzek domeku-home logo-FB


Maďaři na Slovensku

Úvod

Hlavní myšlenkou naší práce je přiblížit problematiku maďarské menšiny na Slovensku v oblasti školství. Nejdříve se zaměřuje na historii maďarské minority na Slovensku a důležité mezníky slovensko - maďarských vztahů. Pochopení historie maďarské menšiny na Slovensku je důležité z toho důvodu, že se nejedná o klasickou minoritu, ale o autochtonní obyvatelstvo na daném území. Situace maďarské menšiny na Slovensku prochází stálými změnami, stejně jako školství. Práce se podrobně zabývá změnami ve školství na všech stupních škol, dále se snaží přiblížit stav současného školství. V praktické části se řeší pohledy jednotlivců a jejich názor na současné maďarské školství.

Cíl práce

Výzkumná otázka:

Jaké jsou možnosti začlenění maďarsky studující menšiny do slovenské společnosti?

Podotázky:
  • Jaké jsou možnosti studia v maďarském jazyce na Slovensku?
  • Jaké druhy středoškolského studia si slovenský Maďar může vybrat?
  • Jaké druhy vysokoškolského studia si Maďaři ze Slovenska mohou vybrat?
  • Jak vypadá budoucí profesní uplatnění Maďarů ze Slovenska?
  • Je srovnatelná úroveň maďarských a slovenských škol na Slovensku?

Literární rešerše

Seminární práce na téma Maďaři na Slovensku uvádí špatný stav školství jako jeden z problémů soužití Slováků s Maďary v bývalé ČSSR. „Největší nedostatky se projevily v oblasti školství a kultury: v důsledku tzv. centralizace škol bylo v roce 1970 uzavřeno 40 % maďarských škol; byla zastavena výuka pedagogů v maďarském jazyce; opakovaně byly uskutečňovány pokusy o zrušení menšinového školství vůbec; vzdělanostní struktura Maďarů právě pod vlivem těchto zásahů je nejhorší v celé ČSSR; není vyučována maďarská historie.“ 1)

Druhá práce zabývající se stejnou problematikou blíže specifikuje nedostatky na jednotlivých stupních vzdělanostního systému – „Základní školy – Při tzv. racionalizačním procesu bylo zavřeno 29 slovenských škol, přičemž vzniklo mnoho nových církevních a soukromých škol. Tento proces snížil počet maďarských tříd o cca 4 % a celkový počet maďarských žáků se snížil o 3 tisíce (8 %). Střední školy – V odborných školách je počet neslovenských studentů velmi nízký, odhadem jen 4,5 %. Maďarská menšina má mezi menšinami na Slovensku nejlepší postavení. V jejich jazyce je osm odborných škol, přičemž polovina z nich jsou soukromé. Vysoké školy – V roce 2003 byla schválena právní norma č. 465, která byla pro menšiny na Slovensku velmi významná. Tato norma schválila založení Univerzity Jánosa Selyeho, což byla první veřejná neslovenská univerzita na území Slovenska. Hlavní cíl univerzity je zvýšit vzdělání maďarského obyvatelstva. V roce 2003 vznikla také na univerzitě v Nitře fakulta středoevropského vzdělání. Tato fakulta nevzdělávala pouze členy menšin, ale také sociální pracovníky, teology a hlavně pedagogy základních a středních, kteří se zde připravovali na výuku v maďarštině.“ 2)

Dále se zabývá přistěhovalci, menšinami a vzděláváním – „Většina evropských společností je demograficky rozrůzněna a jsou pro ně typické dvě výrazné skupiny, případně více skupin. Tyto skupiny se mohou lišit co do jazyka, etnicity či náboženství či kulturní charakteristiky, nebo kombinací těchto prvků. Většině zemí se tváří v tvář této rozmanitosti nepodařilo rozpoznat potřeby vyplývající z heterogenní povahy svých společností a reagovat na ně. Tento neúspěch se dotýká mnoha oblastí státní podpory včetně poskytování vzdělávání. Hlavní překážkou pokroku je skutečnost, že vzdělavatelské služby jsou poskytovány v rámci právního a sociálního kontextu státu, jimž slouží.“ 3) Úloha učitele v minoritním prostředí je klíčová, proto Verma uvádí několik vlastností učitele, které jsou potřebné pro fungování výuky. „Aby učitel podporoval rovnoprávnost a reagoval velkoryse a citlivě na rozmanitost žáků ve třídě; měl by si být vědom etnicky a kulturně rozrůzněné povahy společnosti, v níž pracuje; měl by být připraven jednat jako nástroj změny při vytváření rozmanité, pluralitní a harmonické společnosti; měl by být schopen uvědomit si své předsudky a překonat je; měl by být schopen odhalit diskriminaci u druhých a v institucích, kde pracují; měl by být dobře vybaven k tomu, aby děti a mladé lidi připravil na život v pluralitní společnosti; měl by být schopen si uvědomit hodnotu učitelského působení, které odhaluje a uznává aspirace všech děti a mládeže a usiluje o podporu jejich šancí na maximální využití jejich schopností.“ 4)

Vlastimil Přízek výstižně vyjádřil, proč některé státy odmítají zřizování škol pro menšinové obyvatelstvo – „Ze srovnávacího hlediska je vidět, jak rostou počty středoškoláků a vysokoškoláků ve všech zemích. Korelace vzdělanostního a ekonomického vývoje od starověku a středověku po dnešek dokládají, že vzdělání působilo a působí jako základ přežití národa, jako sebeobrana společnosti. Vzdělanější národy vítězily nebo i po porážce přežívaly. Tyto korelace také dokládají, že méně vzdělaný národ se nemůže dost bránit, je odsouzen ke služebné roli. 5)

Béla László v kapitole Maďarské národnostné školstvo vysvětluje nutnost znalosti historie slovenského školství - „K tomu, aby sme pochopili procesy prebiehajúce v maďarskom národnostnom školstve na Slovensku po zmene režimu roku 1989, aby sme vystihli charakteristické črty uskutočnených zmien a načrtli obrysy žiaducich korekcií, je nevyhnutné poznať udalosti predchádzajúce roku 1989, je potrebné poznať vznik a históriu maďarského školstva na Slovensku.6)

Ondřej Kopa se ve svém článku převážně zabývá postavením maďarských politických stran na Slovensku, jejich historií a volebními programy. Pro celkové porozumění dané problematiky také uvádí, jaké má postavení maďarská menšina na Slovensku, což souvisí i se školstvím a ekonomickou situací – „Vysoká nezaměstnanost je i v Košickém a Nitranském kraji. V oblasti vzdělávání maďarská menšina vykazovala v minulých letech menší podíl vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaných lidí, než je slovenský průměr. Část maďarské menšiny na nepříznivý ekonomický vývoj reagovala i ekonomickou emigrací. 7)

Název článku „Na Slovensku po slovensky“ jasně vystihuje jeden z problémů maďarské menšiny studující na Slovensku, a to nedostačující znalost slovenštiny. Redaktor vysvětluje průběh a důsledky politických snah, které podle jeho slov bohužel nemohou být správné, pokud se nebudou odvíjet od školní reality. Upozorňuje na šibeniční termíny pro změny v systému výuky, snahy zavést inovace, které nevedou ke zlepšení (možnost výuky na školách pouze ze jednoho souboru učebnic) a celkový chaos.

Ředitel základní školy Ármina Vámbéryho v Dunajskej Strede Sándor Fibi, který učí slovenštinu, říká: ,, Najhoršie je, keď sa do výučby slovenského jazyka začnú miešať politici„. Každý človek má materinský jazyk. Keď som prišiel do prvého ročníka, mojím materinským jazykom bola maďarčina a so slovenčinou som sa len oboznamoval. Keď ste tam prišli vy, vaším materinským jazykom bola slovenčina, nepotrebovali ste sa s ňou oboznamovať. Keď sa slovenský jazyk vyučuje na týchto školách podľa koncepcie materinského jazyka, tými istými formami a metódami a s takou úrovňou požiadaviek, tak to je, žiaľ, neschodná cesta. To, čo politici nedokážu pochopiť, je fakt, že dieťa sa oboznamuje s jazykom pre neho cudzím. A o to ide.“.8)

Brusis v článku rozebírá národnostní otázky na Slovensku. Analyzuje politickou situaci, která určuje vývojový směr vzdělávání maďarské minority v zemi. Upozorňuje, že právní úprava je v otázce užívání maďarštiny nejednoznačná a není tedy jasné, kdy a jak ji lze v úředním styku používat jako komunikační jazyk. Jeden z faktorů, které působí na destrukci národnostní identity, je špatné a nedostatečné financování kulturního života. Hlavní část textu je věnovaná otázce vzdělávání, konkrétně rozsahu výuky slovenského jazyka a jeho významu na maďarských školách. Neustálé spory o důležitost slovenštiny zabraňují plynulému vývoji školství. „In education the actors might agree on measures to improve Slovak language skills without jeopardizing Hungarian language competency. A shift from ministerial discretion to local bodies, school autonomy, more participation and constitutionalization of rights and duties could de-politicize education policy“.9) Brusis v tomto vidí možnost řešení problémů maďarského školství na Slovensku.

Metodologie

Odpovědět na naši výzkumnou otázku nám pomohly kvalitativní výzkumné metody. Abychom je mohly správně použít, musíme pracovat i s kvantitativními údaji. Zvolené metody nám pomohly k získání validních dat.

Svůj výzkum jsme započaly technikou vyhledávání informací na internetu. Tato technika umožňuje sledovat jinak nedostupná data, nehrozí zde zkreslení způsobené vzájemnou interakcí tazatele a tázaného, umožňuje zvýšit rozsah zkoumaného materiálu. Nevýhodou může být získání nepravdivých informací, různé účelové manipulace či absence možnosti vysvětlení při neporozumění.

Následně jsme přistoupily k analýze dokumentů. Tuto techniku jsme využily hlavně pro získání historického přehledu. Zdroje považujeme za věrohodné a relevantní. Jistým negativem je zdlouhavost šetření a mnohdy nedostupnost dokumentů.

Technika semistandardizovaného interview umožňuje klást doplňující otázky v průběhu rozhovoru, kterými zjišťujeme fakta nezodpovězená při položení primárních otázek. Nevýhodou bývá výběr respondentů, jejich nízký počet a možná neochota odpovídat na otázky.

Poslední námi vybranou technikou je dotazník, tedy zjišťování informací prostřednictvím předem připraveného formuláře. Výhodou je veliký počet získaných informací za krátký čas a snadné zpracování získaných dat. Jeho nevýhodou může být špatné pochopení otázek, neochota jej vyplnit nebo vyplnění nepravdivých informací.

Fakta získaná technikou vyhledávání na internetu byla pro nás primárním zdrojem. Nejdříve jsme studovaly práce loňských kolegů, které nám ovšem nepodaly všechny potřebné podklady. Proto jsme začaly vyhledávat na zpravodajských serverech, zejména články zabývající se aktuální situací minority. Našly jsme řadu neobjektivních prací, které zvýhodňují jednu nebo druhou stranu. Příčinu vidíme v subjektivním přístupu autora, jenž je zpravidla podmíněn jeho národností. Tímto problémem se zabývají hlavně Maďaři a Slováci, proto jsme se snažily hledat české články, u nichž je nebezpečí předpojatosti menší.

Další fakta jsme získaly analýzou dokumentů. Nevýhodu vidíme ve zkreslení, které může nastat díky nesrozumitelnosti maďarštiny, v níž je psána většina publikací. Tento problém nám pomohl vyřešit rodilý mluvčí, který nám přetlumočil důležité úryvky knih. Dalším problémem bylo studium nevhodných knih přímo se nevěnujících školství, kvůli čemuž se náš výzkum prodloužil. Také jsme našly knihy, které jsou napsány kolektivem maďarských i slovenských autorů.

Další technikou bylo semistandardizované interview. Nejdříve jsme se dotazovaly členů rodiny; ti nám poskytli kontakty na další vhodné respondenty. Takto jsme získaly nejkvalitnější informace a vyjasnila se nám dosud neznámá fakta. Tato metoda byla ovšem zdlouhavá a mohlo dojít k nežádoucímu sémantickému posunu, a to jak záměrnému (způsobenému záměrně zavádějícími odpověďmi respondentů), tak i nezáměrnému (způsobenému naším nepochopením předkládaných informací).

Na závěr jsme rozesílaly e-mailem dotazník s otevřenými možnostmi odpovědí (tj. nevybírá se možnost, ale respondent sám tvoří celou odpověď dle vlastního uvážení) a se staršími respondenty jsme ho vyplňovaly po telefonu. Odpovědělo nám jedenáct respondentů. Nevýhodou dotazníku bylo, že někteří respondenti nezodpověděli všechny otázky, neuváděli důvody, bližší vysvětlení ani příklady. Na některé otázky respondenti jen odpověděli „protože jsem Maďar“ a více to nevysvětlovali, což je z informačního a poznávacího hlediska odpověď nedostatečná. Velkou výhodou dotazníku tohoto typu je ale rychlá dostupnost dat a možnost vzájemného porovnání získaných informací.

K výzkumu jsme dle našeho názoru použily adekvátní techniky a metody, protože jsme se dozvěděly, co jsme potřebovaly, a dostaly odpověď na výzkumnou otázku.

Vlastní výzkum

Teoretická část

Historie maďarské menšiny na Slovensku

První obyvatelé na dnešním území Maďarska byli již před půl milionem let. Dalšími obyvateli byli Keltové, Římané, a Ilyrové. V té době vznikaly provincie (Pannonia byla zřízena Římany, Dacia Italy) a také první města. Centrem Pannonie se stalo Aquincum (severozápadní část dnešní Budapešti), dále pak byla založena města Savaria (dnes Szombathely), Scarabantie (Sopron), Arrabona (Győr), Gorsium (Tác) a Sopianae (Pécs). Z římské kultury se v Maďarsku dochovalo vinařství, které je dodnes velmi kvalitní a známé. Na konci prvního tisíciletí bylo území dnešního Maďarska osídleno uherskými kmeny a ty přibližně v této době také přijaly křesťanství. Ve středověku se na tomto území vytvořilo Uherské království, v němž se vlády načas zmocnil i český král (Václav III. alias Ladislav V., později Jagellonci). Historické Uhersko zahrnovalo Panonskou nížinu, dnešní Slovensko, Podkarpatskou Rus, Slavonii, Vojvodinu, Banát a Sedmihradsko.

Od 16. století bylo království ohrožováno Osmanskou říší. V 17. století se Uhersko postupně stalo součástí rakouské (resp. habsburské) monarchie a zastávalo pozici hlavně zemědělské země. Po potlačené revoluci roku 1848 se Maďarům podařilo dosáhnout rakousko-uherského vyrovnání (1867) a v podstatě tím vzniklo Rakousko–Uhersko.

V roce 1914, v období velkého napětí v celé Evropě, spáchali srbští studenti v Bosně úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d’Este. Rakousko-Uhersko zareagovalo vyhlášením ultimáta Srbsku a zajistilo si pro případnou válku podporou Německa. Srbsko nepřijalo ultimátum docela (rakouská policie nebyla vpuštěna do Srbska, aby mohla vyšetřit okolnosti atentátu), a tak mu Rakousko–Uhersko vyhlásilo válku. Tento akt je počátkem první světové války. V monarchii se během války projevily všechny problémy, například nedobrá ekonomická situace nebo národní nejednotnost.

Po smrti Františka Josefa I. (21. listopadu 1916) nastoupil na trůn Karel I. Jeho politika ale nedokázala najít cestu k novým národním cílům. Jako zoufalý krok je považováno vyhlášení federace dne 16. října 1918. Rakousko-Uhersko se už ovšem začalo rozpadat a 1. listopadu byla uherská vláda zproštěna věrnosti.

Důležitou událostí v historii maďarské menšiny na Slovensku je rozpad Rakouska–Uherska po první světové válce. Po rozpadu monarchie vznikly nové státy, a tak se problémy monarchie přesunuly na nově vzniklé státy a rozdělily, ale rozhodně nezmizely. Jedním z největších problémů byla otázka národnostních menšin. Československo mělo na svém území v té době nejvyšší podíl minoritního obyvatelstva a mezi ně patřili i Maďaři. Ti se stali minoritou jednoduše tak, že území, které obývali, bylo připojeno k Československu. Nastala tedy situace, kdy v mnoha obcích přesahoval počet maďarského obyvatelstva 90% a v mnoha městech tvořil „jen“ většinu. V Bratislavě a Košicích byl podíl Maďarů kolem 40%.

Práva menšin měla být zaručena a chráněna předpisy připojenými k mírovým smlouvám, ale už od začátku byla v praxi porušována. Pro Maďary byl rozpad Uher velmi nepříjemný a cítili nespravedlnost. Výsledkem jednání o autonomii pro maďarské území mezi československou vládou a vítěznými mocnostmi bylo legalizování nové hranice mezi ČSR a Maďarskem. Hranice přesahovala na jih, tedy v neprospěch Maďarska. Definitivní určení hranic ale zajistila až Trianonská mírová dohoda mezi Československem a Maďarskem, podepsaná 4. června 1920.

Podle ústavní charty z roku 1920 je oficiální jazyk slovenský, přesto se ovšem v menšinových školách a institucích používá maďarština. Osobám patřícím k národnostním menšinám bylo povoleno při oficiálním kontaktu užívat mateřštinu v těch lokalitách, ve kterých jejich podíl přesáhl 20% obyvatelstva. Zajištěno bylo právo studovat v maďarštině, pro vojáky maďarské národnosti byla i výcvikovým jazykem na vojně, a to i tehdy, když sloužili v Praze či jinde na území ČSR. Jako další znak jazykové je vyznačení hodnoty na bankovkách všemi jazyky používanými v ČSR. Na druhou stranu vznikala i diskriminační opatření - například vytvoření okresů tak, aby v nich procentuální počet Maďarů nepřesáhl 20%. Kvůli tomu vznikaly na území ČSR okresy nepřirozenou formou a stávaly se z nich zvláštní útvary. Maďaři hledali pomoc u Anglie a Německa. Změnu v poměru sil přinesla 30. léta a Maďarsko se začalo přiklánět k Německu. To vedlo ke kolektivnímu obvinění Maďarů, že zradili ČSR.

V roce 1938 začala maďarská zahraniční politika silněji požadovat zpětné připojení území s obyvateli maďarské národnosti. Ve Vídni bylo 2. 11. 1938 v arbitrážním řízení rozhodnuto, že Maďarsko získá zpět území o rozloze asi 10 000 km² s téměř 860 000 obyvateli (přes 500 000 se jich hlásilo k maďarské národnosti, necelých 300 000 k slovenské nebo české). Z pěti sporných měst připadly Košice, Užhorod a Mukačevo Maďarsku, Nitra a Bratislava Československu. Na Slovensku pak zůstalo ještě 60 000 Maďarů.

Po druhé světové válce Beneš řešil otázku vysídlení Němců a Maďarů z pohraničí. Po žádosti světových mocností o akceptaci těchto kroků došlo ke shodě na německém vysídlení, ovšem co se týče Maďarů, mocnosti doporučily vzájemnou dohodu. Maďarská vláda pod vlivem dekretů i vítězné koalice podepsala 27. února 1946 dohodu o vzájemné výměně obyvatelstva, podle níž mohlo být z ČSR odsunuto tolik Maďarů, kolik Slováků dobrovolně přesídlí z Maďarska na Slovensko. V rámci této výměny přesídlilo do r. 1948 z Maďarska na Slovensko přibližně 60 000 osob, v opačném směru téměř 90 000. V dubnu roku 1945 deklaroval Ústřední výbor Komunistické strany Československa, že je třeba ukončit „reslovakizaci“, tj. možnost přihlásit se k té národnosti, ke které má občan nejbližší vztah. Ústava ČSSR z roku 1960 uznává existenci menšin a zajišťuje výuku v mateřském jazyce a všechny podmínky i prostředky kulturního rozvoje pro maďarskou, ukrajinskou a polskou minoritu.

V menšinové politice přinesl zlom rok 1968. Znovu se vynořily protimaďarské hlasy. V říjnu tohoto roku byl přijat zákon o postavení národností a právech menšin. Uzákonil přiměřené zastoupení národností v zastupitelských orgánech, právo na vzdělávání ve svém jazyce, používání jazyka v úředním styku v oblastech obývaných příslušnou národností, právo na všestranný kulturní rozvoj, tisk a informace v mateřštině. Znamenalo to nesmírný pokrok, ovšem ne řešení problému minorit.

Stále se objevovala různé omezení jak v národním školství, tak například i v užívání jazyka. V roce 1970 bylo zakázáno oficiální používání historických názvů ulic, veřejných míst či obcí. Byla zrušena registrace tří maďarských deníků, vysílání v televizi i rozhlase. Jako reakce na tato omezení vznikl Výbor na ochranu práv maďarské menšiny v Československu. Cílem bylo upozornit veřejnost na újmy maďarské menšiny a hlavně vyvíjet politickou činnost.

Změna režimu na konci roku 1989 znamenala pro maďarskou minoritu na Slovensku především změnu v politickém životě. Dne 18. listopadu 1989 byla založena Maďarská nezávislá iniciativa a v únoru následujícího roku hnutí Együttélés – Spolžitie. Vznik Slovenské republiky (1. 1. 1993) změnil charakter národnostního složení obyvatelstva na Slovensku. Přibližně 14% obyvatelstva se hlásilo k jiné než slovenské národnosti a tím se Slovensko zařadilo mezi evropské země s největším podílem národnostních menšin. Maďarská minorita tvoří asi 11%. V říjnu 1993 vyslovili poslanci za maďarskou koalici požadavky maďarské menšiny na Slovensku: právo na kulturní a školskou samosprávu, uzákonění dvojjazyčných názvů obcí a maďarštiny jako úředního jazyka ve smíšených oblastech, nový zákon o jménech, který bude zohledňovat maďarskou verzi křestních jmen. V roce 1995 byla podepsána v Paříži Základní smlouva mezi SR a MR na konferenci o Paktu stability. Slovenský premiér Mečiar se tím snažil rozptýlit obavy EU z eskalace napětí v menšinové otázce. Smlouva garantuje Slovensku neporušitelnost hranic výměnou za závazek respektovat práva národnostních menšin na svém území. Též reforma veřejné správy a zřízení nových krajů byly v roce 1996 provedeny účelově pro potřeby vládní koalice. Právě menšinová politika je jedním z důvodů, proč nebylo Slovensko zařazeno do první skupiny zemí vyjednávajících o vstupu do EU. K odstranění největších problémů představuje zákon o používání menšinových jazyků z 1. září 1999, podle nějž se menšinový jazyk může používat v úředním styku v obcích, kde podíl menšinového obyvatelstva přesáhl 20%. Také umožňuje používat menšinový jazyk na úředních formulářích, v označování ulic, názvů obcí, veřejných míst atd. Od ledna 1999 je také obnovené vydávání dvojjazyčných vysvědčení na školách s vyučovacím jazykem minority. Jasným důkazem respektování práv menšin je podepsání Charty na ochranu menšinových jazyků v únoru 2001.

Maďarské školství na Slovensku

Prvním důležitým mezníkem pro maďarskou menšinu na Slovensku byl rok 1806, kdy byl vydán dokument Ratio education, který ovlivnil maďarské školství na všech úrovních. Maďarština přestala být jen povinným předmětem, ale začaly se v ní vyučovat i jiné předměty. Maďarská šlechta nátlakem na vídeňskou vládu prosadila Říjnový diplom (1860); ten určoval maďarštinu jako vyučovací jazyk, slovenština a němčina se staly jen pomocnými jazyky. Slovenština byla vytlačena ze všech stupňů školství, což se samozřejmě nelíbilo Slovákům, kteří založili roku 1863 Maticu slovenskú. Usilovali o zachování slovenštiny alespoň na gymnáziích, z vlastních prostředků financovali vznik tří gymnázií. Slovensky se mohlo vyučovat jen na některých lidových církevních školách. Do rozpadu Rakouska-Uherska slovenské školství téměř neexistovalo. Po vzniku Československé republiky se začaly budovat slovenské základní školy, odborné střední školy a učiliště.

První republika

Pražské Národní shromáždění 3. dubna 1919 přijalo zákon, který se jako první zabýval vzděláváním menšin. Existujícím školám umožňoval nadále vyučovat v maďarském jazyce, dovoloval zřízení nových menšinových škol i na území s většinovým slovenským obyvatelstvem. Lidová škola mohla být založena v každé obci, ve které podali rodiče alespoň 40 žáků žádost o zřízení. V obcích, kde počet žáků lidové školy přesáhnul 400, mohla být zřízena i měšťanská škola. Tento zákon ovšem nikdy nenabyl platnosti, zůstal jen v právní rovině. Na území, na kterém tvořili Maďaři většinu, zbylo velké množství zanedbaných škol z Rakouska-Uherska; šlo především o obecné a církevní lidové školy. Československé úřady v těchto obcích zakládaly nové státní školy, které byly moderně vybaveny a vyučovacím jazykem byla slovenština. Školy měly za cíl přilákat co nejvíce maďarských dětí. Do přeplněných maďarských škol úřady neinvestovaly vůbec. Po první světové válce bylo na Slovensku 727 maďarských lidových škol, 18 měšťanských škol a 4 gymnázia. Do roku 1921 zbyla jen jedna pedagogická škola s vyučováním v maďarštině. Do roku 1918 bylo na území Slovenska 6 vysokých škol s vyučovacím jazykem maďarským, do roku 1921 byly vysoké školy zrušeny nebo byl změněn jejich jazyk na slovenský. Maďarští studenti se poté hlásili převážně na německé univerzity v Praze a v Brně. Z těchto údajů je zřejmý vztah k maďarské menšině a do druhé světové války nenastaly žádné další změny.

Po druhé světové válce

Po Slovenském národním povstání vznikla Slovenská národní rada (1. září 1944), která 6. září 1944 vydala nařízení o zrušení všech typů škol německé a maďarské menšiny s výjimkou lidových škol, které zůstaly otevřené do 6. října 1945. Košický vládní program, který vydala československá vláda 5. dubna 1945, nařizuje zavřít všechny maďarské školy včetně lidových škol. Bylo zavřeno přibližně 800 škol, což bránilo 95 000 žáků navštěvovat školy s mateřským vyučovacím jazykem. Změna přišla o tři roky později, kdy 21. dubna 1948 byly všechny školy zestátněny a byl zaveden jednotný školský systém. Jediným vyučovacím jazykem byl jazyk slovenský, výjimku mohla udělit jedině vláda. Zároveň zákon nepovoloval, ale ani nezakazoval založení maďarských škol. Další změna přišla 8. července 1948: Předsednictvo ÚV KSČ schválilo uspořádání maďarské situace. Do popředí se dostal problém školství, nově měly vzniknout paralelní třídy na všech stupních školství pro maďarskou menšinu. Ovšem do roku 1960 nebyl zákon, který by zaručoval existenci maďarských škol. Tu zaručila až ústava z roku 1960, jež zaručovala mimo jiné také vzdělání v mateřském jazyku pro ukrajinské a polské děti.

Po druhé světové válce byly maďarské mateřské školy poprvé zřízeny roku 1950, bylo otevřeno 151 tříd pro 4 985 dětí. Základní školy se otevřely již roku 1948, bylo otevřeno 154 tříd. První maďarské gymnázium začalo fungovat 1. září 1950 v Komárně. Mezi rokem 1950 a 1955 měla maďarská menšina příležitost, aby si vybudovala síť středních škol, na začátku sedmdesátých let bylo v provozu 13 gymnázií. Střední odborné školy se rozvíjely pomaleji než gymnázia, roku 1950 je navštěvovalo jen 315 žáků, v roce 1970 již odborné školy navštěvovalo 4 458 maďarských žáků. Počet vysokoškolských studentů maďarské národnosti byl vždy nízký, v roce 1958 dosahoval jen 680 studentů. Slovenské školství procházelo zásadními změnami v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech. Reformy nebyly zaměřené proti maďarské menšině, ale celkově působily proti zájmům celého slovenského školství. V té době bylo zrušeno 1 503 základních škol, z toho 226 škol s vyučovacím jazykem maďarským. Z tohoto důvodu se zvýšil počet žáků maďarské národnosti navštěvujících slovenské školy. Nejhorší situace ovšem nastala pro střední odborná učiliště, na nichž musel počet žáků klesnout téměř o 3 000.

Po roce 1989

Po revoluci roku 1989 maďarské školství na Slovensku procházelo nepřetížitelnými změnami, nejen kvůli neustálým změnám zákonů a nařízení, ale nutně také proto, aby si maďarská menšina vybudovala své nové důstojné místo v novém demokratickém státě. K prvnímu střetu v národnostní otázce dochází roku 1990, kdy se diskutuje o schválení jazykového zákona, předloženého Maticí slovenskou. Zákon byl přijat 25. října 1990 a stanovuje za úřední jazyk slovenštinu. Cílem slovenského nacionálního hnutí bylo snižovat význam vzdělávání v maďarském jazyce a postupně ho omezit; jeho aktivity se dají rozdělit do tří skupin (vyzdvihnutí problematiky školství na národnostně smíšených územích, alternativní vyučování s cílem posilnit rozsah vyučování ve slovenštině, zrušení vydávání dvojjazyčných vysvědčení).

Ministerstvo školstva, mládeže a športu Slovenskej republiky řešilo problém školství na národnostně smíšených územích, odmítalo se zabývat samotným maďarským školstvím. Tím dávalo najevo, že problémy se vzděláváním v těchto oblastech mají hlavně slovenské děti. Na jaře roku 1990 vláda svým usnesením nařídila, aby se na území s národnostně smíšeným obyvatelstvem vůči každé národní menšině a etické skupině uplatňovala spravedlivá a nezaujatá školní politika. Usnesení ze 30. srpna 1990 nařizuje ministerstvu školství, aby vyhotovilo správu o stavu slovenského školství v těchto oblastech. Autoři správy navrhli vypracovat komunikativní metodu vyučovaní slovenského jazyka na školách, aby se zlepšily jazykové schopnosti menšinového obyvatelstva. Ministerstvo školství v lednu 1991 schválilo návrh zásad zřizování a provozování škol na národnostně smíšených územích. Rodiče si mohli při zápisu dětí do školy vybrat ze tří typů škol – školy v mateřském jazyce nebo školy, kde se vyučuje i mateřský jazyk, školy v mateřském jazyce, kde jsou umístěny třídy s jiným vyučovacím jazykem, nebo třídy, kde se vyučuje jazyk národnosti, školy se společným ředitelem, kde jsou třídy s různými vyučovacími jazyky. Maďaři se schválením tohoto dokumentu nesouhlasili. Ani za dva roky od vydání správy se nepotvrdilo špatné postavení slovenských žáků na smíšeném území. Rozhodnutí ovšem prakticky nezměnila školský systém na smíšených územích, vytvořilo se jen málo nových škol, které nebyly pro menšinovou politiku důležité. Ministerstvo se od roku 1992 zabývalo vypracováním opatření omezujících vzdělávání v mateřském jazyce národnostních menšin a používání jejich jazyka.

Alternativní vyučování

Alternativní vyučování byl návrh, ve kterém se předpokládalo, že školy národnostních menšin se přemění na školy bilingvní a bude se část předmětů vyučovat slovensky a část v jazyku menšiny. Státní komise se zabývala průzkumem úrovně slovenštiny na školách v národnostně smíšených oblastech. Komise dospěla k závěru, že v těchto školách je velice nízká úroveň vyučování slovenštiny. Na základě výsledku analýzy vláda připravila plán „Opatrenia na zlepšenie jazykovej pripravenosti žiakov škôl na národnostne zmiešanom“ (přijatý v listopadu 1991). Ten předpokládal vypracování nové koncepce vyučování slovenského jazyka, zavedení nových vyučovacích metod, přepracování učebních osnov a úpravu organizace výuky na maďarských školách. Dále vyžadoval zvýšení hodinových dotací a zavedení děleného skupinového vyučování. Akční plán alternativní vyučování nezavrhoval, chtěl ho postupně zavést. Realizace by byla ovšem velice zdlouhavá, proto úřady upřednostnily rychlé politické řešení. Roku 1992 odbor školství na národnostně smíšeném území připravil novou verzi koncepce alternativního vyučování, jež vycházela ze zásad zřizování a provozování škol a školních zařízení na územích s národnostně smíšeným obyvatelstvem. Cílem bylo zabránit vytvoření školské samosprávy na smíšených územích. Tato verze nově dovolovala vznik čtvrtého typu škol - v těchto školách by se mohly vyučovat některé předměty i v jiném než vyučovacím jazyku. Maďarská menšina na koncepci reagovala okamžitými protesty.

Od roku 1992 se znovu uvazovalo o zavedení alternativního školství, druhým návrhem bylo zlepšení osvojení si slovenského jazyka na školách s vyučovacím jazykem maďarským. Až vlna protestů v roce 1995 a zahraniční politický tlak donutily vládu k ústupu od alternativního školství. Dne 15. listopadu 1995 Národná rada Slovenskej republiky přijala zákon o státním jazyce, jenž ustanovil, že výuka ve státním jazyce je povinná na všech základních a středních školách, jiný jazyk než státní je jazyk vyučovací a zkušební, tím se tento zákon lišil od zákona z roku 1990. Celá školní dokumentace se musí vést ve státním jazyce. V roce 1997 bylo zakázáno vydávat dvojjazyčné vysvědčení. Ředitelé, kteří odmítli vydat slovenské vysvědčení, byli odvoláni. Problém dvojjazyčných vysvědčení se vyřešil až roku 1999 po změně vlády. Díky vstupu Slovenska do Evropské unie (1. května 2004) nastala harmonizace všech stupňů škol.

Mateřské školy

Předškolní výchově dětí se nevěnuje přílišná pozornost, společnost se spíše zaměřuje na základní školy. Paradoxní je, že většina dětí navštěvujících maďarskou mateřskou školu pak navštěvuje slovenskou základní školu. Přesto však je mateřské školství v poměrně dobrém stavu. Po pádu komunismu celkově klesal počet dětí navštěvujících mateřskou školu. To zapříčinil nejen pokles populace, ale také růst počtu žen v domácnosti (i nezaměstnaných).

Základní školy

Od 60. let stát prosazoval integrační politiku, tedy slučování škol, což vyvolalo kritiku ze strany rodičů a vztahy byly napjaté. Před rokem 1989 chtělo ministerstvo školství zmenšit napětí, proto dovolilo opětovně otevřít malotřídky. Maďarské děti mají k dispozici dostatečný počet základních škol v jejich rodném jazyce. Malý počet žáku připadajících na jednu třídu nedokáží maďarské školy zřejmé dobře využít, přitom menší počet žáků ve třídě by měl zvyšovat kvalitu výuky. Tato situace je pravděpodobně vyvolána sociálním složením žactva a vysokou mírou nezaměstnanosti jejich rodičů, která nepůsobí stimulativně na vzdělání. V roce 2003 byla přijata druhá etapa reformy školství. Ta dává městským samosprávám moc zřizovat a rušit základní školy; to může pomoci zachovat malé školy. Mnoho rodičů dává své děti po skončení základní školní docházky na střední školu do Maďarska, týká se to především rodin žijících nejblíže u hranice.

Gymnázia

V letech 1990 – 1996 došlo v oblasti gymnaziálního vzdělávání k podstatným změnám. Příčiny těchto změn jsou tři. První změnou je zvýšení prestiže gymnázií, a to hlavně proto, že ze všech ostatních typů středních škol nejlépe připraví žáky pro studium vysokých škol. Druhou změnou je vznik a zřízení soukromých a církevních škol, třetí pak zřízení osmiletých gymnázií.

V roce 1991 připadalo na jedno slovenské gymnázium 35 880 obyvatel a jedna gymnaziální třída na 3 128 obyvatel. V tomto roce také fungovalo 12 gymnázií s vyučovacím jazykem maďarským.

Ze statistických údajů vyplývá, že v oblasti gymnaziálního vzdělávání došlo k pokroku, konkrétně se snížil počet obyvatel připadající na jedno gymnázium, ovšem narůst počtu gymnázií byl nízký. I přes tento malý nárůst je hustota sítě gymnázií s vyučovacím jazykem maďarským v regionech obývaných maďarskou menšinou lepší než hustota celostátní sítě. Příznivé statistické údaje ovšem nevypovídají o tom, do jaké míry je rozložení gymnázií optimální. V některých oblastech neexistovala donedávna možnost studovat ani na jednom gymnázií v maďarském jazyce.

V roce 1991 bylo v jednom gymnáziu s vyučovacím jazykem maďarským 7 tříd. Do roku 2001 byl zaznamenán nárůst o 7,72%, což je sice progres, ovšem pokud vezmeme v úvahu 10 let, má tato změna spíše regresivní charakter (není to průměrný nárůst ani o jednu celou třídu za uvedené období). Z toho je tedy celkem jasné, že gymnázia s vyučovacím jazykem maďarským se počítají mezi malá, a to jak podle výše uvedených informací, tak také pro absenci paralelních tříd. Ty hrají důležitou roli hlavně při aplikaci speciálních studijních programů a projektů.

Ze statistických údajů mapujících vnitřní strukturu gymnázií vyplývá, že ve sledovaných letech došlo k nárůstu gymnázií o 94, počet tříd o 1376 a počet žáků o 37 126, ovšem tento celkový rozvoj nezaznamenal nárůst podílu žáků maďarské národnosti, ani rozvoje sítě maďarských gymnázií. V oblasti maďarského gymnaziálního vzdělávání totiž vzrostl počet škol jen o 7 a počet tříd o 72. V celostátní míře nárůstu tato čísla znamenají pokles. Údaje z roku 2002 říkají, že gymnazisté maďarské národnosti se podílejí na počtu všech studentů gymnázií jen 7,17 procenty. Studenti gymnázií s vyučovacím jazykem maďarským představují tedy jen 5,84% všech gymnazistů na Slovensku. To jednoznačně poukazuje na to, že mezi příslušníky maďarské národnostní menšiny klesá počet absolventů gymnázií.

Proto vyvíjí Maďarská republika snahu napomoci ke zlepšení situace. Dalšími faktory, které pozitivně ovlivňují zájem minority o studium na gymnáziích, je uvolnění hranic po vstupu do EU. Tím je umožněn volnější pohyb občanů a podstatné zvýšení možnosti vysokoškolského vzdělávaní v Maďarsku a vnitřní společenské změny na Slovensku, díky kterým se menšinová politika státu pozdvihla na úroveň EU. V prostředí maďarské komunity na Slovensku jsou nároky na vzdělání i touha vyššího vzdělání dosáhnout stále nižší než v celostátním měřítku. Podmínky života jsou na území obývaných Maďary horší než v jiných oblastech státu. Rodiny zápasící s vysokou nezaměstnaností a existenčními problémy tak dávají přednost před vzděláním dřívějšímu nástupu do práce a tedy i rychlejšímu výdělku.

Maďarskou menšinu a její politickou reprezentaci tak čeká úloha vytvořit strategii na odstranění negativních vlivů na vzdělání vůbec. Kolem hranic znamenají kvalitní střední školy v Maďarsku pro maďarské školy na Slovensku velkou konkurenci. Pro studenty maďarské národnosti se po roce 2004 ještě více zlepšily podmínky pro studium za hranicemi.

Střední odborné školy

Systém středných odborných škol vytvořených na Slovensku koncem 50. a 60. let 20. století fungoval s drobnými změnami a korekcemi až do pádu komunismu. V 70. a 80. letech se procentuální podíl tříd s vyučovacím jazykem maďarským výrazně nezměnil. Za 13 let po změně režimu však maďarská menšina na Slovensku v oblasti středního odborného vzdělávání ustoupila ze svých pozic.

Síť středních odborných škol je hustší než v případě gymnázií, v roce 1991 připadla jedna střední škola odborná na 19 249 obyvatel a u gymnázií tomu bylo 35 880. Pokud budeme ovšem hustotu počítat z procentuálního podílu maďarských žáků, existovalo 26 odborných škol poskytující vzdělání v maďarském jazyce. Z pohledu studentů maďarské národnosti je dostupnost středních odborných škol vzhledem k celosvětovému průměru horší. Ovšem mnohem podstatnější problém je nedostatečná pestrost nabídky středoškolních odborných specializací a oborů, které je možno studovat v maďarštině. Podle kvantitativních ukazatelů vztahujících se na jednotlivé typy odborných škol měla jedna taková škola na Slovensku roku 1991 v průměru 11 tříd a stejná škola poskytující vzdělání v maďarštině jen 7 tříd. Stejně tak je nižší ukazatel průměrného počtu studentů navštěvující SOŠ v maďarském jazyce než celostátní průměr.

Změny a vývojové tendence týkající se škol a tříd jsou v podstatě stejné jako u gymnázií. Z pohledu maďarské minority můžeme považovat za negativní jev, že maďarské školství nedokázalo udržet krok s celostátním rozvojem. Dalším bodem je nárůst počtu žáků maďarské národnosti navštěvující SOŠ s vyučovacím jazykem slovenským. To souvisí to pravděpodobně s tím, že nabídka specializací a oborů je nedostatečná a neodpovídá požadavkům doby. Pokud bychom sumarizovali provedené analýzy, můžeme dojít závěru, že vzdělávání studentů maďarské národnosti na středních odborných školách zaznamenalo regres od 80 let. Vedla k tomu jak malá kapacita maďarských SOŠ, tak také nedostatek možnosti vzdělávání v oblasti chemické, potravinářské nebo například textilní. Na Slovensku vzniky v 90. letech církevní a soukromé odborné školy. V roce 2002 bylo 36 takových škol, kde se v 204 třídách učilo kolem 4000 žáků. Maďarská menšina však za 13 let zřídila jen 2 soukromé školy. Lze tedy konstatovat, že maďarská národnostní menšina nebyla schopná aktivizovat své vnitřní modernizační rezervy.  

Střední odborné učiliště

V letech 1990 – 1996 nastaly v organizaci, řízení, obsahové i formální stránce vyučování podstatné změny. Společenské a hospodářské reorganizace si vyžádaly strukturální změny i v SOU. V období před změnou režimu byla věnována pozornost hlavně vzdělávání řemeslných profesí a nejvíce studentů se učilo právě na odborných učilištích. V dnešní době se zájem snížil, ovšem síť SOU je stále nejhustší. Velmi nízký je ale počet učilišť s vyučovacím jazykem maďarským. V roce 1991 byl počet obyvatel maďarské národnosti na jednu školu přibližně 94 000. Jedno učiliště poskytující úplné nebo částečné vzdělání v maďarském jazyce připadá v roce 1991 na 15 128 obyvatel a roku 2001 je to 11 987. Hustota učilišť poskytující vyučení v maďarském jazyce je vyhovující, ovšem neříká nic o geografickém rozložení a dopravní dostupnosti.

Ze statistických ukazatelů charakterizujících vnitřní strukturu SOU vycházelo v roce 1991, že na jedné škole je o mnoho méně maďarských tříd, než je celoslovenský průměr. Snížení počtu studentů maďarské národnosti navštěvující slovenské střední odborné učiliště představuje mezi třemi typy SŠ největší pokles. Je to ovšem spíše příznivý pokles, říká nám, že se staly přitažlivější školy ukončené maturitou, což je v dnešní době pozitivní jev. Potřeba vzdělávání se v mateřském jazyce v období vytváření soustavy SOU s vyučovacím jazykem maďarským, nebyla tak jasně vyslovená jako v případě dvou výše zmíněných škol. Proto možná vznikla malá nabídka oborů, což je právě u tohoto typu škol velice důležité. Mezi další problémy patří nejednotnost jazyka výuky některých předmětů. Maďarská menšina by měla sledovat strukturální změny, snažit se o modernizaci a zachování těchto tříd.

Šance těchto škol, jejich hustota a dostupnost jsou dobré, ale studenti dávají stále přednost slovenským školám. Důvodem je již uvedená omezená nabídka oborů a specializací.

Vysoké školy

Před změnou režimu byla možnost vzdělávání v maďarském jazyce na Slovensku pouze na dvou místech. Prvním pracovištěm byla Katedra maďarského jazyka a literatury na Univerzitě Komenského v Bratislavě, která připravovala budoucí učitele maďarského jazyka a literatury, a druhým místem byla Univerzita Konstantina Filozofa v Nitře. Kromě dvou výše zmíněných institucí po změně režimu přibyla možnost vzdělávání v maďarštině pro filology na banskobystrické Univerzitě Mateja Bela, a to od roku 1998. Na těchto třech místech studuje kolem 550 studentů.

Na Slovensku se kromě třech státem financovaných institucí rozvinulo i vzdělávání v maďarském jazyce podporované vysokými školami z Maďarska. Kromě Teologické fakulty Jána Kalvína v Komárně, která se zaměřuje na přípravu teologů pro reformovanou církev a má vlastní vzdělávací program s vlastní infrastrukturou, vznikala od roku 1992 dotované pracoviště řízené z Maďarské republiky. Do první vlny patřila vysoká škola pedogogická Comenius zo Sárospataku, poskytující externí vzdělávání v Košicích, v Komárně to byla Schola Comaromensis založená Vysokou školou pedagogickou (Benedek Elek Óvónőképző Főiskola) a Zahradnickou fakultou Budapešťské zahradnické univerzity v Kécskeméte (Budapesti Kertészeti Egytem keckeméte Kertszteti Főiskolai Kara) a Vysokou školou pedagogickou (Apáczai Csere János Tanítóképző Főiskola) v Győru. V následujících deseti letech se ovšem ukázalo, že tyto instituce nejsou vhodné pro poskytování externího vzdělávání, a to i díky tomu, že jim na Slovensku stále chybělo potřebné legislativní zázemí. Další vlna rozšiřování maďarského vzdělávání přišla v druhé polovině 90. let. Financování probíhalo z rozpočtu Maďarské republiky, konkrétně šlo o placené formy studia. Diplomy vydávané těmito institucemi odpovídaly bakalářskému stupni na Slovensku. Tímto způsobem poskytovala vzdělání Vysoká škola Dénesa Gábora (Gábor Dénes Főiskola) pro externí studium v Košicích a Vysoká škola moderních a obchodní věd v Tatabányi pro denní studium v Dunajské Strede.

V roce 2001 studovalo v dotovaných pracovištích 942 posluchačů a v roce 2002 to bylo už 1211 posluchačů. Velmi důležitou událostí pro maďarské školství na Slovensku je založení maďarské Univerzity J. Selyeho v Komárne v roce 2004.

Praktická část

Výzkumu se zúčastnilo 11 respondentů; byl jim předložen dotazník a poté doplňující otázky. První otázky byly identifikační, ve své další části byl dotazník zaměřen na vzdělávání, školství a profesní uplatnění. Všichni dotazovaní mluví slovensky i maďarsky, pocházejí z jižního Slovenska, ale někteří tam již nežijí. V dalších částech textu shrneme názory respondentů dle národnosti.

Slováci

Respondenti pokládají úroveň maďarských škol na Slovensku za nedostatečnou, proto všichni studovali ve slovenštině. Vzhledem k tomu, že žijí na Slovensku, je pro ně slovenština důležitá nejen v komunikaci s úřady, ale i v běžném životě. Responednti se bez ohledu na generační příslušnost shodují na tom, že jedním z hlavních důvodů nižší kvality maďarských škol je špatná výuka slovenského jazyka.

Výběr maďarských středních škol je dnes již docela dobrý, ale úroveň není stále vyhovující. Respondenti i zde zmiňují problém nedostatečné kvality výuky slovenského jazyka. Pro studium v maďarštině by spíše volili střední školu v Maďarsku.

Vzhledem k tomu, že respondenti, kteří mají vysokoškolské vzdělání, studovali vždy ve slovenštině, neuvažovali o výběru vysoké školy v Maďarsku nebo o oboru vyučovaném v maďarštině. Myslí si, že pokud student mluví maďarsky i slovensky, je pro něj výhodnější volit kvalitnější vysokoškolské vzdělání v Maďarsku. Tento fakt potvrzuje rovněž mladší respondentka, která se nyní rozhoduje o dalším studiu a vážně uvažuje o vysoké škole v Maďarsku.

Starší generace se nedomnívá, že by byli maďarští absolventi na trhu práce znevýhodněni. Jedna respondentka uvedla, že možnosti profesního uplatnění jsou srovnatelné; naopak představitelka mladší generace zastává názor opačný. Na otázku, zda je maďarský absolvent znevýhodněn, odpověděla: „Ano, lebo väčšinu maďarských abolventov škola nepripraví dostatočne zo slovenského jazyka, čo im potom robí problém v práci aj pri základnej komunikácii, a preto sú mnohokrát odmietani zamestavateľmi“.

Dotazované se shodují, že hlavní problém současného maďarského školství je špatná výuka slovenského jazyka. Dále si myslí, že pro Maďary žijící na Slovensku je i nadále perfektní znalosti slovenštiny velmi důležitá.

Maďaři

Pro nejstarší generaci byl důležitější vyučovací jazyk než kvalita školy a se současnými možnostmi studia nejsou vůbec spokojeni. Jedna respondentka uvedla, že maďarské školství se nezlepšuje, a popsala problémy, které měla se studiem ona sama. Po druhé světové válce byly maďarské školy na Slovensku zrušeny, byla tedy nucena dostudovat střední školu ve slovenštině; tajně proto docházela do Maďarska na gymnázium, což přesvědčivě dokazuje, že při výběru školy pro ni byl vyučovací jazyk rozhodujícím faktorem. Většina dotazovaných ze střední generace naproti tomu uvedla, že při výběru školy je rozhodující její kvalita, jazyk byl až na druhém místě. Mezi respondenty se vyskytl i ojedinělý případ, kdy rozhodující vliv na výběr školy měl vyučovací jazyk. Mikuláš Bakony neměl vždy možnost navštěvovat školy, které chtěl. Jedinou střední školou, která mu byla nabídnuta po zrušení maďarského gymnázia, bylo střední odborné učiliště bez maturity, což mu znemožnilo dále pokračovat ve svém vzdělávání na vysoké škole. Nejmladší respondentka studovala základní i střední školu v maďarštině, při výběru školy pro ni byly důležité jak kvalita, tak vyučovací jazyk. Dnes u středoškolského studia vnímají dotazovaní jako problém nedostatečnou znalost slovenského jazyka, dostupnost, počet a rozdílnou úroveň jednotlivých škol.

Starší i střední generace se shodují na tom, že pro kvalitnější vysokoškolské vzdělání je nutné studovat v Maďarsku, jak tomu podle jejich mínění bylo vždy. Většina z respondentů v Maďarsku studovala, takže jejich názor se opírá o vlastní životní zkušenost. Dvacetiletá žena však v současnosti studuje na nově otevřené univerzitě Jána Seleyho v Komárně, která je podle ní velkou výhodou pro studenty, kteří se nechtějí stěhovat do Maďarska.

Z profesního hlediska se nejstarší generace cítila být diskriminována. Myslí si, že situace je stále stejná. Uvedli, že maďarští absolventi mají problém se získáním práce, s ohodnocením a s možností výběru práce. Střední a mladší generace žádné znevýhodnění necítí a pracovní možnosti jim vyhovují.

Nejstarší generace je nespokojená s celkovými podmínkami pro život maďarské menšiny na Slovensku; domnívá se, že maďarské školství je nedostatečné a nabízí špatnou výchozí pozici pro jeho absolventy. Dlouhodobě nevidí žádné zlepšení. Střední a mladší generace naopak pociťuje zlepšení ve všech oblastech, jejich příslušníci se již necítí se být kvůli své národnosti odsuzováni. Z maďarského pohledu není znalost (resp. neznalost či kvalita výuky) slovenského jazyka tak velkým problémem, jak si myslí Slováci.

Z odpovědí vyplývá, že možnost začlenění maďarsky studující menšiny do slovenské společnosti záleží také na jednotlivci. Jak jsme již zmínily, je důležitá perfektní znalost slovenštiny a samozřejmě co nejlepší vzdělání. Pro dosažení kvalitního vzdělání na Slovensku jsou stále vhodnější podmínky. Dnešní doba nabízí mnoho možností, nejen studia v Maďarsku, ale i v celé Evropě. Pro začlenění minority do majoritní společnosti jsou důležité jejich vzájemné vztahy, které vyhrocují především média a politici, samotní lidé, žijící v těchto oblastech, soužití za konfliktní nepovažují; mediálně-politický obraz vzájemných vztahů Maďarů a Slováků se tak od reality silně odlišuje. Jsou ochotni vzájemně komunikovat slovensky nebo maďarsky, důležitější se tak stává obsah, ne forma. Maďaři nejsou v běžném životě omezováni a Slováci je respektují.

Závěr

Na závěr nejprve zodpovíme výzkumné podotázky a poté hlavní otázku. Maďarské školství na Slovensku se zlepšuje, a proto v současné době je dostupné vzdělávání v maďarštině na všech úrovních škol. Síť škol se stále rozšířuje a studenti také mohou jezdit studovat do zahraničí, samozřejmě i do Maďarska. Tuto možnost v současné době využívá mnoho studentů, obzvláště ti, kteří bydlí poblíž hranic. Možnosti studia vysoké školy se zlepšily založením maďarské Univerzity J. Selyeho v Komárně. Profesní uplatnění se odvíjí od znalosti slovenštiny; jakmile Maďaři neumějí slovensky ani na komunikativní úrovni, jejich postavení se rapidně zhoršuje. I přes znalost slovenštiny se někteří Maďaři cítí být diskriminováni, ale o práci v Maďarsku neuvažují. Úroveň maďarských škol je ve srovnání se slovenskými školami stále o něco nižší, ale respodnenti toto posuzují výlučně empiricky, žádné statistické podklady pro toto tvrzení nemají. To je dáno zejména horší životní úrovní v oblastech, ze kterých Maďaři pocházejí, a vyšší nezaměstnaností. Možnosti pro začlenění maďarsky studující menšiny do slovenské společnosti jsou přes výše uvedené hodnocení školství spíše dobré. Důvodem může být fakt, že Maďaři jsou původním obyvatelstvem daného území, stejně jako Slováci. Ti, kteří se chtějí začlenit, se slovensky učí a nemají problém ji používat k běžné komunikaci. V pohraničních oblastech jsou stále dvojjazyčné názvy (obcí, ulic, úřadů a obchodů), konají se maďarské mše a vychází zde tisk a knihy v maďarštině. Největší část maďarské menšiny žije na jižním Slovensku, kde jsou možnosti pro jejich začlenění do slovenské společnosti vyhovující.

Použitá literatura

FAZEKAS, József; HUNČÍK, Péter. Maďaři na Slovensku (1989 - 2004): Súhrná správa. Od zmeny režimu po vstup do Európskej únie. Šamorín: Fórum inštitút pre výskum menšín, 2008. 501 s.

PAŘÍZEK, Vlastimil, Problémy a tendence vývoje školství v současném světě. In PROKOP, Jiří. K otázkám srovnávací pedagogiky: sborník z mezinárodní konference. Praha: Karolinum, 2002. 36 s.

PROKOP, Jiří. K otázkám srovnávací pedagogiky: sborník z mezinárodní konference. Praha: Karolinum, 2002. 378 s.

SMÉKAL, Vladimír. Podpora optimálního rozvoje osobnosti dětí z prostředí minorit: Sociální, pedagogické a psychologické aspekty utváření osobnosti romských dětí a dětí z prostředí jiných minorit. První vydání: Barrister & Principal, 2003. 199 s. ISBN 80-85947-82-X.

Verma, K. G. Rovnoprávnost a vzdělávání: Multikulturní přístup z Velké Británie. In SMÉKAL, V. (ed.) Podpora optimálního rozvoje osobnosti dětí z prostředí minorit: Sociální, pedagogické a psychologické aspekty utváření osobnosti romských dětí a dětí z prostředí jiných minorit. Brno: Barrister & Principal, 2003. 24 - 26 s. ISBN 80-85947-82-X.

KOPA, Ondřej, Postavení politických stran maďarské národnostní menšiny ve slovenském stranickém systému. Středoevropské politické studie , 2008.

BRUSIS, Martin, Ethnic Rift in the Context of Post-Communist Transformation: The Case of the Slovak Republic. International Journal on Minority & Group Rights. 1997, 5, s. 3-31. Databáze EBSCO, dostupná ze stránek Městské knihovny v Praze [online], dostupný z WWW: http://www.mlp.cz/cz/sluzby/databaze

DRBOUT; KOŽÚRIK. Maďaři na Slovensku. [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2009, [cit. 2011-04-13]. Dostupné z WWW: <http://www.hks.re/wiki/madari_na_slovensku>.

HANUS, Martin; MACHRÁK, Jozef. Na Slovensku po slovensky. Týžděn [online]. 2010, č. 13, [cit. 2011-05-06]. Dostupný z WWW: <http://www.tyzden.sk/casopis/2010/13/na-slovensku-po-slovensky-2.html>.

KUBIŠOVÁ, Lucia. AntiŠkola.eu [online]. 2008 [cit. 2011-04-23]. Rozvoj školstva na Slovensku. Dostupné z WWW: <http://www.antiskola.eu/referaty_cz/index.php?page=show_detail&come_from=&id=18334&cast=1>.

PIPKOVÁ; PROCHÁZKOVÁ. Maďaři na Slovensku [online]. Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2009, [cit. 2011-04-13]. Dostupné z WWW: <http://www.hks.re/wiki/madari_na_slovensku_2.kruh>.

VIŠŇOVCOVÁ, Zuzana. Dějiny školství [online]. 2004 [cit. 2011-04-23]. Rozvoj školství na území Slovenska. Dostupné z WWW: <http://historia.szm.com/dejinyskolstva/vseobecne.htm>.

1) PIPKOVÁ; PROCHÁZKOVÁ. Maďaři na Slovensku [online]. Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2009, [cit. 2011-04-13]. Dostupné z WWW: <http://www.hks.re/wiki/madari_na_slovensku_2.kruh>.
2) DRBOUT; KOŽÚRIK. Maďaři na Slovensku. [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2009, [cit. 2011-04-13]. Dostupné z WWW: <http://www.hks.re/wiki/madari_na_slovensku>.
3) VERMA, Gajendra, Rovnoprávnost a vzdělání: multikulturní přístup z Velké Británie. Brno : Barrister & Principal , 2003. 24 s.
4) VERMA, Gajendra, Rovnoprávnost a vzdělání: multikulturní přístup z Velké Británie. Brno: Barrister & Principal, 2003. 26 s.
5) PAŘÍZEK, Vlastimil, Problémy a tendence vývoje školství v současném světě. Praha: Karolinum, 2002. 36 s.
6) LÁSZLÓ, Béla, Maďaři na Slovensku (1989 - 2004). Šamorín: Fórum inštitút pre výskum menšín , 2008. 199 s.
7) KOPA, Ondřej, Postavení politických stran maďarské národnostní menšiny ve slovenském stranickém systému. Středoevropské politické studie , 2008.
8) HANUS, Martin; MACHRÁK, Jozef. Na Slovensku po slovensky. Týžděn [online]. 2010, č. 13, [cit. 2011-05-06]. Dostupný z WWW: <http://www.tyzden.sk/casopis/2010/13/na-slovensku-po-slovensky-2.html>.
9) BRUSIS, Martin, Ethnic Rift in the Context of Post-Communist Transformation: The Case of the Slovak Republic. International Journal on Minority & Group Rights. 1997, 5, s. 3-31. Databáze EBSCO, dostupná ze stránek Městské knihovny v Praze [online], dostupný z WWW: http://www.mlp.cz/cz/sluzby/databaze

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako