Prorok

DŽIBRÁN, Chalíl. Prorok. Praha: Vyšehrad, 1990.

Svým literárním dílem se Džibrán zařadil mezi nejpřednější a nejznámější arabské spisovatele. Jeho proslulost se neomezuje pouze na arabský svět, velmi oblíben je i v Evropě a Americe. Pozoruhodná je rovněž skutečnost, že Džibrán, ač křesťan, mocně zapůsobil na arabské muslimské spisovatele. Je tomu tak patrně proto, že ve svém díle inspirovaném často náboženskými motivy zdůrazňuje především všelidské etické hodnoty. Nejvýrazněji o tom svědčí jeho nejslavnější próza Prorok, a pozoruhodné sbírky drobných parabol. Jindy jej touha zbavit svět veškerých forem útlaku a násilí vede k ironické kritice, anebo zase ke snění o harmonické společnosti. Filozofická hloubka jeho myšlenek, poetický styl a smysl pro nejzákladnější otázky lidské existence jej činí blízkým lidem různých národností i dob. Věřím, že to potvrdí rovněž čtenář této knihy.

Svetozár Pantůček

Tehdy řekla Mitra: promluv k nám o lásce

A Mustafa pozvedl hlavu, pohlédl na lidi a na ně padl klid. I řekl důrazným hlasem:
Když vám pokyne láska, následujte ji,
i když jsou její cesty tvrdé a strmé.
A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí,
i když vás může zranit meč, skrytý mezi jejími perutěmi.
A když k vám promluví, uvěřte v ni,
i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák, pustošící zahradu.

Neboť láska vás nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž.
Láska vám dává růst, láska však u vás dělá také průklest.
Neboť jak vystupuje k vašemu vrcholu a laská va­še nejněžnější větévky, chvějící se v slunci,
tak také sestupuje k vašim kořenům, lnoucím k zemi, a otřásá jimi.

Svazuje vás jako snopy obilí.
Vymlacuje vás, aby vás obnažila.
Prosívá vás, aby vás zbavila plev.
Vymílá vás doběla.
Hněte vás, dokud nezvláčníte.
A pak vás postoupí svému svatému ohni, abyste se stali svatým chlebem pro svatou hostinu Boha.
To vše má láska s vámi učinit, abyste mohli po­znat tajemství svého srdce a v tomto poznání se stali zlomkem srdce Života.

Ale kdybyste snad ze strachu hledali jen pohodu a rozkoš lásky,
pak by bylo pro vás lépe, kdybyste přikryli svoji nahotu a odešli z mlatu lásky
do jednotvárného světa bez střídání ročních dob, kde se budete smát, ne však celým svým smíchem, a kde budete plakat, ale ne všemi svými slzami.

Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe.
Láska neovládá, ani nechce být ovládána.
Neboť lásce postačuje láska.

Milujete-li, neměli byste říkat: ,V mém srdci je Bůh', ale spíše byste měli říci: ,Jsem v srdci Boha!' A nedomnívejte se, že můžete usměrňovat běh lásky, neboť láska, uzná-li vás toho hodnými, bude sama řídit váš běh.

Láska nemá jiné přání než naplnit sebe samu.
Ale milujete-li a musíte-li nezbytně mít nějaká přání, pak ať jsou to tato přání:
Roztát a být jako horská bystřina, zpívající svou píseň noci.
Poznat bolest z přemíry něhy.
Být poraněn svým vlastním pochopením lásky, a krvácet dobrovolně a radostně.
Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den lásky;
odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky;
vracet se večer domů s vděčností
a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci a s písní chvály na rtech.

Pak řekl starý kněz: promluv k nám o náboženství

A Mustafa pravil:
Což jsem dnes mluvil o něčem jiném?
Není náboženstvím každý čin a každá myšlenka,
ba i to, co není ani činem, ani myšlenkou, nýbrž divem a překvapením věčně tryskajícím v duši, zatímco ruce lámou kámen nebo pečují o tkalcovský stav?
Kdo může oddělit svou víru od svých činů nebo své přesvědčení od svého zaměstnání?
Kdo může před sebou rozprostřít své hodiny a říci: ,Tato je pro Boha a tato je pro mne; tato je pro mou duši a tato je pro mé tělo'?
Všechny vaše hodiny jsou křídla, která tlukou prostorem od sebe a k sobě.
Ten, kdo nosí svou mravnost jen jako svůj sváteční šat, měl by být raději nahý.
Vítr a slunce mu nenadělají do kůže díry.
A ten, kdo vymezuje své chování mravními zásadami, uvězňuje svého zpěvného ptáka v kleci.
Nejsvobodnější zpěv však nevychází skrze mříže a dráty.
A ten, pro koho bohoslužba je oknem, aby je nejen otevíral, ale i zavíral, nevstoupil dosud do příbytku své duše, jehož okna jsou dokořán od úsvitu do úsvitu.
Váš každodenní život je vaším chrámem i vaším náboženstvím.
Vždy, když do něho vstupujete, vezměte všechno s sebou.
Vezměte pluh, kovářský měch a perlík, dřevěnou palici i loutnu,
vše, co jste vyrobili pro užitek nebo pro potěšení.
Neboť při uctívání se nemůžete povznést nad své úspěchy, ani klesnout níže než vaše neúspěchy.
A vezměte s sebou všechny lidi:
neboť při vzývání nemůžete vzlétnout výše než jejich naděje, ani se v pokoře sklonit níže než jejich zoufalství.

A chcete-li poznat Boha, nestávejte se pro to luštiteli hádanek.
Raději se rozhlédněte kolem a spatříte ho, jak si hraje s vašimi dětmi.
A pohlédněte do prostoru: uvidíte ho kráčet v oblacích, rozpínat paže v blescích a sestupovat v dešti.
Uvidíte ho usmívat se v květech a pak se vznést a mávat rukama ve stromech. 

Počet shlédnutí: 98