obrázek domečku-home  logo-FB     časopis Kulturní studia


PROTESTANTSKÉ CÍRKVE V ČESKÉ REPUBLICE

ÚVOD

Cílem naší práce je porovnání protestantských církví v ČR. Zaměřily jsme se právě na ty, které jsou z různých hledisek něčím výjimečné. Ať už jde o velikost, délku působení a zejména jejich postoje k otázkám dnešní společnosti, s čímž souvisí i naše výzkumná otázka. Zaměřily jsme se na Apoštolskou církev, Českobratrskou církev evangelickou, Československou husitskou a Církev adventistů sedmého dne. Ve středu našeho zájmu stála specifika těchto protestantských církví. Největší pozornost jsme věnovaly postojům církví k rozporuplným otázkám naší společnosti. Vzhledem k tomu, že dnešní společnost v ČR je převážně ateistická, přišla nám tato témata týkající se především problematiky partnerského života (svatby, rozvody, registrované partnerství, antikoncepce, interrupce,…) zajímavá. Zkoumaly jsme tedy celkový pohled církví na dnešní společnost.

FAKTICKÉ INFORMACE O PROTESTANTISMU

Jako protestantské se označují reformované, též evangelické křesťanské církve. Jejich člen se nazývá protestant, respektive evangelík či evangelikál. Reformace proběhla v 16. století a vedla ke vzniku dvou hlavních protestantských vyznání, luteránské - augšpurské konfese a kalvínské - helvétské konfese.1)

Protestantismem vlastně označujeme především způsob prožívání křesťanského náboženského života, který vrcholil právě v tomto období a prosadil se ve velkém počtu protestantských církví, které mají své kořeny právě zde. Charakteristické pro tyto církve je uznávání autority Písma, která převyšuje autoritu církevní tradice, důraz na spásu prostřednictvím pouhé Boží milosti, důraz na osobní víru spíše než příslušnost k církvi, zjednodušení liturgie oproti praxi předreformační církve, svátost přijímání Ježíšova těla a krve vysluhovaná i laikům (tzv. přijímání pod obojí), odmítnutí mnišství, papežství a zvláštního postavení kněžích i jejich celibátu. Tyto a mnohé další znaky protestantismu vyplynuly z krize západní církve, v níž se na sklonku středověku ocitla, a z ducha humanismu, jenž se od 14. století projevoval návratem k tradicím antiky. Jedním z plodů tohoto návratu byl zájem o literární dědictví a z něho vyplývající kritický zájem o prameny křesťanského náboženství. Dalším z mnoha plodů byla úcta k lidské individualitě, touha po jejím vzdělání a svobodném projevu. To vše způsobilo, že starý scholastický model církve i celé společnosti přestal změněným podmínkám vyhovovat. 2)

A přitom se v roce 1500 katolická církev zdála silná jako nikdy předtím. Pohanství bylo vymýceno, reconquista na Pyrenejském poloostrově rozdrtila poslední islámský stát v západní Evropě a zánik Byzantské říše v roce 1453 oslabil církev ortodoxní. Zbožnost mezi lidem rostla, stejně jako stoupal obecný zájem o církví slibovanou spásu. Avšak tento úspěch s sebou nesl vážné problémy. Morálka a duchovní kvality řady kněží v mnohém nevyhovovaly žádoucímu stavu. Začalo se šířit obecné znepokojení nad stavem církve a současně i nad vírou mezi lidem, vyznávanou sice horlivě, ale často se stopami tápání až bludařství. Pokusy o reformu byly nejednou zmařeny kvůli nevyřešeným problémům pravomocí v církvi samé. V téže době vynález knihtisku převratně zrychlil šíření různých názorů, a usnadnil tak duchovenstvu i laikům zpochybňování vžité pravdy.

Teologickou příčinou reformace byl proto rozpor mezi Biblí a tehdejší církevní praxí. Papežství ignorovalo nebo potlačovalo kritiky poměrů. Spornou byla otázka odpustků, kterou jejich kritici označovali za kupčení se spásou. Nákladná správa majetku církve měla svůj odraz v zavádění stále nových církevních poplatků, což se setkávalo s odporem. Někteří reformátoři šli tak daleko, že obviňovali preláty z prodeje církevních úřadů (simonie). Samotné reformaci v 16. století předcházela celá řada předreformačních pokusů, mnohdy označovaná jako první reformace. Pokusy první reformace ale skončily nezdarem. Proti poměrům v církvi totiž veřejně vystoupili již předchůdci reformace, jejich kritika však byla prohlášena za kacířství (Ockham, Viklef, Hus), a když v konečném důsledku došlo k zakonzervování poměrů, nespokojenost se dále kumulovala. Protestantismus vznikl až v důsledku druhé reformní vlny – tzv. světové reformace.3)

Za počátek samotné reformace je nejčastěji považován čin augustiniánského mnicha a univerzitního učitele Martina Luthera, který 31. října 1517 uveřejnil svých 95 tezí, které přibil na dveře kláštera ve Wittenbergu. Tyto teze shrnovaly Lutherovo bádání z teologické oblasti. Luther především přesouval důraz křesťanského života od osobních zásluh i zásluh církve, které bylo možno získat v odpustcích, k Boží milosti darované bez ohledu na tyto zásluhy. Jeho myšlenky se rychle šířily a všude vzbuzovaly obrovskou pozornost. Netrvalo dlouho a Luther byl označen za kacíře a jeho spisy byly ve velkém ničeny. Luther se tedy nevyhnul roztržce s nejvyššími církevními představiteli, ač to nebylo jeho původním záměrem. Spor vyvrcholí spálením papežské buly a vydáním dalších spisů, ve kterých odmítá autoritu papeže a koncilů a žádá církevní reformy. V roce 1521, po uvalení církevní klatby, následuje předvolání před říšský sněm ve Wormsu, na kterém Luther odmítne své učení odvolat, pokud nebude přesvědčen svědectvím Písma. Císař Karel V. vydává Wormský edikt, který zůstal v platnosti během celého života reformátora. Jeho obsahem je říšská klatba proti Lutherovi a zákaz jeho učení. Luther se uchyluje na hrad Wartburg. Pod vlivem Lutherových spisů a jeho vystoupení ve Wormsu propukají od podzimu 1521 prakticky v celém Německu náboženské nepokoje, zprvu s centrem ve Wittenbergu. Nové učení se rychle šíří, i pod vlivem Lutherova překladu Bible, která byla do té doby veřejnosti prakticky nedostupná. Němci přecházejí houfně na novou víru, mniši a jeptišky opouštějí kláštery. Proti radikálním projevům reformace (obrazoborectví a selským nepokojům) reformátor ostře vystupuje.4)

Pod vlivem Luthera vzniká hlavně v Německu mnoho samostatných církevních útvarů, které působily především v Německu a ve Skandinávii a odtud se šířily do celého světa. Reformačním myšlenkám, které se rozšířily z Německa do Švýcarska, dali specifické zabarvení Ulrich Zwingli v Curychu a Jan Kalvín v Ženevě. Kalvínské reformační hnutí domýšlí správnou odpověď člověka na spásu z milosti (což je důraz lutherství). Tuto odpověď spatřuje zřetelněji než lutherství v dobrovolné kázni, zbožné praxi a poslušnosti příkazům Bible. Jiným odlišením kalvínské zbožnosti je důraz na Boží prozřetelnost, jehož důsledkem je učení o naprosté svrchovanosti Boha. Ta se projevuje i v tom, že člověk je podle víry kalvinistů Bohem předurčen, a to buď ke spáse, nebo k zatracení. Kromě Švýcarska kalvinismus převládl v Nizozemsku a ve Skotsku a dočasně i v Anglii. Tamní anglikánská církev ale brzy zatlačila kalvínské sbory do opozice a podnítila tak vznik puritánského hnutí, které se v různých podobách rozšířilo do Severní Ameriky a silně ovlivnilo společnost spojených států. Významnou menšinu vytvořili kalvinisté ve Francii (pod přezdívkou hugenoti však byli po mnoho desetiletí pronásledováni), dále ještě v Německu a v Uhrách. V Čechách, na Moravě a v Polsku bylo kalvinistické hnutí potlačeno římskokatolickou reformací. Dalším důsledkem anglikánských tendencí je vznik hnutí novokřtěnců, kteří odmítali křest nemluvňat a dospělým křesťanům udělovali nový křest, za což byli hojně pronásledováni. Z dnešního hlediska je ovšem zdaleka nejvýznamnějším dědicem novokřtěnectví celosvětová rodina baptistických církví. 5)

Jednotlivé protestantské církve v kostce

Apoštolská církev v České republice

Protestantská církev sdružující křesťany letničního hnutí. Na území ČSR působil náboženský spolek letničního směru od roku 1908, v padesátých letech komunistický režim znemožnil jeho veřejnou činnost, od 60. let probíhaly snahy o legalizaci, od ledna 1989 činnost povolena v rámci ČR. Tato církev neliturgického typu se opírá výhradně o autoritu Bible, důraz je kladen na znovuzrození (tj. obrácení dospělého člověka), křest Duchem svatým, zvláštní působení Ducha svatého v podobě prorokování, modliteb v neznámých jazycích apod. a na život v poslušnosti vůči Bohu. Velký význam je přikládán osobní duchovní zkušenosti. Duchovně výchovná činnost se provádí podle zásad prvokřesťanské praxe z doby apoštolů. Členy církve se stávají zásadně dospělí. Základní organizační jednotkou je sbor, nejvyšším orgánem je celocírkevní organizace. Tato církev nás zaujala tím, že je u nás legalizovaná pouze tak krátkou dobu.

Bratrská jednota baptistů

Protestantská církev reformačního typu, která zdůrazňuje vedle křtu (řec. baptisma) dospělých na základě osobního vyznání víry i závažnost Bible pro křesťanskou praxi. Hlásí se k tradici anabaptismu (radikální reformace 16. st.), Jednoty bratrské a učení P. Chelčického. Baptismus pronikal do českých zemí od 2. pol. 19. st. prostřednictvím angloamerických misií. V r. 1919 se u nás konala 1. celostátní konference baptistických sborů. BJB byla uznána v r. 1951. Baptisté nepřijímají striktní Kalvínovo učení o absolutní predestinaci. Věří ve všeobecné kněžství, tzn. že každý člen má právo i povinnost vydávat svědectví o své víře. Neuznávají spasitelnou moc svátostí, křest a večeře Páně jsou však významnými akty. Základní organizační jednotkou jsou samostatné a svéprávné sbory, nejvyšším orgánem je konference sborů.

Církev adventistů sedmého dne

Církev protestantského typu s některými výraznými věroučnými zvláštnostmi: svěcení soboty, křest v dospělosti, přísná pravidla střídmosti (resp. neobvyklá péče o zdravý životní způsob), očekávání brzkého skutečného, viditelného druhého příchodu Spasitele. Odmítá posvátnou tradici, přijímá učení o boží Trojici a o Ježíši Kristu ve shodě s ostatními církvemi. Lidská duše v pojetí adventismu není nesmrtelná. Křest a večeře Páně zde nemají charakter svátostí, ale pouhých náboženských obřadů. Neuznává žádné křesťanské svátky kromě svátku „sedmého dne v týdnu“, tzn. soboty. První zmínky o adventismu v Čechách jsou z r. 1892, první sbor byl založen v Praze r. 1902. CASD byla uznána v r. 1951, po následném zrušení pak opět uznána v r. 1956. Základní jednotkou je sbor, nejvyšším orgánem je ústřední konference. Církev adventistů sedmého dne jsme si vybraly mimojiné z důvodu, že bývá často označována za sektu.

Církev bratrská

Protestantská (reformační) denominace, která navazuje na kalvinismus a probuzenecké hnutí v anglosaských zemích v 19. st. Původně Svobodná církev reformovaná (zal. 1880), od r. 1919 Jednota českobratrská (uznána r. 1951), od r. 1968 Církev bratrská. Důraz je kladen na svobodně zvolenou příslušnost k církvi, věřící se mají stát svědky své víry. Za jednu z nejdůležitějších oblastí je považován manželský a rodinný život, spojený s křesťanskou výchovou dětí. Církev uznává dvě svátosti - křest (udělovaný dětem i dospělým) a večeři Páně (pod obojí způsobou). V rámci trinitárního dogmatu je kladen velký důraz na nenahraditelnost Ducha svatého. Základní organizační jednotkou je sbor, nejvyšším orgánem je celocírkevní konference.

Církev československá husitská

Křesťanská církev, jejíž liturgie byla vytvořena s použitím prvků různých tradic. Liturgie vychází z katolicismu, což byl i důvod naší pozornosti. Teologicky se vyvíjela od liberalismu a modernismu k postojům bližším tradičnímu křesťanství, spíše v jeho protestantské podobě. Není církví katolickou ani protestantskou (dle stanoviska CČSH). Vznikla v ČSR v r. 1920 odštěpením radikálního reformního křídla římskokatolického duchovenstva. Do r. 1971 působila pod názvem Církev československá. Uznává sedm svátostí (některé jsou však odlišně vykládány od pojetí katolického), večeře Páně je vysluhována (pod obojí způsobou) při každé bohoslužbě. Za nejvyšší normu učení a života je pokládán duch Kristův. Kněží (muži i ženy) nejsou vázáni celibátem. CČSH neuctívá svaté, Marie je ctěna, ale ne uctívána. Základní jednotkou je náboženská obec, nejvyšším orgánem je sněm. V čele diecézí je volený biskup, nejvyšším celocírkevním činitelem je patriarcha.

Českobratrská církev evangelická

Protestantská církev unionovaného směru. Vznikla v r. 1918 na území Čech a Moravy sloučením evangelických sborů luterského (augsburského) a dnes převládajícího kalvínského (reformovaného) vyznání. Uznává dvě svátosti - křest a večeři Páně. Církev není chápaná jako nutná podmínka spásy, duchovenstvo (muži i ženy) není chápáno jako prostředník mezi člověkem a Bohem. Původní striktní Kalvínovo učení o absolutní predestinaci je zde oslabeno. Významnou podobou činnosti jsou bohoslužebná shromáždění. Základní jednotkou je farní sbor, nejvyšším orgánem je synod. Na tuto církev jsme se zaměřily proto, že je největší protestantskou církví v České republice.

Evangelická církev augsburského vyznání v České republice

Protestantská církev luterského typu, jejímž věroučným základem je Lutherova nauka vyjádřená v Augsburském vyznání z r. 1530. Bible je jediným pramenem víry, spasení se děje pouhou vírou, je uznáván věroučný článek o boží Trojici, Marie není předmětem modliteb, nejsou uctívány ostatky, kněz není chápán jako prostředník mezi člověkem a Bohem, jsou vysluhovány dvě svátosti - křest a večeře Páně. Církev představuje jediný sbor v Praze, sdružující především Slováky luterského vyznání žijící v Praze.

Evangelická církev metodistická

Protestantská denominace vycházející ze světového metodismu (vznik v 18. st. v prostředí anglikánské církve). Jedinou autoritou a směrnicí života i víry je Bible, která má být systematicky a metodicky zkoumaná. Důraz je kladen na vyznavačství s výraznými emotivními prvky, každý věřící se má aktivně účastnit evangelizace. Uznávány jsou dvě svátosti - křest a večeře Páně, pokřtěni mohou být děti i dospělí. Členství ve farním sboru se naplňuje složením členského slibu. V ČSR byla ECM založena v r. 1921.

Jednota bratrská

Protestantská náboženská organizace (Unitas Fratrum, Moravian Church), která se pokládá za nejstarší reformační církev. Proklamuje přímou návaznost na původní Jednotu českých bratří, založenou roku 1457, s tím, že se obnovila r. 1870 v Sasku. Je věroučně blízká Českobratrské církvi evangelické, resp. luterství. Uznává dvě svátosti - křest a večeři Páně (pod obojí způsobou). Členové drží tzv. hodinové modlitební stráže za obec a za svět. Základní jednotkou je místní sbor, sbory JB v ČR tvoří provincii v čele s voleným biskupem a úzkou radou; spolu s provinciemi jinde ve světě tvoří světovou Jednotu bratrskou (Unitas fratrum).

Křesťanské sbory

Protestantská denominace (hnutí otevřených bratří), součást tzv. svobodného protestantismu. Původem irské hnutí z r. 1825. Navazuje na reformaci, odmítá posvátnou tradici, uznává zásadu všeobecného kněžství (každý pokřtěný člen, tj. dospělý, může kázat a vést bohoslužby), nepokládá za potřebné, aby se sbory věřících v Krista sdružovaly do zvláštních církví a denominací. Vedle křtu je praktikována i večeře Páně. Na našem území působí od počátku 20. st.

Luterská evangelická církev augsburského vyznání v České republice

Protestantská luterská církev působící ve Slezsku, která vznikla v r. 1991 vydělením ze Slezské ev. církve a. v., věroučně viz popis u Evangelické církve a. v. v ČR. Registrována byla r. 1995.

Náboženská společnost českých unitářů

Křesťanské denominační hnutí, které se zformovalo v Evropě v 16.–17. století. Volně navazuje na reformaci, ale na rozdíl od křesťanských církví odmítá nauku o boží Trojici, pokládá Ježíše za pouhého člověka, nepřijímá ani nauku o zmrtvýchvstání Ježíše, o prvotním hříchu, o panenství Marie, o vykoupení o všech svátostech. Členové nejsou vázáni žádným vyznáním víry. Čeští unitáři patří k proudu univerzalistů, kteří spojují prvky křesťanství a jiných náboženství. Základní jednotkou je místní náboženská obec, nejvyšším orgánem je místní valné shromáždění.

Novoapoštolská církev v České republice

Křesťanská denominace řazená buď jako protestantismus probuzeneckého směru, nebo nepřesně ke katolicismu neřímského typu. Snaží se o návaznost na první (apoštolskou) církev se silným důrazem na příchod Kristův. Uznává tři svátosti - křest, večeři Páně a svaté zpečetění. Věřící jsou přesvědčeni, že Ježíš posílal a ještě posílá své apoštoly (zde vyšší představitelé církve), kteří jeho jménem učí a křtí. Na našem území působí od 2. pol. 19. st. Základní jednotkou je sbor, v čele církve na celém světě je kmenový apoštol, různá území spravují z jeho pověření obvodoví apoštolové. Duchovenské služby různých stupňů se konají při zaměstnání.

Slezská církev evangelická augsburského vyznání

Křesťanská církev luterského typu působící ve východní části našeho Slezska, na Těšínsku, pod tímto názvem od r. 1948 (od r. 1918 jako Augsburská evangelická církev). Věrouka - viz Evangelická církev a. v. v ČR. Jako bohoslužebný jazyk se používá čeština a polština. Po rozkolu v r. 1991 se z této církve vydělila Luterská evangelická církev a. v. 6)

VÝZKUMNÁ OTÁZKA

Jaké jsou postoje protestantských církví k rozporuplným otázkám (uvedeným výše) naší převážně ateistické společnosti ?

METODOLOGIE

Pro naši práci jsme si vybraly kvalitativní metody, a to interview a pozorování. Použily jsme polostandardizovaný rozhovor, kdy jsme měly připravenou „kostru“ otázek a na základě odpovědí respondentů jsme interview dále rozvíjely. Snažily jsme se respektovat směr, kterým se rozhovor ubíral, ale zároveň zjistit odpovědi na naše konkrétní otázky. Pro sběr primárních dat se nám tato metoda zdála přiměřená. Nevýhodou interviw je nutnost osobního setkání a dostatku času, který nám nemohli (nebo nechtěli) někteří oslovení představitelé církví věnovat. V jednom případech jsme toto řešily tak, že jsme naše otázky zaslaly e-mailem. Také jsme se zúčastnily bohoslužeb, kde jsme uplatnily techniku pozorování, což nám pomohlo přiblížit atmosféru těchto shromáždění. Zvolené metody se nám osvědčily.

Konkrétně jsme měly osobní schůzku s těmito představiteli církví:

Apoštolská církev - pastor Dobroslav Makovička

Adventisté sedného dne - farář Josef Hrdinka

Církev bratrská - pastor Pavel Černý

Československá církev husitská - farář Lukáš Volkman

Českobratrská církev evangelická - Mgr. Kohoutová, bývalá členka staršovstva (presbyterstva) Salvátorského sboru, nyní členka sboru v Dejvicích

Písemný kontakt:

Metodisté, Baptisté - příslibili spolupráci, ale na osobní schůzku z výše uvedených (časových) důvodů nepřistoupili

LITERÁRNÍ REŠERŠE

Vzhledem k velké konkrétnosti témat našich otázek se nám odpovědi na všechny nepodařilo v sekundární literatuře najít. Zejména budeme citovat Bibli, a to zvláště vzhledem k otázkám partnerstvím.

Rozvod

K této problematice se vyjadřuje Výklad 27 základních věroučných článků od Adventistů sedmého dne. Podle této knihy je manželství svaté a ten, kdo spojuje muže a ženu, je Bůh. Podle Božího záměru by mělo být manželství nerozlučitelné. Autor se zabývá otázkou, zda je manželský nesoulad dostatečným důvodem pro rozvod. Kristus vidí manželství jako trvalé spojení a budeme-li citovat Bibli: …a proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj 7) říká, že rozvod je možný jen v případě cizoložství. Námi zjištěné skutečnosti z části odpovídají Bibli, jsou už ale také přizpůsobeny dnešní společnosti.

Registrované partnerství (homosexualita)

Dle Bible stvořil Bůh ženu a muže tak, aby se odlišovali, ale přesto se také vzájemně doplňovali, tím orientoval jejich sexuální touhu k opačnému pohlaví. V některých případech hřích narušil i tuto základní orientaci. V knize Genesis (19, 4-10) se dočteme o negativním odsuzování těchto praktik.

Další pohled na toto téma nalezneme v knize Víno tvé výborné, kde se v rozhovorech Svatopluk Karásek (evangelický farář a bývalý senátor parlamentu ČR) vyjadřuje k homosexualitě takto: Myslím, že je to soukromá věc, intimní. Já se také nikomu nepředstavuji-„Já jsem Svatopluk Karásek, heterosexuál.“ Jak hetero-, tak ani homofil, nesmějí nikomu škodit, a jak tráví své intimní chvíle, je pouze jejich věc, já to nemohu soudit. 8)

Potraty

O potratech jako takových se v Bibli přímo nemluví, ale Bible káže: nezabiješ. Což nám potvrdili i představitelé jednotlivých církví - na potrat se dívají negativně. Podle prohlášení adventistů sedmého dne je život Boží dar a vyžadují úctu i k nenarozenému člověku.

VLASTNÍ PRÁCE

V této části bychom chtěly shrnout naše poznatky k naší výzkumné otázce. Budeme postupovat problém po problému a pokusíme se vystihnout názory jednotlivých církví, které se nám na toto téma vyjádřily.

Rozvody

Apoštolská církev říká, že rozvod je špatný. Zastává názor, že manželé by se měli snažit a nedopustit, aby k rozvodu došlo. Adventisté tuto problematiku také velice řeší, s Apoštolskou církví se shodují v tom, že manželství by se rozpadnout nemělo, ale nízké procento rozvodů u nich přesto najdeme. Členové nejsou za rozvody nijak postihováni, ale to pouze v případě, že za rozvodem nestojí nevěra, za tu je pak čeká vyloučení z církve. Československá husitská církev je v otázce rozvodu celkově benevolentní, ale přesto se snaží rozvodům předcházet. Tento názor se však liší sbor od sboru. Podobně je tomu i u Českobratrské církve evangelické, kdy rozvedené nečeká žádná sankce, ale zároveň je tu snaha o zachování manželství - potažmo rodiny. Církev bratrská se Manželské krize snaží překonávat pastorační službou i odbornou terapií. Uznávají dva biblické důvody k rozvodu - setrvávání ve smilstvu a potom, pokud nevěřící chce odejít, protože nechce žít v křesťanské rodině. Rozvod je považován jako východisko z největší nouze.

Registrované partnerství (homosexualita)

Farář husitské církve L. Volkman, s kterým jsme hovořily, se o soužití dvou lidí stejného pohlaví nevyjádřil nijak odmítavě, přesto pro tyto páry odmítá posvěcení tohoto svazku církví, ale jak sám přiznal, snažil by se najít pro ně nějakou možnou formou požehnání. Zástupce Apoštolské církve oproti tomu registrované partnerství v žádném případě nepodporuje. Homosexuální orientace není od Boha, tudíž se mohou tito lidé s pomocí Boží a církve změnit. Pastor Makovička říká, že homosexuálové nejsou špatní lidé, a tak má snahu pomoci je změnit. Souhrnem jsou postoje církve takové, že soužití dvou lidí stejného pohlaví je proti přírodě. S tímto názorem se v podstatě ztotožňují adventisté, kteří dokonce pro homosexualitu používají pojem „inverze“. Nejradikálnější názor zastávají členové Církve bratrské. Tvrdí, že lidé s homosexuální orientací jsou vedeni k zápasu za překonání této orientace. Když to není možné, jsou vedeni k celibátu.

Potraty

V otázce potratů se všechny protestantské církve shodují. Podle Bible, jak jsme již uvedly výše, se jedná o zabití, proto je pohled na přerušení těhotenství negativní. Potrat je možný pouze při ohrožení života matky. Adventistický farář kromě zdravotního rizika, připouští umělé přerušení těhotenství ještě v případě znásilnění. Bratrská církev se na potrat dívá nekompromisně, jako na vraždu.

Dále bychom se ještě rády zaměřily na jakousi podotázku. Jak se církve aktivně podílejí na odstranění těchto společenských problémů (protože církev tyto otázky za problémy považuje)?

Z rozhovoru s pastorem Dobroslavem Makovičkou (Apoštolská církev) vyplynulo, že jejich sbor pořádá mnoho aktivit pro mladé. Těmito aktivitami máme na mysli různé přednášky (např. na téma mezilidské vztahy, sexuální nemoci, jako je AIDS, a snaha přimět mladé vést smysluplný aktivní život). Dále pořádá různé kulturní akce, čímž se snaží předejít nesmysluplnému trávení volného času mladých (např. „poflakování“ na ulicích a sídlištích). Z vlastní zkušenosti Makovička říká, že mnoho mladých lidí, kteří tímto způsobem tráví volný čas, se počase začalo zajímat o náboženství, našlo cestu k Bohu a stalo se členy církve. Což i souvisí s faktem, že Apoštolská církev je z hlediska věkové struktury církví „mladou“.

Adventistická církev má široké spektrum programů, zabývajících se zdravým životním stylem. Dvěma základními civilními oblastmi, jimiž se zabývají, jsou vzdělávání (mají druhý největší vzdělávací systém na světě, hned po katolících) a již zmíněný zdravý styl života. Adventisté totiž věří, že uvědomělí a vzdělaní lidé snáze předcházejí námi zmiňovaným problémům, jako jsou nespokojenost v partnerském životě - rozvod, potraty…

Československá husitská církev se vzhledem k věkové struktuře (převládá starší generace) snaží přilákat především na své různorodé aktivity zástupce mladší generace. Kazatel Lukáš Volkman, se kterým jsme osobně mluvily, věnuje velkou pozornost aktivitám, jako jsou tematicky laděné večery, kde se scházejí zástupci všech věkových skupin. Na tyto večery zve zajímavé hosty a snaží se návštěvníkům podat určitý liturgický problém lidštějším méně formálním způsobem než na klasické bohoslužbě. Protože podle faráře právě na bohoslužbách je možné potkat zástupce nejstarší generace, a to ještě ne v hojném počtu. O účasti mladých nemůže být skoro řeč.

Ačkoliv je pro protestantskou církev Písmo autoritou nejvyšší, v těchto aktivitách se více soustředí na morální hodnoty těchto akcí než na strohé podání výkladu Bible.

ZÁVĚR

V rozporuplných společenských otázkám se obecně všechny protestantské církve drží Bible. V mnoha případech jsme se však setkaly i se schopností jednotlivých církví o daných tématech diskutovat, a brát tak v potaz dnešní moderní společnost. Snaží se přiblížit lidem a probudit v nich zájem nejen o samotnou liturgii, ale i o morální způsob života. Názorové rozdíly těchto námi vybraných protestantských církví nejsou obzvlášť velké, ale přesto jejich komparace byla přínosná. Díky této práci jsme měly možnost porovnat názory představitelů několika protestantských církví, které jsou si svým vyznáním velice blízké, ale ne zcela identické. Faráři jednotlivých církví, se kterými jsme se setkaly, sice lpí na Písmu, ale v rámci lidského porozumění jsou ochotni udělat řadu ústupků, a všem lidem tak vyjít vstříc. Jak jsme již zmínily, například husitský farář byl ochoten hledat cestu pro homosexuální pár, tak aby se víra a jejich orientace co nejlépe skloubily. Do závěru bychom ještě rády zařadily dojmy z osobního kontaktu s církevními představiteli. Téměř všichni byli ihned ochotni s námi spolupracovat a až na výjimky souhlasili s osobním setkáním. Někteří nás mile překvapili svým přátelským přístupem, a naopak byli tací, kteří s námi sice komunikovali písemnou formou, ale na osobní kontakt nepřistoupili, což nás též překvapilo, ale nemile. Ačkoliv nebylo předmětem naší výzkumné otázky zabývat se církevními aktivitami v civilní oblasti (vzdělávání, humanitární organizace, nadace…), představitelé nám sdělili a odprezentovali mnoho zajímavých projektů, které mohou být do budoucna podnětem pro další výzkumné práce.

SEZNAM CITACÍ

1) Protestantství [on-line]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2008 [cit. 23.4. 2008]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Protestantstv%C3%AD>

2) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v ČR. Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha: Portál, 2004, str. 35-51, ISBN 80-7178-798-1

3) Reformace [on-line]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2008 [cit. 25.4. 2008]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Reformace>

4) Reformace [on-line]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2008 [cit. 25.4. 2008]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Reformace>

5) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v ČR. Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha: Portál, 2004, str. 51-69, ISBN 80-7178-798-1

6) Nekvinda, L. Registrované církve a náboženské společnosti v ČR [on-line], Dingir. Časopis o sektách, církvích a nových náboženských hnutích, 1998 [cit. 25.4. 2008]. Dostupný z WWW: <http://web.uhk.cz/prometh/Nek_RegC.htm>

7) Bible (Mt 19, 6 - 9 ; Mk 10, 7-9). Český ekumenický překlad, Praha: Česká biblická společnost, 1985, ISBN 80–85810–08–5

8) Hájek, Š., Plzák, M. Víno tvé výborné. Praha: Kalich, 1998, ISBN 80-7017-193-6

Další použitá literatura

Pavlincová, H. a kol. Slovník tří nejvýznamnějších monoteistických náboženství. Praha: Mladá fronta, 1994, ISBN 80-204-0440-6

Kolektiv autorů. Adventisté sedmého dne věří…Výklad základních 27 věroučných článků. Praha: Advent-Orion s.r.o., 1999, ISBN 80-7172-102-6

Kolektiv autorů. Encyklopedický slovník. Praha: Odeon, 1993, ISBN 80-207-0438-8

PŘÍLOHY

Církev adventistů sedmého dne - znak, organizace ADRA, modlitebna Smíchov

Bratrská církev - modlitebna České Budějovice

Bratrská církev - modlitebna Ostrava

Českobratrská církev evangelická - kostel u Salvátora v Praze

Českobratrská církev evangelická - křest

Československá církev husitská - kostel Olomouc, obřad

Apoštolská církev - farář

Apoštolská církev - bohoslužba