obrázek domečku-home logo-FB


Keltové ve Skotsku

Vít Dobrovský, Jan Hornych, Roman Klepetko, Jan Pivrnec, Alena Roušalová, Kateřina Šedivá. Keltové ve Skotsku. [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2012. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/keltove_2012

Historický kamenný most a vlajka Království Alba - Kříž svatého Ondřeje na modrém poli. Jedna z částí vlajky Velké Británie a Severního Irska

Úvod

Keltové obývali téměř celou Evropu. V různých částech Starého kontinentu si vytvořili specifické zvyky a obyčeje pro danou oblast, ale ve všech jsou patrné stejné základní rysy.

Skotská krajina

Keltská kultura podněcuje lidskou zvědavost už řadu staletí. Národ, který byl v antické době považován za barbarský a bezbožný, je z pohledu člověka moderní doby opředen tajemstvím a dýchá atmosférou magických rituálů a souladu s přírodou. V současné době se objevuje čím dál větší snaha oživit keltskou kulturu, vznikají dobové hudební soubory, je možné naučit se keltským jazykům. Lidé se zajímají o keltskou kuchyni a nemalý zájem budí i bohatá mytologie a bohové, které staří Keltové uctívali, stejně jako množství svátků, které během roku slavili a z nichž mnohé se v některých oblastech slaví dodnes. Jak je to ale s lidmi, kteří skutečně mají keltské kořeny? Jedním z míst, kde dodnes žijí potomci Keltů a kde se keltskými jazyky stále mluví, je Skotsko.

V naší práci se zaměříme na otázku, zda se současní obyvatelé Skotska považují za Kelty nebo za Skoty s keltskými kořeny. Prozkoumáme, jaká je nyní ve Skotsku situace, ať už z hlediska jazykového, nebo z hlediska kulturního a také to, jak se potomkům dávných Keltů ve Skotsku žije. Pokusíme se tak získat hlubší náhled do života a myšlení tohoto pozoruhodného národa.

Výzkumná otázka

V praktické části jsme respondentům položili tyto výzkumné otázky:

Co považují Keltové za hlavní a typické vlastnosti?

  • Považují se obyvatelé Skotska za člena keltské minority, či pouze za Skota s keltskými kořeny?
  • V čem jsou Keltové odlišní od běžných Skotů?
  • Jsou Keltové jako menšina ve Skotsku spokojeni?
  • Jaké jsou typické keltské tradice, pokrmy?
  • Dodržují Keltové tyto tradice?
  • Jsou ve Skotsku organizace věnující se keltské kultuře nebo organizace pro udržení skotské gaelštiny?

Literární rešerše

Knih věnujících se keltským národům existuje velké množství. Rovněž o Skotsku lze nalézt mnoho informací, ale samotným Keltům ve Skotsku již autoři nevěnují tolik pozornosti. Přesto je však možné nalézt několik publikací věnujících se naší výzkumné otázce.

Nejdříve je nutné vymezit pojem národ a osvojit si problematiku identity etnických menšin a prvky pro její vyhraňování, čemuž se věnují díla Národy a nacionalismus od Arnošta Gellnera1) a Jazyk a identita etnických menšin od Leoše Šatavy2). Právě jazyk je ve Skotsku jedním za základních prvků identifikace s keltskými kořeny. K proniknutí do této problematiky poslouží dílo The Celtic Languages od Martina J. Balla.3) Autor se v tomto díle zabývá celou keltskou jazykovou skupinou i jednotlivými keltskými jazyky, jejich původem historií, rozšířením i lingvistickou stránkou.

Dále je nezbytné charakterizovat samotný keltský národ, k čemuž nejlépe poslouží odborné slovníky a encyklopedie. Ve výkladovém slovníku kmenů, národností a národů Abeceda národů od Josefa Wolfa4) je popsána keltská civilizace a její původ. Stejně tak je zde zmíněna skotská společnost v rámci Velké Británie. V knize Keltové britského autora Barryho Cunliffa5) se mimo jiné dozvíme, odkud Keltové přišli a jak vypadali, jaké příběhy si vyprávěli a jakým jazykem, či kdo jsou jejich potomci v moderním světě. J. A. Mauduit se ve svém díle Keltové6) věnuje různým tématům, například původu Keltů, keltským vpádům a jejich pohybu po Evropě, jež je znázorněn v mapách, keltské společnosti, náboženství, druidismu, lidové slovesnosti a umění. Tématem keltské historie a umění a jejich odrazu v dnešní společnosti se zabývá Jan Filip v díle Keltská civilizace a její dědictví7).

Další informace o Keltských národech se můžeme dozvědět v níže uvedených pramenech:

Doklady význačného postavení žen u Keltů nalezneme v knize Celtic Women: Women in Celtic Society and Literature8), ve které autor zmiňuje významné postavení žen v keltské společnosti. Úloha ženy byla stejně významná jako úloha muže, což je velmi pozoruhodné ve srovnání se středomořskými civilizacemi, či se středověkem, ale i v kontextu 19. století. Keltská žena v Irsku, Skotsku nebo Galii (Francii), mohla být zvolena do čela klanu, mohla být druidkou (kněžkou), básnířkou, soudkyní i válečnicí. Významné postavení ženy v keltské společnosti dokládají písemné prameny, archeologické nálezy i mytologie.

Jeden z důvěryhodnějších internetových zdrojů je Center of Celtic studies, University of Wisconsin, Milwaukee. Důvěryhodnost tomuto centru dodává i navštěva irského ministra Ó Cuíva (2004). Toto centrum vydává ročně minimálně jeden zpravodaj (od roku 2002). Ve zpravodaji se dočteme o událostech spojených s keltskou kulturou, např. informují o zahájení keltského nového roku, čtení keltské poezie, keltských tancích a o jiných kulturních akcích. Kromě reportáží z událostí jsou ve zpravodaji články o keltské kultuře, jazycích a další informace týkající se Keltů a společenských akcí souvisejících s keltskou kulturou. 9)

Zápisky o válce galské je kniha od jednoho z nejvýznamnějších lidí své doby Gaia Julia Caesara. V tomto díle sestaveného ze 7 knih a prologu popisuje Caesar svá tažení v Galské válce. Prolog přiblíží čtenáři tuto dobu a lehce zasvětí do vojenství této doby. Caesar popisuje kulturu galských kmenů proti nimž bojuje. Tato kniha obsahuje obecnější informace především o Keltech, jenž žijí na kontinentu nikoliv na ostrovech. 10)

Keltové: duchovní děti Evropy. Tato kniha poukazuje, že Keltská kultura ovlivňuje celou Evropu dodnes. Kniha se zabývá okrajově i historii Keltů, ale především se zabývá keltskou kulturou a společností. Postavení jednotlivých vrstev a sociální strukturou. Rozděluje Kelty podle lokalit a upozorňuje na rozdíly mezi skupinami sídlících v rozdílných částech Evropy. Tato kniha není tak podrobná jako Keltská civilizace od Jana Filipa, ale více se zabývá společností.11)

Radan Květ se ve svém článku zabývá keltskými názvy a jmény, jenž ovlivnily geografické názvy. 12)

Metodologie

V práci byly použity kvantitativní i kvalitativní metody získávání informací. Kvantitativní metody výzkumu by měly testovat předem dané hypotézy na vzorku, který musí být zvolen tak, aby byl reprezentativní pro populaci, ke které se k daná hypotéza vztahuje. Na kvantitativních metodách byla založena teoretická část práce. Proběhlo studium literárních pramenů a dokumentů, na nichž stojí převážná část teoretické části. To nám umožnilo hlouběji proniknout do problematiky a získat širší povědomí o historii minority, o jejích zvycích a kultuře.

Pro praktickou část bylo použito kvalitativní metody, především standartizované dotazování pomocí otevřených otázek. Kvalitativní výzkum má oproti kvantitativnímu za úkol porozumět a proniknout do problematiky získané informace. Jde o nenumerické šetření, které není možné exaktně opakovat. Dále oproti kvantitativnímu výzkumu je rozdíl v počtu dotazovaných respondentů. V kvalitativním výzkumu je počet mnohem menší. Přesto je důležité využít oba typy výzkumu.

Pomocí Facebooku, Couchsurfingu a organizací zabývajících se skotskou gaelštinou byli kontaktováni respondenti z dané minority. Byli požádáni o vyplnění dotazníku a zodpovězení několika otázek. Na základě těchto odpovědí byly položeny otázky doplňovací, které měly za úkol odpovědi objasnit a prohloubit. Informace získané tímto způsobem byly následně porovnány a vyhodnoceny. Výhodou tohoto sběru dat je velké množství dotazovaných osob z poměrně širokého území. Naopak nevýhodou je mnohdy dlouhé čekání na odpovědi.

Teoretická část

Skotsko

In My Defens God Me Defend 13)

Správní rozdělení Skotska: Skotsko tvoří část konstituční monarchie Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Skotsko s rozlohou 78 783 km² se dělí na tři části Southern Uplands, Central Lowlands a nejsevernější část Scottish Highlands, dále se člení do 32 správních celků. 14)

Historie

Historie Keltů ve Skotsku a Skotském království.

První příchod Keltů na území dnešního Skotska je datován do 13. století před naším letopočtem. Druhá vlna příchodu Keltů se odehrávala v 8. a 7. století před naším letopočtem.

Skotsku se nevyhnula římská expanze, jenž obsadila Anglii, Wales i Skotskou nížinu (Southern Uplands). Do Skotska Římané vkročili roku 43. Římská armáda postavila ve Skotské nížině Hadriánův val (130), aby ochránila dobyté území na Britských ostrovech před piktskými a skotskými kmeny. Roku 142 nechal Antonius Pius, římský císař, postavit Antoniův val, který byl mnohem severněji než Hadriánův, ale neosvědčil se, byl několikrát překonán, tudíž se římská vojska stáhla zpět k Hadriánově valu.

Skotsko vzniklo roku 843, kdy Kenneth Mac Alpin dobyl piktské území a založil království Alba (Alba znamená skotskou gaelštinou Skotsko).

V 11. století si Normané podrobili Anglii, ke konci tohoto století si podrobili i Skotsko, jelikož Vilém I. vytáhl s vojskem do Skotska k pronásledování uprchlých anglických šlechticů. Vilém I. pozval ke skotskému dvoru mnoho normanských šlechticů a udělil skotskému králi titul hraběte z Huntingtonu a skotský král se tím stal vazalem anglického krále. Do roku 1266 proběhlo několik bitev mezi Nory a Skoty o nadvládu nad Hebridami. Roku 1266 byla podepsána mírová smlouva, v níž Norsko uznává Skotskou nadvládu nad těmito ostrovy.

Konec 13. a 14. století je ve Skotsku vnímán jako období boje za větší autonomii. Skotský král Jan se spojil s Francouzi, což se nelíbilo anglickému králi Eduardovi I.,ten vnikl do Skotska a Jana sesadil. Roku 1277 se do boje o nezávislost dostává asi nejznámější skotský bojovník za svobodu (díky filmu Mela Gibsona Statečné srdce) William Wallace. William Wallace se po prohrané bitvě u Falkirku stáhl do ústraní. Své povinnosti Správce Skotska (tak zněl jeho titul) předal Johnu Comynu a Robertu Brucovi. Rozhodující bitva se odehrála u Bannockburnu 1314, kde Eduard II., syn Eduarda I., utrpěl porážku od, v té době již skotského krále, Roberta Bruce. Oficiální samostatnost Skotska potvrzovala až listina z roku 1328, Mírová dohoda z Northamptonu, kterou podepsal anglický král Eduard III.

Skotské království bylo formálně uznáno, ale boje mezi Angličany a Skoty dále pokračovaly až do začátku Stoleté války. Začátkem 18. století, za vlády Marie Stuartovny, se spojilo Skotsko s Anglií před hrozbou nástupnictví na trůn katolíka Jakuba Francise Stuarta, což by pro protestantskou zemi byla pohroma.

Bitva u Cullodenu se odehrála 16. dubna 1746, tato bitva má mnoho společného s českou Bílou horou (8. listopadu překročilo skotské vojsko hranice Anglie - 8. listopadu je datum bitvy na Bíle hoře). Anglie tuto důležitou bitvu vyhrála a velice Skotsku omezila autonomii (např.: zákazy kiltů, omezení samosprávy). 15)

Do dnešních časů tak v podstatě posledními ostrůvky prapůvodního keltského obyvatelstva jsou lidé žijící na skotské vysočině a v Irsku, kterým se i přes pozdější útlak ze strany germánských Sasů nebo Normanů ve středověku podařilo dodnes zachovat, většinou už jen v ústní tradici, zbytky původního jazyka a duše národa. Po druhé světové válce přichází čas jakéhosi obrození Keltů. Postupně se začínají mezi lidmi objevovat známky zájmu o svoji keltskou minulost. Vznikají noviny psané jazykem gaelic, v keltštině začínají vysílat rozhlasové stanice, lidé berou útokem kurzy keltštiny. Vláda Velké Británie podléhá tomuto nátlaku, povoluje dvojjazyčné označování úřadů a obchodů v příslušných regionech a posléze souhlasí s používáním gaelštiny v těchto oblastech jako druhého úředního jazyka. Ruku v ruce s těmito kroky postupuje emancipační proces těchto původně násilím připojených částí britské říše. Zmrtvýchvstání Keltů se v posledních letech podařilo také v Čechách.16)

Obyvatelstvo

Lidé žijící ve Skotsku nejsou jen Skotové.

Skotsko je po Anglii druhým nejlidnatějším celkem ve Spojeném království, žije zde 5 170 000 obyvatel. V dnešní době je 80 % obyvatelstva soustředěno v Centrální nížině (Central Lowlands). Skotové žijí především ve městech - 80 % obyvatel. Národnostní složení Skotska: 88 % Skotové; 8 % Angličané, Velšané a Irové; 4 % ostatní národnosti. 17)

V roce 1999 zasedl nový skotský parlament a uzákonil oficiálními jazyky angličtinu (germánský jazyk), skotštinu (germánský jazyk) a skotskou gaelštinu (keltský jazyk). Nejpoužívanějším jazykem je angličtina (cca 3 500 000 lidí) poté skotština (1 500 000 lidí) a skotská gaelština (70 000). Skotská gaelština je původně dialektem irštiny, tento jazyk se dostal do Skotska pomocí irských emigrantů, kteří začali do Skotska proudit ve větší míře v 5. století. Dialekt irských emigrantů se spojil s pikardštinou a vznikla skotská gaelština. 18)

V 19. století se skotská gaelština díky odsunům, stěhovaní, ale i kvůli zákonům (např. The Education 1872, jenž velice omezoval používání skotské gaelštiny) začala vytrácet. Ve 20. století se situace změnila, mluvčích skotskou gaelštinou začalo přibývat, byla podporována i vládou. V roce 2001 byla skotská gaelština ratifikována Evropskou chartu minoritních a regionálních jazyků. Skotská gaelština je oficiálním jazykem EU. 19)

Vzděláváním se také zábývá autor Francis M. Duffy v publikaci Mastering the Art and Science of Transforming School Systems, kde popisuje keltské systémy výuky. 20)

Keltové ve Skotsku

Historické prameny pojednávající o Keltech, jenž se dochovaly:

Písemné prameny

Označení Keltové vychází z Keltoi, Celtae. Dalším známým pojmem je Galli. Význam těchto slov znamená skrytý, utajený, přicházející z temnoty. Tomuto označení vděčí Keltové Řekům, jenž je měli nikoliv za barbary, ale za cizince, jež byli jiní než oni jak fyzicky tak povahově.

Písemné prameny přímo od Keltů neexistují. Za neexistenci keltských pramenů nemůže neznalost písma, ale mohou za to druidové, jenž měli velice významnou roli v rozhodování a k písmu nesvolili. Domnívali se, že to co je napsané není cenné, cenná je podstata, tudíž lpěli na ústním předávání tradic, písní, pohádek a historických událostí. Lidová slovesnost se předávala a předává dodnes. Ve Walesu, Irsku i Skotsku můžeme dnes slyšet pijácké písně, balady či pohádky.

Diorósos označuje Kelty jako Celtae, Diorósos byl velice významný řecký historik, který ve svých dílech využíval i jiné písemné zdroje, tudíž jeho dílo je velice cenné a objektivnější než díla psaná jinými dějepisci. 21)

Gaius Julius Caesar ve svém díle Zápisky o válce galské používá označení Gallové. 22)

První zmínky o Keltech na skotském území pochází od Pýthease z Marseilles z 4.století před naším letopočtem. Tento obchodník, zeměpisec a objevitel se vydal na Britské ostrovy a setkal se s místními domorodci. Ve svých zápiscích se zmiňuje o pivu, jenž poprvé ochutnal ve Velké Británii, ale také o velrybách, jenž u Orknejí viděl poprvé v životě. 23)

Hmotné prameny

Na rozdíl od písemných pramenů se do dnešní doby hmotné prameny dochovaly, konkrétně brochy. Tyto stavby z doby železné archeologové objevili pouze ve Skotsku a to konkrétně v západním Skotsku, severním Skotsku, centrálním Skotsku, na severních ostrovech a Hebridách. Název pochází ze skandinávského borg - pevnost, hrad. Tyto stavby kruhovitého půdorysu jsou tvořeny z nasucho vrstvených kamenů. Ač název odvozený ze slova borg napovídá, že účel těchto stavení byl vojenský, obranný, archeologové se domnívají, že tomu tak být nemuselo. Druhá teorie předpokládá, že brochy sloužily jako farmářské obydlí a kolem nich se hospodařilo. Tyto stavby jsou umístěny ve strategických místech, což více potvrzuje teorii vojenských stavení. Brochy dosahovaly obvykle 3 metrů výšky a 5 - 15 metrů průměru kruhovité místnosti, ale nalezneme i 6,5 metrů vysoké bronchy (například Dun Dornaigil v Sutherlandu) 24)

Piktové

Původní obyvatelé Skotska.

Tato skupina dostala svůj název od Římanů (picti = pomalovaní lidé). Piktové žili ve Střední nížině (Central Lowlands) a ve Skotské vysočině (Scottish Highlands) až do 10. století, kdy se plně asimilovali v Albském království s gaelskými Kelty, jenž přišli z Irska. Piktové byli známí pro své kořistnické výpravy do Římem ovládané části Velké Británie. Živili se především pastevectvím, zemědělstvím a lovením, kde používali kromě psů i sokoly (což gaelští Keltové nedělali). Piktové hovořili piktčtinou, což je dnes již vymřelý jazyk. 25)

Obecně o Keltech

Keltové byli velice přizpůsobivý, spontánní národ. Z římských a řeckých pramenů můžeme soudit, že se rádi veselili, pili, hodovali, byli velice hluční (měli velice hluboké a hrubé hlasy), měli rádi pestrost a výraznost na svém oblečení. Skotští Keltové byli vysocí, ale i zavalití, světlovlasí či zrzaví s modrýma nebo šedýma očima. Tento popis je od Řeků, tudíž musíme brát v úvahu jejich úhel pohledu a jejich domácí prostředí. Řekové jejich chování označovali jako infantilní, dětinské.

Jednali velice impulzivně, v bitvách nepoužívali žádné složitější strategie, spíše válčili silově. Genderové rozdíly byly velice malé, muž a žena si byli téměř rovni. Keltové uctívali a uznávali druidy nejen jako duchovní, ale i jako vzdělané jedince. Respekt k druidům pocházel i z jejich znalosti přírody a léčitelství, jelikož Keltové milovali přírodu a považovali ji za svou matku. 26)

Bohové

Keltský Pantheon byl velice rozmanitý.

Zdroje o keltském pantheonu jsou velice nepřesné, jelikož všechny informace jsou zprostředkované od protivníků nebo jsou získány až po konvertování na křesťanství (po příchodu římských vojáků). Ať už Řekové nebo Římané nepsali o keltských bozích jako o samostatných bytostech, ale vždy je přirovnávali k jejich vlastním bohům, což způsobilo plno nepřesností a omylů.

Původně měli Keltové matriarchální monoteismus. Bohyně matka byla zosobněním jimi milované přírody. S rozvojem se přidávali další bohové a bohyně.

Keltští bohové se dělili na 3 skupiny podle vrstev. Druidové, válečníci, řemeslníci (bardi, umělci), každá z těchto vrstev měla vlastní bohy. Keltský panteon byl velice rozmanitý a bylo v něm mnoho bohů. Nad těmito třemi skupinami bohů byli další vrchní bohové pro všechny vrstvy například (Rigani a Esus - původní matka země a její muž)

V průběhu válek s římským impériem se mnoho bohyň přetvořilo na bohy a bohů začalo ubývat. Po konvertování ke křesťanství byl jen jeden bůh. Keltové konvertovali ke křesťanství a mnoho druidů se stalo kněžími a mnoho žen složilo řeholnický slib. 201-203 byl postaven první kostel ve Skotsku. 27)

Dnes jsou ve Skotsku především křesťané 68,5 % (42,5 % protestanti, 16 % katolíci a 21,5 % nevyznává žádnou víru). 28)

Druidi

Keltští duchovní, kteří nebyli pouze duchovní.

Původ slova druid není přesně určen, existuje několik teorií. Jedna z nich odvozuje slovo druid od slova drus (dub) - mudrc z dubového lesa, dryáda, dubová nymfa. Další teorie se opírá o rozložení slova na dru - silný, mocný wid - viděti , moudrost (z anglického widson) - obzvlášť daleko vidící, obzvlášť daleko znalý.

Druidové byli především kněží, teologové, psychologové, šamani, mentoři, léčitelé, věštci a v neposlední řadě proroci. V keltské společnosti nebyla oddělena politika a duchovno. Druidi byli rádci krále jemuž sloužili, ale měli důležité slovo při rozhodování, žádný král neodsouhlasil něco, co by bylo proti vůli druidů. Každý králův výnos museli drudi, především hlavní druid, odsouhlasit. Všichni druidové si nebyli rovni, vždy byl jeden nad ostatními druidy hierarchicky výš a byl to někdo, kdo svými schopnosti převyšoval ostatní. Pokud při volbě nového hlavního druida bylo více adeptů, utkali se v různých druidských disciplínách. Hlavní druid se těšil všeobecnému respektu. Byla to velice prestižní funkce.

„Studium“ na druida trvalo až 20 let, byla to otevřená komunita, jenž přijímala členy do svých řad z jakékoliv profese. Každý učedník na druida měl svého mentora, on nějž se učil. Jeden mentor mohl mít i více učedníků.

Ačkoliv u Keltů nebylo gendrové rozdělení značné, žádné písemné ani jiné prameny co by dokazovaly existenci druidek se nedochovaly. Písemné pozůstatky hovoří o kněžkách, věštkyních, svatých pannách, čarodějnicích, ale nikoliv přímo o druidkách.

Pro Kelty a především pro druidy byla posvátná příroda, z níž čerpali energii. Pro Kelty byl posvátným stromem dub, tudíž nikdy nezačali žádný obřad bez dubové ratolesti. Každý druid byl i bylinář a vlastnil zlatý srp, jimž odřezával jmelí, jenž bylo také velice důležitou rostlinou.

Druidské obřady byly vykonávány na posvátných místech, většinou kruhovitého půdorysu. Na obřady měli druidi dlouhé bílé šaty, většinu druidů zdobil hustý plnovous. Na obřadech nesměl být nikdo kromě druidů přítomen.

Mýtické krvavé obřady a lidské oběti bohům jsou zřejmě smyšlené, jelikož se o nich dozvídáme od jejich nepřátel (Římanů, Řeků). Tyto zprávy působily jako propaganda proti Keltům. Na svých obřadech prolévali i lidskou krev, ale pouze rituálně, nikoli vraždami lidí. Druidi věřili v nekonečnost života, jenž souvisela s reinkarnací a šamanismem (část šamanismu byla součást druidismu). 29)

Bardi

Pěvci co rozdávali radost i strach.

Tito pěvci byli velice důležité postavy. Jelikož druidi zakázali zanášet historické události písemně, přenášely se historické události ústně a to především zpěvem bardů. Bardi zpívali o historických událostech o velkých bitvách, o chrabrosti válečníků. Bardi byli velice vážení, ale nikoliv jako druidové. Kelt se bál nejvíce dvou věcí, že mu nebe spadne na hlavu a že upadne v nemilost barda. Pokud někdo upadl v nemilost barda, bard zpíval o tom, jak špatně se bude mít a snížil tím společenské postavení dotyčného. V nemilosti barda se Kelt ocitl například nepohoštěním. Příklad popěvku, kterým si bard vylívá svůj hněv na Bresa:

„Bez stravy rychle na míse,

bez mléka k napojení telátek,

bez příbytku na noc,

bez odměny pro zástup bardů,

nechť se tak vede Bresovi.„ 30)

V dnešní době se setkáme s druidy ve knihách, hrách a filmech žánru fantasy. Druid bývá znázorňován s léčitelskými schopnostmi úzce související z přírodou, tajemný muž, jenž mluví v hádankách a je velice vzdělaný. Nejznámější je zřejmě druid Panoramix z příběhů Asterixe a Obelixe od René Goscinnyho.

Svátky

Lidové i náboženské slavnosti a tradice spojené s přírodními cykly.

Samhain Tento svátek připadá na noc 31. října - 1. listopadu. Významem tohoto svátku byl počátek zimy a spojení světů živých a mrtvých. V tento čas bylo velice důležité zapálit ohně ve svých obydlích, jelikož tuto noc se duchové předků přišli ohřát. Povstávají také duchové vojáků padlých při obraně vlasti. Smrt pro Kelty byla jen změnou stavu, věřili v reinkarnaci a v koloběh života z přírodních vzorů. Tento svátek je oslavou začátku nového cyklu.

O svátku Samhain píše Petr Kávalka. Svátek bude oslaven v keltském duchu na zámku Nižbor. Tento článek by mohl inspirovat k návštěvě této slavnosti. 31)

Arban Artuan 21. prosince Keltové slavili narození boha slunce Balena. Na tento svátek si vyzdobili svá obydlí jmelím, cesmínou, břečťanem a jehličnatými větvemi.

Imbloc Tento svátek byl pro Kelty oslavou jara, přinášel první známky ústupu zimy, déle světlo. Ženy splétaly Brigitin uzel a věšely ho na dveře. Druidi obcházeli prameny a studánky (symbolika očištění). Imbloc sloužil k přípravě na jaro, jak po stránce materiální (oprava nářadí) tak po stránce duševní očisty. V tento den se uhasily ve vesnici všechny ohně a mladé panny, jako symbol čistoty, obcházely obydlí a zapalovaly ohně, jenž měly stavení chránit před nepříznivým počasí. S tímto svátkem se nápadně podobá křesťanský svátek Hromnice, kdy se chodí do kostela pro posvěcení svící (Hromnic), které chrání obydlí před hromy. Další podobnost s křesťanskými Hromnicemi je věštění. I v dnešní době se v USA na Hromnice „věští“. „Věští„ svišť Phil. Jeho věštba závisí na tom, jestli se otočí za svým stínem či nikoliv, podle toho se stanoví, jestli bude zima ještě dlouhá, či nikoliv. Phil je v USA velice oblíbený.

Alban Eilir Jarní rovnodennost byla keltským lidem slavena 21. března. Jarní rovnodennost nemá pevné datum a je závislá na pohybu Země a Slunce. Druidi dokázali vypočítat přesně, kdy je jarní rovnodennost, tudíž své obřady prováděli přesně, nikoliv jako zbytek keltského národa 21. března. Jarní rovnodennost oslavuje příchod jara a vítězství světla nad tmou. Symbolem tohoto svátku byl kruh s tečkou, symbolizující zárodek. Tento svátek má mnoho společného s křesťanskými Velikonocemi. Keltové schovávali malým dětem vajíčka, tento zvyk se dodnes dodržuje v některých částech USA. Keltové používali i spletené proutky k „ozdravení“ žen, ženy poté polévaly muže vodou k oživení. Tyto zvyky se dodnes dodržují i v křesťanském světě.

Beltain Beltain - bůh ohně a léčivých vřídel. „Očistný oheň„ se slavil 1. května. 30. dubna, se ve vesnicích zhasly všechny ohně a jediný obrovský oheň vytvořili druidové, z tohoto ohně se posléze zapalovaly všechny ostatní (podobnost s Filipojakubskou nocí). 1. května se stavěl strom zbavený kůry během veselic si každá vesnice zvolila nejhezčí dívku jako vtělení bohyně lásky a jejího druha. Na tento svátek se konaly mnohé druidské rituály.

Alban Hefin Tento svátek byl slaven Kelty k příležitosti letního slunovratu. Byl oslavou spojením slunce a vody. Zapalovaly se velké ohně na určených kopcích. Na tyto kopce byla uspořádáno procesí z celé vesnice. Mladé páry se v blízkosti ohně držely pevně za ruku, tím si zajistili věrnost. Bůh slunce má v tuto dobu největší moc, to dokazuje délka dne. Tento čas byl velice důležitý pro druidy, jelikož jako bylinkaři sbírali v tuto dobu byliny (například: plavuň, třezalka, heřmánek…).

Lugnsad 1. srpna - na tento svátek se nekonaly žádné duchovní ceremonie, tento svátek je spíše vesnický. V dnešním Irsku je 1. srpen den oráčů. Byl to svátek klidu, přátelství. V tento čas byl vyhlášen klid zbraní. Při slavení tohoto svátku byly pořádány soutěže v tanci, zpěvu, závody koní. V tento den mohli Keltové uzavírat sňatky na dobu jednoho roku, pokud chtěli, příští Lugnsad už manžely nebyly. Tento zvyk byl především k zvýšení populace, jelikož děti, které byly počaty na tento svátek, se narodily v teplých měsících a měly vetší šanci na přežití, než děti narozené v zimě.

Alban elfed Svátek k příležitosti podzimní rovnodennosti. Bůh slunce začíná ztrácet svou moc, prodlužují se noci. Tento svátek je symbolikou dokončení sklizně a přípravy na zimu. V tento čas se uskutečňovaly velkolepé rodinné hostiny, kde nemohli chybět bardi. Bardi si v tento čas vybírali, dle pohostinnosti, místo, kde přečkají zimu. 32)

Praktická část

V praktické části byly shromážděny a vyhodnoceny informace, které se podařilo získat od dotazovaných respondentů.

Respondenti

Celkem na dotazník odpovědělo 10 respondentů, které si postupně představíme. Respondenti pocházejí z různých míst po celém Skotsku, ale nejen z něho. Na následující mapce jsou vyznačena rodná města některých z nich.

  1. Emma - pochází ze Stirlingu (vyznačeno oranžovou barvou), je jí 24 let a považuje se za Skotku s keltskými kořeny.
  2. David - narodil se v Aberdeenu na východě Skotska (fialová barva). Tento 19tiletý muž uvedl, že má norské, anglické, španělské a keltské kořeny.
  3. Eilidh - 20tiletá žena, která se považuje za členku keltské minority, pochází z Tiree, nejzápadnějšího ostrova skotského souostroví Vnitřní Hebridy (žlutá barva).
  4. Ádhamh - pochází z Glasgow (modrá barva), je mu 33 let. Ádhamh se považuje za Skota a zároveň za člena jazykové minority používající skotskou gaelštinu.
  5. Rhona - narodila se v Obanu na západě pevninského Skotska (světle modrá barva), je jí 29 let a spíše se považuje za Skotku než za Keltku, zároveň se ale považuje za Gaelku, jakožto mluvčí jazyka keltské jazykové skupiny.
  6. Cheryl - tato 41letá žena pochází také z Obanu. Její původ je smíšený, nepovažuje se tedy za plnohodnotného člena keltské komunity.
  7. Brion - pochází z města Inverkeithing nedaleko Edinburghu. Tento 50tiletý muž uvedl, že je Skot s irskými předky.
  8. Mairi - tato 23letá žena se narodila ve vesnici Callanish na západě Isle of Lewis, což je severní část ostrova Lewis and Harris, největšího ostrova Vnějších Hebrid (vyznačeno růžovou barvou). Pravděpodobně by se nazvala členkou keltské minority a k tomu dodává: „Narodila jsem se na malém ostrově mezi mluvčími skotské gaelštiny. Je to odlišný způsob života (kultury) proti centrálnímu pevninskému Skotsku, ale stále máme společné skotské vlastnosti.“
  9. Geofrrey - jediný respondent, který nepochází z území Skotska, nýbrž z Margaree Harbour v Novém Skotsku v Kanadě. Je mu 56 let a považuje se za Gaela.
  10. Ash - jako jediná neuvedla rodné město. Je jí 29 let a má smíšený původ, jen z malé části keltský.

Rozdíly mezi Skoty a Kelty

Jedním z našich cílů bylo zjistit, zda se dají Keltové identifikovat a jak se liší od Skotů. Někteří z respodentů na to nedokázali odpovědět nebo si mysleli, že nijak odlišní nejsou. Devatenáctiletý David uvedl, že Kelty považuje za původní obyvatele Skotska, zatímco nynější Skoti pocházejí z Irska. Rhona uvedla, že jako Gaelka a tedy mluvčí skotské gaelštiny se odlišuje právě používáním tohoto jazyka od běžných Skotů. Stejně tak dalších pět respondentů uvedlo, že je to hlavně otázka jazyka, případně dodržování tradic a vnímání historie. Mairi zmínila konkrétně i kilty, keltské tance a hudbu. Cheryl zase vidí rozdíl v geografické stránce, kdy Keltové obývají hlavně ostrovy a vysočinu.

Ádamh by obyvatele Skotska rozdělil na čtyři skupiny:

  1. Skoti, kteří používají skotskou gaelštinu a mají silný vztah ke keltské kultuře.
  2. Skoti, kteří používají skotskou gaelštinu, ale mají vztak spíše k americké/anglické kultuře.
  3. Skoti, kteří nemluví skotskou gaelštinou, ale mají velký respekt ke keltské kultuře, jazyku a historii.
  4. Skoti, kteří nemluví skotskou gaelštinou a nezajímají se vůbec o kulturu.

Toto rozdělení by mělo odpovídat i geografickému rozmístění obyvatel od severu k jihu. Běžní Skoti se podle něj nejvíce podobají poslední skupině. Většina z nich nemluví skotskou gaelštinou a trendem bývá neobracet se k historii a vnímat spíše dnešní západní kulturu.

Podle Briona jsou pak Kelti jednoduše ti, kteří si to o sobě myslí.

Vlastnosti Keltů

Někteří respondenti nedokázali příliš popsat vlastnosti, hlavně kvůli široké škále keltských národů, často ale byla úváděna hrdost na keltské kořeny a tradice, konzervatismus.

Mezi osobní charakteristiky Keltů pak patří vstřícnost a pohostinnost, zdvořilost, pracovitost, lehkomyslnost, umělecké cítění a romantická duše.

Ádamh dnešní příslušníky minority používající skotskou gaelštinu rozdělil mezi rodilé a nerodilé mluvčí a popsal jejich vlastnosti:

  • Rodilý mluvčí: Zmatený, nejistý, zahanbený, nedůvěřivý, zoufale hledající domov.
  • Nerodilý mluvčí: Vzteklý (kvůli historii), prozíravý, pyšný, vzpurný, uvědomělý, nebojácný.

Jsou Keltové jako minorita ve Skotsku spokojena?

Dva z deseti respodentů uvedli, že Keltové podle nich nejsou minorita, dva respondenti to nedokázali posoudit a další tři by pak minoritou spíše nazvali mluvčí skotské gaelštiny stejně jako v mnoha dalších otázkách.

Podle Davida by neměl být žádný důvod, proč být nespokojený, to už je otázka minulosti. Jediným keltským přeživším artefaktem je ale podle něj pouze jazyk. Jako pozitivní byla zmíněna existence rozhlasové a televizní stanice ve skotské gaelštině. Keltské tance a hudba jsou prý velmi populární, ale umění a divadlo se vyskytuje jen sporadicky a veškeré snahy o běžné používání skotské gaelštiny (například na dopravních značkách) nejsou příliš oblíbené u anglicky mluvící majority. Podle Eilidh by se více keltskému odkazu měly věnovat střední školy a univerzity. Mairi považuje keltskou minoritu za velmi spokojenou, pozitivem by však byl nárůst mluvčích skotské gaelštiny a podle Cheryl jsou Keltové od zřízení skotského parlamentu spokojenější, jelikož lokální skotské záležitosti dostávají více prostoru. Ádamh však vidí větší spokojenost hlavně v budoucnu. Gaelové totiž věří, že Skotsko patří jim a vždy bude jejich domovem, až se tedy Skotsko osamostatní, Skoti budou přirozeně hledat svoji národní identitu, což bude podle něj nejjednodušší skrze původní jazyk.

Tradice a pokrmy

Rhona opět uvedla, že jako Gaelka by nepoužila přívlastek „keltský“ ale pro tuto kapitolu by použila název „Tradice a pokrmy mluvčích skotské gaelštiny“ jako podmnožinu keltské kultury, která se nenachází jen na území Skotska. Kromě Ádamha se tentokrát již proti termínu označení za keltské nikdo neohradil. Podle něj gaelská kultura slouží pro celé skotsko po stránce tradic, hudby i co se týče pokrmů:

  • Černý puding - pokrm z Vysočiny, který se připravuje na pánvi na otevřeném ohni. Základem je hovězí krev a ovesná kaše.
  • Piobaireachd - unikátní skotská hra na dudy.
  • Tkaní z vlny na ručním stroji - hlavně na ostrově Harris a Lewis.
  • Velmi ojedinělá ruční výroba lodí na Harrisu.
  • Puirt á Beul - gaelská „mouth-music“ - styl zpěvu pro jednoho zpěváka, při kterém jsou často používána nesmyslná slova nebo věty, které nedávají význam. Tento zpěv je velmi rytmický a rychlý.
  • Crofting - specifická forma zemědělství pro skotskou Vysočinu. Je to relativně nová metoda malé produkce potravin, která se však objevila hlavně po Clearances „Jako Highland Clearances (ve skotské gaelštině Fuadaich nan Gàidheal, česky Vyklízení Vysočiny) je označováno vyhnání velké části obyvatelstva Skotské vysočiny v 18. století, jež doprovázelo takzvané ohrazování, přechod od tradičního zemědělství k chovu ovcí během průmyslové revoluce, a mělo za následek masovou emigraci ze Skotska.“33)
  • Doškové vřesové střechy - pro většinu populace již téměř neznámá metoda pokrývačství.

Další zmíněné pokrmy:

  • Colcannon - tradiční bramborová kaše s kapustou a vepřovým masem.
  • Cranachan - krém z whiskey a malin.
  • Haggis - pokrm připomínající tlačenky, který obsahuje téměř vše z ovce.
  • Ovesná kaše
  • Ryby - losos, pstruh

Podle Geoffreyho z Nového Skotska ale žádné keltské pokrmy neexistují, považuje je spíše za součást Skotska, keltských tradic je však mnoho. On sám se však zaměřuje na každodenní ochranné zásady, kterými jsou ťukání na dřevo (aby jeho slova nepotkal špatný osud), snažit se být respektován, odmítat nacionalismu, nepřipouštět si nemoce, emoce a další přechodná utrpení, ctít své předky.

Další zmíněné tradice:

  • Hogmanay - oslava nového roku - lodě se na Nový rok nesmí otáčet proti směru hodinových ručiček, uvazování kusu látky pro štěstí. First-foot - osoba, která první překročí práh domu v novém roce je nositelem štěstí pro celý rok.
  • Halloween
  • Dol a cheilidh - návštěvy známých - hudba, alkohol.
  • Céilidh tance
  • Tradiční struktura jmen, používání Mac v příjmeních.
  • Ruční práce, módní doplňky, šperky, tradiční keltské vzory.
  • Stavba jednoduchých kamenných budov.

Pouze Emma žádné tradice nedodržuje, žádné ani nezná. Všichni ostatní uvedli, že tradice dodržují. Ádamh je vegetarián, tudíž nejí tradiční pokrmy, ale má rád keltskou hudbu, Ash je v keltské kapele a má ráda ruční práce a módní doplňky, sama je však nevytváří. Mairi zmínila, že se učila tance tradiční pro skotskou Vysočinu, uznává ale, že muži v kiltech jsou o moc lepší tanečníci.

Organizace věnující se keltské kultuře a organizace pro udržení skotské gaelštiny

Cílem této otázky nebylo, aby nám respondenti vyhledali dané organizace, zajímalo nás hlavně, které znají. Někteří z nich uvedli jednu dvě organizace, někteří se však rozepsali. Stejně jako u ostatních témat, i zde se jednalo hlavně o jazyk.

Příklady některých z nich:

  • Bòrd na Gàidhlig - nestátní organizace podporovaná vládou věnující se skotské gaelštině. Od roku 2006 je zodpovědná za provedení Gaelic Language (Scotland) Act 2005, který ustanovil skotskou gaelštinu jako oficiální jazyk Skotska a tím vyžaduje stejnou úctu jako k jazyku anglickému.34)
  • An Comunn Gàidhealach - organizace na podporu jazyka a kultury.
  • Sradagan - klub pro děti používající skotskou gaelštinu.
  • BBC Alba - televizní kanál ve skotské gaelštině. Na svých internetových stránkách poskytuje i online kurzy skotské gaelštiny. (http://www.bbc.co.uk/alba/)
  • SMO, ICCI - výuková centra jazyka.
  • Sradagan - klub pro děti používající skotskou gaelštinu.
  • Asociace pro děti předškolního věku
  • A mnoho mnoho dalších…

Většina respondentů se dalšímu komentáři k tomuto tématu vyhnula, Emma ale uvedla, že nevěří v zachování jazyka a že Skotsko by se mělo dívat více dopředu, aby se zapojilo do globální společnosti místo lpění na vymírajícím jazyku.

Závěr

Cílem výzkumu bylo především zjistit, zdali se obyvatelé Skotska považují za členy keltské minority nebo pouze za Skoty s keltskými kořeny. Odpovědět na tuto otázku nebylo tak snadné, neboť výpovědi jednotlivých respondentů se poněkud rozcházely. Většina dotazovaných se ale označuje za Skoty s keltskými kořeny nebo za členy jazykové minority používající keltský jazyk - skotskou gaelštinu. Někteří se proto nazývají přímo Gaely. V tomto nesouladu, který se objevoval v odpovědích respondentů, se odráží různorodost jejích označení v celé práci. Hlavní rozdíl mezi Kelty a Skoty je v dodržování keltských tradic, vnímání historie a používání jazyka. Právě jazyk bývá také nejčastějším nástrojem rozlišování identity.

Vlastnosti Keltů bylo poměrně složité vyzkoumat. Většinou se ale zmiňují vlastnosti jako jsou: hrdost, pohostinost a zdvořilost. Dále bylo zjištěno, že málokteří obyvatelé Skotska se označují za Kelty. Avšak o tradicích, hudbě a historii hovoří jako o keltských.

Keltská minorita a případně také minorita mluvčích skotské gaelštiny, jakožto keltského jazyka, ve Skotsku nemá důvod být nespokojená, neboť žijí na stejné úrovni jako Skotové. Hlavním rozdílem je použivání jazyka, které by rádi rozšířili. Pozitivem zůstává existence televizní stanice, která vysílá ve skotské gaelštině.

Určení keltských tradic a pokrmů nebylo tak jednoznačné. Už jen z důvodu, jak správně označit tyto tradice. Keltská kultura se totiž nenachází pouze na území Skotska a někteří respondenti by ji vůbec neoznačili jako keltskou. I přesto se tradice ve Skotsku dodržují.

Poslední otázkou bylo zjistit, zdali ve Skotsku jsou a fungují organizace zabývající se keltskou kulturou a skotskou gaelštinou. Většina dotazovaných jednu či dvě organizace znala. Ovšem stejně jako u většiny témat a rozdílů mezi Skoty a Kelty se jednalo především o jazyk.

Příloha

UNIVERSITY OF WISCONSIN, UWMILWAUKEE Zpravodaj z Center of Celtic studies Dostupné z internetu: http://www4.uwm.edu/celtic/newsletter/triskele2010b.pdf 35)

KVĚT, Radan. Keltové u nás - móda, skutečnost nebo fantazie? Literární noviny III. Ročník 10/1999, číslo 47. strana 4. [Citováno 14. 09. 2012]. Dostupn z digitalizovaného archivu časopisů Ústavu pro českou literaturu: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/10.1999/47/4.png. http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/10.1999/47/4.png 36)

KAVÁLEK, Petr. Zámek Nižbor opět ožije keltským svátkem Samhain iregiony.cz. vydáno: 14.10.2010. [Citováno 14.10.2012] Dostupné z magazin.ceskenoviny.cz http://www.ceskenoviny.cz/tema/zpravy/zamek-nizbor-opet-ozije-keltskym-svatkem-samhain/541938&id_seznam=26874 37)

Seznam literatury

BALL, Martin J. The Celtic Languages: Routledge language family descriptions. Publication 1. London: Routledge, 1993. 682 pp. ISBN 0-415-01035-7.

BLAHUŠ, Petr. Keltové v Čechách. Koktejl. roč. 2003, č. 11. Dostupné z: http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2148%3Akeltove-v-echach&Itemid=4.

CAESAR, Gaius Julius. Zápisky o válce galské. Praha: Naše vojsko, 2009. 236 stran. ISNB 978-80-206-1050-8.

CENTER OF CELTIC STUDIES, University of Wisconsin, UWMilwaukee [online]. University of Wisconsin, UWMilwaukee 2010 [citováno 07. 05. 2012]. Dostupný z WWW: http://www4.uwm.edu/celtic/index.cfm.

CUNLIFFE, Barry. Keltové: Průvodce pro každého. 1. vydání. Praha: Dokořán, 2009. 214 stran. ISBN 978-80-7363-162-8.

Duffy, Francis M.. Dream! Create! Sustain! : Mastering the Art and Science of Transforming School Systems. Lanham, MD, USA: Rowman & Littlefield Education, 2010. p 10. http://site.ebrary.com/lib/czup/Doc?id=10434933&ppg=10 Copyright © 2010. Rowman & Littlefield Education. Databáze dostupná ze stránek https://infozdroje.czu.cz/.

EDEL, Momo; WALLRATH, Bertram. Keltové: duchovní děti Evropy. 1.vydání. Olomouc: Fontána 2009. 180 stran. ISBN 978-80-7336-524-0.

ELLIS, Peter Berresford. Celtic Women: Women in Celtic Society and Literature. London: Constable and Company Ltd., 1995. 288 pp. ISBN 0-8028-3808-1.

FILIP, Jan. Keltská civilizace a její dědictví. 5. vydání. Praha: Academia, 1996. 206 stran. ISBN 80-200-0584-6.

Gaelic Language plan [online], The Scottish Government, 2010. [citováno 01. 09. 2012]. Dostupný z WWW: http://www.scotland.gov.uk/Publications/2010/07/06161418/3

GELLNER, Arnošt. Národy a nacionalismus. 2. vydání. Praha: Hříbal, 1993. 158 stran. ISBN 80-901381-1-X.

Highland Clearances [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2012. [citováno 30. 08. 2012] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Highland_Clearances

KAVÁLEK, Petr. Zámek Nižbor opět ožije keltským svátkem Samhain iregiony.cz. Vydáno: 14. 10. 2010. [Citováno 14. 10. 2012]

KVĚT, Radan. Keltové u nás - móda, skutečnost nebo fantazie? Literární noviny III. Ročník 10/1999, číslo 47. Strana 4. [Citováno 14. 9. 2012]. Dostupné z digitalizovaného archivu časopisů Ústavu pro českou literaturu: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/10.1999/47/4.png

MAUDUIT, Jacques. Keltové. 1. vydání. Praha: Panorama, 1979. 201 stran.

Skotská gaelština [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2012. [citováno 30. 08. 2012] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Skotsk%C3%A1_gael%C5%A1tina.

Skotsko [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2012. [citováno 07. 08. 2012] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Skotsko.

ŠATAVA, Leoš. Jazyk a identita etnických menšin: Možnosti zachování a revitalizace. 2. doplněné vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 2009. 215 stran. ISBN 978-80-86429-83-0.

WOLF, Josef. Abeceda národů: Výkladový slovník kmenů, národností a národů. 1. vydání. Praha: Horizont, 1984. 272 stran.

1) GELLNER, Arnošt. Národy a nacionalismus. 2. vydání. Praha: Hříbal, 1993. 158 stran. ISBN 80-901381-1-X.
2) ŠATAVA, Leoš. Jazyk a identita etnických menšin: Možnosti zachování a revitalizace. 2. doplněné vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 2009. 215 stran. ISBN 978-80-86429-83-0.
3) BALL, Martin J. The Celtic Languages: Routledge language family descriptions. Publication 1. London: Routledge, 1993. 682 pp. ISBN 0-415-01035-7.
4) WOLF, Josef. Abeceda národů: Výkladový slovník kmenů, národností a národů. 1. vydání. Praha: Horizont, 1984. 272 stran.
5) CUNLIFFE, Barry. Keltové: Průvodce pro každého. 1. vydání. Praha: Dokořán, 2009. 214 stran. ISBN 978-80-7363-162-8.
6) MAUDUIT, Jacques. Keltové. 1. vydání. Praha: Panorama, 1979. 201 stran.
7) , 24) , 26) FILIP, Jan. Keltská civilizace a její dědictví. 5. vydání. Praha: Academia, 1996. 206 stran. ISBN 80-200-0584-6.
8) ELLIS, Peter Berresford. Celtic Women: Women in Celtic Society and Literature. London: Constable and Company Ltd., 1995. 288 pp. ISBN 0-8028-3808-1.
9) Center of Celtic studies, University of Wisconsin, UWMilwaukee [online]. University of Wisconsin, UWMilwaukee 2010 [citováno 07. 05. 2012]. Dostupný z WWW: http://www4.uwm.edu/celtic/index.cfm
10) CAESAR,Gaius Julius. Zápisky o válce galské. Naše vojsko 2009. počet stran 236. ISBN 978-80-206-1050-8.
11) , 15) , 21) , 23) , 25) , 27) , 29) , 30) , 32) EDEL, Momo; WALLRATH, Bertram. Keltové: duchovní děti Evropy. 1.vydání. Olomouc: Fontána 2009. 180 stran. ISBN 978-80-7336-524-0.
12) KVĚT, Radan. Keltové u nás - móda, skutečnost nebo fantazie? Literární noviny III. Ročník 10/1999, číslo 47. Strana 4. [Citováno 14. 09. 2012]
13) skotské národní motto
14) , 17) , 18) , 28) Skotsko [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2012. [citováno 07. 08. 2012] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Skotsko.
16) BLAHUŠ, Petr. Keltové v Čechách. Koktejl. roč. 2003, č. 11. Dostupné z: http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2148%3Akeltove-v-echach&Itemid=4.
19) Skotská gaelština [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2012. [citováno 30. 08. 2012] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Skotsk%C3%A1_gael%C5%A1tina.
20) Duffy, Francis M.. Dream! Create! Sustain! : Mastering the Art and Science of Transforming School Systems. Lanham, MD, USA: Rowman & Littlefield Education, 2010. p 10. http://site.ebrary.com/lib/czup/Doc?id=10434933&ppg=10 Copyright © 2010. Rowman & Littlefield Education.
22) CAESAR,Gaius Julius. Zápisky o válce galské. Naše vojsko 2009. počet stran 236. ISNB 978-80-206-1050-8.
31) KAVÁLEK, Petr. Zámek Nižbor opět ožije keltským svátkem Samhain iregiony.cz. Vydáno: 14. 10. 2010. [Citováno 14. 10. 2012]
33) Highland Clearances [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2012. [citováno 30. 08. 2012] Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Highland_Clearances
34) Gaelic Language plan [online], The Scottish Government, 2010. [citováno 01. 09. 2012]. Dostupný z WWW: http://www.scotland.gov.uk/Publications/2010/07/06161418/3
35) CENTER OF CETLIC STUDIES, University of Wisconsin, UWMilwaukee [online]. University of Wisconsin, UWMilwaukee 2010 [Citováno 07. 05. 2012]. Dostupné z WWW: http://www4.uwm.edu/celtic/newsletter/triskele2010b.pdf
36) KVĚT, Radan. Keltové u nás - móda, skutečnost nebo fantazie? Literární noviny III. Ročník 10/1999, číslo 47. Strana 4.[Citováno 14. 09. 2012]
37) KAVÁLEK, Petr. Zámek Nižbor opět ožije keltským svátkem Samhain iregiony.cz. vydáno: 14.10.2010. [Citováno 14.10.2012]

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2018