Citace:

Krejčová, Šislerová, Stará, Kochmann PRAVOSLAVÍ [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2008. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/pravoslavna_cirkev

Pravoslaví neboli ortodoxie (z řeckého orthos správný, pravdivý + doxa sláva, názor, učení) dnes tvoří protipól těch podob křesťanství, které známe z naší země a celého západního světa; tedy katolicismu či protestantismu. V průběhu dějin došlo k rozdělení křesťanství na tzv. západní (římské) a východní (pravoslavné). Stalo se tak roku 1054, kdy vyvrcholily rozpory ve věroučném učení a patrně navždy se církev rozdělila. Zakladatel pravoslavné církve je Ježíš Kristus, který je hlavou samotné církve. Církev je zprostředkovatelem mezi bohem a lidmi, ústřední místo v pravoslaví zaujímá sedm křesťanských svátostí. Významná role se připisuje církevním svátkům a postům. Pravoslavná církev je hned po římskokatolické církvi nejvíce rozšířená. Podstata pravoslavné věrouky je shrnuta ve vyznání víry, které roku 325 potvrdil nicejský a v roce 381 cařihradský církevní koncil. Základ učení pravoslaví tvoří bible (písmo svaté) a náboženská tradice, vycházející z uznávání trojjediného boha, stvořitele a vládce světa, posmrtného života a odplaty Ježíše Krista jako vykupitele lidstva zatíženého dědičným hříchem. Pravoslavní vyznávají nezměněný nicejsko-cařihradský symbol víry, přijímají chléb a víno proměněné při sv. Liturgii na Tělo a Krev Páně. Pravoslavná církev není centralizovaná a mocensky řízená jedním člověkem, ale uplatňuje se v ní princip sborovosti, tj. rovnosti jednotlivých autokefálních (samostatných) církví. Místní církve jsou spojeny v jednu církev všeobecnou (řecky: katholickou). Postupně bylo utvořeno 15 autokefálních církví (konstantinopolská, alexandrijská, antiochejská, jeruzalémská, ruská, gruzínská, srbská, rumunská, bulharská, kyperská, řecká, albánská, polská, československá, americká), které jsou vázány jednotným dogmatem a kánony prvních sedmi ekumenických koncilů. Nejvyšším zákonodárným orgánem společným všem pravoslavným církvím na světě je všeobecný sněm, který je i jejich společným pojítkem.

Pravoslaví odmítá řadu katolických dogmat (o původu tzv. třetí božské osoby, svatého Ducha, od boha i syna, o neposkvrněném početí Panny Marie, o očistci) i církevních praktik (celibát pro nižší klérus, prodej odpustků).

K pravoslaví se hlásí především obyvatelé Řecka, Ruska a dalších slovanských zemí. (Bulharsko, Rumunsko, Srbsko, Chorvatsko) dále pak Makedonie,Gruzie,Ukrajina atd. Pravoslavní věřící, původně emigranti, však obývají i mnoho jiných zemí, velké komunity pravoslavných věřících existují např. v USA, Kanadě nebo Austrálii. Největší pravoslavnou církví je ruská pravoslavná církev.

Pravoslavná církev v českých zemích je představována dvěma eparchiemi, Pražskou a Olomoucko-brněnskou. V jejich čele jsou biskupové. V Praze Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Kryštof, arcibiskup pražský a českých zemí je zároveň představitelem Pravoslavné církve v České republice. V Olomouci Jeho Přeosvícenost vladyka Simeon, který duchovně spravuje farnosti na Moravě a ve Slezsku. Obě eparchie řídí volená Metropolitní rada, jejíž předsedou je Jeho Vysokopřeosvícenost arcibiskup Kryštof.

¹⁾

Pravoslavná církev vznikla na základě příslibu Krista Spasitele při Jeho Nanebevstoupení, v den Letnic. Tehdy sestoupil Duch Svatý na apoštoly, shromážděné v jednom domě v Jeruzalémě. A když přišel den Padesátý, byli všichni Apoštolové jednomyslně pospolu. I stal se náhle šum s nebe, jako valícího se větru prudkého, a naplnil všechen dům, kdež byli sedíce; i ukázali se jim rozdělení jazykové, jako oheň, a posadil se na každém z nich. I naplněni jsou všichni Duchem svatým a počali mluviti jinými jazyky, jakž Duch dával jim vymlouvati. Od této chvíle nastává Církvi její hlavní dějinná pouť, o tom svědčí kniha Skutků svatých apoštolů a další listy uchované v Písmu svatém. Církevní tradice jsou uchovány jednak v řádu církve a jejím životě, jednak ve spisech sv. Otců, tj. církevních spisovatelů z prvních století dějin křesťanství. Církevní tradice a Písmo svaté tvoří věrouku pravoslavné církve. Samotné vyznání víry pravoslavné církve bylo zformulováno na základě nejstarších textů, vyznávaných věřícími při křtu, opírajících se o Tradici a Písmo svaté, a do všeobecného užívání uvedeno částečně v roce 325, kdy bylo přijato prvním všeobecným sněmem všech křesťanských místních církví, konaným v Nicei, a poté doplněno druhým všeobecným církevním sněmem v roce 381, konaným v Cařihradě.Na Západě však bylo později bez usnesení všeobecného církevního sněmu vsunuto do něho slovo Filioque, čímž byla porušena do této doby pro církev společná víra v Ducha Svatého. Zřízení pravoslavné (řecky: orthodoxní) církve bylo vytvořeno v době od 1. do 9. století. Podle tohoto zřízení se křesťané organizují podle státních území a podle národů ve vlastní místní církve. Místní církve jsou spojeny v jednu církev všeobecnou (řecky: katholickou).K tomuto systému všeobecné církve příslušela původně i církev římská. V ní však později šel vývoj k vytvoření papežství. Roku 1054 doslo k církevnímu rozkolu, v němž na jedné straně stál patriarchát římský a na druhé straně patriarcháty cařihradský, alexandrijský, antiochijský a jeruzalémský. Je historickým omylem názor, názor dosti běžný, jako by církev pravoslavná byla povstala teprve v roce 1054 odtržením od Říma. Pravoslavná církev rozrěšila svůj poměr k národnostem a státním útvarům tak, že se organizuje, podle státních území a podle národů.

Historie Nejranější dějiny pravoslavné církve u nás jsou spojeny s misií sv. Cyrila a Metoděje, kteří k nám přišli z Cařihradu a přinesli bohoslužebný a kanonický řád východní pravoslavné církve. Po smrti Metoděje roku 885 byl tento řád papežem Štěpánem V. zakázán. Žáci slovanských apoštolů byli nuceni odejít ze země a kam přišli, zavedli řád východní církve. Naše domácí pravoslaví navazuje na cyrilometodějské dílo a považuje se za jeho pokračování.

Ve východní části dnešní Slovenské republiky trvala pravoslavná církev díky vlivu Kyjevské Rusi do 17.století, kdy byla roku 1649 vídeňským dvorem, jezuity a feudály zavedena unie s Římem.

Po sv. Cyrilovi a Metodějovi, prvním biskupem a jejich následovníkem po tisíciletí byl český a moravskoslezský biskup Gorazd (Matěj Pavlík), nesoucí symbolické jméno jednoho z jejich žáků. Vysvěcen byl 25. září 1921 v srbském Bělehradě. V meziválečném pro pravoslaví nepříznivém ovzduší se mu podařilo položit základy pravoslavné církve v Čechách, na Moravě a částečně i na Slovensku, postavit z vlastních církevních prostředků i nové chrámy. Navázal na bratrské styky se sesterskými východními církvemi a ekumenické styky s protestantskými církvemi, zvláště episkopální v Americe a anglikánskou církví. Pravoslaví považoval biskup Gorazd za plodnou formu křesťanství a byl přesvědčen o jeho významném poslání v ekumenickém hnutí.

V době okupace a války tato malá církev ukázala, jak pevně je spjata s českým lidem a národem a jak patří k jejím vlastnostem bojovnost, hrdinství a obětavost pro věci spravedlnosti. Poskytnutím úkrytu atentátníkům na Heydricha a jeho odhalením byla zasazena rodící se církvi velká rána. Dne 4. září 1942 byli biskup Gorazd, představený katedrálního chrámu Václav Čikl, duchovní dr. Vladimír Petřek a předseda sboru starších Jan Sonnevend zastřeleni. Jejich rodiny spolu s dalšími zahynuly v koncentračním táboře, pravoslavní kněží byli posláni na nucené práce, církev zakázána, majetek konfiskován.

Dnešní pravoslavná církev, obnovená po druhé světové válce, je samostatná. První mezi biskupy - olomouckým, prešovským a michalovským - je v současné době arcibiskup pražský a metropolita českých zemí a Slovenska. Po vytvoření českého a slovenského státu r. 1993, působí nadále jednotně v obou nových republikách s řádnou registrací. Právnickou osobou v České republice je však Pravoslavná církev v českých zemích a právnickou osobou ve Slovenské republice je Pravoslavná církev na Slovensku.

Organizace Pravoslavná církev má čtyři eparchie: Pražskou, Olomoucko - brněnskou, Prešovskou a Michalovskou. V čele každé eparchie je biskup. Kromě těchto čtyř biskupů má církev ještě jednoho biskupa vikáře Pražské eparchie - s titulem „mariánskolázeňský“. Nejvyšším představitelem církve je arcibiskup pražský.

Budoucí kněží studují na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Prešovské univerzity v Prešově, na jejím detašovaném pracovišti v Olomouci a v zahraničí.

Pravoslavná církev vydává měsíčník Hlas pravoslaví (česky), Odkaz sv. Cyrila a Metoda (slovensky a ukrajinsky) a kalendář - ročenku (česky a slovensky).

Je členkou Světové rady církví, Konference evropských církví a mezinárodní organizace pravoslavné mládeže Syndesmos.

Statistika Pravoslavná církev má v České republice 82 farností (Čechy 51, Morava a Slezsko 31), dle sčítání lidu r. 2001 22.968 věřících a asi 100 tisíc věřících ze zahraničí, kteří pobývají v ČR.

²⁾

Pravoslaví jsou v otázce obřadů a liturgií značně konzervativní. Nejčastěji se užívá liturgie sv. Jana Zlatoústého, která od pátého století prošla jen nepatrnými změnami. Pravoslavné bohoslužby jsou ve srovnání s katolickou církví delší, nepoužívají se při nich hudební nástroje. Místo hudebních nástrojů se používají zvony. Pravoslaví zastávají názor, že nejlepším nástrojem pro velebení boha je lidský hlas. Tóny, vydávané hudebními nástroji působí podle Pravoslavných na lidské city, které nejsou kontrolovány rozumem, tudíž odvádějí pozornost od duchovní reflexe Božího slova. Při obřadech se konají sólové zpěvy, kterým odpovídají shromáždění věřící či mniši. Tyto zpěvy se tradičně zpívají v staroslověnském jazyku, řecky nebo dokonce arabsky. V současné době se při bohoslužbách častěji používají texty v místních národních jazycích. Většinu bohoslužby hledí kněz stejným směrem jako lid (je tedy k lidu obrácen zády). Většinu dní v roce se koná Božská liturgie sv. Jana Zlatoústého. Desetkrát do roka se koná Božská liturgie sv. Basila Velikého, je starobylejší a slouží ve dvou variantách. Jako večerní, nebo jitřní bohoslužba. Jsou předepsány dni, kdy je některé z bohoslužeb nutno vykonat a naopak dni, kdy se bohoslužby konat nesmí. Například ve všední dni Velkého půstu se nesmí konat ani jedna ze dvou zmiňovaných liturgií. Velký půst je obdobím usilovnější modlitby, kdy Pravoslavní častěji pozdvihají mysl a srdce k bohu. Půst trvá 6 týdnů. Podle tradice se v tyto dny nekoná proměňování chleba a vína na Tělo a Krev Kristovy. Svaté dary jsou proměňovány v předcházející neděli a následující velkopostní dny se koná zvláštní večerní bohoslužba-liturgie předem posvěcených darů, při které je k přijímání podávána eucharistie proměněná v neděli. Eucharistie (lámání chleba) je v křesťanství spolu s křtem jednou ze svátostí, kterou uznávají téměř všechny církve. Pravoslaví stejně jako katolíci věří, že chléb a víno posvěcené při božské liturgii jsou přeměněny v tělo a krev Ježíše Krista.

Ikonostas
- je dřevěná nebo mramorová stěna s průchody, která v pravoslavných a řeckokatolických chrámech odděluje apsidu od lodi a na níž jsou podle závazného systému upevňovány v několika řadách ikony.

Vznik
Ikonostas odděluje loď od svatyně. Eusebius říká: „Konstantin Velký ohradil oltář dřevěnou ohradou, aby přes ni nechodili mnozí.„ Později byla svatyně oddělená obyčejnou železnou přepážkou, na které byly obrazy sahající pouze po hruď. Císař Justinián změnil tvar této oltářní přepážky tím, že k ní přidal sloupy, kterými se jednotlivé části rozdělovaly, a prostor mezi nimi ozdobil svatými obrazy. Za určitý čas byla nad sloupy oltářních dveří položená horizontální spojka - dřevěný, kovový nebo mramorový trám, aby jím byly sloupy zpevněné. Časem byly přidány ještě jiné obrazy a tak se objevila početná řada obrazů. Až svatý Bazil a po něm svatý Sáva a svatý Jan Damašský sestavili uspořádání obrazů tak, aby podávaly dějiny spásy a sloužily věřícím jako vizuální pomůcka k pochopení základních pravd křesťanství.

Dveře ikonostasu
Uprostřed ikonostasu se nachází troje dveře. Střední se nazývají královské, neboť skrze ně prochází Král slávy, Pán nebe, ve svatých darech. Dostaly pojmenování také jako svaté, neboť se přes ně pronášejí svaté dary a není dovolené přes ně procházet prostým lidem, pouze posvěceným (kněžím a pod.). Jsou dvoukřídlé a připomínají tak Starý a Nový Zákon. Symbolizují Spasitele podle Jeho slov: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude spasen; bude vcházet a vycházet a najde pastvu.“ (Jan 10,9) Je na nich vyobrazené Zvěstování Přesvaté Bohorodičce jako počátek našeho vykoupení a kvůli upomínce, že vtělením Božího Slova se nám otevřela nebesa. Po obou stranách této ikony jsou zobrazeni čtyři evangelisté, aby se tím naznačilo, že také oni jako archanděl Gabriel zvěstovali světu radostnou zvěst o vykoupení lidského pokolení. Evangelisté se dnes už vyskytují zřídka, neboť jejich vyobrazení jsou zařazena i mezi apoštoly. Na ostatních dveřích ikonostasu - nazývajících se také diákonské, neboť skrze ně vcházejí diákoni do svatyně - se vyobrazují svatí diákoni s orárem(2) v ruce, nebo andělé, kteří nám připomínají, že tam, kde Bůh sedí na prestolu(3), se sluší vstupovat s andělskou nevinností a zbožností. Na dveřích jižní strany se obvykle nachází ikona archanděla Michaela jako strážce vchodu do ráje, na severních dveřích je ikona svatého prvomučedníka Štěpána nebo archanděla Rafaela. Otevření dveří symbolizuje otevření ráje.

Ikony
Celý ikonostas je pokrytý ikonami a to v následujících řadách:

První řadu ikonostasu tvoří ikony s výjevy ze Starého Zákona, například služba Zachariáše v Božím chrámě, vyhnání z ráje, obětování Izáka, přechod přes Rudé moře, vztyčení měděného hada na poušti, Izákova oběť, Melchisedechova oběť, nebo jiné podobné příběhy vztahující se k nekrvavé oběti Nového Zákona.

V druhé, základní řadě ikonostasu je na severní straně od královských dveří obraz Přesvaté Bohorodičky s Ježíšem Kristem na rukou. Na jižní straně je ikona Spasitele Ježíše Krista jako proroka nebo jako učitele. V ruce drží otevřené evangelium se slovy: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je pro vás připravené od stvoření světa.„(Mt 25,34) Úplně na kraji severní strany je ikona svatého Mikuláše, arcibiskupa z Myry (+ 327), který je patronem východních církví. U stěny jižních dveří je ikona svátku nebo svatého, kterému je chrám zasvěcený.

Třetí řada ikonostasu je vytvořena z ikon dvanácti svátků Pána a Bohorodičky, a to v chronologickém pořadí podle datumu v liturgickém kalendáři (někteří uvádí 6 svátků Pána na jedné straně ikonostasu a 6 svátků Bohorodičky na straně druhé):

1. Narození Bohorodičky

2. Ochrana Přesvaté Bohorodičky

3. Uvedení Bohorodičky do chrámu

4. Narození Ježíše Krista

5. Zjevení Pána

6. Setkání Pána se spravedlivým Simeonem

7. Zvěstování Přesvaté Bohorodičce

8. Vstup Ježíše Krista do Jeruzaléma nebo Ukřižování nebo Povýšení svatého Kříže

9. Vzkříšení Ježíše Krista

10. Nanebevstoupení

11. Seslání Ducha svatého

12. Zesnutí Přesvaté Bohorodičky

Uprostřed tohoto pořadí ikon je nad královskými dveřmi ikona Poslední večeře, jež je vyjádřením toho, že se v chrámu koná nekrvavým způsobem ta samá oběť, kterou přinesl Kristus na kříži a kterou při poslední večeři ustanovil on sám. V některých chrámech pod touto ikonou je ještě nerukotvorený obraz Spasitele, aby křesťané měli vždy před očima rysy Kristovy tváře.

Čtvrtou řadu ikonostasu tvoří ikony svatých apoštolů. Zobrazují se po jednom, dvou či po třech, podle okolností a místa na ikonostasu. Ze severní strany na jih: svatý apoštol Peter, Marek, Ondřej, Matouš, Bartoloměj, Tomáš. Dále svatý apoštol Pavel (nebo Juda Tadeáš), Lukáš, Jan, Jakub starší, Šimon a Filip. Znázorňují se se symboly typickými pro toho kterého apoštola (Peter - klíče, Pavel - meč, Ondřej - kříž ve tvaru X…). V řadě nad ikonou Poslední večeře je obraz Krista Krále a Velekněze

Pátou řadu ikonostasu tvoří proroci Starého Zákona. Jedna skupina ikonopisců uvádí 12 ikon v pořadí: Mojžíš, král David, Jeremiáš, Daniel, Micheáš, Sofoniáš, Áron, král Šalamoun, Izaiáš, Ezechiel, Zachariáš a Malachiáš. Áron a Šalamoun se někdy nahrazují Eliášem a Jonášem. Podle jiné skupiny je poslední řada složená ze 16 proroků: 4 velkých a 12 malých.

Na vrcholu ikonostasu je kříž s ukřižovaným Ježíšem Kristem, čímž On završil dílo spásy. Z jedné strany kříže je Přesvatá Bohorodička a z druhé strany svatý apoštol Jan.

Závěr
Ikonostas živě představuje trojí službu Ježíše Krista a poslání apoštolů a proroků, ukazuje nám celou historii Starého a Nového Zákona a je takříkajíc otevřenou knihou, v které si každý člověk může přečíst nejdůležitější příběhy a hlavně učení křesťanské víry. Je to tedy biblický katechismus, kde je obrazy (ikonami) vysvětlené učení Písma svatého - Starého i Nového zákona - o vykoupení člověka.

³⁾

V pravoslaví je nejvíce rozšířeným kříž s osmi konci, který se též nazývá krucifix. Na vertikální ose se nachází tři příčná břevna. Prostřední, dlouhé břevno, je určeno pro ruce ukřižovaného Krista. Horní břevno zpodobňuje tabulku s nápisem „Ježíš Nazaretský, Král Židů“. Takový nápis ve třech jazycích – řeckém, latinském a hebrejském – přikázal na Kristův kříž přibít Pilát. Ukazovat na tabulkách viny odsouzeného byl tehdejší římský zvyk. V pravoslavné tradici, narozdílod katolické, jsou nohy Krista přibity ne jedním hřebem, nýbrž dvěma, každá noha zvlášť. Jak ukazují výzkumy turínského plátna, bylo tomu tak i ve skutečnosti. Dolní břevno je určeno pod nohy Ukřižovaného. Jeden jeho konec je mírně zvednutý. Tento zvednutý konec ukazuje na nebe, kam se odebral kající lotr ukřižovaný spolu s Kristem. Druhý, snížený konec břevna, ukazuje na peklo – místo pro druhého lotra, jenž neprojevil lítost.

Často lze u paty kříže vidět zpodobení lebky. To je hlava Adama, který byl podle legendy pohřben na Golgotě, přímo pod místem ukřižování Krista. Skrze puklinu ve skále pod křížem stékají na hlavu Adama krůpěje Kristovy krve, která navrací život Adamovi, člověku i celému lidstvu. Vedle kříže je často zobrazena Bohorodička a milovaný učedník Krista, apoštol Jan. Častou jsou zde zobrazeny i nástroje Kristova utrpení – kopí, jímž mu byl proboden bok, a houba s octem, kterou mu podal římský voják.

Někdy je možné vidět kříž spolu s půlměsícem. Lidé si občas myslí, že se jedná o symbol vítězství pravoslaví nad islámem, avšak kříž s půlměsícem byl znám již dlouho před střetem křesťanů s muslimy, a to již v dobách raného křesťanství, kdy byly sloučeny tvary kříže a kotvy, znaku naděje. Půlměsíc symbolizuje také eucharistický kalich s Kristovou Krví, jež smazává lidské hříchy. Takovéto kříže jsou stavěny na svatyních zasvěcených Bohorodičce, neboť měsíc, i půlměsíc, je znamením Bohorodičky, kdežto kříž je znamením slunce a symbolem Krista.

⁴⁾

Moskva

Chrám Vasila Blaženého

(původním názvem Pokrovský chrám na Rvu, rusky Покровский собор что на Рву) je významný památník ruské architektury. Náchází se na severozápadní straně Rudého náměstí v Moskvě. Jeho architektura symbolizuje spojení Ruska s Evropou i Asií. Chrám byl vyzdvižen v letech 1555-1560 na příkaz Ivana Hrozného jako připomínka vítězství nad kazanským chánem. Architektem byl podle jedné verze Postnik Jakovlev, podle jiné verze jsou architekty dvě osoby - Barma a Postnik. Dle nedoložené legendy byl Jakovlev na příkaz Ivana Hrozného po dokončení prací oslepen. Chrám se skládá z osmi víceméně samostatných kostelů, symbolizujících jednotlivé dny rozhodujících bojů o Kazaň. Čtyři z kostelů jsou osové, čtyři další jsou umístěny mezi ně.

Těchto osm kostelů obepíná centrální sloupovitý chrám Покровской церкви. Osm bočních kostelů je zdobeno původně bohatě zlacenými cibulovitými hlavami (kopulemi), centrální chrám je ukončen šatrem (ve tvaru polního stanu) a nevelkou zlacenou kopulí. Celá skupina chrámů je spojena společnými základy, perimetrickou (dříve otevřenou) galerií a vnitřními klenutými průchody.
V roce 1588 byla ke stavbě přistavěna kaple Vasilije Blaženého, která dala celé stavbě její druhé, nyní rozšířenější jméno. Celek byl završen dobudováním zvonice v roce 1670.
Chrám byl mnohokrát přestavován a rekonstruován. V 18. století byly doplněny asymetrické přístěnky a stanovité šatry nad vchody, zlacení hlav bylo nahrazeno současným tvarově bohatým barevným členěním. Současně došlo z náhradě původně bílé malby chrámu červenobílými ornamenty. V roce 1929 byl chrám bolševiky uzavřen a z věží byly sejmuty zvony. Znovu otevřen byl v roce 1990, od roku 1991 se v chrámu slouží nepravidelné bohoslužby podle pravoslavného ritu.

Petrohrad

Kyjev

Chrám sv. Sofie

- byl postaven v 11. století na přání Jaroslava Moudrého, který jej dal založit roku 1037 na počest vítězství nad Pečeněhy. Název chrámu je odvozen od řeckého slova sofia (moudrost) s a dostal je podle Cařihradské Hagia Sophia. Konaly se v něm korunovační obřady a jiné slavnostní ceremonie; knížata Kyjevské Rusi tu dávali audienci zahraničním delegacím. Za dobu své existence byl chrám několikrát poničen, zvláště pak roku 1240 mongolskými Tatary.
V letech 1685–1707 byl chrám přestavěn ve stylu ukrajinského baroka. Kopule získaly hruškovitý tvar a z původních třiceti kopulí jich zůstalo zachováno jen devatenáct. V roce 1889 došlo k přestavbě západního průčelí a byla vybudována chrámová předsíň.
Během protináboženské kampaně v Sovětském svazu v roce 1920 byla plánována destrukce chrámu, ale nakonec byl chrám společně s přilehlými objekty z 18. století vyhlášen historicko-architektonickou rezervací. Dnes je součástí světového dědictví UNESCO a jedním ze sedmi divů Ukrajiny.
V interiéru se nachází řada fresek, které v minulosti zaujímaly plochu zhruba 5000 metrů čtverečních (dnes různé zdroje udávají 2-3 metrů čtverečních různě zachovalých originálních fresek z 11. století) a mozaik, které v minulosti zaujímaly plochu 640 metrů čtverečních (dnes 260). Jsou na nich vyobrazeni vladaři, náboženské a lovecké motivy. Známým je vyobrazení Jaroslava Moudrého a jeho rodiny.
V katedrále byla pohřbívána ruská knížata, dodnes se však zachovala jen hrobka Jaroslava Moudrého. Byl vybudován jako pětilodní a jeho délka činí 37 metrů, šířka 55 metrů a výška od podlahy do vrcholu centrální kopule 29 metrů.

⁵⁾

Jak je to s pravoslavnými velikonocemi?

Pravoslavné církve neslaví velikonoce vždy ve stejný den jako katolická nebo protestanské církve. Důvod je ten, že ortodoxní církve stále užívají juliánský kalendář při výpočtu velikonoc. A to dokonce i tehdy, když církve jinak už používají gregoriánský kalendář.
Ortodoxní církve se odštěpily v roce 1054 a slaví své velikonoce stále podle juliánského kalendáře. Proto data velikonoc byla až do roku 1582 stejné jako u západních církví a začaly se lišit až od roku 1583, kdy západ začal užívat gregoriánský kalendář. Některé roky připadají pravoslavné velikonoce na stejné datum jako katolické velikonoce, tak tomu bylo například v roce 1990, kdy katolické velikonoce byly 15. dubna (podle gregoriánského kalendáře) a ve stejný den byly i pravoslavné velikonoce 2. dubna (podle juliánského kalendáře). Aby to bylo ještě složitější poznamenejme, že ani pravoslavná církev není zcela jednotná, existují zde totiž dva směry - dvě školy, které se liší svým přístupem k juliánskému kalendáři. Tzv. „staří kalendářníci“, kteří všechny svátky odvozují od juliánského kalendáře a „noví kalendářníci“, kteří jen velikonoce a s nimi spojené svátky odvozují od juliánského kalendáře, zatímco pevné svátky, jako třeba vánoce, odvozují již z gregoriánského kalendáře, ale kteří jsou ve výrazné menšině.

Výpočet pravoslavných Velikonoc

Řeklo by se, že stejně jako vánoční svátky budou i Velikonoce, v pravoslavné církvi nazývány Pascha, slaveny se třináctidenním zpožděním. Bohužel to není tak jednoduché. Pravoslavná církev není jednotná, co se používání juliánského či gregoriánského kalendáře týče, proto například Vánoce jsou v Rusku slaveny dle juliánského kalendáře 7. ledna, Řekové slaví podle gregoriánského kalendáře již 25. prosince. Naštěstí Velikonoce slaví všichni pravoslavní jednotně, přesto jejich výpočet není snadný. Pravoslavní mohou slavit buď zároveň s námi, ale též s jednotýdenním, ale i vícetýdenním zpožděním. Pravoslavné velikonoce jsou slaveny později než katolické proto, že juliánské velikonoce byly navrženy tak, aby nikdy nemohly být dříve a ani ve stejný den, jako židovský svátek pesach, zatímco gregoriánské velikonoce tuto kolizi s židovskými velikonocemi připouštějí. Na prvním nikajském koncilu roku 325 bylo dohodnuto, že pravoslavné Velikonoce se smí konat až po tomto svátku.

Letos pravoslavná církev oslaví Boží hod velikonoční 27. dubna. V roce 2009 připadá Velikonoční neděle na 19. dubna, v římskokatolické církvi na 12. dubna. V následujících dvou letech budou obě církve slavit společně 4. dubna 2010 a 24. dubna 2011.

Kde všude se slaví pravoslavné Velikonoce?

Pravoslavné Velikonoce se slaví například v Řecku, v Rumunsku či na Ukrajině.

Jak je tomu v Řecku?

V Řecku žije celkem 90% věřících. Ti ortodoxní dodržují velmi přísný půst, 40 dní před jarními svátky nesmí konzumovat maso, sýry, vejce a mléko a poslední tři dny ani olivový olej a většina obyvatel toto pravidlo dodržuje.. Již celý pašijový týden je ve znamení mší, které vrcholí na Velký pátek, kdy je z kostelů symbolicky vynášeno Kristovo tělo. O sobotní půlnoci se pak koná velkolepá mše na znamení Zmrtvýchvstání. Od té chvíle končí liturgická část svátků a lidé se oddávají lidovým veselicím.

V Řecku je svátečním jídlem těchto dní jehněčí pečeně a polévka z jehněčích vnitřností, u stolu se scházejí celé klany. Červeně nabarvená velikonoční vajíčka si lidé vyměňují ze soboty na neděli. Také hrají hru spočívající v ťukání špiček vajíček o sebe. Čí vajíčko se nerozbije, ten může počítat s celým rokem plným štěstí.

V týdnu před Velikonocemi se v kostelech zdobí hrob Krista, na Velký pátek se na vesnicích nese Kristova rakev. Jejich vrcholem je noční mše na Bílou sobotu.

Jak je tomu na Ukrajině?

Na Bílou sobotu se upeče slavnostní pokrm zvaný paska (sladký chléb se často dává s vejci známým). Nasládlé těsto, podobné vánočkovému, se peče ve speciální formě. V neděli ráno se vaří a poté odchází do kostela. Lidé s sebou berou speciální košík, ve kterém mají pasku, svíčku, trochu vína, vajíčka, trochu másla a tvarohu. V kostele si košík s potravinami nechají posvětit. Poté se odchází domů a rodina se sejde u slavnostního oběda. Nadále se slaví až do úterý, vaří se holubce, připravuje se bramborový salát. Kmotři chodí obdarovávat vajíčky a drobnými dárky své kmotřence.

Jak je tomu v Rumunsku?

Rumuné slaví tak zvané Paste. Stejně jako v Řecku pravověrní obyvatelé Rumunska dodržují dlouhý půst. Stejně jako na Ukrajině je i tady zvykem péci Pasku. Na Velký pátek se začíná s přípravou malovaných vajíček, v některých domácnostech se taktéž vykuřují domy, aby se od stavení daleko držel všemožný hmyz. Večer při bohoslužbě věřící uctívají kříž s ukřižovaným Kristem. Velikonoční bohoslužby se vedou až do následujícího úterý. V Rumunsku je tradicí oťukávání vajíček a říká si, že ti, kteří se během Velikonoc nesešli a vajíčkem si neťukli, se již po smrti nesejdou.

Vánoce se v tradičně pravoslavné církvi slaví až 7. ledna, protože církev stále používá juliánský kalendář – a ten je oproti našemu gregoriánskému kalendáři o 13 dní opožděn. Náš 7. leden tedy odpovídá 25. prosinci. Ježíš se tedy podle tohoto kalendáře narodil v noci ze 6. na 7. ledna.

Vánoční svátky začínají 6. lednem a trvají 12 dní.

Období pravoslavných Vánoc a půst

Vánoce v Rusku se slaví již od příchodu křesťanství v 10. století. Z počátku se jen těžko mezi pohanským lidem prosazovaly. Ruské vánoční svátky představují 40ti denní půst, začínající 28. listopadu a končící 6. ledna. Zpočátku půst zakazuje v pondělí, středu a pátek konzumovat maso. Od 2. ledna, to jest začátek vánočního období, se půst zpřísňuje a v předvečer vánočního svátku by se měl člověk zříci nejen veškerého jídla, ale i všech hříšných vášní a všeho, co křesťana vzdaluje Bohu.

Vánoce plné zvyků

Ruské vánoce jsou spojením lidových zvyků, rituálů, koled a pohanských pověr. Koledníci obcházejí rodiny a zpívají písně o narození Krista, tím přinášejí do domu přání štěstí, hojnosti a bohaté úrody. V každé rodině stojí ozdobený a osvětlený vánoční stromeček, který představuje strom života, jež se k nám navrátil s narozením Krista Spasitele. Svíčky jsou duchovním světlem a plody (jablka, sušené ovoce, ořechy) jsou znamením věčného království hojnosti.

Než se usedne k prostřenému vánočnímu stolu, což bývá po vysvitnutí první hvězdy, scházejí se lidé na bohoslužbě, kde zpívají žalmy a vánoční písně.

Pravoslavná vánoční tabule

Pestrá vánoční tabule se liší od té evropské. Podle tradice by mělo být 12 postních jídel, bezmasé a nemastné pokrmy. Nikdy nesmí chybět kuťja, což je pšeničná kaše vařená s medem, mákem a ořechy. Vzvar, což je kompot ze sušeného ovoce, je další pokrmem, který by rozhodně neměl na sváteční tabuli scházet. Kuťja byla odjakživa podávána při pohřbech a vzvar se zase pojídal při narození dítěte. Proto tyto dva pokrmy symbolizují narození a smrt Krista.

Od 7.ledna začíná to pravé hodování, lidé se vzájemně navštěvují a radují se.

Dnes už ale není v Rusku zvykem dávat si na Vánoce dárky. Děti sice dostávají sladkosti, většinu dárků už mají ale rozbaleny. Ještě před církevními oslavami Rožděstva Christova (narození Krista) totiž slaví Rusové světský Nový rok. Ruský Děda Mráz (Děd Moroz) totiž nosí dárky poslední den v roce. Děda Mráz používá saně, cestuje až ze vzdálené Čukotky a doprovází ho Sněhurka (Sněguročka) v bílém kožíšku ušitém z hranostajů. Podle evropské tradice se ozdobí domácnosti živým nebo umělým stromem (jolka), u kterého pak ruské děti dostávají dárky. O půlnoci pak lidé vyjdou do ulic a vítají Nový rok. Silvestrovskou nocí začíná pro Rusy více než týdenní hodování spojené s pracovním volnem; do práce se opět vydají až 9. ledna. K oslavám narození Krista patří návštěvy chrámů, kde lidé zapalují svíčky a tiše se modlí.

Během sovětské diktatury nebyly Vánoce oficiálně slaveny. Namísto nich se je snažili nahradit prázdninami spojenými s příchodem Nového roku. Avšak Ukrajinci na ně nikdy nezapomněli. Když získala Ukrajina opět nezávislost, tak se Vánoce staly oficiálním svátkem.

Ve většině částí Ukrajiny lidé o Štědrý večer tvoří tzv. vertep (betlém). Zde jsou vyobrazovány situace z Bible týkající se Ježíšova narození (malý Ježíš v jeslích, Marie, cizinci dávající mu dary a Betlémská hvězda na obloze). Betlémy jsou stavěny na veřejně přístupných místech. Obvykle před a nebo v kostelech.

Štědrý večer se na Ukrajině nazývá Sviaty Vechir (Svatý Večer), a nebo také Sviata Vecheria (Svatá Večeře). Ukrajinská kuchyně nikdy nedostane tolik prostoru předvést svou rozmanitost. Svatá Večeře by měla obsahovat nejméně dvanáct pokrmů. Na stole by neměla chybět Kutia, chutný dezert připravovaný z máku, pšenice, kandovaného ovoce, medu a ořechů. O Sviaty Vechir přinášejí do svých domovů stromek a zdobí jej, tzv. Novorichna Jalynka. O Štědrý večer přichází Did Moroz (Děda Mráz) do domovů a zanechává dárky pod stromečkem.

Podle jiných zdrojů na Ukrajině žádný Did Moroz o Štědrém večeru do domovů nepřichází a žádné dárky nezanechává. 19. prosince chodí s dárky svatý Mikuláš. Svatá večeře je 6. ledna.

⁶⁾

Juliánský kalendář zavedl v roce 46 př. n. l. Julius Caesar. Délka dvanácti měsíců byla stanovena tak, aby dala 365 dnů v obyčejném roce, a o přestupných letech (každý čtvrtý rok) byl přidán jeden den v únoru, takže měl rok 366 dnů.

Astronomická skutečnost je od Juliánského kalendáře nepatrně odlišná (žádný kalendář není úplně přesný). Od tzv. slunečního roku se juliánský kalendář vzdaluje tempem přibližně 1 den za 125 let (právě tato skutečnost byla předmětem reformy papeže Řehoře XIII.). Ve vztahu k roku siderickému (hvězdnému) je však Juliánský kalendář přesnější než kalendář Gregoriánský.

Juliánský kalendář se používal po celém křesťanském světě až do konce 16. století, kdy se v Římě papeži a jeho hvězdářům zdála odchylka kalendáře už neúnosná. Proto papež Řehoř XIII. r. 1582 nařídil jeho úpravu a zavedl Gregoriánský kalendář.

Spolu s tím změnil papež způsob stanovení data Velikonoc. Tedy nejen posunul kalendář o 10 dnů a změnil pravidlo pro výpočet přestupných roků, čili kalendářně posunul jarní rovnodennost blíže k jejímu astronomickému datu, ale především změnil pravidla pro určení data velikonoc - hlavním a jediným kritériem se v Gregoriánském kalendáři stal princip: „první neděle po prvním úplňku po jarní rovnodennosti“, který se nezakládá na církevním sněmovním ustanovení, na kánonech ani na do té doby jednotné církevní praxi. Kanonická ustanovení a první všeobecný sněm (r. 325) nic neříkají o Luně a jejím úplňku, ale kladou důraz na to, aby se Pascha neoslavovala před jarní rovnodenností, a hlavně ne ve stejném termínu jako židovská pascha nebo před ní (toto ustanovení není žádným antisemitismem, ale naopak určitým respektem k židovské pasše a naplněním biblické zprávy o Kristově Vzkříšení, která svědčí, že Kristus vstal z mrtvých po židovské pasše - to je náš hlavní paschálně-chronologický údaj; křesťanská Pascha se neřídí úplňkem ale Evangeliem). A dále zdůrazňují posvátné sněmovní kánony (z prvních křesťanských staletí), že se křesťanská Pascha musí slavit jednotně v celé Církvi, a dopředu vylučují z Církve každého, kdo by se od této církevní jednoty odchýlil (což právě učinil papež Řehoř XIII. a stejně tak ti, kteří jeho paschálii přijali…)

Nový kalendář se neprosazoval tak snadno - a to i v římskokatolických zemích, a ještě hůře se prosazoval u nekatolíků. V našich zemích používaly některé evangelické církve juliánský kalendář ještě začátkem 20. století.

V některých (pravoslavných) zemích - například Rusku a Řecku - se juliánský kalendář používal jako občanský kalendář až do prvních desetiletí století dvacátého (v Rusku zavedli západní kalendář až bolševici v r. 1918). Proto se například Říjnová revoluce (podle juliánského kalendáře) odehrála v listopadu (podle kalendáře gregoriánského). Podobně i ostatní pravoslavné země přecházely pro používání v občanském životě na gregoriánský kalendář až v průběhu první poloviny 20. století. Pravoslavná církev rokovala o papežově kalendářní úpravě na sněmu hned v r. 1583 a vydala odmítavý dokument k této novotě - dokument Sigillion. Jako církevní kalendář používá juliánský kalendář, který je nyní o 13 dní zpožděn za gregoriánským kalendářem, dodnes většina pravoslavných křesťanů ve světě (což jsou hlavně Rusové, Srbové a dal.). Po celém světě používá celá pravoslavná církev (až na nepatrné výjimky) výhradně juliánský kalendář pro výpočet data Velikonoc čili Paschy (tedy pro tzv. pohyblivý kruh církevního kalendáře).

Z hlediska pravoslaví se teze, že gregoriánský kalendář je přesnější a že lépe odpovídá astronomii než juliánský, jeví jako nepřesná a z určitého pohledu dokonce jako mylná.

- Přísné řazení obyčejných a přestupných let v rytmu 3:1

- Stejný počet přestupných za století

- Spojení a symetrie juliánského kalendáře s měsíčním kalendářem.

- Ježíš Kristus se narodil v době panování římského impéria v Judsku. Datum narození Krista a všechna hlavní data jeho života jsou znamenány a oslavovány dle juliánského kalendáře.

- Historie Církve byla též zafixována v systému juliánského kalendáře. Změnit kalendář znamená odtrhnout se od všeho tohoto datování

⁷⁾

Otázka: Podle jakého kalendáře (juliánského=východní styl, gregoriánského=západní styl)slavíte velikonoční svátky?

Podotázky: Pokud podle východního stylu, jaký režim jste slavení Velikonoc ste udržovali/udržujete ve vaší rodině, když byly děti malé? Dělali jste úkony spojené s lidovým velikonočními zvyky (barvení vajíček, pečení beránka, bochánku a mazance) dvakrát?

K získání dat jsme použili jak primární tak sekundární informace. Výzkum jsme chtěli provádět pouze kontaktní, ale to bohužel nešlo většinou kvůli časové tísni dotazovaných, takže jednou jsme provedli telefonický rozhovor a jednou jsme poslali dotazník emailem. Tímto sme mohli srovnat tyto metody a zjistili jsme výhody či nevýhody těchto metod. U telefonického rozhovoru jsme zjistili spíse nevýhody a to, že jsme neměli tolik času an více otázek a dotazovaná odpovídala velmi stručně. Nevýhodou dotazníku bylo, že otázky byli předem dané a nemohli je rozvíjet. Nejlepsí kvalitativní metodou se nám zdál výzkum formou semistandardizovaného interview.

semistandardizované interview : pokládali jsme naši výzkumnou otázku (spolu s podotázky) a rozšiřovali informace nad rámec původních odpovědí na naše pokládané otázky pomocí doplňujících otázek. Tato metoda nám umožnila rozvést rozhovor o další zajímavé informace. Tato metoda je výhodná pro přispůsobení otázek v dané situaci. Nevýhoda je časová náročnost pro obě strany (tazatel/ dotazovaný).

sekundární informace (informace z druhé ruky) → viz. bod VII. POUŽITÉ ZDROJE

V současné době se v církvi vedou spory o tom zda se řídit při slavení církevních svátků podle juliánského či gregoriánského kalendáře.

Vybrali jsem na toto téma dva články. První článek publikovaný v pravoslavném časopise Hlas Pravoslaví s názvem A co my pravoslavní jako menšina ve střední Evropě? zaujímá velmi radikální postoj a tvrdí, že požívání juliánského kalendáře má především hlubší historický kontext. Juliánský kalendář je pohodlnější a prostší a je přesnější a celkově srozumitelnější. Nevidí zde proto jediný důvod ke změně při výpočtu přesného data velikonoc a jejich slavení.

Ani druhý článek nepřipouští žádné změny či vyjímky. Opět je zde poukazováno na historické souvislosti a povinnosti věřících řídit se církevními kánony. Článek Jeho Blaženstva Doroteje,arcibiskupa pražského, metropolity českých zemích a Slovenska odmítá i možnost slavení podle tzv. smíšeného stylu (tj. slavení nepohyblivých svátků podle gregoriánského stylu a pohyblivých svátku podle juliánského stylu) tuto možnost jako něco nenormálního.

Zabývali jsme se problematikou kalendářů pravoslavné církve ve spojení se slavením pravoslavných svátků. Konkrétně jsme se zaměřili na Velikonoce a Vánoce a snažili se zjistit, podle jakého z kalendářů slaví tyto svátky čeští pravoslavní. Dali jsme si za úkol získat informace jak od duchovních, tak od lidi z obyčejných pravoslavných rodin, což se nám víceméně podařilo. Rozhovor jsem udělali s ThLic. Pavlem Milkem, PhD s JUDr. Františkem Rodrem, mátuškou Evou Šuvarskou a poslední rozhovor nám poskytla pravoslavná věřící po skončení bohoslužby v Chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Bohužel, ne všichni nám byli schopni věnovat dostatek času pro „hutný“ rozhovor.

Všichni naši dotazovaní se shodli, že v dnešní době slaví Velikonoce podle juliánského kalendáře (pouze pan doktor Rodr je slaví jak ve východním, tak i v západním stylu). Uvádějí, že je to dáno kánonem a tudíž závazné pro všechny pravoslavné křesťany. Podle juliánského kalendáře se také slaví ve většině farností v Čechách a na Moravě. Výjimky tvoří jen pár církevních obcí na Moravě, Slovensku a ve Finsku.

Co se týká dodržování velikonočních tradic, tak byly názory různé. Dalo by se ale říci, že tyto tradice a zvyky se v dnešní době pomalu vytrácejí a pokud už se tradice dodržují, tak většinou jen barvení vajíček. Pan profesor Milko se k problematice velikonočních tradic vyjádřil takto: “U nás doma se nikdy vajíčka nebarvila a ani já jako kluk jsem neměl koledování rád. Takže mě to nikdy nepřišlo a ani mi to nikdy nechybělo.„, a ani pravoslavná věřící si na nich v současné době příliš nezakládá: “Ano, barvení vajíček jsme dělali dvakrát. Jednou pro děti z nepravoslavných rodin, které k nám chodili koledovat, aby nemuseli odcházet s prázdnou a podruhé pro naše děti. Ostatní zvyky jsem příliš nedodržovali a v současnosti už upouštíme i od těch vajíček..„

Za větší problém dotazovaní považují Vánoce: “Palčivější otázka by byla, pokud by šlo o Vánoce. Tam je to mnohem složitější. Vánoce jsou svátky, které jsou vázány na datum v roce na 25. prosince, čili Vánoce počítáme přičtením 13 dnů a tudíž datum vychází na 7. ledna podle juliánského kalendáře..„

Největší problém představuje dávání dárků, zejména dětem. Každá pravoslavná rodina tento problém řeší po svém. Například pan Milko uvádí: “Třeba já to řeším tak, že dávám dárky na Mikuláše. Mikuláš je v juliánském kalendáři 19. prosince. To je vlastně kousek od Vánoc, takže se to dá řešit tak, že se dárky dávají na Mikuláše což je vlastně původní zvyk.„ Dávání dárku na Mikuláše není původní nápad prof. Milka, ale tento zvyk má historický základ. Dodržování juliánského kalendáře v období Vánoc je těžké především kvůli všudypřítomné reklamě, jak to napříkladu uvádí námi dotazovaná věřící: “Vánoce slavíme v západním stylu, podle gregoriánského kalendáře. Hodně kvůli západní (ne)kultuře, která zde má stále větší vliv. Všechny ty výzdoby a vánoční akce, se kterými obchodníci přicházejí stále dříve a dříve…je těžké to ignorovat..„ Věřící rodiny s malými dětmi proto musí učinit výjimky.

Prestože jsme čekali, že hlavní problém bude pro pravoslavné věřící datum stanovení Velikonoc, byli jsme naopak překvapeni zjištěním, že daleko větší obtíže nastávají při slavení Vánoc.

Rozhovor s protopresbyterem JUDr. Františkem Rodrem, který působí jako duchovní správce farnosti v Suchdole nad Odrou, který si na nás při své návštěvě Prahy v nabitém programu udělal čas a udělal s námi krátký rozhovor.

Podle jakého kalendáře (juliánského=východní styl, gregoriánského=západní styl)slavíte velikonoční svátky?

Vždy jsem slavil Velikonoce podle západního=gregoriánského stylu, teprve od roku 1998 rovněž podle stylu východního=juliánského, aniž jsem cokoliv vynechal podle západního stylu.

Proč tíhnete hlavně k západnímu/východnímu stylu?

Vzhledem k tomu, že jsem duchovní (kněz), který slouží sv.liturgii ve dvou farnostech, v jedné podle východního, ve druhé podle západního stylu. Podle mého názoru je východiskem smíšený styl, ale ještě to asi dost dlouho potrvá, než se všechno sjednotí. Je ovšem třeba postupovat nejen podle ruskojazyčného stylu, ale i řeckojazyčného stylu, a tam je postup podle stylu východního. Zejména věřící Ukrajiny a Ruska, kteří jsou v ČR třeba na jeden či dva roky, žádají východní styl. Čeští pravoslavní chtějí styl západní a to bych také preferoval do budoucna.

Pokud podle východního stylu, jaký režim jste slavení Velikonoc jste udržovali/udržujete ve vaší rodině, když byly děti malé? Dělali jste úkony spojené s lidovým velikonočními zvyky (barvení vajíček, pečení beránka, bochánku a mazance) dvakrát?

Většinou barvení vajíček dvakrát, pečení beránka jen při západním stylu, bochánek a mazanec nedělám, většinou dostanu.

Dne 14.5 2008 v Chrámu sv. Cyrila a Metoděje, který sídlí v Resslově ulici jsme uskutečnili inteview s ThLic. Pavlem Milkem, PhD (profesor na UK fakulty husitsko - teologické - výuka pravoslavné teologie)

Podle jakého kalendáře (juliánský/gregoriánský) slavíte velikonoční svátky?

Takže pro Pravoslaví by měli být určující a závazné velikonoce podle juliánského kalendáře. To je kanonická záležitost. Podle gregoriánského kalendáře se slaví na pár farnostech Čechách a také pár na Moravě. Dále myslím se tak děje ve Finsku a na některých farnostech na Slovensku. Takže pro Pravoslaví je jediné přípustné datum podle juliánského kalendáře.

A jak pravoslavné velikonoce slaví děti? Mají Velikonoce stejně jako ostatní děti v době kdy je ve školách volno a slaví to všechny ostatní děti?

Jakousi výhodu současné doby vidím v tom, že zvyky jako takové se už pomalu vytrácí. U nás doma se nikdy vajíčka nebarvila a ani já jako kluk jsem neměl koledování rád. Takže mě to nikdy nepřišlo a ani mi to nikdy nechybělo.

Někde ale třeba byly zvyky že, jeden týden chodily koledovat holky a jeden týden chodili koledovat kluci. Týden před velikonocemi chodili po městě holky a jakoby plácaly kluky a přesně na velikonoční pondělí chodili chlapci. Takto to je někde na Slovensku a na Moravě a jsou s tím spojené různé zvyky.

V každém případě dnR už to tak není. V dnešních rodinách se už při slavení velikonoc zdaleka tolik zvyků nedodržuje.

Palčivější otázka by byla, pokud by šlo o Vánoce. Tam je to mnohem složitější. Vánoce jsou svátky, které jsou vázány na datum v roce na 25. prosince,čili Vánoce počítáme přičtením 13 dnů a tudíž datum vychází na 7. ledna podle juliánského kalendáře. Ne tak velikonoce, ty se vypočítají podle jarního úplňku a podle rovnodennosti. Takže může mezi gregoriánským a juliánským kalendářem být rozdíl až 35 dnů. Takže v tomhle v případě těch velikonoc to žádný velký problém není.

A jak je to s Vánocemi?

Tam je to mnohem složitější, právě například když jsou děti malé. Třeba já to řeším tak, že dávám dárky na Mikuláše.

Já vám třeba můžu dát konkrétní odpověď, jak to je u nás v rodině: Mikuláš je v juliánském kalendáři 19. prosince. To je vlastně kousek od Vánoc, takže se to dá řešit tak, že se dárky dávají na Mikuláše což je vlastně původní zvyk. Rusové si třeba nedávají dárky. Nevím, jak to mají Řekové, ale řekl bych také ne. Řekové slaví Nový rok a na ten si dávají dárky, ale přímo na vánoce ne.

Původně se dárky dávaly na Mikuláše. Mikuláš nosil dárky. Až protestantům, řekl bych, někdy v 19.stol začalo vadit, že by měl nosit dárky světec že je tam moc velká úcta ke svatým a že se do ústraní dostává Kristus. Tak tuto tradici začali směřovat na oslavu narození Krista. Takže v tomhle pohledu, protože se živím jako univerzitní profesor, tyhle věci znám. Ne asi tak jako v prostších rodinách, ale třeba děti v kostelech dostávají dárky 7. ledna. Dostávají taštičky. Samozřejmě se dávají i 24. Oni to oslavují několikrát, dárky se mohou dávat několikrát v roce. Takže třeba vy si je dáte 24. Ve většině rodin dnes Vánoce nejsou spojeny s náboženstvím, není tam žádna náboženská vazba.

Držíte před Vánoci nějaký půst?

Jen jeden den. Celý den se nic nejí až pak večer. Je potřeba dodržovat, že například v bramborovém salátu nesmí být salám. Tedy maso. Zvyky jsou v tomto ale dost rozvolněné. Mám dojem, že to má opravdu jen malý nábožensky základ.

Já osobně třeba nemám žádný problém s dáváním dárků dříve. Vím, že když se děti sejdou na začátku ledna po prázdninách vypráví si, co dostali za dárky, tak nechci, aby děti z pravoslavných rodin měli špatný pocit z toho, že zatím nic nedostali a že se od jiných dětí liší. Tak je možné dávat dárky dříve.

A co Velikonoční půst?

Já jsem vegan, já nejím maso 20 let, takže s tím nemám problém. Nejím ani vajíčka ani mléčné výrobky.

A co děti?

Děti jsou v tomhle osvobozené. Děti mohou třeba malé maso a i mléčné výrobky. Myslím, že se k půstu přikláněj někdy kolem 12 až 14let věku. A třeba u důchodců, nebo seniorů se půst zmírňuje od 65 roku. Na to není žádná univerzální direktiva. Každý farář nebo duchovní otec rodiny by měl určit, jak to bude a měl by také ostatním poradit. Dnes se dá koupit i Pravoslavná postní kuchařka.

A na Vánoce dodržujete zvyky a tradice jako jiná nevěřící česká rodina?

Já osobě nejsem příznivcem řezání stromku, ale nějaké podobné tradice dodržujeme. Hlavně kvůli naší dceři, která je ještě malá. Ale ne moc.

Co mi vadí je, jak lidé blbnou v období Vánoc a Velikonoc, kdy by měl být klid. Uklízí, nakupují. My na tohle nemáme vůbec čas, protože strastní týden nebo-li pašijový týden před velikonocemi trávíme většinu času v kostele. Na velkou středu, kdy se vzpomíná na zradu Jidáše, přes Velký čtvrtek, kdy se vzpomíná ustanovení poslední večeře. Večer se čtou pašije, eventuelně bývá obřad umývání nohou. V pátek bývají dlouhé bohoslužby, večer se vynáší takové speciální plátno s ukládáním do hrobu, pak se nad tím čtou takové pohřební obřady. To máme takových 6-7 hodin denně v kostele. Takže na úklid o Vánocích tedy není moc čas.

Velmi jsme stáli také o rozhovor s mátuškou Evou Šuvarskou, která je vedoucí sekretariátu v chrámě sv. Cyrila a Metodějě a asistentkou pana protopresbytera Jaroslava Šuvarského. Bohužel byli oba velmi zaneprázdněni. Podařilo se nám ale alespoň telefonicky získat odpovědi paní Šuvarské na naše otázky.

Podle jakého kalendáře (juliánského=východní styl, gregoriánského=západní styl)slavíte velikonoční svátky?

Katedrální chrám sv. Cyrila a Metoděje slouží podle gregoriánského kalendáře, ale Paschu v souladu se Sněmem ze 4.století.

Pokud podle východního stylu, jaký režim jste slavení Velikonoc ste udržovali/udržujete ve vaší rodině, když byly děti malé? Dělali jste úkony spojené s lidovými velikonočními zvyky (barvení vajíček, pečení beránka, bochánku a mazance) dvakrát?

Když byly děti malé,slavili jsme Vánoce jednou a Velikonoce dvakrát.

Podle jakého kalendáře (juliánského=východní styl, gregoriánského=západní styl)slavíte velikonoční svátky?

Stejně jako všichni ostatní pravoslavní podle juliánského,tedy východního kalendáře. Je to dáno kánonem. Gregoriánský kalendář je užíván v katolické církvi. Pravoslavní také někdy užívají takový smíšený kalendář, ale u nás doma slavíme podle juliánského.

Jaký režim jste při slavení Velikonoc udržovali když byli děti malé?

Vždy, tedy i když byly děti malé, jsme se při slavení Paschy drželi juliánského kalendáře.

A neměli jste s tím problém, např. když měli děti ve škole volno a ostatní slavili velikonoce dříve?

Ne, nikdy jsme s tím zásadní problém neměli. Je to o dohodě. Od malička jsme děti vychovávali v pravoslavné víře a seznamovali je s odlišnostmi, které s tím souvisí. Zprvu se sice ptaly, jakto že mají ve škole velikonoční prázdniny, když Velikonoce ještě nejsou, ale stačilo si s nimi sednout a vysvětlit jim to. Děti jsou rozumné, brzy vše pochopily.

Dělali jste někdy úkony spojené s lidovými velikonočními zvyky (barvení vajíček, pečení beránka, bochánku a mazance) dvakrát?

Ano, barvení vajíček jsme dělali dvakrát. Jednou pro děti z nepravoslavných rodin, které k nám chodili koledovat, aby nemuseli odcházet s prázdnou a podruhé pro naše děti. Ostatní zvyky jsem příliš nedodržovali a v současnosti už upouštíme i od těch vajíček.

A co Vánoce?

Vánoce slavíme v západním stylu, podle gregoriánského kalendáře. Hodně kvůli západní (ne)kultuře, která zde má stále větší vliv. Všechny ty výzdoby a vánoční akce, se kterými obchodníci přicházejí stále dříve a dříve…je těžké to ignorovat. A samozřejmě taky kvůli dětem a dárkům.

Z provedených rozhovorů je patrné, že většina pravoslavných věřících slaví svátky a to především Velikonoce podle juliánského kalendáře. Považují to za zcela přirozené a nevidí žádný problém ani u svých dětí, kterým vysvětlili odlišnost od světského slavení. Pro většinu pravoslavných křesťanů jsou Velikonoce především duchovní záležitostí a dodržování tradičních zvyků považují spíše za druhotnou záležitost. Velikonoční vájíčka se barvila v rodinách věřích, kteří měli malé děti, obvykle dvakrát. Z provedených rozhovorů je patrné, že pravoslavní věřící považují kalendář za jediný správný, který je mimo jiné odlišuje od katolických věřících.

Literatura:

časopis: Hlas Pravoslaví

KOLUTOVÁ, E. Kalendář aneb kniha o věčnosti času. Praha: Svoboda, 1978.

Internetové zdroje:

Pravoslaví [online]. 1990 [cit. 2008-05-12]. Dostupný z WWW: <www.pravoslavi.cz>.

Vaření [online]. 2000 [cit. 2008-05-12]. Dostupný z WWW: <www.vareni.cz>.

Ortodoxia [online]. 1990 [cit. 2008-05-11]. Dostupný z WWW: <www.ortodoxia.cz>.

Wikipedia [online]. 2002 [cit. 2008-05-06]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Pravoslav%C3%AD>.

Kalendáře a velikonoce [online]. 2002 [cit. 2008-05-02]. Dostupný z WWW: <http://www.sbor-strahov.cz/miscellaneous/Velikonoce.htm>.

Časopis Hlas Pravoslaví [online]. 2003 [cit. 2008-04-26]. Dostupný z WWW: <http://hlas.pravoslavi.cz/>.

Rozcestník pravoslaví [online]. 2000 [cit. 2008-05-03]. Dostupný z WWW: <http://www.pravoslavne-krestanstvi.com/>.

Pravoslavná hudba a filmy [online]. 2003 [cit. 2008-04-26]. Dostupný z WWW: <http://www.pravoslavi.cz/filmy/>.

Pravoslavná hudba [online]. 2002 [cit. 2008-05-03]. Dostupný z WWW: <http://astronuklfyzika.cz/HudbaOrtodox.htm>.

Pravoslavi - zajímavosti [online]. 2003 [cit. 2008-05-02]. Dostupný z WWW: <http://revue.theofil.cz/>.



Počet shlédnutí: 289