obrzek domeku-home logo-FB


Citace:

Monika Bauerová, Lenka Homolová, Aneta Klubová, Monika Pinkasová, Alena Sýkorová, Ondřej Tožička Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů [online] Hospodářská a kulturní studia (Provozně ekonomická fakulta ČZU), 2011. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/cirkev_jezise_krista_svatych_poslednich_dnu-mormoni


Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů

Úvod

Zpracování tohoto tématu bylo vybráno za účelem získání primárních informací o této církvi, seznámení se s členy a jejich životními příběhy. Dalším vytyčeným cílem bylo ověření informací získaných ze sekundárních zdrojů. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (dále jen CJKSPD) je u nás stále poměrně málo známá a mezi lidmi o ní kolují tendenční informace. Ve všeobecném povědomí je stále považována za sektu. Ve svém okolí se setkáváme při vyslovení slova „mormon“ spíše s negativní, ba někdy i agresivní reakcí. Pravdou je, že se tato církev v mnoha aspektech liší od křesťanských církví, které u nás mají mnohem delší tradici, a tak nám některá její učení mohou připadat podivná. Jako příklad můžeme uvést Knihu Mormonovu, okolo jejíhož vzniku je mnoho nejasností a neexistuje žádný přímý důkaz, že kniha není pouhým nepodloženým výmyslem a vznikla opravdu tak, jak církev učí. Následující práce by měla objasnit několik otázek, týkající se této církve a života jejích členů. Poskytuje také náhled do života nynějších členů CJKPSD, kteří popisují, jak jim víra změnila život.

Cíl práce

Výzkumná otázka: Co vede nynější členy církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů k tomu, aby se k ní přidali? Proč si nevybrali jinou křesťanskou církev?

  • Je pro členy církve jiných národností obtížné absolvovat misie v ČR, když je v ČR tolik ateistů?
  • Jaký mají vztah k rodinnému životu?
  • Jak nahlížejí na ostatní náboženství?

Cílem práce je zjistit, co vedlo nynější členy k tomu, aby se k církvi přidali, proč nevstoupili do jiné křesťanské církve, která má u nás delší tradici a dále se blíže seznámit s mormony, jejich zvyky a dalšími zajímavostmi, popř. vyvrátit některé mystifikující informace.

Literární rešerše

Zdeněk Vojtíšek se ve své knize „Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět“ vyjadřuje k tématu postupné přeměny CJKSPD z nenáviděné na respektovanou. Píše, že na počátku své existence byli mormoni svými myšlenkami a postoji provokativní až radikální. Bylo tomu tak zejména kvůli jejich ritům, pohrdavému postoji ke společnosti a absolutnímu podřízení moci vůdci. Zlomem bylo zrušení mnohoženství v roce 1890, které otevřelo mormonům cestu k přijmutí do svazku Spojených států. Postupem času je společnost přijala a stali se nositeli tradičních konzervativních hodnot, jako je například vztah k rodině. „Bodem obratu bylo zrušení mormonské nauky o mnohoženství roku 1890. Tím se otevřela cesta k přijetí mormonského státu pod jménem Utah do svazku Spojených států (roku 1893) a k postupnému zvyšování podílu mormonů na správě USA. Z bojovníků proti americké společnosti se tak z této náboženské skupiny stali její zákonodárci, ochránci a celkově podporovatelé“.1)

Dana Řezníčková se v náboženském časopise Dingir zmiňuje o historii mormonů u nás. Píše zde, že první misionář přijel do Rakouska-Uherska v 80. letech 19. století. Veřejné kázání bylo v té době zakázáno, a tak zjišťoval zájem o nové učení pomocí soukromých rozhovorů. Krátce poté byl vyhoštěn ze země, ale po třiceti letech se vrátil a mohl již veřejně kázat.

V 1. polovině 20. století navštívil tehdy už Československou republiku jeden z dvanácti mormonských apoštolů a učil zde o novém náboženství. Svatí posledních dnů postavili na místě jeho kázání pomník, který dodnes navštěvují. V krušných dobách 2. světové války mormoni pozastavili misijní činnost kvůli své bezpečnosti. Po 2. světové válce byla jejich činnost znovu obnovena, avšak kvůli komunistickému převratu byli misionáři pod dohledem. Po Sametové revoluci opět mohli svobodně šířit své učení, a tak je tomu i dnes.2)

Tentýž časopis obsahuje článek Zdeňka Vojtíška, ve kterém je rozhovor s Helenou Tesárkovou a Innou Volfovou - mormonkami, které současně pro církev pracují. Tento rozhovor řeší otázky týkající se misií a mormonů vůbec. Na otázku: „Jaká byla Vaše cesta mezi Svaté posledních dnů?“ již zmiňované odpovídají:

Helena: „Já jsem vlastně byla díky babičce vždycky věřící. Znala jsem od ní modlitbu i čtení Bible a snažila jsem se zlepšovat svět. Uvažovala jsem o vstupu do řehole a zajímala se o filosofii. Tou dobou jsem se setkala s misionáři. Chtěla jsem studovat nauku církve a aktivně toto společenství poznávat. Pak jsem se v modlitbě upřímně ptala Boha, zda je toto ta pravá církev a on mi řekl, že ano.“

Inna: „Já jsem také byla vychovávána v náboženství, v pravoslavné církvi. Asi dvakrát ročně jsme chodili na mši, ale existencí Boha jsem si nebyla jistá. Po střední škole jsem chtěla cestovat a dostala jsem se do americké rodiny žijící v Německu, která pro mě byla velkým příkladem. Tam jsem poznala, že náboženství nemusí být jen na neděli, a setkala se s láskou mezi lidmi. Po šesti diskusích s misionáři jsem byla před čtyřmi roky pokřtěna.“3)

V kontrastu s idealistickými názory v ostatních publikacích se nabízí článek internetového portálu iDNES.cz české spisovatelky žijící v Německu, Mileny Ody, která se po setkání s mormony u nás rozhodla odcestovat do Utahu, aby je lépe poznala. V Utahu se seznámila s muslimem, který po dlouholetém vztahu s mormonkou konvertoval k CJKSPD. Po vstupu do této církve si konečně mohl pořídit svůj vysněný dům, což před tím pro něj, jako pro muslima, nebylo možné. Mormoni ho však mezi sebe nikdy nepřijali a ani ve vztahu se svou ženou nebyl spokojen. Rozhodl se tedy z církve vystoupit. Reakce na sebe však nenechala dlouho čekat a nyní celý život platí bývalému zprostředkovateli, který je jistým bossem mormonů dávky, které se neustále zvyšují, protože církev opustil. „Z tohoto pohledu je vidět, že za slibovaným rájem jsou hned dveře do pekla,“ píše autorka.4)

Metodologie

Základní informace byly čerpány z literárních zdrojů (např. Kniha Mormonova: Další svědectví o Ježíši Kristu). Na základě zjištěných informací byly vytvořeny a elektronickou poštou rozeslány dotazníky stoupencům této církve. Většina dotazovaných žije v ČR, ale někteří respondenti jsou i ze zahraničí. Odpovědi respondentů jsou založeny především na osobním názoru členů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Na většinu otázek odpověděli téměř všichni dotazovaní, pouze k těm intimnějším se v mnoha případech nevyjádřili. Co se týče sexuálního života před svatbou, odpověděla pouze jedna žena.

Součástí výzkumu byla také návštěva mormonů v jejich sídle v ulici Milady Horákové na Praze 6, kde také proběhl polořízený rozhovor s členy církve. Nejdříve byla položena obecná otázka, po které se dotazovaní sami rozpovídali a poté byly položeny otázky konkrétnější.

V této práci byly uplatněny obě výzkumné metody. Kvantitativní metoda byla použita ve formě dotazníků, které nám pomohly lépe pochopit některé souvislosti, např. zda dodržují všechny zvyky. V dotaznících každý odpovídá sám za sebe a není „kontrolován“ ostatními členy tzn., že by měl být teoreticky upřímnější. Kvalitativní metoda byla naopak použita při osobním kontaktu s členy církve, kde je možné zeptat se na otázky, které se naskytnou v průběhu rozhovoru. Na druhou stranu je obtížné vyjádřit svůj nesouhlas v důsledku přítomnosti ostatních členů. Získané odpovědi byly zpracovány a vyhodnoceny na základě statistické techniky.

Teoretická část

Historie

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je náboženská společnost založena Josephem Smithem v USA v roce 1830 (resp. dle vlastního učení obnovená, znovuzřízená). Smith tvrdil, že byl svědkem zjevení Ježíše Krista a Nebeského Otce, kteří mu sdělili, že se nemá přidávat k žádné církvi, neboť jsou všechny na omylu. O tři roky později, v roce 1823, ho navštívil anděl Moroni a řekl mu o Zlatých deskách, které obsahují správné učení. Smith je přeložil a vznikla Kniha Mormonova: Další svědectví o Ježíši Kristu. V roce 1829 kniha vyšla a na jejím základě vznikla i Církev Kristova, což byl původní název. V té době bylo také založeno první mormonské společenství ve Fayette, ve státu New York. Proti církvi se zvedl velký odpor hlavně kvůli mnohoženství a Joseph Smith byl spolu s jeho bratrem a několika dalšími mormony uvězněn. O tři dny později, 27. června 1844, do vězení pronikl dav maskovaných mužů a Smithe s jeho bratrem zlynčovali k smrti. Po J. Smithovi se vedení církve ujal Brigham Young, pod jehož vedením mormoni založili město u Velkého solného jezera, dnešní Salt Lake City. Původní pouštní pustina se postupně proměnila ve stát Utah (dnes v Utahu žije asi 2,5 mil obyvatel, z toho 60% mormonů).

Hlavní chrám mormonů v Salt Lake City, Utah

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů klade velký důraz na misie, které vykonávají především mladí muži po dobu dvou let (ženy 1,5 roku). Misijní místa určují apoštolové. Žijící apoštolové, kteří sídlí v Utahu, jsou jednou ze zvláštností CJKSPD. Jako i u ostatních křesťanských církví i mormoni vyžadují pro vstup do církve křest. Je pro ně zvláště důležité, aby se každý nový člen svobodně rozhodl, a tak je křest možný nejdříve v osmi letech. S touto církví je spojován pojem mnohoženství. Polygynie byla provozována zejména z náboženských důvodů, jelikož bylo třeba co nejvíce rozšířit víru pomocí potomstva. Od roku 1890 se však církev k těmto praktikám oficiálně nehlásí.

KNIHA MORMONOVA: Další svědectví o Ježíši Kristu

Kniha Mormonova, jak již bylo zmíněno, je jednou z nejdůležitějších knih mormonské víry, byla by tedy škoda nezmínit něco z její historie. Když se v roce 1823 zjevil J. Smithovi anděl Moroni, sdělil mu, že na nedalekém kopci jsou zakopány Zlaté desky. V roce 1827 mu Moroni dovolil Zlaté desky vykopat a začít s překladem. Text byl údajně psán hieroglyfy a k jejich rozluštění Smithovi posloužil pár silných okulárů zvaných Urim a Thummim, které mu umožnili pochopit text (zajímavostí je, že hieroglyfy v době J. Smithe ještě nebyly rozluštěny). Když byl překlad hotov, anděl desky odnesl a už je nikdy nikdo neviděl. V roce 1830 vyšlo první tištěné vydání.

Kniha vypráví o dvou migracích na americký kontinent. První jaderitského lidu do Střední Ameriky po pádu Babylonské věže (asi 2250 př. n. l.) a druhé skupiny spravedlivých Židů, jejichž vůdce se jmenoval Lehi (asi 600 př. n. l.). Dva z Lehiových synů byli Nephi a Laman. Oba bratři měli svůj lid. V dalších letech byli Nephité dobří, ale Lamanité velice zlí. Bůh Lamanity proklel, a jejich trestem se stala zčernalá kůže. Od Lamanitů mormoni odvozují předky domorodých Američanů. Po svém vzkříšení navštívil Ježíš Ameriku a kázal Nephitům. Lamanité Nephity kolem r. 428 vyhladili a to na místě, kde Smith nalezl zlaté desky. Na tyto desky sepsali prorok Mormon a jeho syn Moroni, kteří zůstali naživu jako poslední z Nephitů, historii migrací a osídlení Ameriky. Mormonova kniha také podrobně zaznamenává zjevení Ježíše v Americe po jeho vzkříšení.

Ohledně pravosti knihy je však mnoho nejasností. J. Smith sice označil Mormonovu knihu za nejsprávnější knihu na zemi, protože překlad byl inspirován Bohem, který je dokonalý, ale na druhé straně existuje již přes sto vydání Knihy Mormonovy s více než 3000 textových úprav. Také neexistují archeologické doklady o existenci osad, které kniha Mormonova popisuje. Dalším znepokojivým faktem je, že všichni tři svědci, kteří údajně viděli Zlaté desky, později z církve vystoupili. Jaký byl asi důvod jejich náhlého odchodu? Vedle Knihy Mormonovi považuje církev za svatá písma ještě Knihu nauk a Drahocennou perlu.

Důležité mezníky v životě mormona

V životě mormona existuje několik důležitých mezníků, kterými se odlišují od jiných církví. Patří mezi ně křest, který obsahuje mnoho odlišností oproti jiným křesťanským církvím a misie, které slouží k rozšiřování tohoto náboženství a jsou pro mormony velmi specifické.

Křest

Mormoni kladou velký důraz na to, aby se potenciální člen církve pro křest rozhodl ze své svobodné vůle a dostatečně porozuměl významu tohoto obřadu. Proto je možné křest přijmout, až když je člověku osm let. Křtem, který se provádí ponořením celé osoby pod vodu, člověk uzavírá smlouvu s Bohem. Slibuje, že bude dodržovat jeho přikázání a následovat příklad Ježíše Krista. Křest, stejně jako i v jiných křesťanských církvích, přivádí člověka do společenství Božích dětí a smývá z něj hříchy (ty lze odpustit také skrze soukromou zpověď s Bohem). Je tady ale jeden podstatný a nezanedbatelný rozdíl. Do království Božího totiž nemůže vstoupit ten, kdo se nedá pokřtít! A aby měli šanci i ti, kdo během života neměli příležitost seznámit se s Božím slovem, zavádí se v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů zástupný křest (křest za mrtvé). Po smrti má potom každý pokřtěný šanci, dostat se do duchovního světa (místo, kde dochází ke zbožštění duše, aby pak mohla být dalším bohem). Protože je ale kladen velký důraz na svobodné rozhodnutí, má podle mormonské víry mrtvý, který byl zástupně pokřtěn po své smrti, stále ještě právo se rozhodnout, zda tento křest přijme či nikoliv - tj. zda se chce stát bohem.

Misie

Církev povzbuzuje mladé muže ve věku od 19 let, aby pro Církev sloužili dvouletou misii na plný úvazek. Ženy mohou jet na misii také, ale není na to kladen takový důraz. Dnes slouží ve světě přes cca 53 000 misionářů. Každý si musí na svoji misii vydělat předem tolik peněz, kolik je schopen. Výjimečně zbytek doplatí Církev. To, do jaké země budoucí misionář půjde, určují apoštolové (podle mormonů tak určí na základě božské inspirace). Misionáři pracují vždy ve dvou. Jejich úkol je kázat evangelium, proto se musí velmi rychle naučit jazyk země, do níž jsou vysláni. Před odjezdem na určené místo svého působení, každý misionář absolvuje několikatýdenní školení v tzv. Misionářském výcvikovém centru (Missionary Training Center - MTC), kterých je po světě několik. Během misie se soustředí výhradně na službu a hlásání evangelia a vyhýbají se světským zábavám a milostnému životu. Po skončení misionářské služby většina misionářů dokončí studia a založí rodiny.

Mormoni a jejich životní styl

Morální učení a svátky

Jedno z přikázání, které členové církve dodržují a které obdržel v roce 1833 prorok Joseph Smith, je tzv. Slovo moudrosti. Učí tomu, že je třeba se vyvarovat požívání pro tělo škodlivých látek a propaguje konzumaci ovoce a zeleniny. Proto Svatí nepijí alkohol, kávu, černý a zelený čaj, nekouří a nepožívají ani žádné jiné drogy. Členové církve slaví Vánoce i Velikonoce a tyto dvě události považují za duchovně nejvýznačnější dny v historii, a to hlavně kvůli narození, utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Členové církve také slaví svátky země, ve které žijí. Slaví narozeniny, jmeniny, výročí a podobné události. 24. července je oslavován Den pionýrů, který připomíná příchod prvních pionýrů Svatých posledních dnů do údolí Solného jezera v roce 1847. Církev dvakrát do roka pořádá generální konferenci pro všechny členy, zpravidla první víkend v dubnu a v říjnu. Ačkoli tato konference není považována za svátek, členové církve si uzpůsobují svůj program, aby během těchto dnů mohli přijímat rady a povzbuzení od vedoucích církve.

Vztah k rodině

Pro Svaté posledních dnů je nejdůležitější rodina. Věří, že rodiny mohou být spolu nejenom během života na Zemi - ,,dokud nás smrt nerozdělí“ - ale i po smrti. Proto ve svých chrámech uzavírají sňatky, tzv. zpečetění na věčnost. Obřad vykonává vysoký kněz, kterému tuto tzv. pečetící pravomoc podle učení církve, delegují apoštolové. Není výjimkou, že rodiny mají více dětí. Každý pondělní večer mormoni pořádají ve svém domově tzv. rodinný domácí večer. Tyto rodinné večery pomáhají rodinám, aby spolu trávily dostatek společného času.

Mnohoženství

V minulosti Církev praktikovala mnohoženství (polygynii). Jako Boží přikázání bylo učeno prorokem Josephem Smithem od roku 1836. Ten jej i sám praktikoval. Nicméně mnohoženství bylo podle církve podmíněno spravedlivostí a morální čistotou (po vzoru starozákonních patriarchů, např. Abrahama, Mojžíše či Davida), jakož i schopností postarat se a uživit rozsáhlou rodinu. Všechny stávající ženy také musely vždy schválit příchod manželky nové. Zřízení tohoto zákona mělo důvody zejména náboženské (teologické) – bylo třeba co nejvíce rozšířit víru pomocí potomstva.

Výrok Brighama Younga (druhý prezident mormonské církve a velký propagátor polygynie - podle něhož se také jmenuje ústřední mormonská univerzita v USA): : „Systém jedné manželky nejenom degeneruje lidskou rodinu, jak fyzicky, tak i intelektuálně, ale je zcela neslučitelný s filozofickým pojetím nesmrtelnosti; je to svod k pokušení a vždycky se prokázal jako prokletí lidí.“5)

Mnohoženství bylo po dlouhém nátlaku federálních orgánů USA zrušeno Wilfordem Woodruffem (4. prezident církve - vydal 1890 prohlášení, nazvané Manifesto, které se od té doby tiskne jako dodatek jednoho z mormonských Písem - Nauky a smlouvy). Bylo to v roce 1890, poté co měl zjevení, že by církev od mnohoženství měla upustit (to bylo podmínkou pro přijetí státu Utah do Unie). Výrok Wilforda Woodruffa: „Já, jako prezident Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů proto tímto prohlašuji, že neučíme polygamii ani mnohonásobné manželství, ani nikomu nedovolujeme, aby je praktikoval. Veřejně prohlašuji, že radím Svatým posledních dnů, aby se zdržovali uzavřít jakékoli manželství zakázané zákonem této země.6)

A tak byla praxe mnohoženství oficiálně zrušena, ne z věroučných důvodů, ale jako podvolení se zákonům země. To však neznamená, že se tajně mnohoženství nepraktikovalo nadále. Existuje řada dokladů toho, že praxi polygynie nebylo možné okamžitě vymýtit. Nicméně tato praxe postupně odezněla a v současné době absolutní většina příslušníků mormonského hnutí žije v monogamních svazcích. V současné době existuje asi 25 až 30 tisíc fundamentalistických mormonských rodin, které zachovávají mnohoženství.

Praktická část

Kvalitativní výzkum formou osobního rozhovoru:

Osobní rozhovor se členy CJKSPD byl proveden dne 8. 4. 2011 v jejich sídle v ulici Milady Horákové. Po vzájemném představení následovala prohlídka sídla a seznámení se zásadními informacemi ohledně jejich pravidelných nedělních shromáždění.

Shromáždění se koná vždy v 9:30 (jako klasické bohoslužby) v kapli – místnosti určené k těmto sezením. Obvykle se schází v počtu cca 100 lidí a probíhá dvojjazyčně, česko-anglicky či anglicko-česky. Při této události má možnost přednášet z určeného místa jakýkoli člen církve, který si připraví přednes. Shromáždění neplní pouze funkci bohoslužeb, ale hlavně společenského setkání a sdílení duchovních zážitků. Následovalo představení dalších členů církve. Předem domluvené schůze se zúčastnilo 8 respondentů, z nichž 3 byli z Utahu. Velmi přínosná byla také přítomnost misionáře, který si svou povinnost plní v České republice.

První otázka výzkumu směřovala k důvodům jejich vstupu do církve a zda-li je jejich rodina v církvi. Z odpovědí vyplynulo, že hlavními důvody byly problémy, ať už v soukromém životě nebo v práci. Při hledání řešení narazili často na misionáře, kteří jim otevřeli cestu do církve, do jejich nitra a pomohli postupně jejich trable vyřešit: „V životě mě postihly těžké životní situace. Tehdy se ke mně dostaly informace, že je něco víc než pozemský život. Velmi mě tehdy ovlivnila kniha od Moodyho A. Raymonda – Život po životě, která je o svědectví lidí, kteří přežili klinickou smrt. Setkali se s bytostí plnou radosti a světla. Dále mě ovlivnily mé životní zkušenosti a jak já tomu tak říkám – zkoušky víry.“

Naproti tomu členové církve z Utahu jsou v církvi od svého dětství, jelikož jejich rodiče jsou členy a oni byli vychováni v tomto prostředí. Byl u nich patrný velký důraz na štěstí a zdraví rodiny, který uvedli jako důvod jejich přítomnosti v církvi: „Má rodina je v naší církvi, narodila jsem se do církve, ale svou cestu k Bohu jsem musela nalézt sama. V církvi jsem zůstala, protože mě Bůh ochránil před problémy, posílil mou rodinu – mé děti nikdy neměly problémy s drogami. Má církev mi přináší mnoho štěstí a radosti.“ Možnost vyrůstat v mormonské rodině čeští vyznavači neměli, neboť jejich rodiny jsou, až na jednu výjimku, z jiných církví, často velmi různorodých. Například jeden z dotazovaných má v rodině jak katolíky, tak také protestanty a židy.

Další otázka směřovala na misionáře Hickena. Otázka zněla, kde se s misionáři, potažmo s ním, můžeme setkat a zda je v Evropě poprvé. Odvětil, že nejčastěji ho lze potkat na ulici, kde rozmlouvá s lidmi, kteří projeví zájem a sděluje jim myšlenky své církve. Je také možné si s ním sjednat schůzku doma. V Evropě je poprvé, ale cestu si dle učení zaplatil sám ze svých peněz. Českou republiku si nevybral dobrovolně, ale byla mu přiřazena poté, co se přihlásil na misii.

Na další otázku, zda si myslí, že jsme ateistická země, odpověděli respondenti překvapivě. Hicken: „To si nemyslím. Nemyslím si, že jsou Češi více ateističtí než jinde ve světě. Prakticky každý koho jsem se ptal mi řekl, že věří v něco, co je mezi nebem a zemí…“ Jak sám misionář Hicken říká, každý v něco věří a Češi nebudou výjimka. U českých členů církve panuje názor, že lidé jsou líní něco číst a vysvětlovat a radši budou sedět doma a koukat na televizi.

V otázce vztahu k jiným náboženstvím se všichni shodli na stejném názoru. Každý člověk by měl věřit podle vlastního rozhodnutí, protože každá církev je správná a má pravdu.

Na závěr byla položena otázka: „Co Vám připadá na církvi výjimečné?“. V emotivním projevu, který nebyl hraný, sestra Foster uvedla: „Na mé církvi se mi líbí, že mi přináší opravdové štěstí a radost. Snažím se celý život měnit sebe samu k lepšímu, protože vím, že Ježíš zemřel za mé hříchy a já mu jsem nRtečně vděčná a nikdy ho neopustím. Věřím v ducha svatého, protože mi přinesl Ježíše, moji spásu a já věřím, že je to pravda a těším se, až se s ním po smrti setkám.“

(Celý rozhovor v přepsané podobě v příloze)

Kvantitativní výzkum pomocí dotazníků

Jedním ze zdrojů informací pro výzkum se také staly kvalitativní dotazníky, které byly rozeslány prostřednictvím e-mailu. Slouží jako dokreslení stěžejní části výzkumu -osobního rozhovoru. Bylo obdrženo 12 vyplněných dotazníků, z nichž 11 vyplnily ženy různých věkových kategorií. Protože si byly odpovědi často velmi podobné nebo dokonce stejné, byly sečteny a zpracovány graficky, hlavně kvůli přehlednosti (pozn. - odpovědi se často prolínaly, a tak součet v grafu není vždy 12). Výsledné grafy k nahlédnutí v příloze.

Závěr

V této práci bylo zmapováno působení Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů v České republice a zkoumáno, proč a jak do ní vstupují Češi. Závěr vypovídá o tom, že misijní činnost této církve je pro ni samotnou úspěšná. Nebýt misionářů, církvi by se nedostalo takové pozornosti. Působení misionářů se projevuje v počtu Čechů, kteří v důsledku jejich práce do církve vstoupí. Jejich snaha je najít prostřednictvím církve v člověku víru v Boha a v lepší zítřky. Špatné životní situace přivedly do této instituce mnoho Čechů, kteří v církvi našli řešení svých problémů. Je však spoustu lidí, kteří v době strastí hledají pomoc u Boha, avšak nakonec zjistí, že po překonání problémů v něj stejně nevěří, a tak z církve vystoupí. Přes spoustu názorů, které u nás kolují, není Církev Ježíše Krista sektou. Ve svých idejích kladou velký důraz na rodinný život, věří v nesmrtelnost rodiny, kdy se setkají v nebi a společně s Bohem budou žít věčně. Tato církev je populární hlavně v USA, ale je vidět, že i v našich podmínkách si tyto myšlenky našli své zastánce.

Literární zdroje

  1. BARRETT, David V. Sekty, kulty, alternativní náboženství. [s.l.] : [s.n.], 1998. 420 s. ISBN 80-240-0066-0
  2. KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. 1.vydání. Praha, 2009. 262 s. ISBN 978-80-213-1935-6
  3. ODA, Milena . V Utahu s vyděděncem, který nepochodil u mormonů, a další setkání. IDNES.cz : kavárna on-line [online]. 26. ledna 2011, [cit. 2011-09-05]. Dostupný z WWW: <http://zpravy.idnes.cz/v-utahu-s-vydedencem-ktery-nepochodil-u-mormonu-a-dalsi-setkani-psd-/kavarna.aspx?c=A110125_161044_kavarna_chu>
  4. ŘEZNÍČKOVÁ, Dana. Stručná historie mormonské misie na území Československa : Svatí v naší zemi. Dingir [online]. Září 2001, 3, [cit. 2011-09-05]. Dostupný z WWW: <http://www.dingir.cz/archiv/Dingir301.pdf>.
  5. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. Praha 7 : Beta Books, 2007. 210 s. ISBN 978-80-86851-64-8.
  6. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Netradiční náboženství u nás. [s.l.] : [s.n.], 1998. 137 s. ISBN 80-902528-0-X
  7. VOJTÍŠEK, Zdeněk . Rozhovor s Helenou Tesárkovou a Innou Volfovou : Bůh mi řekl, že ano. Dingir [online]. Září 2001, 3, [cit. 2011-09-05]. Dostupný z WWW: <http://www.dingir.cz/archiv/Dingir301.pdf>.
  8. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů [online]. 2001 [cit. 2011-09-05]. www.mormon.cz. Dostupné z WWW: <http://www.mormon.cz/>

Přílohy

Přepis rozhovoru:

Proč jste se přidali k církvi?Proč zrovna Mormoni a ne jiná církev?Jste z věřící rodiny?

Aleš: Nejsem z věřící rodiny, ale vždy jsem věřil, že existuje něco nad námi. Pak jsem potkal misionáře a ti mi dali důvod, proč věřit v Boha. Rodina mě v mém náboženství nepodporuje, ale toleruje ho.

Kristýna: Babička je věřící, ale katolička. V mé víře mě nepodporuje, protože by byla nejraději, abych byla také katolička. Myslím, že má církev je to správné místo, protože jsem hledala Boha nebo něco, co by dávalo smysl světu. A já jsem to zde našla.

Daniel: Nejsem z věřící rodiny a do církve jsem nevstoupil proto, že bych něco hledal. Spíše jsem naopak, proti své vůli, poznal misionáře a postupně jsem si uvědomoval, že je to něco, co je blízké a začal jsem nalézat odpovědi na otázky, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám v hlavě.

Sestra Foster: Má rodina je v naší církvi. Narodila jsem se do církve, ale svou cestu k Bohu jsem musela nalézt sama. V církvi jsem zůstala, protože mě Bůh ochránil před problémy, posílil mou rodinu – mé děti nikdy neměly problémy s drogami. Naše církev učí o věčných rodinách a já věřím, že mi Bůh pomáhá na cestě životem a ulehčuje mi ji. Má církev mi přináší mnoho štěstí a radosti.

Daniel: V mojí rodině se vyskytuje hodně náboženství, počínaje židovstvím, přes katolíky a protestantstvím konče. Poznal jsem spoustu různých náboženství, ale u žádného se nedalo říci, že bych mu věřil. Ve 14 letech jsem potkal misionáře. A to byl velký zlom v mém životě. Má víra mi jako jediná dává odpovědi na mé otázky, ty správné, kterým věřím a prakticky teď neexistuje otázka, na kterou bych si v této chvíli nedokázal odpovědět. Má víra mi v životě moc pomáhá.

Markéta: U nás jsou všichni z rodiny členy naší církve. Naše víra je pro nás moc důležitá, a věříme, že je učení naší církve pravdivé.

Jiří: V životě mě postihly těžké životní situace. Tehdy se ke mně dostaly informace, že je něco víc než pozemský život. Velmi mě tehdy ovlivnila kniha od Moodyho A. Raymonda – Život po životě, která je o svědectví lidí, kteří přežili klinickou smrt. Setkali se s bytostí plnou radosti a světla. Dále mě ovlivnily mé životní zkušenosti a jak já tomu říkám – zkoušky víry. Tenkrát jsem měl dost velké dluhy a dostal jsem mimořádně vysokou výplatu. Posléze jsem se ale dozvěděl, že mi omylem připsali odměny, které patřily někomu jinému. Najednou jsem se ocitl před dilematem, zda si peníze nechat nebo to nahlásit účetní. Nakonec jsem to účetní řekl – divila se, že jsem to takto přiznal a sdělila mi, že mi o to ztenčí moji výplatu příští měsíc. Příští měsíc, ale byla výplata stejná, jakou jsem dříve dostával. Ptal jsem se účetní a řekla mi, že společnost obdržela mimořádné odměny… Za týden jsem potkal misionáře a překvapilo mne, jak jsem k nim otevřený a jak jim naslouchám. Skrze Boha nacházím na všechny své otázky odpověď a umím si spoustu věcí vysvětlit. Jo a rodinu v církvi nemám. 

Jaroslav: Jsem už 20 let v církvi, nevím, proč jsem si vybral přímo mormony. Ve svém životě jsem se setkal se skutečnostmi, které pro mě byly velmi těžké – například když má babička dostala infarkt a já, i přes všechny mé resuscitační dovednosti, jí nedokázal pomoci… Vyzkoušel jsem spoustu různých náboženství, jako například buddhismus. Sestra se dostala k mormonům a já, protože jsem četl v té době hodně westerny a věděl tedy dobře, kdo to mormoni jsou…(smích), tak jsem se snažil jí z té církve za každou cenu vytáhnout. No a místo toho jsem do ní nakonec vstoupil a jsem jejím aktivním členem, zatímco má sestra je neaktivní. Myslím, že naše církev vyžaduje úplnou odevzdanost. Člověk tady musí být aktivní, protože mu nikdo nic nedá zadarmo. V mé rodině je věřící jen má manželka – je také mormonem.

Hicken: Má rodina je v církvi, členem jsem již 17 let a jsem z Utahu. Rodiče mě vychovávali ve víře, ale když mi bylo asi tak 8 nebo 10, přestali chodit do kostela a začali být neaktivní. Nikdy pak už nemluvili o víře, ale já si myslím, že každý v něco věří a já věřím, že mi víra pomáhá. Poprvé jsem tomu uvěřil, když jsem byl ještě mladší a jednou jsem takhle měl jít pracovat s otcem. Nechtěl jsem, protože byl na mě otec vždy tvrdý, a tak jsem se poprvé modlil, aby se otci stalo něco s kolem. Druhý den opravdu auto nejelo. A já doteď věřím, že mi Bůh pomáhá. Jako jeden z mých nejsilnějších zážitků víry byl pro mě křest mého bratra. Muži co jsou u nás v církvi, mohou totiž křtít. Nepotřebujeme žádného kněze, jako je to třeba u katolíků. Teď jsem tady na misii už rok a moc se mi tu líbí. Zveme lidi, aby poznali Nebeského otce.

A můžu se zeptat kde se s vámi misionáři můžeme setkat?

Hicken: Hlavně rozmlouváme s lidmi na ulicích, někdy přijdeme i k nim domů, ale spíše se s námi můžete setkat v ulicích. Posléze, když má ten člověk zájem, můžeme si sjednat schůzku, na které komunikujeme s Bohem a povídáme si o něm. Také máme nějaké aktivity přes týden.

Musí všichni členové vaší církve mluvit anglicky? Jak to chodí při bohoslužbách?

Hicken: Angličtinu nepotřebujete…

Lucie: Vlastně všechna shromáždění jsou buď česky a překládají se do angličtiny nebo naopak. Takže ten, kdo sem přijde, tak vždy rozumí…

Kristýna: …pokud by byl Maďar, tak bude mít asi problém, ale jinak pokud rozumí česky, tak je to vždy bez problémů…

Plánujete navštívit hlavní chrám v Utahu?

Jarda: Určitě neplánuji - chrám jako chrám. Poměrně často navštěvujeme chrám, který je pro nás nejblíže – ve Freibergu, ale jinak se žádná pouť do Mekky nekoná.

Sestra Foster: Určitě ano, je to můj domov…

Jste poprvé v Evropě? Mohl jste si vybrat, jak pojedete na misii?

Hicken: Ano, toto je má první cesta do Evropy. Kam pojedu jsem si vybrat nemohl. Nahlásil jsem, že bych chtěl jet na misii a vedoucí sám vybral, kam pojedu. Jsem tu za vlastní peníze a nikdo mi neposkytoval žádné dotace a úlevy…

O České republice se obecně říká že jsme dost ateistická země…Myslíte si že je pro vás misie těžší než by byla jinde v Evropě?

Hicken: To si nemyslím. Nemyslím si, že jsou Češi více ateističtí než jinde ve světě. Prakticky každý, koho jsem se ptal mi řekl, že věří v něco co je mezi nebem a zemí…

Jaroslav: Myslím si, že lidé jsou tu spíše líní… Než by si něco četli a vysvětlovali, radši budou sedět a koukat na televizi, aby se tím nemuseli zabývat.

Daniel: Myslím si, že v ČR to má spíše kulturně sociální podtext, ale ve víře nejsou jiní než jiné národnosti…

Jaký je váš vztah k ostatním náboženstvím?

Téměř jednohlasně: Respektujeme určitě všechny druhy náboženství.

Jiří: Máme takovou zásadu, že by každý měl věřit svému vlastnímu rozhodnutí. I když se v něčem rozcházíme s ostatními církvemi, věříme, že každá má pravdu. My jen přidáváme další pravdu k těm ostatním pravdám. Je pravda, že v něčem s nimi nesouhlasíme, ale to jsou spíše naše individuální postoje. Kritizujeme postoje proti zásadám lidské společnosti.

Dozvěděli jsme se že nepijete čaj ani kávu, je to pravda?

Všichni: Ne, nepijeme.

Hicken: Slova moudrosti nám říkají, že nesmíme ani kávu ani čaj černý ani zelený, tabák…

Kristýna: A také máme jíst střídmě a sportovat a zdržet se masa a jíst obilí… (Při pohledu na dojedený hamburger jednoho ze členů všichni propuknou v smích.)

V čem si myslíte že je vaše církev výjimečná?

Jiří: Určitě je to dar Ducha svatého. Postupně jsem došel k tomu, že toto je ta pravá církev. Nejvíce jsem Ducha svatého pocítil při svém křtu. Bylo to pro mě tak silné, že ho cítím doteď a nikdy na to nezapomenu. Jsem vděčný za to, že Bůh je se mnou a můžu jeho přítomnost cítit pořád.

Daniel: Souhlasím s Jirkou, ale ještě bych chtěl říct, že jsem se dozvěděl o mnoha náboženstvích, ale s žádným jsem nemohl úplně souhlasit, nevěřím jim.

Jarda: Myslím si, že nádherná věc je, že každý vnímá Boha úplně jinak. Každý hledá jinak své otázky, na které nalézá odpovědi. Každý člen sem přišel z jiného důvodu a navzájem se doplňujeme v našich schopnostech. Naše církev klade velkou váhu na individualismus – má svůj rámec a ten naši členové naplňují. Když má někdo nějaké schopnosti, podporujeme ho v nich a může je zde uplatnit. Každý může rozhodovat sám, zda je v jeho možnostech, být aktivním členem církve nebo ne. Například já jsem v 18 letech ušetřil na misii a jel jsem. Jel jsem do Ruska a když jsem tam byl a mrzly mi uši, mohl jsem nadávat jen sám sobě.

Sestra Foster : Na mé církvi se mi líbí, že mi přináší opravdové štěstí a radost. Snažím se celý život měnit sebe samu k lepšímu, protože vím, že Ježíš zemřel za mé hříchy a já mu jsem nRtečně vděčná a nikdy ho neopustím. Věřím v Ducha svatého, protože mi přinesl Ježíše, moji spásu a já věřím, že je to pravda a těším se, až se s ním po smrti setkám.

Daniel: Věřím, že Kristus je můj osobní spasitel a mým cílem v životě je, že až zemřu a po smrti se s ním setkám, abych mu mohl říct: „Snažil jsem se“.

Grafy k dotazníkům:

1) VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. Praha 7 : Beta Books, 2007. 210 s. ISBN 978-80-86851-64-8.
2) ŘEZNÍČKOVÁ, Dana. Stručná historie mormonské misie na území Československa : Svatí v naší zemi.„ Dingir [online]. Září 2001, 3, [cit. 2011-09-05]. Dostupný z WWW: <http://www.dingir.cz/archiv/Dingir301.pdf>.
3) VOJTÍŠEK, Zdeněk . Rozhovor s Helenou Tesárkovou a Innou Volfovou : Bůh mi řekl, že ano. Dingir [online]. Září 2001, 3, [cit. 2011-09-05]. Dostupný z WWW: <http://www.dingir.cz/archiv/Dingir301.pdf>.
4) ODA, Milena . V Utahu s vyděděncem, který nepochodil u mormonů, a další setkání. IDNES.cz : kavárna on-line [online]. 26. ledna 2011, [cit. 2011-09-05]. Dostupný z WWW: <http://zpravy.idnes.cz/v-utahu-s-vydedencem-ktery-nepochodil-u-mormonu-a-dalsi-setkani-psd-/kavarna.aspx?c=A110125_161044_kavarna_chu>.
5) NOVOTNÝ, Tomáš. Dingir [online]. 1998 . Mormoni a polygamie. Dostupné z WWW: <http://www.dingir.cz/dingir/1998_2/clanky/D1998_2_03.html>.
6) NOVOTNÝ, Tomáš. Dingir [online]. 1998 . Mormoni a polygamie. Dostupné z WWW: <http://www.dingir.cz/dingir/1998_2/clanky/D1998_2_03.html>.

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako