Walserové

Veronika Pozníková, Nikola Kociánová, Aneta Rosenhoferová, Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2016.

Obrázek č. 1 - vlastní

Walserové (nebo také Walseři), jsou potomci německých (alemanských) kolonistů pocházejících z Horního Wallisu, usazujících se ve 13.–15. století ve vysokohorských alpských oblastech Švýcarska (kantony Wallis, Graubünden, zčásti Ticino) s přesahy do severní Itálie (severní Piemont, Aosta), Lichtenštejnska a západního cípu Rakouska (Vorarlberg, Tyroly). Ve svých nových sídlech byli v tehdejším feudálním systému nadáni řadou práv a svobod. Walserové se dosud vyznačují osobitou tradiční materiální a duchovní kulturou, zejména ve spojitosti s alpským hospodařením. V posledních desetiletích však již došlo ke značnému narušení a rozpadu roztroušených walserských komunit, k vylidňování vesnic a počínající ztrátě jejich typického nářečí.

Většina obyvatel hovoří kromě němčiny také zvláštním dialektem alemánské němčiny, který je velmi odlišný od klasické němčiny a pro toto etnikum je typický. Tento dialekt je převážně používán v rodinách a na pravidelných sešlostech celé této komunity, které se konají každé 4 roky. Kvůli snižujícímu se počtu walserského obyvatelstva se ale toto nářečí podaří zaslechnout v lichtenštejnských a švýcarských vesničkách jen málokdy. Toto nářečí vzniklo delší izolací obcí od komunity a odlišuje se podle toho, v jaké oblasti či zemi Walseři žijí.

Cílem této práce je odpovědět na výzkumnou otázku.

Výzkumná otázka:

• Čím se vyznačuje etnická identita Walserů? Cítí se být více Walsery, nebo Švýcary?

Pro lepší opodstatnění odpovědi na výzkumnou otázku, bylo vytvořeno několik podotázek. Podotázky také budou sloužit ke komplexnějšímu rozebrání tématu.

Podotázky:

• Mají Walserové své tradice a zvyky? Dodržují je?
• Uchovali si Walserové dosud svůj vlastní jazyk?
• Jaké má daná menšina vztahy s majoritou obyvatelstva?
• Existují v rámci walserské komunity aktivní spolky či sdružení?

K zodpovězení otázek velice napomohla německy psaná kniha s názvem Walser Heimatmuseum Triesenberg. Jejím autorem je Josef Eberle, příslušník walserské komunity a zakladatel muzea o Walserech v lichtenštejské obci Triesenberg. V knize jsou k nalezení všechny podstatné informace o této minoritě - od velice podrobně zpracované historie, přes walserský dialekt, kuchyni, tradice a mnoho dalšího. Z ukázek walserského dialektu, které jsou v knize k nalezení, je zřejmé, že tento jazyk není němčině příliš podobný. Mnoho slov se liší od úplného základu.

O Walserech se zmiňuje také kniha pojmenovaná Národnostní menšiny v Evropě, kterou napsal etnolog Leoš Šatlava. Kniha slouží jako zdroj údajů o počtech obyvatel a nastiňuje etnickou skladbu Evropy. Ve walserské komunitě dle této knihy došlo v posledním desetiletí k závažnému roztrušování, k vylidňování vesnic a tím spojenému počátku ztráty jejich typického nářečí.

Otázka budoucího vývoje walserské komunity je rozebírána v článku s názvem A new perspective on the Walser community: Mobilisation of symbolic resources in an INTERREG project v časopise Journal of Alpine Research. Autor Mathieu Petite zde zpochybňuje postavení Walserů jako samostatného etnika. Zdůrazňuje, že walserská identita může být zobecněna na identitu obyvatelstva alpských/vysokohorských oblastí. Zaobírá se také skutečností, že jsou Walserové spíše vymírající komunitou. Bylo provedeno výzkumné šetření, které mělo předpovědět budoucí vývoj této komunity. Zjistilo se, že 90 % mladých Walserů žijících ve vysokohorských oblastech by v budoucnu raději žilo ve větším městě jako je Bern nebo Ženeva. Současní potomci Walserů by tedy raději opustili oblast, která je pro ně typická a díky které se stali víceméně izolovaným společenstvím s vlastními řemeslnými a stavebními postupy a kulturním dědictvím jak hmotným, tak nehmotným.

V článku s názvem Ramshackle farmhouses, useless old stables, or irreplaceable cultural heritage? Local inhabitants’ perspectives on future uses of the Walser built heritage od autorů Manuela Bamerta, Maarity Ströbele a Matthiase Bucheckera se lze dočíst, že Walserové i dodnes ctí své kulturní dědictví. Svou snahu o uchování walserských tradic projevují například nošením kroje při walserských srazech či slavnostech, nebo snahou o uchování jejich původního dialektu. Walserové jsou také znalí v oblasti stavebnictví, především v technikách a stavebních postupech, které využívali v minulosti k výstavbě svých typických obydlí.

V této práci je použit především kvalitativní výzkum, který by měl zajistit zodpovězení výzkumné otázky a podotázek s využitím kvantitativních dat ze sekundárních zdrojů. Jedním ze znaků kvalitativních metod je zjišťování informací, které nelze statisticky vyhodnotit. Výhodou těchto metod je prověřování a zjišťování informací více do hloubky problematiky, kterou se daný výzkum zabývá. Nevýhodou těchto kvalitativních metod je zaměření na malý okruh respondentů. Výhodou výzkumu kvantitativního je možnost pojmout více respondentů a možnost rychlého dopracování k určitému statistickému výsledku. Tyto metody zkoumají dané problémy povrchově a nejdou tolik do hloubky problematiky jako metody kvalitativní.

V rámci použitého kvalitativního výzkumu byla jako nejvhodnější metoda zvolena metoda polostandardizovaného rozhovoru. Výzkumné otázky byly zpravidla volné, několik otázek bylo polouzavřených. S respondenty byl veden rozhovor při osobním setkání a rozhovor byl zpravidla nahráván (se souhlasem respondentů) pro usnadnění pozdějšího překladu do češtiny.

Zásadním zdrojem informací byl internet, kde se z oficiálních webových stránek walserské komunity, ale i například i z odborných článků nacházejí zmínky o tomto etniku. Samotné oslovování respondentů však probíhalo na veřejných prostranstvích, kde byl s každým z respondentů uskutečněný rozhovor na základě výzkumných otázek a podotázek. Poté byly informace přeloženy co češtiny a vyhodnoceny.

Rozhovory poskytlo 10 respondentů lichtenštejnského původu a jeden respondent švýcarského původu. Těmto respondentům byl ukázán německý dotazník s výzkumnými otázkami na které následně odpovídali. Poté následoval rozhovor, jehož účelem bylo doplnění daných otázek a dovysvětlení odpovědí. Odezvy respondentů umožnily získání informací ohledně této etnické skupiny. Informace o jejich zvyklostech, začlenění do společnosti a to jak se sami vnímají. Následující informace se týkají walserské komunity a jedné Švýcarky.

Většinou byly odpovědi na otázky anonymní, avšak v několika případech nám respondenti poskytli jméno, věk a povolání.

První konkrétní člověk z dotázaných byl Josef Eberle, prezident walserského spolku a organizátor veškerých walserských shromáždění, kterému bylo 72 let. Tento muž nám poskytl pravděpodobně nejvíce užitečných informací. Jeho výpověď bychom zhodnotily jako nejpřesvědčivější v tom, že se cítí opravdu odlišně a je pyšný na to, že je Walser.

Další muž, který nám poskytl své jméno byl farmář Hans Pohl, který je jedním z členů walserského představenstva. I on se podílí na udržování tradic a zvyků, jež se mezi Walsery dodržují po několik století. Není tedy divu, že i jeho výpověď byla stručná, jasná a výstižná, tedy že být Walserem pro něj a jeho rodinu znamená vše. To je dost expresivní, vážně vše? Při dalších rozhovorech se však setkáváme i s druhou stranou respondentů, kteří svůj původ nijak neřeší a nevnímají.

Jednou z nich je osmnáctiletá Stephanie Kohl, která ještě studuje na místním gymnáziu. Při předložení dotazníku reagovala na otázky negativně. Tradice a svátky nedrží, žádné walserské pokrmy nezná, do kostela nechodí a ona sama se svou rodinou se ani jako Walserka necítí.

Rozhovoru se zúčastnila i jedna Švýcarka, která však byla schopna odpovědět na téměř všechny otázky, jelikož její manžel byl právě Walserem. Tímto způsobem jsme zjistily, že majoritní společnost nevidí Walsery nijak odlišně. Jelikož se její život téměř shodoval s manželovým a přivdat se do walserské obce pro ni nebyla žádná výrazná životní změna.

Zbylých osm respondentů si přálo zůstat v anonymitě.

¹⁾

Počátek migrace Walserů se datuje ke konci 12. století. V tomto období se první skupiny Walserů z Horního Valaisu začaly přesouvat skrze horské průsmyky do sousedních horských údolí. Tato migrace dosáhla svého vrcholu ve 13. století a skončila v polovině 14. století.

Neví se s jistotou, z jakého důvodu tato migrace vznikla. Hovoří se o přelidnění v Horním Valaisu, ale také o možných změnách klimatických podmínek, přírodních katastrofách, nebo například moru. Dokumenty, které by potvrdily některou z těchto teorií, bohužel chybí.²⁾

Walserové se začali usazovat v poměrně nehostinných oblastech, za to ale nabývali velkých ploch pozemků a také zvláštních práv- Walserrecht - tzv. práv kolonistů. Mezi tyto práva patřila například osobní svoboda, právo vytvářet své vlastní právnické komunity a právo na dlouhodobý pronájem majetku. Také platilo, že v případě smrti osadníka přejde jeho majetek automaticky na jeho dědice. Na oplátku za tyto zvláštní práva se Walserové zavazovali k vojenské službě.³⁾

Migrační cesty Walserů

Některé skupiny walserských migrantů zřejmě překročily švýcarský horský průsmyk zvaný Simplon ještě před 12. stoletím a začali kolonizovat jižní stranu tohoto průsmyku. Později vyhnali původní románské obyvatelstvo z oblasti Zwischenbergen. Ve 13. století došlo osídlení několika italských vysoko položených údolí. Osadníci z údolí Saaser se usadili v obci Pomatt (známé jako Formazza) a například Walserové z oblasti údolí Matter se usadili ve vesnici Gressoney. Walserové z obce Pomatt dále pokračovali ve svém přesidlování a založili obec Bosco Gurin. Stali se tak jedinou neměcky hovořící komunitou v kantonu Tecino. Další walserské osady lze nalézt i v obcích jako Alagna, Macugnaga, Ornavasso, Rima a Rimella.

V 12. a 13. století se německy mluvící lidé z Valais usadil v Savojsku. Postavili tam tři osady, z nichž dvě se dodnes nazývají Les Allamends. Německý dialekt se už však v této oblasti dávno nepoužívá.

Migrující Walserové z vesnice Lötschen ve 12. a 13 století staví svá nová obydlí i v Berner Oberland, což je nejvýše položená část kantonu Bern. Usadili se konkrétně v údolí Lauterbrunnen a Planalp na úpatí Brienz Rothorn. Další osada byla založena na západě od Thun.

Lidé z Horního Valaisu překročili průsmyk Furka hned z počátku 12. století a usadili se v oblasti Urserental, obklopené románskou populací. Odtud jednotlivé skupiny Walserů pronikly přes průsmyk Oberalp do horních toků Rýna a po jeho proudu se dostaly až do obce Obersaxen. Kolonie Walserů ve švýcarském městě Davosu byla pravděpodobně založena osadníky ze spodní části německé Valais a ze západních částí jižních kolonií. Lidé ze západních částí Horní Valais nebo skupiny z Davosu se rozšířili až do Lichtenštejnska a rakouské spolkové země Vorarlbersko. Ve Vorarlbersku jsou místa, která stále nesou název přistěhovalců, je to Große Walsertal (Velké walserské údolí) a Kleinwalsertal (Malé walserské údolí).⁴⁾

Walserské obyvatele je možné najít téměř ve všech alpských zemích, tedy ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku, Itálii a Rakousku. Celkový počet členů Walserské komunity se pohybuje okolo 29.400 osob. Nejpočetnější skupinu Walserů tvoří ti ve Švýcarsku, poté v Rakousku, v Itálii a nejméně početná komunita žije v Lichtenštejnsku.

Počty Walserů v jednotlivých zemích⁵⁾

Walserové žijí ve vysoko položených horských vesničkách. V Liechenštejnsku je Walsery poměrně hustě osídlen okres Triesenberg (obce Malbun a Saminatal), ve Švýcarsku lze pár příslušníků této komunity dohledat v obci Avers, a v Itálii se jedná o vesnici Macugnaga.

Obrázek č. 2 - Walserské osídlení⁶⁾

V obrázku číslo dva je zobrazeno přibližné osídlení walserských příslušníku. Tmavě modré části vyznačují místa, kde Walserové stále žijí, růžové a světle modré části označují příbuzné jazykové areály a šedé plochy opuštěné walserské osady.

Vztahy mezi Walsery a většinovou společností

Ve všech zmiňovaných zemích tvoří Walserové pouze minoritní komunitu. Od majoritní společnosti se však na první pohled nijak zvlášť neliší. Běžně není vůbec k rozeznání, zda je v dané obci někdo Walser, či příslušník většinového národa. Walserové se tedy jako menšina příliš výrazně v přítomnosti většinového národa neprojevují a ostatní obyvatelé k nim zaujímají spíše neutrální postoj - berou je tak, jako by snad byli stejné národnosti. Walserové s ostatními občany mluví jazykem, kterým se hovoří v dané zemi a svůj vlastní dialekt používají jen zřídka v rámci své rodiny.

Z výzkumu nevyplynulo, že by se mezi minoritní walserskou komunitou a majoritní společností vyskytovaly nějaké neshody. Oba národy spolu žijí v souladu a navzájem se uznávají a respektují.

Aktivní walserské spolky a sdružení

V rámci walserské komunity lze nalézt zmínky o fungujících organizacích, které příslušníky této menšiny sdružují. Nejvýznamější z nich je Mezinárodní asociace Walserů (Internationale Vereinigung für Walsertum) se sídlem ve švýcarském městě Galgenenu.⁷⁾ Asociace vznikla v roce 1962 a sdružuje kolem 1600 členů. Prezidentem této organizace je pan Richard Lehner. Za cíl si tato asociace klade především podporovat soudržnost Walserů v různých zemích, podporovat výzkumné projekty a publikace týkající se Walserů a také vydává časopis „My Walser“, který vychází vždy po půl roce. Další velice významnou činností této organizace je pořádání srazu Walserů.⁸⁾)

Sraz Walserů

Aby se jednou za čas příslušníci walserské komunity, kteří jsou roztroušeni po celé alpské oblasti, setkali, již od roku 1962 se každé 3 roky koná jejich mezinárodní sraz. Toto setkání je pojmenované Walsertreffen. Respondentka F uvedla: „Na podzim tohoto roku se uskuteční již v pořadí 19. takovéto setkání. Walserské srazy jsou pořádány pokaždé někde jinde. Tento rok bude walserskou komunitu hostit švýcarské městečko Arosa.“ Toto setkání berou Walserové jako jedinečnou příležitost poupravit jak duchovní, tak materiální podobu své kultury. Probírají se zde tradice, folklor, využití má zde dialekt, který je základním prvkem této komunity. Lidé si mezi sebou předávají informace a plánují další společná setkání. Sraz je zkrátka shrnutím všeho důležitého, co by se mělo dále šířit a pomáhat tak zachovat walserskou komunitu alespoň trochu odlišnou od těch ostatních.⁹⁾

Walserská cesta

Dodnes si většina Walserů uvědomuje svou historii a to, jak se jejich předkové vlastně do těchto míst dostali. Pravidelně každý rok se koná akce, která nese jméno „Walserweg“- tedy walserská cesta(stezka), která se člení do 25 etap a měří 450 km. Dobrovolníci podnikají neuspěchané procházky, někteří i náročné jednodenní túry touto širokou stezkou vedoucí přes krásné alpské krajiny - vysokými horami, přes hřebeny a prochází krásnými údolími. To vše s výhledem na tři alpské země- Švýcarska, Rakouska a Lichtenštejnska. Díky těmto túrám se lze přenést o 700 let zpět a zažít tak stejný osud jako dřívější zemědělci a pastevci, kteří přecházeli přes zmíněný kanton Wallis až do jejich současných domovů v oblasti Triensenberg. Během cesty se však lidé neučí jen historii a jazyk, ale také tomu, jak se zakládaly osady a např. jakým způsobem získávali ornou půdu.

K tomu, aby si člověk mohl projít touto cestu, nepotřebuje být Walserem. Stačí jen pohodlná obuv, dobrá fyzická kondice a pečlivě naplánovaná trasa, která může být rozdělena do několika dnů či týdnů. Ta může být zvolena právě začátkem z kantonu Wallis do Triesenbergu a nebo právě naopak. Během putování lze však využít hromadné dopravy a železnice.

Podle zjištěných informací lidé tuto aktivitu vyhledávají a píší o tom i cestovní deníky, které zahrnují informace, ze kterých se lze inspirovat na další cestu.

Obrázek č. 3 - Trasa walserské cesty¹⁰⁾

Walserský závod na lyžích a snowboardu

Tento závod se koná každé dva roky a vždy na jiném místě. Závodí se v obřím slalomu v několika věkových kategoriích. Zavedl se také závod na snowboardu, čímž se stala celá akce zajímavější zejména pro mladé Walsery. Závodu se účastní zpravidla kolem 180 závodníků z různých regionů, které jsou osídleny walserskou populací. Jsou to například města nebo oblasti jako Bosco Gurin, Gressoney, Triesenberg, Z’Makana, kanton Valais, Obersaxen, Brand, Galtür, Laterns, Großwalsertal, Bürserber a Kleinwalsertal.¹¹⁾

V rámci walserské komunity se zachoval jejich původní dialekt. Jedná se o dialekt alemanské němčiny, tzv. Titsch. Počet lidí, kteří se tímto dialektem domluví, je necelých 22.800. Respondent B k walserkému jazyku dodal: „Dialekt používáme již pouze v rámci rodin a je přenášen z rodičů na potomky spíše pro to, aby úplně nezanikl, než že by se jím dalo hovořit v širším okolí a byl tedy užitečný.“

Z našeho výzkumu je patrné, že jazyk je právě to, co Walsery od ostatních odlišuje. V 90 % výpovědí se odpovědi shodovaly. Dialektem hovoří téměř většina respondentů (hlavně těch starších). Zajímavý je i přístup ženy, která se k Walserovi přivdala a dialektem se snaží mluvit i ona a to s potomky, v rodině, i s přáteli.

I když někteří respondenti přistupovali k rozhovoru pasivně, nechtěli se podělit o informace a když ano, většinu odpověděli jen na základní otázky, vždy zmínili řeč, kterou se od ostatních liší.

Příklad dialektu titsch v porovnání s němčinou a angličtinou:¹²⁾

Již z tabulky uvedené v kapitole „Obyvatelstvo“ je patrné, že většina Walserů (94,2 %) vyznává křesťanskou víru.V rámci křesťanství se Walserové dělí na katolíky a protestanty, ale se říci, že převážná většina walserského obyvatelstva jsou katolíci. Někteří navštěvují kostely pravidelně každý týden a jiní jen o svátcích. Výjimku tvoří Walseři v oblasti Werdenberg u Bernu a v některých údolích kantonu Graubünden. V 16. století rozhodly úřady v Bernu, že se má obyvatelstvo ve všech podřízených obcích stát protestanty, a určily tak i náboženskou příslušnost místních Walserů. V největším švýcarském kantonu Graunbünden se ale každá obec mohla sama rozhodnout, jakou konfesi přijme. Proto se tedy ve švýcarských alpských vesničkách najdou Walserové jak katolíci, tak protestanti. Pouze kolem 1,5 % příslušníků tohoto etnika jsou evangelíci.^{13) 14)}

Naši respondenti pravidelně navštěvují kostely, většinou to bývá každou neděli. Stephanie Kohl k tomuto tématu dodala: „Já a moje rodina navštěvujeme kostel pravidelně v neděli, zúčastňujeme se mší a celkově se zapojujeme do duchovní kultury. “ Věk zde nehraje téměř žádnou roli, chodí jak mladí, tak starší. Tento úkaz však ve srovnání s okolím nebereme jako unikátní. Je známo, že alpské země jsou velice pobožné, a tak je tomu i ve Švýcarsku společně s Lichtenštejnskem. V oblasti Triesenberg se nachází spousta kaplí a kostelů různých velikostí. Za povšimnutí stojí malebné kostelíčky na každém rohu, tak velké kostely, kde místní obyvatelé provádějí různá shromáždění a přednáší.

Tradiční kroj

Walserskou kulturní identitu obohacují, mimo jiné, i jejich tradiční oděvy. Jsou to barevné kroje, ozdobené vyšíváním, mašlemi nebo drobnými třásněmi. Nejčastějšími barvami jsou červená, modrá, černá a bílá. K ženskému kroji neodmyslitelně patří sukně sahající zhruba pod kolena, výrazný límec či šátek a někdy jsou k vidění i pokrývky hlavy, jako například zdobené klobouky nebo šátky.¹⁵⁾

Obrázek č. 4 - Tradiční kroje¹⁶⁾

Walserské pokrmy

U obyvatel alpských vesniček s dřevěnými domky bychom mohli najít několik pokrmů, které ale musely být jednoduché a nesměly stát mnoho peněz. Většina lidí byla farmáři, a tak základem jejich jídelníčku byly hlavně mléčné produkty z jejich chovu – mléko, sýr, mléčné (a později i rýžové) pyré. ,,Jídlo je samozřejmě nedílnou součástí naší kultury, nepočítejte však s žádnými přepychovými pokrmy, nejraději si děláme sýrové špecle s uzenou slaninou„. Oblíbená byla také jídla z brambor, a to především zapečené brambory s vepřovým sádlem. Respondenti walserské národnosti označeni písmeny G a I, kteří pracovali v triesenberském řeznictví, sdělili, že do walserského jídelníčku patří i zelí a také maso, které je nejčastěji uzené.

Svátky a tradice

Samozřejmostí u walserského obyvatelstva jsou svátky a tradice, většina z nich, jak z výzkumu a z výpovědí respondetů vyplynulo, se však neliší od těch lichtenštejnských a švýcarských. Mimo tradic spojených s Vánocemi, Novým Rokem a Velikonocemi, dodržují Walseři pár poměrně netradičních zvyků. Respondentka walserského původu, označená písmenem D sdělila: ,,Při narození dítěte dostane novorozeně chléb s brusinkami, který je mu seslán jako dar od Matky Boží Panny Marie. Další poměrně odlišnou tradicí, kterou dodržujeme, je průběh walserského pohřbu. Než se tato smuteční událost uskuteční, procházejí lidé na hřbitov smuteční bránou, která je ozdobena smutečním kvítím.“

Cílem naší práce bylo odpovědět na výzkumnou otázku a to čím se vyznačuje etnická identita Walserů? Cítí se být více Walsery, nebo Švýcary? Následovalo několik podotázek, které byly zaměřené na walserské tradice, zvyky, jazyk a komunitu. K vypracování jsme využily metodu dotazování, přesněji polořízený rozhovor.

Z výsledků můžeme usoudit, že dotazovaní jsou si své walserské identity vědomi, berou se jako jedna velká rodina a navzájem se hodně dobře znají. Zvyky a tradice dodržují, ty se však ale prakticky neliší od těch ostatních v okolí. Největší odlišností je dorozumívání. Walserové používají speciální dialekt, který se podobá německému jazyku avšak s mnoha odlišnostmi. Etnikum jej používá celý život a předává tak informace svým potomkům, aby se jazyk používal co nejdéle a nezanikl.

Dalším zajímavým prvkem jsou shromáždění, která se konají každé 4 roky. Na těchto akcích se sejde většina obyvatel, kde projednávají novinky ohledně své komunity, folklor, tradice a příští setkání. Během slavností se zpívají lidové písně, lidé jsou oblečeni v krojích a lidé tak mohou poznat tu pravou atmosféru tohoto etnika.

Majoritní společnost Walsery nevnímá nijak odlišně. Nesetkáme se u nich s velkými rozdíly, které by měli minoritu vyčleňovat. Častým jevem u obyvatel je smíšený sňatek právě mezi Walsery a švýcarským obyvatelstvem, který nebere ani jedna ze skupin za zvláštnost. Walseři pak své potomky učí dialekt, který se přenáší na další generace této komunity a samotní partneři „newalserského“ obyvatelstva se rádi učí s nimi.

Walserové jsou přátelští, milí, přívětiví, s dotazováním neměli žádný problém, na naopak. Byli velice překvapeni a zároveň potěšeni, že o jejich existenci jevíme zájem.

Internetové zdroje:

Walliser German [online]. Walser in den Alpen: [cit. 18. 4. 2016]. Dostupný z WWW: http://www.walser-alps.eu/dialect/walliser-german

Walsertreffen 2016 in Arosa [online]. Arosa: [cit. 18. 4. 2016]. Dostupný z WWW: http://www.arosa.ch/walsertreffen

Knižní zdroje:

EBERLE, Josef. Gemeinde Triesenberg.Walser Heimatmuseum Triesenberg. LICHTENSTEIN: 1992.

FIBICHER, Arthur. Walliser Geschichte – Svazky 1–2. KANTONALES ERZIEHUNGSDEPARTMENT: 2004

ŠATAVA, Leoš. Národnostní menšiny v Evropě. IVO ŽELEZNÝ: 1994

Časopisy:

PETITE, Mathieu. A new perspective on the Walser community: Mobilisation of symbolic resources in an INTERREG project. Revue de géographie alpine/Journal of Alpine Research 97-2, 2009.

BAMERT, Manuel. Ramshackle farmhouses, useless old stables, or irreplaceable cultural heritage? Local inhabitants’ perspectives on future uses of the Walser built heritage. Land Use Policy 55, 2016

Počet shlédnutí: 85