obrzek domeku-home logo-FB


Zpracovaly:

Kamila Pillmaierová

Zuzana Mesteková

Jitka Štelciková

Michaela Rozenská

Seminář Geografie náboženství

Akademický rok 2008/2009


Citace:

Kamila Pillmaierová, Zuzana Mesteková, Jitka Štelciková, Michaela Rozenská Církev sjednocení (Moonisté) [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2009. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/cirkev_sjednoceni-2009


Úvod

V naší práci jsme se zaměřily na Církev sjednocení a tradice jejích členů. Tuto církev jsme si zvolily proto, abychom poznaly i méně známou a ne tolik rozšířenou náboženskou společnost. Především nás zajímaly tradice, které členové dodržují. A vzhledem k tomu, že jejich naplňování může být o něco složitější než u jiných náboženství, jsme se snažily zjistit, zda je možné je plnohodnotně dodržovat v zemi, ve které žijí.

Je nutné podotknout, že původně jsme se chtěly věnovat pouze členům církve žijícím v České republice, ale vzhledem k malému počtu aktivních členů (průzkumy hovoří o několika stech členů v ČR) (1) bylo nutné rozšířit pole našich respondentů i o moonisty žijící v zahraničí. Bylo tedy více než vhodné vyřadit z naší výzkumné otázky slovo „českým“.

Cílem naší práce je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku:

Do jaké míry se daří moonistům dodržovat tradice založené na principech jejich víry?

A následující podotázky:

1. Jaký je přístup moonistů k jejich tradicím?

2. Do jaké míry jsou schopni tyto tradice plnit?

Literární rešerše

Církev sjednocení je zařazována mezi tzv. nová náboženská hnutí, proto se jí často zabývají publikace pojednávající o mladých církvích a sektách. Příkladem jsou knihy Encyklopedie nových náboženství – Nová náboženská hnutí, sekty a alternativní spirituality (2) či Kdo je kdo není v hnutí nového věku (3). Jejím autorem je přední český antropolog a etnolog RNDr. Josef Wolf, CSc., profesor honoris causa, který přispěl k rozvoji kulturní a sociální antropologie a ,,stal se spoluzakladatelem integrální antropologie v mezinárodním měřítku„ (4). Přínosné jsou také knihy předního českého religionisty PhDr.Zdeňka Vojtíška. Z množství jeho děl jmenujme jako příklad publikaci nazvanou Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět (7) či Encyklopedii náboženských směrů a hnutí v České republice (8). Církev sjednocení je zde zmíněna pouze jako jedna z mnoha hnutí, přesto se čtenář dozví základní informace o principech a tradicích hnutí a o jeho hlavních představitelích. Většinová společnost často pohlíží na nová hnutí, čili i na Církev sjednocení, jako na něco negativního, to však vyplývá z toho, že se jedná o skupiny, které jsou ve společnosti nové. Zmíněné publikace ovšem popisují tato hnutí odborně a nezaujatě.

Mezi další publikace, které se zabývají mimo jiné Církví sjednocení, můžeme zařadit například Lexikon náboženksých hnutí, sekt a duchovních společností (5), podrobnější informace nalezneme také v Průvodci sektami a novými náboženstvími (6).

Zajímavé informace obsahuje i brožurka reverenda Jaroslava Ignatia Vokouna Monisté – strategie a praxe jedné sekty (9), jež se věnuje pouze Hnutí, ale velmi obecně. Již z názvu je patrné, že reverend na Církev sjednocení pohlíží jako na sektu, což může ovlivnit objektivitu publikace.

Další materiály, které jsou k dispozici, ať již v tištěné podobě nebo na internetových stránkách hnutí, pochází především od členů Církve sjednocení. Ačkoli často přináší zajímavé informace, je třeba brát v úvahu jejich (ne)objektivnost.

Metodologie

Pro náš výzkum jsme použily kvalitativní metody. Hlavní metodou bylo semi-standardizované interview, kdy jsme připravily k naší výzkumné otázce několik podotázek, které jsme považovaly za vhodné pro ujasnění odpovědi na naši hlavní otázku. Dále by se dalo říci, že jsme použily i jistý druh pozorování, kdy jsme se určité skutečnosti snažily zachytit i z emocionálních projevů respondentky. Mezi metody jsme zařadily i jednu specifickou, a to tzv. „generační“, kdy jsme oslovily osmnáctiletou dívku a starší pár. Pokusily jsme se hledat odlišnosti v názorech způsobené věkem, nedospěly jsme ale k příliš rozdílným výsledkům.

Jeden rozhovor proběhl při osobním setkání na schůzce domluvené v pražském centru českých moonistů. Druhý jsme nakonec zrealizovaly zasláním připravených otázek mailem a následným telefonátem, při kterém jsme získaly potřebné informace. Kontakt na tyto respondenty jsme získaly na Internetu.

S první respondentkou jsme hovořily přibližně dvě a půl hodiny a po celou dobu jsme si výpovědi zapisovaly. Díky osobnímu kontaktu jsme mohly sledovat chování dotazované a tón hlasu. Mohly jsme tedy získané odpovědi spojit s reakcemi a podchytit lépe stanoviska respondentky. Nevýhoda spočívala ve faktu, že dívka se nezřídka odchylovala od tématu a často jsme ji musely nasměrovat k původnímu tématu. Získaly jsme ale velké množství informací, na jejichž základě jsme lépe dokázaly vyhodnotit náš výzkum.

Druhé interview, uskutečněné prostřednictvím telefonátu, proběhlo v anglickém jazyce, ale komunikace byla jasná a nedomníváme se, že by mohlo dojít ke vzájemnému neporozumění „ztracením v překladu“. Díky již zmíněnému zaslanému mailu byli ale respondenti konkrétnější a snažili se nám podat pouze informace vhodné pro zodpovězení naší výzkumné otázky. Ale odpovědi byly možná až moc stručné, navíc jsme samozřejmě nebyly schopny vyvodit nějaké závěry z mimiky a gestikulace, informace tedy nemusí být úplně přesné.

Pro získání primárních dat se tyto metody zdály adekvátní a dle našeho názoru jsme pomocí nich získaly potřebné informace.

Výzkum

Eva, 18, studentka pražské konzervatoře

Představení subjektu:

Studentka se i přes svůj nízký věk vyjadřuje slušně, hovoří s rozvahou a vypadá velice vyrovnaně. Již dva roky je členkou Hnutí sjednocení. Záměrně uvádíme slovo „hnutí“, poněvadž se zdá, že se dívka sama snaží vyvarovat slovu „církev“. A poněkud znervózní, když se zmíníme, že jsme se také setkaly s označením „sekta“.

S Hnutím se Eva seznámila díky své střední škole, kde již několik let studuje hru na housle. Nejprve se tedy stala členkou organizace CEVAP, jež na základních a středních školách pořádá semináře, které mají žáky a studenty seznámit se sociálně-patologickými jevy. Eva se o dané téma začala zajímat, a tak se obrátila na vedoucí semináře, přes kterou se později dostala až k moonistům. Nejedná se o organizaci vyloženě pro věřící, ale programy prý staví na základních myšlenkách této víry. Eva vede tzv. „Wait program“, který má mimo jiné na starost prevenci proti HIV či kouření u dětí ve věku 13 – 19 let. Pomoc lidem ji prý naplňuje, ale je také jedním z mnoha důvodů, proč ji její rodiče, mimochodem nevěřící, v jejích plánech – jemně řečeno – nepodporují. Nedokáží údajně pochopit, že jejich dcera dává přednost ostatním před sebou a hlavně, že se kvůli tomu oddaluje od rodiny.

Vyhodnocení získaných informací:

Členství v již zmíněných a jim podobných organizacích se dá považovat za jakousi tradici moonistů. Základními kameny těchto subjektů je totiž láska, mír, pomoc méně šťastným, péče o duši a tělo či ochrana životního prostředí aj. a jak jsme vyvodily, velké procento moonistů se výše zmíněné cíle snaží plnit prostřednictvím právě těchto organizací a projektů. Nemalé množství různých spolků, podniků, továren aj. spadá pod reverenda Sun Myung Moona. Reverend je hlavní osobností v Církvi sjednocení. Členové církve po celém světě věří, že se jedná o tzv. Třetího Adama, mesiáše, jehož posláním je vytvořit tzv. Pravou rodinu a tím zajistit vznik nového, ideálního světa. „Pravý otec“ se tedy pomocí organizací snaží nejen spojovat lidi, ale zároveň učit věřící, jak správně pracovat s penězi, vhodně investovat a hlavně jak spojit obchod a výrobu s ekologií. Respondentka se sama zúčastnila například tzv.„Global Peace Festival“, který má proklamovat mír, nebo osobně podpořila čištění řek.

Jako většina ostatních věřících pořádají i moonisté své bohoslužby, a to každou neděli. Probíhají poklidně a žádný z členů nemá nějaké vyšší postavení – program má na starost pokaždé někdo jiný. Kromě předčítání z „Božího principu“ se zpívají písně, většinu z nich prý zná i nevěřící veřejnost. Jedná se o zvyk, který má cituji: „naladit účastníky na stejnou vlnu“. Velká část z nich je v anglickém jazyce, čeští moonisté se ale v současnosti pokouší o jejich český překlad a úpravu.

Neděle ale není jediným dnem v týdnu, kdy se moonisté setkávají. V jejich pražském centru se pořádají sezení poměrně často, ať už jde o diskutování ohledně víry či projektů. Každé ráno se například koná tzv. „hundhoke“ (zkratka HDH). Členové hnutí se sejdou a předčítají z Božího principu, což je vlastně učení reverenda Sun Myung Moona. Nejstarší rukopis Božího Principu se ztratil v době korejské války v Severní Koreji. Když tehdy přišel reverend Moon jako utečenec do Pusanu, znovu napsal a nadiktoval text nazvaný Wolli Wonbon (Původní text Božího Principu). Pak pověřil prvního prezidenta korejské Církve sjednocení Hyo Won Jua, aby připravil systematičtější přehled jeho učení. Tato snaha vyústila v roce 1957 publikováním textu nazvaného Wolli Hesol (Vysvětlení Božího Principu) a v roce 1966 publikováním textu Wolli Kangron (Výklad Božího Principu). Text Wolli Kangron se stal v posledních třiceti letech základem učení reverenda Moona. Výklad Božího Principu vyjadřuje pravdu, která je univerzální a staví na dědictví základních pravd z židovského a křesťanského Písma. (11)

Při bohoslužbách by měly sedět ženy vlevo od oltářku s fotografií Moona a jeho ženy a muži vpravo (10). O tom ale respondentka vůbec nevěděla a oltářek v pražském centru také chybí. Tradiční je prý snad jen zmíněná fotografie, ničím jiným se střediska nijak nevyznačují. Typické je také to, že obrázek „Pravé rodiny“ nosí moonisté pořád při sobě (Eva ten svůj vyndala z peněženky). Také jsme byly překvapeny, že centrum v Praze není zdaleka jediným místem, kde se věřící scházejí – existují také střediska v Brně, Plzni a jiná.

Moonisté by se měli pravidelně modlit i mimo bohoslužby – například před jídlem. Naše respondentka ale přiznala, že občas modlení neúmyslně opomene. Princip modlení spočívá v uvědomění moonisty, že by potravu vůbec nemusel mít, a tak modlitbou vyjádří svůj dík. Zajímavé jsou také celosvětové modlitby – lidé po celém světě se v určitou dobu začnou společně modlit. Eva se svěřila, že se jedná o silný zážitek, pokud si uvědomíte, že lidé ze všech koutů světa se ve stejnou dobu modlí za stejnou věc.

Pokud se jedná o místo modlitby, Moonisté ji mohou vykonávat v křesťanských kostelech, respondentka ale přiznala jakousi nevraživost ze strany křesťanů. Boha uznávají stejného, ovšem pro členy Hnutí není „ústřední postavou“ Ježíš Kristus, ale jejich reverend, což asi není křesťanům zrovna sympatické.

Významnými dny jsou pro moonisty například Den všech věcí. Nekonají se žádné obřady, jedná se pouze o den, kdy by si lidé měli uvědomit, že věci nejsou samozřejmostí a jak by to vůbec vypadalo, kdyby tyto věci nebyly. Dále se slaví Den (Pravých) dětí, kdy se děti moonistů sejdou, zpívají písně, povídají si, hrají hry. Nemělo by se jednat o svátek, jako je námi uznávaný Den dětí, kdy ratolesti obdrží sladkosti a jdou domů – na setkání jsou jim vysvětlovány základní principy moonistické víry. Dále slaví moonisté Den rodin, který je důkazem toho, že rodina je vlastně základním stavebním kamenem celého náboženství. Dle našich zdrojů (12) se moonisté zaměřují hlavně na tato data:

• Den Pravého Boha (založen 1. ledna 1968) - vždy 1. ledna

• Den Pravých rodičů (založen 1. března 1960 dle lunárního kalendáře) - 6. dubna 2008, 27. března 2009

• Pravý den všech věcí (založen 1. května 1963 dle lunárního kalendáře) - 4. června 2008, 24. května 2009

• Den Deklarace věčného božího požehnání (Založen 1. července 1991) - vždy 1. července

• Den založení Národa sjednoceného světa (založen 3. října 1988) - vždy 3. října

• Den Pravých dětí (založen 1. října 1960 dle lunárního kalendáře) - 27. října 2008, 17. listopadu 2009

Pro moonisty je také důležitý již zmíněný Global Peace Festival, který je prý „oslavou úplně všeho“.

Při zvláštních příležitostech si moonisté připíjejí „Svatým vínem“. Význam přípitků je symbolický – účastníci si společně připomínají své úspěchy.

Zajímavá myšlenka je také podnětem pro tzv. „podmínky“. Jedná se o různě dlouhé časové úseky, během kterých provádí moonista určité rituály, které si sám určí. Eva v nejbližší době plánuje například třídenní ranní „očistu“ ledovou sprchou, dále čtyřicetidenní podmínku pětiminutové meditace každý den, několikadenní dopolední půst či jednadvacet dní zdravého životního stylu. Má totiž za několik týdnů vést určitý projekt. Vést ale lidi, kteří se do projektu zapojují, dokáže dle moonistů jen ten, kdo umí velet hlavně sám sobě. To dokáže díky zmíněným rituálům, které by měly vést ke sjednocení ducha a těla. Člověk si také utužuje svou vůli a učí se plnit své cíle a sliby.

S Církví sjednocení je spjato také tzv. „tongil – moodo“. Jedná se o bojové umění, které vlastně spojuje všechna ostatní bojová umění. Povinností člověka, který tongil – moodo provozuje, je umět karate, taekwon-do a jiné. Důležitá je ale také filozofie tohoto umění – není podstatné umět bojovat fyzicky proti nepříteli, jde spíše o jakýsi vnitřní boj. Tomuto sportu se mimo jiné věnuje Evin dobrý kamarád v České republice.

Nejznámější moonistickou tradicí jsou ale hromadné svatby. Naposledy se jedna taková uskutečnila v New Yorku. Snažily jsme se zjistit, zda se i Čechům daří tuto tradici, nazvanou moonisty „blessing“, dodržovat. K našemu překvapení mají všichni známí a přátelé Evy požehnání od Moona. Požehnání proto, že se nejedná přímo o oficiální svatbu – tu musí každý pár absolvovat samostatně v kostele či na radnici, což ovšem není povinností. Trochu nás ovšem „zklamalo“ vysvětlení, proč reverend oddává tolik párů najednou. Důvod je jednoduchý – nemůže se „rozkouskovat“ a tenhle způsob je nejjednodušší cesta, jak vyhovět všem věřícím párům. Všichni účastníci si navléknou stejné zásnubní prsteny – tvar je totožný, liší se jen v použitém materiálu – snoubenci si mohou vybrat, zda chtějí zlato, stříbro, či jiný kov. I Eva se prý hodlá v budoucnu blessingu účastnit.

Další neméně známou tradicí je tzv. „matching“. Jedná se zjednodušeně o to, že člen Hnutí pošle do Koreje svou fotku, která se dostane do rukou Sun Myung Moona, který pro něj či pro ni vybere vhodného partnera pro život. Na první pohled je tento způsob seznamování více než pošetilý – cizí muž dá dohromady dva naprosto cizí lidi, které spojuje snad jen víra, navíc mohou existovat různé bariéry, například jazykové. Význam je ale hlubší a výběr párů není zas tak jednoduchý. Za prvé je zvykem, že kromě fotky posílají moonisté i texty, v nichž jsou popsány vlastnosti člověka či jeho požadavky – například mohou vyžadovat, aby vybraný partner uměl anglicky. Eva ale tvrdí, že na takový krok, jako je zaslání fotografie Moonovi, musí být člověk naprosto připraven. Měl by natolik věřit ve vhodný výběr reverenda, že by neměl mít požadavky spíše žádné a, opět cituji, ,,neměl by opovrhovat ani koštětem“. Kamarádka naší respondentky – Češka – byla prý nejprve hrozně nešťastná, když jí reverend vybral jako partnera černocha – Angličana. Překousla prvotní pocity a nyní prý na svého muže nedá dopustit. Moon vybírá jednotlivé páry způsobem, který by měl zaručit světový mír. Zaměřuje se tedy na historii národů a rodové linie a dohromady dává zástupce národů, které mezi sebou měly dříve nebo nyní mají nějaké konflikty. Také se snaží vymýtit rasismus, takže „barevná manželství“ také nejsou výjimkou. Vybraný pár má půl roku (dříve to prý byly 2 roky) na poznávání, a to pomocí mailů, dopisů, a pokud je to možné, tak i schůzek. Tělesný kontakt ovšem povolen není, a to prý ani držení za ruce. Po uplynutí této doby (dle Evy i dříve) mají dotyční právo odmítnout vybraného partnera, nebo s ním být i nadále. Poté následuje blessing a svatba, ovšem ne povinně.

Reverend Moon není jediným člověkem, který může vybrat moonistovi životního partnera. Naše respondentka uvedla, že například v Británii je „sestra“, která má stejný úkol. Ta se údajně snaží lidi z fotografií poznat osobně. Členům hnutí se také naskýtá možnost, aby partnera vybrali rodiče, musí s tím ovšem následně souhlasit i jejich potomek. Eva také dodala, že u českých moonistů je běžné, že si berou například křesťana nebo ateistu.

Poněkud absurdní se také může zdát situace, kdy požehnání na blessingu dostane pár, kde jeden z dvojice již nežije. Ale ani v Čechách není takový obřad výjimkou. Eva zmínila známého z Brna, kterému zemřela přítelkyně, křesťanka. Vdovec (a vůbec všichni moonisté) klade ale důraz hlavně na duševní stránku člověka, a tak si nechal vztah se svou mrtvou přítelkyní požehnat spolu s ostatními páry na blessingu.

Na dotaz, zda je pravdou, že moonisté po svatbě ještě pár let nemohou mít pohlavní styk, nám Eva odpověděla, že si není vědoma toho, že by tato podmínka byla u nás brána příliš vážně. Přísnější je u nás ale dodržování zvyku, že pár se vyhýbá tělesnému kontaktu do blessingu.

Už jen díky tomu, že Církev sjednocení je hnutím poměrně mladým, by se dalo říci, že tradic je poměrně málo. Eva si tento fakt vykládá tak, že jejich víra je celosvětová, má za úkol spojovat lidi. Lidé ale pořád patří do nějaké národnostní skupiny, tudíž si každý národ zároveň musí udržovat tradice vlastní.

Dietrich, 67, rodinný a manželský poradce, přednáší na univerzitách

Představení subjektu:

Dietrich se narodil v Rakousku a kromě katolické výchovy se dále pohyboval také v nábožensky ovlivněném prostředí na Teologické univerzitě v Torontu. Díky svému studijnímu zaměření se začal zajímat o vztahy a institut manželství z teologického i lidského hlediska. Právě tradice rodiny a důraz na její význam ho spojuje s Církví sjednocení, která připisuje rodině a rodinným vztahům velice silnou roli. K Církvi sjednocení přivedla respondenta jeho manželka, kterou potkal při studiích teologie a oženil se s ní v roce 1977.

Pro dotazovaného je přirozené být oklopen věřícími lidmi. Po vstupu do Církve sjednocení se odstěhoval s rodinou do New Yorku a vzhledem k prostředí, ve kterém působí, nemá se svou vírou žádný problém, ačkoli pro něj není priorita šířit náboženství, ale pomáhat lidem poradenstvím a semináři o manželství a rodinném soužití.

Vzhledem k tomu, že se s manželkou oženil ještě před vstupem do církve, měli klasický obřad a nezúčastnili se hromadné svatby, ale v roce 1982 obnovili na této ceremonii svůj manželský slib. Pro Dietricha to představuje způsob, jak posílit význam manželského slibu a spojení světa hromadným obřadem.

Vyhodnocení získaných informací:

Nejvýznamnější tradicí je pro respondeta hlavně manželství a založení rodiny. Účasti na hromadné svatbě je, jak vidno, přikládán velký význam. Přesvědčení, že každý z nás je na této planetě z nějakého důvodu a že je naším posláním pomáhat jeden druhému, uctívat rodinu a manželství, je nejen principem jeho víry, ale i náplní práce a aktivit respondenta.

Elis, 64, rodinný a vztahový poradce

Představení subjektu:

Elis se narodila ve Francii. Otec jí zakazoval chodit do kostela, přesto ji to velice táhlo k bohu. Kolem dvaceti let začala cestovat po Evropě s touhou objevit něco vyjímečného, najít Boha i sama sebe. V Itálii se setkala s katolickou sestrou, která vystoupila z řádu, a ta ji seznámila se skupinou lidí patřících k Církvi sjednocení. Studovala s nimi a dostala odpovědi na mnoho svých otázek. Zjistila, že cesta k míru na Zemi vede přes lásku k bohu a rodině, která je základem pro vybudování míru a sjednocení náboženství na světě. Ve státě New York, kde s rodinou žije, nemá problém se svým vyznáním, které propaguje hlavně na svých seminářích a přednáškách spojených s rodinnou a manželskou problematikou.

Obnovení manželského slibu na hromadném obřadu bylo pro Elis nezapomenutelným zážitkem, protože přítomnost lásky mnoha budoucích manželských párů je božím požehnáním a krokem ke sjednocení světa a nastolení míru na zemi.

Vyhodnocení získaných informací:

Nejdůležitější tradicí je pro Elis, stejně jako pro manžela, pevné rodinné zázemí, uctívání a budování rodiny i manželství. Svou úctu k manželskému svazku projevila účastí na blessingu. Respondentka se snaží naplnit principy víry pomocí své práce, stejně jako její manžel.

Oba manželé se věnují charitě, ale kvůli pracovním povinnostem a „vysokému věku“ se zaměřují „pouze“ na své okolí - pomoc dětem z dětských domovů či lidem bez prostředků, životní prostředí, úklid veřejných prostranství a jiné. Péče o druhé, snaha o budování míru a úcta k rodině jsou hlavními tradicemi, které manželé dodržují.

Závěr

Cílem naší práce bylo odpovědět na otázku, jaký je přístup moonistů k jejich tradicím a do jaké míry jsou schopni tyto tradice plnit.

Z výpovědí našich respondentů jsme vyvodily, že pro moonisty znamená dodržování základních tradic velmi mnoho. Přestože náklady spojené například s blessingem mohou být vysoké, většina párů o požehnání stojí natolik, že se kvůli němu vydá třeba na druhý konec světa. Nečekaly bychom také, že i čeští moonisté považují matching za zaběhlou tradici, i když dodržování této praktiky by se v našich poměrech mohlo zdát poněkud zlváštní a složité.

Zaměříme-li se na tzv. Svaté dny, jejich smysl se v dnešní době pomalu vytrácí. Respondenti se o nich buď ani nezmínili, nebo ani netušili, na která data svátky připadají.

Ze základních principů víry vyplývá, jak moc důležité je pro věřící uzavírání manželství a zakládání rodin. Dle výpovědi respondentů můžeme vyvodit, že tyto myšlenky jsou pro moonisty z různých kontinentů asi nejpodstatnější. Důkazem je i to, jak velký význam přikládají obřadům, jako je blessing.

Nejrozšířenější tradicí je u členů Církve sjednocení působení v oblasti charity. Respondenti sami se na pomoc lidem či starost o životní prostředí soustředí a ani jejich známí nejsou výjimkou.

O Hnutí sjednocení a jeho tradicích se nepíše tolik jako o jiných náboženských skupinách. To však ještě neznamená, že moonisté se vůbec nevyskytují a tradice, jejichž dodržování může být velmi komplikované, ignorují. Naopak je pro většinu členů Církve tato součást jejich víry velmi důležitá a jsou ochotni kvůli jejímu udržování podstoupit i určitá rizika.

Použitá literatura

Partridge, Christopher. Encyklopedie nových náboženství – Nová náboženská hnutí, sekty a alternativní spirituality. čes. ed. Zdeněk Vojtíšek. Knižní klub, 2006, str.71-76, 393

Pokorný, Vratislav. Nebezpečí sekt. vydal Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2002, str.83

Vokoun, Jaroslav Ignatius. Monisté – strategie a praxe jedné sekty. bez nakl., str.3-12

Wiebeus, Hans Otto. Sekty a lovci duší. NAVA, 2006, str.21,80,85,263

Wolf, Josef. Kdo je - kdo není v hnutí nového věku. Votobia Praha, 2000, str.57–67

Internetové zdroje

Společnost pro sjednocení sekt a nových náboženských směrů [online]. [cit. 2009-03-05]. Dostupné z: http://www.sekty.cz/texty/netradicni_nabozenstvi/kap3/cirkevsjednoceni.html

Boží princip - výklad [online]. [cit. 2009-09-06]. Dostupné z: http://www.boziprincip.cz/vyklad/predmluva.php

Církev sjednocení [online]. aktualizace 30. 7. 2009 [cit. 2009-03-05]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Moonisté

Welcome to The Unification Church [online]. [cit. 2009-03-06]. Dostupné z: http://www.unification.org

Církev sjednocení (moonisté). Ladislav Kozák [online]. [cit. 2009-04-12]. Dostupné z: http://vit.p.sweb.cz/streva/mooniste.html

Církev sjednocení [online]. [cit. 2009-04-12]. Dostupné z: http://www.oleweb.net/nnh/moon.htm

Stránky RNDr. Josefa Wolfa, CSc. [online]. [cit. 2009-05-24]. Dostupné z: http://wolf.nazory.cz/o_me.html

Odkazy

(1) Společnost pro sjednocení sekt a nových náboženských směrů [online]. [cit. 2009-03-05]. Dostupné z: http://www.sekty.cz/texty/netradicni_nabozenstvi/kap3/cirkevsjednoceni.html

(2) Partridge, Ch. Encyklopedie nových náboženství – Nová náboženská hnutí, sekty a alternativní spirituality, Praha, 2006 (str.71-76, 393)

(3) Wolf, J. Kdo je - kdo není v hnutí nového věku, Praha, 2000 (str.57–67)

(4) Stránky RNDr. Josefa Wolfa, CSc. [online]. [cit. 2009-05-24]. Dostupné z: http://wolf.nazory.cz/o_me.html

(5) Hrabal, F. R.: Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností, Praha, 2002

(6) Enroth, R. Průvodce sektami a novými náboženstvími, Praha, 1994.

(7) Vojtíšek, Z. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět, Praha, 2007

(8) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice. Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství, Praha, 2004

(9) Vokoun, J. I. Monisté – strategie a praxe jedné sekty (str.3-12)

(10) Wolf, J. Kdo je - kdo není v hnutí nového věku, Praha 2000 (str.62)

(11) Boží princip - výklad [online]. [cit. 2009-09-06]. Dostupné z: http://www.boziprincip.cz/vyklad/predmluva.php

(12) Církev sjednocení [online]. aktualizace 30. 7. 2009 [cit. 2009-03-05]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Moonisté


Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako