obrázek domečku-home  logo-FB     časopis Kulturní studia


Dodržování šabatu v ČR a v Izraeli

Daniel Bejček, Dana Benediktová, Veronika Hanusová, Kateřina Knotková, Jakub Vítovec. Dodržování šabatu v ČR a v Izraeli. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. http://www.hks.re/wiki/judaismus_2014

Úvod

Judaismus patří k nejstarším náboženstvím. Má velmi zajímavou historii a k té se váží také svátky. Tato práce se zabývá jedním z nejdůležitějších židovských svátků zvaným šabat. Šabat je sedmý den v týdnu, den odpočinku. Je ustanoven v Desateru a je vzorem pro ostatní svátky.

Tato semestrální práce nastíní slavení šabatu s geografickým rozdílem, a to v Izraeli a v České republice. Tento rozdíl lze pojmout také jako rozdíl mezi ortodoxními a reformními židy. V obou zemích převládá reformní židovství, ale můžeme se setkat i s ortodoxním. Otázka židovství tu vždy byla, je a bude. Proč vlastně lidé vyznávají toto náboženství? Proč slaví takový svátek, jako je šabat? Plnit určité psané zásady, chodit do synagogy, připravovat dané pokrmy. Opravdu se tím moderní společnost řídí? Proto se práce zaměřuje na židovský stát, Izrael, který byl pro vyznavače tohoto náboženství vytvořen a naopak na české židy, kteří vyrůstali v komunismu a tyto oslavy nemohli prožívat tak, jak chtěli, ale přesto šabat dodržují a určitým způsobem slaví.

Cíl práce

Cílem práce je dát odpověď na výzkumnou otázku: V jaké míře dodržují židé tradice o svátku šabat v České republice v porovnání oproti židům v Izraeli?

K zodpovězení této otázky a k porozumění tématu práce pomohou další výzkumné otázky:

  • Jak probíhá oslava šabatu?
  • Dodržují se všechny zákazy a nařízení?
  • Jsou děti vedeny ke striktnímu dodržování šabatu?

Literární rešerše

V knize „Šabat: jeho význam pro současného člověka“1) se rabín, spisovatel, básník, autor mnoha židovských textů a především jeden z předních židovských teologů Abraham Joshua Heschel zaměřuje na význam svátku šabat, popisuje jeho pestrost v mnoha směrech. Ukazuje nám, že se nejedná pouze o dodržování tradic sedmého dne, vysvětluje, jak důležité je dopřát tělu odpočinku za účelem obnovy tělesné síly, aby bylo tělo připraveno na předešlou nekončící námahu. Abraham J. H. byl Varšavský žid narozen roku 1907, jako rabín a učebnicový student Tóry se věnoval svému poslání vytrvale celý život. Ukazuje nám přes obrovskou lásku k židovské tradici poselství knihy skrze nejposvátnější den, který je třeba vnímat jako něco víc než pouze den odpočinku, ale také jako den, kdy musíme posvěcovat čas, vzdát se světského a uvidět svatost.

Další kniha, která pojednává o slavení šabatu je kniha „The Book of Blessings New Jewish Prayers for Daily Life, the Sabbath, and the New Moon Festival Harper Collins“2) od Marcii Falk. Přináší nové požehnání, básně a meditace pro svátek šabat. Svou knihou vyzývá, abychom se jen nesetkávali s požehnáním, ale s jeho zdrojem. Oživuje plamen židovského nadšení a oddanosti. Rituály šabatu pomáhají přejít z každodenního stavu a pochopit, že například potraviny, rodina nebo píseň můžou hrát významnou roli.

Rozdílným slavením šabatu mezi ultraortodoxními, ortodoxními a reformními židy se ve svém článku „Shabbat – A key to spiritual renewal in Israel“3)zabývá izraelský moderní ortodoxní rabín, esejista a učenec židovské filozofie, Pinchas Peli. Rozděluje šabat do tří kategorií, vesměs od nejmírumilovnějšího slavení po nejortodoxnější. Rozdílnost slavení svátku šabat je zřejmá i mezi Izraelem a Diasporou. Šabat v Izraeli je centrem všeho, ekonomiky, sociálních struktur, kultury, politiky a náboženství. Tyto složky se sráží a dochází k napětí. Peli naznačuje, jak moderní svět šabat bere, někdo uznává tradiční hodnoty, které jsou většinou brány jako pozůstatek minulosti, a jiní naopak tyto hodnoty opouští kvůli odcizenosti. Peli připouští, že šabat je objektem zkoumání, porovnávání a dalších studií. Vlivů na odlišnosti je mnoho, jak v Izraeli, tak v Diaspoře.

Metodologie

V této práci byly použity kvantitativní i kvalitativní metody.

Z kvantitativních metod byla zvolena technika studia dokumentů. Pomocí této techniky byly prostudovány knižní i odborné publikace, které pomohly s bližším seznámením tématu práce. Jednou z výhod studia dokumentů je to, že je relativně levnější než výzkum v terénu. Dále tato technika umožňuje longitudinální analýzu, tedy analýzu dat za období několika let. Dalšími výhodami jsou důvěryhodnost dokumentů a vysoká kvalita. Mezi hlavní nevýhody patří, že dokument, který je prostudován výzkumníkem, nebývá pořízen za účelem výzkumu, který výzkumník právě provádí a další nevýhodou je nemožnost optání se dokumentu na věci, kterým nerozumíme.

Z kvalitativních metod byla použita technika dotazování pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Tento typ dotazování má daný soubor témat a otázek, které výzkumník pokládá. Během rozhovoru však dochází k doplnění dalších otázek a rozvinutí rozhovoru, podle toho jak se dotazovaný o daném, nebo souvisejícím tématu rozpovídá. Výhodou tohoto rozhovoru je, že je flexibilnější a volnější než strukturovaný rozhovor. Proto je často používán ze začátku výzkumu, aby výzkumník získal další důležité informace k danému tématu. Druhým typem dotazování, který byl použit pro vypracování práce, je emailová korespondence. Dotazováním pomocí korespondence dochází k nepřímé interakci mezi výzkumníkem a respondentem. Díky této technice má respondent možnost svou odpověď promyslet, jelikož nemusí odpovědět v určitém okamžiku. Pro výzkumníka je tato technika výhodná z hlediska času, jelikož může s respondentem komunikovat poměrně rychle i přes velkou vzdálenost. Největší nevýhodou této techniky je ovšem věrohodnost dat získaných z respondentovy výpovědi.

K vypracování vlastní části této práce byla použita především kniha „Kdo jsou židé?“4), kterou napsal Paul Spiegel. Dále bylo čerpáno z rozhovorů a korespondence s respondenty.

Prvním respondentem je pan Jaroslav Fischl. Kontakt na pana Fischla poskytlo horažďovické muzeum. Pan Jaroslav je původem z České republiky, ale v roce 1948 emigroval do nově vzniklého Izraele. Za války měl obrovské štěstí, jen náhodou se stalo, že vypadl Němcům z evidence, a proto nebyl s ostatními židy deportován do koncentračního tábora. Po zbytek války se schovával. Po osvobození se znovu setkal se svým otcem, který přežil koncentrační tábor. Nyní pan Jaroslav žije v Izraeli se svou manželkou, se kterou mají dva syny. Paní Fischlová pochází z věřící rodiny, a proto dodržuje všechny tradice a příkazy, zatímco pan Fischl nedodržuje šabat v úplné míře. Do své rodné země, tedy do ČR, se často vrací. Proto mohl objektivně srovnat dodržování tohoto svátku v obou zemích.

Další respondentkou je paní Hana Olivová žijící v Horažďovicích. Protože má vazby na Jaroslava Fischla, u kterého strávila nějaký čas, doplnila informace o jeho rodině, teoreticky vysvětlila velké množství informací o judaismu a sdělila vlastní názor na rozdílnost slavení šabatu v ČR oproti Izraeli. Paní Hana je rozená židovka („židovství má v krvi“), jelikož se v judaismu dědičnost odvozuje matrilineárně. Po babiččině smrti její matka konvertovala ke křesťanství, a tak paní Hana nevyrůstala jako židovské dítě. Až v dospělosti se o judaismus začala zajímat, především teoreticky.

Posledním respondentem je pan Chaim Kočí, který se jako jeden z mála v republice hlásí k chasidismu. Chasidismus je mystické hnutí v rámci ortodoxního judaismu a své kořeny má už v 18. století v Haliči. Kontakt na pana Kočího byl získán od Muzea Dr. Šimona Adlera na Dobré Vodě u Hartmanic. Chaim Kočí je v současné době zaměstnancem Pražského rabinátu na pozici rituální správce Starého židovského hřbitova na Žižkově a Nového židovského hřbitova v Praze a člen výboru společnosti Chevra Kadiša ČR. Pan Kočí říká, že dodržuje všechna pravidla, která jsou popsána v Tóře, a také ta, která vycházejí z rabínské tradice. Například během šabatu musí připravit tři hostiny nebo navštívit synagogu.

Vlastní část

Šabat, židovský svátek, je sedmým dnem v týdnu. Je zasvěcen odpočinku, a proto se upouští od práce a všedních činností. Člověk na něj má pamatovat, střežit ho a činit ho. Šabat je nejvýznamnější židovský svátek, připadající na sobotu. Proč právě na sobotu? Protože neděle je brána jako všední den. Dále také díky Desateru, které stvořil Bůh, jako směrnici pro lidský život. Tím se také šabat stal nejposvátnějším dnem z židovských svátků. Nejpřesnější ustanovení šabatu nalezneme v Tóře.

„Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi a všechno, co je v nich a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.“ (Ex. 20,8-10)

Z tohoto výkladu je také patrné, že právě Židé „vynalezli“ volný den v týdnu. Z Tóry také vychází, že šabat by měl sloužit jednak jako připomenutí stvoření světa a také by měl připomenout období Izraele, tedy židů v egyptském zajetí. Šabat má být vnímán jako dar, nikoliv jako povinnost. Nedodržování tohoto daru má být potrestáno buď Bohem, nebo lidem.

TRADICE, ODPOČINEK A OSLAVY

V dnešní moderní společnosti, plné nevěřících, většina nedokáže pochopit omezení běžného života během šabatu, např. proč nevaří, neřídí, nesmí rozsvítit, dívat se na televizi, poslouchat rádio nebo používat mobilní telefon. To vše se považuje za práci. Je zakázáno i pouhé tlačení kočárku po ulici. Na druhou stranu knihy z knihovny doma přeskládat mohou. Činnost lze totiž vykonat v uzavřeném prostoru, ale nesmí být změněna podstata stvoření. Tudíž při jízdě s kočárkem ho přesouváme z jednoho místa na druhé a narušujeme tak přirozený běh věcí.

ZÁKAZ PRÁCE

Za práci se považuje vše, co zasahuje do fyzikálního světa. I činnosti tělesně nenáročné mohou být považovány za práci. Jde zde o to, zda vykonávaná práce zasahuje do běhu světa. Za takový zásah se považuje i rozdělávání ohně, jízda autem (protože i změna místa pobytu je zakázána), rozsvícení nebo zapalování sporáku.

Platí celodenní zákaz určitých činností. Je ustanoveno 39 zakázaných prací. Např. obdělávání půdy, orání, setí, zapalování ohně a zabíjení zvířat. Zakázané jsou i činnosti, které se svým účelem řadí k všednímu a nesvátečnímu životu, jako je používání peněz, nakupování, cestování, vaření, používání elektrických přístrojů, sledování televize nebo jen stisknutí tlačítek. Zakázáno je i připravovat se na další den, ať je všední nebo sváteční.

Kategorie zakázaných prací se dále větví. Zajímavým zákazem, který se odvozuje od kosení obilí, je jízda na koni. Při sezení na koni totiž dochází k odírání (sekání) jeho srsti.

Jako zajímavost lze také zmínit výtahy v určitých budovách, např. v nemocnicích nebo kulturních zařízeních, které jsou naprogramované tak, aby zastavovaly v každém patře. Je totiž zakázáno mačkat tlačítka.

Od pana Kočího jsme se dozvěděli, že židé si musí dávat pozor na to, jaké povolání si zvolí. Musí dbát na to, aby měli volné soboty. Pokud si vyberou povolání, u kterého je nutné, aby v sobotu pracovali (např. lékaři, hasiči, atd.), potřebují k tomu speciální jednotlivá rabínská povolení či schválené úlevy.

ZÁKAZ OHNĚ A CESTOVÁNÍ

Podle respondentů vychází toto nařízení ze starověkého zvyku, kdy se nesmí během šabatu zakládat oheň. Proto byl v domě před zahájením šabatu zažehnut, aby bylo z čeho čerpat v průběhu soboty. Z rabínské tradice vychází také zákaz jízdy autem, protože při nastartování dochází k přeskočení jiskry a zážehu paliva.

Reformní židovství dovoluje jízdu k synagoze autem. Židé jsou ochotní vzdát se některých striktních zásad a přizpůsobit se dnešnímu životu. Ačkoliv je paní Fischlová reformní židovkou, do synagogy autem nejezdí. Ovšem její manžel se řízení nebrání. Když byly jejich děti malé, jezdil s nimi na výlety a paní Fischlová zůstávala doma.

Smí tedy ortodoxní žid jezdit MHD, když tato doprava funguje tak jako tak? Jízdenky se musí koupit den předem, jelikož během šabatu je zakázáno používat peníze a vůbec jakékoli obchodní transakce. To se dá v některých případech řešit předplacenou jízdenkou či kartou. Každý vyznavač judaismu to vidí jinak a pravidla sobotního svátku si vytváří podle sebe. Z korespondence pana Kočího vyplývá, že ortodoxní židé v žádném případě nejezdí MHD, ani jinými dopravními prostředky.

ZAPALOVÁNÍ SVÍCÍ

Dnes se symbolicky zapalují alespoň dvě svíce. Svíce zapaluje paní domu a říká požehnání. Pokud v domácnosti žije muž sám nebo více mužů, zapaluje svíce muž.

O tradici zapalování svící jsme se dozvěděli, že každý, kdo svíce zapaluje, musí mít hlavu pokrytou kippou (jarmulka). Vychází to z Bible, protože člověk musí mít skrytou hlavu před Bohem. Nemusí se vždy jednat o speciální pokrývku hlavy, důležité je mít hlavu zakrytou. Paní Fischlová při jednom z žehnání neměla tuto pokrývku připravenou, tak použila malou dečku z gauče, provedla požehnání a zapalování svící a zase dečku odložila.

PÁTEK

Kvůli zákazu činností vyžaduje šabat velké množství příprav. Vše se tedy musí stihnout během pátečního dne. Někdy se tradiční jídla začínají vařit už ve čtvrtek. V pátek je slavnostně prostřeno a každý musí zapracovat na svém vzhledu. Každý, kdo dodržuje šábes, by měl provést nejpozději do sváteční večeře očistnou rituální koupel v mikvi.

Na stole jsou dvě velké svíce, které zapaluje dvacet minut před západem slunce paní domu, která pak pronáší požehnání. Muži se vypraví na večerní modlitbu do synagogy. Šabat začíná v pátek západem slunce a za soumraku se recituje Kabalat šabat (Přijetí šabatu). Večer se koná večerní modlitba pro šabat a poté se rodina schází u slavnostní večeře, před kterou se pronáší kiduš (požehnání nad chlebem a vínem). Poté si ještě všichni rituálně omyjí ruce. Ze speciální konvičky se nalije voda třikrát na levou i pravou ruku.

Dostupnost mikví v České republice je komplikovanější, jelikož se v celé republice vyskytují pouze dvě (v Praze a Brně). Kdežto v Izraeli se jich nachází několik v každém městě, aby měl každý možnost se očistit. Každý muž by měl před začátkem šabatu tuto rituální lázeň navštívit. Každá žena by měla provést koupel po každé menstruaci, po porodu a také před svatbou. V Izraeli tuto koupel pravidelně provádějí. V České republice ženy a dívky po menstruaci a po porodu mikve většinou nevyužívají. Očišťují se před svatbou, nejčastěji na přání rodinných příslušníků.

Ve většině izraelských měst je typické upozornění začátku i konce svátku šabat sirénou. V České republice žádné sirény ohlašující začátek šabatu neuslyšíme.

Protože mají židé zakázáno pracovat a také zapalovat oheň či něco zapínat, nesmějí v kuchyni nic připravovat. Proto musejí jídlo uvařit do pátečního západu slunce. Dříve se používaly k přípravě jídel na sobotu tzv. eintopfy, tedy velké hrnce, do kterých se nandalo veškeré jídlo od masa po přílohy. Poté se eintopf odnesl k místnímu pekaři a dal se do pece. V peci bylo stále teplo a jídlo se tak mohlo necelých 24 hodin pomalu vařit. V dnešní době se v Izraeli používají elektrické plotýnky. U Fischlů se používá plotýnka o velikosti 60×60 cm, která má časový spínač na zapnutí a vypnutí. V souvislosti s používáním pouze jednoho hrnce na přípravu celého oběda paní Olivová řekla: „Prostě jí každej tejden něco jako rozvařený rizoto.“

O šabatu, víc než kdy jindy, se dodržuje také košer kuchyně. Dbá se na oddělení masa a mléka a také na použití správného nádobí. Velikým rozdílem mezi porovnávanými zeměmi je dostupnost košer potravin. V České republice je jediný košer obchod, který je otevřen jen 4 dny v týdnu. Oproti tomu v Izraeli takovéto obchody najdeme téměř všude. Také zde existují košer restaurace a tzv. kibuci. Kibuci jsou malá zemědělská a společenská družstva, kde se mohou členové stravovat. V ČR mají lidé možnost navštívit košer restauraci King Solomon.

SOBOTA

Sobotní ráno je ve znamení bohoslužby v synagoze (tzv. šacharit), kde se čte z Tóry a k předčítání je vyvoláno 7 lidí. Poté následuje přídavná sváteční modlitba musaf. V poledne se schází rodina u prostřeného stolu. Následuje opět kiduš, láme se chléb a zpívá se. Rodina je pohromadě a utužují se vzájemné vztahy. Odpolední modlitby mincha jsou také čteny z Tóry, ale jsou vyvoláni jen 3 lidé. Někde se také studují náboženské texty (Pirkej avot).

V den šabatu nosí židé tradiční oděv, díky kterému jsou snadno identifikovatelní. Chaim Kočí je svým vzhledem typickým ortodoxním židem. Nosí typický šabatový oděv zvaný bekiše (někdy nesprávně označovaný jako kaftan). Bekiše je dlouhé sako z hedvábí, někdy doplněné krátkými kalhotami, bílými punčochami a různými typy pokrývek hlavy. Často touto pokrývkou bývá štrajmle (čepice ze sobolí kožešiny).

Pan Chaim se setkává téměř denně s negativními ohlasy veřejnosti. Můžeme jmenovat posměšné poznámky, slovní útoky a dokonce se setkal i s fyzickým útokem. Poukazuje tedy na to, že v České Republice je velmi rozšířen antisemitismus a xenofobie. Menší radikalizace je zapříčiněna skrýváním identity českých Židů, jsou těžce identifikovatelní. V Izraeli je takovýto vzhled natolik typický, že se tam s negativními ohlasy téměř nesetkáme.

Po skončení šabatu v Izraeli následuje neděle jako normální pracovní den, tudíž dochází k oživení veřejného sektoru, tzn. otevření obchodů, úřadů a také škol. Naopak v České republice se vychází z křesťanské tradice, kde je sedmý den neděle a většina služeb není k dispozici.

HAVDALA

Šabat končí obřadem zvaným havdala, tím je šabat oddělen od šesti pracovních dnů a začíná nový týden. Je zapotřebí pohár vína, vonné koření a svíčky. Vonné koření koluje a každý si může přivonět. Havdala probíhá za svitu svíčky (dříve za svitu louče). Svíčka musí být spletená a mít alespoň dva knoty. Od zapálení svíčky je možné zase rozdělávat oheň. Modlitby jsou vedeny ve svátečním duchu, zpívají se zvláštní žalmy. Šabat je výrazem svobody. Veškerá omezení chápou nevěřící jako komplikace, ale pro Židy je to možnost, jak na den zapomenout na své starosti.

Závěr

Největším rozdílem mezi Českou republikou a Izraelem je počet lidí, kteří svátek šabat dodržují. Z toho vyplývají další skutečnosti. Nošení typického oblečení na sobotu je v Izraeli běžné, zatímco v ČR se s tím nelze často setkat. Hlavně proto, že dochází k nepochopení od nežidovského obyvatelstva a následným pomluvám. Dalším velkým rozdílem je možnost rituálně se očistit v mikvi. Lidé v Izraeli tuto koupel často dodržují, zatímco v ČR je vynechávána a to z důvodu omezené dostupnosti. Další skutečností, která vyplývá z rozdílného počtu vyznavačů judaismu, je velké množství technických vymožeností, které v Izraeli využívají – např. plotýnky, které se samy zapínají, nebo výtahy, které zastavují v každém patře. Další věcí, která pomáhá židům v Izraeli neporušovat přikázání spojená se šabatem je siréna, která oznamuje začátek a konec šabatu, a tedy povinnost dodržování pravidel.

Také důležitým rozdílem, který vychází hlavně z kalendářů používaných ve sledovaných zemích, je oživení veřejného sektoru. V Izraeli je sedmým dnem v týdnu sobota a následuje neděle, jako první pracovní den. Zatímco v ČR je sobota šestým dnem a po ní přichází volná neděle.

Od respondentů víme, že k tradicím šabatu nejsou děti z reformních rodin striktně vedeny. Rodiče se je snaží naučit dodržovat alespoň základní tradice a zvyky. Tento svátek chtějí dětem zpříjemnit, a proto je berou na různé výlety. Jak již bylo zmíněno ve vlastní části této práce, pan Fischl bral své syny v době šabatu na výlety, procházky apod. Nyní když jsou jeho synové dospělí, podnikají po večeři společné procházky, které obvykle končívají v hospůdce. Od paní Olivové jsme se ještě dozvěděli, že čím dál častěji se mladí lidé v sobotu scházejí a pořádají barbecue.

Z tohoto výzkumu lze vyvodit, že diference ve slavení šabatu mezi zkoumanými zeměmi jsou jistě velké. Ač existuje mnoho pravidel, příkazů a zákazů, které by měly být dodržovány, tak si každý žid v dnešní době přizpůsobuje sobotu tak, aby průběh dne vyhovoval právě jemu. Je na každém, jestli půjde do synagogy, nebo se bude modlit sám doma, Bohu se pokloní v obou případech.

Porovnání by bylo zajímavé provádět spíše z hlediska historického než geografického. Protože před světovými válkami bylo židovské obyvatelstvo v našich zemích velmi rozšířené. Život pro ně byl snazší, jelikož existovalo velké množství synagog, mikví a košer obchodů, tak jako je tomu dnes v Izraeli.

Seznam Literatury

Knižní publikace:

Falk, M. The Book of Blessings New Jewish Prayers for Daily Life, the Sabbath, and the New Moon Festival Harper Collins. Boston: Beacon Press, 1999. ISBN 0-8070-1017-0

HESCHEL, A. J. Šabat: jeho význam pro současného člověka. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1721-5

SPIEGEL, P. Kdo jsou Židé? Brno: Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-97-8

Odborné publikace:

PELI, P. Shabbat – A key to spiritual renewal in Israel. Judaism. Winter82, Vol. 31 Issue 1, p87. Dostupný z databáze odborných časopisů EBSCO

Zdroje použitých obrázků

1) HESCHEL, A. J. Šabat: jeho význam pro současného člověka. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1721-5
2) FALK, M. The Book of Blessings New Jewish Prayers for Daily Life, the Sabbath, and the New Moon Festival Harper Collins. Boston: Beacon Press, 1999. ISBN 0-8070-1017-0
3) PELI, P. Shabbat – A key to spiritual renewal in Israel. Judaism. Winter82, Vol. 31 Issue 1, p87. Dostupný z databáze odborných časopisů EBSCO
4) SPIEGEL, P. Kdo jsou Židé? Brno: Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-97-8