obrzek domeku-home


Domovská stránka HKS | Údaje o oboru

Hospodářská a kulturní studia

Náboženství a hospodářství

Hospodářství a ekonomika je náboženstvím ovlivněno velice výrazně. Náboženství tím, že určovalo normy (co je správné a nesprávné, spravedlivé a nespravedlivé), podílelo se i na vzniku ekonomických teorií.

Hospodářstvím a rozdělením práce a majetku se zabýval ve svém filosofickém díle Konfucius (551–479 př. n. l.). Konfucius ve svém učení dává důraz na přirozené rozdělení společnosti na urozené a prosté lidi, jejichž údělem je fyzická práce. Jeho filosofický systém vedl ke stabilitě dosavadních pořádků a ke stabilitě státu. Docházelo samozřejmě i ke stabilitě mnohdy velice špatného stavu vrstvy „prostých“ lidí.

Z doby před naším letopočtem (4. –3. století př. n. l) máme čínský traktát Guan-ci od neznámých autorů, který požaduje zlepšení situace zemědělců tím, že by došlo k omezení jejich pracovních povinností a ochránit je od spekulantů a lichvářů. Zároveň mělo dojít ke změně daní a zvýšení výkupních cen obilí, v čemž se měl angažovat stát. V Indii tzv. Manův zákoník/Manusmrti (není přesná datace, zhruba 2. století př. n. l. až 2. století n. l.) obsahuje bohatý materiál o sociálně ekonomických poměrech. Tento spis vznikal v okruhu bráhmanů, jejichž moc byla v reálném ohrožení, takže i zde je snaha pomocí božských nařízení stabilizovat dosavadní stav kast/varen. Ekonomické teorie a uspořádání státu se objevují i v dílech antických autorů (Platón se svou koncepcí ideálního státu, Xenofón, Aristoteles), ale zde není přímá souvislost s náboženstvím nijak patrná.

Ve středověku formovalo ekonomické myšlení v Evropě křesťanství, a to především učení sv. Tomáše Akvinského. I v díle sv. Tomáše Akvinského se setkáváme s přirozeným rozdělením společnosti na různé vrstvy, které mají své vlastní úkoly – rolníci mají fyzicky pracovat, privilegované vrstvy se mají starat i o spásu duší vrstev neprivilegovaných.

Sv. Tomáš Akvinský se zabýval fungováním trhu, spravedlivou cenou a stanovováním úroku za zapůjčené peníze.

Spravedlivá cena měla zahrnovat náklady na výrobu a dopravu, ale zároveň měla odrážet společenské postavení řemeslníka nebo prodejce. Z tohoto důvodu považoval za spravedlivou cenu i v těch případech, kdy za stejné zboží byla požadována cena odlišná – v případě bohatého a chudého obchodníka, protože u obou je rozdílné zachování jejich životní úrovně.

Zisk obchodníka považuje za jeho spravedlivou odměnu, ale za naprosto nepřípustné považuje půjčování na úrok.1)

Protože do půjčování „jen tak“, tedy bez úroku, se chtělo málokomu, a půjčování s úrokem bylo podle této nauky nepřijatelné, byla přijímána opatření, která tento striktní požadavek obcházela. Půjčovat na úrok proto mohly pouze jiné skupiny obyvatel – především židé. I z tohoto důvodu se pak později vzmáhal antisemitismus založený na ekonomickém základě.

V celém islámském světě v období evropského středověku rovněž panoval feudalismus, ale na rozdíl od Evropy zde převládalo peněžní hospodářství nad naturálním (a zároveň převažovala řemesla a obchod nad zemědělskou výrobou). Půdu vlastnil panovník, který ji pouze propůjčoval, takže zde nevznikala rodová šlechta. Propůjčování půdy ovšem přinášelo mnohá negativa – docházelo k drancování zdrojů, protože zde chyběla zodpovědnost za svěřený majetek.

Podobně jako v křesťanství, i v islámu byl zákaz půjčování na úrok, který má určitou oporu i v Koránu. Korán ovšem nezakazuje půjčování na úrok, ale „ribu“, což je možné chápat jako lichvu, tedy půjčku za nepřiměřeně vysoký úrok. Dodnes některé výklady islámu, všeobecně zakazují všechny druhy úroků – íránská centrální banka ani nevypisuje úrokové sazby.

Z důvodu zákazu úroků fungují islámské banky na částečně odlišném principu, než banky naše. Místo úroku se tedy vyplácí podíl na zisku (mudaraba), investor může získat majetková práva apod. V některých islámských zemích (například v Egyptě) je úrok (resp. jeho nejvyšší míra) stanovena zákonem.

Stravovací zvyklosti

Náboženství ovlivňuje i stravovací zvyklosti a s tím související strukturu osevního postupu a chovaných hospodářských zvířat.

V Alžírsku, které bylo francouzskou kolonií, se na začátku 20. století vlivem francouzských kolonistů posazuje pěstování vinné révy, především na úkor obilí a v meziválečném období se vinná réva stává nejvýnosnější plodinou a její plochy se během necelých deseti let zdvojnásobují. Po vyhlášení nezávislosti došlo k prudkému poklesu ploch, na kterých se pěstovala vinná réva. To bylo dáno jednak odchodem kolonizátorů, ale najdeme zde i hledisko náboženské – v muslimském prostředí začalo být pěstování vinné révy jako suroviny pro výrobu alkoholických nápojů odmítáno. Rok před vyhlášením samostatnosti (nezávislost na Francii byla vyhlášena v roce 1962) bylo Alžírsko v produkci vína na 8. místě na světě, v roce 1962 na 9. místě, o deset let později bylo již na 19. místě a v roce 1978 již vypadlo z první dvacítky zemí světa produkujících víno.

V Albánii, kde byla několikasetletá muslimská tradice, došlo po 2. světové válce k budování velice specifického socialismu. Ten zemi jednak naprosto izoloval a zároveň došlo ze strany nejvyššího představitele Envera Hodži k vyhlášení Albánie jako prvního ateistického státu světa. Dvě třetiny obyvatel žily na venkově a i přes relativně zaostalou zemědělskou techniku byla země zcela soběstačná ve výrobě potravin, což byl nesporný úspěch. I v Albánii došlo po válce ke kolektivizaci a většina obyvatel pracovala v zemědělských družstvech. U většiny chovaných zvířat docházelo v období socialismu od 70. let 20. století k nárůstu počtu chovaných zvířat – toto zvyšování probíhalo i po změně režimu v letech devadesátých. Výraznou výjimkou ovšem byly počty chovaných prasat, kde právě v roce 1990 došlo ke zlomu a do roku 2000 se jejich počet snížil zhruba o dvě třetiny.2)

Velice pravděpodobným vysvětlením je, že po uvolnění poměrů v 90. letech došlo k oživení muslimských tradic (podle sčítání z roku 2000 se k muslimům hlásilo 70 % obyvatelstva) a vepřové zákonitě vyšlo z módy.

Podobná situace nastala po rozpadu Sovětského svazu v Tádžikistánu. V celém Tádžikistánu došlo po rozpadu SSSR k poklesu počtu chovaných hospodářských zvířat, ale tento pokles nebyl tak drastický, jako například v sousedním Kyrgyzstánu. V Tádžikistánu byly sice v roce 2000 počty chovaných zvířat stále nižší, než v roce 1992, ale celkový pokles produkce nebyl příliš výrazný. Zásadní pokles byl v počtu chovaných prasat, jejichž počet se snížil z 128 200 v roce 1992 na 700 ks v roce 2005. Tento stav byl zřejmě nejvíce způsoben tím, že s oživením muslimských tradic se vepřové maso přestalo jíst a po odchodu velké části Rusů se s chovem prasat téměř úplně přestalo.

1) Istorija ekonomicheskih uchenij: Kurs lekcij. Moskva, 1997.
2) Zdroj: FAO, Statistical Databases, FAOSTAT 2001

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017