obrzek domeku-home logo-FB


Man

Ostrov Man (Isle of Man) není přímou součástí Velké Británie, a z tohoto důvodu má poměrně značnou autonomii – vydává vlastní zákony, má vlastní vládu, daňový systém, vlastní bankovky (vázané v poměru 1:1 na britskou libru), poštovní známky, není členem Evropské unie. Původ samosprávy sahá až do vikingských dob (ostrov osidlovali Normani, byl součástí Skotského království a pod britskou korunu se dostal na konci 14. století).

Stručná historie Keltů na ostrově Man

První známky osídlení ostrova Man se datují do doby přibližně 6500 let před naším letopočtem. Tito první obyvatelé se živili především rybolovem a sběrem plodů, používali kostěné kamenné nástroje a jako přístřeší jim sloužili především menší chýše. Postupně se tito lovci a sběrači transformovali do zemědělské komunity přičemž se zvýšila i úroveň a technická vyspělost používaných nástrojů. Z této doby se dají na ostrově nalézt kamenné stavby a monumenty. Zároveň se obyvatelstvo začalo rozšiřovat z pobřežní oblasti dále do centrální části ostrova. V pozdní době bronzové začaly přes ostrov proudit obchodníci a byly zde vybudovány obchodní stezky. Dále se zvyšoval kontakt s ostatními keltskými komunitami v Irsku, Skotsku a Anglii, ale i ve Francii a jiných zemích.

O době železné se hovoří jako o začátku keltského kulturního vlivu na obyvatelstvo ostrova. V této době se začaly budovat rozlehlé pevnostní stavby na vyvýšených místech ostrova. Tyto stavby měly především funkci obranou, zároveň ale poskytovaly útočiště pro rolníky a zemědělce. Půdorys těchto pevností byl především kruhového tvaru s ohledem na terénní možnosti dané lokality. Současně s těmito stavbami začaly být budovány menší pobřežní opevněná stanoviště sloužící primárně jakožto opěrné body pro obranu ostrova proti případným útočníkům. Prvními obyvateli ostrova keltského původu byli pravděpodobně příslušníci kmenů obývajících území centrální a jižní Anglie (Brythonské/Britské kmeny).

V 7. století našeho letopočtu se na ostrově začal prosazovat silný vliv irské kultury a zároveň se na území ostrova začali usazovat příslušníci kmenů pocházejících z Irska. Tato etapa je označována jako proces Gaelizace ostrova, která sebou přinášela rozvoj Manského jazyka (manská gaelština), který i nadále zůstal blízce příbuzný Irské a Skotské gaelštině. V této době byla keltská kultura ostrova Man na svém vrcholu. V 8. století našeho letopočtu začalo postupné osídlování ostrova vikingskými kmeny a postupný úpadek keltské kultury, jelikož kolonizace ze strany severských kmenů sebou přinášela své zvyky a jazyk. Prvky tohoto osídlení jsou silně patrné až do dnešní doby.

Keltský jazyk

Manština je galský jazyk, který je velmi podobný Irštině a Skotštině. Manštinou se mluvilo od počátku sedmého století a jako jazyk se vyvíjela dál i přes četné nájezdy Vikingů a následnou kolonizaci v osmém století. Ve třináctém století začala být silně ovlivněna klasickou irštinou. Důvodem byla absence mansky psané literatury, která by udržovala pomalu upadající jazyk. Tento trend nadále pokračoval až do poloviny patnáctého století. Nabývající vliv irské a později i skotsky psané literatury zapříčinil pomalý úpadek manštiny, jako druhotného a podřadného jazyka. Roku 1346 nad ostrovem Man přejala kontrolu Anglie. Přesto byly snahy manský jazyk obnovit a to především vydáváním původních manských knih. První knihou, která byla psaná čistou manštinou byl žaltář od biskupa Johna Phillipse, který vyšel roku 1610. V té době ji už nebyla schopna přečíst třetina obyvatelstva. Bible byla do manštiny přeložena až roku 1775. Roku 1765 byl posílen již tak velký vliv Anglie na manskou ekonomiku a společnost, čímž se manština stala minoritní. Na počátku dvacátého století ji ovládalo jen 9,1% populace. O dvacet let později dokonce jen 1,1%, což bylo 165 obyvatel ostrova. Poslední rodilý mluvčí, Ned Maddrell, zemřel v roce 1974.

Roku 1971 manštinu ovládalo 284 lidí, ti se ji však naučili až v dospělosti. V roce 1985 vláda ostrova Man založila společnost pro ochranu Manského dědictví a výbor pro manštinu, jehož účelem byla standardizace jazyka pro použití ve vládě. Téhož roku bylo také ustanoveno, že všechny názvy ulic musí být psané bilingvně. To samé platí i pro dopravní značky určující hranice města. V devadesátých letech 20. století zaznamenala manština velký nárůst v populaci ostrova. Velkou zásluhu na tomto faktu mají různé vládní iniciativy, ale i dobrovolnické organizace.

Na ostrově man je 35 základních škol, 5 středních škol, 1 Isle of Man College a Mezinárodní obchodní škola Ostrova Man. Výuka probíhá obdobně jako v Anglii, nicméně je zde pár rozdílů. Například v rozšířené výuce historie o předmět Manská kultura, která klade důraz na místní zvyklosti a historii ostrova. Výuka jazyků je obohacena o Manskou gaelštinu, která je vyučována od osmy let, nicméně má příděl jen jednu hodinu týdně.

Předškolní vzdělání je na Ostrově Man určené pro děti od 3 do 5 let. Do základní školy však můžou nastoupit až v 7 letech. Díky projektu Mooinjer Veggey, který byl založen roku 1996 Manx Gealic Playgroup asociací, je možnost předškolní děti vzdělávat v manštině. Jelikož v rodinách není příliš velké povědomí o manštině a manských zvycích, mnoho rodičů oceňuje tuto příležitost, kterou jim Mooinjer Veggey nabízí. Výuka probíhá formou naučných her, zpěvu, četby a výtvarné výchovy.

Na základní školu chodí studenti od 5 do 11 let. V roce 1992 ministerstvo školství zavedlo na některých školách výuku v manštině. Tento krok byl podmíněn veřejným hlasováním z roku 1991, kde 36% obyvatel mělo zájem o výuku manštiny na základních a středních školách. V obdobné anketě z roku 2001 bylo 25% obyvatel pro zavedení výuky v manštině. Kvůli velkému počtu zájemců není možnost, aby s přídělem půl hodiny týdně, všichni mohli studovat manštinu. V současnosti manský jazyk studuje přibližně 750 žáků z celkových 6600, kteří studují na základních školách. Učitelů, kteří vyučují manštinu je velmi málo a samotný předmět je pouze volitelný, přičemž někdy koliduje s výukou matematiky, literatury. Někdy dokonce s volným časem studentů, kdežto francouzský jazyk je povinně vyučován od 7 let s garancí jedné hodiny týdně. Až do roku 2003 nebyly dostupné žádné učebnice manštiny, které by studentům mohly pomoci při výuce.

V roce 2001 společnost Mooinjer Veggey založila Bun-scoill Ghaelgagh. Základní školu, kde probíhá výuka některých předmětů dvojjazyčně mansko-anglicky. V současné době má škola přes 70 studentů. V roce 2005 nadace Manského dědictví ve spolupráci s ministerstvem školství vytvořila post překladatele/spisovatele (Manx Language Officer)1), jenž vytváří učebnice v manštině pro Bun-scoill Ghaelgagh. Dále dohlíží na kvalitu bilingvní výuky na školách Mooinjer veggey. Manx Language Officer zastává mnoho dalších funkcí. Velmi důležitá je letní škola, ve které se školí další učitelé manštiny. Úzce spolupracuje s místními úřady na překladech zákonů do manštiny i na kurzech pro státní zaměstnance.2) Vydal velmi úspěšnou příručku manštiny pro obchod (Gaelg son Dellal)3)

Druhý stupeň základní školy navštěvují žáci ve věku od 11 do 16 let. Manština zde není povinná, ale na třech školách je volitelná a ukončená zkouškou a certifikátem Teisht Chadjin Ghaelgagh. Tento certifikát získá přibližně 4-5 studentů z 30-35, kteří manštinu studují. Jen jedna ze škol poskytuje regulérní výuku o délce 50 minut s přídělem 1 hodiny za týden. Zbylé 2 pak nabízejí 20 minutovou výuku jednou za týden a to od 8:30 ráno, přičemž regulérní výuka začíná až v 9 hodin.

Po dokončení druhého stupně základní školy mají studenti 3 možnosti, jak pokračovat ve vzdělání.

Pokračují ve druhém stupni základní školy do 19 a jejich studium je zakončeno zkouškou úrovně A. Žáci mohou studovat manštinu, ale soukromě ve večerních kurzech.

Studovat Isle of Man College, jenž je přidružena k University of Liverpool. Studium manštiny zde není zajištěné, nicméně probíhá výuka History and Heritage Manegmetn, jenž se zabývá výukou historie a národního dědictví manského lidu.

Studovat Isle of Man International Business School, která je zaměřena na uplatnění v ekonomii a obchodě. Výuka probíhá v angličtině a manština zde není nabídnuta vůbec.

Studenti z ostrova Man obvykle studují na univerzitách v Anglii. Některé z nich nabízejí studium Keltů (University of Aberdeen; University of Edinburgh (School of Scottish Studies); University of Glasgow; Queen's University, Belfast; University of Wales, Aberystwyth and Lampeter; and Universtiy of Cambridge). V těchto studiích se jen minimálně vyučuje o manštině. V Irsku je více univerzit, kde se dají studovat obory se zaměřením na Kelty, nicméně jen málo studentů z ostrova studuje na univerzitách v Irsku.

Centre of Manx Studies na ostrově Man nabízí doktorandské studium manštiny s konečným titulem Master of Arts. V současné době toto studium využívá 9 studentů.

Identita obyvatel

Obyvatelé ostrova Man, jsou velmi hrdí na svůj původ a svoji zemi. Patriotismus a úcta k jejich lokální příslušnosti je patrná téměř na každém kroku. Symbol ostrova, tzv. triskelion, je umístěn na mnoha místech, ať už ve městech nebo mimo ně. Promenády ve městech jsou lemovány stožáry s prapory, na kterých je znak vyobrazen, tyto vlajky jsou často vyvěšeny i z oken, či průčelí domů, v chodnících a cestách jsou dlažebními kostkami vysázeny tyto symboly, malé vlaječky či nálepky jsou umístěny na autech obyvatel, ale často jsou k vidění i klepadla na dveřích ve tvaru triskelionu. Úcta ke krajině, památkám i národnímu a kulturnímu dědictví ostrova (Manx National Heritige) je nedílnou součástí života ostrovanů. Znakem této hrdosti je i fakt, že ostrov má svůj vlastní obchodní řetězec, jehož sloganem je „Manx to the MAX“, tedy „Maňané na maximum“, který je dominantním obchodem vyskytujícím se na území ostrova. Obchody vyskytující se v Britanii běžně (např. Tesco se nachází na ostrově pouze jedno a obyvatelé se zasazují o to, aby tento stav setrval), jsou vesměs na území ostrova nežádoucí.

Pokud se ovšem zaměříme přímo na cítění obyvatelstva týkajícího se příslušnosti ke keltské kultuře a původu, setkáme se již s trochu komplikovanější situací. Obyvatelé ostrova jsou si sice svého keltského původu vědomi, ale příslušníky keltského národa se být vesměs necítí. Podle rozhovorů vedených s obyvateli, ať už žijícími ve městech, či na venkovně a na četných farmách, se povětšinou cítí ovlivněni spíše severskou kulturou v důsledku kolonizace ostrova vikingskými nájezdníky. S dědictvím severských kultur se tak setkáváme na území ostrova poměrně často, zatímco s keltským velmi zřídka. Pro ilustraci můžeme uvést příklad z druhého největšího města na ostrově, města Peel, kde jsou k nalezení obchody s přívlastky „vikingský“, suvenýry jsou povětšinou taktéž zaměřeny na tuto etapu dějin a můžeme zde nalézt i skupiny lidí zabývajících se rekonstrukcí vikingského způsobu života a boje.

Nicméně jisté pozůstatky keltské kultury se zde nalézt dají. Krom již rozebíraného jazyka je na ostrově často zmiňován keltský bůh Manannán mac Lir. Tento pradávný bůh moří je považován za ochránce celého ostrova před nájezdníky a nepřáteli. Podle některých všeobecně uznávaných teorií je ostrov pojmenován právě po tomto mystickém božstvu. Legenda o Manannánovi je na ostrově běžně rozšířena a traduje se, že po smrti přijdou k bohu válečníci a budou s ním hodovat a účastnit se dalších bojů. Nezodpovězenou otázkou zůstává, jak moc je tato legenda ovlivněna již zmíněnými seveřany, jelikož podobnost s vikingskou Valhalou je v mnoha ohledech velmi patrná.

Hmotné památkové dědictví týkající se doby keltské nadvlády také není příliš výrazné. Můžeme se setkat s pozůstatky neolitických staveb (kamenné kruhy, pozůstatky opevněných postů na pobřeží i půdorysy původních staveb v centrální pahorkatině), ale těchto staveb rozhodně není příliš mnoho a jsou spojovány spíše s prvními obyvateli ostrova než s Kelty. Ačkoliv je snaha o konzervaci těchto památek, mnohé z nich jsou již jen opravdovými připomínkami původních staveb, než representativním pomníkem své doby.

Spolky a organizace

Spolky a sdružení zabývající se uchováním manské kultury a jazyka jsou na ostrově vcelku hojné a ze strany místní vlády silně podporovány. Cíle těchto organizací jsou různé. Na jedné straně jsou spolky zaměřené především na uchovávání památek celého ostrova na druhé najdeme i organizace zaměřené výhradně na jazyk, jeho uchování a výuku. Vstup do muzea v hlavním městě Douglas (The Manx Museum) je zdarma a jeho návštěvnost je vysoká jak z řad návštěvníků ostrova, tak místních obyvatel.

Mezi jedenu z nejvýznamnějších organizací zabývajících se uchováním jazyka a jeho výukou ve školách je Mooinjer Veggey. Jejím hlavním cílem je učit děti předškolního věku manštinu pomocí her a písní. Těmito aktivitami se snaží podpořit vývoj národní hrdosti a pocitu manské kulturní identity.

Velkou roli v uchování jazyka hraje i organizace The Manx Gaeli Society (Sheshaght Gailckagh). Ta vydává knihy psané v manské gaelštině, audio-nahrávky a interaktivní výukové programy, čímž se snaží podpořit rozvoj jazyka mezi obyvateli. Zároveň na svých internetových stránkách uvádí, kdy a kde se budou konat bohoslužby vedené v manštině.

Významnou úlohu v uchovávání kultury ostrova hraje organizace Manx Heritage Foundation, která zaštiťuje i další organizace a hlavně je finančně podporuje. Cílem celého tohoto sdružení je ochrana manské kultury, jazyka i tradic, dále se stará o ochranu památkového dědictví celého ostrova. Mezi jednu z organizací pod záštitou Manx Heritage Foundation je i internetový projekt Learn Manx, který na svých internetových stránkách poskytuje online výukové lekce manštiny jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé. Dále se zde můžeme setkat se zábavně naučnými aplikacemi (křížovky v manštině), mající za úkol zábavnou formou posilovat jazykovou vybavenost. K dispozici jsou také audionahrávky a texty v manštině, jak moderní, tak staré, vše volně ke stažení.

Lokálnější organizací zabývající se udržováním manštiny je Manx Gaelic youth group (Possan Aeglagh) sídlící ve městě Peel. Tato organizace je také zaměřena především na mladší děti, které se snaží vzdělávat a povzbuzovat v nich cítění k manskému jazyku. Členové spolku se schází každý týden a při svých aktivitách rozvíjí jazykovou vybavenost svých členů.

S použitím původního jazyka se můžeme setkat i v dalších společnostech a organizacích. Jedou z nejviditelnějších je dopravní společnost The Isle of Man Steam Packet, zajišťující dopravu trajektem na ostrov z Liverpoolu. V průběhu této cesty se návštěvníci ostrova setkají s manštinou již na samém začátku, kdy je přehráváno úvodní hlášení a poučení o bezpečnosti jak v anglickém, tak v manském jazyce.

Celkový dojem

Zajímavosti

Na ostrově Man můžeme najít celou řadu historických i přírodních zajímavostí, které jsou naprostými raritami. Krom již v úvodu zmíněných poštovních známek a vlastních bankovek (obchody běžně akceptují britskou libru, ale s librou manskou v Britanii nezaplatíte) a poštovních známek, se zde setkáváme i s dalšími odlišnostmi. Narazíme na příjemné venkovské prostředí, ale i s malebnost anglických měst. Hlavní město Douglas (název vznikl ze dvou keltských slov „doo“ a „galis“, což v českém překladu znamená „černý pramen“) čítá cca 27 000 obyvatel, tudíž jde spíše o maloměsto ve srovnání s městy na britských ostrovech, ale i tak skýtá mnoho malebných částí a turisticky zajímavých atrakcí. Mezi tyto atrakce můžeme zařadit starobylé tramvaje, tak i koněspřežku jezdící po promenádě města. V hlavním městě zároveň sídlí parlament ostrova – Tynwald. Ten je nejstarším nepřetržitě fungujícím parlamentem na světě a jeho počátek se datuje do roku 979.

Pokud se zaměříme na přírodní zvláštnosti ostrova, můžeme se setkat s dvěma zásadními odlišnostmi oproti zbytku britských ostrovů i kontinentální Evropy. První z nich jsou manské kočky. Ty na rozdíl od koček, pro Evropany běžně k vidění, nemají ocas. Ve většině případů se rodí úplně bez ocasu, občas s krátkým pozůstatkem ocasu „standardní“ kočky. Druhou zvláštností přírodní říše ostrova jsou tamní ovce (Manx Loaghtan Sheep). Na rozdíl od běžných ovcí, kterých je ovšem na ostrově také mnoho k vidění, jsou tyto od přírody obdařeny hned čtyřmi rohy.

Znak ostrova – triskelion – je běžně k vidění na celém ostrově. Tento symbol je typický právě pro období prvních Keltů, ovšem s velmi podobným znakem se můžeme setkat i jako znakem ostrova Sicílie.

Další zajímavostí, týkající se již ovšem doby moderní, je fakt, že na celém ostrově je mimo obec neomezená rychlost na pozemních komunikacích. Právě z tohoto důvodu je ostrov často vyhledáván motocyklisty a zároveň část silnic ostrova jednou ročně hostí motocyklový závod (Isle of Man Tourist Trophy), který je součástí Světového poháru.


Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako