Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

 

obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

    Rozcestník     Knihy     Doporučení


gagauzove

Gagauzové v Moldávii

Dominik Bláha, Petr Dvořák, Sára Lundáková, Milan Mayer, Nikola Šponiarová. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2013.

Hranice Gagauzské autonomní oblasti - okrsek Komrat

Zdroj: http://25.media.tumblr.com/tumblr_mc8t3pIZUV1r4qmcpo8_1280.jpg

Úvod

Práce se zabývá výzkumem etnické minority Gagauzů. Tato etnická menšina je v Moldavské republice výjimečná svým statusem autonomní oblasti v rámci Moldavské republiky. Gagauze nalezneme i v dalších státech např. Ukrajina, Rusko a Bulharsko, kde figurují jako menšina bez vytvořené autonomní oblasti. Původ Gagauzů je dosud neobjasněný, dle většiny vědeckých publikací je jedna z nejpravděpodobnějších variant, že pochází z turkických kmenů. I přes své turkické kořeny Gagauzové vyznávají převážně pravoslavné křesťanství. Práce se svým prvotním cílem zaměřuje na nynější situaci Gagauzů v oblasti náboženství, jazyka a vztahů k majoritní společnosti v souvislosti s existencí jimi vytvořených spolků (politických, jazykových, folklórních). Důležité je ukázat aktuální situaci v kontextu vytvořené autonomní oblasti a snahy, které nyní probíhají, jejich vliv a intenzitu. V praktické části práce jsou také uvedeny pohledy na vztahy mezi Gagauzy a Moldavany s třetím pohledem Turků na Gagauze.

Literární rešerše

Téma Gagauzů se v posledních letech stalo aktuální pro mnoho výzkumníků. Často se jedná o ruské autory např. Natalia Putină1) či A. Varsahr2) (zabývající se původem Gagauzů skrze genetiku). Dále lze jmenovat třeba Charlese Kinga3). Avšak i přes aktuální popularitu Gagauzů, je obtížné nalézt práci, která by se zabývala současnou situací gagauzské minority.

Jedním z mála českých autorů píšících o Gagauzech je Slavomír Horák4). Ve svém článku Z dějin moldavských Gagauzů se v poslední části zabývá problémy současného (rok 2005) autonomního Gagauzska. Zmiňuje druhé volby v roce 1995 a vzestup komunistů k moci v autonomii spojenou s vysokou mírou korupce. Na druhou stranu v této době opadlo všeobecné nadšení z vytvoření autonomie a politické potyčky se z obvinování Kišiněva přesunuly do interních problémů autonomie. Dalším baškanem (nejvyšším představitelem autonomie) se stal Dmitri Croitora. S tímto intelektuálem a propagátorem gagauzského obrození je spojena stabilizace ekonomiky a rozvíjení vztahů s Tureckem. Byla postavena Atatürkova knihovna v Komratu. Turecko se taktéž zapojilo do vybudování a zprovoznění turecko/gagauzského televizního kanálu a radiostanice. Horák dále poukazuje na rozmístění intelektuálních kruhů, kdy pro turecky zaměřené jedince najdeme okolo výše zmíněných institucí. Naopak pro rusky orientovaná elita se shromažďuje okolo muzea v Komratu. Komunistické snahy vy eskalovaly odstoupením Dimitra Croitora na jaře 2002. Následovaly zfalšované volby při kterých se k moci dostal bývalý baškan a komunista Geogije Tabunščika. Zde Horákův popis situace končí.

Charles King5) ve své práci The Moldovans: Romania, Russia, and the Politics of Culture zabývá jak původem Gagauzů, tak i gagauzštinou. Gagauzština patří mezi turkické jazyky spolu s turečtinou, turkmenštinou a ázerbájdžánštinou. Přestože gagauzština byla do značné míry ovlivněna rumunštinou a ruštinou, nedostalo se jí literární formy, respektive nepsala se v ní literatura. Mezi vesničany byla jistá chuť používat gagauzštinu i mimo svůj domov, ale doba, po kterou žili v rusko mluvícím prostředí a posléze v prostředí, kde se používala rumunština, byla příliš dlouhá. V souvislosti s jazykem je zmíněno osvojení ruštiny jako druhého jazyku pro Gagauze, dle uvedených informací je to 70 % obyvatelstva. Pouze 4 % Gagauzů vypovědělo, že plynně hovoří moldavsky. Zde je vidět jasná antipatie k moldavštině. Gagauzštinou by mělo hovořit 91 % Gagauzů plynně. Tyto informace jsou jistě užitečné a dávají dobrý teoretický podklad pro zjištění, jak jsou na tom Gagauzové s gagauzštinou dnes. Nicméně tyto informace pochází z roku 1999, lze tedy předpokládat vývoj situace, hlavně s procentuálními údaji.

Důvody již výše zmíněného rozestavění současných intelektuálních elit mezi Moskvu a Ankaru lze hledat u Natalii Putiny6). Ve své práci The Role of the Geopolitical factor in the formation of Gagauzian autonomy within the republic of Moldova nahlíží na vývoj vztahů mezi Komratem-Moskvou a Komratem-Ankarou během tvorby autonomie a následujících let. Názory, že Moskva do tehdejší tvorby autonomie nezasahovala a podporovala hlavně Podněstří 7) jsou konfrontovány s faktem umístění ruských vojáků na jihu Moldávie u hranic s autonomní oblastí. Velmi úzká spolupráce Komratu s Tiraspolí proti centrální vládě v Kišiněvu ukazuje zapojení Moskvy jako podpůrce separatistických snah Podněstří a tedy i Komratu. Během 15 let existující autonomie se vztahy mezi Komratem a Kišiněvem ukázaly jako složité a nestabilní. Komrat považuje dobré vztahy s Moskvou za prioritní z důvodů ekonomicko-politických. Baškan autonomie Michael Formuzal doslova uvedl:„Autonomie je otevřená ruským investicím. Investorům byly vytvořeny skvělé podmínky a zajištěna nejvyšší míra bezpečnosti.“ Lze tedy chápat ekonomickou upoutanost Komratu na Moskvu a s tím spojené orientování gagauzských elit směrem k Rusku.

Ankara se dostává do dění až po vytvoření autonomie zejména díky baškanovi Stepanu Topalemovi, který navázal dobré vztahy s Tureckem. Hlavní snahou Turecka je přispět k vývoji gagauzské etnické identity a zajistit pokračování dobrých vztahů mezi Komratem a Ankarou. Pomoc Turecka se zdá být především v materiálních službách, například vybudování Atatürkovi knihovny, finanční pomoc na modernizaci silnic, modernizace Komratské státní univerzity, postavení domu pro seniory či vyslání několika lékařských specialistů do oblasti autonomie. 8)

Metodologie

V práci se vyskytují zejména kvalitativní metody pro získání a zpracování dat, a to strukturované rozhovory s otevřenými otázkami. Ačkoli se tento typ rozhovoru používá především v kvantitativním výzkumech, tak po zvážení své jazykové bariéry jsem přesto volil tuto techniku sběru dat. Všechny rozhovory jsem se souhlasem zúčastněných nahrával a dokumentoval.

Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami, se skláda z formulovaných otázek, na které postupně respondenti odpovídají. Hlavním učelem tohoto typu rozhovoru je minimalizovat vliv tazatele na kvalitu interview. Data se snadněji analyzují, protože témata v rozhovoru jsou lehce čitelná. Relativní nevýhodou je zde ovšem omezení na předem zvolené hlavní téma rozhovoru.9)

Průběh terénního výzkumu

Jedním z problému se ukázala nízká úroveň znalosti angličtiny respondentů. Má ruština není na konverzační úrovni, takže tento problém byl vyřešen skrze prostředníky, kteří dokázali komunikovat anglicky. Otázky jsem připravil vždy před rozhovorem v angličtině a skrze prostředníky, kteří ovládali ruštinu se rozhovor vedl. Překlad nahraných rozhovorů probíhal podle stejného vzorce. Jako problém se ukázala časová flexibilita respondentů. Několik rozhovorů se v průběhu mého pobytu neustále posouvalo a 2 byly i zrušeny. Dalším problémem bylo studium literatury (ve většině případů zahraniční). Setkal jsem se s neaktuálností údajů a hlavně jiným zaměřením odborných studií, které nekorespondovaly s mou výzkumnou otázkou.

V Gagauzské autonomní oblasti jsem pobýval celkem 12 dní. Bydlel jsem v Komratu u bývalé novinářky Anny. Prvotní kontakt jsem navázal přes sociální síť Couchsurfing, kde jsem vyhledal výzkumníka ze Spojených států amerických. Bohužel v době mého příjezdu již opouštěl Komrat, takže mě přesměroval na Olgu. Olga stojí v čele dobrovolnického centra a zároveň založila v Komratu klub „Angličtinářů“. Olga mi pomohla najít ubytování, kontaktovala respondenty, s kterými jsem vedl rozhovory a většinu času i překládala. Další člen klubu „Angličtinářů“ Andrej mě provázel po městě, vystupoval také jako překladatel a s jeho pomocí jsem přeložil všechny rozhovory z ruštiny do češtiny.

S pomocí průvodkyně/překladatelky Olgy a průvodce/překladatele Andreje, jsem kontaktoval spisovatelku Gülü Karanfil, kněze v místním pravoslavném kostelu Sergeje, historika na Komratské státní univerzitě, skupinu Young government a všechny členy klubu „Angličtinářů“. Dále jsem bádal v „Muzeu historie a etnografie gagauzského národa“, které se nachází ve vesnici Bešalma a zúčastnil se i akce na oslavu gagauzské národní hudby.

Pro lepší přehlednost respondentů a průvodců/překladatelů jsou základní informace o těchto osobách uvedeny v tabulce níže.

Zdroj: Vlastní práce autora

Lokace výzkumu v Gagauzské autonomní oblasti

Na přiložené mapce je znázorněna oblast terénního výzkumu. Ostatní barevné oblasti také patří ke Gagauzské autonomní oblasti. Na druhé mapce je znázorněna celá Moldavská republika. Červeně jsou zvýrazněné části Gagauzské autonomní oblasti. Třetí mapka ukazuje přibližný výskyt Gagauzů v západní časti Turecka.

Gagauzská autonomní oblast

Zdroj: http://dispatchgagauzia.files.wordpress.com/2011/07/gagauzja1.png

Úprava: Vlastní práce autora

Moldavská republika

Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/13/Gagauzia_map.svg/250px-Gagauzia_map.svg.png

Gagauzové v západním Turecku

Zdroj: http://llmap.org/languages/bgx.png?width=474&height=252

Gagauzové sice mají autonomii pouze v Moldavské republice, nalezneme je také ale i v jiných zemích. Mapa výše ukazuje Gagauze v západním Turecku. Gagauzové na Ukrajině pobývají především v Oděské oblasti. Gagauze v Bulharsku najdeme především v regiona Dobrudža viz. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki/doku.php?id=gagauzove_v_bulharsku

Vlastní část

Tato část práce se zaměřuje zejména na původ Gagauzů, který dodnes nebyl uspokojivě vysvětlen a tudíž neznáme jejich přesné kořeny. Následující část se věnuje historii Gagauzů.

Původ Gagauzů

Jak již bylo výše zmíněno, původ Gagauzů je neobjasněný. Z důvodu neexistence písemných pramenů v gagauzském jazyce (doposud nebyly objeveny žádné písemné záznamy a oficiální písemná forma gagauzštiny vznikla až v roce 1957). V ostatních písemnostech byly nalezeny pouze okrajové a kusé zmínky o Gagauzech.

V současné době z vědeckých studií vyplývá shoda, že Gagauzové jsou potomci turkických kmenů, ale není jednoznačně určeno z jakého konkrétního kmene. Nejčastěji se zmiňují tyto tři:

  1. Oghuzzové - Kumáni
  2. Karakalpakové
  3. Povolžští Bulgaři

V posledních letech probíhají výzkumy původů Gagauzů pomocí genetických testů. Při zkoumání Y-chromozomů gagauzské části populace se vědci zaměřili na porovnávání nejčastěji vyskytujících se haplotypů 10). Haplotypy nalezené ve vzorcích gagauzské populace měly nejčastěji podobnost s haplotypy obyvatelstva Balkánu. Při hlubším zkoumání vzorků byly nalezeny podobnosti se Seldžuky (turkický kmen, který obýval oblast dnešní turecké Antálie). Z výzkumu tedy vyplývá poznatek, že Gagauzové netvoří homogenní skupinu, haplotypy vykazují diverzitu. 11)

Z historie Gagauzů

Již výše zmíněný Slavomír Horák12) se ve svém článku Z dějin moldavských Gagauzů zabývá také původem Gagauzů a hlavně jejich historií. První zmínky patří do 13. století, kdy se předci moldavských Gagauzů usadili v dnes již historickém území Dobrudž. Během této doby také mělo dojít k přijetí křesťanství, skrze Karvunský exarchát. V roce 1417 se Dobrudža stala součástí Osmanské říše, ale sultán umožnil Gagauzům používat pravoslavný ritus. 13)

Historické území Dobrudže (oranžově zvýrazněna Severní Dobrudža, žlutě z výrazněna Jižní Dobrudža)

Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/14/Dobrogea-cadrilater.png

Další důležitá etapa dějin Gagauzů nastává v 18. století, kdy se část Gagauzů přesídlila do dnes již historického území Besarábie. Důvod přesídlení dodnes není uspokojivě vysvětlen. Mohlo se jednat o uprchlíky během osmansko-ruských válek, či obyvatelstvo, kterému bylo nabídnuto osídlit oblast po vyhnaných Nogajských Tatarech. První myšlenky na samostatnost Gagauzů jsou z roku 1906, kdy byla jednostranně vyhlášena republika se sídlem v Komratu. Tento stav vydržel 10 dní, poté ruská vojska revoltu ukončila. Besarábie se také několikrát přesouvala mezi Rumunskem a Ruskem. 14)

Období po první světové válce je doba, kdy většina gagauzského území spadala pod vládu Rumunska. Silná vlna romanizace se negativně podepsala na vztahu Gagauzů a Rumunů. Starší generace Gagauzů dodnes vzpomíná s hořkostí na rumunské úřady. Gagauzové se v roce 1940 stali součástí Sovětského svazu. V 60. letech se obnovil zájem o jazyk, kulturu a historii. Vznikla první oficiální verze psané gagauzštiny (v azbuce) a jazyk se začal učit na školách. Výuka sice oficiálně skončila v roce 1962, ale tento krátký časový úsek dal vzniknout generaci gagauzských intelektuálů, kteří se později stali hlavními strůjci snah o gagauzskou autonomii. 15)

V únoru 1989 byl vysloven další požadavek na autonomii. Velkou roli zde hrálo hnutí Gagauz halki v čele se spisovatelem Stepanem Bulgarem. Moldavská vláda se pod nátlakem gagauzské delegace začala tímto požadavkem zabývat. Požadavky Gagauzů byly ovšem odmítnuty. Tehdejší vláda se snažila orientovat směrem k Rumunsku jako bývalé „mateřské“ zemi. Poslední kapkou pro Gagauzy se ukázal být nový jazykový zákon, který stanovil moldavštinu/rumunštinu jako jediný oficiální jazyk v zemi. 11. listopadu 1989 byla jednostranně vyhlášena Gagauzská autonomní sovětská socialistická republika v rámci Moldávie. Odmítání moldavské vlády vedlo k vytvoření suverénní Gagauzské SSR v rámci Sovětského svazu. I tento pokus byl z Kišiněva odmítnut. Následovalo období právní ilegality, během které byl Komrat dokonce okupován. Na pomoc přijely dobrovolnické oddíly z Podněstří, situace v separatistickém Podněstří tak pomohla nově vytvořené gagauzské republice udržovat status quo s moldavskou vládou. O novou autonomii projevilo zájem i Turecko, jehož prezident Süleyman Demirel navštívil několikrát Komrat. Jeho zájem přilákal i některé investice z Turecka. Právně byl status Gagauzska vyřešen až po moldavských volbách v roce 1994. V prosinci roku 1994 parlament Republiky Moldávie přijal Zákon o zvláštním právním statusu Gagauzska (Gagauz Eri). Tento zákon tvoří také neoficiální ústavu Gagauzska. Referendum v březnu 1995 stanovilo hranice Gagauzska, do kterých bylo zařazeno 5 měst a 25 vesnic. 16)

Historické území Besarábie (žlutě zvýrazněná část)

Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/dd/Bessarabia-sce.png

Terénní výzkum

Tato část práce se zaměřuje na zjištění, která byla získána během pobytu v Gagauzské autonomní oblasti. Následující odstavce popisují současnou situaci, náboženství, jazykovou situaci a spolky, které můžeme nalézt v Gagauzské autonomní oblasti.

Vlajka Gagauzské autonomní oblasti

Zdroj:http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/69/Flag_of_Gagauzia.svg/432px-Flag_of_Gagauzia.svg.png

Současná situace

Současná situace v Gagauzské autonomní oblasti by se nyní dala charakterizovat jako stabilní. Obrozenecké snahy, které byly typické hlavně pro 90. léta se už dnes neprojevují tak silně. Po získání autonomie v roce 1994 tyto snahy postupně slábnou. Tento trend lze sledovat u používání gagauzského jazyka viz níže. Gagauzové jsou spokojeni se svým statusem autonomie a jejich politická angažovanost se redukovala pouze na místní záležitosti. Vznik autonomie podnítil začátek oficiálních vztahů mezi Gagauzy a Turky. Turecká vláda podporuje autonomii finančně, ve školství existují výměnné studijní programy, v gagauzské televizi se vysílá turecký program. Z finančních prostředků Turecka byla postavena nová budova Komratské státní univerzity, nový domov pro seniory a podporují i odvětví lékařství. Díky podpoře Turecka se ekonomická situace autonomie zlepšila.

Vybrané části rozhovoru s historikem z Komratské státní univerzity

Tazatel: „Jaký je váš názor na současný stav kultury, tradic a jazyka v autonomii?“

Alexandr: „Nejdříve si musíme uvědomit, že už v SSSR tady byly myšlenky na autonomii, ale politici to tehdy zamítli. Ve výsledku nám to ale pomohlo. Lidé začali mít myšlenky na Gagauzskou republiku, začali se cítit jako Gagaouzové. Do tohoto momentu nikdo v Moldávii nebo v Rusku o Gagauzech moc nevěděl. Byl to velký krok a mnoho lidí začalo hledat informace o Gagauzsku. Naši básníci začali vydávat své knihy, obrazy od gagauzských autorů se začaly prodávat, ozývaly se hlasy, abychom měli vlastní televizi, noviny v našem jazyce a tak dále. Byl to velmi rychlý nárůst, ale pro nás to bylo dobře. Myslím, že ze všeho nejvíc vyrostla naše kultura. Bohužel, když jsme vyhlásili republiku, tak začaly být problémy s Kišiněvem. Vyústilo to v poslání armády k našim hranicím. Proto je podle mě nyní horší vztah Moldavanů a Gagauzů. Autonomie je mladá, ale má dobré výsledky. Máme dobré výsledky v kultuře, spisovatele, hudebníky… Náš dnešní rozhovor ukazuje, že o nás lidí ví. Možná někteří okopírují způsob, jak řešit problémy minorit v dalších zemích.“

Tazatel: „Kdy si myslíte, že zde byla situace nejhorší?“

Alexandr: „Mnoho lidí říká, že to byla doba, kdy jsme spadali pod Rumunsko. Já si myslím, že to byl čas, kdy jsme chtěli autonomii, ale Kišiněv si myslel, že se chceme oddělit od Moldávie. Nepochopili, čeho se snažíme dosáhnout. Argumenty jsme měli velmi silné, ale oni si mysleli, že nepotřebujeme rozvíjet naši kulturu, jazyk a naše instituce. Naštěstí jsme se přes toto negativní období dostali. Opravdu nejtěžší asi byly ty 4 roky, kdy jsme v podstatě měli ilegální republiku a vládu. Existovali jsme stejně jako Podněstří. Nyní je však situace o hodně lepší. Dlouhou dobu v historii lidé utíkali do naší země, kde měli možnost si postavit dům a obdělávat zemi, ať to byli Bulhaři nebo Gagauzové z Bulharska. Lidé, kteří sem přijdou nyní už nemohou říct, že je to tady nejhorší. Situace se zde každým rokem zlepšuje.“

Komratská státní univerzita

Zdroj: Vlastní foto autora

Náboženství

Největším náboženským uskupením na území Gagauzské autonomní oblasti je pravoslavná církev. Většina obyvatelstva je tedy pravoslavného vyznání. Centrum gagauzské pravoslavné víry nalezneme v Komratu, v místním kostele. Při hlubším zkoumání je zjištěno, že podstatná část obyvatelstva je ve vyznání víry „chladná“. Věkové rozmezí 60 let a více, navštěvuje kostel pravidelně, často i několikrát za týden. Generace mezi 30-60 lety je v kostele nejčastěji v neděli a na jmeniny. Mladší generace sama moc velký zájem o víru nejeví. Většina Gagauzů jasně odpoví, že je věřící, že je můžeme řadit k pravoslavným či protestantům (druhá největší skupina) ale při dalších otázkách je jistota opouští. Zejména rodina měla veliký vliv na náboženský život. Po celé dětství děti navštěvují kostel vždy v neděli a tak jim tento pocit povinnosti přetrvává. Toto lze nejčastěji pozorovat u generace mezi 30-60 lety.

Vybrané části rozhovoru s knězem Sergejem

Tazatel: „V jakém jazyce vedete svá kázání?“

Sergej: „Kázání vedu ve staré slovanštině, gagauzsky, moldavsky a některé části také rusky.“

Tazatel: „Kolik lidí chodí do kostela?“

Sergej: „Je to velice různé. V neděli a na náboženské svátky 300-500 lidí. V týdnu okolo 50. Jsem tu již 5 let, ale v posledních 2 letech sleduji nový zájem spíše mladých lidí. Přijdou hlavně v neděli, berou s sebou i své děti. Pro ně funguje již 2 roky nedělní školka. Rozmlouvám potom s rodiči, s lidmi, kteří mají nějaké problémy.“

Tazatel: „Proč si myslíte, že se lidé prohlašují za věřící, za pravoslavné, ale ve skutečnosti víru neznají?“

Sergej: „Myslím, že je to vlivem minulého režimu. Proto lidé tvrdí, že jsou pravoslavní, ale ve skutečnosti víru nepraktikují. V SSSR byla víra „potlačována“, já byl například vyhozen ze školy, když jsem měl křížek na krku. V té době zde bylo také hodně ateistů. Lidé si myslí, že znají podstatu víry a to jim stačí. Zde je pravoslaví také bráno jako sociální záležitost, lidé jako pravoslavní vyrůstali, viděli to stále v rodině. Nikdy nehledali, jak být pravým pravoslavným. Možná je na vině vláda, možná my, ale za SSSR jsme ztratili spojení s lidmi, kontakt. Nyní zejména mladí nevědí, co to znamená být pravoslavným, a tak hledají jiné vyznání. Proto to možná berou na lehkou váhu, celou víru.“

Tazatel: „Jaké je zde vaše soužití s dalšími náboženskými skupinami, třeba protestanty?“

Sergej: „Ano, jsou tu i další. Vím o nich, znám i některé jejich představitele. Nemáme s nimi problémy, každý si hledíme svého. Občas přijde několik protestantů k nám a někdy zase opačně. Nikdy spolu nebojujeme, vznikaly by tím problémy, které bychom museli řešit. U pravoslaví není úkolem snažit se nalákat lidi do kostela, ale když přijdou, tak s nimi o Bohu mluvit. Lidé se musí rozhodnout bez žádného tlaku. Nejsme jako různé „sekty“, které se vás pouze snaží do kostela nalákat. Když s vámi mluví, tak vás doslova „bombardují“ láskou. Nemluví o Bohu kvůli tobě, ale kvůli sobě, kvůli tomu, abys přišel do jejich kostela.“

Katedrála sv. Jana

Zdroj: Vlastní foto autora

Jazyk

Gagauzštinu je možné řadit do turkických jazyků, které jsou řazeny v altajské jazykové rodině. Ze všech turkických jazyků má gagauzštině nejblíže právě turečtina, což průvodce Andrey s trochou nadsázky komentoval takto: „Gagauzština, je to asi jako když Rus mluví turecky…“, jazykové podobnosti si všímají i Turci, kteří i přes jazyk odkazují na vzájemně společný původ.

Gagauzština dlouhou dobu neměla oficiálně kodifikované písmo. Jazyk se tedy předával pouze ústně, nejčastěji v rodinách či gagauzských komunitách. Jako historicky nejhorší období gagauzštiny lze uvést období, kdy tehdejší Besarábie patřila pod dnešní Rumunsko. S touto dobou (1918-1940) byla spojena silná romanizace, etnické menšiny a jejich jazyky jako kdyby neexistovaly. Zlepšení přišlo s přechodem pod moldavskou SSR. V roce 1957 oficiálně vznikla první gagauzská abeceda, která vycházela z ruské cyrilice. Následovalo i krátké období, kdy se gagauzština vyučovala na školách. Trvalo sice pouhé dva roky, ale výsledky byly znát. Gagauzština poté přežívala hlavně ve vesnicích a v rodinách, kde byli všichni Gagauzové. Jazyk se do popředí dostává během obrozeneckých snah v 90. letech a hlavně kvůli strachu z opětovné romanizace, kdy se Moldavská vláda chtěla opět spojit s Rumunskem. Velkou ranou pro věkově starší generaci byl přechod psané formy gagauzštiny z cyrilice na latinku v roce 1993.

Ačkoliv je gagauzština uvedena jako jeden ze tří úředních jazyků autonomie, tak se v gagauzském školství učí rusky. Podle svého původu mají žáci/studenti orientované hodiny jazyka, například Gagauz=gagauzštinu, Rus=ruštinu, Bulhar=bulharštinu atd. Andrey uvádí vzpomínku ze svého dětství: „Do Komratu jsme se přestěhovali, když mi bylo asi 6 nebo 7, takže jsem s gagauzštinou přišel do kontaktu až tam, protože rodiče tak doma moc nemluvili. Jazyk mi docela šel, a proto jsem dostával víc úkolů než všichni ostatní, takoví jsme byli asi tři. Dokážeš si představit jak mě to tenkrát asi „bavilo“. Dnes jsem rád, že umím gagauzsky, ale tady v Komratu nebo v práci stejně využívám daleko víc ruštinu.“ Andreyova vzpomínka podává obraz o současné situaci s gagauzštinou ve velkých městech jako je Komrat. Ruština zde hraje hlavní roli univerzálního dorozumívacího prostředku.

Gagauzštinu najdeme hlavně na vesnicích a v menších městech. Starší generaci jí mezi sebou mluví běžně. Generace jejich dětí používá gagauzštinu hlavně pro kontakt s nimi a v případech, kdy je jejich manžel/ka také gagauzského původu. Mladší generace je v kontaktu s gagauzštinou v ideálním případě doma, či ve škole na hodinách jazyka, záleží velmi na jednotlivcích, jaký mají vztah ke svému jazyku, ale celkově hovoří spíše rusky. Zejména lidé na vesnicích využívají podobnost gagauzštiny s turečtinou při studium v Turecku, nebo při hledání práce v Turecku.

Spolky

Zdá se, že po vyhlášení gagauzské autonomie a jejím přijetím Moldavskou republikou o 4 roky později, se snahy o národní obrození gagauzské kultury pomalu ale jistě redukují. V roce 2012 nalezneme dva spolky, o kterých stojí za to mluvit. Prvním je projekt Young Gagauzian Government, který vznikl v roce 2008 jako studentský vysokoškolský projekt na univerzitě v Komratu. Postupem času se vyvinul v plně fungující organizaci, s téměř 30 členy, která se snaží komunikovat a zapojovat se do rozhodnutí gagauzské vlády. Druhým spolkem je organizace Gülly Karanfil, gagauzské spisovatelky, která se snaží o obnovu gagauzského jazyka v plné míře. Skrze své knihy, básně a další různé projekty. Další spolky či organizace jsou velmi roztříštěné, či nemají pevné vedení.

Young Gagauzian Government

Tato organizace vznikla v roce 2008 jako projekt studentů Komratské univerzity. Postupem času se pod vedením Anatolyho D. a Jaroslava B. vyvinula v organizaci, která se hlavní snaží o komunikaci s politiky gagauzské vlády, pochopením aktuálních problémů, které se objevují v gagauzském regionu a větším zapojením mladých lidí do dění v gagauzské autonomní oblasti. V roce 2012 má organizace okolo 30 aktivních členů. Věkové rozmezí se pohybuje od 18 do 30 let. Aktivně komunikují s politiky gagauzské oblasti, pořádají různé sezení s veřejností, aby co nejlépe interpretovali informace, které se dozvěděli.

Vybrané části rozhovoru s představiteli Young Gagauzian Government

Tazatel: „Jak vaše organizace vznikla?“

Dmitri: „V roce 2008 jsme vznikli jako studentský projekt dvou lidí. Po ukončení školy jsme se rozhodli v této činnosti pokračovat. Začátky byly poměrně těžké. Politici na nás koukali úsměvně, zřejmě si mysleli, že jsme jen vtip.“

Tazatel: „Jaké jsou cíle vaší organizace?“

Dmitri: „Jsme hlavně výchovný projekt. Snažíme se spolupracovat s politiky, dostat se více do dění v zemi. Snažíme se, aby mladé lidi zajímalo, co se v jejich zemi děje. Interpretujeme to, co se dovídáme ve vládě. Chceme ukázat naše schopnosti, aby nás politici respektovali. Chceme proniknout do velké politiky a změnit něco v naší zemi k lepšímu.“

Tazatel: „Čeho jste zatím za 4 roky dosáhli?“

Dmitri: „Určitě jsme se zlepšili v komunikaci s politiky a v organizování našich akcí. Dokážeme lépe komunikovat s běžnými lidmi, lépe jim předávat informace, které se dozvíme. Dokážeme organizovat akce i mimo Komrat, téměř všude v autonomii. Bohužel je to velmi těžké, naše organizace nemá moc peněz, takže organizovat takovéto akce častěji je problém. Před čtyřmi lety jsme moc nerozuměli politice, či důvodům, proč je situace v naši zemi taková. Nyní se dokážeme bavit s politiky o těchto problémech, rozumíme jim a sami hledáme řešení aktuálních problémů. Politici s námi nyní mluví jako s lidmi, kteří vědí a rozumí tomu, co se děje. Lidé o nás nyní vědí, dokonce jsme jednou byli pozváni do místní televize na diskuzi.“

Tazatel: „Jaká je struktura vaší organizace?“

Dmitri: „Každý člen má na starostí svůj obor, jako je třeba ekonomika, zemědělství. Často ale pracujeme všichni na jednom problému, nebo ve skupinkách podle toho, kdo čemu rozumí. Řešíme tedy těch problémů více najednou.“

Průkaz člena Young Gagauzian Government

Zdroj: Vlastní foto autora

Gülü Karanfil

Tato spisovatelka gagauzské literatury se před několika lety vrátila zpět do Moldávie, kde se snaží svou prací znovu dostat gagauzštinu do popředí. Vydává pravidelně svá knižní díla, převážně jsou to romány, pohádky pro děti či básně. Aktivně se také zúčastní různých projektů pro podporu jazyka jako například „Zdravme gagauzsky“, kdy se rozdávaly letáky s nejběžnějšími gagauzskými frázemi, pořádá akce, na kterých se hledají nové spisovatelské talenty a aktivně se zapojuje v projektu „Gagauzský kemp“ což by byl dětský tábor, na kterém by se zábavnou formou vyučovala gagauzština.

Vybrané části rozhovoru s Gülü Karanfil

Tazatel: „Co si myslíte o nynější situaci s gagauzským jazykem?“

Gülü: „Je to velká škoda, protože před 30 lety všichni mladí rozuměli gagauzštině. Nevím proč se to děje, ale po tom, co jsme vyhlásili autonomii, by lidé měli vědět víc, ale je to přesně naopak. Ruský jazyk tu začal být mezi mladými módní. Rodiče mezi 40-50 lety si to myslí také, takže děti doma gagauzštinu neslyší a vědí tak málo. Možná nějaké děti chtějí mluvit, ale nemohou, protože jim rodiče nerozumí. Nemluví gagauzštinou jako rodným jazykem a tento řetěz rodič-dítě začal v 80. letech, kdy děti začaly ztrácet jazyk. Lidé začali dávat vlastní řeč na druhé místo a ruštinu na první. Autonomie je tu 20 let, jazyk se znovu učí ve školách, ale výsledky nejsou dobré. Možná kdyby lidé z vlády udělali něco pro podporu jazyka, stimulaci, lidé by uměli lépe.“

Tazatel: „Kdy myslíte, že na tom byl gagauzský jazyk nejhůře?“

Gülü: „Je těžké říct přesné rozmezí. Když byla SSSR, bylo zakázáno hovořit jazykem na školách, ve vládě a každý obyvatel vesnice či města musel umět rusky, když šel vyřizovat něco na úřady. Ale v SSSR byly i plusy, vznikla naše první abeceda psaná v cyrilici, v roce 1961 vláda dovolila studovat vše v gagauzštině. Velice rychle se začali psát knihy v našem jazyce. Po roce a půl však vše skončilo, gagauzské školy i gagauzština jako předmět. Možná kdyby dovolili studovat jazyk, situace by dnes byla lepší. Metodologie jak učit děti, lexikologie, vše by asi vypadalo lépe, na vyšší úrovni. Ale máme zde mnoho let trvající „díru“. Kdyby tady nebyla, jazyk by na tom mohl být o hodně lépe.“

Gülü zde nabídla zkrácený historický přehled o gagauzském jazyku. Důležitý je zde jev ztráty řeči, zejména u mladé generace. Ačkoliv je pozitivní, že pod režimem SSSR vznikla první oficiální psaná verze gagauzštiny, tak ona mezera, která trvala od roku 1962 až do vyhlášení autonomie se negativně podepsala na současném stavu gagauzského jazyka.

Tazatel: „Na co přesně se vaše organizace zaměřuje, jaké projekty pro podporu jazyka organizujete?“

Gülü: „Moje organizace hlavně dělá akce na ochranu a rozvíjení jazyka a kultury. Zaměřujeme se hlavně na tyto dva cíle. Jsme tu již přes dva roky a organizovali jsme několik soutěží v básních. Hlavní myšlenka byla najít nové gagauzské talenty, kteří mohou psát v našem jazyce. Málo lidí dnes umí dobře psát. Další akce měla za úkol obnovit pozdravy v gagauzštině. Udělali jsme letáky, v nich byly psány základní fráze gagauzštiny jako pozdravy, loučení atd… Každé tři měsíce děláme menší akce, kde se mohou setkat lidé se zájmem v gagauzské poezii, prezentovat svojí tvorbu a hovořit s ostatními autory. Máme myšlenku udělat gagauzský kemp. Prostředí, kde by se mluvilo pouze gagauzsky. Všechny cedule, muzika, informace, program i učitelé.“

Plány Gülü a její organizace jsou pro rozvoj gagauzštiny jistě přínosné. Tyto plány však spoléhají na ochotu Gagauzů učit se gagauzštinu a aktivně ji začít používat. Toto, ale naráží zejména ve velkých městěch na výsadní postavení ruštiny a také na současný stav gagauzského školství a potažmo i samotné iniciativy gagauzské vlády.

Tazatel: „Jsou zde i další autoři publikující v gagauzštině?“

Gülü: „Ano, ano jsou tu další. Někteří jsou dobří, jiní o něco méně. Celkově nás je asi 9-10 co nyní píšeme v gagauzštině. Bohužel nás je s časem méně a méně. Všichni stárneme a nových autorů je málo. Proto chceme obnovit jazyk a kulturu. Zaplnit díru, která tu je.“

Tazatel: „Čím si vysvětlujete tento trend? Za režimu SSSR bylo daleko více spisovatelů. Těch, kteří svůj život zasvětili gagauzštině. Nyní při autonomii, při lepších podmínkách, těchto lidí ubývá.“

Gülü: „Když vám něco chybí, tak se snažíte víc, ale teď, když máme autonomii chybí snaha. Když existují problémy co tě tíží, tak jsou básně lepší, mají náboj. Dnes tu chybí taková ta inspirace pro tvorbu, ať básní či knih. Záleží hodně i na situaci. V SSSR třeba vydávali knihy zadarmo a potom dali autorům peníze. Všechno co teď vydám já, je z mých vlastních peněz. Vláda mi nepomohla publikovat nic. Vypadá to, že nikdo nepotřebuje knihy v gagauzštině ani vláda ne. Je teď velice těžké knihy psát a prodat je. Není za to žádné uznání. Hodně lidí ve vládě „brečí“ musíme zachránit jazyk, ale nic pro to nedělají.“

Zde vidíme spokojenost Gagauzů se současnou situací. Snahy získat autonomii byly naplněny a o další rozvoj jazyka se nyní zajímá pouze malé procento intelektuálů a spisovatelů. Snaha vychovat si mladé spisovatele, ketří by tvořili v gagauzštině zatím ovoce nepřináší. Nutnost financovat si svá díla je pro autory další zatížení a zároveň negativní efekt, který ovlivňuje zda-li své dílo v gagauzštině vydají. Postoj gagauzské vlády, která o tomto problému ví ale v podstatě ho neřeší jen dokladá zmražení situace na mrtvém bodě.

Tazatel: „Vydávají se zde v autonomii noviny psané v gagauzštine?“

Gülü: „Ano, jedny ze seriózních jsou Ana Süzü, ale nevycházejí pravidelně, občas za pár měsíců vyjdou. Informace v nich už ale přestávají být pravdivé. Je v nich také mnoho politických informací, jejich stranická agenda atd… Před pár lety se v nich například otiskly i krátké pohádky napsané mladými autory, ale nyní už se to nedělá. Myslím, že pro lidi je těžké číst v gagauzštině, dobře umí starší lidé, ale ti znají cyrilici a nyní je všechno v latině. Mladší moc velký zájem nejeví. A pak je tu mezera pro lidi, kteří neumí číst gagauzsky vůbec, kvůli zákazu během SSSR.“

Gülü Karanfil

Zdroj: http://forum.hunturk.net/rsm/3190-gullu-karanfil-1358451796.jpg

Z informací poskytnutých od spisovatelky Gülü Karanfil je možné vycítit frustraci nad současnou situací užívání gagauzského jazyka. Doba, v které se gagauzština vyučovala trvala sice velmi krátkou dobu, ale dala vzniknout generaci obrozenců, kteří stáli za požadavky Gagauzů na autonomii. Období, kdy se gagauzština neučila na školách, způsobilo velký výpadek a jazyk se zejména v mladších generacích začal vytrácet. Roli hlavního jazyka přebrala ruština a gagauzština ustupovala do pozadí. Tento trend lze sledovat hlavně ve větších městech. Situace, kdy rodiče na své děti mluví pouze rusky je velmi častá a rozhodně gagauzštině nepomáhá. V celém regionu má ruština roli univerzálního jazyka, kterým se dá domluvit všude. Jeden z dalších problému je i nedostatek gagauzského literárního materiálu. Autorů, kteří píšou v gagauzštině je málo a všechny náklady si hradí sami. Přechod z azbuky na latinku situaci s jazykem také nepomohl. Lidé, kteří uměli gagauzštinu číst v azbuce nyní tápou. Gagauzština se dnes učí na školách, ale výsledky zatím nejsou dobré.

Identita Gagauze

Toto je jeden z nejtěžších zkoumaných problémů. Skrze rozhovory a pozorování gagauzského obyvatelstva nelze dospět k jednoznačnému závěru. Gagauzové například oceňují finanční pomoc Turecka, v posledním roce byl například postaven dům pro seniory, ale pokud se téma rozhovoru stočí na Turky, následují vyhýbavé odpovědi či mlčení. Pokud se gagauze zeptáte, ke komu má blíž (Turek, Rus) odpoví jednoznačně Rus. Zejména kvůli ruštině, kterou většina Gagauzů používá. Naopak otázka:„Kam by jsi raději jel pracovat?“ vyvolávala nejčastěji odpověď: „Turecko“. Dotazovaní to vysvětlovali blízkostí turečtiny a gagauzštiny a lepšími pracovními příležitostmi. Gagauz nyní nevystupuje nijak razantně proti moldavské kultuře, ale přímo za Moldavana se nepovažuje. Odkazuje na kulturní zvyky, jazyk a svoji historii. Rozpoznání pravých gagauzských kulturních zvyků je ovšem velice těžké pro zásahy zvyků moldavských, rumunských, ruských a bulharských. Gagauzština je dobrý oddělovací nástroj, ale nynější situace ji spíše utlačuje do pozadí ve prospěch ruštiny. Historie gagauzské menšiny se velice těžko mapuje pro neexistenci gagauzských písemných pramenů.

Pohled Gagauzů na Moldavany

Dnes již Gagauzové problémy s Moldavany nemají v tak velké míře, jako v době tvorby autonomie nebo gagauzského národního obrození. Politická scéna autonomie je čas od času ovlivňována Kišiněvem, ale to především snahou snížit ruský vliv v oblasti. Zde samozřejmě Kišiněv naráží, protože autonomie je pro rusky orientovaná. Tyto problémy se ovšem týkají politiků. Normální lidi tyto problémy neřeší. Například Olga reflektuje: „S Moldavany vycházím dobře. Mám příbuzné v Kišiněvě, párkrát za rok tam jezdím. Všichni mluvíme rusky, takže se dorozumíme. Myslím, že jedinej kdo má asi nějaký problém jsou politici…“. Další člen klubu angličtinářů uvádí: „Jediný co mi trochu vadí je jazyk. Když jsem chtěl v létě sehnat práci, tak mi všude řekli, že musim mluvit moldavsky, přitom rusky rozuměli taky. Todle moc nechápu. Pro mě je prostě moldavština těžká, doma tím nikdo nemluví, ve škole jsem to sice učíl, ale moc mi to nešlo.“

Pohled Moldavanů na Gagauze

Moldavané na Gagauze nahlížejí v celku neutrálně. Situace se po umožnění autonomie uklidnila a žádné větší problémy nenastaly. Daleko větší starosti má Kišiněv s Podněstřím. Ačkoliv mohou politici mít připomínky proti Gagauzům kvůli vztahům s Rusy, tak normální lidé tyto problémy neřeší. Sergej řidič autobusu uvádí: „Jezdim do Komratu dost často, ale musiš si uvědomit, že jsou to v podstatě stejný normální lidi jako my. Mají tu autonomii ale stejně se mnou mluví všichni v Komratu co znám rusky. Problémy byly před pár lety, ale u hranic s Podněstřím to bylo o hodně horší.“

Pohled Turků na Gagauze

Náhledy Turků na Gagaze nejsou jednotné. Někteří Turci mají alespoň základní znalost dané problematiky a pojem Gagauzové pro ně není cizý, např. Efsane: „Znám pár gagauzských přátel. Jeden je na Ukrajině a pár dalších z Gagauzska. Mám nějaké informace a mohu najít další v turečtině nebo ruštině.“. Gökçen z Izmiru uvádí: „Vím, že mají samosprávné uzemí v Moldavské republice. Jejich původ dosud není jasný. Někdo tvrdí, že jsou Bulhaři co si osvojili turecký jazyk. Jiní zase, že byli lidé turkického původu, kteří přijali křesťanství. Jejich řeč je opravdu podobná naší..“. Další naopak o Gagauzech pouze slyšeli z doslechu, jak například dokazuje Oğuzhan: „O Gagauzech jsem slyšel, ale žádné neznám. Moc toho o nich nevím.. Myslím, že žijou na severo-západě v Thrákii.“. Je tedy težké zformulovat všeobecný názor tureckého obyvatelstva.

Závěr

Stežějním cílem práce bylo zjistit současnou situace Gagauzů v jejich Gagauzské autonomní oblasti v Moldavské republice. Tato problematika se zaměřovala především na současnou situaci v oblasti náboženství, jazyka, folklorních/kulturních akcí a hnutí, které aktuálně probíhají. Současná situace v autonomii by se nyní dala označit jako stabilní. Obrozenecké snahy dnes již nevystupují v takové míře jako v 90. letech. Gagauzové jsou nyní se svým statusem autonomie spokojeni. Pro Gagauze také probíhají důležité, většinou ekonomicko-finanční vztahy s Ruskem a Tureckem. Nábožensky jsou Gagauzové ustáleni v pravoslaví, ale jisté procento drží protestantismus. Začínají se objevovat i další církve jako Adventisté sedmého dne apod. O současné střední a mladé generaci lze prohlásit, že jsou nábožensky „chladní“. Různé národnostní spolky sice existují, ale většinou nemají pevné vedení, či se jejich snahy po vzniku autonomie velmi redukovaly. V rámci správního centra Komratu lze zmínit organizaci Young Gagauzian Government, která se snaží přiblížit politiku autonomie běžným občanům a zapojit více mladých lidí do problematiky autonomní oblasti. Jazyková situace v Gagauzské autonomní oblasti je jedna z nejzajímavějších zkoumaných problematik. Gagauzština jakožto turkický jazyk získala svoji psanou formu až v roce 1957 a s abecedou psanou v cyrilici. Následující roky se gagauzský jazyk na školách neučil a tuto prázdnotu zaplnila z velké části ruština. Gagauzština se stává nástrojem pro národní obrozence a plně se objevuje v rámci autonomie jako jeden z úředních jazyků. Avšak přichází také změna písma na latinku. Přesto je gagauzské školství organizováno v ruštině. Ruské historické ovlivnění je velmi cítit a ve velkých městech gagauzština prohrává s ruštinou. Na vesnicích a v menších městech se lze setkat s gagauzštinou ve větší míře. Tento jazyk je pro svou příbuznost s turečtinou využíván zejména gagauzskými studenty, kteří studují v Turecku, či Gagauzy, kteří se v Turecku snaží najít práci. Celková situace v autonomii se stále vyvíjí a jistě by měla být předmětem dalšího zkoumání. Jazyková situace je velmi zajímavá a z hlediska dalšího zkoumání velmi důležitá. Dále doposud neobjasněný historický původ Gagauzů nechává otevřené dveře pro další výzkumy této zajímavé etnické minority.

Seznam použitých zdrojů

  • HORÁK, Slavomír. Z dějin moldavských Gagauzů. In: Nový Orient, 2005, roč. 60, č. 2, s. 27-30. ISSN 0029-5302.
  • HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.
  • PUTINĂ, Natalia. The Role of the Geopolitical factor in the formation of Gagauzian autonomy within the republic of Moldova. Annals Of University Of Oradea, Series: International Relations & European Studies [serial online]. January 2010;(2):131-146. Available from: Academic Search Complete, Ipswich, MA. [cit. 29-03-2013]. ISSN 20671253
  • PUTINĂ, Natalia. The Socio-political dilemas of integration of Gagauz in republic of Moldova. Eurolimes [serial online]. September 2, 2011;:163-178. Available from: Academic Search Complete, Ipswich, MA. [cit. 29-03-2013]. ISSN 18419259
  • VARZARI A, KHARKOV V, VADIMSTEPANOV V, et al. Searching for the Origin of Gagauzes: Inferences from Y-Chromosome Analysis. American Journal Of Human Biology [serial online]. May 2009;21(3):326-336. Available from: Academic Search Complete, Ipswich, MA. [cit. 29-03-2013]. ISSN 10420533
  • VARSAHR A, SPITSYN V, SHEREMETYEVA V. Genetic Demographic Survey of the Gagauz Population of Moldova. Russian Journal Of Genetics [serial online]. September 2003;39(9):1061-1069. Available from: Academic Search Complete, Ipswich, MA. [cit. 26-05-2013] ISSN 10227954

Obrázky ke Gagauzské autonomní oblasti

Poznámky

Teorie o původu Gagauzů na základě studia Y-chromozomální DNA (zajímavý pro tuto práci je především závěr)Searching for the Origin of Gagauzes: Inferences from Y-Chromosome Analysis. ALEXANDER VARZARI, AMERICAN JOURNAL OF HUMAN BIOLOGY, 2008

Gagauzové v Moldávii http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki/doku.php?id=gagauzove_v_moldavii

O Gagauzech v Evropě (anglicky) One Europe, Many Nations: A Historical Dictionary of European National Groups. http://books.google.cz/books?id=NwvoM-ZFoAgC&lpg=PA272&dq=gagauz%20ukraine&hl=cs&pg=PA272#v=onepage&q=gagauz%20ukraine&f=false

Pracovní migrace Gagauzů (rusky) 76145522-2006-gastarbayterstvo-selskikh-gagauzov-masshtaby-i-pritchiny-razvitiya.pdf

Článek v Novém Orientu - gagauzove2005.pdf Sergej: Čím si vysvětlujete tento trend? Za režimu SSSR bylo daleko více spisovatelů, těch, kteří svůj život zasvětili gagauzštině. Nyní při autonomii, při lepších podmínkách, těchto lidí ubývá.

1) PUTINĂ, Natalia. The Socio-political dilemas of integration of Gagauz in republic of Moldova. Eurolimes [serial online]. September 2, 2011;:163-178. Available from: Academic Search Complete, Ipswich, MA. [cit. 29-03-2013]. ISSN 18419259
2) VARSAHR A, SPITSYN V, SHEREMETYEVA V. Genetic Demographic Survey of the Gagauz Population of Moldova. Russian Journal Of Genetics [serial online]. September 2003;39(9):1061-1069. Available from: Academic Search Complete, Ipswich, MA. [cit. 26-05-2013] ISSN 10227954
3) KING, Charles. The Moldovans: Romania, Russia, and the Politics of Culture [online]. Hoover Press, 1999. 304 s. [cit. 2013-04-15]. ISBN 0817997938. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=IVV9pZKrP2sC&lpg=PA266&ots=2awG_2nTtM&dq=charles%20king%20gagauz%20chapter&hl=cs&pg=PA209#v=onepage&q=charles%20king%20gagauz%20chapter&f=false
4) HORÁK, Slavomír. Z dějin moldavských Gagauzů. In: Nový orient, 2005, roč. 60, č. 2, s. 27-30. ISSN 0029-5302
5) KING, Charles. The Moldovans: Romania, Russia, and the Politics of Culture [online]. Hoover Press, 1999, s. 209-222. [cit. 2013-04-15]. ISBN 0817997938. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=IVV9pZKrP2sC&lpg=PA266&ots=2awG_2nTtM&dq=charles%20king%20gagauz%20chapter&hl=cs&pg=PA209#v=onepage&q=charles%20king%20gagauz%20chapter&f=false
6) , 8) PUTINĂ, Natalia. The Role of the Geopolitical factor in the formation of Gagauzian autonomy within the republic of Moldova. Annals Of University Of Oradea, Series: International Relations & European Studies [serial online]. January 2010;(2):131-146. Available from: Academic Search Complete, Ipswich, MA. [cit. 29-03-2013]. ISSN 20671253.
7) Podněsterská moldavská republika je nezávislý stát, který se odtrhl od Moldavské republiky. Tento stát však uznaly pouze útvary, které sami mají sporné postavení, jsou to Náhorní Karabach, Jižní Osetie a Abcházie.
9) HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005, s. 173-174. ISBN 80-7367-040-2.
10) Haplotyp je skupina alel na jednom chromozomu, které jsou na potomky přenášeny pohromadě. Nejčastěji se používá při studiu dědičných chorob, či při snaze určit původ.
11) Varzari Alexander, Kharkov Vladimir, Vadimstepanov Vadim, et al. Searching for the Origin of Gagauzes: Inferences from Y-Chromosome Analysis. American Journal Of Human Biology [serial online]. May 2009;21(3):326-336. Available from: Academic Search Complete, Ipswich, MA. [cit. 29-03-2013]. ISSN 10420533
12) , 13) , 14) , 15) , 16) HORÁK, Slavomír. Z dějin moldavských Gagauzů. In: Nový orient, 2005, roč. 60, č. 2, s. 27-30. ISSN 0029-5302.
gagauzove.txt · Poslední úprava: 06. 04. 2019 22:50 autor: kokaisl


Chcete studovat obor
Hospodářská a kulturní studia?

Klikněte a seznamte se