GÂRNIC / SZÖRÉNYBÚZÁS / WEITZENRIED / Gerník

GÎRNIC (Gerník, Szóremybúzás, Weizenfied) byl založen v roce 1827 rakouskými vojenskými úřady, v rámci druhé vlny českého osidlování rumunského Banátu, jako hraniční obec. Spolu s Gerníkem vznikly i ostatní české vesnice (s výjimkou již existujících z první vlny - Sv. Heleny¹⁾ a Sv. Alžběty). Na svém počátku, v roce 1830, měl Gerník 469 obyvatel²⁾.

Jako druhá vlna českého osidlování rumunského Banátu je označováno období let 1827-1828. Rakouské vojenské správní orgány v tu dobu potřebovaly další pohraničníky k hájení levého břehu Dunaje před případným opakováním turecké expanze³⁾ a po vzoru Sv. Heleny se rozhodly nalákat na slíbené úlevy a výhody české kolonisty.

Rakouské orgány kolonistům nabídly, že budou 10 let osvobozeni od služby v zemské obraně, 10 let nebudou platit žádné daně, obdrží zdarma obilí k setí, dříví na stavby domků a každá rodina ještě 12 jiter půdy. Vojenská správa však nedodržela slíbené podmínky. Obydlí, jež měla pro krajany vybudovaná, nestačila, v některých domech bydlelo i několik rodin pohromadě. Také se nestarala o řádné zásobování, lid trpěl nedostatkem pitné vody a slíbených 12 jiter půdy byl spíše hustý les, který kolonisté museli vykácet a obdělat na ornou půdu. Proto bylo období let 1830 - 1850 pro české osadníky kritické.

Ve 2. polovině 19. století se již situace stabilizovala, Češi zde natrvalo „zapustili“ své kořeny a např. v roce 1934 měl Gerník 1400 obyvatel⁴⁾. Vůbec nejvíce obyvatel měl Gerník v období před 1. světovou válkou, kdy v roce 1910 dosáhl na 1564 obyvatel⁵⁾. Nejdůležitějším zdrojen obživy se našim krajanům stalo zemědělství.

Kromě těchto kolonizačních vln přicházeli na rumunská území Češi také individuálně, a to od poloviny 19., až do počátku 20. století.⁶⁾ Většinou zůstávali ve velkých městech a jejich potomci se už dávno asimilovali.

V rámci repatriace v letech 1947-1949 se asi jedna třetina českého obyvatelstva (téměř 5000 osob) přestěhovala z Rumunska zpět do své staré vlasti s úkolem osídlit především západočeské, východočeské a jihomoravské pohraničí. Po roce 1990 odešly z Rumunska do České republiky další stovky Čechů, ať už za prací nebo k trvalému vystěhování se. Nejvíce lidí odešlo z Gerníku a ze Sv. Heleny. Kolem roku 1999 odhaduje pan učitel Jaroslav Svoboda počet českých obyvatel v šesti původních českých vesnicích jižního Banátu na 2300-2400 osob, Češi však v každé z nich tvoří dodnes 90-99% celkového počtu obyvatelstva⁷⁾. Trend úbytku obyvatelstva pokračuje do současnosti.

Vzhledem ke špatným přístupovým cestám a téměř horskému profilu krajiny byl a nadále zůstává mezi českými vesnicemi minimální styk.

Gerník je největší z českých vesnic v Banátu a jako jediná z nich má obecní úřad. Ten spravuje i sousední rumunskou vesnici Padina Matei. Gerník se nachází v jižní části župy Caraş-Severin (Karašsko- Severínská župa) asi 15 km severovýchodně od Sv. Heleny ve výšce kolem 600 m. n. m. Od hranice (tvořené řekou Dunaj) kvůli které vesnice vznikla, je Gerník vzdálen přibližně 12 km severně. Vesnice se rozkládá na dvou kamenitých návrších, mezi nimiž protéká potok, který tak přirozeně rozděluje ves na tzv. „malou“ a „velkou“ stranu⁸⁾. Gerník tím získává podobu 1 dlouhé ulice s domy po obou stranách.

- Současný starosta Gerníku je Rumun, jelikož volby jsou společné pro Gerník i spravovanou Padina Matei. Místostarosta je Čech. Rumunský původ starosty nepředstavuje pro místní žádný problém, vzájemné vztahy s Rumuny jsou dobré. Krajané v Gerníku jsou samozřejmě bilingvní, kvalita jejich češtiny patří mezi nejlepší mezi českými krajany v Evropě. Gerník je téměř ryze Čechy obývaná obec (až na několik přivdaných Rumunek). Rumuné mají v obci pouze několik domů, které využívají jako letní sídla a koupili je od krajanů, jenž se vrátili do ČR.

Krajané v Gerníku se věnují hl. zemědělství (výroba sýrů, různé místní pálenky, marmelády atd…), chovu domácích zvířat a agroturistice (např. rozvážení a ubytovávání turistů, kteří do Banátu jezdí díky aktivitám Člověka v tísni a jsou pro krajany důležitým zdrojem příjmů). Nedaleké doly v blízkosti Nové Moldavy, kde se těžila měď, byly zavřeny v roce 2003, což mělo vliv na velký růst nezaměstnanosti v obci a další odchody obyvatel Gerníku do větších rumunských měst a České republiky⁹⁾. Dále v Gerníku nalezneme 2 hospody a pekárnu, jenž jsou zároveň malými obchody, navíc pekárna dodává i do okolních rumunských vesnic. Protože je Gerník a okolní oblast bohatá na vápenec, zabývají se místní také výrobou vápna, které se spaluje v pecích udělaných v zemi a následně je distribuováno v celé zoně Dunaje.

- V Gerníku mají firmu. Krajanům v Banátu se rozhodla pomoci západočeská společnost PV Elektronic, která se zaměřuje na výrobu součástek k elektronice. S její pomocí zahájila na Gerniku provoz místní firma Bobintronic, která se taktéž specializuje na montáž elektronických součástek. V roce 2005 zaměstnávala okolo třiceti osob¹⁰⁾. Podle dotázaných krajanů se plat ve firmě v roce 2008 pohyboval mezi 150 - 200 euro za měsíc, u vedoucích funkcí 250 euro. Krajané sami sebe vnímají jako levnou pracovní sílu.

- Z Gerníku funguje 1x za den autobusové spojení do 18km vzdáleného městečka Moldova Noua/Moldova Veche (kde je nemocnice, benzínka, obchody), Gerničtí tak nejsou odkázani jen na automobilovou dopravu. Pravidelné cestování vzhledem ke stavu vozovky mimo obce ale není nejpříjemnější a jízda trvá skoro hodinu. Autobus řídí jeden z krajanů.

Česká populace vymírá nebo odchází zpět do Čech či větších rumunských měst (kvůli nedostatku práce v Gerníku¹¹⁾, vyššímu výdělku, příbuzným atd…). Za posledních 18 let v Gerníku ubylo přes 60% populace (991 obyvatel¹²⁾ v roce 1992, 350 obyvatel¹³⁾ v roce 2008), odchází především mladší generace (40 let a méně). Vybraný vývoj zachycuje tabulka níže¹⁴⁾. Zdroje dat v tabulce jsou uvádněny „pod čísly“.

- V současnosti začínají Rumuné v Gerníku kupovat Čechy opuštěné domy a trávit zde víkendy.

Do budoucna se dá předpokládat další pokles počtu obyvatelstva.

V Rumunsku působí především jeden spolek, a to Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku (DSSČR).

Vznikl roku 1990 s cílem zastupovat českou a slovenskou menšinu. Dne 28. dubna 2007 byl spolku přiznán statut neziskové organizace, přičemž jako základní náplň spolku se udává ochrana základních lidských práv české a slovenské menšiny. Mezi přirozené cíle patří také snaha o uchování menšinových národních identit a jejich kulturních hodnot. Propojení menšin a rumunské vlády zajišťuje zástupce DSSČR v rumunském parlamentu.

Financování aktivit je zajištěno ze státního rozpočtu Rumunska, z peněžních darů České a Slovenské republiky a v neposlední řadě také z členských poplatků svazu. Některé z rozvojových aktivit spolku jsou v současné době hrazeny i z fondů Evropské unie.

Plošně je svaz zastupován místními pobočkami v českých vesnicích. Všechny tyto pobočky spadají pod filiálku Jihobanátské oblasti v Nové Moldavě. V Gerníku spolek zastupuje místostarosta Václav Pieček a spolek má sídlo v budově obecního úřadu.

Mezi další spolky můžeme zařadit i Fórum Čechů v Banátu a České rozhlasové vysílání Rádia Temešvár. Rádio Temešvár jednu hodinu týdně pravidelně v neděli odpoledne vysílá, aktivity Fóra Čechů v Banátu nám bohužel nejsou konkrétně známy.

Gerník náleží víře římsko-katolické, jiná konfese v obci není.

Prvních 24 roků nemají čeští obyvatelé kněze ani učitele. V roce 1850 poručík Machiv přivádí kněze Františka Unzeitiga z České Třebové²²⁾, který na Gerníku působil až do roku 1873. Kostel byl ovšen dostavěn až v roce 1858, díky daru císaře Františka Josefa I. Pražský arcibiskup Bedřich Schwarzenberg daroval kostelu cenný relikviář s ostatky sv. Jana Nepomuckého, k jehož cti byl kostel vysvěcen²³⁾. František Unzeitig se o obec a lidi velmi staral, dnes je pohřben na gernickém hřbitově. Do roku 1873 byli kněží jmenováni pohraničním plukem s vojenskou hodností a uniformou²⁴⁾.

V současné době (2008) na Gerníku působí rumunský farář. Byl zde i český (pan Václav Mašek), ten však odešel sloužit do Eibentálu. Od tohoto faktu se také odvíjí další skutečnost, že bohoslužby probíhají povětšinou v jazyce rumunském. Současný farář se částečně česky naučil, jeho čeština ale není na dostatečně dobré úrovni. Proto při bohoslužbách užívá jazyk rumunský, který plně ovládá. Modlitební písně jsou však vždy zpívány česky²⁵⁾.

Tento bod je zpracován v článku o Sv. Heleně, shodně pro všechny české vesnice v rumunském Banátu.

V roce 1853 byla v Gerníku postavena první dřevěná škola. Vincenc Zamouřil se stal prvotním „diplomovaným“ učitelem v Gerníku v letech 1857 – 1881. Založil v obci i dechovou kapelu, která dodnes funguje, její složení se však neustále mění²⁶⁾.

Od roku 1929 začali být do Banátu posíláni čeští učitelé, vysíláni z ČSR. Ti zde působili do roku 1958. V roce 1996 bylo posílání kvalifikovaných učitelů opět obnoveno a trvá až do současnosti²⁷⁾.

Všechny předměty jsou vyučovány od první do čtvrté třídy v českém jazyce a rumunština je vyučována formou doplňkových hodin. Od páté do osmé třídy se učí obráceně, tzn. v rumunštině s doplňkovými hodinami češtiny. Skladba předmětů a hodinové dotace na ně je podobná jako v ČR.

Současný pan učitel Jaroslav Svoboda odhaduje (k srpnu 2008) v Gernické škole 35 - 38 žáků. Na začátku školního roku 2007 (v polovině září 2007²⁸⁾) jich bylo okolo 50, ale průběžně ubývají – celé rodiny s dětmi postupně odchází do Čech (tj. 12 - 15 dětí ubylo).

Škola má i počítačovou učebnu.

Učitelé jsou vysíláni a zároveň placeni Domem zahraničních služeb MŠMT ČR.

Doba působení učitele činí jeden rok. Není však problémem po roce pobyt prodloužit o rok další. Praxe je taková, že učitel většinou pár let vydrží, než ho vystřídá jiný. Často si učitel potřebuje pouze „oddychnout“ a přijít na jiné myšlenky ve své rodné vlasti a za nějaký čas se k učení v krajanských komunitách vrací.

Povinností učitelů ve Svaté Heleně a v Gerníku je i výuka v srbské části Banátu, kde musí odučit 8 týdnů.

Gerník je největší českou vesnicí v rumunském Banátu a založily ho rakouské vojenské úřady v roce 1827. Češi zde měli funkce pohraničníků. Do roku 1850 byl život krajanů na Gerníku kritický (z důvodu nepříznivých podhorských podmínek), pak se situace stabilizovala a nejdůležitějším zdrojem obživy našim krajanům se stalo zemědělství. Ve 2. polovině 19. století na Gerníku vzniká škola a římsko-katolický kostel. Češi na Gerníku si udrželi velice kvalitní češtinu (máte zde pocit, že nejste v jiném státu), do obce jsou vysíláni čeští učitelé.

Vztahy s původním rumunským obyvatelstvem mají Češi dobré, dokonce současný starosta Gerníku je Rumun. Největším současným problémem je, že v Gerníku ani v okolí není dostatek pracovních příležitostí. Doly, ve kterých pracovala většina mužské populace, se v roce 2003 zavřely a obyvatelům Gerníka nezbývá, než se věnovat zemědělství či agroturistice. Agroturistika je už téměř 10 let významným zdrojem příjmů pro krajany a přišel s ní Člověk v tísni. Je to nicméně jen dočasná pomoc, jelikož nelze současný stav obce zakonzervovat jako „žijící skanzen“. Populace starších krajanů sice zůstává, ale postupně vymírá a mladší krajané (zhruba do 40 let) odcházejí zpět do České republiky, kde mají výrazně lepší ekonomické a sociální podmínky života.



Počet shlédnutí: 125