obrzek domeku-home logo-FB


Doporučení k psaní odborného textu → Podrobněji ke kvalitativnímu výzkumu

Podrobněji ke kvalitativnímu výzkumu

Než přistoupíme k samotnému popisu výzkumných metod a technik sběru dat, vysvětleme si jaký rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem.

Kvantitativní versus kvalitativní výzkum – základní vlastnosti

1)

Kvantitativní výzkum je využíván především sociologií. Jelikož se i antropologové dnes pohybují v soudobé postmoderní společnosti, která je vysoce heterogenní, využívají v jistých případech i tento druh výzkumu (z historie sociokulturní antropologie také víme, že ho využívali evolucionisté). Kvantitativní výzkum se opírá o:

  • přírodovědný a pozitivistický pohled na možnost řešení výzkumných otázek
  • hypoteticko-deduktivní paradigma
  • silně strukturovaný sběr dat
  • statistické metody testování hypotéz.

Vzorem kvantitativního přístupu k výzkumu v sociálních vědách jsou metody přírodních věd. Předpokládá, že lidské chování můžeme do jisté míry měřit a předpovídat. Výsledků se dosahuje pomocí statistických postupů. Zkoumá se takové množství jedinců tak, aby jejich výběr byl reprezentativní. Je zde nutná redukce dat – realita je zjednodušena na několik proměnných/vlastností a několik vztahů mezi nimi. Zkoumaná skutečnost se musí vtěsnat do předem připravených schémat, jedná se o studium malého počtu proměnných na mnoha případech.

Klasické charakteristiky uplatňované v kvantitativních výzkumech jsou reliabilita (spolehlivost), reprezentativnost a validita (platnost). Kvantitativní výzkum je založen na testování hypotéz a používá deduktivní formu logiky, přičemž se testují teorie a hypotézy s přihlédnutím ke kauzálním vztahům typu příčina – důsledek. Koncepty, proměnné a hypotézy se vybírají před začátkem sběru dat a zůstávají pevné po celou dobu zkoumání. Sbírají se jen data, která nutně potřebujeme k testování hypotéz. Cílem zkoumání je vytvoření generalizací, které přispívají k teorii a které dovolují lépe predikovat, vysvětlovat a případně ovládat dané fenomény.

Logika kvantitativního výzkumu je deduktivní

Dedukce
Teorie

Hypotézy

Pozorování

Přijaté/zamítnuté hypotézy

Na začátku je problém existující buď v teorii, nebo v sociální realitě. Tento problém je přeložen do hypotéz. Ty jsou základem pro výběr proměnných. Sebraná data jsou použita pro testování hypotéz a výstupem je soubor přijatých nebo zamítnutých hypotéz.

Nejužívanější techniky sběru dat jsou zcela strukturovaný rozhovor a dotazník.

Porovnání vlastností obou technik:

Strukturovaný rozhovor Dotazník
Velice pracná a nákladná technika sběru dat. Vysoce efektivní technika, která může postihnout veliký počet jedinců při relativně malých nákladech.
Rozhovor je časově velice náročný. Získat informace v rámci určitého časového limitu může být velice nákladné a často i nemožné. Dotazník umožňuje poměrně snadno získat informace od velkého počtu jedinců v poměrně krátkém čase a s poměrně malým nákladem.
Rozhovor vyžaduje spolupráci dosti velkého počtu alespoň částečně vyškolených tazatelů v terénu. Spolupracovníci v terénu jsou nezbytní jen někdy (při použití osobně rozdělovaných a sbíraných dotazníků. Požadavky na jejich zaškolení jsou relativně nízké.
Anonymita výzkumu je pro respondenty málo přesvědčivá. Anonymita je relativně přesvědčivá.
Rozhovor klade menší nároky iniciativu respondenta, pro respondenta je obtížnější vynechat odpovědi na některé otázky. Dotazník klade vysoké nároky na ochotu dotazovaného, je snadné přeskočit otázky nebo neodpovědět.
V rozhovoru je téměř jisté, že dotazovaná osoba je ta, která byla vybrána do vzorku. U dotazníku je možné, že otázky byly zodpovězeny jiným členem rodiny, či, a to nejčastěji, celým rodinným týmem.
Proporce úspěšně dokončených rozhovorů je podstatně vyšší než návratnost dotazníků. Návratnost je velice nízká.

V případě rozhovorů se často spoléhá na to, že lidé chápou pojmy stejně, mají stejné životní zkušenosti, jazykové schopnosti apod., a také že odpovídají skutečně podle svých názorů či svého jednání. Kvantitativními metodami získáme omezené informace o mnoha jedincích – ovšem reprezentativní pro celou populaci. Pomocí těchto metod se snažíme testovat (potvrdit či vyvrátit) hypotézy.

Výhody a nevýhody kvantitativního výzkumu:

Výhody kvantitativního výzkumu Nevýhody kvantitativního výzkumu
Testování a validace teorií.
Lze zobecnit na populaci – zobecnitelnsot výsledků.
Relativně rychlý a přímočarý sběr dat.
Poskytuje přesná a numerická data.
Relativně rychlá analýza dat.
Výsledky jsou relativně nezávislé na výzkumníkovi.
Je užitečný při zkoumání velkých skupin.
Reprezentativnost.
Validita.
Reliabilita
Získaná znalost může být příliš abstraktní a obecná pro přímou aplikaci v místních podmínkách.
Výzkumník je omezen reduktivním způsobem získávání dat.
Výzkumník může opominout fenomény, protože se soustředí pouze na určitou teorii a její testování a ne na rozvoj teorie.
Povrchnost.

Kvalitativní výzkum (jeho logika, metody a techniky sběru dat) jsou v antropologickém bádání upřednostňovány, jelikož nám umožňuje zkoumaný fenomén pochopit více do hloubky. Pro orientaci uveďme jednu z definic kvalitativního výzkumu podle Silvermana (1993):

„Kvalitativní výzkum se snaží interpretovat pohledy subjektů tím, že výzkumník přijímá jejich perspektivu. Využívá se podrobný popis každodenních situací. Jde o porozumění akcím a významům v jejich sociálním kontextu. Dává se přednost otevřeným a nestrukturovaným výzkumným plánům. Neredukuje se počet proměnných ani vztahů mezi nimi (o jejich redukci spolurozhodují zkoumané subjekty). Analýza vychází z velkého množství informací o malém počtu jedinců. Převažuje zájem o reálné celky, interakce mezi aktéry a individuální osudy.“

Kvalitativní metody umožňují problém pochopit, jít více do hloubky. Porozumět podstatě problému, který ještě dobře neznáme, získat více informací o už trochu známém jevu anebo zcela nový náhled na něj. Pomáhají nám pochopit běžný život lidí v přirozených podmínkách – z jejich pohledu, v jejich interpretaci, v jejich jazyce. Poznatky však nelze generalizovat na celou společnost. Mohou vést k formulování nových hypotéz nebo teorií.

Výzkumník bez předpokladů přistupuje k interpretaci většinou narativního materiálu a s předmětem svého výzkumného zájmu zachází přirozeně. Kvalitativní výzkumníci studují jevy ve svých přirozených podmínkách a pokoušejí se jim dát smysl nebo je interpretovat v termínech významů, které jim lidé dávají. Kvalitativní výzkumy jsou kolekcí obrovského empirického materiálu – může jít o texty založené na případové studii, osobní zkušenosti, introspekci, životním příběhu, interview, pozorování, historii, vizuálních a interakčních textech – zachycují každodennost a problematické momenty a významy v životě individua.

Kvalitativní výzkum je procesem dotazování směřující k porozumění. Výzkumník buduje komplexní, holistický obraz, analyzuje slova i rozsáhlejší verbální i neverbální významové jednotky, zachycuje podrobné názory informantů a provádí studii v přirozených podmínkách.

Logika kvalitativních metod:

Indukce
Pozorování

Nalezené pravidelnosti

Předběžné závěry

Teorie

Logika kvalitativního výzkumu je induktivní. Na začátku výzkumného procesu je pozorování, sběr dat. Pak výzkumník pátrá po pravidelnostech existujících v těchto datech, po významu těchto dat, formuluje předběžné závěry a výstupem mohou být nově formulované hypotézy nebo teorie.

V kvalitativním výzkumu se snažíme sebrat všechna data a nalézt struktury, pravidelnosti, které v nich existují. Je to výzkum několika případů a hodně proměnných na rozdíl od kvantitativního výzkumu, který studuje malý počet proměnných na mnoha případech. Cílem pak bude nikoli ověření hypotézy, ale rekonstrukce významu jevu, který je v centru našeho výzkumného zájmu, který však nemůže být zbaven vázanost na subjekt, kontext a časovost.

Základní východiska kvalitativního výzkumu se opírají o to pojmy: příběh, narativní identita, narativní pravda a narativní výzkum. Porozumět jim znamená začít myslet narativně.

Výhody a nevýhody kvalitativního výzkumu:

Výhody Nevýhody
Získává podrobný popis a vhled při zkoumání jedince, skupiny, události, fenoménu.
Zkoumá fenomén v přirozeném prostředí.
Umožňuje studovat procesy.
Umožňuje navrhovat teorie.
Dobře reaguje na místní situace a podmínky.
Hledá lokální příčinné souvislosti.
Dokáže pochopit problém do hloubky.
Komplexnost – představa o tom, že je nemožné separovat dílčí elementy skutečnosti z jejich kontextu.
Získaná znalost nemusí být zobecnitelná na populaci.
Je obtížné testovat hypotézy a teorie.
Analýza dat a jejich sběr jsou často časově náročné.
Výsledky jsou snadněji ovlivněny výzkumníkem a jeho osobními preferencemi.
Vzdáváme se objektivity.
Vzdáváme se jednoduchosti – jako přesvědčení, že lze zkoumané jevy separovat a udržet v konstantní podobě nezávisle na jejich vazbách a interakcích s různými kontexty
Vzdáváme se reprezentativnosti – jako představy o nezbytnosti výzkumu u statisticky významné části populace.
Vzdáváme se validity – jako statistické míry spolehlivosti.

Mezi nejběžnější kvalitativní techniky sběru dat patří zúčastněné pozorování, různé druhy rozhovorů (kromě strukturovaného) a analýza dokumentů (blíže viz samostatná kapitola o metodách a technikách sběru dat).

Kvantitativní a kvalitativní výzkum spolu neboli smíšený výzkum:

Oba způsoby zkoumání mají své výhody a nevýhody, navzájem se mohou velice dobře doplňovat. Lze je využít při stejném výzkumném projektu, pak hovoříme o smíšené výzkumné strategii. Kvalitativní metody mohou doplnit či vysvětlit kvantitativně odvozené závěry; kvantitativní mohou posloužit k ověření závěrů z kvalitativní analýzy. Vědci většinou kladou důraz na jeden z obou typů – na základě svého přesvědčení, ale také podle typu zkoumaného problému – pro některé je jedna z metod vhodnější.

Kvalitativní výzkum nám pomáhá rozumět pozorované realitě. Kvantitativní výzkum testuje validitu tohoto porozumění.

Kvantitativní versus kvalitativní výzkum:

Kvantitativní vědec považuje realitu za „objektivně“ danou, „vně vědce“, existující nezávisle na vědci. Zkoumané vztahy lze měřit objektivně pomocí dotazníků nebo měřících přístrojů. Mnoho kvalitativních výzkumníků naopak bere za rozhodující realitu tu, která je konstruovaná zkoumanými jedinci. Z toho plyne, že existuje mnoho realit v dané situaci: výzkumníka, zkoumaných osob a čtenářů, kteří studii interpretují. Kvalitativní výzkumník musí tyto reality popsat, spoléhá se na vnímání a interpretaci informantů.

U kvantitativního i kvalitativního paradigmatu se tedy liší vztah vědce ke zkoumanému předmětu. V kvantitativním výzkumu má zůstat vědec „nad věcí“. Proto při statistických šetřeních se hodnotí nezkreslenost výběru, provádí se náhodný nebo systematický výběr a udržuje se „objektivnost“ posuzování situace. V kvalitativním výzkumu jsou výzkumníci a sledované osoby ve vzájemné interakci. Tato interakce má formu delšího pobytu v sledované skupině nebo přímo spolupráce. Vědec se snaží zmenšit odstup od lidí na nejmenší možnou míru.

V kvantitativním výzkumu se hodnotový systém vědce nemá uplatnit. Při analýze se používá neosobní přístup, komunikují se fakta jako evidence skutečnosti. Kvalitativní výzkumník uznává, že lidská interakce je podstatně ovlivňována hodnotovými měřítky. Aktivně informuje o svých hodnotách a hodnotách dalších účastníků výzkumu a z toho vyplývajícím systematickém ovlivnění pozorování. Vyjadřování ve zprávě se může dít v první osobě (není tomu však při psaní diplomové práce, tam je nutno zachovat trpný rod!).

Jazyk užitý ve zprávě o kvantitativním výzkumu má být neosobní a formální a musí užívat slova jako vztah, srovnání, populace, měření, testování hypotéz. Koncepty a proměnné jsou dobře definovány pomocí uznávaných definic. Výběr slov v kvalitativním výzkumu zdůrazňuje kvalitativní paradigma. Používá se slov ze slovníku kvalitativního výzkumu jako porozumění, objevit, význam, smysl. Jazyk je osobní, neformální a je často založený na definicích vytvořených během studie.

Kvantitativní metodologie používá deduktivní formu logiky, přičemž se testují teorie a hypotézy s přihlédnutím ke kauzálním vztahům typu příčina – důsledek. Koncepty, proměnné a hypotézy se vybírají před začátkem sběru dat a zůstávají pevné po celou dobu zkoumání. Cílem zkoumání je vytvoření generalizací, které přispívají k teorii a které dovolují lépe predikovat, vysvětlovat a případně ovládat dané fenomény. V kvalitativní metodologii převládá induktivní logika. Kategoriální systémy a teorie se vytvářejí na základě dat získaných od informantů. Nejsou tedy dány a priori. Tato skutečnost zajišťuje, že vzniklé teorie jsou úzce kontextově spojené se zkoumaným fenoménem. Jedině v případě pochybností o správnosti informací se začíná s prověřováním informací informantů a s jejich triangulací pomocí různých zdrojů informací. Kvalitativní výzkum je charakterizován iterativní heuristikou. Znamená to, že existuje průběžná interakce mezi výzkumnou otázkou, daty a použitými metodami. Výzkumný plán se vyvíjí v průběhu výzkumu, nelze ho předem zcela určit.

Kroky kvantitativního a kvalitativního výzkumu:

Kvantitativní výzkum Kvalitativní výzkum
Vstup: Teorie Vstup: Sociální problém
1. Pracovní hypotézy 1. Terénní výzkum, který zahrnuje:
2. Konstrukce vzorku a. sběr dat
3. Sběr dat b. analýza dat
4. Analýza dat c. interpretace dat
5. Výstup: Testované hypotézy, ověřená, zavržená nebo zdokonalená teorie. 2. Výstup: Teorie
1) volně dle DISMAN. M. Jak se vyrábí sociologická zkušenost. Praha: Karolinum, 2002.

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017




obrzek jako obrzek jako