V České republice žije v současné době kolem dvaceti tisíc dětí, které nemohou vyrůstat ve své biologické rodině. Většina těchto dětí sice rodiče má, ale ti se o něj z různých důvodů nechtějí nebo nemohou starat. V naší společnosti je dosud nejrozšířenější formou péče o opuštěné děti ústavní péče, což jistě dobře není. Důležité je informovat společnost o možnostech přijetí opuštěného dítěte, o institucích působících v této oblasti a také o případných problémech při vzniku nové rodiny. V naší práci se seznámíme s formami náhradní rodinné péče, ústavní péče a také statistickými údaji této problematiky.

Zprostředkování a svěření dítěte do náhradní rodinné péče se řídí zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o rodině obsahuje hmotně právní úpravu osvojení a pěstounské péče. Stanoví, v čem tyto instituty spočívají a jaká práva a povinnosti vyplývají jejich účastníkům. Pojem náhradní péče popisuje situaci, kdy o dítě nepečují jeho vlastní rodiče (ani jeden z nich) a dítě je takto do výchovy svěřeno někomu jinému rozhodnutím soudu. Pokud slyšíme výraz náhradní, vyvolává to v nás určitý pocit nejistoty. Samozřejmě ze všech hledisek je výchova ve vlastní rodině nejideálnější, ale jsou situace, kdy se rodiče o děti starat nemohou nebo nechtějí, nebo se starají takovým způsobem, že jim dítě musí být odebráno.

a) náhradní rodinná péče – tj. osvojení, pěstounská péče, individuální poručenství a svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče Náhradní rodinná péče je forma péče o dítě, kdy je vychováváno jinými osobami než rodiči v prostředí, které se co nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Náhradní rodinná péče má podle zákona o rodině i podle mezinárodních úmluv přednost před ústavní výchovou. V České republice je však pro mnoho dětí ústavní výchova konečným řešením nebo příliš dlouho trvajícím přechodným řešením.

b) ústavní péče – tj. ústavní výchova civilního typu a ochranná výchova vyslovená civilním nebo trestním soudem. Do této formy péče řadíme kojenecké ústavy, dětské domovy, diagnostické ústavy, domovy pro osoby se zdravotním postižením, Klokánky a Dětská centra. Ústavní výchova je opatření, které soud nařídí, jestliže je výchova dítěte vážně narušena a žádná jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných vážných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen prozkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí, ta má před výchovnou ústavní přednost. Všechny tyto formy jsou na první pohled velmi rozdílné a zahrnují škálu od vytvoření takřka identického rodinného prostředí pro dítě až po krajní opatření – výchovu v ústavních zařízeních. To, co jim je všem společné je, že vznikají na základě rozhodnutí soudu. Při rozhodování soudy vycházejí z úzké spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí, které vedou agendu spojenou s předáním dítěte z původní rodiny do náhradního výchovného prostředí.

a) ústavní péče

Na základě soudního rozhodnutí bylo k 31. 12. 2009 umístěno do ústavních zařízení 8 989 dětí.

Na základě žádosti zákonných zástupců jich do této péče bylo umístěno celkem 10 376. Z celkového počtu žilo 7 878 dětí ve školských zařízeních - dětské domovy, výchovné ústavy a diagnostické ústavy. Ve zdravotnických zařízeních jako jsou kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 3 let se ke konci roku 2009 opatrovníci starali o 1 391 dětí. V domovech pro děti se zdravotním postižením bylo umístěno 1 107 dětí.

b) náhradní rodinná péče

Příběh se týká mladé dívky - matky dítěte, která dala svou dceru ihned po porodu k adopci.

Devatenáctiletá studentka před vlastní rodinou tajila své těhotenství. To se prozradilo až v moment, kdy jí začaly porodní bolesti a dívka začala rodit. Mladá studentka byla rozhodnuta, že dítě předá k osvojení, ale podmínkou bylo, že chce poznat osvojitele jejího dítěte. V žádném případě nechtěla dítě nechat osudu v kojeneckém ústavu. Bohužel existuje pouze anonymní osvojení, v rámci kterého by jí dítě bylo odebráno ihned po porodu s čímž mladá maminka nebyla obeznámena. Na radu Fondu ohrožených dětí (FOD) tedy prohlásila, že si osvojení rozmyslela a dítě jí tak nebylo odebráno.

Po propuštění z porodnice předala matka své desetidenní miminko prověřeným žadatelům o osvojení, které jí FOD doporučil. Jejich setkání bylo velmi srdečné a dojemné. Noví rodiče jí děkovali za krásné a vytoužené děťátko a ona jim za to, že se o její dcerku dobře postarají. Na FOD byl sepsán záznam o předadopčním předání dítěte a návrh na zbavení matky rodičovských povinností, s čímž matka ochotně souhlasila. Toto bylo nutné v zájmu zajištění anonymity osvojení. Návrhu bylo vyhověno a následné soudní řízení již proběhlo bez přítomnosti matky, která výslovně uvedla, že nechce být přítomna u jednání. Soud si pouze vyžádal návštěvu sociální pracovnice, při níž matka svůj souhlas s osvojením i zbavením rodičovské zodpovědnosti potvrdila. Rozsudek o zbavení rodičovství nabyl právní moci. Osvojitelé byli šťastni, že se nemusí bát neznámé matky, která by jim jednoho dne mohla chtít dítě sebrat a mladá maminka byla ráda, že děťátko nemuselo do kojeneckého ústavu a dostalo se k milující rodině.

Svěření dítěte do náhradní rodinné péče je u nás zejména formou osvojení nebo pěstounskou péčí. Bohužel lze ale konstatovat, že přestože dochází k nárůstu počtu dětí svěřených do náhradní rodinné péče je v ČR stále mnoho dětí žijících v různých ústavech - kojenecké ústavy, dětské domovy, ústavní sociální péče a výchovné ústavy.

Zamýšlely jsme se jak tedy předejít umisťování dětí do dětských domovů. Nejlepším řešením by samozřejmě bylo, kdyby děti rodinu vůbec neopouštěly a pokud k tomu dojde, pak se mělo dělat vše pro to, aby mohly být co nejdříve navráceny své rodině zpět a nebo předány do náhradní rodinné péče.

Nezbytným řešením je jistě i posílení počtu sociálních pracovníků, kteří by v terénu spolupracovali s ohroženými rodinami a měli tak za úkol předejít odebrání dítěte do ústavu. Je známo, že sociální práce je velmi náročná jak z časového hlediska, tak z hlediska odbornosti pracovníků. Na jejich psychice se často odráží i fakt, že mají účast na rozhodování o osudu jiných lidí. Sociální pracovníci jsou tedy klíčovými pracovníky v celém procesu zprostředkování náhradní rodinné péče.

Jako další velký problém shledáváme spolupráci se soudy, které mají příliš dlouhé lhůty řízení. Lhůta pro vydání rozhodnutí je 30 dnů, kterou mohou prodloužit o dalších 30 dnů, což bývá často pravidlem. Mnoho jednání a řízení bývá často odročeno a děti se pak dostávají do evidence dětí vhodných k osvojení až ve vyšším věku.

Závěrem bychom rády zkonstatovaly, že to co některé děti ve svých rodinách před přemístěním do ústavních zařízení či náhradní péče prožily, je bude provázet po celý život. Ve většině případů se jistě nejedná o příjemnou zkušenost, ale určitě by se nalezly i jedinci, kteří si z činů svých rodičů vezmou ponaučení. Bohužel se také může stát že dítě, které bylo v minulosti obětí týrání, může později projevovat prvky agresivity nebo po odchodu z dětského domova neví co si počít se svým životem. Dětský domov se samozřejmě snaží svým svěřencům pomáhat sehnat práci a bydlení, ale největší díl na svém osudu nesou právě oni sami.

http://www.adopce.com/adopce-osvojeni/zakladni-pojmy/ http://www.adopce.com/pestounska-pece/zakladni-pojmy/ http://www.nahradnirodina.cz/informace_o_nahradni_rodinne_peci.html http://www.fod.cz/stranky/adopce/nrp/por_pece.htm http://www.blansko.cz/urad/odbory/socialni/ospo-nahradni-rodinna-pece.php#svereni-ditete http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/ps08/rp_aktual/web/pdf/svereni_ditete_do_vychovy_jine_fyzicke_osoby_nez_rodice.pdf http://www.rodina.cz/clanek5703.htm http://www.mpsv.cz/cs/7260 http://www.fod.cz/klokanek.htm http://www.sos-ub.cz/prevence/instit22.php http://www.kojenecky-ustav.cz/ http://socialni-prace.webnode.cz/diagnosticky-ustav/ 

Počet shlédnutí: 128