Mariia Vasylchenko, Valeriia Mikhailova, Irada Rahmanova, Valeriia Dvoriadkina. Židovský svátek šabat. Hospodářská a kulturní studia (HKS) | Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2016. http://www.hks.re/wiki/ls2016:judaismus_1

Judaismus je nejstarším monoteistickým náboženstvím a jedním z nejstarších náboženství na světě celkově. Zahrnuje v sobě nejen soubor přikázání a pravidel sepsaných v knize zvané Tóra, ale taktéž tradice a zvyky, které byly předávány prostřednictvím ústní tradice, tzv. Talmudu. Toto náboženství se stalo základem pro vznik dalších náboženství, kterými jsou křesťanství a islám.

Naše práce, jejímž tématem se stal judaismus, si klade za cíl především odpovědět na položenou výzkumnou otázku týkající se šabatu. Ukončení běžné, každodenní práce v sedmý den v týdnu - jedno z hlavních přikázání Starého zákona, které říká: „Pamatuj na den sobotu. Šest dní máš na všechny své práce, ale na sedmý den - všechny věci dělej jen pro Boha“ Proto nejdůležitější svátek židovského roku slaví každý týden. Tento den je prasvátkem židů. Jediný den, který má své jméno, ostatní dny jsou počítány od soboty. Cílem této práce je zkoumat židovský svátek šabat a porovnat, jak se liší vztah židů, bydlících v Česku, v Izraeli a na Ukrajině. Pomocí níže vypsaných podotázek bude zodpovězena otázka hlavní :

Výzkumná otázka
Čím se liší oslavování šabatu a vztah k šabatu u židů v Izraeli, na Ukrajině a v České republice?

Podotázky

• Co vůbec šabat znamená?
• Jakým způsobem dodržují pravidla v době cestování? Jaká práce je v sobotu konkrétně zakázána?
• Jak se chovají děti v dodržování šabatu?
• Existují pravidla, od kterých jsou nuceni se distancovat?
• Je možná změna některých pravidel či zvyků co se týče dodržování šabatu?

Oslavování šabatu se liší u židů v Izraeli a České republice. O tom se částečně vypráví v knize, která se jmenuje „Praktický judaismus“. Kniha se zabývá praktickými záležitostmi života židů jako je kašrut, manželství, modlitby, svátky atd. Nejde však jen o jakýsi „návod“ či přehled halachického práva, vše je doplněno také zdůvodněními a komentáři této velké rabínské autority. Kniha obsahuje i texty věnující se specifikám judaismu a židovské ortopraxe. Odpovídá ale i na mnoho běžných otázek: důvody nošení pokrývky hlavy ortodoxních židů, apod.

Další publikací je kniha „Judaismus od A do Z“ od Ja´akov Newman a Gavri´el Sivan. Je to dobrá a spolehlivá encyklopedická příručka v českém jazyce. Seznámí čtenáře se všemi důležitými pojmy a skutečnostmi, nezbytnými pro pochopení oslavení židovského svátku šabat.

Další kniha, která se týká naší výzkumné otázky je „Svátky v životě židů“, kterou napsal Marc Stern. V knize se zabývá konkrétními svátečními rituály, které se tykají šabatu. Také se popisuje, jak tento svátek odpočinku prožívají židovské rodiny a rovněž jak je brán jako svátý a důležitý den. Ve své knize se věnuje přípravám na šabat, což je například uvaření jídla a úklid. Vypráví také o věcech, které se nesmí dělat během šabatu. V knize ilustruje svůj výklad i ukázkami bohatého vypravěčského umění chasoidských příběhů.

Praxe slavení šabatu jako nejsvětějšího dne v rámci židovského kalendáře předpokládá nejen oslavu sedmého dne ale i přípravné práce, které šabatu předcházejí. Nejznámějšími rituály židovských domácností spojované s tímto svátkem jsou příprava slavnostního jídla a stolu, předepsaný slavnostní oděv, či zapalování šabatových svící. Můžeme se o tom dozvědet z knihy „Židovské tradice a zvyky“ od Bedřicha Nosek a Pavly Damohorskou. ¹⁾

Další kniha, se kterou jsme pracovaly, je „Konverze k judaismu v zrcadle židovské ústní tradice a historie“ od Daniela Mayera.²⁾ Celá oslava svátku šabatu je téměř krok po kroku daná. Člověk, který chce přestoupit na židovskou víru, musí zcela změnit svůj dosavadní způsob života a myšlení a začít žít podle židovských pravidel. Na konci tohoto procesu konverze se teprve stane plnoprávným Židem a nedělitelnou součástí židovského národa.

V židovských dějinách nastalo však období (vláda Antiocha IV), kdy byly vydány nechvalně známé dekrety proti svobodnému praktikování židovského náboženství a jeho tradic. Nastal tak konec židovské samosprávy a především konec sebeurčení a svobody Židů. O tom píše Peter Schafer v knize „Dějiny Židů v antice: od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu“³⁾. První z dekretů lidem přikazoval, aby se stali jednolitým lidem a každý opustil vlastní zvyky a tradice. Následovalo zvláštní nařízení určené pro Jeruzalém a Judsko. Toto nařízení, pod trestem smrti, určovalo židovským obyvatelům žít podle zákonů cizinců. Dozorci, kteří byli rozmístěni po celé zemi, dohlíželi na dodržování těchto nařízení. Ten, který by tajně dodržoval šabat a držel se Tóry, byl vystaven trestu smrti.

V knize Jisra'el Me'ir „Praktický judaismus“ se můžeme dočíst o vztazích dítěte a rodičů v židovské rodině. Chlapec třeba je povinen každý den nosit tfilin a na znamení náboženské dospělosti je vyvolán ke čtení Tóry. Pokud má chlapec otce je zvykem, že ho obvykle měsíc před třináctými narozeninami učí pokládat tfilin. Pokud však otce nemá, začne se tomuto zvyku učit o rok dříve. První čtení z Tóry nemusí být nutně během ranní bohoslužby o šabatu, ale je možné ji číst i v jiný den, pondělí či ve čtvrtek, ale tradičně je chlapec vyvolán ke čtení Tóry první následující šabat.

Tento výzkum je založen na kvalitativní metodě, která odpovídá na otázky „Kdo?“, „Proč?“ a hlavně „Jak?“. Přesně tyto otázky jsme si položily před začátkem zkoumaní. Při kvantitativní metodě bychom se nedostaly do hloubky problematiky. Základní teoretické informace jsme získaly z knih a dalších písemných zdrojů. To nám pomohlo charakterizovat židovský národ a ubírat se správným směrem našeho výzkumu.

Přednosti kvalitativního výzkumu:

1. Získává podrobný popis a vhled při zkoumání jedince, skupiny, události, fenoménu.
2. Zkoumá fenomén v přirozeném prostředí.
3. Umožňuje studovat procesy.
4. Umožňuje navrhovat teorie.
5. Dobře reaguje na místní situace a podmínky.
6. Hledá lokální (idiografické) příčinné souvislosti.
7. Pomáhá při počáteční exploraci fenoménů.

Nejdůležitější technikou tohoto výzkumu je individuální hloubkový rozhovor, na základě kterého jsou získána data. Konkrétně zde byl použit semistandardizovaný rozhovor, tz. podle obecného plánu, respondent však má možnost odstoupit od tématu a volně vyjádřit své názory a pocity k předmětu výzkumu, což umožňuje detailněji přiblížit, jak lidé chápou určitý problém. Předem bylo připraveno několik základních otázek. Podle předem vytvořeného postupu proběhl rozhovor a byla zaznamenána data.
Doba trvání cca 15 minut.
Způsob komunikace: Skype, osobní setkání, sociální sítě.

Pasportizační údaje respondentů

Sehnaly jsme čtyři různé respondenty. Vybraly jsme svatou židovskou zemi Izrael s největším relativním počtem židů jako nejvýraznější příklad judaismu. Naše první respondentka byla paní Irina Hodos, která je zároveň příbuzná naší kolegyně Valerie. Je původně Ukrajinka a má manžele z ortodoxní židovské rodiny, takže byla nucena přijmout jeho náboženství a přestěhovat se do Pardes Chana-Karkur po uzavření sňatku. Valerie nám poskytla kontakt na svou tetu ihned poté, co jsme si vybraly judaismus pro seminární práci. Dalším respondentem byl pan Alexandr Čertkov, ortodoxní žid z izraelského města Cholon. Na něho jsme narazily náhodou, ale byl nejzajímavější a nejotevřenější ze všech respondentů. Kromě odpovědí na otázky, povídal také o historii a tradicích šabatu. Kromě toho jsme poslouchaly krásné příklady a historky.

Další respondentku nám poradila spolužačka Šimonová Kateřina, která se svou skupinou také píše práci o judaismu. Jmenuje se Tereza Váňová, učitelka v Lauderových židovských školách v Praze, příslušnice ortodoxní synagogy. Paní Váňové se velmi líbily naše dotazy a ráda nám povyprávěla o svých osobních zážitcích.

Posledním respondentem byl Benjamin Ajzikov, kterého jsme našly přes naši kolegyni Marii. Je žid-mizrach (východní) z Doněcka, Ukrajina. Zajímavé je, že Benjamin nebyl vychován ve striktní židovské rodině, ale konvertoval k judaismu až později, poté začal chodit na rabínskou akademii. Byl docela málomluvný. Připadalo nám, že vzít pro naší práci respondenta z východní Evropy bude zajímavé pro srovnání. Navíc také nebyl problém jej kontaktovat.

Prameny judaismu sahají až do 3 tisíciletí př. n. l. Jeho věřící uznávají jediného všemohoucího a věčného Boha, kterého nazývají Jahve. Toto náboženství se tak řadí mezi monoteistické. Dějiny judaismu jsou dějinami jednoho, Bohem vyvoleného, národa židů. Nejvýznamnějšími předky jsou pro židy Abrahám, prorok, který opustil svoji zemi a nechal se vést Božími slovy. Jím započala dlouhá cesta židovského národa do země zaslíbené, země, kterou Bůh svému lidu daruje. Dále pak Abrahámův syn Izák a Izákův syn Jákob, kterému dal Bůh jméno Izrael. Odtud tedy název židovského státu. Dalším židy uctívaným mužem je Mojžíš. Ten z Boží pomoci vysvobodil lid z nadvlády Egypťanů. Na hoře Sinaj pak sepsal Bohem daná přikázání, která židé dodržují do dnešních dní. Příběh židů je plný Boží pomoci ale i hněvu, zázraků a pohrom. Židovský Bůh je spravedlivý, ale přísný a trestající. Jednou však bude sepsána smlouva mezi Bohem a všemi lidmi, k čemu se hlásí křestanství. Judaismus klade důraz na dosažení spásy v tomto světě, vzkříšení je jakási reforma, další článek lidské existence, která je však spjata s tímto světem. ⁴⁾

„Neboť šest dní činil Hospodin nebesa a zemi a moře a vše, co je v nich, a odpočinul dne sedmého. Proto požehnal Hospodin šabat a posvětil jej“ ⁵⁾ Přikázání dodržovat šabat se nachází v Desateru, v ústředním pilíři židovské víry. Podle rabínských učenců šabat předcházel i samotnému vyjití z Egypta a darování Tóry na hoře Sinaj.

Jedinečnost židovského šabatu spočívá jak v oproštění se od každodenních starostí, shonu a práce, tak i v poskytnutí duchovních aspektů, které jsou náplní šabatu a díky kterým mohou ti, kdo šabat dodržují, opět „dobít baterie“, které jim budou dodávat sílu po následujících šest dní.

Počet Židů na celém světě se dnes odhaduje na 14 milionů, z toho 5 milionů žije v USA, 4 miliony v Izraeli, 3 miliony ve státech bývalého Sovětského svazu, 1,5 milionu v západní Evropě a zbytek po celém světě. V 10 Židovských obcích v ČR je registrováno cca 3 000 členů, v ostatních židovských spolcích cca 2 000 dalších. Odhaduje se, že v ČR dnes žije 15 – 20 000 Židů, avšak většina z nich není registrována. http://www.fzo.cz/o-nas/statistika/

Česká republika je zemí s nízkým množstvím lidí deklarujících příslušnost k nějaké církvi či náboženské společnosti a v rámci Evropy má po Estonsku 2. nejnižší podíl občanů hlásících se k nějakému náboženství. První židé se na území dnešního Česka usídlili asi v 10. století. Podle American Jewish Year Book žilo roku 2012 v České republice 3 900 židů. Podle předběžných výsledků ze sčítání lidu roku 2011 se k židovskému vyznání přihlásilo 1132 obyvatel. Federace židovských obcí (FŽO) však uvádí, že registruje okolo 3000 svých členů, a celkový počet Židů v Česku odhaduje na 15–20 tisíc. V současné době se v České republice nachází 10 židovských obcí (z toho 7 v Čechách a 3 na Moravě) seskupených pod Federací židovských obcí. Bohoslužby se konají ve čtyřech synagogách v Praze (Španělské, Jeruzalémské, Staronové a Vysoké synagoze) a v některých dalších městech. Podle Centrálního statistického úřadu byla izraelská populace k roku 2005 tvořena ze 76,1% židy, 16,2% muslimy, 2,1% křesťany a 1,6% Drúzy. Zbylá 4% populace se nepřihlásila k žádnému náboženství.

Proces probíhání šabatu

Šabat začíná v pátek večer se západem slunce a končí v sobotu večer při východu prvních hvězd. Předem se připravuje jídlo na šabat, úklizí se domácnost a vyzdobí se slavnostní stůl. Před šabatem se všichni slavnostně oblečou a očekávají příchod svátku - šabatu. Samotné oslavy šabatu začínají v pátek večer v domácnosti a jeho zahájení je v rukou matky. Ona na slavnostně připraveném stole zapaluje dvě šabatové svíce a pronáší požehnání. Muži se zúčastňují bohoslužby v synagoze, jejíž liturgie se liší od bohoslužby všedního dne. Po ní má každá rodina doma slavnostní večeři, před kterou otec žehná dětem a poté pronáší požehnání nad vínem a nad dvěma šabatovými chleby. Při slavnostní večeři se zpívají zvláštní šabatové písně.

Šabat končí po večerní bohoslužbě obřadem zvaným havdala (oddělení), kdy se pronáší požehnání nad vínem, vonným kořením (besamim) a havdalovou svící. Na závěr je zvykem popřát si „šavua tov“ - „dobrý týden“.

Existuje celkem 39 druhů prací, které jsou zakázány. Ty práce jsou definované podle toho, co lidé v biblických dobách považovali za práci. V dnešní době to znamená, že během šabatu, kdybychom uváděli několik příkladů, nepoužíváme peníze, nechodíme nakupovat, necestujeme, nevaříme, nepoužíváme elektrické přístroje, nedíváme se na televizi apod. ⁶⁾

Příslušníci námi vybraného náboženství rádi hovoří o své víře, proto bylo pro nás snadné výzkum provést. Při hledání odpovědi na výzkumnou otázku jsme měly možnost hovořit s ortodoxními židy, kteří bydlí v Izraeli. Jak probíhá šabat jsem se dozvěděly od respondentky Iriny Hodos a jejího manžele:

• Co pro vás Šabat znamená?

Jak již bylo uvedeno v práci, šabat je jeden z nejdůležitějších svátků, kdy je zakázáno vykonávat jakoukoli pracovní činnost. Na toto téma bylo napsáno již mnoho knih. Skoro každý člověk, nehledě na vyznání, slyšel o Šabatu minimálně jednou v životě a dokázal by jej ve dvou slovech popsat. Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli pro to, abychom neopakovali dříve popsané, napadlo nás ponořit se hlouběji do niter našich respondentů a zadat jim dotazy osobnějšího charakteru.

Dle našeho názoru je vztah člověka k jeho víře, která je zakotvena již v rodičovské výchově, pro čtenáře mnohem zajímavější. Na otázku “Co pro Vás znamená Šabat?” odpověděla naše respondentka Tereza žijící v Čechách, že je to den ve znamení odpočinku s rodinou a možností nabytí sil do dalšího týdne. Dle jejích slov by bez tohoto dne již nemohla být a nedokáže si představit, že by to mělo být jinak. Podle jejího názoru by tuto tradici měl dodržovat každý.

Začali jsme se zajímat o to, co znamená šabat pro ty, kteří žijí na území Izraele. Irina Chodos se nám svěřila s tím, že pro její rodinu je to stav naprostého klidu, kdy může jedinec zapomenout na veškeré starosti a strávit den s rodinou, naslouchat dětem a sobě samé, na což si v naší době málokdo najde čas. Podle nařízení všemohoucího je pro dalšího respondenta Alexandra šabat dnem absolutního klidu. Díky jeho dodržování se spojuje s tvůrcem světa. Židovské rodiny mají zpravidla hodně dětí. V týdnu mají všichni hodně práce a jsou unavení, proto se společně shromažďují až v sobotu. Dělají shrnutí událostí za minulý týden, plánují si aktivity na další týden, povídají si spolu. Alexandr Čertkov nám povyprávěl o přísloví „Sobota chrání Židy víc, než Židé chrání sobotu“. Říká, že v jeho životě bylo hodně případů, kdy mu dodržení šabatu pomohlo vyvarovat se velkým i malým nepříjemnostem. Ve chvíli, kdy jsme měli odpovědi ze dvou zemí, rozhodly jsme se připojit i názor do třetice. Benjamin, který pochází z Ukrajiny nám sdělil, že považuje tento den za svatý. Den, který je naprosto oddělen od těch všedních. Den, jehož duchovní stránka je cítit mnohem silněji.

Co nám přišlo velice zajímavým faktorem je to, že se Benjamin k víře dá se říct vrátil, jelikož zrovna víru považuje za smysl veškerého bytí a lidstva. Tudíž se tímto připojil k ostatním dotazovaným, kteří vnímají tento den jako moment naprostého klidu a duševní pokory.

• Jakým způsobem dodržujete pravidla v době cestování? Jaká práce je v sobotu konkrétně zakázána?

Existují dva základy práce: A) Práce tvůrčí, při které měníme okolní svět. Zapalování sirek, zapínání televize, jízda autobusem nebo ve výtahu. Podobné práce jsou v době Šabatu zakázány.

B) Práce, která se za tvůrčí nepovažuje a při které okolní svět neměníme. Nakrájet rajče, přečíst si knihu, přesunout nábytek atd. Tyto druhy práce jsou při Šabatu povoleny. ⁷⁾

Z pohledu Starého zákona je dokonce i jízda výtahem nebo autobusem zakázána. Ale vzhledem k výšce a rozloze dnešních budov, dále také fakt, že při využití výtahu nenutíme člověka odvádět práci v době Šabatu (to neplatí u řidiče autobusu), bylo rozhodnuto o ulehčení zákona co se týče samotných výtahů vzhledem k tomu, že tam neodvádí práci člověk, nýbrž mechanika.

Veškeré své výlety a cesty plánuje Benjamin mimo tento svátek, aby se nedostal do nepříjemných situací. To je také důvod, proč jeho šabat doprovází naprostý klid a harmonie. Tereza nám sdělila, že v sobotu necestuje autem, ale využívá MHD, které neřídí osobně. Výlety do ciziny také plánuje mimo tento den.

Irina Chodos, stejně jako i Benjamin, plánuje veškeré své výlety dopředu. Pokud je možnost plánovat cestu ve všední dny, tuto možnost využijí spíše. Samozřejmá procedura je také košer jídlo, jehož cena je započítána například do letenky nebo hotelové náklady. Byly případy, kdy hotel nemohl podobnou službu zajistit. V tyto momenty si kupovali respondenti zakonzervované jídlo v obchodech a to následně požívali v samotném ubytovacím zařízení. Také nutné spotřebiče, jako například klimatizaci, je zapotřebí uvést do provozu již v pátek. Dle jejich slov se snaží i v cizině prožít Šabat v naprostém klidu. Stejně tak jako by tomu bylo doma.

Zpravidla všichni Židé se snaží co nejdřív udělat rozhodnutí o cestě, aby ji k počátku soboty mohli dodržovat. Pan Alexandr Čertkov uvádí příklad cestování do Prahy. Musel by se nejprve zkontaktovat s místní židovskou obcí a domluvit se na tom, kdo by ho mohl pozvat na sobotní hostinu. Přespat by měl v místě, které by odpovídalo všem stanoveným podmínkám. Jíst by mohl u někoho v synagoze. Židovské obce se vždy odlišovaly tím, že zdarma poskytovaly střechu nad hlavou pro poutníky v době soboty.

• Musí také i děti dodržovat šabat?

Všichni víme, že víra se předává z pokolení přes rodiče. To, co je důležité pro ně, je taktéž důležité pro jejich potomky. Naše respondentka Irina s tím souhlasí, ovšem zohledňuje věk. Vyprávěla nám udivující příběh, kdy syn jejích přátel ve věku 19 let odřekl dodržování Šabatu a dalších svátků. To mělo za důsledek neochotu rodiny pomáhat mu finančně. Všichni příbuzní měli přísný zákaz komunikace s tímto mladíkem. Další respondent Alexandr považuje šabat za stejně důležitý svátek jako např. Vánoce, které se slaví pouze jednou ročně v celém světě. Všichni, včetně dětí, mají rádi svátek svaté soboty. Dospělí pro své děti připravují různé sladkosti. Pan Čertkov, stejně jako naši ostatní respondenti, mluvil o tom, že židovské děti musí dodržovat šabát od v 12 let v případě holek a od 13 let u kluků. V tomto věku se děti stávají plnoletými a nesou zodpovědnost za své činy.

Tereza nám vyprávěla o svých dvou dětech, kteří Šabat také dodržují, což v útlém věku ovšem nemusely. V sobotu například mohou malovat nebo na veřejnosti přenášet batoh. U kluků do věku 13 let a u dívek do 12 let. Ale povětšinou pokud to jde, tak dodržují tradice i děti samotné. Na rozdíl od Iriny považuje Tereza za nesmysl odstranění dětí od rodiny jen proto, že nedodržují Šabat. A pokud by se tak její děti rozhodly, neznamenalo by to pro ni rozpad rodiny. Naopak je tomu v situacích, kdy děti, kteří Šabat nedodržují, přijedou k rodičům na návštěvu. Potom by Šabat dodržovat měly, tak jak je v domě zvykem. To je tzv. rodičovskou podmínkou.

Ovšem odpověď Benjamina na tento dotaz byla odlišná. Benjamin se narodil ve světské rodině nedodržující šabat. Jeho rodina se od judaismu prakticky distancovala. V momentě dospívání shledal Benjamin jednání svých rodičů za chybné a vrátil se k víře, jenž se dnes jeví jako důležitou částí jeho života. Vyprávěl nám o jeho úmyslech vychovávat vlastní děti tak, aby šabat dodržovaly. To, proč je tento den významný, jim hodlá objektivně a se vší opatrností vysvětlit.

• Existují pravidla, od kterých jste nuceni se distancovat nebo se jich vzdáváte dobrovolně?

Co se v den Šabatu dále nesmí dělat?

Ti, kteří se se zákonem soboty setkávají poprvé, shledávají pravidla Tóry o tom, co se smí v sobotu a co ne, za nelogické. Proč se nesmí zapínat rádio nebo napsat dopis? Proč by se nemělo rozsvěcet nebo řídit auto? Proč nesmíme utrhnout plod ze stromu nebo vyfotografovat známého? Tyto činy přeci nevyžadují přílišné úsilí. Naopak, mohou náš odpočinek vice zpříjemnit.

Ve stejnou dobu je ale povoleno procházet se pěšky až do vyčerpání, přesouvat nábytek, zvedat těžké knihy. Pokud si zrekapitulujeme to podstatné, co je zakázáno a co je povoleno dělat v onu sobotu, zjistíme, že zakázané jsou především ty činy, které vyvolávají určitou změnu v okolním světě. Činy, jejichž následky vedou ke vzniku čehosi nového.

Tudíž v sobotu není zakázána námaha jako taková, nýbrž ta námaha která vede ke vzniku něčeho unikátního. Ke vzniku čehosi, co změní náš okolní svět. Ovšem například můžeme využít oheň, jenž vzplanul dříve, sledovat televizi, kterou jsme zapnuli před příchodem soboty. Irina nám sdělila, že se člověk nemůže jen tak vzdát pravidel, jelikož jednou nebo dvakrát nedodržení pravidel znamená přechod k nevěřícím. Touto větou nám plně zodpověděla náš dotaz. Naopak, respondent Alexandr Čertkov velmi zajímavě a jednoduše popsal svůj názor na nedodržení šabatu. Porovnává přijetí šabatu s vyučováním dítěte. Nejdřív si uvědomuješ, že tě to baví, následně se začínáš učit, navštěvovat hodiny, snažit se. Porušení nepřichází v úvahu. Ale v případě ohrožení života mohou vzít zbraň a zabít nepřítele, proto aby se dál dodržela sobota. „Toho, kdo přichází, aby zabil tebe, musíš zabít první“ . Alexandr může v nezbytných případech zapnout telefon a zavolat. Pomoc komukoliv v jakékoliv situaci je také jedním z pravidel soboty.

Tereza má za to, že to vše záleží na rodině. Každý to má jinak. Ale rodina Terezy se snaží dodržovat skoro všechny předpisy. Jediné, co nedodržují vždy je pravidelná sobotní návštěva synagogy. Stalo se, že rodina Terezy musela šabat přerušit. Bylo tomu tak například ve chvíli, kdy si její dcera zlomila ruku. Museli jet na pohotovost. Takové přerušení „z omylu“ se může stát.

Benjamin se snaží žít plně dle pravidel. Ovšem dodržet naprosto vše je velmi složité. Co se týče šabatu, dodržuje Benjamin vše a snaží se v tento den plně kontrolovat své činy. Čte pravidelně Toru, ale může se třeba obléknout v moderním stylu.

• Změnili byste jakékoliv pravidla nebo zvyky co se týče dodržování Šabatu?

Jedinou věc, kterou by Tereza změnila, je zákaz zemědělských prací. Každý víkend odjíždí na zahradu a ráda by se například věnovala pěstování květin. Pro ní je to jeden z druhů kvalitní relaxace. Je ovšem ráda za zákaz používání telefonů a počítačů. Mají tak s dětmi na sebe více času a nejsou ničím rozptylováni. Odpověď Iriny na tuto otázku byla velmi krátká. Vzhledem k tomu, že sama žije v kruhu lidí, kteří vytvořili ideální podmínky pro dodržování tradic, nemá s šabatem žádný problém. Proto by v tomto smyslu neměla potřebu nic měnit. Respondent z Ukrajiny Benjamin a respondent z Izraele Alexandr měli stejný názor, že měnit něco v Toře je zakázáno. Nejsou Bohy, aby si vybírali co se má dělat a jak to dělat. Ještě k tomu doplnili, že všechno co vytvořil Bůh má smysl. Podle jejich názoru nemá právo na změnu či úplné zrušení čehokoliv, co si stanovil tvůrce světa.

Díky provedené práci byly získány informace, které nám poskytly pohled na danou problematiku. Tato práce prohloubila znalosti o židovské kultuře a obyčejích. Díky bližšímu kontaktu s představiteli judaismu bylo usouzeno, že šabat je pro židy každotýdenní důležitá tradice, která je sbližuje s rodinou, a pomáhá se uvolnit. V dnešní době lidé zapomněli, co je opravdový odpočinek, a často tráví víkendy sledováním filmu, v klubech nebo dodělávají věci, které nestihli v týdnu. Díky šabatu mají šanci utéct od každodenní rutiny a zaměřit se na to, co je podstatné. Velkou váhu mají společné rodinné večeře, návštěva synagogy, odpočinek v přírodě. Tyto, z jedné strany zákazy, ale zaroveň prospěšné věci sbližují židovský národ po celém světě. I přes to, že se nemodlí 3krát denně je pro ně bezstarostný den v kruhu svých nejbližších k nezaplacení.

Z geografického hlediska mají nejčastěji význam židé žijící ve státě. Je důležité sbližovat se v rodině, ale ne méně důležité se sblížit ve státě. V Izraeli je šabat státním svátkem, stejně jako jsou Vánoce či Velikonoce v jiných státech. Celý národ je pohlcen atmosférou dobra a svobody. A je to stejné každou sobotu.

Nejhlavnější je to, že se v sobotu nesmí pracovat, protože je to den volna podle všech zákonů. Dodržet to je poměrně snadné. Pro někoho je šabat doopravdy svatým svátkem. Ale i židé, kteří nedodržuji všechny tradice s radostí tráví tento den u hostiny a vzpomínají na dobré okamžiky z minulého týdne nebo si zpívají. Po analýze výše uvedených názoru, a podle názorů jedné z našich respondentek, vyplývá, že dodržovat šabat za to stojí.

Knižní zdroje

• NOSEK, Bedřich, DAMOHORSKÁ, Pavla. Židovské tradice a zvyky. Karolinum 2016 ISBN 9788024630700
• MAYER, Daniel. Konverze k judaismu v zrcadle židovské ústní tradice a historie. Praha 2010, ISBN: 978-80-7298-453-4
• SCHÄFER, Peter. Dějiny Židů v antice: od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu. Praha : Vyšehrad, 2003, ISBN 80-7021-633-6
• LAU, Jisra'el Me'ir. Praktický judaismus. Praha: P3K, 2012. ISBN 978-80-87343-09-8.

Odborné zdroje

• RUDOREN, Jodi, Push for Buses on Sabbath Sets Off Debate in Israel [online], 25.4.2015 [cit. 30. 6. 2015] Dostupné z databáze odborných časopisů ProQuest
• PELI, P. Shabbat – A key to spiritual renewal in Israel. Judaism. Winter82, Vol. 31 Issue 1, p87. Dostupný z databáze odborných časopisů EBSCO

Internetové zdroje

• REFORMNÍ JUDAISMUS [online] ŽIDOVSKÁ LIBERÁLNÍ UNIE, 2014, [3.6.2016] dostupne z: www.zlu.cz/judaismus
• Velká světová náboženství [online] Produkce Apu.cz Copyright, 2007, [3.6.2016] dostupne z: www.nabozenstvi.apu.cz/judaismus.html
• LAUDEROVY ŠKOLY [online] lauder.cz. Dostupné z: www.lauder.cz
• Všeobecné informace [online] Židovská obec v Praze, 2015, [3.6.2016] dostupne z: www.kehilaprag.cz/cs/stranka/obec/vseobecne-informace

Přílohy

Prezentace:judaismus.pptx

Počet shlédnutí: 247