obrzek domeku-home logo-FB


Citace:

Lebedová, Pokorná, Šliková, Rysová Buddhismus [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2008. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/buddhismus2009-3.kruh

Buddhismus

Úvod

socha.b.a.jpg

Buddhismus je 4. nejrozšířenější náboženství na světě, které je především situováno na asijském kontinentu, avšak větve buddhismu se nachází po celém světě, Českou republiku nevyjímaje. Z toho důvodu nás zajímalo, jak je toto náboženství rozšířeno v České republice a co lidi k tomuto náboženství vedlo. Zdali se jedná v naší zemi spíše o konvertity nebo je zde i šance najít buddhisty, kteří žijí v buddhistické rodině a tím pádem se buddhisty již narodili. Co lidi láká na tak odlišném náboženství jako je buddhismus, když u nás převládá především atheismus a po něm hned křesťanství jako takové, což bylo vidět ve Sčítání lidu v roce 2001, kdy se ukázalo, že ze světových náboženství je početně nejvíce zastoupen budhismus s téměř 7 000 věřícími. Buddhismus má tedy u nás minimální zastoupení. Malé zastoupení znamená v určitých případech i malou informovanost o daném náboženství. Proto se v první části věnujeme vysvětlení základních pojmů, díky kterým by se toto náboženství dalo snadněji pochopit a zpřístupnit ho laické veřejnosti.

Výzkumná otázka: Co vás vedlo k volbě buddhismu jako vašeho náboženství?

Charakteristika buddhismu

Buddhismus vznikl v 5. stol. př. n. l. v severovýchodní Indii. Zakladatelem buddhismu byl slavný Siddhártha Gautama (563–483 př. n. l.) nazvaný později Buddha.

V dnešní době praktikuje buddhismus asi 300 miliónů lidí na celé zeměkouli, proto je označováno za čtvrté nejrozšířenější náboženství světa. Buddhismem jsou ovlivněni především obyvatelé Číny, Japonska, Koreje, Thajska, Tibetu, Laosu, Singapuru, Srí Lanky, Tchaj-wanu, Kambodže, Myanmaru a Vietnamu. Buddhismus samozřejmě není rozšířen pouze v Asii. Za své náboženství ho přijali někteří obyvatelé Evropy a Spojených států. Buddhismus je považován za ateistické náboženství. Důvodem tvrzení je to, že zde byla božstva považována za smrtelné a nevědomé bytosti podobně jako lidé, pouze je převyšovala svou krásou, schopnostmi a dlouhověkostí. Jako ateistické náboženství je buddhismus možné označit i proto, že k dosažení osvobození není potřeba víra v Boha, jako je tomu v teistických náboženstvích (slovo teistický vyjadřuje jasnou myšlenku existence Boha - vůči ateismu, který je chápán jako absolutní a svět přesahující bytost), neboť Bůh jakožto pojem není v buddhismu definován.

Jak se buddhismus šíří

mapp.jpg Sám Buddha prohlásil: „Pokračujte ve prospěch mnohých, pro blaho mnohých, v přátelském soucitu se světem. Vyučujte ušlechtilou nauku, hlásejte život svatý.“ 1)

Buddhismus se začal šířit přes severní Indii na západ. Velmi důležitou postavou pro jeho rozvoj byl císař Ašóka. Během své vlády zabral střední a severní Indii. Později se začal přiklánět k buddhismu a změnil se jeho postoj k vládnutí, jeho politika se začala zaměřovat více na blaho poddaných, vláda finančně podporovala buddhistické kláštery. Ašóka chtěl poselství buddhismu rozšířit do světa, a tak vyslal misionáře, čímž započalo šíření náboženství mimo svou vlast a stalo se nejvýznamnějším náboženstvím v Asii. Toto náboženství se vždy šířilo mírumilovnou cestou, nikdy ho do země nepřinášela vojska a ani nebylo vnucováno věřícími fanatiky. Buddhisté říkají, že přitažlivost tohoto náboženství tkví hlavně v jeho poselství. Na Srí Lanku přinesl buddhismus Ašókův syn. Na ostrově se stal střediskem věřících klášter Mahávihára. Dalším významným klášterem je Anurádhapur, a to především kvůli tomu, že zde byl zasazen výhonek posvátného stromu bódhi, pod kterým Buddha procitnul. Fíkovník zde prý dodnes roste a je z něj velmi rozložitý strom. V jihovýchodní Asii vedle sebe existuje jak buddhismus, tak hinduismus.

Mapa ukazuje státy, kde se vyskytuje nejvíce populace, která praktikuje buddhismus. Zde si můžete všimnout, že toto náboženství je nejvíce zakořeněno ve státech Asie.

Buddha

Zakladatelem buddhistického náboženství byl Siddhártha Gautama, známý jako Buddha. Jméno Siddhártha znamená „ten, jenž splnil svůj úkol“ nebo „ten, jenž dokonal svůj úděl“. Narodil se asi roku 563 př. n. l. ve městě Kapilavastu, které je dnes součástí Nepálu. Zajímavé je ovšem samotné Buddhovo početí. Siddhárthova matka byla královna Mája. Jedné noci se jí zdál sen o slonu se šesti kly, který se dotkl jejího pravého boku a ve svém chobotu držel lotosový květ. A právě v tu chvíli byl zázračně počat její syn. Král nechal povolat učené bráhmany - mudrce, aby vyložili sen. Podle nich měl z dítěte vyrůst buď velekrál a nebo se měl stát významným světcem, který bude žít v odříkání. Legenda tvrdí, že Buddha vyšel z jejího pravého boku a bez pomoci ušel sedm kroků v každém směru čtyř světových stran. Z každé jeho stopy v zemi vyrostly lotosové květy a dítě sdělilo: „Již nikdy se nemusím znovuzrodit, neboť toto je mé poslední tělo. Nyní zničím a vytrhám kořeny strastí, jež jsou způsobeny narozením a smrtí.“

Mladý princ vyrůstal ve vysoce privilegovaných podmínkách a až do svých dvaceti devíti let poznal jen samou radost. Když poprvé ve svém životě opustil palác, jeho svět se obrátil vzhůru nohama. Ve třech po sobě následujících dnech uviděl velmi nemocného člověka, starce a mrtvého. Když poznal nevyhnutelnost stáří, nemoci, smrti a pomíjivosti všeho, hluboce se zarmoutil. Příštího rána potkal jogína v hluboké meditaci a jejich mysli se setkaly. Inspirován tímto zážitkem, opustil princ svůj domov a rodinu a vydal se na cestu napříč svou zemí s cílem najít učení k překonání utrpení a smrti. Na začátku své cesty se Buddha zbavil svých vlasů a vousů a svlékl královské šaty a nechal je odvézt zpět do paláce jeho otci. Oblékl se jen do žlutého roucha jako svatý muž. Putoval severovýchodní Indií, od svatých mužů a mudrců se učil staroindickým způsobům meditace. Studoval učení hinduismu a zaujalo ho pojetí sansáry, nekonečného řetězce, který pokračuje ze života do života. Duše se může převtělit do těla vyššího nebo nižšího stavu podle toho, jaký život vedla duše v životě minulém – zákon karmy. V této době se začala rozvíjet myšlenka o představě osvobození – mókša. Prožitím navýsost duchovního života se může duše sjednotit a ztotožnit s brahma, s nejvyšším bytím skutečnosti. Tak se přetrhne řetězec sansára. A právě kvůli docílení mókši zahájil Siddhártha kruté sebekáznění a soustavnou meditaci. Ve věku 35 let, po šesti letech hluboké meditace, rozpoznal opravdovou podstatu mysli a dosáhl stavu buddhy. Probudil v sobě podstatu všech věcí: vševědoucí prostor, který všechno umožňuje, jeho zářivou jasnost, která hravě vyjadřuje bohatost mysli i její neomezenou lásku bez jakýchkoliv překážek.

Buddhistické učení

Nejlepší vysvětlení Buddhových učení pochází od samotného Buddhy, které svým posluchačům vyložil během prvních kázání. Základním kamenem buddhistického učení jsou čtyři ušlechtilé pravdy a s nimi spojená osmidílná stezka. Tato dvě učení dávají dohromady buddhistickou nauku neboli dharmu. Na buddhismus tedy můžeme pohlížet jako na soubor nástrojů, které nám umožňují vidět věci takové, jaké doopravdy jsou, teď a tady. V buddhismu nejsou žádná dogmata ani tabu. Buddhova učení mají za cíl plný rozvoj a svobodu těla, řeči a mysli.

4 ušlechtilé pravdy

Tyto pravdy tvoří Buddhovu analýzu příčin strastí a utrpení.

1) Na tomto světě je všechno samá strast: narození je strastné, nemoc je strastná, stárnutí je strastné, smrt je strastná, jakož i styk s nelibým, odloučení od libého, nedosažení žádaného, dosažení nežádaného a také patero lnutí k bytí, to všechno je strastné.

2) Příčinou strastí je „žízeň“, totiž chtivost, tužby, choutky; to vede ke stálému znovuzrozování.

3) Potlačí-li se žízeň, ustanou strasti, neboť není příčiny k jejich vzniku.

4) K potlačení žízně, a tím k odstranění strastí, vede osmidílná stezka.

Ušlechtilá osmidílná stezka

- Je tvořena 3 pojetími, a to moudrostí (paňňá), mravností (síla) a soustředěním (samádhi)

- Stezka je tvořena hodnotovými prvky, které vedou k odstranění žízně po životu a ukončení trápení.

- Všechny části stezky jsou stejně důležité a jejich rozvoj by měl být současný, i když se to může dařit s různým stupněm úspěchu

Stezky moudrosti (Paňňá)

- Správný náhled, názor, je znalost čtyř ušlechtilých pravd.

- Správný záměr obnáší zřeknutí se světa, laskavost a dobrou vůli a neubližování bytostem.

Stezky mravnosti (Síla)

- Správná řeč znamená nelhat, neklevetit a nemluvit hrubě a sprostě ani nesmyslně.

- Správné chování znamená nezabíjet, nekrást a neprostopášnit.

- Správné žití je vytváření a zachovávání vlastního životního stylu vzhledem k sobě i ke společnosti.

Stezky soustředění (Samádhi)

- Správné úsilí je cílevědomá snaha, jež prostupuje čtyřmi stupni ušlechtilé stezky k potlačení neblahých a k podpoře blahých věcí a jevů.

- Správné sebeupamatování nebo bedlivost, to je sebeovládání, duševní vyrovnanost, důsledná introspekce, což znamená dbát těla, cítění, mysli a dharmy.

- Správné soustředění pak obsahuje čtvero stupňů meditace. Kdo provádí správné soustředění, dospěje k procitnutí, jako k němu dospěl Siddhártha.

Buddhistická literatura

S buddhistickou literaturou je spojen nejslavnější chrámový komplex Hein, který je tvořen téměř stovkou dřevěných chrámů a mnišských obydlí.

Nejdůležitější částí tohoto komplexu je starodávná knihovna. Nalezli bychom v ní více než 80 000 dřevěných desek, které se užívaly k tištění buddhistických spisů na rýžový papír. Březové dřevo nechali jeho tvůrci zvláštním způsobem impregnovat, díky tomu se všechny desky zachovaly až do dnešní doby a mohou tak tvořit největší jednotnou sbírku buddhistických spisů na světě.

V buddhismu přesto nenajdeme jednu jedinou knihu, jako je tomu například v křesťanství nebo islámu, kterou by uznávali všichni buddhisté. Některé z buddhistických škol se totiž zaměřovaly pouze na jediný spis a pozdější školy přidávaly ještě další své vlastní spisy.

Tři koše

Několik stovek let po Buddhově smrti se jeho následovníci učili zpaměti jeho nauku a začali ji přednášet. I když bylo v Indii písmo již známo, toto učení bylo v začátcích zachováváno ústně, protože se věřilo, že ústní podání posvátných výroků má zvláštní hodnotu. Převážná část kánonu je rytmická, to napomáhalo snadnějšímu zapamatování. Během let se začaly objevovat mnohé rozdíly ve výkladu, a tak se přistoupilo k možnosti učení zapsat. První texty s buddhistickým učením a zároveň jediné texty zachované ve starověkém indickém jazyce vznikly na Srí Lance po roce 43 př. n. l. Tato památka byla uchována na palmových listech a nese název Tipitaka (v jazyce páli) – Tři koše. Tento název jí byl dán proto, že text je rozdělen do 3 skupin, které byly ukládány do košů.

V jednotlivých částech nalezneme texty týkající se sanghy (pravidla kázně pro mnichy a mnišky), informace o zakládání klášterů, Buddhova kázání, jeho příběhy, vykládání Buddhovy nauky, způsob, jak dospěl do nirvány a komentář nauky. Nalezneme zde také nejstarší sbírku náboženské poezie, která byla sepsána ženami a její název je Thérígáthá – Zpěvy starých mnišek.

Okolo 2. století n. l. byl sestaven mahájánský kánon Tripitaka (Tipitaka v jazyce sanskrt), další velmi významná památka. Sbírka je velmi podobná Tipitace, některá díla jsou totožná. Ovšem mahájánští buddhisté tvrdí, že ve svém kánonu uchovávají doktrínu, kterou Buddha odhalil jen těm duchovně nejvyspělejším učedníkům.

Předpokládá se, že autorem této památky je sám Buddha. Zároveň ji údajně ukryl on sám, aby ji lidé neobjevili dřív, než nastane ten pravý čas k objevení. Hlavním námětem jedné z částí Tripitaky je představa toho, že všichni oddaní buddhové dosáhnou buddhovství, a hlavně všeobecné spásy. Zřejmě nejoblíbenější částí Tipitaky a Tripitaky jsou džátaky. V těchto vyprávěních Buddha vzpomíná na své předchozí životy, na které si vzpomněl během procitnutí pod stromem bódhi. Těchto minulých životů bylo údajně 550. Zajímavostí je, že příběhy posloužily jako inspirace pro asijské divadlo a pro výtvarné umění.

Společné rysy křesťanství a buddhismu

Jak bylo uvedeno v úvodu práce, v České republice je převládajícím náboženstvím křesťanství, proto chceme alespoň pro představu ukázat společné rysy nejčastějšího náboženství v Čechách a námi vybraného buddhismu.

Cílem obou náboženství je vysvobození člověka, obě učí o lásce ke všemu tvorstvu, a to i k nepříteli. Tato náboženství učí mírnosti, milosrdenství, odříkání a víře, že v jejich lůně lze docílit pravého spasení. Ve starém buddhismu zůstává Buddha stále jenom člověkem, pozdější věky ho již činí bohem. Pozdější směr zdůrazňuje spolu s křesťanstvím ideu sebeobětování a obojí náboženství vyvíjí bohatý rituál.

V životě obou zakladatelů je mnoho rozdílů, ale přece jsou v nich i leckteré podobnosti.

Př. Stařec Asitó prorokuje krátce po narození Buddhově jako Simon v Novém Zákoně, že se dítě stane učitelem národů. Buddha stejně jako Kristus byl pokoušen ďáblem a sytí stejně zástupy lidí a jídlo mu ještě zbývá.

Nelze se divit, že obě náboženství byla srovnávána, poněvadž buddhismus je starší náboženský útvar, bylo brzy dokazováno, že do křesťanství vnikly některé prvky z buddhismu.

Stopy buddhistických látek se nacházejí v kanonických evangeliích. Jimiž mohou být tyto čtyři:

1.Světec Asitó blahoslaví Buddhu za stejných okolností jako Simon Krista v evangeliu Lukášově.

2.Buddha je pokoušen ďáblem jako Kristus v evangeliu Matoušově nebo Lukášově.

3.Učenník Buddhův jde bezpečně po hladině řeky, dokud dlí myšlenkami u svého Mistra, ale klesá, jakmile se ze svého ponoření vytrhne, jako Petr v evangeliu Matoušově.

4.Buddha sytí jedním chlebem 500 stoupenců jako Kristus v evangeliu Matoušově, Markově i Lukášově.

Buddhismus dnes

Roku 1891 byla na Ceyloně založeno buddhistické centrum „The Mahabodhi Society“, jejímž hlavním cílem bylo zavést buddhismus zpět do Indie a vrátit buddhistům chrám vystavěný na místě, kde Buddha podle tradice nabyl osvícení.

Na západě připravovala půdu pro novobuddhismus jednak „Theosofická společnost“, a jednak někteří myslitelé a spisovatelé, kteří upozorňovali na hloubku některých myšlenek v buddhismu a ve svém literárním tvoření přijímali některé buddhistické zásady. Cílem „Theosofické společnosti“ je utvářet jádro obecného sbratření lidstva bez rozdílu národností a vyznání. Toho chtěla dosáhnout srovnávacím studiem náboženských a filozofických soustav doby staré i nové. Z myslitelů podlehl značně buddhistickému vlivu filozof Schopenhauer. Jedním ze skladatelů je R. Wagner, který tvrdil, že spojení buddhismu a křesťanství může být náboženstvím budoucnosti. Orientem se také zabýval L. N. Tolstoj, který chtěl napsat Buddhův životopis.

Z našich myslitelů se nechal uchvátit indickou filozofií a také buddhismem F. Čupr, E. Svoboda. Z českých spisovatelů, kteří si jako témata svých děl vybrali buddhismus, můžeme jmenovat Vrchlického a Zeyera.

Koncem minulého století táhla světem vlna novobuddhismu. V některých místech se konaly i buddhistické bohoslužby. Avšak novobuddhistická propaganda se rozšířila především v Německu. Zde byl založen „Spolek pro buddhistický život“, který měl za cíl uvádění buddhistických pravd a etických zásad v praktický život. Horlivým stoupencem tohoto směru byl Dr. P. Dahlke, který hlásal, že buddhismus má ze všech náboženství nejlepší morálku a přijde doba, kdy bude buddhismus tvořit základ světového názoru. Dahlke postavil dům pro buddhistický život ve Frohnau u Berlína. Do domu byl vítán každý (i nebuddhista), jenž byl ochoten zachovávat pravidla domu: celibát, vegetarianismus, nepěstovat hudbu, nečíst noviny, nemluvit frivolně a pokud možnost zachování mlčení.

1950 Založení World Fellowship of Buddhists (mezinárodní buddhistické organizace)
1975 Založení Evropské buddhistické unie – síť buddhistických společenství a organizací v Evropě. Jejím cílem je podpořit přátelství a spolupráci mezi buddhisty v Evropě.
1983 Zákonné uznání buddhismu v Rakousku
2000 OSN prohlásila Vésakh za mezinárodní svátek, který je připomínkou Buddhova narození, jeho osvícení a nakonec i jeho definitivního vstupu do nirvány. V buddhistickém směru Theravada (Srí Lanka, Laos, Kambodža, Thajsko) je slaven v den měsíčního úplňku šestého lunárního měsíce.

Literární rešerše

Knih, které se týkají buddhismu, je celá řada. Ať už se týkají samotného náboženství a jeho vysvětlení, historie nebo buddhistické literatury. Objevit můžeme i Buddhovy příběhy, rady ohledně správné meditace nebo porovnávání buddhismu s řadou dalších náboženství.

Především pro sepsání teoretické části naší práce byly využity knihy autorky Madhu Bazaz Wanguové a Vincenta Lesného. V knihách nalezneme základní popis náboženství, nejdůležitější části jakými jsou osmidílná stezka, čtyři základní pravdy, zákon karmy. Obsáhlou kapitolou je ta, která se zabývá životem samotného Buddhy. Právě díky ní jsme pochopily význam spousty symbolů, které se v buddhismu objevují. Wanguová se dále zabývá i buddhistickou literaturou a architekturou, významem staveb a jejich typickou podobou.

Internet je opravdu bohatý na informace. Nalezly jsme dokument, kde autor doporučuje konvertování právě k buddhismu. Obrácení k buddhismu tkví podle autora v krachu penzijních fondů po celé Evropě, které jsou způsobené snižováním úrokové míry a zvyšováním zadluženosti. Z tohoto důvodu nemohou jít lidé do důchodu a tak by se jim hodilo konvertování k buddhismu, kde by probíhal proces reinkarnace. Tento článek je ukázán spíše jako humorné konvertování k buddhismu, z důvodu zmíněné reinkarnace, která by pomohla snížit světovou zadluženost. Náš výzkum se zabýval otázkou lidí v České republice, kteří k buddhismu konvertovali nebo se jako buddhisté již narodili. Může být snadné stát se buddhistou, ale už nemusí být tak snadné jako buddhista žít.

Ale i přesto, že existuje opravdu široký výběr buddhistické literatury, největším problémem je neporozumění. Lidé nemusejí samotné podstatě náboženství porozumět a kniha, pokud si nějakou přečtou, pro ně bude soupis dat a informací, kterých je velké množství na pár stránkách. Ale to nejdůležitější, smysl buddhismu, jim může uniknout.

Jak již bylo řečeno v úvodu, nejrozšířenějším náboženstvím v České republice je křesťanství. Naše práce se ovšem zabývá buddhismem, náboženstvím, které u nás není příliš známé. Proto jsme se pokoušely o zachycení těch nejvýraznější a nejdůležitějších rozdílů mezi těmito dvěma směry. Lidé nemusejí být zahlceni obrovským množstvím informací, stačí, když porozumí hlubšímu smyslu tohoto náboženství. Možná není důležité všem lidem buddhisum představit do nejmenších detailů. Jako začátek by bylo lepší pokusit se vymýtit naši přestavu, která z něj dělá exotické náboženství.

Metodologie

K provedení výzkumu jsme zvolily použití zásadně kvalitativních metod, které jsou sice kvůli své nestandardizaci a individuálnosti aplikovatelné pouze u malé skupiny obyvatel, zato nám ale umožní získat podstatně reálnější obraz společnosti než v případě výzkumu kvantitativního. Použití techniky semistandardizovaného řízeného ROZHOVORU nám umožnilo bezprostřední sběr informací přímo od jednotlivých respondentů. Nevýhody této techniky bezpochyb spočívají v omezení přesně formulovaných otázek, které jsou kladeny všem bez rozdílu. Dotazovaní také mohou překrucovat skutečnost, snažit se nám zalíbit nebo podávají nepřesné informace.

Pro začátek výzkumu jsme formulovaly hlavní výzkumnou otázku, ke které jsme přidaly ještě další dvě podotázky. Jelikož rozhovory probíhaly podle plánu a nevyšla během nich na povrch žádná nová fakta, nebyly jsme nuceny seznam otázek nijak doplňovat, či přepracovávat. Během provádění jednotlivých rozhovorů jsme si poznamenávaly nejdůležitější fakta týkající se našich výzkumných otázek. Z těchto tzv. polních poznámek jsme následně vytvořily praktickou část naší práce a odvodily závěr. Ačkoli jsme se snažily vést řízený rozhovor a tedy se pevně držet námi vypracovaného sledu pokládaných otázek, jeden dotazovaný se snažil neustále odbíhat od tématu ve snaze sdělit nám o buddhismu co nejvíce informací. Tento fakt ovšem neměl na náš výzkum nějaký větší vliv. S žádnými dalšími problémy jsme se během provádění rozhovoru nesetkaly.

Výzkum

BUDDHISMUS DIAMANTOVÉ CESTY

Jde o tradiční učení, které se vyvinulo v Indii, odsud se rozšířilo do Tibetu a zhruba před 30 lety přišlo do Čech.

„V BUDDHISMU SE UPRAVUJE UČENÍ PODLE ČLOVĚKA, NE NAOPAK“

Učení je v buddhismu mnoho a je rozdíl v učení pro mnicha oproti buddhistovi s rodinou a prací. Různé směry spolu běžně spolupracují.

BUDDHISTÉ

Buddhistou se člověk může stát, až když je na to dostatečně rozumný, jde o uvědomění si věcí. Věkové vymezení je od 15 do 70 let, ale nejvíce aktivní a viditelní jsou buddhisté od 20 do 30 let.

Centrum buddhismu Diamantové cesty (BDC) umožňuje setkání s laickým buddhismem praktikovaným v rámci moderní západní společnosti. Je jedním ze zhruba 50 meditačních center a skupin po celém ČR, kde se scházejí lidé, kteří se chtějí společně rozvíjet v buddhismu a meditovat. Jde o centrum, které umožňuje seznámit se teoreticky i prakticky s buddhismem Diamantové cesty. Bylo založeno v roce 1994 lamou Ole Nydahlem, který je jedním z prvních Evropanů pověřených učit buddhismus na Západě. Pražské centrum BDC je založeno, stejně jako všechna podobná centra ve světě, na dobrovolné spolupráci laických praktikujících. To znamená, že se zde nepraktikuje mnišský buddhismus. Je nezávislé a je demokraticky vedeno svými členy.

Osobní návštěva centra BDC a rozhovor s jeho členy

Naše návštěva v centru BDC byla velice příjemná. Dozvěděly jsme se mnohá fakta týkající se našich výzkumných otázek. Fakta k našim výzkumným otázkám nám poskytl v rozhovoru Honza (35), který byl velmi milý a ochotně si s námi domluvil schůzku. Rozhovor jsme dále vedly se dvěma členkami buddhistického centra, a to s Pavlínou (28) a Kateřinou (25).

Hlavní otázka:

Co vás vedlo k volbě buddhismu jako vašeho náboženství?

Buddhismus láká hlavně svou filosofií. O základech buddhismu se lidé v ČR dozvídají už ve škole, ať už základní nebo střední. Více informací však získávají především z přednášek nebo akcí, které buddhistická centra pořádají. Je důležité zde zmínit, že v ČR se nepraktikuje mnišský buddhismus, ale je založen na svobodném rozhodnutí každého praktikujícího. Proto výsledkem našeho výzkumu bylo zjištění, že naše práce je spíše o konvertistech. Jak říkal jeden z dotazovaných Honza : „Budhistou se člověk může stát, až když je na to dostatečně rozumný a uvědomělý.“

Doplňující otázky :

1) Pokud vás k této volbě nevedla rodina, jak to přijímá?

Náš výzkum odhalil, že v ČR existuje stále spousta lidí, kteří jsou vůči buddhismu velice skeptičtí a v krajních případech ho považují za sektu. Rodiny nejsou rády, že jejich příbuzní se hlásí k buddhismu a považují to za přehnanost. Ale najdou se i případy, kdy se rodina začne o buddhismus zajímat i přes počáteční skeptismus či odpor. Nebo dokonce kdy k buddhismu konvertuje celá rodina – jde o případ dotazovaného Honzy, kterému k buddhismu konvertovala celá rodina včetně jeho šedesátileté maminky.

2) Jak je podle vás přijímán buddhismus v ČR?

V ČR náboženství většinu lidí moc nezajímá. Velká většina lidí si stále myslí, že jde o sektu nebo že jde o velmi divné náboženství, které do Čech prostě nepatří. Lidé jsou neinformovaní. Člověk, který se o buddhismus přímo nezajímá, o něm ví jen základy ze školy, občas ani ty ne.

Závěr

Výsledkem bylo zjištění, že buddhisté v ČR k buddhismu konvertovali a zvolili si ho jako náboženství hlavně kvůli jeho zajímavé filosofii. Pro aktivní praktikování mají lidé možnost zúčastnit se některých přednášek nebo akcí centra BDC a díky tomu o buddhismu diamantové cesty získají mnoho informací. Buddhismus diamantové cesty je moderním pojetím pro dnešní uspěchanou dobu, mezi členy můžeme potkat jak doktory a obchodníky, tak i dělníky a prodavače.

K našemu překvapení jsme se dozvěděly, že v České republice je hodně skeptiků a stále existují lidé, kteří buddhismus považují za náboženské sektářství. Buddhismus je až s podivem odmítán, ale to hlavně lidmi, kteří o něm nevědí nic nebo jen velmi málo. Ale samozřejmě se najdou i světlé výjimky, kdy buddhismus okouzlí celou rodinu. Tímto se dostáváme zpátky k náboženskému vyznání občanů České republiky. Občané jsou především ateisté a v dalším případě křesťané, ať už jakéhokoliv směru. Na naše poměry je buddhismus orientální náboženství, kde by zarputilí vlastenci jen sotva hledali nějakou spjatost s naší republikou, proto mají občané náhled na to, že buddhismus do České republiky nepatří. Avšak podle našeho názoru se spíše jedná jen o neinformovanost občanů České republiky.

Použitá literatura

KURAS, Benjamin. Sekl se Orwell o dvacet let?: Svoboda a totalita v 21. století. 1. vyd. Praha : Baronet, 2003. ISBN ISBN 80-7214-598-3.

LESNÝ, Vincent. Buddhismus. 2. vyd. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-062-5.

LITTLETON, C. Scott. Moudrost Východu: hinduismus, buddhismus, konfucianismus, taoismus, šintoismus. Z angl. orig. přeložila Jana Pacnerová. 1. vyd. Praha : Knižní klub, Balios, 1998. ISBN 80-7176-646-1.

WANGU, Madhu Bazaz. Buddhismus. Z angl. přeložil Vladimír Miltner. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1996. ISBN 80-7106-184-0.

Buddhismus [online]. Wikipedie, 2001 [cit. 2009-05-15]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus>.

Buddhismus Diamantové cesty - základy [online]. Praha : Buddhismus Diamantové cesty, 2000 , 21. ledna 2004 [cit. 2009-05-15]. Dostupný z WWW: <http://www.bdc.cz/index.php?option=content&task=view&id=4&Itemid=27>.


Příloha

Fotogalerie

strom_bodhi_na_sri_lance.jpg

Posvátný strom bódhi na Srí Lance

stupa_v_sanci.jpg in_sanci_stupa.jpg

Stúpa v Sánčí

buddha_postovni_znamka.jpg

1) WANGU, Madhu Bazaz. Buddhismus. Z angl. přeložil Vladimír Miltner. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1996. ISBN 80-7106-184-0.

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako