obrázek domečku-home  logo-FB     časopis Kulturní studia


Islám

Anna Rákosníková, Sandra Kocourková. Islám. [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2009. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/islam-2009-4.kruh

ÚVOD

1) Výzkumná otázka: Jak dodržují muslimové žijící v České republice své normy a zvyky podle islámského práva a Koránu?

2) Cíl práce: Seznámit se podrobněji s islámem jako takovým. Seznámit se s několika muslimy žijícími v ČR a zjistit jejich názory a postoje, které by nám pomohly k odpovědi na námi výše položenou výzkumnou otázku.

3) Shrnutí: Naším záměrem bylo zjistit, jak se žije muslimům v ČR a do jaké míry se v naší společnosti dají dodržovat islámské zvyky a tradice. Respondentům jsme pokládaly nejen otázky týkající se jejich života řízeného zásadně dle tradic a zvyků v islámu, ale i otázky, které nám měly posloužit k získání obecných informací. Popřípadě jsme se snažily najít rozdíly mezi tradičními islámskými státy a zeměmi, kde islám není majoritním náboženstvím. Bylo nám ovšem jasné, že získané informace nemůžou být dostačující, a proto jsme dále využily knih a textů zabývajících se tímto tématem. V neposlední řadě jsme se snažily objektivitou naší práce usměrnit rozrůzňující se názory na ožehavá témata v islámu (terorismus, práva žen).

METODOLOGIE

Jedním z úvodních bodů naší práce bylo zjistit co nejvíce informací o islámu. Na počátku samotného výzkumu nám hodně pomohly materiály získané na internetových stránkách a knihy zapůjčené v Městské knihovně (viz literární rešerše). Tyto dokumenty jsme důkladně prostudovaly a byly nám důležitým zdrojem pro tvorbu scénáře následného rozhovoru. Na webových stránkách www.eurabia.cz jsme si přečetly zajímavé rozhovory s českými muslimy. Otevřená encyklopedie Wikipedia nám poskytla rozsáhlé informace o islámu. Dále jsme na internetu vyhledaly kontakty na Islámskou nadaci v Praze a její Infocentrum. Pomocí e-mailové adresy jsme se spojily s panem doktorem Vladimírem Sáňkou a domluvily si s ním setkání. Připravily jsme si okruhy otázek pro uskutečnění polostandardizovaného rozhovoru, který jsme po dohodě natáčely na diktafon, který je, co se týče zápisu poznámek, velkým pomocníkem každého badatele. Povídání probíhalo plynule a bez sebemenších zádrhelů, což nám, jakožto výzkumníkům, pomohlo k lepšímu porozumění zásadním věcem. Kromě cenných informací jsme obdržely i brožurky vydané islámskou nadací, které jsme prostudovaly. Na doporučení pana doktora jsme navštívily islámskou mešitu v Praze 9 – Kyjích a provedly nezúčastněné pozorování páteční modlitby. V mešitě jsme nestandardizovaně pohovořily s muslimkami českého původu. U všech těchto setkání byla velice důležitá dobře zvolená taktika vstupu do prostředí, díky níž respondenti neměli sebemenší problém s odpověďmi na položené otázky.

O ISLÁMU

Islám je druhé největší náboženství světa hned po křesťanství. Jedná se o monoteistické náboženství založené na učení proroka Muhammada, žijícího v 7. století našeho letopočtu. Samotné slovo islám znamená „podrobení se“ či odevzdání se Bohu, který se v arabštině nazývá Alláh. Islám obsahuje mnoho náboženských praktik. Základem je povinnost dodržovat pět pilířů víry a islámské právo šaría. Svatou knihou islámu je Korán. Muslimové mohou být příslušníky islámských větví, a to buď sunny (asi 85 %) nebo šíiy (asi 15 %). Toto větvení bylo způsobeno rozštěpením muslimské obce (arabsky umma) v 7. století, které se týkalo otázky nástupnictví ve vedení muslimské obce. Islám je majoritním náboženstvím v Africe, na Blízkém východě a na mnoha místech v Asii. V Evropě nalezneme islám zejména v Albánii a Bosně a Hercegovině, početné muslimské komunity žijí hlavně na západě, například ve Velké Británii, Německu či Francii.

Korán

Muslimové věří, že Bůh zjevil Muhammadovi Korán, který je považován za svatou knihu islámu. Toto zjevení se dostalo Muhammadovi prostřednictvím archanděla Gabriela. Sesílání veršů trvalo dohromady 23 let. Korán nemá pevnou strukturu, je rozdělen na 114 súr (kapitol) a 6236 áj (veršů). Je napsán v arabském jazyce. Každý překlad do jiného jazyka není ani Korán, ani nějaká jeho verze. Je pouhým překladem významu Koránu, který existuje pouze v arabštině, v jazyce, ve kterém byl zjeven.

Pět pilířů víry

Pět pilířů víry, někdy též nazývaných pět sloupů víry, jsou základem náboženského vyznání každého muslima.

Šaháda

Vyznání víry (arabsky Šaháda) je základním islámským krédem. Muslimové vyznávají svoji víru větou: „Není boha kromě Alláha; Muhammad je Alláhův posel.“ (arabská výslovnost je: „Lá illáhu ilá `lláh, Muhammadu `r-rasúlu `lláh“). V první části věty je vyjádřen islámský monoteismus a že Bůh nemá žádného společníka ani syna. V druhé části, že Muhammad je zprostředkovatelem vztahu k Alláhovi. Pokud je toto vyznání vysloveno upřímně, postačuje ke konvertování k islámu. Vyznání víry je nejdůležitějším pilířem islámu.

Salát

Modlitba (arabsky Salát) je povinností každého muslima. Muslimové se modlí pětkrát denně a to za svítání, v poledne, uprostřed odpoledne, po západu slunce a po úplném setmění. Každá modlitba vyžaduje jen několik minut. Podmínky pro modlitbu jsou následující: čistota těla, oblečení a místa k modlení. Forma a konání je předem stanovena a muslim vykonává svoji modlitbu směrem k Mecce. Modlitbu je možno vykonat kdekoliv, ale ta v mešitě je považována za nejprospěšnější. Taktéž má velký význam páteční odpolední modlitba v mešitě.

Zakát

Povinností každého muslima je odevzdávat určitý podíl svého majetku (arabsky zakát) na dobročinné účely. Původní význam slova zakát je „očištění“ a „růst“. Dát almužnu znamená dát určité procento z majetku určitým skupinám potřebných lidí. Muslim může rovněž dát libovolné množství dobrovolných almužen.

„Věřte v Boha a posla Jeho a rozdávejte z toho, v čem učinil vás posledními vlastníky! Těm z vás, kdož uvěřili a almužnu rozdávali, je určena odměna vysoká.“ 57:7 1)

Saum

Muslimové dodržují půst (arabsky Saum) každý rok v Ramadánu, což je devátý měsíc islámského lunárního kalendáře. Znamená to odprostit se od veškeré stravy, nápojů, ale i pohlavního styku od svítání do soumraku po třicet dnů. Povinnost půstu platí pro každého dospělého, fyzicky a psychicky zdravého muslima, kromě těhotných a kojících žen, dětí, starých lidí a nemocných.

Hadždž

Muslim má povinnost, když mu to jeho zdravotní stav a finanční situace dovolí, podniknout alespoň jednou za život pouť do Mekky (arabsky Hadždž). Průběh je následující: sedmeré obejití Ká’by (stavba uprostřed velké mešity Masdžid al-Haram v Mecce), sedmerá cesta mezi vrchy Safá a Marwa, poté stání na planině Arafa (asi 20 km východně od Mekky), kde Muslimové vyslovují svá přání a prosí Boha o odpuštění, a závěrečná modlitba a výměna darů mezi muslimy. Každý muslim si na pouť obléká prosté poutnické roucho, aby si před Alláhem byli všichni rovni.

LITERÁRNÍ REŠERŠE

Kniha Islám - ideál a skutečnost 2) od kolektivu autorů Křikavová, Mendel, Müller a Dudák, je publikací českých orientalistů a historiků, která nás seznámila (bez politizujících aspektů) s islámem nejen jako náboženstvím, ale i s jeho pestrými projevy ve všedním životě i kultuře muslimů. Kniha je rozvržena do několika částí, mezi nimiž upoutá například podrobný popis každodenního života v islámských zemích. Pasáže o postavení rodiny, poznatky o trestním právu nebo popis islámské kultury, umění a architektury jsou zajímavými součástmi této knihy. Pasáž o postavení ženy nám posloužila k pochopení jejího údělu ve společnosti, ale také jako podklad při rozpravě s českou muslimkou.

Korán od významného překladatele Ivana Hrbka nám byl významným zdrojem pro uváděné ukázky veršů ze svaté knihy islámu. Tato kniha má pro českou muslimskou komunitu klíčový význam. Ikdyž jeho historický přístup, především chronologické řazení súr a komentáře k nim představují pro české muslimy místy nestravitelné sousto, nemají u nás lepší alternativu a i přes všechny výhrady tento text čtou a využívají.

Stručný průvodce porozumění Islámu 3) vydaný Islámskou nadací v Praze, který člověku poskytuje nejzákladnější informace o islámu a odpovědi na často kladené otázky, týkající se například práva žen v islámu, či spojení islámu s terorismem. Jedná se ovšem spíše o propagační brožuru.

Tyto zmíněné publikace nám pomohly spíše k získání základních poznatků co se týče islámu, ale také jako podklad pro tvorbu otázek při rozhovoru.

Jiný význam pro nás měla kniha od Miloše Mendela Islám v srdci Evropy 4) která nám pomohla při výzkumu v souvislosti s námi položenou otázkou. Kniha zachycuje dějiny i současnost muslimů hlavně v České republice a tehdejším Československu a autoři si kladou velký důraz na vymýcení předsudků a zkreslujících (současných i dobových) tendencí, kterých podle našeho názoru stále přibývá, např. často zmiňovaná islamofobie. Můžeme stručně zmínit pár nejzásadnějších kapitol pro náš výzkum. Kapitola Islám a srdce Evropy v současnosti a její podkapitola Český boj o mešity nám opět potvrzuje názor, že i přes převládající intolerantnost zastupitelstev jednotlivých měst, vedli muslimové ve jménu své víry tvrdošíjný boj, aby dosáhli svého. V podkapitole Česká muslimská scéna jsme byly také seznámeny s právy, ustanoveními a výjimkami, které poskytla naše legislativa české muslimské obci. Za zmínku stojí i podkapitoly Islám a jeho český mediální obraz a Obavy nebo nadějné vyhlídky, kde se píše o občanech naší země, kteří stále více uvažují v celoevropském kontextu a zvyšují svůj zájem o praktické aspekty soužití evropských muslimů a nemuslimů, čímž by měli českým muslimům svoji situaci a postavení ulehčit.

VLASTNÍ VÝZKUM

Úvod

Muslimská komunita sčítá v České republice přibližně 10 000 členů. Tento počet činí však jen odhad, jelikož oficiální statistiky neexistují a není možnost tento údaj prověřit. V Praze je komunita největší. Za hlavním městem následuje Brno, kde je také druhé islámské centrum. Pouze část z celkového počtu muslimů u nás ovšem můžeme označit za praktikující. Ti tvoří méně než dva tisíce věřících a patří mezi ně většinou cizinci, kteří v Čechách pracují nebo studují. Českých vyznavačů je přitom řádově pár set. Mezi českými muslimy známe jen sunnity, ti převažují i v celosvětovém měřítku, mezi cizinci u nás jsou ale i šíité. S cílem získat odpověď na naši výzkumnou otázku jsme se snažily proniknout více mezi tuto českou muslimskou komunitu a objasnit si fakta související s naším výzkumem, ať už to bylo četbou reportáží a článků, návštěvou Islámské nadace v Praze či mešity v Kyjích. Jednotlivé etapy výzkumu jsme si takto rozčlenily:

Naše návštěva v Islámské nadaci se uskutečnila dne 21. 4. 2009 v Praze. Přivítání od pana doktora Sáňky bylo velmi milé a přívětivé. Žádost o zutí obuvi byla respektována. Vysvětlily jsme panu doktorovi účel naší návštěvy a že veškeré informace nebudeme nikde šířit a budou nám sloužit pouze jako podkladný materiál v rámci našeho výzkumu.

V úvodu rozhovoru nám pan doktor povídal o vzniku této nadace a jeho konvertování k islámu. Nevíme, zda se více ateistů u nás rozhodne pro víru z podobných důvodů, které zmiňoval pan Sáňka, jako například otázky vzniku vesmíru, existence vyšší spravedlnosti či posmrtného života. Spíše jim chybí duchovní rozměr. Sám věří, že islám je nejvíce logický a srozumitelný a vede člověka k maximální zodpovědnosti za vše, co dělá. Co se týče nadace, řekl nám, že se počet jejích členů nadále zvětšuje, valná část z tohoto počtu je tvořena studenty. Co bylo vcelku překvapující, že v poslední době konvertují spíše české ženy. Je to zvláštní, mnoho lidí u nás, zejména laiků, je toho názoru, že jsou muslimské ženy diskriminovány. Ale je tomu opravdu tak? Tkví to ve dvou zásadách a to v jejich typickému odívání a fakt, že islám připouští omezenou polygamii. Islámské ženy podle Koránu však samy věří, že by takto měly chodit oblékané, tedy zahalené, samotný pan Sáňka zmiňoval, že je v tom také ochrana rodiny a prevence nevěry. Polygamie je povolena pouze tehdy, dokáže-li se muž postarat o obě manželky a neupřednostňuje jednu před druhou. V této souvislosti nás zajímalo, jak je tomu v České republice, kde polygamie není uzákoněna, pan doktor odvětil tím, že z 98 % udržují muslimové celosvětově monogamní vztah a nejinak je tomu i u nás. Další otázky se týkaly jednotlivých pilířů víry, které jsou základním krédem každého muslima. „Není boha kromě Alláha; Muhammad je Alláhův posel.“ (arabská výslovnost je: „Lá illáhu ilá `lláh, Muhammadu `r-rasúlu `lláh“), touto větou vyznávají muslimové svou víru a bylo nám řečeno, že v tomto znění může posloužit i k samotné konverzi k islámu. Druhým z nich je modlitba (arabsky Salát), muslim se může modlit na jakémkoliv místě a to pětkrát denně, pan Sáňka nám řekl, že je tomu stejně i v České republice, předložil nám islámský lunární kalendář a podrobně vysvětloval časy modliteb. Tímto kalendářem se samozřejmě řídí i u nás. Lidé se scházejí v celkem hojném počtu v nadaci a modlí se zde v docela prostorných modlitebnách. Ty jsou ovšem rozděleny na mužskou a ženskou část. Na páteční modlitbu se čeští muslimové scházejí v pražské mešitě v Kyjích, kam nám bylo doporučeno se zajít podívat, modlitby zde jsou totiž veřejnosti běžně přístupné. Co se týče Zakátu, v nadaci se peníze vybírají a posílají se na dobročinné účely do různých nadací a organizací, ty prý nemusí být v mnoha případech ani muslimské. Půst v měsíci Ramaddánu by měl muslim dodržovat, pokud mu to jeho zdravotní a psychický stav dovolí, pan Sáňka vyprávěl, jak se při něm po západu slunce scházejí v nadaci a holdují jídlu a pití. K tomu nás napadla doplňující otázka co se týče stravování, muslimové nejedí vepřové maso, ale i to povolené musí být speciálně ošetřeno. Velmi nás překvapilo, že si ho muslim v obyčejném řeznictví nekoupí a proto jsou u nás v Praze zřízeny specializované prodejny, kde si ho může zakoupit. Ty jsou ovšem jen tři. To vás ovšem napadá, jestli se to dá vůbec dodržovat. Přeci jen jet z velké dálky jen proto, abych si koupil kus masa je trochu divné. Pouť do Mekky je posledním pilířem, pan Sáňka vyprávěl, že ji sám vykonal již dvakrát s několika českými spolupoutníky. Řekl ale, že o pouti dalších českých muslimů mnoho neví.

V médiích můžeme často naleznout pojem islamofobie, tedy určité negativní předsudky před lidmi vyznávající islám. Z tohoto důvodu nás zajímal názor pana doktora, jak podle něj Češi islám přijímají. Tvrdil, že z vlastních zkušeností jsou muslimové přijímáni dobře a vztahy jsou velmi přátelské. Vychází to prý spíše často z velmi povrchních informací, které se Čechům dostávají a mohou být zkreslené díky tomu, že je spojován s projevy (např. terorismus), které nemají s jeho duchem a jeho principy nic společného. Podle tónu řeči a výrazů v obličeji bylo velmi patrné, že se panu Sáňkovi o této problematice nechtělo příliš mluvit, jelikož doplňující otázka byla nasměrovaná na nedávný incident u pražské mešity v Kyjích, kde skupina neznámých vandalů pověsila na její vrata prasečí hlavu. Tento čin byl pro něj doslova nepochopitelný a rozhodl se ho nějak více nerozmazávat, žádná opatření proti takovému to chování nejsou a vždy se nějaký netolerantní „ hlupák“ najde.

K naší výzkumné otázce měl pan doktor velmi jasné stanovisko, jelikož islám je jen jeden, platí jak jeho povinnosti, tradice, zvyky ale i normy pro každého bez výjimky. Víra je dobrovolná a všichni vyznavači se tomu musí umět přizpůsobit. Jsou sice překážky, které nelze pominout, fakt, že islám není v české legislativě zakotven, ale nezakazuje muslimovi žít tak, jak praví jeho víra. Nesetkal se s muslimem, který by nějak porušoval povinnosti jemu dané, ať byl z muslimské či nemuslimské země.

Tímto názorem jsme náš cca hodinu a půl dlouhý rozhovor zakončily. Pan doktor Sáňka byl velice vstřícný, dokonce nás poté ještě provedl celou nadací, ukázal nám jednotlivé modlitebny a obdaroval nás islámským kalendářem a brožurkami jimi vydanými.

2. Četba článků a reportáží nalezených na internetu

V dnešní době lze na internetových stránkách nalézt mnoho odkazů spjatých s tématikou našeho výzkumu. Týkají se většinou postavení muslimů v naší společnosti a vztahů ostatních občanů České republiky k nim. Velmi nás zaujala reportáž ve starém čísle Pražského deníku, kde mladá muslimka popisuje jeden den svého života v brněnských ulicích. Její pocity byly velmi rozpačité, jelikož snad každý kolemjdoucí na ní upíral svůj pohled, ze kterého cítila v mnohých případech jisté opovržení. A to jen kvůli tomu, že byla celá zahalená a lišila se tím od ostatních. Ale jak jasně vysvětlila, na názor a postoje druhých nehledí a je smířena s tím, že jí toto její víra nakazuje a respektuje to.

V mnohých článcích můžeme nalézt nadpisy jako Islamofobie v České republice či Strach českých občanů z muslimské komunity. Většina z nich je zaměřena na velmi často se vyskytující spojování islámu s terorismem, které sílí od událostí spjatých s útokem na WTC v New Yorku dne 11. 9. 2001. Jiné tento problém vysvětlují tím, že islám je v naší zemi opravdu minoritním náboženstvím a důvod vidí v malé informovanosti Čechů, co se islámu týče.

Před samotnou návštěvou pana doktora Sáňky jsme si nalezly s ním uskutečněné rozhovory, ve kterých islám obhajuje a píše o tom, jak se počet muslimských vyznavačů nadále zvětšuje, že jen tato víra přináší člověku vše, co potřebuje. Přestože islám není misijním náboženstvím, přišly nám tyto články trochu zavádějící a dá se říci i mírně pobízející ke konvertování.

Pražská mešita na Praze 9 v Kyjích je pro české muslimy důležitým místem. Nejenže se tu konají modlitby, ale muslimové si zde mohou nakoupit v místním krámku, kde prodávají halál potraviny. Mešita je umístěna mezi domky, kousek od metra Černý most. Člověk by si pomyslel, že bude na první pohled poznat, že jde o islámskou mešitu, ale opak je pravdou. Jedná se o docela obyčejný dvoupatrový domek s dvorem. Nachází se tu modlitebna pro muže a ženy zvlášť a kancelář. Probíhají tu jak modlitby, tak i semináře nejen pro muslimy, ale i širokou veřejnost.

Do mešity jsme se vypravili v pátek 8. května, kdy je otevřena pro veřejnost, abychom zhlédli páteční modlitbu, která je podle doktora Sáňky nejdůležitější. Před mešitou bylo plno lidí, kolem zaparkovaná auta a na první pohled samí mladí lidé okolo třiceti let. V první chvíli nás nenapadlo, že je modlitebna rozdělena na mužskou a ženskou část, takže jsme suverénně vkročili do té mužské, odkud nás nasměrovali do spodního patra do ženské modlitebny. Naštěstí s námi byl i mužský pozorovatel, takže jsme získali cenné poznatky i z mužské modlitebny.

Mužská modlitebna

Odhadem bylo v mužské modlitebně kolem 200 lidí různého věku a i cizinci. Modlitba probíhala klasickým způsobem, vpředu stál Imám a odříkával nazpaměť verše z Koránu asi 15 minut, poté proběhla modlitba, kdy si všichni muslimové stoupli do řad a společně se modlili. Důležitým poznatkem bylo, že při povídání Imáma bylo vidět, že skoro nikdo neposlouchá a baví se s někým kolem. Taktéž je důležité uvést, že všichni byli moc vstřícní a dokonce jeden starší muslim ukázal našemu doprovodu, jak si má stoupnout a modlit se. Poté modlitba skončila a mešita se vyprázdnila.

Ženská modlitebna

V ženské modlitebně bylo okolo stovky žen, našla se zde mladá děvčata i starší ženy, dokonce i dvě těhotné a pár matek s malými dětmi. Za velkou nevýhodu jsme považovaly, že přednes Imáma v horní části mešity byl zde zprostředkován přes reproduktory, ze kterých nebylo skoro nic slyšet a rozumět, ale při pohledu na muslimky také žádná z nich neposlouchala a bavila se kolem. Na první pohled byly všechny velmi milé a přátelské. Každá žena měla šátek přes hlavu a dlouhé oblečení, takže jim byly vidět jen ruce a tváře. Ne všechny měly klasický muslimský oděv, některé na sobě měly dlouhé šaty s dlouhými rukávy nebo obyčejné kalhoty s tričkem s dlouhým rukávem. Ty ženy, které měly s sebou malé dítě si povídaly a děti lítaly po celé části malé modlitebny a každá muslimka dítě hned hladila a objímala. Po proslovu Imáma se většina přesunula do druhé části modlitebny, oddělené přepážkou, stoupla si do řad a modlila se. Modlení trvalo necelých pět minut. Poté některé ženy odešly, ale pár jich zůstalo a klábosilo.

My jsme se daly do rozhovoru s mladou českou muslimkou Terezou, na věk jsme se neptaly, ale podle jejího vyprávění jí bylo okolo 25 let. Tereza se narodila v Čechách do napůl ateistické rodiny, její matka je křesťanka. Odmala jí bylo nepříjemné chodit do kostela, neměla ráda zdejší prostředí a nedokázala pochopit, proč se lidé modlí k nějaké soše a ani nerozuměla Svaté trojici, proto se po roce 2001 dala k islámu, který jí přišel jako nejrozumnější a dal jí odpovědi na otázky týkající se světa, bytí apod. O islámu se více dozvěděla po útocích na WTC v New Yorku. Na otázku, zda je v Čechách problém dodržovat islámské zvyky a tradice, odpověděla, že ne, že když se chce, tak vše jde. Sama též řekla, že pět pilířů víry dodržuje a nedělá jí to problém. Když jsme se jí ptaly, zda se setkává s negativními projevy, co se týče jejího vyznání, odpověděla, že minimálně, ale občas na ní mladí lidé něco pokřikují třeba v tramvaji a starší divně koukají, ale zvykla si na to a nepovažuje to za problém. Tereza pracuje v cestovní kanceláři, která ji umožňuje nosit šátek do zaměstnání, takže je i v práci spokojena a právě nošení šátku bylo pro ni důležitým kritériem u volby zaměstnání. Jinak nám také sdělila, že má manžela z Tuniska a při návštěvě Tunisu se necítila moc dobře, jelikož se v Tunisku snaží islám hodně potlačit, zakazují nosit šátky atd. Lépe se cítí rozhodně tady. Co se týče mešity, tak nám pověděla, že normálně se v mešitě sejde tak kolem deseti žen, že dnešek byl spíše výjimkou, jelikož tu bylo hodně lidí z Malajsie. Taktéž nám pověděla, že jsou tu spíše mladší ženy, okolo 30 let, ale mešitu navštěvují také slepé sestry, které konvertovaly už ve 14 letech, ale mají tu i ženy, které konvertovaly až ve věku kolem čtyřiceti. Na závěr nutno říct, že Tereza byla velmi milá, vstřícná a byla by si s námi povídala celé dny. Během krátkého rozhovoru k ní přišlo několik dívek a zdravilo jí, což vypovídá o tom, že do mešity chodí pravidelně a je oblíbená. Poté jsme se s ní rozloučily, poděkovaly jí a odešly. Na závěr nám ještě připomenula, že když člověk opravdu chce, tak jde všechno.

ZÁVĚR

V závěru by mělo dojít k jakému si vyvrcholení celé naší předchozí práce a to k odpovědi na naší výzkumnou otázku. Ta byla položena takto : Jak dodržují muslimové žijící v České republice své normy a zvyky podle islámského práva a Koránu? Bylo velice důležité vzít v potaz nejen názory a postoje těch druhých, kteří mají k islámu rozhodně blíže než my, zasvěcení laici, ale také postoje a názory nám vlastní. Postupem jednotlivými etapami našeho výzkumu jsme měly k dispozici čím dál tím širší spektrum informací a podkladů, které by nás měly zavést k cíli.

Jasně nám vyplynulo, že v žádném případě není nějaký zádrhel v tom, být opravdovým muslimem v naší společnosti. Islám je jen jeden. I když není v naší legislativě zakotven, tak základní povinnosti, jako dodržování pěti pilířů víry, platí pro každého bez výjimky. Studie článků a reportáží měla svůj význam v pochopení problémů, které mohou muslimům vznikat v soužití s ostatními občany České republiky. Důležitý byl ale názor, že náš stát se řadí mezi demokratické země multikulturní Evropy a postupným vývojem, ať už ekonomickým či politickým, by se měl této menšině více přibližovat a vyjít ji vstříc. Návštěva mešity a následný rozhovor s mladou muslimkou byl v celém tomto výzkumu zlomový. Pronikly jsme zde do komunity lidí, mohly je nejen pozorovat, ale i se s nimi blíže seznámit. V tuto chvíli jsme byly naplno připraveny k zodpovězení na naši otázku:

Mezi muslimy, stejně jako mezi vyznavači jiných náboženství, najdeme velké rozdíly, pokud jde o vlastní hloubku vztahu k islámu, jinak řečeno, jak vysoko stojí v žebříčku hodnot a do jaké míry se řídí jeho ustanoveními v praktickém životě. Muslimové se v naší republice musejí vypořádávat a asi dlouho ještě budou s tím, že jsou minorita a některé normy a zvyky jim ze zákona povoleny nejsou, ale o tom to přeci není, je na každém jednotlivci, v jakém přesvědčení žije a jak hodlá své povinnosti dodržovat, ať už žije v muslimské či nemuslimské zemi, proto jsme toho názoru, že čeští muslimové své normy a zvyky dodržují stejně jako ostatní národy muslimského vyznání, jelikož je to tak v islámu dáno a jestli v něj opravdu věří, tak to tak má být. Jak nám řekla sama Tereza : „Když se chce, tak to jde“.

Na úplný konec bychom chtěly říci, že tato práce byla pro nás opravdovým přínosem, mohly jsme se přiblížit věcem, které nám byly do té doby neznámé. Byly jsme obohaceny o spoustu nových poznatků, které se nám v budoucím životě mohou ještě hodit. Nebylo to o tom, vypracovat jen jeden z dalších úkolů, ale zkusit si něco nového a s nadšením to posléze aplikovat.

ZAJÍMAVÉ ODKAZY

PREZENTACE

1) HRBEK, I. Korán. Odeon, Praha 1991, 6. vydání, s. 516
2) KŘIKAVOVÁ, A., MENDEL, M., MÜLLER, Z., DUDÁK, V. Islám - ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, 2. vydání
3) REITMANOVÁ, S., MASÁKOVÁ, Z., TROJANOVÁ, H. Stručný průvodce porozumění Islámu. Praha: Islámská nadace v Praze, 2004, 2.vydání
4) MENDEL, M., OSTŘANSKÝ, B., RATAJ, T. Islám v srdci Evropy. Praha: Academia, 2007, 1. vydání