Pro náš výzkum jsme si vybraly světové náboženství judaismus. Chtěly bychom poukázat na odlišnosti u konvertujících a nekonvertujících židů a zaměřit se nejen na dodržování tradic, ale celkově na pojetí a vnímání jejich víry. Judaismus je náboženství přitahující pozornost nejen výzkumníků. Svou dlouhou a odlišnou tradicí, než na kterou jsme zvyklí, odlišným vzhledem ortodoxních věřících, odlišnými stravovacími návyky a dodržováním jiných svátků, pogromy za druhé světové války - to všechno jsou důvody, proč je pro nás judaismus tak lákavý a zajímavý. Právě proto se stal tématem naší práce.

JAKÝ JE ROZDÍL V POJETÍ VÍRY KONVERTUJÍCÍCH A NEKONVERTUJÍCÍCH ŽIDŮ?

Náš výzkum jsme založily na kvalitativní metodě. Snažily jsem se o hlubší proniknutí do zkoumané otázky.

Jako první z technik, které jsme využily, bylo studium odborné literatury a internetu, kdy jsme si data snažily ověřovat, protože jsme si vědomy toho, že ne vždy se na internetu dostaneme k pravdivým informacím. Internet nám velice pomohl, protože jsme díky němu získlaly kontakty na naše respondenty.

Další technikou bylo polostandardizované interview. Tato metoda se nám velice osvědčila svou efektivností, rychlostí a pravdivostí. Další nespornou výhodou tohoto rozhovoru je i přímý kontakt respondenta a tazatele, kdy navzájem můžeme pozorovat jak mimiku, reakce, tak i způsob projevu (nervozita, roztržitost, jistota, hrdost…). Při rozhovorech, které jsme vedly s našimi respondentkami panovala klidná a přátelská nálada.

Pozitivem zajisté bylo i to, že jsme s respondetkami byly o samotě a tak mohly v klidu mluvit o svých náboženských přesvědšeních a nikdo je za nic nekritizoval.

Mnoho knih o židovském náboženství zmiňuje možnost konverze. Nenarazily jsme však na literaturu, která by se výslovně zabývala rozdíly mezi konvertujícími a nekonvertujícími židy. Zde jsou knihy, které se alespoň několika řádky k tématu našeho výzkumu vyjadřují: Schubert, K.: Židovské náboženství v proměnách věků, Praha, 1999 V této knize se autor zabývá konvertujícími židy hlavně v biblické době. Cizince, hebrejsky ger, konvertity, neboli proselyty museli mít židé ve stejné vážnosti jako sebe samé. Mírný rozdíl byl mezi těmi, kteří sice k náboženství tíhli, ale zůstali neobřezáni a mezi těmi, kteří se stali plnověrnými (proselyté spravedlnosti). Schubert upozorňuje také na to, že byly doby, kdy židovství provázela nemalá misijní aktivita. Konvertité byli podrobováni zkoušce rabína, který je upozorňoval na utlačování národa a veškerá nebezpečí. Ortodoxní židé neočekávali, že by proselyté stáli za svou vírou i v době ohrožení. Nicméně podle knihy existují i díla, která zaujímají k proselytům vyloženě pozitivní postoj. Za zmínku stojí Moudrost volá, Svědectví 21 rabínů, Ostrava, 2007. Tato kniha se však věnuje hlavně ortodoxním židům, kteří v průběhu života konvertovali na víru křesťanů.

Problém konverze k judaistickému náboženství neboli „gijur“ zmiňují stránky Wikipedie [online]. 1995 [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Judaismus> .

Je zde popsán proces, který řídí především náboženský soud. Jsou tu také uvedeny všechny důsledky pro každého, kdo se rozhodne stát se židem. Nicméně podle těchto internetových stránek se ortodoxní judaismus i Izrael staví ke konvertujícím odmítavě. Stránky Encyklopedie [online]. 1999 [cit. 2009-03-07]. Dostupný z WWW: <http://encyklopedie.seznam.cz> také popisují proces konverze. Stejně jako předchozí zdroj upozorňují, že na konvertujícího člena židovské obce nenahlížejí halachičtí jako na sobě rovného a plně ho mezi sebe nepřijmou. Zde je odkaz na další stránky související s naší výzkumnou otázkou: David Duke Talmudistou [online]. 2000 [cit. 2009-30-08]. Dostupný z WWW: <http://www.nazorne.cz/clanky/david-duke-talmudistou>. Autor těchto internetových stránek vychází z knihy Moje probuzení Davida Duka. Souhlasí s Dukeho názorem, že konvertovat k judaismu není, na rozdíl od křesťanství, lehké, konverze může trvat několik let a rabín si odmítavým postojem zájemce zkouší. Souhlasí také s názorem, že pro židy je náboženství posvátné a není pro ně důležité získávat co nejvíce stoupenců. Nicméně kritizuje názor o podřadnosti konvertitů. Naopak je podle autora uloženo, že člověku, který konvertoval, se „podřadnost“ nesmí připomínat. Důkazem je podle něj například to, že konvertité jsou i mezi rabíny.

Termín judaismus označuje nejstarší monoteistické náboženství na světě, ale také kulturní, filosofickou a společenskou tradici židovského národa. Ačkoliv hlavním centrem tohoto náboženství je Izrael, nejvíce židů nalézáme v USA. Judaismus vychází stejně jako křesťanství z Bible, přesto je jejich kultura odlišná. Ve světě nacházíme mnoho židovských diaspor, které se tvořily při častém pronásledování židovských věřících. Snaha o vytvoření vlastního státu vedla k nemalým střetům s muslimy. Judaismus nepatří mezi misijní náboženství. I přes nebezpečí, kterým si židé v minulosti procházeli, a které je hluboce stmelovalo, ani toto náboženství není jednotné a můžeme ho rozdělit do několika skupin. Jsou to sefardi, židé západního ritu, žijící do roku 1492 ve Španělsku. Poté se rozšířili a vytvořili diaspory, dnes žijí hlavně v Izraeli. Jejich jazykem je ladino, tedy kombinace hebrejštiny a staré španělštiny. Dále to jsou aškenázové, kteří pocházejí ze střední a východní Evropy a jejich jazykem je jidiš. Můžeme dále vyčlenit falaše, tedy židovskou komunitu v Etiopii, či karaimy, které najdeme na Krymu a v Litvě.

Dějiny judaismu sahají až do 2. tisíciletí př.n.l. a tvoří historický základ mnoha jiných náboženství. Příběh Židů je započat v Uru v Mezopotámii a je přiblížen v hebrejské části Bible nazvané Pentateuch (Pět knih Mojžíšových). Za zakladatele judaismu je jako hlavní považován Abrahám, který vyhlásil základy monoteismu, a dále pak také Izák a Jákob. Ve svých každodenních modlitbách se Židé prohlašují za syny Abraháma, přítele Božího, jehož národ se nazývá Izrael, podle jména, které dal Bůh Jákobovi. Kolem roku 1800 př.n.l. přešel Abrahám se svými lidmi do Kanaánu - Země zaslíbené - později známé jako Palestina a mající zhruba rozlohu dnešního Izraele. V období hladomoru nalezli útočiště v Egyptě, kde byly dobré podmínky, ale kde také později, z důvodu politických změn, upadli do otroctví. Kolem roku 1250 př.n.l. vyvedl Mojžíš potomky Jákobových synů z Egypta - tzv. exodus - během této pouti pouští Bůh praotců zvaný Jahve uzavřel s Izraelity smlouvu na hoře Sinaj. Smlouva byla zachycena v textu deseti přikázání, vyrytých Mojžíšem do kamenných desek a zpečetěna krví oběti. Izraelský Bůh se zjevil jako Stvořitel vládnoucí nad celým světem a od této chvíle byla národní identita Izraele neoddělitelně spjata s jejich náboženstvím. Mojžíš sám do zaslíbené země nevstoupil. Národ přivedli do země Jozue a soudci jako Bohem nastolení vůdci. Federaci vystřídalo království, soudce vystřídali králové. Mezi ty nejznámější patří David, který roku 1000 př.n.l. dobyl Jeruzalém, a Šalamoun, který vysvětil První Chrám a uložil do něj pověstnou Archu úmluvy. Po Šalamounově smrti se však království rozdělilo na dvě menší – na severu to bylo Izraelské království s hlavním městem Samaří a na jihu Judské království s hlavním městem Jeruzalémem. Po vpádu Asyřanů a Babyloňanů mluvíme o tzv. zajetí asyrském a babylonském. Velmi záhy však Palestinu okupovali i Peršané, Řekové a Římané a její obyvatelé byli znovu a znovu posíláni do vyhnanství. A tak Židé ztratili svou samostatnost na období dlouhé 2000 let a stali se rozptýleným národem. Nicméně kamkoli přišli a jakkoli trpěli, byli si vědomi svého údělu a zachovali si svou rasovou, kulturní a náboženskou identitu. Židovský národ byl po dlouhá léta krutě pronásledován. Každé historické období dává za vznik několika velkým židovským centrům, která se v souvislosti s pronásledováním Židů přemisťovala. I dnes lze hovořit o tzv. diaspoře - rozptýlení židovského národa po celém světě. Zhruba šest milionů Židů žije v USA, dva miliony v Izraeli a čtyři miliony jsou rozptýlené po celém světě především v Rusku a východní Evropě. Jako důsledek druhé světové války se roku 1948 zrodil malý stát Izrael. Byl vytvořen, aby konečně zajistil Židům stálou a bezpečnou vlast. Krátká historie státu Izrael přinesla ekonomický zázrak, ale i urputné boje o uznání, identitu a o přežití.

Tradice a svátky tvoří významnou část židovské kultury, a to již od biblických dob. Vycházejí ze Zákona a později byly přesně definovány rabínskou praxí. Místní tradice a zvyky se návštěvníků země příliš netýkají, pokud je oni sami nebudou chtít zkoumat. Neplatí to však pro svátky, které jsou závazné pro celou zemi a mají dopad i na turistický ruch. Pochopitelně je nebudete nuceni slavit, ale veškeré dění se točí kolem nich a nějakým způsobem se to dotkne i vás. Některé ze židovských svátků mají pevné datování podle židovského kalendáře a jiné jsou pohyblivé, závislé na měsíčních úplňcích. Vzájemně se od sebe dost liší, ale všechny mají shodně připomínat důležité okamžiky historie národa a náboženské dědictví jeho kultury. V průběhu jejich konání jsou cizinci většinou vítáni, i když se jich většina pravidel a zvyklostí netýká. Některé zákazy však platí pro všechny a je dobré je respektovat jako výraz úcty k bohaté a krásné tradici. V pražské Židovské obci jsou v dodržování svátků mnohem benevolentnější. Podle paní Alžběty je zde dost málo židů, kdyby měla přísná pravidla odehnat tu malou část věřících, která se zde nachází, zřejmě by tu nikdo nezůstal. Židé tedy musí sami uvážit, do jaké míry je pro ně důležitá víra, aby kvůli ní mohli obětovat život nesvázaný židovskými pravidly. Vyjmenujme nyní alespoň některé z významných svátků:

Třicet devět zakázaných prací je soubor činností, které je zakázáno provádět o šabatu a většině židovských svátků. Systém 39 zakázaných prací byl ustanoven, aby se zabránilo sporům a výkladům o to, co může být považováno za práci a co nikoli. Normou se stala podmínka, že činnost musí být v Tóře označena jako práce. Při posuzování toho, co je považováno za práci a co nikoli, tedy nehraje roli fyzická námaha, kterou člověk při dané činnosti vykoná. Systém byl nadále rozpracován, a to až do dnešních dnů. Kromě tohoto základního seznamu existuje řada dalších činností, které jsou buď zakázány nebo nedoporučeny a člověk by se jim měl o šabatu vyhnout, ať už z důvodu obavy, že by mohlo dojít ke skutečnému porušení zákazu práce, nebo z důvodu znevážení šabatu.39 zakázaných prací se během několika let rozšířilo o desítky dalších zákazů. Někteří židé chápou stejně zákaz používání ohně, jako zákaz používání elektriky. Judaismus si vytváří tzv. „oprátku„. Obě respondentky se shodly, že díky moderní vyspělé technice je možné skloubit víru s příkazy a zákazy. Vzniklá oprátka pro ně takovou přítěží není. V případě ohrožení zdraví, nebo života, platí pravidlo „záchrana života odsouvá šabat“, podle kterého je nutné kteroukoli z těchto prací nebo činností provést za účelem záchrany lidského života.

připravený stůl pro sederovou večeři

Tento biblický svátek připomíná odchod Židů z Egypta (židovské Velikonoce) a darování Tóry, což jsou dva důležité momenty židovství. Symbolem Pesachu je Maca - nekynutý kléb. Macesy se pečou z mouky a vody. Trvá-li hnětení těsta méně jak 18 minut, nemůže Chámec (kynutý chléb vzniknout) . Jiný chléb se o Pesachu nejí. Macesy připomínaly východ z Egypta, v tom spěchu nebyl čas na vykynutí těsta. Pesach začíná domácím obřadem seder - doslova „pořádek, uspořádání“, je označení pro slavnostní večeři pro první noc(i) svátku Pesach. Základem sederu je biblické nařízení učit děti o významu vysvobození židovského národa z egyptského otroctví. Paní Helena má 3 malé děti, čtení z biblických knih a učení o historii jejich národa je podle ní nezbytné. Dítěti se musí víra vštěpovat od mala, nenásilnou formou.

Příkazy, které se musí splnit o sederu: • konzumace macesů • předčítání Hagady a Halelu • vypití čtyř pohárů vína • konzumace maroru (hořké byliny)

Šofar vyrobený z beraního rohu

„Hlava roku“ je vlastně Novým rokem. Říká se mu také „Den soudu“= den stvoření člověka. Podle rabínské tradice jím začíná období, v němž Hospodin rozhoduje o osudu každé lidské bytosti, neboť právě v tento den Hospodin stvořil svět.Na Nový rok- studují Tóru, odpolední spánek není vítán. Významnost a závažnost dne je vyzdvižena bílou barvou, která v judaismu symbolizuje nevinnost a čistotu. Bílou barvou je vyzdobena synagoga (parochet je z bílého hedvábí, damašku či sametu, obdobně jako stůl na bimě) a chodí v ní oblečeni lidé.

Večeře se skládá z jídel které vytvářejí symboly: - jablko namočené do medu-sladký nový rok - rybí hlava- pro příští rok chceme být hlavou a ne ocasem

Suka

Původně měl odlišný charakter, neboť jím končil v Izraeli zemědělský rok. Proto se mu dodnes říká také Svátek sklizně. Během něj přinášeli Židé obětiny do jeruzalémského Chrámu. Později se však stal především připomínkou putování Židů po poušti a přebývání v provizorních obydlích (suka); proto je pro tento svátek typické pobývání v provizorních chýších, které spatříte po celé zemi.V Tóře se píše, že 1 den Židé odešli z Egypty a usídlili se v místě Sukot, stavili si chýše, opustili jistotu otrocvtí a přesouvají se do chýší, kde jíme, učíme se a spíme… Stánek (suka) se staví buď z větví a několika tyčí v bytě nebo, kde je to možné, blíže přírodě - na zahradě. Zde se mají během svátku podávat jídla. Stánek lze také použít ke studiu či hraní. Při svátku hraje velmi důležitou roli společenství. Mnozí zvou nejen dobré přátele, nýbrž podle tradice také osamělé či chudé, aby se s nimi o svátku radovali. Z pohledu respondentek, tento svátek využívají zejména děti , pro které suka představuje něco, jako stan, kam se mohou schovat před „realitou“, učí se zde či si jen hrají s přáteli. Někteří si postaví pouze malou suku, jako symbol svátku, neboť nemají dostatečné prostory pro postavení tak velké suky, jak jak je od pradávna typické.

Zapálená Menora

Chanuka neboli „Zasvěcení“ je osmidenní svátek. Původně připomínal vítězství makabejských povstalců nad Římany, jež skončilo znovudobytím Jeruzaléma, vysvěcením Chrámu a opětovným vznikem samostatného židovského státu. S těmito událostmi se pojí příběh o nalezení jediného džbánku rituálně čistého oleje, potřebného pro chrámový svícen k posvěcení Chrámu bylo tehdy zapotřebí rituálně čistého (košer) oleje, jehož bylo velmi málo. Zbytek, který zůstal k dispozici, však zázračným způsobem vystačil po osm dní. Proto se o tomto svátku používá zvláštní svícen s osmi svícemi a svíce zvaná šamaš. V době, kdy světla hoří, panuje odpočinek od práce a je třeba se vyhýbat sporům. Svícen postavíme na dobře viditelné místo, tam kde je to možné ho položíme do domu či branky.Zapalování doprovází vždy recitace požehnání. Celkově je pro osm dní Chanuky příznačná radostnost a velká družnost. Domácí oslavu provázejí písně a hry. Lidé si dávají dárky, zvláště dětem. K připomínce zázraku s olejem se podává olejové pečivo. Když se řekne slovo Chanuka, paní Alžběta i Helena, si vybaví Vánoce. Nemají důvod slavit naše typické české Vánoce, které jim nejsou nijak blízké a nevěří na ně.

Židovské tradice a zvyky jsou pro mě, ateistku, velmi zajímavé. Velmi mě zaujalo, jak pečlivě mají sestavený životní cyklus, co se týče tradic a zvyků. Během života procházejí mnoha obdobími a pečlivě skládají zlomky svého náboženského života do ucelené mozaiky.

Náboženský život každého žida začíná již osmý den po narození, a to obřízkou.

Při obřízce se používá praktika Mecica be-pe („sání ústy“), při které mohel po provedení obřízky odsává krev z rány a jejího okolí. Mohel potom vyplivne krev do nádobky.

Odsávání krve z ran ústy bylo až do novověku běžnou lékařskou praktikou, a to i v tomto případě. Mecica byla tímto způsobem prováděna až do 19. století, kdy došlo k prvnímu plošnému zákazu jejího vykonávání - ve Francii.

Dále existovala obava, že tímto způsobem může dojít k přenesení nemoci z mohela na dítě (jako např. virus Herpes), což je dnes suplováno tím, že mohel používá k provedení mecicy buďto tampón nebo skleněnou trubičku s tampónem uvnitř a tak nedojde k přímému kontaktu úst mohela s ránou. V některých ultraortodoxních komunitách je ale mecica stále prováděna tradičním způsobem. Pokud je v rodině hemofilie, obřízka se neprovádí.

Chlapec je považován za dítě (z náboženského hlediska) do svých třinácti let, dívka do dvanácti. Tento věk byl vybrán proto, že v něm jsou děti již schopny nést alespoň částečně odpovědnost za své činy – minimálně co se týče náboženského života.

Třináctiletý chlapec tak podstupuje obřad bar micva, kdy je poprvé vyvolán k Tóře, dostává svůj talit a tfilin a stává se nábožensky způsobilým, tj. povinným vykonávat všechna přikázání Tóry a žít podle nich.

Svatbu provádí rabín. Nevěstě je dána svatební smlouva – ketuba – kterou opatruje po celou dobu trvání manželství.

Ketuba je dnes spíše formalitou, nicméně často je brána jako regulérní smlouva týkající se věna, majetku nevěsty, jakož i majetku ženicha, společného majetku snoubenců a majetku, který má právo nevěsta si odnést v případě rozvodu.

Svatba se provádí pod baldachýnem – chupou – bývá zvykem, že chupu drží čtyři svobodní mládenci. Nevěsta sedmkrát obejde ženicha, poté započne samotný svatební obřad. Ženich navlékne nevěstě prsten na ukazováček a dá jí napít vína. Na konci obřadu ženich rozdupne sklenici, což je obřad, který připomíná zničení Chrámu. Poté započne všeobecné svatební veselí.

Zesnulý je pohřben v rakvi, nebo pouze zahalen do svého talitu, oblečen v bílém pohřebním rubáši, nazývaném kitl. Zpopelňování je zakázáno. Na hroby je zvykem dávat místo květin a svíček (jak je obvyklé v Evropě) kamínky, ke hrobům významných učenců se pak připojují i přání nebo prosby napsané na kousku papírku. U hrobů takových významných autorit se pak pořádají i modlitby při výročí jejich smrti.

Když členové bratrstva oznámí úmrtí, je jejich úkol vykopat hrob a vyrobit rakev z nehoblovaných prken. Nastává chvíle, kdy bratrstvo omývá zemřelého. Platí zásada, že omývání muže přísluší pouze mužům a omývání ženy jen ženám. Tuto fázi doprovází motlitba seskládaná z veršů Bible. K omývání je používána teplá voda s rozmíchaným vejcem, symbolem života. Součástí je i čištění nehtů a česání vlasů, ke kterému se používají speciální stříbrné nástroje. Na konci očisty je tělo pokropeno vínem. Poté je mrtvý oblečen do zvláštních kalhot, košile, ponožek, čepice, rubáše a pásku.

Judaismus určuje, že se do rakve nesmí vkládat šperky ani květiny a nesmí být patrný rozdíl mezi bohatým a chudým, a tak mají všichni pohřbení bez výjimky stejné oblečení, ze stejného důvodu se nehoblují prkna, z kterých se vyrábí rakev.

Asi největší znak židovské domácnosti je kuchyně.

Judaismus velmi přesně na základě biblických veršů i závěrů z nich odvozených pečlivě vyvodil povolená a nepovolená jídla. Souhrn těchto zásad se nazývá kašrut, od slova kašer (tedy to, co je vhodné k jídlu).

Protože judaismus zapovídá smísení masa a mléka (a to za všech okolností), nacházejí se ve zbožných židovských domácnostech většinou dvě až tři soupravy nádobí a příborů, a to na pokrmy mléčné a masité (třetí se používá zvlášť na Pesach). Stejně tak bývají v této domácnosti dvě ledničky a pokud možno i dva oddělené dřezy.

Zvířata, která jsou košer (vhodná k jídlu) jsou velmi přesně vyjmenována v Bibli.

• Ze savců to jsou ta zvířata, která mají rozpolcená kopyta a přežvykují (skot, skopové)

• Z ryb to jsou ty, které mají ploutve a šupiny (všechny kromě paryb, chobotnic, mlžů apod.)

• Z ptáků se musí jednat o povolené druhy (nejsou povoleni dravci, mrchožrouti apod.; povolena je drůbež a holubi)

Každé zvíře, které splňuje podmínky Tóry, ještě nemusí být košer k jídlu – je potřeba, aby bylo poraženo rituálně správným způsobem, které se provádí tak, že řezník přetne jediným tahem dokonale nabroušeného nože krční tepny zvířete, které tak během několika vteřin umírá a je z něj odstraněna většina krve. Zbylá krev, kterou Tóra zapovídá jíst, je odstraněna při nasolování masa.

Paní Alžběta působí jako sekretářka rabinátu v Židovské obci. Ve svých 20 letech konvertovala dobrovolně k judaismu. Cestu k víře si nacházela už od 14 let, kdy navštěvovala kurzy tance a zpěvu právě na Židovské obci. Dnešní moderní společnost jí víru velice usnadňuje, díky technickým vymoženostem jí nic nebrání dodržovat naplno Šabat (např. když si chce číst, má předem nastavenou lampičku na hodinu, kterou chce, výtahy jim v domě jezdí pořád a v každém patře zastavují…). Alžběta tvrdí, že pokud člověk opravdu věří, nedělá mu problém vzít si na dovolenou 30kg košér jídla - víra je pro něj přednější. Už na vysoké škole si nosila krabičky s vlastním, předem připraveným jídlem a okolí ji vždy respektovalo.

Přestože jsou mylně označováni Židé za národ „vyvolený“, v hebrejštině toto označení znamená spíše národ „oddělený“Je to vykládáno tak, že Židé mají trochu jiné úkoly na světě - dítě už se rodí s určitým údělem a povinnostmi. Záleží na člověku samotném, jestli se plně tomuto poslání oddá a není pro něj problém dodržovat veškeré zvyky a tradice, jak uvádí Tóra, nebo jestli se v určitých věcech poddá společnosti a židovské zvyky dodržuje jen z části. Každopádně v pražské židovské čtvrti není nikdo nucen striktně dodržovat veškerá pravidla židovství. Podle rabína by nucení k úplnému dodržování zvyků odehnalo Židy z obce, neboť ortodoxních Židů je zde pouze 60, což není zrovna velké číslo. Jestli si chtějí udržet mladé generace, musejí být občas benevolentní.

Při sňatku nikdo nikomu nepřikazuje, koho by si měl vzít - alespoň ne v Čechách. Většinou ale právě kvůli sňatku lidé konvertují - aby mohli mít svatbu podle židovských tradic. Občas by ale mohl vzniknout problém, a to v případě, kdy by matka nabyla židovka a vzala si žida. Jelikož se židovství dědí po matce, mohl by nastat problém umístit děti do židovské školky či školy, neboť židovské děti jsou zde samozřejmě upřednostňovány.

Na otázku, zda se někdy setkala s tím, že by někdo nechtěl být židem, nám paní Alžběta odpověděla - „Ano, jeden případ se teď zrovna řeší“. Ale židovství se člověk nezbaví - buď se v tom člověk narodí, nebo ne. Rodiče by měli respektovat děti a netlačit je do víry, aby si ji naopak neznechutili tím, že budou zavřeni doma. Rodina je důležitější než víra. Pokud by se tedy její dítě rozhodlo být např. křesťan, pochopila by to i přesto, že jí křesťanství ani křesťanské svátky nic neříkají, sama je neslaví.

Paní Helena učí na židovské škole, je ortodoxní židovka, má 3 děti. Vyrůstala v židovské rodině, avšak během svého dětství nedodržovala tak přísná pravidla jako nyní. V minulosti židé raději mlčeli o své identitě, dnes pro ně není problém říkat: „Jsem Žid“. Jíst vepřové maso pro ně nebyl problém, stejně tak slavit české Vánoce u dědečka. Až když paní Helena dospívala, sama si uvědomovala podstatu víry a s ní spojené dodržování určitých zvyků. Místo Vánoc u dědečka začala slavit svátek světel - Chanuku, místo Velikonoc - Pesach. Je pak na každém člověku, do jaké míry je ochoten oddat se víře.

Na otázku, jestli ji víra nějak omezuje, nám nejprve striktně odpověděla, že ne! Později, když se rozpovídala, říkala, že ji samozřejmě omezuje, ale víru a přísné dodržování zvyků a tradic bere jako součást svého života. Dlouho prý přemýšleli, jestli se má brát jako zákaz používání elektřiny (např. na Šabat, i když v Tóře je uvedeno pouze nezapalovat oheň). Dnešní judaismus si ale vytváří jakousi „oprátku“ okolo dodržování příkazů. Příkaz – nezapalovat oheň - se rovná nepoužívat elektřinu. Je na lidech, do jaké míry jsou schopni oprátku tolerovat. Dnešní moderní technika se dá skloubit s vírou, tudíž by jim zákazy na Šabat neměly vadit.

Rodina paní Heleny se snaží zvyky a tradice poctivě dodržovat. „Jsme přeci židé, je to naše povinnost.“ “Tento názor vštěpuje též svým dětem. Doufá, že ve své výchově se nevyskytne chyba a dcera jí ve 20 letech neoznámí, že židovství jí nic neříká. Kdyby se to ale stalo, plně by to respektovala, v tomto věku už je prý pozdě na převýchovu. Dobrým předpokladem pro výchovu dětí je, aby oba rodiče byli židé. Kdyby nebyli, mělo by to obrovský vliv na výchovu dětí. Nešlo by, aby se plně odevzdali víře. Každý rodič by po nich vyžadoval něco jiného. Stejně tak, pokud se jeden z manželů rozhodne nedodržovat zvyky - „nebýt židem“, musí to udělat oba. Její domácnost tvoří velká kuchyně s dvojím nádobím na kašrut, našli bychom tam i Tóru, dále pak svitek Tóry u dveří a také jednou za čtrnáct dní oddělené postele. Každých 14 dní v měsíci(je to vždy období, ve kterém žena menstruuje), oddělí manželskou postel zvlášť a po tuto dobu nesmí mít s manželem žádný fyzický kontakt. Aby veřejnost nepoznala, že má žena své „dny“ podle toho, kdy se jí manžel zrovna dotýká, je mezi Židy zvykem nemít spolu na veřejnosti žádný fyzický kontakt – je to tak lepší pro soukromí ženy. Pro manžele to není nijak neobvyklé, chovají se prý stejně, jako před svatbou.

Cílem naší práce bylo zjistit, jak pojímají víru, a tedy i dodržování tradic a zvyků konvertující a nekonvertující židé. Dozvěděly jsme se, že s uvolňující se dobou záleží jenom a jenom na člověku samotném, jak se ke své víře postaví. Nezáleží na tom, jestli člověk konvertuje, nebo je židem již od narození. Je zde patrné ovlivnění okolní kulturou. Někteří židé v České republice nemají ponětí o křesťanských náboženských svátcích, ale jsou i tací, kteří dobře vědí, co který svátek znamená, ale samozřejmě je neslaví.

Judaismus jako takový je u konverutjících i u nekonvertujících židů brán převážně jako určitý životní styl, který přináší mnohé oběti a odříkávání v životě, ale jeho příznivci jsou přesvědčeni o jeho správnosti a jsou ochotni tyto oběti respektovat. Zároveň ale sebou nenechávají nijak manipulovat a vše konají jen svou vůlí. Je to styl, který jim za to stojí a je jen a pouze na nich samotných, jak k němu přistoupí a budou ho žít.

Wikipedie [online]. 1995 [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Judaismus>

Divecký, J. Židovský kalendář a jeho svátky. Praha: Židovská obec, 2000.

Myrtle L. Víry a vyznání. Česká republika: Slovart, 1994.

Jeruzalém a Svatá země (společník cestovatele). Česká republika: přeložila Lenka Svobodová, Ikar, 2001.

Schubert, K. Židovské náboženství v proměnách věků. Česká republika: Praha, 1999

Moudrost volá, Svědectví 21 rabínů. Česká republika: Ostrava, 2007

Encyklopedie [online]. 1999 [cit. 2009-03-07]. Dostupný z WWW: <http://encyklopedie.seznam.cz>

David Duke Talmudistou [online]. 2000 [cit. 2009-30-08]. Dostupný z WWW: <http://www.nazorne.cz/clanky/david-duke-talmudistou>

Počet shlédnutí: 205