obrázek domečku-home logo-FB


Jaké jsou vlivy práva šaría na ČR

Jan Hořenín, Jiří Tulej, Milan Černý. Jaké jsou vlivy práva šaría na ČR. [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze, 2016. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=ls2016:islam3

Úvod a cíl práce

Tato práce se zabývá problematikou islámu v Evropě, konkrétně právem šaría.

V poslední době se napříč Evropou objevují různé snahy o začlenění islámského náboženského práva do právních řádů jednotlivých evropských zemí, které se budou nejspíše, v důsledku stále přetrvávající uprchlické krize a tím pádem zvětšujícím se počtem muslimů v Evropě, zvyšovat. Ruku v ruce s těmito snahami se také šíří strach Evropanů o budoucnost evropské právní tradice a obavy z porušování lidských práv a demokracie. Je však tento strach oprávněný? Opravdu je šaría tak špatná, jak je předkládáno v médiích? Jsou tresty za spáchané trestné činy v šaríe vážně tak brutální? Jak moc se šaría v Evropě uplatňuje v dnešní době? Na všechny tyto otázky se bude tato práce snažit nalézt odpovědi.

Výzkumné podotázky:

  1. Jaké jsou překážky k dodržování práva šaría v ČR?
  2. Do jaké míry se právo šaría dodržuje v ČR?
  3. Ohrožuje dodržování práva šaría ČR?

Literární rešerše

Strnulým charakterem práva šaría, ze kterého pramení jeho obtížné dodržovaní v ČR, se zabývá kniha Jana Potměšila s názvem Šaría - úvod do islámského práva. Autor zde poukazuje na neadaptivní charakter islámského práva, které se v mnoha ohledech liší od našich evropských tradic. Podrobně se touto problematikou zabývá v kapitole Charakteristické rysy islámského práva, kde přímo říká, že islámské právo je zásadně neměnné a nezměnitelné.
Společnost by se podle něj měla sama přizpůsobit právu, než aby vytvářela své vlastní zákony, jako reakci na měnící se problémy běžného života. Autor též poukazuje na totalitní prvky islámského práva, které jsou v přímém rozporu s naším demokratickým režimem, jelikož šaría usiluje o regulaci veškerého lidského chování.1)

Otázkou, do jaké míry se právo šaría dodržuje v podmínkách České republiky, se zabývá ve své publikaci Islám a islamismus v České republice Lukáš Lhoťan, jehož svědectví, jakožto člena české muslimské komunity, nám podává ucelený obraz o životě muslimů v podmínkách České republiky. V kapitole Historie islamismu v ČR Lhoťan mluví o dvou paralelních muslimských skupinách. Po pádu komunistického režimu byla drtivě nejpočetnější skupinou ta, která islámské právo šaría pojímala jako historický archaizmus, a proto jej nijak výrazně nedodržovala. Druhá skupina, jejíž rozmach přišel záhy, se naopak snaží prosadit striktní dodržování tradic, což u nás zatím není možné.2)

Na otázku, zdali Českou republiku ohrožuje dodržování práva šaría, se snaží najít odpověď Miloš Mendel, Bronislav Ostřanský a Tomáš Rataj v knize s názvem Islám v srdci Evropy. Autoři se zde shodují na tom, že Česká republika je v Evropě raritou, jelikož byla v průběhu dějin ovlivněna islámem velmi slabě, z čehož logicky vyplývá velmi nízké až zanedbatelné ovlivnění, či dokonce ohrožení naší republiky šaríou. Jelikož je kniha především shrnutím působení islámu na jednotlivá období našich dějin, můžeme tyto myšlenky najít napříč celou knihou.3)

Problematikou práva šaría se také zabývá Velká kniha islámu od Warrena Croftera, která poskytuje laické veřejnosti srozumitelný přepis koránu a zároveň umožňuje čtenáři seznámit se s původním významem islámu, a to jako s náboženstvím míru.4)

Metodologie

V práci byly použity především metody kvalitativní, které však byly doplněny i metodami kvantitativními.

Prvním krokem bylo získání určitého teoretického povědomí o zkoumané problematice, k čemuž byla použita odborná literatura.

První použitou metodou byl semistandardizovaný rozhovor, kdy jsou připraveny základní otázky, avšak respondentů se může tazatel po zodpovězení prvotní otázky dále dotazovat. Výhodou této techniky je především to, že díky připraveným otázkám jsou během rozhovoru pokryta veškerá témata, o kterých se chce tazatel něco dozvědět a zároveň mohou být během rozhovoru pokládány i otázky doplňující.

Druhou použitou metodou bylo pozorování, konkrétně pozorování zjevné a nezúčastněné. Výhodami pozorování je především sledování jedinců v přirozeném prostředí a pozorování nonverbálního chování. Nevýhodami může být nedostatečná kontrola, malý rozsah vzorku a riziko subjektivizace.

Osloven byl představitel Islámské nadace v Praze pan RNDr. Vladimír Sáňka, který umožnil zúčasnit se společné páteční odpolední modlitby v mešitě v Blatské. Návštěva mešity byla velice zajímavá. Muslimové mají oddělené modlitebny pro muže a pro ženy. Při příchodu se člověk musí zout, jelikož mají všude koberce. Kázání začínalo ve 13:30, ale immám měl více jak deset minut zpoždění. Zajímavé bylo, že muslimové přicházeli i během samotného kázání, tzn. více jak 15 minut po avizovaném začátku. Zároveň jim nedělalo problém během kázání odejít ven. Na radu pana RNDr. Sáňky jsme celou dobu seděli vzadu. Již při příchodu jsme se setkali s udivenými výrazy, jelikož všichni přítomní muslimové byli očividně arabského původu. Při společné modlitbě, ke které se všichni seřadili za immáma, jsme zůstali na radu RNDr. Sáňky sedět, což vyvolalo několik dotčených výrazů z řad přítomných muslimů, což nám bylo trochu nepříjemné.

Polostrukturovaný rozhovor byl veden s Larbim Slimim (22), studentem, původně z Alžíru, který se do České republiky přistěhoval se svou rodinou v pěti letech a dále pak se členy jeho rodiny - Mohamedem Slimim (58) a Salihou Slimi (43). Všichni účastníci jsou vyznavači sunnitského islámu.

Praktická část

Islám

Islám je jedním z nejmladších světových náboženství, ale i tak můžeme nalézt vyznavače islámu po celém světě. Za zakladatele islámu je označován Muhammad, který pocházel z obchodnického klanu Hášimovců. Když mu bylo 30 let, začal chodit na horu Híra, kde se mu v roce 611 zjevil archanděl Gabriel a řekl mu, že je prorok. Muhammad tak začal kázat v Mekce, kde se ale proti němu postavila veřejnost a proto byl nucen uprchnout roku 622 do Mediny. Toto datum bylo označeno za počátek islámského letopočtu.

Roku 661 došlo k vyhrocení sporů, kdo bude Muhammadovým následovníkem, které mělo za následek rozštěpení na sunnity a šíity. Šíitský islám byl otevřenější novým myšlenkám, ale na druhou stranu se zde projevoval sklon k agresivitě a terorismu. Ve středověku tím proslula sekta asasínů, která pod vedením tzv. Starce z hor prováděla vraždy po celém Blízkém východě.

Nejvíce muslimů můžeme nalézt v Indonésii, kde jich žije asi 205 000 000. Následují Pákistán a Indie s 178 a 177 miliony a Bangladéš se 148 miliony. V Evropě se s muslimy můžeme setkat převážně v Bosně a Hercegovině a Albánii, velké množství muslimů je také ve Francii, Německu a Rusku.5)6)

Korán

Korán je svatá kniha islámu obsahující 6 236 veršů, které jsou rozděleny do 114 súr (kapitol). V Koránu se objevují konkrétní příkazy a zákazy, a proto je brán jako základ šaríi. Korán jakožto text od samotného Boha je dokonalý a neměnný - musí se proto dbát na jeho doslovnou interpretaci. Čtení Koránu je také jednou z nejzbožnějších činností, které může muslim vykonávat.

Pět pilířů islámu

Pět pilířů islámu tvoří základ náboženské praxe a každý muslim se podle nich musí řídit.

Šaháda

Šaháda je vyznání víry. Všichni věřící pronášejí větu: „Lá illáhu ilá `lláh, Muhammadu `r-rasúlu `lláh“ („Není boha kromě jediného Boha a Muhammad je jeho poslem a prorokem“), která znamená, že islám je monoteistické náboženství, jehož vyznavači věří v jediného Boha (Alláha), a že Muhammad je prorokem božím. Pokud kdokoliv vysloví tuto větu a myslí ji vážně, je to bráno jako konverze k islámu.

Salát

Salát neboli modlitba je další z povinností každého muslima. Každý muslim se musí pětkrát denně modlit a to za svítání, v poledne, odpoledne, za soumraku a v noci. Muslim vykonává modlitbu směrem k Mekce. Nejdůležitější je páteční modlitba v mešitě.

Zakát

Zakát je náboženská daň z majetku a z příjmů, která je určená k dobročinné pomoci - např. pro pomoc chudým nebo bojovníkům bojujícím ve jménu Boha. Daň tvoří např. 10 % z výnosů zemědělských plodin a 25 % zlata, stříbra a zboží, které je skladováno nepoužito více než rok.

Saum

Saum neboli půst se drží v měsíci Ramadánu, což je devátý měsíc islámského kalendáře, a to od svítání do soumraku. Muslimové nesmí jíst, pít ani mít pohlavní styk. Jedinou výjimku tvoří nemocní a staří lidé, těhotné nebo kojící ženy a děti, které začínají půst dodržovat až v pubertě.

Hadždž

Posledním pilířem je tzv. hadždž, který znamená, že každý muslim, kterému to dovolí zdravotní stav a který má finanční prostředky, musí vykonat alespoň jednou za život pouť do Mekky. Každý rok navštíví Mekku přibližně 2 000 000 lidí.7)

Šaría

Šaría je systém islámského náboženského práva, který je odvozen především z Koránu. Pojem šaría má v překladu význam vyšlapané stezky nebo cesty ke zdroji vody. Pokud bychom tento pojem zakomponovali do kontextu náboženství, mohla by šaría znamenat cestu vytyčenou Bohem, která zaručuje bezpečí a po které by měl kráčet každý věřící.

Muslimové berou šaríu jako právo seslané samotným Bohem – je tak pro ně vůlí Nejvyššího a z tohoto důvodu nezávisí na žádné pozemské autoritě, je věčné, neměnné a závazné pro každého muslima. Právě princip neměnnosti je velkým problémem, jelikož právo se nemůže přizpůsobovat aktuálním potřebám společnosti.

Islámská právní teorie sice připouští, že právo šaría nebylo sesláno na zem ve zcela ideální podobě a proto zde určité zásahy islámských právníků potřeba byly, aby mohlo být právo použito v praxi. Právníci se však nezabývali vytvářením nových právních norem, ale pouze pochopením a formulováním práva již existujícího. Poté, co byly všechny tyto problémy vyřešeny, se právníci dalším rozvojem práva zabývat přestali a další generace tak musí jejich odkaz jen naplňovat. Proto je zde silný tradicionalismus. Islámské právní myšlení je retrospektivní – každá norma má oporu v určité historické skutečnosti.

V islámském právu jsou vytyčovány dva okruhy. Prvním z nich je mu´ámalát, ve kterém se řeší vztah člověka k člověku. Obsahuje tak právo majetkové, dědické a rodinné. Druhým okruhem je ´ibádát, který se zabývá vztahem člověka k Bohu. Šaría tak obsahuje vše od předpisů chování při modlitbě až po např. chování na záchodě. Účelem práva šaría je vlastně stanovit určitý standard chování, který je v souladu s Boží vůlí. Některé normy jsou formulovány přímo v Koránu, kde se můžeme setkat i s iracionálními prvky – jedním z nich je např. požadavek přítomnosti čtyř mužských svědků při dokazování trestného činu.

Mnohé činy jsou kvalifikovány jako „doporučené“ nebo „zavrženíhodné“ ale žádné následky z nich nevyplývají. Důraz je tak kladen na princip, že Bůh vše vidí, ale je na samotném svědomí věřících, jak se budou chovat. V šaríe se také objevuje prvek odměny za chování žádoucí, za které je člověku zaručena nesmrtelnost.

Právním systémem z hlediska náboženství jsou hodnoceny činy v těchto 5 třídách:

  • fard, wádžib – činy povinné dle Koránu, ať už individuálně (např. modlitba, půst) nebo kolektivně (džihád, pohřební modlitba)
  • sunna, mustahabb, mandúb – činy doporučené na základě Prorokových výroků a jeho praxe
  • mubáh – činy indiferentní – nepřikázané ani nezakázané
  • makrúh – činy zavrženíhodné, kterých je třeba se vystříhat, byť nejsou explicitně zakázané nebo trestné
  • harám - činy zakázané, tedy hříšné a trestné

V oblasti práva věcného a závazkového jsou to pak tyto:

  • sahíh, náfid – správný, platný
  • makrúh – „nefér“, vyhovující a platný formálně, související ale s něčím nepatřičným
  • fásid – „zkažený“, nevyhovující po formální stránce, úkon lze zrušit nebo napravit
  • bátil – neplatný

V právu šaría se také můžeme setkat se silným prvkem teritoriálním. Není např. možné stíhat muslima za trestný čin spáchaný mimo území Islámského státu. Šaría se tak v plném rozsahu uplatňuje jen a pouze na území Islámského státu.

Muslimové však usilují o to, aby islámské právo upravovalo vztahy mezi všemi muslimy bez ohledu na to, ve kterém státě žijí. Někteří dokonce chtějí, aby se islámské právo zavádělo plošně na celém území daného státu bez ohledu na vyznání. To je ale spíše ovlivněno moderními právními systémy, kdy má územně vymezený stát jednotnou legislativu, což je koncepce, se kterou se v islámském právu nesetkáme.

Právo šaría se opírá o Boží autoritu, a tak je relativně nezávislé, co se týče jeho změny. Normy nejsou napadnutelné ani státní mocí, jelikož mají „nadpřirozené“ zakotvení a tudíž jim je podřízen i panovník.8)

V muslimském světě se můžeme setkat s řadou odlišných filosofických tradic, škol právních tradic a místně specifických konvencí. Proto se zde naskýtá otázka, kdo by měl rozhodnout, které konkrétní islámské rodinné právo se má v konkrétních případech uplatnit. Může tak vzniknout riziko, že v rámci jednotlivých komunit si budou chtít právo o rozhodování, které konkrétní rodinné právo použít, přivlastnit konzervativní orgány. Následkem toho by mohlo dojít k nedostatečné transparentnosti a z toho vyplývající nedostatečné kontrole.9)

Kontroverzní témata týkající se šaríi

Obecně se v Koránu můžeme setkat s mnoha kontroverzními tématy. My jsme vybrali pouze některá.

Tresty

Krádež

Pokud dojde k odcizení majetku jiné osoby, jehož hodnota přesahuje stanovenou mez, svéprávnou a zletilou osobou, je trestem odtětí pravé ruky v zápěstí (Korán 5:38). Věc musí vzít člověk, který si ji nezaměnil s věcí vlastní, nestřežil ji, ani nebyl spoluvlastníkem. Pokud bude odcizená věc vrácena, nebude odťata ruka.10)

Nedovolený pohlavní styk

Tento čin je definován jako dobrovolný pohlavní styk mezi mužem a ženou, která mu není zákonem dovolena. Pokud se jedná o svobodné lidi, je trestem 100 ran bičem a vyhnanství na dva roky (Korán 24:2), pokud se jedná o osoby, které jsou v manželství, je trestem ukamenování.11)

K dosvědčení nedovoleného pohlavního styku mu musí být přítomni 4 svéprávní dospělí muslimští muži, kteří musí podat ustní očité svěděctví a musí být bezúhonní.12)

Pokud někdo lživě někoho obviní z ilegálního pohlavního styku, je mu udělen trest osmdesáti ran bičem (Korán 24:4).13)

Vražda

Pokud je shledán vrah vinným, může dostat jeden z několika trestů, na kterém se dohodne rodina oběti. Buď může jít o odplatu na životě – popravou (Korán 2:178), prominutím nebo odškodněním za vraždu.14)

Postavení žen

Postavení žen v islámu je tématem mnoha vzrušených debat. Je nepochybné, že nejméně z pohledu klasického Evropana jsou ženy v islámu v mnoha aspektech podřízeny mužům, což je v přímém rozporu s dnešní moderní západní společností, ve které je již dlouho zakotvena rovnoprávnost. Muslimské chápání žen je další překážkou pro přesné dodržování práva šaría na našem území. Je sice pravda, že na několika místech Koránu je psáno, že muži a ženy jsou si před Bohem rovni, ovšem ve čtvrté súře je doslova psáno, že muži zaujímají postavení nad ženami, jelikož Bůh dal přednost jedněm před druhými. A ty, jejichž neposlušnosti se muslimové obávají, mají varovat, vykázat jim místa na spaní a bít je. Pokud jsou jim však ženy poslušny, nemají proti nim vyhledávat důvody (Korán 4:34). Z toho jasně vyplývá, že ženy jsou tedy z pohledu muslimských společností podřízeny mužům. Příkladem může být i to, že ženy jsou v některých zemích oběťmi vražd ze cti - jejich zabití není tak závažným zločinem jako zabití muže. Další jasný příklad nerovnosti je fakt, že muslim si smí vzít nemuslimku, ale muslimská žena si nesmí vzít nemuslimského muže. Jako poslední příklad uvádíme fakt, že ženy v Saudské Arábii nesmí řídit dopravní vozidla a až do roku 2015 jim země neumožňovala volební právo a ženy také nesměly kandidovat ve volbách.15)16)17)

Postoje islámu k okolnímu světu

Islám vychází do jisté míry z židovství a křesťanství. V Koránu se tak můžeme setkat s náboženskou tolerancí - přímo se zde uvádí, že ti, kdo jsou židé nebo křesťané, naleznou odpuštění u svého pána. Zároveň je zde výslovně uvedeno, aby nebylo žádného donucování v náboženství.

Zcela jiné postavení však islám zaujímá k lidem bez víry, tzv. káfirům. V Koránu se praví, aby muslimové nevybízeli k míru, pokud mají převahu. Nevěřící mají „udeřit do šíjí, až jim způsobí úplnou porážku,“ mají bojovat proti nevěřícím, kteří jsou poblíže a všichni nevěřící se nakonec budou smažit v pekle. Ti, kteří neuvěřili jsou přáteli Satana a je tak nutno proti nim bojovat.

Nejzávažnější je však verš 191 2. súry, ve kterém se praví: „Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je - taková je odměna nevěřících!18)

Islámské právo v Evropě

V současné době se můžeme po celé Evropě setkat s diskuzemi o začlenění islámského práva do právních řádů jednotlivých evropských zemí. Přitom se však opomíjí skutečnost, že ve většině současných muslimských států je šaría vázána pouze na rodinné právo.

Právo šaría je diskutováno především v souvislosti s lidskými právy, přičemž je zdůrazňována jejich neslučitelnost. Odpůrci práva šaría poukazují zejména na skutečnosti, které se týkají trestního práva, kdy je trestem za spáchaný čin např. ukamenování. Je zde ale i spousta jiných případů, které jsou v rozporu s evropským právem nebo evropskými zvyklostmi. Jedná se např. o nucené sňatky, mnohoženství a markantní nerovnost mezi mužem a ženou např. v rozvodovém procesu.

Islámské vs evropské právo

Jak bylo popsáno výše, setkáváme se v dnešní době se stále hlasitějšími požadavky na začlenění práva šaría do evropských právních řádů. Evropský právní řád je však na rozdíl od většiny islámských států založen na demokracii.

To, že muslimové usilují o začlenění práva šaría do právních řádů, však není zcela pravdivá zpráva. Velký počet průzkumů ukazuje, že většina muslimů je s evropským právním řádem naprosto spokojena.

V zemích, jako je např. Francie, Belgie, Itálie nebo Španělsko, se rozlišuje zákon na tzv. národní a cizí právo. Důsledkem je, že obyvatelé dané země jednají v rámci svého národního práva.

S úplným odmítnutím světského práva se můžeme setkat pouze ve Francii, ale přijetí úplného evropského práva je také velice vzácné. Léon Buskens, holandský antropolog a odborník na islámské a marocké právo, uvedl, že jedním z hlavních důvodů, proč se právo šaría neuplatňuje v Holandsku je, že jsou proti tomu samy ženy. Dávají přednost právu holandskému, jelikož je to pro ně výhodnější. Se stejným výsledkem přišla i studie provedená ve Francii, kdy ženy původem ze severní Afriky uvedly, že preferují francouzské právo hlavně proto, že ho považují za větší ochranu především v případě rozvodu a svěření dětí do péče.

V některých zemích však alespoň části šaríi implementovány jsou a jsou přizpůsobeny právu dané země. Tento proces je však místo islámských právních expertů prováděn nepřímo, díky rozhodnutím evropských soudů. Evropští soudci sice nemají islámskou autoritu, ale díky tomu, že jejich rozhodnutí nejsou napadána islámskými autoritami a jejich rozhodnutí potvrzují i samotní muslimští teologové, se islámské právo přizpůsobovat může.

Dalším důkazem může být hybridní systém v Anglii, který popsali Pearl a Menski a nazvali ho jako „Angrezi shari´a“. Anglické právo je stále jediné oficiální a dominantní právo, ale muslimské právo se stalo součástí neoficiálního práva. V praxi to znamená, že muslimové dále dodržují právo šaría, do kterého však implementovali požadavky práva anglického.19)

V mešitách v Nizozemsku se právo šaría běžně uplatňuje v záležitostech manželství, dědictví, rozvodu nebo péče o dítě. V Rotterdamu a Amsterodamu nizozemské orgány uznávají i sňatky muslimů, kteří mají několik manželek, přitom polygamie je v Nizozemsku technicky zakázaná.20)21) Sharia4Belgium založila v roce 2011 soud šaría v Antverpách, který řeší spory mezi belgickými muslimy.22)

Principy práva šaría můžeme nalézt i v sousedním Německu. Šaría sice není součástí německých právních předpisů, ale německé soudy ji oficiálně používají při rozhodování v případech týkajících se muslimů - jedná se konkrétně o případy týkající se práva rodinného a dědického.23)24) V roce 2013 hammský soud vyhlásil, že rozvod manželů, jejichž svatba probíhala v muslimské zemi podle práva šaría, bude probíhat i v Německu podle práva šaría.25)

Úplnou výjimku můžeme najít v Řecku. Šaría soudy zde fungují několik desítek let a řeší vše od rodinného práva (rozvody, manželství, opatrovnictví) až po právo dědické.26)

Rozsáhlou implementaci práva šaría do vlastního právního systému můžeme pozorovat i v Kanadě (Kanadské právo vychází z angloamerické právní kultury, tudíž ho můžeme zařadit do angloamerického právního systému), kde rozhodčí soudy čerpaly z šaríi, jakožto nadnárodního právního zdroje. Rozhodčím soudům byla kauza předána, aby se spory v rámci rodinného práva řešily mimo tradiční soudní systém.27)

Začleňování islámského práva do evropských právních řádů

Vnitrostátní právní předpisy v rodinném právu muslimských zemí mohou být přeloženy a v případě potřeby zjednodušeny, pokud v Evropě existují podobné instituce, které mají srovnatelnou funkci. Diskutována je např. skutečnost, kdy podle islámského práva musí ženich zaplatit nevěstě věno, která tvoří nedílnou součást islámského práva. Toto věno slouží jako prostředek určité finanční nezávislosti nevěsty a zároveň má sloužit proti svévolnému rozvodu ze strany ženicha.28)

Právní řády mnoha zemí zahrnují normy, které přímo vyžadují, aby rozhodčí orgány věnovaly pozornost náboženství, etnickému původu a kulturnímu zázemí.

Největší pozornost byla věnována nejlepším zájmům dítěte. Pokud rodiče způsobí dítěti vážnou újmu, je intervence státu naprosto v pořádku, jelikož ponechání této okolnosti bez zásahu by mohlo mít vážné důsledky na psychiku dítěte. V odlišných kulturách se však na dítě nahlíží odlišně. Ve východních kulturách není neobvyklé, že se např. děti ponořují pod horkou vodu, aby se jim vštípily vlastnosti, které jsou v jejich kultuře vysoce ceněné, stejné je to i u jiných tradičních rituálů. Zacházení, které by v evropských podmínkách mohlo mít soudní dohru, je ve východní části světa zcela běžné. Na druhou stranu evropští přistěhovalci z východu nemohou pochopit evropské ignorování dětské bolesti z hladu, aby se jim vštípily časy, kdy se má jíst.29)

Dalším velkým problémem může být implementace rozvodového řízení. V islámu existuje tzv. talaq - jednostranné vynesení rozvodu ze strany manžela. Talaq je nepřirozeně tolerantní, protože může být vynesen i mimo soud a žena tak nemá možnost žádné obrany.30) Německé soudy mohou uplatňovat talaq, pokud existují oprávněné důvody k rozvodu i podle německého práva.31)

Právo šaría diskriminuje ženy, proto byla Evropským soudem vydána rezoluce, která ochraňuje jejich práva. Podle ní není možné, aby byla kvůli svobodě vyznání porušována práv žen, ani kdyby s tím souhlasily samotné ženy.

Podle zveřejněných průzkumů však bylo zjištěno, že 60 % muslimů si přeje návrat ke kořenům islámu a dalších 75 % je názoru, že je možná pouze jediná interpretace koránu. Celých 65 % muslimů přiznává, že náboženské zákony jsou pro ně důležitější než zákony země, ve které žijí.32)

O rozšíření práva šaría v Evropě bojují jednotlivé organizace např. Sharia4France, Sharia4Holland nebo Sharia4Czechia.

Právo na základě bydliště

Ve Švýcarsku a Anglii je rozhodujícím faktorem bydliště. To znamená, že osoba se rozhodla usadit se v zemi na trvalo, nebo na dobu neurčitou. Proto se s uplatňováním islámského práva setkáme v Anglii a Švýcarsku mnohem méně než např. v Německu nebo Francii.

Problémem je, že jednotlivé právní systémy nejsou mezi sebou sladěny. Právní vztahy vzniklé v Evropě tak nemusí být uznány v zemi původu.33)

13. února 2003 vynesl Evropský soud pro lidská práva rozsudek v kauze Refah Partisi vs. Turecko, ve kterém bylo přímo uvedeno, že uplatňování práva šaría je neslučitelné s demokratickým režimem.34)

Muslimové v ČR

Při posledním sčítání lidu, které proběhlo v roce 2011, se k islámu přihlásilo 3 358 osob, z nichž je valná většina (96 %) sunnitů. Čeští muslimové mohou využít dvou mešit, které se nacházejí v Praze a v Brně. V Praze také funguje Islámské kulturní středisko, které zřídili muslimové z Turecka.35)36)

Česká republika a právo šaría

Do pádu komunismu u nás žili muslimové, kteří příliš nelpěli na tradicích a snažili se o soužití. „Většina do té doby v Čechách žijících muslimů sice uznávala historické dědictví muslimského světa a historické propojení náboženství a politiky v muslimských zemích, ale nepovažovala je za jediné správné a mnozí z nich byli stoupenci sekularismu a hlásali, že islám je schopen soužití s nemuslimským prostředím a islámské právo šaría je historickým archaizmem, který byl vytvořen lidmi a ne Bohem a tudíž není jeho praktikování podmínkou víry.“37) Po revoluci se k nám dostává skupina emisarů především ze Saudské Arábie, kterým se příčilo pojetí islámu, kde se nedodržují tradice. Vedle stávající skupiny muslimů tedy paralelně vzniká ortodoxní větev.

Zákon č. 2/1993 Sb. - Listina základních práv a svobod hlava druhá oddíl první, který se zabývá základními lidskými právy a svobodami obsahuje i článek 15, kde je výslovně uvedeno, že kromě svobody myšlení a svědomí je zaručena také svoboda náboženského vyznání. Každý tak má právo vyznávat jakékoliv náboženství, toto vyznání změnit nebo být bez náboženského vyznání. Na to navazuje článek 16, který dále říká, že každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru sám, nebo společně s jinými a to soukromě nebo veřejně. Zároveň se však v článku dodává, že výkon těchto práv může být omezen zákonem, pokud jde o opatření, která jsou v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.38)

V roce 2015 uvedl hlavní představitel Muslimské unie v ČR Muhamed Abbas, že by uvítal zavedení práva šaría v evropských, respektive českých podmínkách. Navrhoval také zavedení výjimky pro muslimy z českých právních norem.39) S ním ovšem nesouhlasí naši respondenti: „Šaría je islámský zákon, který vznikl před staletími. Ti, kteří tato pravidla ustanovili, zemřeli a tím se toto právo zabetonovalo a nedocházelo k dalším úpravám, které by odpovídaly vývoji ve společnosti. Proto si myslím, že by mělo platit civilní právo a ne náboženské. Kdo chce dodržovat šaríu, ať zůstane žít v zemi, kde toto právo platí.“

V dnešní době se můžeme napříč Evropou setkávat s různými nenávistnými hesly, především v médiích, která ukazují šaríu jako velikou hrozbu, která, pokud nebude včas řešena, může vyústit až ve významnou změnu nebo až zánik evropské kultury, jak ji známe. Proto nejsou úplně neobvyklé určité negativní projevy proti muslimům. To nám potvrdila i rodina Slimi, která v poslední době pozoruje „Negativní projevy a zvýšenou nenávist vůči muslimům, která je podporována ze strany mnoha médií a bohužel i projevy vysoce postavených politiků.“

Závěr

Dodržování práva šaría naráží v České republice na spoustu překážek. Právo je prakticky nepraktikovatelné, jelikož šaría nemá oporu v českém právním řádu, není ukotvena v Ústavě a v ČR neexistují ani příslušné orgány, které by hlídaly dodržování práva šaría a řešily případné muslimské spory. Naše země je navíc na evropské poměry islámem ovlivněna velice málo. Navíc ani země, které jsou islámem ovlivněny více, do svých právních řádů celé právo šaría nezahrnují.

Požadavky muslimů, kteří chtějí zavést dodržování práva šaría na území evropských států, jsou rozhodně pochopitelné. Jelikož muslimové berou právo šaría jako něco, co jim bylo dáno Bohem (nebo to alespoň vychází z činů proroka Mohameda), je zjevné, proč se těmito zákony chtějí řídit. Bohužel pro ně však tyto předpisy nejsou slučitelné s evropskými zvyklostmi, tradicemi ani zákony demokratické společnosti, jelikož se v šaríe můžeme setkat s omezování základních lidských práv a svobod nebo s tresty, které jsou v Evropě chápány jako naprosto brutální.

Požadavky, aby právo šaría fungovalo v rámci země a mimo soudní soustavu daného státu, jsou pak naprosto nemyslitelné. Ať už z důvodu, že by tak došlo k jisté omezení suverenity státu, že by stát neměl kontrolu nad tím, co se děje nebo z toho, že by to vedlo k naprostému zániku demokracie.

Otázka, jestli Českou republiku ohrožuje právo šaría, je samozřejmě s probíhajícími událostmi v Evropě na místě. Kvůli uprchlické krizi se do Evropy stahuje stále více a více muslimů, navíc máme několik příkladů z nedávné minulosti, kdy se prvky práva šaría v některých evropských zemích začaly zavádět. Ať už se jedná o uplatňování práva šaría v některých případech v Nizozemsku nebo v rodinných a dědických záležitostech v Německu.

Evropané jsou však především proti brutálním trestům, které se v šaríe objevují. Zavádění těchto trestů však naštěstí momentálně aktuální není, i když snahy muslimů o jejich zavedení mimo evropské zákony jsou. Naštěstí většina těchto zákonů není slučitelná s Listinou základních práv a svobod, která je uznána všemi evropskými státy. Otázkou však zůstává, zdali v důsledku převládající uprchlické krize, kvůli které se bude nejspíše v dalších měsících či letech počet muslimů v Evropě zvyšovat, nedojde k většímu tlaku na prosazení šaríi a nakonec k jejímu zavedení.

Seznam literatury

Knižní zdroje

  • CROFTER, Warren. Velká kniha islámu. Překlad Otakar Chaloupka. Praha: BVD, 2006. ISBN 80-903754-0-5.
  • FOBLETS, Marie-Claire a GAUDREAULT-DESBIEN, Jean-François. Cultural diversity and the Law: state responses from around the world. Bruxelles: Bruylant, 2010. ISBN 2896353712.
  • HRBEK, Ivan. Korán. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0444-2.
  • KOOPMANS, Ruud. Religious Fundamentalism and Hostility against Out-groups: A Comparison of Muslims and Christians in Western Europe. Journal of Ethnic and Migration Studies. 2015, (41). ISSN 1469-9451.
  • KORBIN, Jill, EDGERTON, Robert E., KEMPE, Henry C. Child abuse and neglect: cross-cultural perspectives. Berkeley: University of California Press, 1983. ISBN 0520050703.
  • LHOŤAN, Lukáš. Islám a islamismus v České republice. 2., dopl. vyd. V Pstruží: Lukáš Lhoťan, 2013. ISBN 978-80-904932-3-0.
  • MALLAT, Chibli, CONNORS, Jane Frances. Islamic family law. Boston: Graham & Trotman, c1990. ISBN 1853333018.
  • MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav a RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy: vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1554-9.
  • PEARL, David a MENSKI, Werner. Muslim family law. 3rd ed. London: Sweet & Maxwell, 1997. ISBN 0421529806
  • POTMĚŠIL, Jan. Šarī⁹a: úvod do islámského práva. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4379-0.
  • RUSHD, Ibn, The distinguished jurist's primer: Bidāyat al-mujtahid. Translated by Imran Ahsan Khan Nyazee. Reading: Garnet, 2000. ISBN 9781859641385.
  • SCHACHT, Joseph. An introduction to Islamic law. New York: Clarendon Press, 1964. ISBN 0198254733.

Internetové zdroje

Televizní pořady

Zdroje obrázků

1) , 8) POTMĚŠIL, Jan. Šarī⁹a: úvod do islámského práva. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4379-0.
2) , 37) LHOŤAN, Lukáš. Islám a islamismus v České republice. 2., dopl. vyd. V Pstruží: Lukáš Lhoťan, 2013. ISBN 978-80-904932-3-0.
3) MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ Bronislav a RATAJ Tomáš. Islám v srdci Evropy: vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1554-9.
4) CROFTER, Warren. Velká kniha islámu. Překlad Otakar Chaloupka. Praha: BVD, 2006. ISBN 80-903754-0-5.
5) Asia Muslim Population in 2014. Muslim Population [online]. 2014 [cit. 2016-07-12]. Dostupné z: http://www.muslimpopulation.com/asia/
6) Europe Muslim Population in 2014. Muslim Population [online]. 2014 [cit. 2016-07-12]. Dostupné z: http://www.muslimpopulation.com/Europe/
7) 5 pilířů islámu. Objevte Islám [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: http://www.islamweb.cz/objevte_islam/indexp.htm
9) MALLAT, Chibli., CONNORS, Jane Frances. Islamic family law. Boston: Graham & Trotman, c1990. ISBN 1853333018
10) , 12) , 14) SCHACHT, Joseph. An introduction to Islamic law. New York: Clarendon Press, 1964. ISBN 0198254733.
11) , 13) RUSHD, Ibn, The distinguished jurist's primer: Bidāyat al-mujtahid. Translated by Imran Ahsan Khan Nyazee. Reading: Garnet, 2000. ISBN 9781859641385.
15) VAVRDA, Antonín. Šílený otec splnil hrozbu. Střelbou ukončil dceři kariéru. Lidové noviny [online]. 2011 [cit. 2016-06-18]. Dostupné z: http://sport.lidovky.cz/ln_sport/ostatni-sporty.aspx?c=A110404_153708_ln-sport-ostatni_ant
16) ŠTORKOVÁ, Pavla. Manželka za padesát ovcí na Jednom světě. Pardubický deník [online]. 2011 [cit. 2016-06-18]. Dostupné z: http://pardubicky.denik.cz/kultura_region/manzelka-za-padesat-ovci-na-jednom-svete20110329.html
17) POLOCHOVÁ, Iveta. Súdánský soud poslal na šibenici těhotnou ženu za sňatek s křesťanem [online]. 2014 [cit. 2016-06-18]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/sudansky-soud-poslal-na-sibenici-tehotnou-zenu-za-snatek-s-krestanem-1jy-/zahranicni.aspx?c=A140515_172352_zahranicni_ipl
18) HRBEK, Ivan. Korán. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0444-2.
19) CESARI, Jocelyne. A Cultural Conundrum: The Integration of Islamic Law in Europe [online]. 2010 [cit. 2016-06-05]. Získáno z databáze ProQuest: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/230995659/412DF59A16214BDAPQ/1?accountid=26997
20) NAHED, Selim. Help Muslims escape the tyranny of sharia law [online]. 2009 [cit. 2016-06-08]. Dostupné z: http://vorige.nrc.nl//international/article2296923.ece/Help_Muslims_escape_the_tyranny_of_sharia_law
21) BAKLINSKI, Thaddeus M. Netherlands Recognises Polygamous Marriages of Muslims reports Dutch Newspaper [online]. 2008 [cit. 2016-06-14]. Dostupné z: https://www.lifesitenews.com/news/netherlands-recognises-polygamous-marriages-of-muslims-reports-dutch-newspa
22) Šokující: V Belgii budou soudit podle šaríi [online]. 2011 [cit. 2016-06-08]. Dostupné z: http://eurabia.parlamentnilisty.cz/PrintArticle/6693-sokujici-v-belgii-budou-soudit-podle-sarii.aspx
23) MEDICK, Veit, REIMANN, Anna. Justifying Marital Violence: A German Judge Cites Koran in Divorce Case [online]. 2007 [cit. 2016-06-14]. Dostupné z: http://www.spiegel.de/international/germany/justifying-marital-violence-a-german-judge-cites-koran-in-divorce-case-a-473017.html
24) , 25) KERN, Soeren. Islamic Law's Foothold in German Legal System [online]. 2013 [cit. 2016-06-14]. Dostupné z: http://www.gatestoneinstitute.org/3753/islamic-law-german-legal-system
26) KAKOULIDOU, Irini. The application of Shari’ah in the Greek area of Western Thrace: Protecting the religious freedom of the Muslim minority or dismantling the Greek Constitution? [online]. 2016 [cit. 2016-06-08]. Dostupné z: http://www.academia.edu/3287627/The_application_of_Shari_ah_in_the_Greek_area_of_Western_Thrace_Protecting_the_religious_freedom_of_the_Muslim_minority_or_dismantling_the_Greek_Constitution
27) BOYD, Marion. Dispute Resolution in Family Law: Protecting Choice, Promoting Inclusion [online]. [cit. 2016-06-06]. Dostupné z: https://www.attorneygeneral.jus.gov.on.ca/english/about/pubs/boyd/
28) , 30) PEARL, David, MENSKI, Werner. Muslim family law. 3rd ed. London: Sweet & Maxwell, 1997. ISBN 0421529806
29) KORBIN, Jill, EDGERTON, Robert E., KEMPE, Henry C. Child abuse and neglect: cross-cultural perspectives. Berkeley: University of California Press, 1983. ISBN 0520050703.
31) FOBLETS, Marie-Claire, GAUDREAULT-DESBIEN, Jean-François. Cultural diversity and the Law: state responses from around the world. Bruxelles: Bruylant, 2010. ISBN 2896353712.
32) KOOPMANS, Ruud. Religious Fundamentalism and Hostility against Out-groups: A Comparison of Muslims and Christians in Western Europe. Journal of Ethnic and Migration Studies. 2015, (41). ISSN 1469-9451.
33) BÜCHLER, Andrea. Islamic family law in Europe? From dichotomies to discourse - or: beyond cultural and religious identity in family law [online]. 2012 [cit. 2016-06-06]. Získáno z databáze ProQuest: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/1011621893/3A9D62638B884DD9PQ/1?accountid=26997#
34) CASE OF REFAH PARTISI (THE WELFARE PARTY) AND OTHERS v. TURKEY [online]. In: . STRASBOURG: European Court Of Human Rights, 2003 [cit. 2016-06-08]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/eng#{„itemid“:[„001-59617“]}
35) Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu 2011. Český statistický úřad [online]. [cit. 2016-06-05]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0
36) MEŠITY A MODLITEBNY V ČR A SR. Praha-muslim [online]. [cit. 2016-06-05]. Dostupné z: http://www.praha-muslim.cz/mosques.htm
38) Česká republika. Listina základních práv a svobod. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1992, roč. 1993, částka 1, usnesení předsednictva České národní rady č. 2. Dostupné z: http://www.slu.cz/slu/cz/poradenska-centra/docs/listina-zakladnich-prav-a-svobod. ISSN 1211-1244.

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2018