obrzek domeku-home


Výzkumný deník- Walserové

22. 6. 2015 - den 1.

Den, na který jsme se v poslední době všechny velice těšily. Odbila 10. hodina ranní a náš výzkumný tým se vydává čelem za dobrodružstvím. Náš cíl je jasný: najít walserskou komunitu a podívat se pod pokličku tomu, jak žili a žijí dodnes. Doufáme tedy, že nějaké najdeme. K večerním hodinám jsme konečně na místě. Přespáváme u hostitelky ve švýcarském městečku Gams, které leží přibližně 25 km od Triesenbergu, kde se má náchazet naprostá většina Walserů. Už při večeři se ptáme, zda-li nezná někoho z této komunity, popř. jestli zná někoho, kdo by nám zezačátku mohl pomoci. O nikom však neví, a tak se musíme vydat na vlastní pěst.

23. 6. 2015 - den 2.

Dopoledne vyrážíme do centra Lichtenštejnska, přesněji do Vaduzu, kde se začínáme ptát lidí, jestli neznají někoho z námi zkoumaného etnika. Velice nás překvapilo, že téměř většina o nich nic neví, název jim ani nic neříká. Dokonce i pracovníci muzeí nemají žádné informace, které by nám mohly pomoci. Výjimkou byla jedna paní, která nás obratem nasměrovala do Triesenbergu. Odpoledne se na nás usmálo obrovské štěstí. Po návštěvě walserského muzea, které jsme prošly a následně shlédly hodinový dokument, jsme naším badáním a zájmem zaujaly pracovnici muzea, která nás po exkurzi zavedla na radnici, kde nám domluvila osobní schůzku s Josefem Eberlem. Tento pán je president walserského spolku a autorem mnoha známých knih. Byl velice sympatický a udělal s námi rozhovor. Odpověděl na všechny otázky a dále nám doporučil návštěvu vesnice Juf - nejvýše položené (obyvatelné) vesnice v Evropě. Ta je známá nejenom svou polohou v horách ale i walsery. Po rozhovoru s Josefem Eberlem jsme našly další 3 walsery, kteří byli taktéž ochotni udělat s námi rozhovor. Někteří byli dost výřeční, od jiných jsme musely odpovědi spíše tahat, ale na 1. den máme více materiálu, než jsme čekaly.

24. 6. 2015 - den 3.

Vyrážíme do Jufu. Cesta je dlouhá zhruba 120 km, proto si děláme pauzu ve švýcarském městečku Chur. Je to nádherné malé město, které určitě stojí za návštěvu. Pro nás je zatím ale největší zážitek pozvolné stoupání do nejvyšší vesnice v Evropě. Hory, řeky, lesy a vodopády kolem nás již při cestě tvoří nRtečná panoramata, co bude teprve nahoře? Přijíždíme do Jufu - kouzelná vesnička o šesti rodinách, typické alpské chatičky s malými okny, ze kterých kvetou ohromné červené muškáty. Přesně takhle jsme si walserskou vesničku představovaly. Ihned míříme k malému krámku se suvenýry a od paní obsluhující pokladnu zjišťujeme, jestli neví, s kým bychom mohly pohovořit. Ta se však netváří moc nadšeně, není walserka a ani nikdo z její rodiny. V tu chvíli nastává problém. Venku téměř nikdo není, jen pár lidí, co pracují na své farmě či baráčku. Jdeme tedy do restaurace na kafe, abychom promyslely, co budeme dělat. Vedle nás sedí muž, který umí německy i anglicky. Ptáme se ho, zda-li je odtud. Dozvídáme se, že je to turista, který cestuje po světě, ale o walserech ví! Prozradil nám, že pracuje pro farmaceutickou společnost, tudíž má dosti informací o různých místech na světě. I když nemá přímý kontakt na osobu, co by nám mohla pomoci, snaží se zjistit informace od číšníka, který vypadá tak, že v Jufu již nějaký rok žije. Ten nám prozradil kontakt na Richarda Heinze. Pan Heinz pochazí z vedlejší vesnice Avers Juppa vzdálené od Jufu cca 7 km. Návštěva Jufu nás v našem bádání velice zklamala, jelikož jsme nenašly jedinou osobu, která by nám mohla pomoci a po walserech ani stopy. Neotálely jsme tedy a vyrazily do Juppy. Tato vesnička byla ještě menší než ta předešlá, všeho všudy 4 baráčky a k vidění žádný člověk - pouze jeden farmář! Světe, div se - byl to Robert Heinz. Běhal na své malé farmě, všude kolem něho byly zaparkované traktory a zemědělské stroje. Vyrušily jsme ho od práce, nicméně když jsme se představily a řekly mu, oč nám jde, zahodil hrábě a začal se nám věnovat. Čas s ním byl velice příjemný, byl velice ochotný a dělalo mu radost, že se o jejich komunitu zajímáme. Dozvěděly jsme se spoustu nových a zajímavých věcí, ze kterých budeme rozhodně čerpat. I když byl tento den celkem náročný a moc respondentů jsme nenašly, na druhou stranu jsme zjistily, že Juf, který je tolik spojován s Walsery, s nimi vlastně tolik společného nemá.

25. 6. 2015 - den 4.

Rozhodly jsme se, že se vrátíme do Triesenbergu, do místa, kde víme, že je walserů nejvíce, a tak máme největší šanci sehnat hodně respondentů. Po příjezdu jsme zpozorovaly, že se ve městě vyskytuje mnohem více lidí než posledně, to je pro nás dobrá zpráva. Jelikož jsme chtěly mít co nejpestřejší vzorek, začaly jsme u mladé 15-ti leté dívky, dále pokračovaly u paní s kočárkem, prodavačem v obchodě, no zkrátka u všech, kteří se nám jen mihli před očima. Naše práce se tak začala pomalu rozvíjet a my byly velice šťastné. Na doporučení jedné pracovnice radnice jsme se šly podívat do zdejšího domova důchodců. Tam nás mile přivítaly pečovatelky s tím, že naše vytištěné otázky na papírech můžeme nechat u nich a oni je v době obědů rozdají klientům. Přišly jsme totiž v době, kdy měli klidový režim a odpočívali na svých pokojích, tudíž osobní setkání bohůžel nebylo možné. Druhý den bychom si měly přijít pro výsledky. Budeme tedy doufat v to, aby se nám do rukou dostane alespoň pár vyplněných papírů, i když přímé setkání by bylo samozřejmě vhodnější. Ani jsme se nestačily nadechnout a už bylo odpoledne. Dozvěděly jsme se, že je v Triesenbergu základní škola, ta by pro nás mohla být také odrazovým můstkem. Po přjezdu jsme viděly děti hrající si na hřišti. Vedle nich postávaly učitelky, a proto jsme ihned zamířily k nim. Všeho všudy byly 3, ale na otázky odpovídaly dohromady a jejich odpovědi se shodovaly, tudíž z toho vyšel další obsáhlý rozhovor.

26. 6. 2015 - den 5.

S naším výzkumem jsme zatím spokojené, rozhovorů i informací máme poměrně dost, nicméně jsme ještě neviděly starý walserský dům, jež je takovou atrakcí. Při jeho návštěvě se musíte nejdříve zkontaktovat s ředitelem walserského spolku Josefem Eberlem, který Vám exkurzi potvrdí, a poté musíte složit vstupné, které je poměrně vysoké - 100 eur. Nejdříve jsme byly rozhodnuté, že do domu budeme chtít jít, ale po příjezdu nás pan Eberle překvapil tím, že bude muset naší návštěvu odložit na další den. To nám bohužel nevyhovovalo, jelikož jsme měli naplánovanou návštěvu hlavního města Vaduzu společně s naší hostitelkou Urshulou a dále také přednášku, kterou pořádala v místním kostele. Neváhaly jsme tedy a vydaly se k domu samy. Nafotily jsme několik fotek, nahlédly dovnitř skrz okna a nakonec to bohatě stačilo.

27. 6. 2015 - den 6.

Blíží se konec našeho výzkumu ve Švýcarsku/Lichtenštejsnku. Materiálů ke zpracování máme dle našeho názoru dost. Upřímně si myslíme, že více toho ani letos nezjistíme, jelikož jsme udělaly vše proto, abychom dostaly co nejvíce informací. Příští rok plánujeme zajet do Itálie a pokračovat v našem bádání dál. Doufáme, že budeme alespoň tak uspěšné jako letos a taky v to, že se dostaneme na walserské shromáždění, které se koná každé 4 roky - tedy právě v roce 2016.


Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017