Končenice

Součást publikace Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě. Hospodářská a kulturní studia, PEF ČZU v Praze, 2009.

Dostupnost online: ZDE a ZDE

Projekt Krajané: http://krajane.hks.re

Česká beseda Končenice byla založena 31. ledna 1932. Patří mezi nejpočetnější a nejaktivnější členské spolky Svazu Čechů. Pracují v ní čtyři sekce: divadelní, taneční a hudební (dechová hudba) a pěvecký sbor. V životě Čechů v Chorvatsku zaujímá dechová hudba první místo po jazyce a každá Česká beseda se snaží mít dechovou hudbu. Nynější dechový orchestr České besedy Končenice (měl několik předchůdců) byl založen roku 1980. Tento orchestr jako první v dějinách české menšiny v Chorvatsku natočil roku 1998 nosič zvuku (magnetofonovou pásku a CD), jež je průřezem jeho repertoárem.

Krátký přehled událostí z krajanské minulosti Končenic:

• 1826 začalo hromadné stěhování českých rodin do Končenic,
• 1860 byla postavena školní budova a začala pracovat škola
• 1900 sehrála divadelní skupina České besedy Daruvar první divadelní představení v Končenicích
• 1909 byl postaven kostel Nanebevzetí Blahoslovené Panny Marie se sochami sv. Václava - patrona české země a sv. Jana Nepomuka na hlavním oltáři. Kostel zdobí 14 obrazů znázorňujících křížovou cestu, dovezených z Čech s českými podpisy.
• 1920 sehráli končeničtí ochotníci pod vedením Ivana Matuška první divadelní hru Poklad.
• 1931 bylo otevřeno české paralelní oddělení při státní chorvátské škole.
• 31. ledna 1932 se konala ustavující schůze České besedy.
• 1933 uspořádal Zdeněk Terešák první hudební koncert.
• 1934 byla založena čítarna.
• 1935 byla založena Besídka venkovského dorostu.
• 1938 zavítal do Končenic misionář Vladimír Jeřábek a kázal v češtině.
• 1941 byla zakázaná česká škola.
• 1944 byla znovu otevřená česká škola.
• 1946 hromadně reemigrují do České republiky i Končeňáci.
• 1957 získala pionýrská dechová hudba z Končenic na okresní přehlídce v Daruvaru první cenu
• 1935 se konaly první dožínky v Končenicích, a pak znovu roku 1953, 1964, 1981, a 1997.
• 1980 byla založená Dechová hudba České besedy Končenice.
• 2001 dala obec České besedě do trvalého užívání a správy Český dům.

Zdroj: ¹⁾

plocha: 8 361 ha (ke Končenicím patří dalších 8 vesnic) počet obyvatel: 2824 osob

procentuální rozložení obyvatelstva: 46% Čechů 34-36% Chorvaté zbytek tvoří národnosti jiné, zejména Srbové a Maďaři

Název Končenice vznikl nejspíš tak, že zde končila cesta. Díky velkému množství rybníků, které jsou doménou tohoto území, byla okolní půda velmi silně podmáčená (dnes tu existuje silnice spojující Daruvar se Zdenci, což ale dřív nebylo, cesta naprosto chyběla a to zejména z toho důvodu, že se nevědělo, jak ji postavit, když všude bylo velké vlhko). Nakonec je cesta postavena z dubových podestýlek.

• První písemné zmínky o obci
• Obecná historie (jednalo se o obec již založenou, kam se přistěhovali Češi, nebo založili obec sami)

Češi do Končenic přišli. První Češi se začali do příznivé oblasti stěhovat po roce 1683. Do oblasti přicházeli především mladí lidé s nadějí lepšího života ²⁾

• Etnické složení (původní obyvatelstvo, další národnosti, vztahy mezi těmito národnostmi v různých obdobích až do

současnosti)

Už od samého počátku byli Češi zcela dominantní etnickou skupinou a toto privilegium si udrželi až dodnes. Českého obyvatelstva samozřejmě stejně jako všude jinde ubývá, ale stále platí Končenice za ryze českou vesnici.

Dnes už žijí všechny národnosti v poklidu, nicméně těsně po válce byla situace poněkud napjatější. Češi, kteří byli samozřejmě automaticky na straně Chorvatů neb se jimi také cítí býti, měli chvíli problém bydlet vedle Srbů, ale vzhledem k pravdivému rčení: „Čas je všelék“ pomohl překonat zažitou nenávist a zášť.

Během občanské války se spolupráce mezi Československou republikou a Chorvatskem projevila ve velkém, protože téměř všechny děti byli v roce 1992, kdy konflikt nabral na síle, byly všechny děti sebrány a odvezeny do bezpečí do České republiky, kde většina dětí trávila skoro půl roku. Ostatní členové museli zůstat v Chorvatsku, nicméně děti s nimi byli v neustálém kontaktu a měli tak představu, co se doma děje.

• Kdy a jak došlo ke kolonizaci českým obyvatelstvem.
• Dosavadní výzkumy týkající se dané obce

• V čem je tato obec výjimečná (z hlediska geografických, klimatických podmínek, z hlediska izolovanosti, národnostní pestrosti, dostupnosti pracovních míst…)

Končenice asi nic výjimečného „nevlastní“, ale prim drží ve skladbě obyvatelstva, tzn. že se jedná hlavně o českou vesnici, kde žije opravdu málo rodin hlasící se k jiné národnosti.

Za druhé Končenice byly ve své době velmi významnou oblasti díky svým rybníkům, které dávaly pracovní možnosti mnoha lidem v okolí. Bohužel rybníkářství už odzvonilo, ačkoliv je to stále oblast bohatá ne rybníky, není již už zdaleka tolik. Mnoho lidí ztratilo práci, dnes lidé z Končenic nejčasteji pracují v Daruvaru nebo na polích, neboť hlavním zdrojem obživy v této oblasti je pořád ještě zemědělství. Mnoho lidí bylo ale také nuceno odejít hledat práci do větších měst a to je i trend dnešní doby. Téměř žádný mladý člověk zde nezůstvává a odchází pryč, do většich měst, kde je jednak vetší možnost studovat ale i se lépe uplatnit na pracovním trhu.

2005: 460 členů 2007: 437 členů

Počet Čechů dle mateřského jazyka. Údaje pochází ze sčítání lidu z roku 2001: Z celkových čísel pro Chorvatsko vyplývá, že český jazyk má jako svůj mateřský jazyk 7 178 lidí, což je 0,16 % z celkového počtu obyvatelstva. ³⁾. V končenicích má češtinu jakožto mateřský jazyk 1 267 lidí, což činí zhruba 45 % celkového obyvatelstva. Pro zajímavost chorvatšinu má jako svůj mateřský jazyk 1 505 lidí (53,29 %). Třetí nejpočetnější skupinou, nebudeme-li počítat nezjištěné jsou Maďaři, kterých je v Končenicích (údaje z roku 2001) počtem 15 (0,53 %)⁴⁾.

Počet Čechů dle etnicity, údaje pochází z roku 2001, kdy proběhlo prozatím poslední sčítání lidu. Ze stránek CHSÚ výplývá, že nejpočetnější skupinou jsou doopravdy Češi, bezmála 47 %, což je 1 318 lidí, Chorvaté jsou sice v těsném závěsu, ale stále na druhém místě s 40,55 %, 1 145 lidé. ⁵⁾. Pro zajímavost k české národnosti se v celém Chorvatsku hlásí 10 510 lidí ⁶⁾. Podle sšítání lidu z roku 1991 se k české národnosti hlásilo ještě zhruba 13 000 lidí. Bývalý český velvyslanec$ v Chorvatsku pan Kuděla vidí úbytek právě v asimilaci s majoritou a tvrdí, že jde o paradox, neboť sice na jedné straně dochází k úbytku deklarovaných Čechů, ale na druhé straně vidíme zvětšenou iniciativu ze strany Českých besed ⁷⁾.

• Kdy byly založeny české spolky, kdy zanikaly, kdy se znovu obnovovaly, počty členů.
• Byly v obci nějaké konkurenční spolky (národnostní, svým zaměřením)…

PRO MĚ JE OTÁZKA NÁBOŽENSTVÍ TAK OSOBNÍ ZÁLEŽITOSTÍ, ŽE SE NA NÍ VŮBEC NEPTÁM (co mohu napsat obecně k náboženství)

První Češí, kteří do Chorvatska odcházeli byli z velké většiny protestanti (evangelíci chcete-li). Chorvatsko je téměř celé katolické a víra tu má svou důležitou roli. Dle údajů chorvatského statistického úřadu vyplývá, že bezmála 88% Chorvatů jsou katolíci, druhou nejpočetnější skupinu představují pravoslavní, který představují zhruba 4,5% celkového obyvatelstva, třetím nejrozšířenějším náboženstvím je islám, který čítá něco okolo 1,3% obyvatelstva. Ostatní církve jsou zastoupeny jen velmi málo. Žádná nedosahuje ani jednoho procenta z celkového obyvatelstva. Například evangelící v Chorvatsku představují pouze 0,08% obyvatelstva, což dělá 3 339 lidí. ⁸⁾ Z těchto údajů můžeme vyvodit, že Češi za dobu svého bytí v Chorvatsku přešli na víru katolickou. V dnešní době je tak většina Čechů katolíky, ale víru neberou nijak fatálně. Od jedné české krajanky byl vyřčen názor, že Bůh je jen jeden a tak pro ní není důležité, kde se k němu modlí a kde k němu promlouvá. Nemusí chodit do katolického kostela, pokud cítí potřebu mluvit s Bohem, zajde kamkoliv. Otázka příslušnosti k církvi pro ni tak nehraje vůbec žádnou roli. Náboženství v Chorvatsku jako celku tak jistě není faktorem, který by bránil české diaspoře k asimilaci, neboť většina Čechů je stejně jako chorvatské obyvatelstvo vyznání katolického.Z námi dostupných informací se církev nijak nezasazuje o šíření českého jazyka a kultury, to mají ve svých kompetencích jiné instituce. Končenice jsou téměř zcela celé víry katolické. Ke katolictví se hlasí 2 468 lidí z celkového počtu 2 824, což je zhruba 87%.⁹⁾

• Kdy byla založena škola, jaký měla vyučovací jazyk, jak se školy měnily.

Ve druhé polovině 18.století dochází v habsburské monarchii k velkým společenským změnám. Kromě ostatních reforem a v duchu osvíceneckého absolutismu proběhla také reorganizace základního, obecného školství. Byla spojena se jménem pruského teologa a pedagoga Jana Ignáce Felbigera, tvůrce Všeobecného školního řádu, který začal platit od roku 1775. Tento řád stanovil, i když nemohl ještě doslova nařídit, povinnou školní docházku chlapců i děvčat do jednotřídních triviálních škol, které byly zřízeny při faře. Tyto školy navštěvovaly děti od 6 do 12let a učily se kromě náboženství jen čtení, psaní, počtům a základům praktické činnosti v zemědělství a řemeslech ( jak už bylo zmíněno výše, v oblasti Daruvaru a okolních vesniček je stále hlavním zdrojem obživy zemědělství). V důsledku uplatňování všeobecného školního řádu se počet triviálních škol z necelých dvou tisíc v roce 1780 do poloviny 19.století ztrojnásobil. To, co platilo ve zbytku říše, se na chorvatském územ uplatňovalo jen velice pomalu. Rychleji než ve vnitrozemí se opatření prováděla ve Vojenské hranici, kde se po odchodu Turků formovala velká panství, která byla často v rukou cizí šlechty. Ve vojenské hranici se vyučovalo v něměckém jazyce, ve vnitřním Chorvatsku do škol pronikala i chorvatština. Když se koncem 18. a počátkem 19.století začali na území dnešního Chorvatska stěhovat Češi, zaatihli tu všeobecně neutěšené hospodářské, kulturní a zdravotní poměry. Přistěhovalci většinou přichází do míst, kde vůbec škola nebyla. Dokonce ani panství hrabětě Julia Jankoviće, který byl jinak velkým příznivcem vzdělání, tomu nebylo lépe. Těžké začátky v tzv. novém domově odsouvaly školu v životě kolonistů na vedlější kolej. Jako příklad uveďmě právě školu v Končenicích. V roce 1850 zde bylo více než sto stavení českých přistěhovalců, z nichž někteří zde žili už přes třicet let. Škola zde byla nicméně otevřena teprve až v roce 1860. Do té doby neměly končenické děti žádnou možnost vzdělání, a tak první generace potomků gramotných přistěhovalců neuměla číst ani psát. Podobně tomu bylo i jinde a to zejména v zapadlých vesnicích.

Už ihned na začátku je těžké dopátrat se přesnému datu otřvření školy, neb Antun Cuvaj ve své knize Grada za povijest školstva, IV. knjiga, s.85, píše, že škola byla otevřena v roce 1859, kděžto ve školní kronice je zapsán rok 1860. ŠKola byla postavena díky zafinancování hraběte Juliuse Jankoviće. Prvním učitelem v končenické škole byl Juraj Krenčič, což byl vysloužily voják, který se rodičům zamlouval především tím, že byl na děti přísný a vyžovadoval od nich absolutní kázeň a tvrdou přípravu. Již v prvním roce po otevření měla škola 97 žáků. Ovšem i první roky fugování školy se ukázaly býti nelehkými. Děti do školy nechodily řádně a to zejména jejich nutnou potřebou při obhospodařování statku, dobytka atd. Navíc dětí bylo hodně, místa a pomůcek málo, což zpočátku velmi silně ztěžovalo práci. Ke kvalitní práci jistě nepříspíval ani fakt, že učitelé byli zpočátku neerudovaní a často se střídali.

V roce 1855 byla vytvořena funkce DOZORCE, který s učitelem a farářem sepisoval soupis dětí, kteří měli povinně nastoupit do školy a dbal o to, aby děti do školy opravdu chodily, každé dva týdny kontroloval školní docházku, podílel se na stanovení pokuty, kterou nezodpovědní rodiče museli na obecním úřadě platit. Dozorce dále kontroloval učitele, jestli chodí včas na hodiny, zda dětem dáva nějaké mimoškolní práce a jak s nimi zachází.

V roce 1874 kdy vstoupil v platnost a účinnost zákon o povinné čtyřleté docházce, kde hlavním vyučovácím jazykem byla chorvatšina, chodilo do školy102 žáků.

Když v roce 1914 vypukla první světová válka, byla ve škole zakázána cyrilice a veškěrá školní činnost byla organizována pro válečné hospodářství. Muži byli na frontě a školní docházka byla ještě horší neý obvykle. Následky válečných nepokojů byly citelné ještě dlouho po skončení války.

Po roce 1918 se na chorvatském území začaly otevírat školy s českým, vyučovácím jazykem.

České školy se v období mezi dvěma světovými válkami dělily do čtyř typů:

1. soukromé (zde učili pedagogové jež byli vysíláni a také placeni československým ministerstvem školství a národní osvěty) 2. doplňovací ( byly zakládány tam, kde nebylo možno otevřít školu soukromou; úkolem bylo doplňovat a rozvíjet jazykové znalosti češtiny a pěstovat vlastenecké cítění u českých dětí, kteří řádně chodily do místní, chorvatské školy. Učitelé byla také vysílání MŠNO. 3. státní paralelky ( většina českých paralelek bylo otevřeno v letech 1925-30 a to především v místech, kde si to rodiče buď přáli a nebo zde bylo alespoň 30 dětí školou povinných, potomků Čechů, kteří absolvovali místní školy a byli jugoslávskými státními občany. Učitelé byli dosazování jugoslavským ministerstvem školství. 4. okresní (kočovné) školy (vznikaly především v malých roztřoušených osadách, kde žily malé skupinky Čechů).

V končenické škole byla otevřena paralelka českého jazyka až v roce 1931, protože průzkum obyvatelstva o zřízení české školy dopadla v neprospěch jejího zřízení. Neboť 90 rodičů ze 120 se hlásilo k zachování chorvatské školy a pouze 30 rodičů si přálo vznik výuky v češtine. Nicméně od roku 1937 byly na končenické škole vedeny kurzy doplňovací češtiny. Do kurzu bylo přihlášeno 100 dětí a společně hrály divadlo.

V roce 1929 vešel v platnost zákon, který umožňoval v případě minimálního počtu 30 dětí, kteří mluví jiným jazykem, otevřít oddělení (paralelku) v jejich jazyce.

V roce 1932/33 byla ve škole dvě „česká oddělení“ (rozuměj I.-IV.třída) 1938 bylo kvůli nedostatku zapsaných děti jedno české oddělení zavřeno. Ve školním roce 1938/39 bylo zapsáno 24 žáků do českého oddělení a 30 žáků do jugoslavského oddělení. V roce 1941 byla česká paralelní škola v Končenicích uzavřena. Během druhé světové války se zde vyučovalo pouze v chorvatském jazyce.

Ze dne 22.10.1945 bylo na základě rozhodnutí oblastního národního výboru rozhodnuto o otevření českých škol s tím, že všechny budou samostatné a budou mít vlastní vedení a administraci.

25.11.1944 byla v ryze české osadě Končenicích otevřena poize česká škola se čtyřmi třídami. Ve školním roce 1945/46 byly ve škole čtyři třídy a do nich chodilo 110žáků. Ve školním roce 1946/47 měla škola pět tříd a v nich bylo 157 žáků.

V I. a II. třídě se vyučovaly tyto předměty: chorvatský nebo srbský jazyk, počty, kreslení, zpěv, tělocvik a psaní ve III. a IV. třídě chorvatský nebo srbský jazyk, dějepis, zeměpis, přírodopis, počty, kreslení, zpěv, tělocvik a český jazyk.

Když se mnozí po druhé světové válce odstěhovali zpět do Čech i počet žáků výrazně poklesl. Nicméně škola fungovala a počty žáků se neustále zvyšovaly a navíc dětí přibívalo a tudíž i tříd příbývalo. Ve školním roce 1954/55 má končenická škola poprvé sedmou třídu, následující školné rok 1955/56 se končenická škola stává osmiletkou a školu navštěvuje 218 žáků. Počet žáků ve školním roce 1967/68 je 223. V roce 1971 došlo dokonce i ke spojení základních škol v Daruvaru a Končenicích, ovšem toto sloučení nebylo republikovým sekretariátem pro školství Záhřebu nebylo uznáno, neboť odporovalo tehdy platnému zákonu o základních školách. Bylo tak rozhodnuto, že obě školy budou opět samostatné.

V roce 1991 4.2. byla otevřena končenická mateřská škola, která funguje dodnes.¹⁰⁾

Škola prošla v počátku tisíciletí velkou rekonstrukci a nyní splňuje náročné, vyučující standardy. V roce 2002 získala končenická škola 12 počítaču z České republiky. V roce 2003 byla dokončena přestavba školy. V roce 2004 získala škola darem od Československého ústavu zahraničního v Praze knihy pro školní českou knihovnu, knihovní vybavení, police atd. Knihovna nese název prvního československého prezidenta Tomáše Garriqua Masaryka. ČSÚZ škole věnoval také jeden počítač a DVD přehrávač.

Děti navštěvují v Končenicích třídy od I.-VIII., přičemž I.-IV. třída má pouze jedno oddělení a to české, od V. - VIII. třídy škola otevírá podle počtu žáků oddělení české a chorvatské. Od počátku školního roku 1999/2000 byly přijaty nové učební osnovy pro všechny menšinové základní školy. V roce 2007 tyto osnovy byly stále ještě platné, jen s malou změnou z roku 2003/2004, kdy byla již od první třídy zavedena výuka cizího jazyka - němčiny. V příloze máte pro ukázku dokument s předměty a hodinami pro jednotlivé ročníky.ucebni_osnova_pro_ceske_skoly_v_rch_pro_rok_1999.xls¹¹⁾

koncenice_i.doc - kostel v Končenicích

koncenice_ii.doc - končenický hřbitov

Končenice je vesnicí nedaleko Daruvaru, která na první pohled není ničím vyjímečná. Ovšem v případě pátrání po stopách českých krajanů jsou Končenice tzv. místem zaslíbení, neboť se jedná o ryze českou vesnici, kde žije převážná většina českého obyvatelstva. Končenice mají svůj vlastní, nově opravený Český národní dům, základní školu Josefa Růžičky, která prošla náročnou rekonstrukcí a nyní poskytuje jedny z nejmodernějších výukových standardů. Končenice mají také mateřskou školu. Svůj název Končenice získaly díky tomu, že v minulosti byly v okolí samé rybníky, půda byla silně promáčená a nebyla tak možnost zde postavit silnici, od toho se odvíjí název, je to místo, kde končila cesta. V minulosti bylo rybníkářství hlavním zdrojem obživy, dnes tomu tak není a lidé musí za zaměstnáním dojíždět do přilehlých míst jako Daruvaru či Zdenců, kde je továrna na výrobu mléčných prodůktů, která nabízí pracovní příležitost mnoha lidem. Končenice jsou existující vesnicí, do které se Češi přistěhovali. V Končenicích jsme si povídali se snachou Zdeňky Čuchnilové (poslaňkyně v chorvatském parlamentu pro českou a slovenskou národností menšinu), která byla velmi sdílná, hrdá Češka, pracující ve školství jako učitelka. Rozpovídala se také o válce v devadesátých letech, kdy Československá republika (počítal se rok 1992) zachovala duchapřítomnost a velké množství dětí a mládeže nechala autobusy převést právě do ČSR do doby, než pomine největší nebezpečí. Dnes Končenice zažívají stejně jako jiná místa s českým obyvatelstvem úbytek, neboť mladí lidé čím dál tím víc tíhnou k chorvatské identitě, navíc odcházejí do větších měst, kde jsou lepší jak studijní tak pracovní podmínky a dochází tak k nedostatku těch, kdo by mohl v českém odkazu pokračovat.

Už je to opravené, škola je samozřejmě Josefa Růžičky, asi jsem musela myslit na nějakého Václava, jinak nevím, jak se ta chyba mohla stát a s těma Albáncema jsem si říkala, že je to pěkná blbost a taky že ano, špatně jsem si odpočítala políčka. Teď už je snad vše tak, jak má. Díky za upozornění!!!

K náboženství jsem také nějaké zásadní prožitky z niter respondentů nechtěl - spíše mi šlo o: je tam kostel, není, kdy byl založen, schází se krajané v kostele, někdy byl farář i učitelem češtiny, organizoval spolkovou činnost…

NEVÍM SI RADY S ROZPORY V TEXTU - Končenice nebyly založeny Čechy, je to pouze z většiny vesnice obývána Čechy.

NA JINÉM MÍSTĚ (V ZÁVĚRU) OVŠEM PÍŠETE: Končenice jsou existující vesnicí do které se Češi přistěhovali.

Měla jsem to se školou napsané v papírech z vyprávění a dost zmateně asi, tak jsem nebyla lína a dojela si pro knížku, nyní jsou to údaje z knihy !!! Ach jooo,

Počet shlédnutí: 91