obrázek domečku-home  logo-FB     časopis Kulturní studia


Němci v Belgii

Michaela Berkovcová, Martin Čivrný, Dominik Müller, Marie Polanská, Jan Strnad

http://www.hks.re/wiki/nemci_v_belgii2014

Úvod a cíl práce

Němci jsou národem žijícím především ve střední Evropě. Německé menšiny jsou rozesety v mnoha nejen evropských, ale i zaoceánských zemích, a to zejména v důsledku obou světových válek. Nejpočetnější skupiny Němců jsou v sousedních státech, tedy hlavně v Rakousku, Nizozemsku, Švýcarsku, Francii, Polsku a Belgii. Tato práce se bude zaobírat Němci žijícími v Belgii.

Důkazem toho, že Němci tvoří v Belgii velkou národnostní skupinu, je to, že jim bylo přiděleno jedno ze 3 společenství rozdělených podle jazykového principu – Německojazyčné společenství. V současnosti žije v Belgii přibližně 75 000 Němců.

Cílem této práce je poukázat na kulturní specifika německojazyčné minority, žijící ve východní části Belgie. Zaměříme se na projevy etnicity, konkrétně na její historický původ, kulturní tradici, vztah k německé zemi, a především na používání a vývoj jazyka v daném společenství. Vzhledem k tomu, že je tato skupina v Belgii minoritu, tak práce nabízí i pohled zástupců majority na tuto skupinu a její specifika.

Výzkumná otázka

V čem spočívá etnické uvědomění Němců žijících na území Německojazyčného společenství ve východní Belgii?

Výzkumné podotázky

  1. Jaký mají vztah obyvatelé Německojazyčného společenství k Německu a především německému jazyku?
  2. Jak vnímají Valoni německou minoritu žijící v Německojazyčném společenství? (pohled majority na minoritu)
  3. Jaký pohlíží Němci žijící na území společenství na většinovou společnost v Belgii? (pohled minority na majoritu)
  4. Co si myslí většinová populace v sousedním Německu o Němcích, kteří žijí na území Belgie? (pohled třetí strany)

Literární rešerše

Jedním z autorů, kteří se zabývají etnickým uvědoměním a udržením si své etnické identity u obyvatel Německojazyčného společenství v Belgii je politoložka Lisbeth Hoodge. Ta se v kapitole nazvané Belgium: Hollowing the Center, která je součástí knihy Does Federalism Matter? Political Institutions and the Management of Territorial Cleavages, zaměřuje na vznik samostatného Belgického království, které se od jeho zrodu potýkalo s konfliktem mezi holandsky a francouzsky mluvícím obyvatelstvem. Autorka ve své práci mapuje vývoj tohoto konfliktu založeného na etnické příslušnosti, který vyústil ve vznik federace, která funguje v Belgii dodnes. Zmiňuje se zde o příčinách vzniku federace spojenou s reformou ústavy z roku 1993, na základě které vznikají na území Belgie tři společenství, která jsou rozdělena dle kulturních a jazykových specifik. Jedním z těchto společenství je Německojazyčné společenství, které se od ostatních společenstev liší svou velikostí a je zde minoritou. Dále uvádí, že díky tomu, že Německojazyčné společenství je samostatnou správní jednotkou, která má v rukou vlastní výkonnou moc, je schopna si udržet svou etnickou identitu. 1)

Na specifické postavení německého jazyka na území Belgie se ve svém příspěvku do knihy Languages in Contact and Conflict: Contrasting Experiences in the Netherlands and Belgium zaměřil autor Ludo Beheydt, který vidí místní dialekt němčiny jako výrazný projev svébytnosti obyvatel Německojazyčného společenství. Beheydt píše, že němčina, užívaná v Německojazyčném společenství, vychází po gramatické stránce ze spisovné němčiny, ale díky styku mluvčích s francouzským a holandským jazykem dostala specifický ráz, čímž se od němčiny odlišuje a je typická pro obyvatele tohoto společenství. Autor dále označuje Němce na území Belgie za minoritu s nejvíce chráněným jazykem, a to díky tomu, že jazyková autonomie je ukotvena v belgické ústavě. 2)

Docent z kalifornské university v Berkeley Jeroen Dewulf se ve svém článku O liebes land, o Belgiens erde: The development of the German-speaking community in Belgium reflected in the light of the flemish struggle for autonomy snaží vyvrátit mylný předpoklad o Belgii jako bilingvní zemi, kde úředními jazyky jsou pouze francouzština a nizozemština, a připomíná němčinu jako třetí úřední jazyk země. Autor dále zmiňuje kulturní autonomii, kterou Německojazyčné společenství získalo v roce 1970 a označuje německy mluvící menšinu čítající přibližně 75 tisíc lidí za jednu z nejlépe chráněných v celé Evropě. Upozorňuje na fakt, že tato autonomie jde ruku v ruce s vlámskou emancipací a definitivně tak mění koncept Belgie jako jednotného státu, který je založen na sdílení vzájemných hodnot, na zemi autonomních komunit s vlastními jazykovými principy. 3)

K jazyku užívanému na území Německojazyčného společenství, se konkrétněji vyjádřuje Leonhard Schifflers ve svém článku 75 Years of Education in the German-Speaking Areas of Eastern Belgium. Popisuje historický vývoj jazyka od období mezi dvěma světovými válkami až do devadesátých let. Konkrétně vysvětluje postavení německého jazyka na pozadí politické situace v následujících desetiletích. Zaměřuje se na změny ve školství a popisuje postupné získávání autonomie Německojazyčného společenství v oblasti školství, spolu s rozvojem demokracie v celém vzdělávacím systému. Velkou část článku autor věnuje vzájemným vztahům německého a francouzského jazyka a jejich provázanosti a rozložení ve vzdělávacích systémech na mateřských, základních a středních školách. Popisuje možnosti studia v německém a francouzském jazyce také na vyšších vzdělávacích institucích a univerzitách. Od 90. let je Německojazyčné společenství rovnocennou součástí federativního státu Belgie a obyvatelé tohoto regionu jsou konečně hrdými Belgičany. Podle autora dávají světu znát, že Belgie není pouze dvoujazyčná a chrání si svou kulturní a jazykovou autonomii.4)

Metodologie

Existují dva základní proudy empirického výzkumu, jehož cílem je zisk a zpracování dat. Tyto dva proudy jsou kvantitativní a kvalitativní metody, jejichž podmnožinou jsou další metody sběru dat, které se dále mohou odlišovat technikou provedení získání informací.

Kvantitativní metody sestávají především ze studia dokumentů, z dotazníků s uzavřenými otázkami a statistických údajů. Výhodou těchto metod je možnost zisku velkého množství dat, která však bývají často povrchová (především u dotazníku) a neumožní nahlédnout tzv. pod pokličku dané problematiky.

Naopak kvalitativní metody umožňují zajít více do hloubky a získat informace, které nejsou na základě kvantitativního výzkumu zřejmé. Jednou z nejpoužívanějších metod je rozhovor, který může být proveden několika technikami (např. osobní, telefonní, přes sociální sítě). Existuje více druhů rozhovorů, ale nejvýhodnější z hlediska hustoty získaných dat je rozhovor neřízený. Respondent má volnost v odpovídání a tazatelem je pouze usměrňován, pokud se odchyluje od předmětu zkoumání. Je však vhodné, aby měl rozhovor předem připravenou strukturu, která zajistí, aby dotazování směřovalo tam, kam chceme. Nevýhodou kvalitativních metod je časová náročnost a možnost zkreslení informací, které respondent poskytne.

Pro účely co nejkvalitnějšího zpracování byla data pro práci získávána kvalitativními i kvantitativními metodami.

Výzkumná část práce se bude opírat o studium dokumentů a odborných článků. Práce je kromě těchto zdrojů informací doplněna statistickými údaji, které společně s předchozími technikami (jedná se především o studium dokumentů a odborných článků týkající se tématu Němci v Belgii) tvoří pozadí zkoumané problematiky, ze kterého vychází vlastní kvalitativní výzkum. Pro zpracování vlastního výzkumu byla zvolena metoda řízeného osobního rozhovoru a dotazník s otevřenými otázkami. Metoda zisku dat prostřednictvím dotazníku byla využila především díky faktu, že nemáme možnost navštívit respondenta přímo v místě zkoumání, tedy Belgii.

Průběh výzkumu

Jak již bylo výše zmíněno, tak vlastní výzkum vycházel z dat, která byla získána prostřednictvím osobního rozhovoru (s respondentkou Ann, která žije několik let v České republice) a dotazníky, které byli využity pro komunikaci s ostatními respondenty. Vlastní výzkum vyžadoval použití třech druhů dotazníků, které se lišily obsahem otázek, kvůli tomu aby byl získány odlišné pohledy na zkoumanou problematiku.

Rozhovor

Tato metoda byla zvolena z toho důvodu, že se naskytla možnost osobního kontaktu s osobou, která pochází z Belgie a má znalosti tamních poměrů. Pro tento rozhovor byla zvolena technika osobního polostandardizovaného rozhovoru, jehož otázky se shodovaly s obsahem dotazníku, tyto otázky však byly v průběhu rozhovoru doplněny o další otázky. Hlavní výhodou této metody je přímá interakce s dotazovaným a možnost rozšíření spektra otázek o další, které vyplynou z průběhu rozhovoru. Při použití této metody se nevyskytl žádný problém, který by narušil nebo ohrozil průběh a výsledek rozhovoru.

Dotazník s otevřenými otázkami

Druhou použitou metodou pro vlastní výzkum byl dotazník s otevřenými otázkami. Tyto dotazníky posloužily především pro komunikaci se členy zkoumané minority a ostatními respondenty, které nebylo možné zkontaktovat jiným způsobem. Tato metoda se nakonec ukázala jako náročnější než osobní rozhovor, a to z toho důvodu, že když už se podařilo sehnat respondenta na některé ze sociálních sítí, které byly pro vyhledávání a distribuci dotazníků použity, tak se málokdy jednalo o více než jednorázovou konverzaci. Problém s navázáním kontaktu s respondenty ze zkoumané minority byl kámen úrazu této metody. Nakonec se však podařilo sehnat několik ochotných lidí, kteří potřebné informace poskytli.

Zástupci minority
Jessica, 25 let, Eupenjessica
Thomas, 30 let, Eupenthomas
Zástupci majority
Ann, 24 let, Lovaňann
Stéfanie, 25 let, Bruselstefanie
Zástupce externího pohledu
Bastien, 28 let, Mnichovbastien

Tabulka č. 1 - Přehled respondentů 5)

Je důležité zmínit, že skupina respondentů, kteří byli osloveni pro zodpovězení otázek, netvoří reprezentativní soubor, který by mohl poskytnout ucelený názor, který je jednotný pro celou populaci Německojazyčného společenství. To je zapříčiněno především tím, že počet respondentů není dostatečný, aby reflektoval jaké je etnické uvědomění všech obyvatel tohoto společenství. Dále je potřeba zohlednit, že respondenti oslovení pro tuto práci jsou všichni mladí lidé ve věku do třiceti let a jejich názor na problematiku se může výrazně lišit od mínění starších zástupců populace. Důvodem proč byli vybráni právě tito respondenti je, že na sociální síti couchsurfing.com, která byla hlavním místem, kde byli respondenti vyhledáváni, je nejpočetněji zastoupena právě věková skupina 18 až 29 let, do které se řadí i většina z našich respondentů (tato skupina tvoří 60% všech uživatelů sítě couchsurfing.com). Proto bylo snazší získat kontakt právě s těmito lidmi a je také důležité faktor věku zohlednit při zpracování práce a zhodnocení výsledků vlastního výzkumu.

Výzkumná část

Německojazyčné společenství

Německojazyčné společenství v Belgii je politický nezávislý subjekt. Je to v podstatě malý stát v rámci belgického federálního systému, který je právně uznaný ve druhém článku Ústavy. Toto společenství má kolem 75 000 obyvatel a rozloha se pohybuje okolo 854 km². Pomyslnou čarou ho můžeme rozdělit na dva kantony, okresy: na severu okres Eupen a na jihu St. Vith. Celkově má společenství 9 menších obcí. Hlavním městem celého společenství je Eupen. 6)

Obrázek 1: Vlajka Německojazyčného společenství 7)

Eupen

Oblast Eupen je situovaná na severu u německých a holandských hranic. Tato oblast zahrnuje obce Eupen, Kelmis, Lontzen a Raeren. A přestože je menší, tak oproti St. Vith je velmi hustě osídlena. Hlavním a zároveň největším městem této oblasti je Eupen, který má přibližně 18 000 obyvatel. Eupen je také sídlem parlamentu a vlády Německojazyčného společenství.

Parlament je legislativní orgán, který se skládá z 25 přímo volených zástupců, volených na pět let. Právní předpisy vydává formou vyhlášek a jsou právě závazné v německy mluvící oblasti. Vláda je volena zástupci parlamentu a volí se 4 ministři, ministr – prezident, ministr školství, ministr kultury a ministr pro rodinu a sociální služby. 8)

Obrázek 2: Město Eupen 9)

St. Vith

V oblasti belgického Eiffel leží druhý okres. St. Vith se rozkládá podél hranic s Lucemburskem a Německem. Zde jsou obce St. Vith, Amel, Bullingen, Burg-Reuland a Butgenbach. Počet obyvatel se pohybuje kolem 9 000. 10)

Obrázek 2: Město St. Vith 11)

Historie

Do 18. století spadalo území dnešního Německojazyčného společenství pod správu Habsburských rodů. Od roku 1814 patřily regiony Malmedy, Eupen a St. Vith k Prusku. Dnes však Malmedy do Německojazyčného společenství nepatří. Historický vývoj oblasti, kde žije německojazyčné obyvatelstvo, byl nejvíce ovlivněn první a druhou světovou válkou. Kvůli připojení k Prusku v 19. století, obyvatelé této oblasti bojovali během první světové války na německé straně. Po porážce Německa si Belgie nárokovala navrácení území, a proto byly oblasti Kelmis, Eupen a Malmedy na základě Versailleské smlouvy připojeny k Belgii. Tyto oblasti byly pak označovány jako znovuzačleněné území Belgie nebo také „vykoupené regiony“.

Po těchto událostech obyvatelstvo území mohlo vyjádřit svůj názor v konaném referendu. Podle všeho byl na obyvatelé vyvíjen značný tlak, aby hlasovali ve prospěch setrvání ve federaci s Belgií. V této době byl dominantní postavou generál Herman von Baltia, který jako vůdce belgické armády využíval svůj vliv a vyhrožoval obyvatelstvu vyhoštěním do Německa, pokud nebudou hlasovat ve prospěch Belgie. Poté následovalo několik let přechodného režimu, kdy se region zmítal v konfliktech, zda se přiklonit na belgickou stranu či ne.

Obrázek 3: Přičlenění německého území k Belgii v roce 1919 12)

Ve 20. letech vedlo Německo s Belgií značná jednání, během kterých mělo dojít k odkoupení oblasti Německem. Záměrem Belgie bylo zlepšit svoji finanční situaci po první světové válce. Francouzská vláda však vstoupila do těchto jednání a vše ukončila.

Další změny přišly se začátkem roku 1940. Východní regiony, doposud součást Belgie, byly připojeny během druhé světové války k Německu. V této době to většina obyvatel přijala pozitivně, jelikož se národnostně cítili spíše Němci. Avšak názory nebyly jednoznačné. Jednotlivá města a vesnice nahlíželi na připojení odlišně. Někde německé vojáky vítali, jinde se jim pozitivního přijetí nedostalo. Připojení k Německu znamenalo brannou povinnost pro místní obyvatele. Z povolaných vojáků přežila bezmála polovina a také bitva v Ardenách se oblasti negativně dotkla. Proto se po porážce Německa a osvobození regionů málokdo z místních nadále přikláněl na německou stranu. Zvedla se vlna „očišťování“ od všeho, co souviselo s Německem a německá kultura byla značně upozaďována.

V poválečném období se Belgie formovala do federace a v pohraniční oblasti získávaly vliv belgické a valonské federální regionální úřady. Německo dále ztrácelo vliv a dokonce zde byly snahy o vypuštění německého jazyka z veřejného života. V 50. letech se však začaly ozývat hlasy pro německý jazyk a kulturu, kvůli zachování autentické identity a tradic.

Po formování federace je od roku 1973 platné rozdělení na čtyři jazykové oblasti – Vlámská oblast, Valonská (Frankofonní) oblast, Region Brusel a Německojazyčné společenství. Posledně jmenévané patří do Valonské oblasti, ale má své postavení oficiální správní jednotky. Toto společenství má rozsáhlou autonomii a bývá označováno jako nejstřeženější autonomní minorita v Evropě. Kulturní a jazykovou složku mají přímo zařazenou v belgické ústavě. Jejich vliv je značný, avšak mohli bychom to označovat za jakousi iluzi, protože i přes svoji správu stále spadají pod Valonskou vládu. 13)

Vývoj počtu obyvatel

Tabulka č. 2 - Vývoj počtu obyvatel v Německojazyčném společenství 14)

Vývoj počtu obyvatel Německojazyčného společenství od roku 1925 do 2005. V grafu je vynechané období mezi lety 1940 a 1944, kdy byly východní kantony přičleněny k Německu.

Graf č. 1 - Vývoj počtu obyvatel 15)

Pokles v počtu obyvatel mezi lety 1948 a 1962 je způsoben tím, že na základě rozdělení Belgie na jazykové regiony na počátku 60. let se mezi kantony Německojazyčného společenství neřadí Malmedy.

Tabulka č. 3 - Vývoj počtu obyvatel v jednotlivých kantonech Německojazyčného společenství 16) 17)

Autonomie a postavení Němců v Belgické společnosti

Jednou z hlavních oblastí probíranou s respondenty byl názor na autonomii německé minority v Belgii. Podle většiny z nich je Německojazyčné společenství a jeho občané velmi autonomní, ale zároveň se na něj v rámci Belgie nikdo příliš neohlíží. Obyvatelé Německojazyčného společenství tvoří méně než jednu setinu obyvatel celé země a proto se jimi belgická vláda specielně nezabírá, přestože je odlišná tak podstatnou věcí, jakou je jazyk.

To potvrzuje i příklad, který Jessica z Eupenu uvádí jako odpověď na jednu z otázek týkající se postavení její minority v Belgii: „Probíhala zde anketa pro belgické politiky. Byli požádáni, aby vyjmenovali alespoň 3 země, ve kterých je němčina úředním jazykem. Většina z nich ani neuvedla svou vlastní zemi! Obzvláště francouzsky mluvící Belgičané snad ani nevědí, že existujeme… Často na nás zapomínají.“

Dalším z našich respondentů je Thomas. Německy mluvící Belgičan, který ale žije už dva roky v Německu. Thomas tedy může porovnat pohledy Němců, Belgičanů a Belgičanů v Německojazyčném společenství.

Thomas: „Směšné je, že většina německy mluvících Belgičanů je na svou malou část země velmi hrdá a na svého velkého německého bratra se dívá s jakousi nedůvěrou. Možná je to proto, že jejich chování může být trochu víc „latinské“, ovlivněné Valonskou částí Belgie.“

Respondentka z řad zástupců minority, Jessica, mluví o tom, že autonomie německé minority v Belgii je stejná, jako všech ostatních Belgičanů. Jedním dechem však dodává: „Existence Německojazyčného společenství je pro mě důležitá, ale… Tvoříme méně než 1% belgického obyvatelstva, takže nevím, jestli jsme důležití i pro ostatní Belgičany.“

Obě respondentky zastupující pohled majority na minoritu se shodují, že o Němcích v Belgii toho moc neví. Zmiňují fakt, že v pokaždé když přijde řeč na vnitřní záležitosti ohledně Belgie, tak se převážně hovoří pouze o Vlámsku a Valonsku. Obě také zastávají názor, že berou Němce jako součást Belgie, ale povědomí, o tom kdo vlastně jsou a co je jejich charakteristickými rysy, není příliš rozšířené.

Ann: „Abych byla upřímná, tak toho o Němcích v Belgii nevím mnoho, jelikož se veškeré dění točí především okolo Vlámů a Valonů, to je ale podle mě škoda, protože Němci jsou součástí naší země.“

V otázce o tom, jak se Němci do Belgie dostali v takovém množství, si obě respondentky zastupující pohled majority na minoritu (Ann a Stéfanie) uvědomují, že území východních kantonů získala Belgie po 1. Světové válce jako forma reparace. Dále se shodují, že velká část belgické populace toho o obyvatelstvu Německojazyčného společenství moc neví. To může být i díky tomu, že podle nich tato komunita působí celkem uzavřeně. To je spojené i s tím, že mají vysokou míru autonomie a o svých interních záležitostech si rozhodují sami prostřednictvím místní výkonné moci.

Ann: ,,Německojazyčné společenství je velmi autonomní. Mají zde svůj parlament, ve školách a správě se používá Němčina a mají svůj životní styl. Myslím, že je škoda, že se o sobě nedávají víc vědět, protože nevíme, co se tam vlastně děje.“

Stéfanie: „Tahle část Belgie je velmi autonomní, v Bruselu o nich vůbec není slyšet. Pokaždé když o nich mluvíme, tak jako o Německé společnosti, to podle mě značí to, jak jsou vzdáleni společnosti naší. Třeba já neznám žádného Němce z této oblasti.“

V odpovědích na otázku, jakým způsobem vnímají Němce ze společenství, se obě respondentky názorově rozchází.

Ann: „Pro mě jsou to prostě Belgičané, kteří mluví Německy. Nevnímám je jako nějakou odlišnou skupinu.“

Stéfanie: „Dle mého názoru je považuju spíše za Němce, ale nemám problém s tím, že žijí v Belgii, protože tím nikomu neškodí.“

Respondent zastupující externí pohled na minoritu - rodilý Němec žijící na území Německa, Německo jazyčné společenství zná a vyjadřuje se zejména k jazykové stránce věci. Obyvatelé tohoto regionu Bastien nepovažuje za Němce a to především z toho důvodu, že nežijí na německém území. Připodobňuje celou situaci k obyvatelům některých regionů v severní Itálii.

Kultura

Většina obyvatel Německojazyčného společenství se hlásí k římskokatolické církvi, ale najdeme zde i malé protestantské komunity.

Východní Belgie je často popisována jako kulturní tavící kotlík. Střetávají se zde prvky kultury hned několika zemí – Valonska, Německa, Lucemburska, Flander a Holandska.Typické je pro Německojazyčné společenství živé prostředí klubů a sdružení. Každá vesnice má svůj orchestr, dechovou kapelu, sbory, divadelní klub a taneční skupiny. Jedná se o prvky místní kultury a jsou často překvapivě vysoké kvality. Další spolky a sdružení uchovávají tradiční obřady a zvyky. Většina z nich jsou věnovány oslavám karnevalu, různým průvodům a festivalům, které jsou v těchto oblastech velice časté a oblíbené. Právě nejrůznější průvody a festivaly jsou nejtypičtějším kulturním prvkem Německojazyčného společenství v Belgii.

V Belgii nalezneme i německojazyčná média. Nejznámější německé rádio se nazývá BelgischeRadfunk a denní tisk Grenz Echo. Najdeme zde ale i spoustu dalších menších místních televizních a rozhlasových stanic.

Německojazyčné společenství má v Belgii i svůj státní svátek. Platí pouze v německé části a slaví se 15. listopadu. V tento den jsou všechny veřejné instituce a úřady zavřené a na všech veřejných budovách je zároveň vyvěšená vlajka Německojazyčného společenství. 18)

Co se týče respondentů, ti z řad minority (Jessica a Thomas) se shodují na tom, že jejich kultura je stejná jako ta belgická. Stejné zvyky a tradice, stejné svátky. Největším kulturním rozdílem je tedy opět již tolikrát zmiňovaný jazyk.

Jessica: „Všichni jsme Belgičani. Možná jinak mluvíme, ale to neznamená, že máme jiné tradice a jinak slavíme svátky.“

Na téma kultury se externí respondent, Bastian, vyjadřuje podobně jako k autonomii minority. Podle něj mají svoji vlastní specifickou náturu, své zvyky a tradice. Jejich kultura je samozřejmě velmi ovlivněna tou německou, ale pokud žijí na území Belgie a spadají pod belgickou vládu, jsou pro něj obyvatelé tohoto regionu Belgičané. Mají své vlastní společenství a stojí si podle Bastiena za svojí vlastní identitou.

Bastien: „Myslím si, že z historického hlediska jsou zcela jistě velmi ovlivněni německou kulturou. Ale od té doby, co zformovali své vlastní Německojazyčné společenství, mohou dále budovat svoji vlastní autentickou kulturu, tradice a dialekt. Samozřejmě, že jsou ovlivněni Němci, ale to, že mluví stejným jazykem jako je v Německu, z nich nedělá Němce.“

Jazyk

Belgie je typická tím, že se na jejím území hovoří třemi úředními jazyky. Tato jazyková specifičnost vychází z toho, že Belgie je rozdělena na tři kulturní a jazyková společenství. Nejvíce zastoupená je zde nizozemština, která se používá především ve Vlámské části. Ta se z geografického hlediska nachází v severní části země. Celkový počet nizozemsky mluvící populace v Belgii dosahuje kolem 60%. Druhým velmi rozšířeným jazykem je francouzština, která je typická pro Valony, kteří žijí v jižní části Belgie. Počet mluvčích tohoto jazyka na území Belgie se uvádí kolem 40%. Třetím úředním jazykem je němčina, která je typická pro oblast Německojazyčného společenství. Němčina má však oproti francouzštině a nizozemštině výrazně nižší zastoupení, jelikož se jedná o jazyk, který je spojen pouze s obyvatelstvem tohoto společenství. Němčina však je i přes svůj nízký počet mluvčích, který se pohybuje pod hranicí jednoho procenta, velmi důležitá, jelikož je používána v administrativě, státní správě a soudnictví na území Německojazyčného společenství. Fakt, že němčina je typická pouze pro oblast Německojazyčného společenství, dokazují i výpovědi respondentek, které zastupují externí pohled na minoritu. Obě se shodují na tom, že je to právě jazyk, který tuto minoritu odlišuje nejvíce od belgické majority. Stéfanie dokonce hodnotí němčinu jako nevýznamnou v rámci Belgie. 19)

Ann: „Němčina se používá v podstatě jenom tam. Jinak je to spíš jako cizí jazyk, já jsem se ho musela učit na střední škole, ale není tomu tak ve všech školách. Hlavní výhodou učení se němčiny vidím v tom, že to pak může pomoct u pracovního pohovoru nebo v uplatnění na trhu práce, protože se používá ve spoustě firem.“

Stéfanie: „Specifickým znakem této skupiny je němčina. Ta se ale jinde moc nepoužívá, lidé umí pár slov, ale němčinu běžně na ulici neuslyšíš. Podle mě by nemusela být oficiálním jazykem. Mluvíme tady hlavně francouzsky a vlámsky a myslím, že dva jazyky jsou dost. Navíc se v Belgii taky hodně používá angličtina.“

Zajímavé je, že postavení němčiny jako druhořadého jazyka si uvědomují i sami obyvatelé Německojazyčného společenství. To lze doložit tím, že Jessica, která žije v Eupenu, poukazuje na to, že i přes to, že je němčina belgickým úředním jazykem, tak je upozaďována francouzštinou a nizozemštinou a mimo území této německé komunity se s němčinou těžko setkáme.

Jessica: „My, německy mluvící Belgičané, se učíme od 6 let francouzsky a v 15 letech přidáváme další jazyk. Všichni jsme tedy minimálně bilingviní, to je pro nás svým způsobem typické. S němčinou se ve zbytku země bohužel nesetkám. Je smutné, že například ve Verviers, městečku položeném asi 20 km od Eupenu, nerozumí německy nikdo ani slovo. Občas se ve své zemi cítím jako cizinka a připadá mi, že zbytek Belgie chce, aby německý jazyk úplně vymizel. To hlavně proto, že nizozemštinu a francouzštinu potřebuji všude, při nakupování, ve škole nebo veškerém papírování. I všechny veřejné služby jsou poskytovány jen ve francouzštině a nizozemštině. Pouze s němčinou bych tu bohužel nedokázala zařídit nic.“

Závěr

Hlavním cílem této práce bylo zjistit, v čem spočívá etnické uvědomění Němců žijících na území Německojazyčného společenství ve východní Belgii a dát odpověď na příslušné podotázky. Práce je zaměřena zejména na problematiku používání německého jazyka na území Belgie, kulturu dané minority a jejich autonomii v rámci oblasti.

Němci v Belgii možná nejsou největší minoritou, ale jelikož mají vlastní území i vládu, jsou určitě minoritou velmi důležitou. Důkazem toho je, že i když německy mluví pouhé jedno procento obyvatel země, je němčina jedním ze tří úředních jazyků. Respondenti z Německojazyčného společenství ale říkají, že přestože němčina je úřední jazyk, nemohou ji vlastně při žádných oficiálních příležitostech využít. Mladí německy mluvící Belgičané jsou všichni bilingvní, již od 6 let se učí druhý jazyk, protože bez druhého jazyka by se v zemi nedomluvili.

Pro výzkumnou část práce se podařilo získat respondenty ze všech tří možných oblastí, tedy členy dané minority, zástupce majority a také externí pohled Němce. V celkovém shrnutí byly jejich názory dost podobné. Němci v Belgii jsou podle všech našich respondentů klasičtí Belgičané se stejnými zvyklostmi a tradicemi. Od Valonů a Vlámů je odlišuje vlastně jen jazyk, a jak sami říkají, jsou více svobodomyslní a otevřeni novým a nevšedním věcem. Podle jednoho z respondentů je pohled obyvatel Německojazyčného společenství na Německo nedůvěřivý.

Pohled Belgičanů z Valonska a Vlámska na Německojazyčné společenství je neutrální. Podle výsledku výzkumu mu nevěnují prakticky žádnou větší pozornost. Jediné, co je odlišuje, je jazyk, ale jelikož všichni občané společenství ovládají druhý jazyk, nizozemštinu nebo francouzštinu, je tato odlišnost zanedbatelná.

To samé platí i u zpětného pohledu. Jelikož se občané Německojazyčného společenství považují většinou spíše za Belgičany než Němce, nepociťují mezi sebou a Belgičany žádné zásadní rozdíly.

Při vytváření autonomie Německojazyčného společenství hrál velmi důležitou roli jazyk. Německý jazyk spojoval Německojazyčné společenství se sousedními Němci, ale s těmi je zase zásadně odlišovala státní příslušnost. Proto ze strany Němců nemohou být občané Německojazyčného společenství v Belgii ani trochu považováni za Němce. Jsou to Belgičané, kteří pouze ovládají německý jazyk.

Seznam použitých zdrojů

BELGIENS, Ministerium der Deutschsprachigen Gemeinschaft. Demografiemonitor 2008 der Deutschsprachigen Gemeinschaft Belgiens.Schriftenreihe des Ministeriums der Deutschsprachigen Gemeinschaft Belgiens, 2009, 5

BEHEYDT, Ludo, Hellen KELLY a Sue BEHEYDT. Languages in Contact and Conflict: Contrasting Experiences in the Netherlands and Belgium: The linguistic situation in the new Belgium. Multilingual Matters, 1995, s. 48-62.

crwflags.com [online]. [cit. 2014-04-28], dostupné na: http://www.crwflags.com/fotw/images/b/be)de.gif

DEWULF Jeroen. O liebes land, o Belgiens erde: The development of the German-speaking community in Belgium reflected in the light of the flemish struggle for autonomy. German Studies Review. 2009, č. 32, Vyd. 1, str. 65-81. Z databáze Scopus dostupná ze stránek infozdroje.czu.cz

Ecodata, FÖD Wirtschaft, KMU, Mittelstand und Energie 2008/ Bearbeitung: WSR

Euromosaic - German in Belgium [online]. [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.uoc.edu/euromosaic/web/document/alemany/an/i1/i1.html#2

HOODGE, Lisbeth. Does Federalism Matter? Political Institutions and the Management of Territorial Cleavages: Belgium: Hollowing the Center. Baltimore: John Hopkins Press, 2004, s. 55-92.

SCHIFFLERS, Leonhard. 75 Years of Education in the German-Speaking Areas of Eastern Belgium. European Education. 1994, č. 26, Vyd. 3, str. 36-50. Z databáze EBSCO dostupná ze stránek infozdroje.czu.cz

St.Vith.be: Überblick. [online]. [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.st.vith.be/index_english.htm

STATISTICS BELGIUM. Chiffres population 1990-2011: Population résidente de droit au 1er janvier 1990 - 2011 [online]. 15.3.2012 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://statbel.fgov.be/fr/modules/publications/statistiques/population/population_-_chiffres_population_1990-2010.jsp. Vlastní zpracování

STATISTICS BELGIUM. Le recensement de la population et des logements au 1er mars 1981: Monographie 1981 N° 1 - Age, sexe, état civil, nationalité et ménages- Recensement général de la population et des logements [online]. 1981 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z:http://statbel.fgov.be/fr/statistiques/chiffres/population/recensement/1981/. Vlastní zpracování

The German-speaking Community. [online]. [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.dg.be/en/desktopdefault.aspx/tabid-2788/5431_read-34851/

The German-speaking Community. [online]. [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.dg.be/en/desktopdefault.aspx/tabid-2827/5341_read-34672/

The German-speaking Community. [online]. [cit. 2014-04-28]. Dostupné z:http://www.dglive.be/en/desktopdefault.aspx/tabid-1396/

wikimedia.org [online]. [cit. 2014-04-28], dostupné na: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c7/Eupen_Li%C3%A8ge_Belgium_Map.png

wikimedia.org [online]. [cit. 2014-04-28], dostupné na: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/dd/Belgieluik.png

WOLFF, Stephan. German Minorities in Europe: Ethnic Identity and Cultural Belonging. Berghahn Books, 2004, ISBN 1-57181-723-7 hardback

1) HOODGE, Lisbeth. Does Federalism Matter? Political Institutions and the Management of Territorial Cleavages: Belgium: Hollowing the Center. Baltimore: John Hopkins Press, 2004, s. 55-92.
2) BEHEYDT, Ludo, Hellen KELLY a Sue BEHEYDT. Languages in Contact and Conflict: Contrasting Experiences in the Netherlands and Belgium: The linguistic situation in the new Belgium. Multilingual Matters, 1995, s. 48-62.
3) DEWULF Jeroen. O liebes land, o Belgiens erde: The development of the German-speaking community in Belgium reflected in the light of the flemish struggle for autonomy. German Studies Review. 2009, č. 32, Vyd. 1, str. 65-81. Z databáze Scopus dostupná ze stránek infozdroje.czu.cz
4) SCHIFFLERS, Leonhard. 75 Years of Education in the German-Speaking Areas of Eastern Belgium. European Education. 1994, č. 26, Vyd. 3, str. 36-50. Z databáze EBSCO dostupná ze stránek infozdroje.czu.cz
5) Vlastní zpracování
6) The German-speaking Community. [online]. [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.dg.be/en/desktopdefault.aspx/tabid-2788/5431_read-34851/
7) Vlajka Německojazyčného společenství [online]. [cit. 28.5. 2014]. Dostupný z: http://www.crwflags.com/fotw/images/b/be)de.gif
8) The German-speaking Community. [online]. [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.dg.be/en/desktopdefault.aspx/tabid-2827/5341_read-34672//
9) Eupen - hlavní město Německojazyčného společneství [online]. [cit. 28.5. 2014]. Dostupný z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c7/Eupen_Li%C3%A8ge_Belgium_Map.png
10) St.Vith.be: Überblick. [online]. [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.st.vith.be/index_english.htm
11) Město St. Vith [online]. [cit. 28.5. 2014]. Dostupný z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/dd/Belgieluik.png
12) Mapa Německa v letech 1918 - 1945 [online]. [cit. 6.6. 2014]. Dostupný z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/60/Germanborders.svg/730px-Germanborders.svg.png
13) WOLFF, Stephan. German Minorities in Europe: Ethnic Identity and Cultural Belonging. Berghahn Books, 2004, ISBN 1-57181-723-7 hardback
14) Ecodata, FÖD Wirtschaft, KMU, Mittelstand und Energie 2008/ Bearbeitung: WSR
15) BELGIENS, Ministerium der Deutschsprachigen Gemeinschaft. Demografiemonitor 2008 der Deutschsprachigen Gemeinschaft Belgiens.Schriftenreihe des Ministeriums der Deutschsprachigen Gemeinschaft Belgiens, 2009, 5
16) STATISTICS BELGIUM. Chiffres population 1990-2011: Population résidente de droit au 1er janvier 1990 - 2011 [online]. 15.3.2012 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z:http://statbel.fgov.be/fr/modules/publications/statistiques/population/population_-_chiffres_population_1990-2010.jsp
17) STATISTICS BELGIUM. Le recensement de la population et des logements au 1er mars 1981: Monographie 1981 N° 1 - Age, sexe, état civil, nationalité et ménages- Recensement général de la population et des logements [online]. 1981 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z:http://statbel.fgov.be/fr/statistiques/chiffres/population/recensement/1981/
18) Euromosaic - German in Belgium [online]. [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.uoc.edu/euromosaic/web/document/alemany/an/i1/i1.html#2
19) The German-speaking Community. [online]. [cit. 2014-04-28]. Dostupné z:http://www.dglive.be/en/desktopdefault.aspx/tabid-1396/