obrzek domeku-home logo-FB


Katalánci

Úvod

„Katalánsko není Španělsko“, toto často zmiňované heslo vystihuje smýšlení řady Katalánců, kteří již desetiletí usilují o osamostatnění se od Španělska, jehož jsou součástí. Rozdílná kultura, vlastní tradice, zvyky a jazyk, jenž je na území Katalánska více než živý a turista by marně hledal místopisná označení ve španělštině, kterou však každý Katalánec plynně ovládá.

V posledních letech to však není jen odlišná kultura, která motivuje katalánské snahy o autonomii. Nyní jsou stále výraznější ekonomické aspekty. Z druhého nejbohatšího regionu na území Španělského království plynou denně miliony eur španělské vládě, potažmo chudšímu zbytku Španělska. Kataláncům se nelíbí, že platí více na daních, mají dražší bydlení či povinné mýtné.

Tato práce by měla čtenáři přiblížit katalánskou tématiku a současně rozšířit seminární práci studentů oboru HKS „Katalánci“ 1) z roku 2009, jež se zaměřovala na otázku: „Jak vidí typického Katalánce sami představitelé dané minority“. Toto rozšíření by mělo přinést pohled mladých Španělů na Katalánce, jak vnímají katalánské snahy o osamostatnění se a celkově Katalánce jako takové.

Cíl práce

Výzkumná otázka:

Jak vnímají „typického Katalánce“ mladí Španělé ve věku 20-30 let?

Podotázky:
  1. Jak vnímají mladí Španělé sebeidentifikaci Katalánců a jejich snahu o osamostatnění se?
  2. Do jaké míry snaha Katalánců o vyčlenění se ovlivňuje jejich názor na ně?
  3. Jaké vztahy mají mladí Španělé s Katalánci?
  4. Jaké zkušenosti mají s Katalánci studujícími na španělských univerzitách, potažmo s Katalánci na univerzitách katalánských?
  5. Jak vnímají smíšené svazky mezi Katalánci a Španěly?

Literární rešerše

Většina publikací a článků o „katalánské otázce“ vydané v češtině se zabývá pouze pohledem Katalánců na danou problematiku. Jak oni vidí sami sebe a jak vnímají ostatní Španěly. Například v rozhovoru paní Moniky Zgustové, české spisovatelky žijící od 80. let v Barceloně, s bývalým předsedou katalánské autonomní vlády Jordi Pujolem z roku 1992, pan předseda říká: „Španělsko nás má rádo, protože jsme jako lokomotiva, ale nikdy by nepřipustilo, abychom byli i strojvůdcem.“2)

Z článku „Španělsko nás jen vysává“3) pana Pavla Černého z roku 2009, je zřejmá nespokojenost Katalánců s poměry v zemi, kdy Katalánsko jako jeden z nejbohatších regionů v zemi (1/4 celkového HDP) odvádí na daních mnohem vyšší částky než obyvatelé ostatních regionů. Většina Katalánců má pocit, že je zbytek Španělska „odírá“ a poprvé v historii je tak snaha o nezávislost motivovaná nejen kulturně, ale i ekonomicky.

Prvním dokumentem, který se tematicky alespoň trochu přiblížil tématu této práce byl článek s názvem „Republikánský strašák“ z ledna roku 2006, který se zabývá výrokem generála Jose Mena Aguedy, jenž pronesl na každoroční armádní slavnosti Pascua Militar v době, kdy byla ve španělském parlamentu v jednání reforma statutu pro Katalánii, kdy Katalánci chtěli status národa a úlevu na daních. „Pokud by došlo k vybočení z mezí ústavy, byl by uplatněn její osmý článek: ozbrojené síly(…) mají za úkol garantovat svrchovanost a nezávislost Španělska, bránit jeho integritu a konstituční uspořádání.“ Tento výrok byl povětšinou odsouzen, ale byl zároveň ukázkou, že Španělsko si svoji celistvost chce udržet i za cenu puče. Čehož je příkladem situace z 30. let, kdy mělo Katalánsko největší autonomii za celou svou historii a přišlo o ni pučem generála Franca4).

Dalšími publikacemi, které je možno k dané tématice zmínit je výtažek z knihy Despullant Espanya 5), jež vystihuje nacionální cítění Katalánců a vyčítá Španělům jejich nadřazenost nad minoritními Katalánci. Vystupuje proti španělské politice, která lidem vštěpuje pouze jednu národnost a to tu španělskou, bez ohledu na rozdílnost kultur a jazyka. Publikace je však z roku 2001.

Konkrétnější pohled Španělů na Katalánce se nachází v práci studentek Pekové a Pekařové: „Ostatní Španělé vidí v Kataláncích lidi se zvláštním až provokativně arogantním chováním. Existují klišé, že „Katalánci více pracují, jsou střízlivější a mají větší obchodní nadání.“6)

Na stereotyp lenosti Madridu (Španělů) a pracovitosti Barcelony (Katalánců) narážel v roce 1992 také článek z magazínu The Economist7) „A visitor from Barcelona arrives at a Madrid government office in mid-afternoon, and is surprised to find only the cleaning lady there. „Don't they work in the afternoons?“ he asks. „No,“ she replies, „they don't work in the mornings. In the afternoons they don't come“ (překlad: „Turista z Barcelony přijde v poledne do Madridské vládní kanceláře a je překvapen tím, že tam potká pouze uklízečku a ptá se jí: „Tady se v poledne nepracuje?“. Uklízečka mu odpoví: Kdepak, tady se nepracuje ráno. V poledne se jen nikdo neobtěžuje přijít.“)

Metodologie

Kvalitativní versus kvantitativní metody získávání dat

Ve společenských vědách se rozlišují dva hlavní typy metod získávání dat; kvalitativní a kvantitativní, které jsou realizovány různými způsoby.

Kvantitativní metody jsou založeny na matematických a statistických metodách srovnávání získaných dat. Data jsou získávána především prostřednictvím dotazníků. Tyto dotazníky mají různou strukturu podle toho, jaký druh otázek je vhodnější využít pro zkoumání daného tématu. Využívány jsou otázky uzavřené, otevřené a škálové. Kvantitativní výzkum je oproti kvalitativnímu výzkumu založen na testování hypotéz a práci se získanými daty. Jedná se o deduktivní metodu. U této metody se postupuje v pořadí: teorie, hypotéza/y, pozorování, přijaté/zamítnuté hypotézy. Úspěšnost získávání dat je ovlivněna návratností dotazníků. Kvantitativní metody se užívají, pokud chceme daný jev zmapovat, nikoliv vysvětlit. Výhodou metody je například anonymita, díky níž respondent s větší pravděpodobností odpoví na intimní otázky. Nevýhodou je možnost špatné interpretace či nepochopení otázky respondentem.

Kvalitativní metoda je založena na vzájemné interakci mezi respondentem a tazatelem. Používá se tam, kde je cílem pochopení zkoumaného tématu, včetně různých souvislostí a vztahů. Jedná se tedy o hledání motivů lidí a významů, které lidé připisují různým věcem a událostem. Tato metoda je induktivní. Postupuje se při ní v pořadí: pozorování, nalezení pravidelností, předběžné závěry, teorie. Narozdíl od kvantitativního výzkumu závěry nelze zobecnit na širší populaci. Platnost závěrů je omezena na danou skupinu nebo problematiku. Ze závěru lze však formulovat hypotézy a ty následně otestovat kvantitativním výzkumem. Způsoby získávání dat u kvalitativních metod jsou pozorování, rozhovory a studium pramenů. Všechny tyto způsoby mají další různé varianty provedení. Například rozhovor může být veden jako standardizovaný, polostandardizovaný nebo nestandardizovaný. Výhodou kvantitativních metod je možnost kontrolovat pravdivost údajů poskytnutých respondentem během osobního kontaktu. Nevýhodou je časová náročnost těchto metod.

Vzhledem k jednotlivým výhodám a omezením daných metod je vhodné se při sociologických výzkumech zaměřit na kvalitativní metody a ty doplnit o data získaná kvantitativními metodami, kvůli větší vypovídací hodnotě výzkumu. Výběr vhodných způsobů získávání dat je základem pro vytvoření kvalitního výzkumu. Je potřeba vybrat vhodný způsob na základě zkoumaného tématu. Způsoby získávání dat nejsou univerzálně použitelné pro všechny oblasti výzkumu. Nevhodně zvolené způsoby získávání dat mohou vést, stejně jako nesprávné metodologické postupy, ke zkreslení dat a neúspěchu prováděného výzkumu.

Analýza dokumentů

Analýza dokumentů je kvantitativní výzkumná metoda. Jedná se o čerpání dat z dokumentů, které nebyly vytvořeny v rámci výzkumu využívajícího tato data. Jedná se dokumenty v psané i elektronické podobě nebo materiální stopy lidského jednání. Jde například o čerpání dat ze sčítání lidu, záznamů matrik nebo dobových novin a časopisů. Studiem dokumentů získává výzkumník základní informace pro zorientování se v dané problematice. Proto je vhodné zvolit tuto metodu jako prvotní metodu výzkumu. Nevýhodou této metody je nutnost doplnit ji o data získaná jinými výzkumnými metodami, protože samotné studium pramenů není pro kvalitní výzkum dostačující.

Polostandardizovaný rozhovor

Polostandardizovaný rozhovor se řadí mezi kvalitativní výzkumné metody. Tato metoda v sobě kombinuje výhody standardizovaného a nestandardizovaného rozhovoru. Jeho podstata spočívá v tom, že si tazatel připraví několik otázek v pevně daném i neurčeném pořadí. Standardizovanou nebo nestanardizovanou strukturu otázek vybírá podle toho, jestli je otázky z dané oblasti nutné pokládat v určitém pořadí. Při standardizované struktuře jsou otázky pokládány v pevně daném pořadí, protože jiné pořadí by mohlo například u citlivějších témat, při nichž se obvykle postupuje od obecnějších otázek ke konkrétnějším citlivým otázkám, ovlivnit odpovědi respondenta nebo zapříčinit ukončení rozhovoru respondentem. Metody polostandardzivaného rozvoru umožňuje, v případě potřeby, pokládat libovolné doplňující otázky dle vývoje konkrétního rozhovoru.

Vlastní použití metodologie

Názory k tématu Katalánci byly převážně poskytnuty formou rozhovoru na internetových serverech jako jsou skype nebo hotmail. Videorozhovor je výhodný, protože tázanou osobu je možné sledovat a reagovat na podněty okamžitě. Díky tomu se lze dobrat k detailům a zaměřit se i na zajímavé náměty, které diskuse přinesla a s kterými se původně nepočítalo. Například legislativní výhody Katalánska ve srovnání s jinými regiony. Některé osoby, které rozhovor poskytly, v Katalánsku žily, jiné ne. Někteří studovali v Barceloně, jiní znají Katalánce jen z prostředí mimo jejich region. Nebylo proto vhodné sestavit seznam otázek. Jde o individuální zkušenosti a z toho důvodu bylo lepší je jednotlivě prodiskutovat a otázky formulovat tak, aby na ně mohl tázaný objektivně odpovědět. Nevýhodou je přepisování a překládání rozhovoru. Obsahově se poskytnutý materiál od rozhovorů neliší, ale formou ano, protože není doslovným přepisem.

Vlastní práce

Teoretická část

Obecně o Katalánsku

Katalánsko (špan. Cataluña, kat. Catalunya) je historickou oblastí na severovýchodě Španělska a současně jednou ze 17ti autonomních oblastí Španělského království, jež má od roku 1979 (9. 8. 2006 znovu upravené) legislativní a výkonné pravomoci s vlastní katalánskou vládou (kat. Generalitat de Catalunya). Na území o rozloze 32114 km2 žije přes 7 mil. obyvatel a od roku 1833 a je členěno na 4 provincie, jimiž jsou Barcelona, Girona (špan. Gerona), Lleida (špan. Lérida) a Tarragona.

Katalánsko, jak již bylo zmíněno, se nachází na severovýchodě a hraničí s Francií, Andorrou, dále španělskými autonomními oblastmi Valencií a Aragonií. Na 580 km dlouhém pobřeží Středozemního moře se nachází například známá pláž Costa Brava. Hlavním městem Katalánska je metropole Barcelona s dlouhou a významnou historií a počtem více než 1,5 mil. obyvatel.

Úředními jazyky tohoto území jsou španělština (castellano), gaskonština (aranés), používaná nejvíce v oblasti Valle de Arán a hlavně katalánština (català), románský jazyk podobný okcitánštině, jenž byl za vlády generála Franca zakázán a od roku 1978 se stal oficiálním jazykem autonomie. Jsou v něm psány například otevírací doby obchodů a úřadů, úřední vyhlášky, zeměpisné údaje, či místní označení.

Katalánci jsou velice hrdí na svoji zemi, jazyk a bohatou kulturní tradici. Velice rádi demonstrují svoji nezávislost na Španělsku, sami mnohem více považují za Katalánce, ne Španěly, podle nich samotných jsou civilizovanější a světovější. Počátky katalánské literatury sahají do 12. století. Katalánsko je také rodištěm světoznámých malířů, surrealisty Salvadora Dalího a dadaistického malíře a sochaře Joana Miróa, či architekta Antoni Gaudího, jehož fenomenální stavba, nedokončený chrám Sagrada Familia je jedním ze symbolů Barcelony a potažmo celého Katalánska.

Co se svátků týče, kromě těch celonárodních se slaví na území Katalánska řada svátků autonomních a oblastních, jež se vyznačují vyvěšováním katalánské vlajky (sereyra, sang i or, kat. krev a zlato) a katalánských symbolů a tancování sardany, národního tance, jež se tančí za doprovodu jedenácti členného hudebního souboru (cobla) v kruzích, kde se všichni pospolu drží za ruce.8)9)

Katalánsko je prvním pevninským španělským regionem, kde byly zakázány býčí zápasy (korrida). 10)

Co se týče aktuálnější situace v Katalánsku, zpráva11) o rozhodnutí nejvyššího soudu, podle kterého se Katalánci nemohou označovat za národ, vzbudila mnohé negativní ohlasy a vedla k milionové demonstraci Katalánců.

Stručná historie

Historické počátky katalánské identity lze vnímat již kolem roku 800 n. l., kdy francký král Karel Veliký, osvobozuje území dnešního Katalánska muslimské nadvlády a dává tím katalánskému národu volný prostor k rozvoji. Říše Karla Velikého vytvořila jakousi hranici z hispánských území, která oddělovala Franskou říši a Hispánii. Součástí této hranice bylo tudíž i dnešní Katalánsko, v té době hlavně město Barcelona. Tato jihozápadní oblast Franské říše se rozvíjela a nabírala na autonomii, v 9. stol. se následně stala oblastí nezávislou.

Největšího územního rozmachu dosáhlo Katalánsko ve 13. stol. za vlády krále Jakuba I., který dobyl Valencii a Mallorcu, díky čemuž se král Jakub I. považuje za zakladatele katalánského státu. Krátce nato Katalánsko vytvořilo velkou námořní říši ve Středomoří, zahrnujíc např. Neapol, Sicílii, Sardinii či Athény.

V 18. stol. však Katalánsko díky porážce Valencie, Katalánska i všech ostrovů ve válce o španělské dědictví o svoji autonomii přichází, což trvá až do 30. let 20. století.12)

(Podrobnější katalánskou historii v anglickém jazyce lze najít například na stránkách wikipedie.org. 13) )

Snahy o Katalánskou autonomii od období Druhé Španělské republiky až po současnost

Druhá španělská republika je datována od doby, kdy zemi 14. dubna 1931 opustil král Alfonso XIII. O pár měsíců později, 9. prosince roku 1931, byla schválena ústava, podle které se Španělsko stalo republikou s jednokomorovým parlamentem se svobodou projevu a spolčování, byly zrušeny výsady šlechty a katolické církve, církvi byl zabaven rozsáhlý majetek, ženy dostaly volební právo a byl zaveden občanský sňatek a rozvod.

V období Druhé republiky mimo jiné získávají autonomii v rámci Španělské republiky 2 oblasti, a to Katalánsko a Baskicko.

O katalánskou autonomii v tomto období se zasloužila především nejstarší katalánská politická strana ERC (Republikánská levice Katalánska), která vznikla v březnu roku 1931 jako výsledek boje levicových stran za nezávislost Katalánska. V období Druhé Španělské republiky je ERC nejvíce volenou stranou v zemi. V roce 1934, kvůli snahám pravicových stran o potlačování demokratických práv zemi a snahám o zrušení katalánské autonomie, vyhlašuje prezident Katalánska a zároveň vůdce ERC Lluís Companys i Jover Katalánský stát. Ten neměl dlouhého trvání, neboť toto povstání bylo brzy potlačeno, katalánský parlament zrušen a jeho členové uvězněni.

Parlament v Katalánsku byl obnoven až v roce 1936, kdy ERC vyhrála volby a posléze zformovala tzv. Front d’Esquerre, neboli frontu levicového křídla, která byla jakousi odpovědí na šíření fašismu po Evropě.

V roce 1939 po občanské válce ve Španělsku se vlády ujímá generál Francisco Franco a pro Katalánsko nastávají krušné časy.

Kolem 500.000 Katalánců je nuceno emigrovat ze země kvůli pronásledování. Katalánský parlament je rozpuštěn a zakázán. Lidská, sociální a ekonomická práva jsou potírána a Kataláncům je zakázáno mluvit jejich vlastní řečí.

Z pohledu Katalánců téměř 40 let vlády generála Franca znamenalo kulturní genocidu Katalánska.

Druhou významnou stranou období Druhé Španělské republiky je UDC (Unió Democrática de Catalunya), který rovněž jako ERC vzniká roku 1931. UDC je klasickou křesťansko-demokratickou, proevropsky orientovanou stranou. V tomto období je pro ni charakteristická spolupráce s ERC. Po roce 2001 se UDC snaží profilovat nikoliv jako křesťansko-demokratická, ale spíše jako křesťansko-sociální strana.

Generál Francisco Franco zřídil ve Španělsku fašistický režim, revidoval veškeré reformy zavedené za období Druhé republiky. Zrušil oddělení církve od státu. Autonomie Katalánska a Baskicka byla zrušena, a jakékoli projevy svébytnosti regionálních jazyků či kultury byly tvrdě potlačovány. Veškerá opozice byla tvrdě pronásledována. Oficiálním jazykem ve Španělsku se stala kastilština.

Po pádu Francova režimu, získali Katalánci opět autonomii obsaženou ve statutu z roku 1979, který Katalánsku přiznal vlastní národnost (nacionalidad), povolil vlastní vlajku a hymnu, zakotvil katalánštinu jako oficiální jazyk spolu se španělštinou a opět ustanovil vlastní správní instituce, jako vládu a parlament.

V tomto období po uvolnění represí začínají vznikat nové politické strany a politické spektrum v Katalánsku se štěpí.

Můžeme jmenovat například:

  • CiU — Convergència i Unió (Konvergence a Jednota)
  • CDC — Convergència Democràtica de Catalunya (Demokratická konvergence Katalánska)
  • UDC — Unió Democràtica de Catalunya (Demokratická unie Katalánska)
  • ERC — Esquerra Republicana de Catalunya (republikánská levice Katalánska)14)
  • PP — Partido Popular (Lidová strana)
  • PSC-PSOE — Partit dels Socialistes de Catalunya-Partido Socialista Obrero Español (Socialistická strana Katalánska - španělská socialistická dělnická strana)

Současný prezident Katalánska Artur Mas i Gavarró, který je zároveň lídrem strany CDC a předsedou uskupení CiU, není pro úplné osamostatnění Katalánska od Španělska. O to se v současnosti i historicky nejvíce snaží strana ERC a nově také strana SI (Solidaritat Catalana per la Independència) zformovaná po referendech o nezávislost Katalánska proběhnutých v letech 2009-2010. Strana SI byla založena bývalých prezidentem fotbalového klubu FC Barcelona Joanem Lapontem, právníkem Alfonso López Tenaem a Urielem Bertranem, bývalým členem ERC. SI je stranou pro radikální osamostatnění Katalánska. Jejím hesly jsou: „Catalonia the next state of Europe“ and „We make independence possible!“.

Po ERC je strana SI druhým nejsilnějším hlasem separace Katalánska. V současnosti není celkové smýšlení Katalánců zcela zřejmé. Ze 7 milionů obyvatel Katalánska se v rámci nezávislého referenda o odtržení Katalánska od Španělaska, konaného v roce 2009 v nejseparatističtějších oblastech, pro úplné odrtžení vyjádřilo pouze necelých 200 tisíc Katalánců.15) Avšak v regionálních volbách v roce 2010 zvítězila nacionalistická strana CiU, která o osamostanění usiluje.16)

Praktická část

Vlastní výzkum

Stěžejním tématem této práce je pohled mladých Španělů ve věku 20-30 let na Katalánce. Jak vnímají jejich sebeidentifikaci a snahy o osamostatnění se. Jaké mají zkušenosti a celkově vztahy s Katalánci.

Ke vzniku vlastní práce byly využity rozhovory se čtyřmi respondenty. První respondentkou byla Eva (25 let), která pochází z Andalusie, narodila se v Seville, v Katalánsku nikdy nežila, ale má řadu katalánských známých a přátel. Dalším respondentem byl Francesco (27 let), pocházející z Aragonu. V současné době žije v Madridu, ale několik let pracoval jako designer v Barceloně. Anna (26 let), jenž pochází z regionu Castilla La Mancha, v Barceloně několik let studovala, ale do kontaktu s Katalánci se přirozeně dostala i mimo jejich region. Poslední respondentkou byla umělkyně Begonia (28 let), která pochází z Madridu a v Katalánsku nikdy nežila.

1. Jak vnímají mladí Španělé sebeidentifikaci Katalánců a jejich snahu o osamostanění se?

Respodenti se shodují, že katalánské snahy o autonomii nijak zvlášť nevnímají a spolu navzájem ani se známými Katalánci tuto tématiku neprobírají. Jsou si však těchto snah vědomi a shodují se, že Kataláncům jde hlavně o finanční aspekty spíše než o ty kulturní. Respondentka Begonia se k této otázce vyjádřila takto: „Co se týče pokusů o osamostatnění, tak si myslím, že je to vyloženě z ekonomických důvodů. Katalánci mají hodně průmyslu, na rozdíl od vnitrozemí a jihu, který je převážně zemědělský. K tomu do Katalánska jezdí hodně lidí na dovolenou, takže mají dobrý příjem i z cestovního ruchu. Podle mně jim není příjemné dělit se o finance s ostatními regiony a chtěli by si tyto peníze udržet pro sebe. Platí totiž hodně daní, které se přerozdělují například do Teruelu, La Manchy nebo Navarry. Myslím, že je to otázka peněz a částečně i tím, že mají vlastní jazyk.

Mezi mladými Španěly také převládá názor, že Katalánci jsou „kolenovrti“. „Pamatuji si, že když jsme jeli na výlet do Francie, platili jsme dálnice jen u nich. Plno lidí má pocit, že Katalánci by rádi brali ze státní kasy, ale neradi se dělili o finance se zbytkem Španělska“, říká respondentka Eva.

Na otázku, zda by respondentu Franciscovi vadilo, kdyby se Katalánsko oddělilo, odpověděl takto: „Samostatnost Katalánska jde v podstatě mimo mně, ale myslím si, že by nebylo správně, kdyby se Španělsko rozpadlo na menší části. Přeci jenom máme historii více společnou, než každý region samostatnou. Katalánci se podle mě snaží oddělit jen kvůli tomu, že je jejich jazyk odlišný od většiny a vadí jim, že se musí podílet na ekonomických problémech částí Španělska, které nemají tolik průmyslové výroby.

2. Do jaké míry snaha Katalánců o vyčlenění se ovlivňuje jejich názor na ně?

Z odpovědí respondentů vyplývá, že tyto katalánské snahy jejich názor na ně nijak zvlášť neovlivňují, neboť na společenské úrovni komunikace mezi mladými lidmi se nijak zvlášť neprojevují. Respondentka Anna se k této otázce vyjádřila takto: „Setkala jsem se lidmi v mém věku, kteří si stáli za tím, že by Katalánsko mělo být samostatné. Většinou to ale byly takové ty typy, které o tom mluví, protože se rádi prezentují, jako radikální. O politice ale moc neví. Pro mě tohle povrchní blábolení není. Oddělením Katalánska se jednoduše netrápím. Myslím si, že někteří Katalánci mají pocit, že je někdo vykořisťuje, což je absurdní! Mně se zdá, že je to takový vykonstruovaný a lehce to zavání nacionalizmem. Někteří lidé jsou takoví bojovníci, že možná ani neví proč bojují, hlavně že bojují. Je to docela trapné. Vždycky říkám: „Donde no hay mata. No hay patata“(Kde není kořínek, neroste ani brambora). Jinak si myslím, že to dnes příliš mladých Katalánců neřeší. Cestují po celém poloostrově, tak jako ostatní a nemají si na co stěžovat. Cítím to jako přežitek, který nahrává zbytku Španělska, aby si z nich dělali srandu.

3. Jaké vztahy mají mladí Španělé a Katalánci?

Všichni naši respondenti mají mezi Katalánci známé a nijak se vůči nim nevyhraňují. Vzhledem k tomu, že Katalánci mají španělštinu (castellano) jako rodný jazyk, není pro ně problém se kdekoliv domluvit a většinou si nikdo ani neuvědomuje, že jsou z Katalánska, neboť ve Španělsku má každá oblast když už ne zcela vlastní jazyk, tak alespoň nářečí, jež je, například u lidí z La Manchy, častým terčem žertů. K tématu používání katalánštiny mimo oblast Katalánska se vyjádřila Anna: „V Granadě potkávám hodně Katalánců. Pokud jich je víc, je možné je slyšet mluvit v katalánštině. Myslím, že je těší se hlučně vyjadřovat, když jim ostatní nerozumí. Předvádí se. Tohle bych řekla, že je pro ně hodně typické. Když jsou ale s lidmi z jiných částí Španělska, tak mluví jako ostatní.

Podle Francesca, který žil několik let v Barceloně a katalánsky neumí, jej to prý však nijak neomezovalo a práci si zde našel snadněji než v Madridu. Na tom se shoduje i s Annou: „V Barceloně všichni mluví katalánsky, ale není problém tam žít jen s castellanem. Sem tam člověk narazí na někoho, kdo se tváří, jako by castellano nebylo na místě, ale to jsou prostě „vidláci“ (gaňanes).

4. Jaké zkušenosti mají s Katalánci studujícími na španělských univerzitách, potažmo s Katalánci na univerzitách katalánských? Respondentka Anna, která studovala na univerzitě v Barceloně, se svěřila, že zásadnější problém měla pouze s jedním profesorem: „Ve třídě byli mimo mě i dva kluci, kteří také nemluvili katalánsky. Výuka ale probíhala v katalánštině. S tím jsem počítala a připravovala jsem se na to. Když jsem měla problém s pochopením látky v některých předmětech, šla jsem se za tímhle vyučujícím, aby mi to vysvětlil v castellanu. Tenhle profesor byl ale na katalánštinu tak vysazený, že i když jsem ho požádala o vysvětlení, stále mi odpovídal katalánsky. Přitom castellano samozřejmě uměl.

Co se Katalánců studujících na španělských univerzitách týče, nikdo z respondentů, s žádným z nich nikdy problém neměl.

5. Jak vnímají smíšené svazky mezi Katalánci a Španěly?

Všichni respondenti se shodli na tom, že pokud se dva lidé mají rádi a rozumí si, je jedno odkud pochází. Proto na vztahu Španěla s Kataláncem rozhodně nevidí nic špatného.

Závěr

Tato práce byla zaměřena na přiblížení katalánské otázky čtenáři. Ten se v teoretické části vlastní práce mohl dozvědět obecné informace o Katalánsku jako takovém, něco z jeho historie a hlavně více o průběhu autonomistických snah v posledním století. V části praktické byly vybranými respondenty z různých oblastí Španělského království zodpovězeny v úvodu vytyčené otázky, týkající se náhledu a názoru mladých Španělů na Katalánce.

Podle respondentů je hlavním problémem a důvodem, proč chtějí Katalánci autonimitu, finanční motiv. Nejsou spokojeni s tím, že odvádí na daních více, větší finanční obnos, než průmyslově méně rozvinuté oblasti Španělska, čímž se potvrzuje i naše hypotéza. To je také důvodem častých narážek na Katalánce, ty jsou však často míněny s lehkou nadsázkou, rozhodně v námi zvolené cílové skupině respondentů.

Co se jazyka a chování Katalánců mimo jejich území týče, dle zkušeností respondentů se všichni ochotně přizpůsobují okolí. Trochu jiná situace je na katalánském území, kde převládá katalánština. Se španělštinou, se zde však dá také fungovat, avšak ne zcela bez komplikací.

Celkově nebyly pohledy respondentů na Katalánce vesměs nijak zvlášť negativní ani pozitivní. Nikdo z respondentů by si samozřejmě oddělení Katalánska a tím pádem rozpad Španělska nepřál, ale potlačení katalánské kultury také ne.

Použité zdroje a literatura

Použitá literatura

ČERNÝ, Pavel, Španělsko nás jen vysává. Lidové noviny. 2009, ISSN 0862-5921RES

RES, Pavel, Republikánský strašák. Týden. 2006, ISSN 1210-9940

ZGUSTOVÁ, Monika, Jsme posedlí moderností. Lidové noviny. 1992, ISSN 0862-5921

Elektronické zdroje

ALEXANDRE, V., Undressing Spain [online], 2001, dostupný z WWW: http://djxcatalonia.wordpress.com/2011/03/07/catalans-are-not-spanish

Catalan identity. [online] Barcelona.com.[cit. 2011-05-11]. Dostupné z WWW: http://www.barcelona.com/barcelona_city_guide/references_marks/traditions/catalan_identity

Esquerra Re publicana de Catalunya. [online]. Esquerra.[cit. 2011-05-11]. Dostupné z WWW: http://www.esquerra.cat/documents/fulleto-esquerra-ang.pdf

History of Catalonia. [online] Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [cit. 2011-05-11]. Dostupné z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Catalonia

Katalánci. [online]. 2009 [cit. 2011-05-10]. Stránky pro studenty HKS. Dostupné z WWW:http://www.hks.re/wiki/katalanci

Katalánci řekli ano nezávislosti, ale přišlo jich málo. [online]. centrum holdings: Aktualne.cz. [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=655671

Katalánsko. [online]. Turismo: Turistický magazín. [cit. 2011-05-13]. Dostupné z WWW: <http://www.turisimo.cz/spanelsko/mesta-a-mista/katalansko/>

Katalánsko. [online]. Wikipedie : Otevřená encyklopedie. [cit. 2011-05-13]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Katal%C3%A1nsko

Korida má v Katalánsku utrum. Parlament schválil zákaz býčích zápasů. [online]. MAFRA a.s., Zprávy iDnes. [cit. 2011-05-13]. Dostupné z WWW: http://zpravy.idnes.cz/korida-ma-v-katalansku-utrum-parlament-schvalil-zakaz-bycich-zapasu-1g1-/zahranicni.asp?c=A100728_120118_zahranicni_btw

PEKOVÁ, PEKAŘOVÁ, Katalánci ve Španělsku. [online]. Krajané: Etnické minority v Evropě.[cit. 2011-05-13]. Dostupné z WWW: http://www.hks.re/wiki/katalanci_ve_spanelsku_ii

Španělsko ohrožuje štěpení, v Katalánsku vítězí nacionalisté. [online]. Borgis, a.s.: Novinky.cz. [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/218105-spanelsko-ohrozuje-stepeni-v-katalansku-vitezi-nacionaliste.html

Two Cities: Madrid and Barcelona : Not as Different as They Look. The Economist. 1992, ISSN 00130613. (dostupný z plnotextové databáze ProQuest, přístupné přes server Městské knihovny v Praze http://www.mlp.cz/cz/)

V Barceloně demonstrovalo za větší autonomii Katalánska přes milion lidí.[online]. MAFRA a.s., Zprávy iDnes. [cit. 2011-05-13]. Dostupné z WWW: http://zpravy.idnes.cz/v-barcelone-demonstrovalo-za-vetsi-autonomii-katalanska-pres-milion-lidi-1rg-/zahranicni.asp?c=A100710_223348_zahranicni_iky

1) Katalánci. [online]. 2009 [cit. 2011-05-10]. Stránky pro studenty HKS. Dostupné z WWW:http://www.hks.re/wiki/katalanci
2) ZGUSTOVÁ, Monika. Jsme posedlí moderností. Lidové noviny. 1992, 162, s. 5. ISSN 0862-5921.
3) ČERNÝ, Pavel. Španělsko nás jen vysává. Lidové noviny. 2009, 290, s. 6. ISSN 0862-5921.
4) RES, Pavel. Republikánský strašák. Týden. 2006, 3, s. 51. ISSN 1210-9940.
5) Alexandre, V., Undressing Spain [online], 2001, (úryvek z knihy) dostupný z WWW: http://djxcatalonia.wordpress.com/2011/03/07/catalans-are-not-spanish/
6) Peková, Pekařová, Katalánci ve Španělsku [online], 2007, dostupný z WWW: http://www.hks.re/wiki/katalanci_ve_spanelsku_ii
7) Two Cities: Madrid and Barcelona : Not as Different as They Look. The Economist. 26.9.1992, 324, 7778, s. 46. Dostupný také z WWW: <http://searchproquest.mlp.cz/pqcentral/docview/224150380/12F3033B52219D96A20/3?accountid=16579>. ISSN 00130613. (dostupný z databáze ProQuest po přihlášení se na stránky Městské knihovny v Praze)
8) Katalánsko. [online] Turismo: Turistický magazín. [cit. 2011-05-13]. Dostupné z WWW: <http://www.turisimo.cz/spanelsko/mesta-a-mista/katalansko/>
9) Katalánsko. [online] Wikipedie : Otevřená encyklopedie. [cit. 2011-05-13]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Katal%C3%A1nsko
10) Korida má v Katalánsku utrum. Parlament schválil zákaz býčích zápasů. [online] MAFRA a.s., Zprávy iDnes. [cit. 2011-05-13]. Dostupné z WWW: http://zpravy.idnes.cz/korida-ma-v-katalansku-utrum-parlament-schvalil-zakaz-bycich-zapasu-1g1-/zahranicni.asp?c=A100728_120118_zahranicni_btw
11) V Barceloně demonstrovalo za větší autonomii Katalánska přes milion lidí.[online] MAFRA a.s., Zprávy iDnes. [cit. 2011-05-13]. Dostupné z WWW: http://zpravy.idnes.cz/v-barcelone-demonstrovalo-za-vetsi-autonomii-katalanska-pres-milion-lidi-1rg-/zahranicni.asp?c=A100710_223348_zahranicni_iky
12) Catalan identity. [online] Barcelona.com.[cit. 2011-05-11]. Dostupné z WWW: http://www.barcelona.com/barcelona_city_guide/references_marks/traditions/catalan_identity
13) History of Catalonia. [online] Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [cit. 2011-05-11]. Dostupné z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Catalonia
14) Esquerra Re publicana de Catalunya. [online]. Esquerra.[cit. 2011-05-11]. Dostupné z WWW: http://www.esquerra.cat/documents/fulleto-esquerra-ang.pdf
15) Katalánci řekli ano nezávislosti, ale přišlo jich málo. [online]. centrum holdings: Aktualne.cz. [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=655671
16) Španělsko ohrožuje štěpení, v Katalánsku vítězí nacionalisté. [online]. Borgis, a.s.: Novinky.cz. [cit. 2011-08-30]. Dostupné z WWW: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/218105-spanelsko-ohrozuje-stepeni-v-katalansku-vitezi-nacionaliste.html

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako