obrzek domeku-home logo-FB


Citace:

Čadilová, Hornych, Milová, Rudolf, Veselý Problematika praktikování českého buddhism [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2010. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki-pkokaisl/doku.php?id=buddhismus_-_cadilova_hornych_milova_rudolf_vesely

Problematika praktikování českého buddhismu

ÚVOD

Tato práce se zabývá 4. nejrozšířenějším náboženstvím na světě - buddhismem. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda cítí čeští buddhisté nějaké překážky v praktikování tohoto náboženství. V České republice neustále přibývá lidí, kteří praktikují laický buddhismus. Vzhledem k této skutečnosti se výzkum soustředil právě na Českou republiku. Z tohoto důvodu se tato práce snaží nabídnout náhled do problematiky, se kterou se setkává český buddhista. Respondenty se stali členové komunitních center Diamantové cesty v Praze a Kolíně.

HLAVNÍ VÝZKUMNÁ OTÁZKA

EXISTUJÍ PŘEKÁŽKY PRO PRAKTIKOVÁNÍ BUDDHISMU V ČECHÁCH? POKUD ANO, JAKÝ MAJÍ DOPAD NA PRAKTIKUJÍCÍ BUDDHISTY V ČR?

V odpovědi na tuto otázku nám poslouží tyto podotázky:

  • cítí praktikující, že existuje v ČR dostatečný počet komunitních center, příp. chrámů?
  • pociťují praktikující v ČR náboženskou nesnášenlivost vůči buddhismu?
  • mají praktikující problém se stravovacími zvyky?
  • mají děti praktikujících problém ve škole s dodržováním buddhistických zvyků?
  • cítí praktikující dostatečnou podporu ze strany státu?

METODOLOGIE

Vzhledem k charakteru práce byly zvoleny výhradně kvalitativní výzkumné metody, neboť vybrané výzkumné otázky by se daly jen těžko kvantifikovat. Zpočátku byla zvolena metoda nezúčastněného pozorování pro snadnější orientaci v daném tématu. Jako hlavní metoda však byla použita metoda polořízeného interview. Interview je metoda, která má potenci do hloubky pochopit problematiku daného tématu. Jeho polořízená podoba poskytuje možnost doplnit předem připravené otázky, a tak rozšířit otázku do konkrétnějších tvarů. Doplňující metodou bylo dotazování elektronickou poštou. Ta má však nevýhodu v tom, že dotazovaný může čerpat odpovědi z jiných zdrojů, a tudíž je věrohodnost sběru primárních dat ohrožena.

Zpočátku jsme se rozhodli navštívit přednášku o buddhismu, na které jsme aplikovali metodu nezúčastněného pozorování. Pomocí této metody jsme se snažili zjistit, jakou hlavní metodu máme použít. Během pozorování jsme poznávali praktiky buddhistů a zjišťovali, jestli jsou natolik vstřícní, abychom mohli jako hlavní výzkumnou metodu použít interview. Z pozorování vyšlo najevo, že použití metody interview nebude vzhledem ke vstřícnosti praktikujících žádný problém. Účast na pozorování nám zároveň poskytla možnost získat potřebné kontakty.

Výhoda interview byla v tom, že dotazovaný nám poskytl odpověď na většinu otázek. Nicméně jeho znalosti v oblasti některých výzkumných podotázek nebyly dostačující, proto jsme museli ještě náš výzkum doplnit o metodu dotazování elektronickou poštou.

LITERÁRNÍ REŠERŠE

Na téma buddhismus vyšlo mnoho publikací, nicméně knihu pojednávající přímo o našich výzkumných otázkách, se nám nepodařilo najít ani jednu. I přesto zde uvádíme tři knihy, z nichž jedna se alespoň okrajově dotýká naší hlavní výzkumné otázky. Touto knihou je Jednota v rozmanitosti: Buddhismus v České republice.1) Kniha je rozdělena do několika částí, přičemž největší prostor je věnován popisu českých buddhistických center a skupin. Ačkoliv tato kniha neodpovídá na naše výzkumné otázky, umožnila nám lépe se orientovat ve vývoji buddhismu v ČR a jeho rozdělení do jednotlivých skupin.

V knize Úvod do buddhismu 2) autor stručně, ale přehledně představuje buddhismus. Kniha je rozdělena do několika kapitol, ze kterých se čtenář dozvídá o podstatě buddhismu. Je napsána velmi srozumitelně, a tím se stává přístupnější i pro lidi, kteří nemají žádné zkušenosti s buddhismem. Konec knihy byl doplněn slovníčkem buddhistických termínů s jejich významem, což umožňuje lepší orientaci v textu. Za povšimnutí stojí i to, že autor často „vyzdvihuje“ tibetský buddhismus a klade na něj důraz.

V knize Síla buddhismu 3)se autor snažil získat odpověď na to, jestli to, co teď prožíváme, je epocha úpadku, nebo prosperity. Síla buddhismu se zabývá spoustou naléhavých témat současnosti od ekologie, rasismu, xenofobie, drog, až po roli filmu a televize. Dočteme se samozřejmě i o vztazích mezi Tibetem a Čínou. Dost velký prostor dostala taktéž otázka kontroly porodnosti a vůbec celkového přelidnění planety. Dalaljama zde přesvědčivě vysvětluje, proč je kontrola porodnosti nutná, a také poukazuje na ničivé důsledky přelidnění planety. Kniha se výborně čte, protože není nutné ji číst celou, ale každý si může vybrat téma, které ho zrovna zajímá. Dílo bylo vytvořeno formou rozhovoru a následně jednoduše přepsáno. Dalaljamovy odpovědi jsou prosté a moudré, a proto je kniha velmi srozumitelná pro širokou veřejnost.

HISTORIE BUDDHISMU A JEHO PRINCIPY

Základ tomuto náboženství položil princ Sidhárta Gautuma, který se narodil královské rodině Šákjů (proto je později nazýván jako Buddha Šákjamuni) v Indii. Ještě v době, kdy žil jako princ, si všímal utrpení kolem sebe. Uvědomoval si život jako koloběh strastí a utrpení a chtěl se z tohoto koloběhu vymanit. Sidhárta Gautuma přestal žít jako princ a začal žít asketickým životem. Ani asketický způsob života mu nepomohl vysvobodit se z utrpení. Začal se tedy věnovat meditacím a józe. Pomocí meditací, kterými procházel, dosáhl postupně úplného probuzení. Odtud pochází jeho jméno Buddha, což v sanskrtu znamená právě probuzený. Postupem času se buddhismus začal šířit z Indie do Tibetu. První, kdo před více než tisíci lety zavedl buddhismus do Tibetu, byl Tibetský král Lhatho(tho)ri Ňäncän.

Buddhismus je označován jako ateistické náboženství, ačkoli v mnoha textech vystupuje spousta božstev - bytostí, žijících ve vyšších dimenzích existence. Na rozdíl od teistických náboženství jsou však tato božstva považována za běžné smrtelné a nevědomé bytosti podobně jako lidé nebo zvířata, pouze je převyšují svou krásou, schopnostmi a dlouhověkostí. Jako ateistické náboženství je přesto buddhismus možné označit proto, že k dosažení osvobození není třeba víra v Boha, jak je tomu v teistických náboženstvích, neboť Bůh jakožto pojem není v buddhismu definován. V pozdější době došlo k vytvoření systému osvícených bytostí (bódhisattvů), které bývají nesprávně přirovnáváni ke křesťanským světcům. Tyto myšlenky se však v původním, theravádovém buddhismu nijak neobjevují.4)

Hlavní myšlenkové školy buddhismu:

  • Hínajána (Malá cesta) - stoupenci této školy se v zásadě snaží dosáhnout nirvány („doslovně vyvanutí, vyhasnutí, jež osvobodí dokonalého buddhu od koloběhu znovuzrození“ 5) ) jen pro samotného jednotlivce. Podle této školy by se měla mysl cvičit v silné vůli, aby se dokázala zříct sansáry (řetězec znovuzrozování). Stezky, po kterých se má jít, jsou stezka přípravy, aplikace, nazírání, praxe a naplnění.
  • Mahájána (Velký vůz) - v mahájáně se kráčí téměř po stejných stezkách, jako je tomu v hínajáně. Stoupenci této školy se snaží dosáhnout nejvyššího stupně nirvány nejen pro sebe, ale pro všechny ostatní vnímající bytosti.
  • Vadžrajána - tímto směrem jsme se v naší práci zabývali, a proto mu věnujeme více prostoru.

Vadžrajána (Diamantová cesta) - je významný a velmi výrazný směr pozdního buddhismu, který vyšel z mahájány. Rozšiřoval se zejména na severovýchodě a severozápadě Velké Indie. Vadžrajánu lze filosoficky hodnotit jako existencialismus (názor zdůrazňující jedinečné, bytostné prožitky lidské existence). Vadžrajánští tántrikové si stanovili tyto komplementární dvojice protikladů: subjekt - objekt, tvar - beztvar, ženství - mužství, jev - osvobození, atd. Pro vadžrajánu je typická meditace o čtyřech otázkách: Kdo jsem? Odkud jsem přišel? Kam jdu? Proč jsem zde? Vadžrajána se šířila nejen po celé Indii od Kašmíru po Bengálsko, ale i na Srí Lanku a zejména do Tibetu. Vadžrajána se nazývá také mantrajána, jsou-li zdůrazněny mantry, anebo tantrajána, jsou-li to tantry. 6)

VLASTNÍ VÝZKUM

Předem je nutné zmínit, že ve spojení s buddhismem nelze moc dobře používat slovní spojení „buddhistický věřící“. Jednotliví praktikující buddhisté, jak se sami označují, se proti tomu často ohrazují a zdůrazňují, že buddhismus není otázkou víry. Jak bylo zmíněno výše, většina buddhistických Čechů praktikuje školu Diamantové cesty, která není podle slov jejích členů nijak striktní. Členové mohou pít alkohol a jíst maso, přičemž většina lidí neznajících buddhismus je přesvědčena o opaku.

Buddhistické centrum Diamantové cesty

Tato větší či menší centra se nacházejí po celé republice, jejich počet je kolem 50 (seznam center). Jak napovídá název, centra se odkazují na vadžrajánu, tedy nejmladší školu buddhismu. První centrum začalo fungovat v Praze v roce 1994 a poté začala vznikat další centra po celé České republice. Tato centra jsou nezávislá a jsou vedena svými členy, kterými jsou většinou laičtí praktikující, kteří nepraktikují mnišský buddhismus. Hlavní náplní těchto center je meditace. Většina center neusiluje jen o vytvoření prostoru pro meditování, ale zároveň chtějí poskytnout prostor pro setkávání přívrženců. Odkaz na stránky tohoto centra

Co se týče dostatečného počtu center, jsou téměř všichni čeští praktikující spokojeni. V Čechách je jich několik desítek, což je vzhledem k počtu obyvatel vyšší číslo než například v USA. Čeští buddhisté jakožto stoupenci převážně vadžrajány chrámy vůbec nevyužívají. Vietnamci, kteří praktikují většinou hínajánu, si financují sami své chrámy a v současnosti šetří již na třetí chrám v ČR.

Čeští buddhisté se snaží buddhismus začlenit do svého každodenního života, který se kromě meditování nijak neliší od běžného života nepraktikujících. Jiným způsobem začleňují buddhismus do svých životů mniši. Ti by sice schválili to, co zastánci Diamantové cesty „dělají“, ale sami by to nedělali. Z této určité volnosti vycházejí i ostatní odpovědi. Například v otázce jídla mají o dost větší svobodu výběru. Být buddhistou neznamená být vegetariánem, ale člověk by se měl vyhnout tomu, aby jedl maso ze zvířete, které bylo zabito kvůli němu. Stojí to na pochopení, že všechny bytosti jsou cítící, ať už zvířata nebo lidé. Každý včetně zvířat hledá štěstí, i když to v případě zvířat může přijít člověku zvláštní. Pokud bude člověk ubližovat zvířatům, může se v příštím životě narodit jako zvíře, kterému bude také ubližováno. Tudíž druh stravy je na každém jedinci a nijak významně se nepodřizuje pravidlům. Se stravou souvisí také alkohol, který se smí běžně užívat, ale nedoporučuje se před meditací. Co se týče drog, jsou striktně zakázány tvrdé drogy, protože ovlivňují energetické toky. S těmito toky se pracuje při meditacích a užitím drog člověk uzavírá svou mysl. Avšak při meditaci by se měla mysl naopak otevírat. U lehkých drog už tak jednotný názor neexistuje.

Na buddhismus je u nás pohlíženo celkem pozitivně, a proto se tak často nesetkává s náboženskou nesnášenlivostí. Jedině by se dala zmínit nedůvěra, která je způsobena neznalostí. Tato neznalost se projevuje především nedůvěrou rodičů, jejichž děti, kterým je většinou mezi 19 - 25 lety, navštěvují buddhistická centra. Nejčastěji se jedná o obavu ze „sektářství“. Někteří rodiče po čase sami navštíví komunitní centrum, a i když většinou sami praktikovat nezačnou, obavy ze „sektářství“ pominou. Důvod pozitivního vnímání buddhismu je spatřován v tom, že je vnímán spíše jako osobní postoj, cesta k rozvíjení duchovních schopností a méně pak jako náboženství, např. na úrovni křesťanství, islámu, atd. Také je často buddhismus spojován s šířením povědomí o mírumilovnosti a nekonfliktnosti, tím pádem není důvod pro to, aby byl v Čechách nesnášen.

Celková benevolence je pak velice vidět při výchově dětí. V buddhistických rodinách se slaví křesťanské svátky, i když na ně není kladen takový důraz. Děti nejsou nuceny meditovat v přesně stanovený čas ani nijak striktně dodržovat jiné praktiky, a tím pádem je buddhismus ve školách nijak neomezuje.

Vzhledem k tomu, že většina center je z převážné části financována dobrovolnými příspěvky svých členů, není potřeba finanční podpory státu a sami praktikující pomoc státu nevyžadují. Buddhisté nejsou registrovaní v programu ministerstva kultury, a proto nejsou státem financováni, jako např. Apoštolská církev. Další finanční prostředky případně čerpají z nadačních fondů (např. Nadační fond Nydahl, podle jména lamy Ole Nydahla, jenž byl zakladatelem centra Diamantové cesty). Další finanční prostředky plynou z mezinárodních kurzů, které jsou každoročně pořádány buddhistickými centry. Kurzy se konají na různých místech České republiky a účastní se jich kolem 1000 lidí. Obsahem kurzu jsou převážně meditace a přednášky vedené dlouhodbě praktikujícími.

Na závěr našeho výzkumu jsme si položili otázku, která se nevztahuje k našemu výzkumu, ale je důležitá k pochopení podstaty buddhismu. JAK JE TO S OSVÍCENÍM?

Častou otázkou při studiu buddhismu je, kdo dochází osvícení, když „já“ v buddhismu neexistuje? Z toho, jak jsme to pochopili, je to tak, že „já“ existuje i neexistuje, podle toho, v které fázi se nacházíme, a podle toho, z jakého pohledu se na to díváme. Člověk je „jen“ součástí prostoru, pouze si to neuvědomuje a při osvícení se s prostorem ztotožňuje, tím pádem není osvícen „on“ jako jedinec, ale jako něco všeobjímajícího. Samozřejmě z pohledu pozorovatele je to právě „on“, kdo došel osvícení.

ZÁVĚR

Překážky pro české praktikující jsou silně determinovány převažujícím buddhistickým směrem, jenž nemá téměř žádná striktní pravidla a omezení. Z toho vyplývá odpověď na to, jestli vůbec tyto překážky existují. Náš výzkum odhalil skutečnost, že by se určité překážky jednoznačně našly, nicméně nejsou natolik významné, aby měli výrazný dopad. Míst, kde se mohou scházet a meditovat je dost a sami respondenti jsou s počtem komunitních center spokojeni. Se stravovámím nemají vetší problém a co se týče škol, zde se problémy také nevyskytují. Obavy ze sektářství a nepochopení kvůli převažujícímu ateistickému charakteru České republiky jsou jedinými projevy náboženské nesnášenlivosti. Žádné jiné výraznější projevy nensnášenlivosti praktikující nezaznamenali. Ze strany státu se jim nedostává výraznější podpory, praktikující to ale ani nepožadují, neboť jak jsme již uvedli, jsou na samostatné financování zvyklí. Vzhledem k určité nenáročnosti na „kvalifikaci“ lidí vedoucích komunitní centra počet českých buddhistů stoupá.

POUŽITÁ LITERATURA

Conze, Edward Stručné dějiny buddhismu. Brno: Jota, 1997. 239 s. ISBN 80-7217-002-3

Gjamccho, Tändzin Úvod do buddhismu. Praha: Radost, 1990. 100 s. ISBN 80-85905-29-9

Gjamccho, Tändzin, Carriére, Jean-Claude Síla buddhismu. Praha: Mladá fronta, 1996. 195 s. ISBN 80-204-0562-3

Halík, Tomáš Prolínání světů. Praha: Lidové noviny, 2006. 280 s. ISBN 80-7106-834-9

Honzík, Jan Jednota v romanitosti. Praha: DharmaGaia, 2010. 264 s. ISBN 978-80-7436-006-0

Miltner, Vladimír Malá encyklopedie buddhismu. Praha: Libri, 2002. 288 s. ISBN 80-7277-111-6

Buddhismus [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2010 [citováno 07.05.2010] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus

1) Honzík, J. Jednota v romanitosti. Praha: DharmaGaia, 2010
2) 14. dalajlama. Úvod do buddhismu. Praha: Radost, 1990
3) 14. dalajlama. Síla buddhismu. Praha: Mladá Fronta, 1996
4) Buddhismus [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2010 [citováno 07.05.2010]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus
5) MILTNER, V. Malá encyklopedie buddhismu. Praha: Libri, 2002, s. 170-171
6) MILTNER, V. Malá encyklopedie buddhismu. Praha: Libri, 2002, s. 253-254

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako