obrázek domečku-home  logo-FB     časopis Kulturní studia


NIZOZEMÍ

Převzato z: Šatava, L. Národnostní menšiny v Evropě. Praha: Ivo Železný, 1994, s. 207-211.

Království; rozloha: 41 548 km²; počet obyvatel: 15 131 000 (1992); hustota: 364 obyv. na 1 km²; hlavní město: Amsterdam; správní rozdělení: 15 provincií, zámořské území Nizozemské Antily; úřední jazyk: holandština (nizozemština), ve Frísku dále i fríština.

NÁRODNOSTNÍ SLOŽENÍ

Hlavním etnikem země jsou germánští Holanďané (Nizozemci; 13,280 mil. - 1987 NasM včetně Vlámů) . Početná (přes 5. mil. osob), Holanďanům blízce příbuzná národnost - Vlámové - žije dále v severní Belgii, kde tvoří přes polovinu obyvatelstva.

Jedinou významnější tradiční minoritou v Nizozemsku jsou Frísové. V období po druhé světové válce však začal na etnickou skladbu země výrazně působit novy činitel - imigrace z nizozemských zámořských území či bývalých kolonií (Indonésie, Nizozemská Guayana - Surinam aj.); ještě početnější pak je příliv zahraničních pracovníků usazujících se v zemi; jejich počet dosahuje několika set tisíc. V Nizozemsku tak v r. 1983 NasM2 žilo mj.: 80 000 Suri-namců kreolského a 100 000 indopákistánského původu, 35 000 An ti lanu a 35 000 Ji homol učanů (Molučanů, Amboňanů); mezi zahraničními pracovníky bylo nejvíce T u r k ů (150 000) a Arabů-Maročanů (100 000). Spolu s příchodem obyvatelstva ze zámoří vznikly na teritoriu Nizozemska i nové jazykové komunity, často velmi exotického rázu (jmenujme alespoň tzv. kreolské jazyky - antilské papiamento či jazyk surinamských černochů zvaný sranan). Census z r. 1991 registroval v zemi 704 000 cizinců (řada Surinamců aj. má však nizozemské státní občanství).

DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ

Růst počtu obyvatelstva Nizozemska v období od druhé světové války byl v kontextu západoevropských zemí relativně značný; podílel se na něm jednak poměrně vysoký přirozený přírůstek (do konce 60. let v průměru přes 1 % ročně), jednak zmíněné imigrační trendy. V r. 1950 tak v Nizozemsku žilo 10,114 mil. obyvatel, v r. 1971 již 13,046 mil. a v r. 1983 14,362 mil. obyvatel.

FRÍSOVÉ (ZÁPADNÍ FRÍSOVÉ)

1921318 000
1961400 000
-cca 450 000
-725 000, z toho 418 000 v provincii Friesland (1969)
-350 000 osob ve Frieslandu frísky hovoří, dalších 100 000 rozumí
1970400 000
1971300 000
-cca 400 000 ve Frieslandu a cca 300 000 na ostatním území státu
-440 000 (1976)
-500 000 frísky hovořících, z toho 450 000 jako (1978) mateřským jazykem, 350 000 denně
1978400 000
1980cca 450 000 osob (tj. 73 % obyvatelstva Fríska) ovládalo fríštinu, z toho pro zhruba 325 000 z nich (54 % populace provincie) byla prvním jazykem
1980400 000
-385 000 užívá fríštinu jako jazyk denního styku (1980)
1983400 000
1987400 000

z obyvatel Fríska nad 12 let věku: (1992)

- cca 94 % rozumí frísky;

- cca 73 % umí hovořit frísky, z toho pro cca 54 % je fríština hlavním domácím jazykem;

- cca 65 % umí číst frísky;

- cca 10 % umí psát frísky

Provincie Friesland (frísky Fryslân), rozkládající se na severu Nizozemska včetně části Západofrískych ostrovů (3 355 km2, 598 000 obyvatel v r. 1985, hlavní město Leeuwarden - frísky Ljouwert), zaujímá v rámci země osobité místo. Je to dáno právě skutečností, že tato oblast je domovem nejpočetnější, západní větve svébytného germánského etnika - Frísů. Jejich jazyk, fríština, patří do západogermánské skupiny germánských jazyků; řadou rysů je bližší angličtině než holandštině a němčině na kontinentu. Fríštinou zde dosud hovoří okolo 400 000 osob (tj. 60-70 % obyvatel provincie); velký počet Frísů ale žije i v jiných částech Nizozemí, kde však není počet uživatelů jazyka oficiálně registrován.

Frísko v historickém smyslu bylo podstatně větší než zmíněná nizozemská provincie - zahrnovalo území od řeky Šeldy (Schelde) na západě až k Veseře (Weser) v dnešní SRN na východě. Frísko známe již z antických zpráv; ve středověku se pak stalo rozvinutou prosperující zemí, jejíž produkty byly známy v celé Evropě. Jako kraj svobodných občin se udrželo až do konce 15. století,

Obr. 14. Oblasti Nizozemska obývané Západními Frísy.

frisko-1.jpg

Podle: M. Stephens, Linguistic Minorities in Western Europe, Llandysul 1976; K. Boelens, The Frisian Language, Leeuwarden 1990 (upraveno).

V r. 1581 se západní Frísko připojilo ke Spojeným nizozemským provinciím.

V 17. století pak dochází k prvním projevům novodobého fríského etnického vědomí; nejvýznamnější postavou na tomto poli byl básník Gysbert Japiks (Japicx), žijící v letech 1603-66, který se stal zakladatelem novodobé spisovné západofríštiny a národním básníkem Frísů. Avšak k širšímu rozmachu zájmu o jazykové a kulturní zvláštnosti Frísů dochází teprve v první polovině 19. století, v éře romantismu, kdy i tuto oblast zasahuje celoevropská vlna zájmu o historii a kulturu malých, nesamostatných národností. Vznikaly učené společnosti - například v r. 1844 byla založena Společnost pro fríský jazyk a literaturu; hnutí však zůstalo omezeno prakticky pouze na jazykové a kulturní otázky, politické problémy a požadavky nebyly nastoleny. Na rozdíl od určité kulturní obrody fríských oblastí v tomto období se však jejich ekonomická situace zhoršovala (silná emigrace).

Nový obsah dostává fríské národní hnutí v Nizozemsku počátkem 20. století. Tehdy (kdy zde podle některých pramenů hovořilo frísky dosud 750 000 osob) byl vytyčen program kulturní a politické emancipace. Ve snaze překonat svazující tradiční omezení formuje mladofríské hnutí vedené D. Kalmou v r. 1915 heslo: ,,Frísko a svět!„ (Fryslan en de Wrald!). V této době byly také navázány novodobé kontakty se zbývajícími dvěma větvemi fríského etnika v Německu. První společný sjezd se konal v r. 1925 v Jeveni, od r. 1956 pracuje společná Fríská rada a tyto kontakty jsou udržovány dodnes. Přestože některé z cílů a požadavků mladofríského hnutí nebyly reálné, bylo na kulturním poli dosaženo řady výrazných úspěchů. Otázka výuky fríského jazyka vyústila v jeho alespoň částečné uvedení do škol (1937), v roce 1938 vzniká centrální kulturní instituce Fríská akademie (Fryske Akademy) se sídlem v Leeuwardenu.

Po druhé světové válce, během níž - na rozdíl kupříkladu od Bretaně - se fríské národní hnutí nepropůjčilo do služeb nacismu, byl očekáván pokles počtu uživatelů jazyka; prakticky však k němu nedošlo. Oproti jazykově relativně čistému frískému venkovu, kde existují dva hlavní dialekty, však ve městech Frieslandu převládá holandština či tzv. „městská fríština“ (stedtfrysk) - směs fríštiny a holandštiny. Specifická nářečí fríštiny se udržují mj. na dvou ze Západofríských ostrovů, na kterých je jazyk dosud v užití - Terschelling (frísky Skylge) a Schiermonnikoog (Skiermuntseach).

V r. 1951 došlo k rozsáhlým pouličním demonstracím za rozšíření práv a možností užití fríského jazyka; mj. v souvislosti s nimi bylo od r. 1956 umožněno užití fríštiny při soudních jednáních. V r. 1955 se také fríština stala vyučovacím jazykem v prvních dvou třídách části základních škol ve Frieslandu, v r. 1975 byla výuka ve fríštině rozšířena na celý první stupeň. V r. 1980 tak byla na 240 z celkového počtu 560 základních škol ve Frieslandu fríština částečným vyučovacím jazykem; na dalších 240 školách byla vyučována jako povinný předmět. Existují kursy fríštiny pro dospělé; jazyk je možno studovat na pěti univerzitách v zemi. Ve společenské sféře však bylo postavení fríštiny donedávna relativně slabé a její užívání signalizovalo spíše nižší sociální sta-

V r. 1977 má fríština statut druhé úřední řeči ve Frieslandu, je nově používána i při jednáních zemské provinční rady a u státních zaměstnanců je vyžadována její znalost; také sociálně je nyní v daleko větší míře akceptována - mj. vlivem pronikání jazyka do poholandštělých měst. Překážkou byla omezená schopnost Frísů v rodném jazyce číst (údaje kolem 65-70 %) a psát (10-30 %) i v tomto ohledu se však situace pozvolna zlepšuje.

Národní činitelé usilují vedle snah o zachování a další rozvoj fríského jazyka a kultury také o definitivní překonání doposud přežívající úzce regionální polohy fríského hnutí. Ta se projevuje mj. i v částečném nahlížení na fríštinu jako na pouhý místní dialekt holandštiny - postavení jazyka je pak chápáno analogicky se vztahem spisovné němčiny (hochdeutsch) a dolnoněmčiny (plattdeutsch). Podporována jsou fríská kulturní specifika. Zde jsou výrazným prvkem například národní sporty - bruslení na zamrzlých kanálech (každou zimu je pořádán tradiční 180 km dlouhý maratón) či skok přes kanál pomocí tyče. Existuje fríská vlajka, na které je sedm rudých leknínových lístků na třech bílých pruzích položených mezi čtyřmi modrými; národně orientovaní Frísové používají mezinárodní poznávací automobilové značka FRL (= Fryslan).

Jako politický činitel působí Fríská národní strana, která v provinčních volbách získává kolem 10 % hlasů. Hlavním reprezentantem na poli etnických a kulturních snah západofríské populace je však Fríská akademie, která se vyvinula ve významné středisko. Vycházejí fríská periodika; v jazyce je ročně vydáno více než sto knižních titulů (od r. 1945 prodělává západofríská literatura mimořádný rozkvět; existuje i řada překladů). Rozhlasové vysílání ve fríštině má v současnosti rozsah 60 hodin týdně, v jazyce vysílá i televize. Na ekonomickém poli však nemá Frísko výraznější samosprávu. Stále pokračuje odliv populace z venkova a zemědělské sféry coby tradičních bašt fríštiny do měst provincie i mimo ni. Ve snaze čelit těmto problémům dochází od 50. let k industrializaci této tradičně zemědělské, především vyspělé dobytkářské oblasti; příliv obyvatel z jiných částí Nizozemí do tohoto v rámci země relativně řídce osídleného kraje (178 obyv. na 1 km2 v r. 1985) však posiluje asimilační tlaky a trendy, jimž je fríské etnikum vystaveno. ORG; ZŠ, SŠ př; PER, PER R, TV; DIV