obrázek domečku-home  logo-FB     časopis Kulturní studia


Rusíni na Slovensku

Horáková, Veronika; Vaňková, Monika; Jirmanová, Tereza; Honzíková, Eva; Gregor, Boris. Rusíni na Slovensku. [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2014. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/rusini_na_slovensku

Obrázek 1 - Vlajka Rusínů1)

Úvod a cíl práce

Rusíni jsou národ bez vlastního státu, který žije například na Ukrajině, v Polsku, Rumunsku, Srbsku, České republice, Maďarsku, Chorvatsku, také v USA, Kanadě, Austrálii a podle oficiální statistiky také na Slovensku, kde je jejich domovem především severovýchodní část republiky. V současnosti se ale nedá uvést přesný počet Rusínů v jednotlivých státech. Neoficiální odhady o počtu Rusínů předpokládají, že v Evropě žije přibližně milion lidí rusínského původu, kteří žijí převážně na Ukrajině a mimo evropský kontinent obývají také v hojném počtu Ameriku. 2)

Člověk je tvůrcem dějin, světa i sebe sama. Tak vzniká kultura duchovní i materiální. Rusíni tuto kulturu ukazují na pořádání festivalů, plesů, zakládání občanských sdružení a reprezentací nejrůznějších akcí. Tyto aktivity mají jeden společný cíl, jde o sdružení Rusínů na Slovensku hlásících se ke kulturnímu dědictví svých předků, kteří se snaží uchovat a rozvíjet duchovní a materiální projev rusínské kultury. Rusíni na Slovensku mají dlouhá léta touhu samostatně se prezentovat doma i ve světě. Tímto se snaží sdílet kulturní bohatství svého národa. Z tohoto usouzení vyplývá, že pro Rusíny je nejdůležitějším aspektem národní identity jejich vlastní kultura. Cílem této seminární práce je proto najít odpověď na to: Co tvoří rusínskou identitu a jak konkrétně slovenské prostředí ovlivňuje národní identitu Rusínů v oblasti jejich materiální a duchovní kultury? Konkrétně jsme se zaměřili na jazyk, náboženství propojené s rusínskými svátky a památkami, hudbu a tradiční rusínská jídla. Dalším cílem práce je analyzovat rusínskou menšinu na Slovensku prostřednictvím pohledu slovenské majority na rusínskou minoritu, čímž dojde k objasnění celkového postavení rusínské menšiny na Slovensku.

Výzkumná otázka:

Co tvoří rusínskou identitu a jak slovenské prostředí ovlivňuje národní identitu Rusínů v oblasti jejich materiální a duchovní kultury?

Výzkumné podotázky:

  1. Jazyk: Jaký vliv má slovenské prostředí na jazyk používaný rusínským obyvatelstvem?
  2. Náboženské svátky a památky: Jaké svátky s náboženským významem dodržují Rusíni na Slovensku a jaké rusínské náboženské památky se na Slovensku nacházejí?
  3. Hudba: Jak zní typická rusínská hudba, jaké hudební nástroje Rusíni používají a na které z nich hrají na Slovensku?
  4. Tradiční jídla: Jaká jídla považují Rusíni za svá tradiční a které z nich můžeme nejčastěji ochutnat i na Slovensku?

Literární rešerše

Sborník Rusínska kultúra a školstvo po roku 1989 vydaný Prešovskou univerzitou a Ústavem rusínskeho jazyka a kultúry se v příspěvku Stanislava Konečného 3) mimo jiné věnuje vytváření rusínské identity z pohledu historického vývoje. Z tohoto pohledu byla důležitá především tato dvě období. V 2. pol. 19. st., kdy se sami Rusíni poprvé začali vnímat jako národ a kdy také došlo ke krátkému uznání Rusínů jako národa v rámci Habsburské monarchie. To druhé období nastalo po 1. světové válce, kdy došlo k připojení Podkarpatské Rusy k Československu. V průběhu obou těchto období došlo k vývoji rusínské etnicity. To se dělo pomocí politické činnosti a posílení ostatních částí rusínské kultury.

Otázce rusínského jazyka se věnuje ve své publikaci PhDr. Anna Plišková, PhD. 4) , která říká, že jazyk není pouze nástrojem myšlení a dorozumívání, ale jeho prostřednictvím se uchovávají duchovní hodnoty i veškeré výtvory předešlých generací. Přibližuje rusínskou identitu z hlediska jazyka, protože právě jazyk je velice úzce spjat se zachováním národů a národností. „Problém jazyka byl v historii neustále a je i v současnosti spjatý s problémem národní identity Rusínů. Už od druhé poloviny 19. století rusínský intelektuální a politický život soustředil pozornost na následující dilema a pokusil se o jeho řešení: patří Rusíni k ruské či ukrajinské národnosti, nebo tvoří osobitou slovanskou národnost známou jako Rusíni či karpatští Rusíni?“

O Rusínech ve spojitosti s náboženstvím se můžeme setkat v knize Petera Švorce 5), kde v kapitole s názvem Náboženské poměry a církevní život hovoří o tom, že vztah k bohu a k církvi znamená pro prostého rusínského člověka jednu z nejdůležitějších součástí života. Náboženské poměry a složitý církevní vývoj se promítaly do politického dění, školství, kultury, literatury a umění.

O tom, jaké hudební nástroje používají Rusíni, píše ve své seminární práci Radovan Šašala.6) Podrobně se zde věnuje sopilce (flétna se šesti až deseti dírkami), trembitě (horský roh) a cimbálu (přenosný lichoběžníkový nástroj, na který se hraje pomocí paliček). Můžeme se dozvědět, z čeho jsou tyto hudební nástroje vyrobeny, k čemu se používají a jaké druhy existují.

O tradičních rusínských jídlech se můžeme mimo jiného dočíst na internetovém komunikačním portálu karpatských Rusínů - holosy.sk 7). Najdeme zde recept například na velikonoční pasku, plněné pirohy, kynutý ovocný koláč nebo pečené brambory.

Rusíny se zabývají také odborné články. Příkladem může být článek související s výzkumnou podotázkou jazyka - „Vědecká interpretace rusínského jazyka, jednoduchý (rusínský) jazyk“ od Iryny Farion. Článek zkoumá nedávnou a současnou vědeckou interpretaci a terminologickou definici rusínského jazyka jako vlastní pojmenování ukrajinského knižního jazyka na Ukrajině v období mezi 14. a 17. stoletím. Článek také obsahuje soubor a systematizaci různých cizích pojmů jakožto svědectví o historickém vývoji ukrajinského knižního jazyka. 8)

Metodologie

Ke zpracování této práce a zodpovězení výzkumné otázky a dalších podotázek byly použity metody a techniky výzkumu kvantitativního a kvalitativního.

1) Teoretické zázemí naší práce má za úkol seznámit čtenáře s rusínskou kulturou obecně. Byla pro to zvolena metoda kvantitativního výzkumu a konkrétně technika studia dokumentů – informace o Rusínech jsme se snažili získat v knihách i v elektronických dokumentech. Při tomto výzkumu je výhodou především dostupnost materiálů, je relativně levnější a časově méně náročný než terénní průzkum pomocí rozhovorů nebo dotazníků, máme možnost studovat i výpovědi jinak nedostupných subjektů. Nevýhodou může být to, že informace, které autor do knihy napsal, mohou být zkreslené díky jeho jednostrannému pohledu na danou problematiku a také nelze sledovat neverbální chování.

Vzhledem k naší výzkumné otázce nás například zajímalo, jaký jazyk Rusíni používají, jaké svátky s náboženským významem dodržují, jestli se na Slovensku nacházejí nějaké jejich náboženské památky. Dále jsme zkoumali rusínskou tradiční hudbu a tradiční jídla.

2) Kvůli počtu dostupných dokumentů, jejich kvalitě a především ověření správnosti jsme v praktickém zázemí přestoupili k metodám kvalitativního výzkumu. Při tomto sběru dat byl použit polostandardizovaný rozhovor a dotazníkový průzkum. Při polostandardizovaném rozhovoru je část otázek pevně dána a část se utváří během něj k doplnění určitých informací a nejasností. Při vytváření této práce byl zvolen polostandardizovaný rozhovor přes email, protože by bylo velmi časově i finančně náročné sejít se s respondenty osobně. Nevýhodou však je, že rozhovor často probíhá ve více fázích a respondent není vždy ochotný odpovědět na všechny naše otázky a také nemůžeme sledovat jeho neverbální komunikaci. Otázky z dotazníkového průzkumu vycházely z teoretické části. Sestavili jsme krátké dotazníky a poprosili naše respondenty, aby odpověděli na naše otázky. Výhodou této techniky je získání většího množství dat, možnost oslovení více respondentů, nízká časová náročnost. Nevýhodou může být možnost záměrného zkreslování odpovědí, nepochopení položených otázek, nebo nezájem respondenta o dané téma.

3) Informace uvedené v naší práci jsme získali celkem od 5 respondentů. Prvním respondentem byl Peter Derco - předseda o. s. Rusíni.cz - rusínská iniciativa v ČR - Rusín, který žil na Slovensku a nyní žije v ČR. Další dva respondenti byli dva Rusíni žijící na Slovensku – paní Lucia Pribišová z Jakuban, členka výboru organizace Molody. Rusyny a pan Ing. Marek Guzlej z Jakuban, vedoucí mládežnické složky FSk Kečera z Jakuban. Posledními respondenty, kteří nám pomohli s pohledem majority na minoritu, byl Slovák, pan Maroš Krempaský z Košic, student VŠE V Praze a Slovenka, paní Dana Formánková.

Výzkumná část

Historický vývoj Rusínů

5. - 12. století

Předci Rusínů pochází ze slovanských kmenů, které přišly ke konci velkého stěhování národů v 5. a 6. století na území dnešní ukrajinské Zakarpatské oblasti (Podkarpatská Rus), části východního Slovenska, části jihovýchodního Polska a části severního Rumunska.

Obrázek 2 - Oblasti osídlené Rusíny9)

Slovanské kmeny do této oblasti přicházely přes východní a severní karpatské průsmyky. Původně podobná kultura slovanských kmenů se postupně měnila a rozpadala při kontaktu s autochtonním obyvatelstvem. Od 6. do 8. století slovanské kmeny na území od Karpat po východní Čechy ovládali Bílí Chorvaté. Právě karpatští Chorvaté a karpatští Slované jsou předky karpatských Rusínů, což podle Ivana Popa potvrzují archeologické nálezy a písemnosti z té doby. V 9. století se na území Podkarpatska dostává křesťanství. Podle Ivana Popa 10) se tam dostalo pravděpodobně od učedníků Metoděje, kteří se tam dostali po vyhnání z Velké Moravy knížetem Svatoplukem roku 885. Od 9. do 12. století je Podkarpatská oblast nazývána zemí nikoho, protože se nachází mezi hranicemi Kyjevské Rusi, Polska a Uherského království.

Na konci 10. století se poprvé objevuje nové označení pro karpatské Slovany – Rusíni (Rutheni). Existuje několik teorií příčin vzniku tohoto označení. Jedna říká, že označení Rusíni vzniklo kvůli náboženskému vyznání (přijetí pravoslaví) karpatských Slovanů.

13. - 19. století

Na přelomu 13. a 14. století se Podkarpatsko stává součásti Uherského království. I díky politice Uherského království se Podkarpatsko postupně proměnilo hlavně v pastevecko-rolnickou oblast. V roce 1526 po Bitvě u Moháče po porážce Uherského království se rusínská oblast stala vojenským táborem a místem častých střetů mezi Osmanskou říší a Habsburskou monarchií. Díky tomu, že Turci obsadili úrodnější část Uherska, došlo v 16. a 17. století ke změnám v uspořádání rusínské oblasti. Část patřila formující se Habsburské monarchii a část Sedmihradskému knížetství. Vznikly velkostatky, kterým poddaní Rusíni museli odvádět poplatky a část úrody, což vedlo k výraznému zchudnutí Podkarpatska, změnám v hospodaření (opuštění pastevectví) a také odchodu či zbojnictví části obyvatelstva.

Kvůli reformaci katolictví v Evropě vznikl tlak na přestup od rusínské pravoslavné církve k unitářství. K tomu došlo až po dlouhém odmítání (doba se lišila podle jednotlivých oblastí) v některých rusínských oblastech (např. v Berežské stolici, Ugočské stolici) patřících v té době pod Sedmihradské knížectví. Je třeba říci, že ve zbytku Uher náboženská reformace probíhala mnohem rychleji a úspěšněji.

Od počátku 18. století po porážce povstání Františka II. Rakócziho proti Habsburské monarchii se staly rusínské oblasti definitivně součástí Habsburské monarchie. Zažily tedy reformy Marie Terezie a Františka Josefa II., které pomohly např. tamnímu školství. To pomohlo utvořit silnou generaci rusínské inteligence pro následující období. Za Marie Terezie došlo ke sjednocení unitářství a roku 1771 k následnému uznání církve papežem, čímž vznikla řeckokatolická církev.

Důležitým obdobím z pohledu utváření rusínské identity bylo národní obrození, ke kterému došlo v 19. století a během kterého v letech 1849-1850 vznikl „Rusínský okruh“(Udžhorodský okruh) s autonomií v rámci Habsburské monarchie, a kdy také došlo poprvé k oficiálnímu uznání Rusínů jako národa. Důležitou roli v tomto obrozeneckém hnutí hráli řeckokatoličtí kněží z okolí biskupa Andreje Bačinského. Docházelo k sestavování gramatiky a slovníků rusínského jazyka. Věnovali se dějinám Rusínů, ale výsledek byl podle Ivana Popa 11) ovlivněn církví a je tak především dějinami církve a duchovních jako vedoucí složky rusínské společnosti. K vrcholu lidové tvořivosti dochází ve stavitelství. Rozmanitost těchto staveb je ovlivněna geografickou polohou regionu mezi západem a východem Evropy.

Politické snahy o práva Rusínů byly zastaveny nástupem Bachova absolutismu, který zrušil Udžhorodský okruh a všechny ostatní civilní okruhy v Uhersku. To nezastavilo obrozenecký proces Rusínů, jehož hlavním představitelem byl prešovský kanovník Alexander Duchnovič, který vydal např. první rusínský literární almanach a napsal i báseň Podkarpatskije Rusyny oslavte hlubokij son!, která se stala hymnou Rusínů.

Po Rakousko-Uherském vyrovnání v roce 1867 došlo v Uhersku k maďarizaci, kdy se neuznávala existence národnostních menšin, což rozdělilo Rusíny na několik skupin, např. řeckokatoličtí kněží byli promaďarští. To se nelíbilo mnoha věřícím a postupně to vedlo k posílení vlivu pravoslavné církve. Rusínská stolice – severovýchodní část Uherska byla jeho nejzaostalejší částí. Ta se týkala nepřítomnosti železnice, která se stavěla skoro celou druhou polovinu 19. století, průmyslu, nedostatku půdy i její malé výnosnosti a celková zastaralosti obhospodařování. To vedlo k velké migraci Rusínů nejčastěji do USA a Kanady. Na přelomu 19. a 20. století emigrovalo více než 150 000 Rusínů.

20. století - současnost

Dalším důležitým momentem z pohledu utváření rusínské identity bylo období po 1. světové válce, kdy se 8. května 1919 Podkarpatská Rus stala součástí nově vzniklé Československé republiky.

V USA vzniklo hnutí za sebeurčení rusínského národa, které mělo za cíl vznik vlastního území. Hlavní postavou tohoto hnutí byl G. Žatkovič, kterému se nakonec povedlo celou věc vyjednat jak s Masarykem a ostatními zeměmi, tak i s některými vlastními lidmi, kteří si přáli spojení s Ukrajinou.

V ústavě Československé republiky z února 1920 byla obsažena určitá míra autonomie, která zaručovala Rusínům vlastní zastoupení v samosprávných celcích a zákonodárném orgánu ČSR. Tato práva v plné míře v období první republiky nebyla uskutečněna. Např. v případě zastoupení v samosprávných celcích o všech důležitých věcech ve skutečnosti rozhodoval příslušný český úředník. G. Žatkovič kvůli tomu po čase opustil svou funkci guvernéra. V té době byla oblast Podkarpatské Rusi velmi zaostalá oproti zbytku ČSR. Negramotnost se tam tehdy pohybovala okolo 50%. To se povedlo zlepšit díky investicím československé vlády do školství, infrastruktury a zdravotnictví.

Československá vláda provedla pozemkovou reformu, která zabrala půdu velkostatkářům a dala ji zejména rodinám (40 000 rodin, v průměru 1,5 ha na rodinu) v Podkarpatské Rusi. Na východním Slovensku si většinu půdy ponechala vláda, takže tam nebyl dopad tak výrazný. Docházelo také k rozvoji rusínské kultury. V té době se stalo známé zejména rusínské malířství. Proto se o tomto období hovoří jako druhém rusínském národním obrození. Dále se v té době posílilo pravoslaví, které mělo silné vazby na srbskou pravoslavnou církev. V Podkarpatské Rusi dále působila řeckokatolická církev, která se ostře stavěla proti ukrajinskému iredentismu a ruskému panslavismu a podporovala rusínský jazyk třeba tím, že začala vést svou dokumentaci v rusínštině.

I. Pop12) píše, že připojení Podkarpatské Rusi k ČSR se týkalo území o rozloze 12 617 km², na kterém žilo 585 500 obyvatel, z toho 372 500 Rusínů (dále 103 000 Maďarů, 80 000 Židů, 14 000 Rumunů, 12 000 Němců, 2 500 Slováků). V roce 1921 proběhlo sčítání obyvatel ČSR, během kterého proběhla propagandistická kampaň na východním Slovensku mezi Slováky a Rusíny. Rusínští politici (zejména v organizaci Rusínská liga) se kvůli nevýrazné rusínské identitě ovlivněné etnicky zmenšeným prostředím snažili naléhat na příslušnost k řeckokatolické církvi jako etnické identitě Rusínů, což se ukázalo jako slabý argument. Slováci označovali Rusíny jako Maďary a také využívali své úřednické moci, která organizovala petice proti připojení rusínských oblastí k Podkarpatské Rusi (reakce na rusínskou snahu připojení Zemplínské, Šarišské, Spišské a části Užské župy k Podkarpatské Rusi). Úředníci také zkreslovali výsledky sčítání obyvatel. To probíhalo podobně jako v roce 1910, kdy ho prováděli Maďaři. Komisaři nezjišťovali národní identitu, ale znalost jazyka, dávali přečíst negramotným rusínským sedlákům cyrilické texty, aby tak prokázali znalost rusínského jazyka. Dále pokládali nekorektně formulované otázky jako „Si Maďar alebo Slovák?“ nebo „Hovoříš a rozumieš slovensky?“ Těm, kteří se hlásili k Rusínům, sčítací komisaři vyhrožovali, že je zapíší k Maďarům. Podle Ivana Popa13) počet Rusínů na východním Slovensku klesl oproti poslednímu sčítání obyvatel o několik desítek tisíc, a to přestože i maďarské sčítání z roku 1910 bylo velmi odlišné od skutečné situace. Podle vědecké práce vytvořené Andrejem Tóthem14) s podporou MZV se celkově v tomto sčítání k rusínské národnosti přihlásilo 461 849 obyvatel, z toho 372 884 obyvatel žilo v Podkarpatské Rusi. Velká část Rusínů nežijících v Podkarpatské Rusi pocházela z východního Slovenska (85 022). Nové statistické údaje byly využity jako důkaz nemožnosti vytyčení etnické hranice Rusínů na východním Slovensku. Zároveň byla zakázána Liga Rusínů a její hlavní představitel E. Nevický odešel do USA.

Tabulka 1 - Počty Rusínů podle sčítání obyvatel ČSR v roce 192115) 16)

PočetRusíni v ČSRRusíni v Podkarpatské RusiRusíni na východním Slovensku
Absolutní461 849372 88485 022
Relativní100%81%18%

Ve 20. letech československá vláda umístila v Podkarpatské Rusi velké množství migrantů zejména ukrajinské a ruské národnosti, což později vedlo k roztříštění rusínské společnosti na několik směrů. Ukrajinští imigranti začali přesvědčovat Rusíny (zejména mládež), že Podkarpatská Rus vždy patřila k Ukrajině. Také zde začala vyvíjet velkou aktivitu KSČ, kdy prováděla nejrůznější agitace a podněcovala nepokoje. Zejména pak využívala situace v době velké hospodářské krize, kdy Podkarpatská Rus byla nejvíce zasažena z celé ČSR.

Autonomie Podkarpatska byla československou vládou naplněna krátce před 2. světovou válkou, kdy vznikla autonomní vláda Podkarpatska. V roce 1938 bylo v Podkarpatsku 168 základních rusínských škol a dalších 43 škol, kde se rusínština částečně vyučovala.

Během 2. světové války část východního Slovenska a Podkarpatska ovládlo Maďarsko. Po 2. světové válce se oblast Podkarpatska stala součástí sovětské Ukrajiny pod názvem Zakarpatská oblast. Po rozpadu SSSR v roce 1992 se Podkarpatsko stalo součástí Ukrajinské republiky pod názvem Zakarpatsko. Také zde zaznívají hlasy po autonomii či po opětovném připojení k Československu. Tyto hlasy utichnou po rozdělení Československa v roce 1993.

Tabulka 2 - Národnostní menšiny na Slovensku od roku 1991 do roku 2011 podle sčítání obyvatel17)

Národnostní menšinarok 1991rok 2001rok 2011
maďarská567 296520 528458 467
romská75 80289 920105 367
česká52 88444 62030 367
rusínská17 19724 20133 482

Oficiální statistiky národností na Slovensku ze sčítání obyvatelstva ukazují, že se počet Rusínů od roku 1991 (k rusínské národnosti se přihlásilo 17 197) do 2011 (k rusínské národnosti se přihlásilo 33 482) téměř zdvojnásobil. Z toho lze vyvodit, že u Rusínů v tomto období nedocházelo k výrazné asimilaci, ale naopak by to mohlo naznačovat, že došlo k posílení rusínské identity Rusínů na Slovensku. Ve sčítání obyvatelstva z roku 2011 uvedlo 55 469 osob rusínštinu jako mateřský jazyk. V porovnání s rokem 2001 došlo k malému nárůstu o 562 osob. V roce 2001 se k rusínské národnosti hlásilo 24 201 osob, což je zajímavé z pohledu toho, že je to skoro poloviční číslo v porovnání s lidmi, kteří se v tomto roce hlásili k rusínštině jako mateřskému jazyku. V roce 2011 při sčítání obyvatel uvedlo 24 524 obyvatel, že na veřejnosti hovoří rusínsky a v domácnosti hovoří rusínsky 49 860 obyvatel na Slovensku.18)

Jazyk

Rusíni mají svůj vlastní jazyk - rusínštinu. Svou mluvu ale také přizpůsobují území, na kterém žijí. Rusíni na Slovensku tedy mluví jak rusínsky, tak i slovensky.

Marek: „Doma spolu hovoříme rusínsky a slovenštinu používáme, když k nám přijde návštěva, která rusínsky nemluví.“

Lucie: „Používám oba dva jazyky. S mamkou mluvím slovensky, protože není Rusínka a s ostatními jak kdy, někdy slovensky, někdy rusínsky.“

Rusínština se řadí mezi východoslovanské jazyky, ze kterých je nejvíce podobná ukrajinštině. Používá azbuku a také rusínskou latinku.

Respondent Peter potvrzuje: „Rusínský jazyk má asi nejblíže k ukrajinštině, pak záleží na oblasti, kde Rusíni žijí…“

Po kodifikaci, ke které došlo v roce 1995, nachází své uplatnění v různých sférách kulturně-společenského života rusínské komunity. Kromě komunikace v rodině se používá například ve sféře literární, mediální, scénicko-divadelní či vzdělávací. Tento jev se bezpochyby pozitivně promítl i do úrovně národního vědomí Rusínů. 19) Ve Slovenské republice s podporou státu od školního roku 1997/1998 vznikají základní školy s výukou rusínského jazyka a později i s vyučovacím jazykem rusínským. Tato skutečnost si vyžádala neodkladnou potřebu vysokoškolské přípravy učitelů pro tyto národnostní školy. Jejich přípravou byl pověřen Ústav rusínského jazyka a kultury v Prešově, který se zaměřuje na tyto hlavní oblasti činnosti: vědecko-výzkumnou a vývojovou pro oblast normotvorby rusínského spisovného jazyka, pedagogicko-výchovnou, publikační a dokumentační. Dále také organizuje mezinárodní letní školu rusínského jazyka a kultury (Studium Carpato-Ruthenorum), vedenou v anglickém a rusínském jazyce. Tato letní škola je určena všem, kteří se chtějí dozvědět více o Rusínech a od roku 2010 se jí zúčastnilo více než 70 účastníků ze Slovenska, ČR, Německa, Rakouska, Ukrajiny, Kanady a USA.20)

Ukázka textu:

• Text psán v azbuce

Історія Русинів не є простым ани веселым росповіданём. Малокотра область в Европі перешла такым тяжкым i роспоруповным вывоём. Русины были все частёв дакілько штатных формацій, у каждім з них мали інакше поставліня, векшынов цалком інакше за якым прягли. В каждім з них была область заселена Русинами найбіднїша. В історічных роботах є проблематіка історії Русинів або цалком забыта, або їй історіци присвячують лем счасти в рамках історії штатотворных народів.

• Přepis textu do rusínské latinky

Іstorіja Rusуnіv ne je prostŷm anу veselŷm rospovіdan´om. Malokotra oblast´ v Evropі perešla takŷm ťažkŷm i rosporupovnŷm vŷvojom. Rusуnŷ bŷlу vse čast´ov dakіl´ko štatnŷch formacіj, u každіm z nуch malу іnakše postavlіn´a, vekšŷnov calkom іnakše za jakŷm pr´ahlу. V každіm z nуch bŷla oblast´ zaselena Rusуnamу najbіdn´iša. V іstorіčnŷch robotach je problematіka іstorіji Rusуnіv abo calkom zabŷta, abo jij іstorіcу prуsvjačujut´ lem sčastу v ramkach іstorіji štatotvornŷch narodіv.

• Překlad do slovenštiny

História Rusínov nie je jednoduchým, a už vôbec nie veselým, príbehom. Máloktorá oblasť Európy prešla tak zložitým a rozporuplným vývojom. Rusíni patrili do niekoľkých štátnych útvarov, v každom z nich mali rozdielne postavenie, zvyčajne však iné, ako si samotný obyvatelia priali. V každom z nich, patrilo územie obývané Rusínmi k tým najchudobnejším. V historických prácach je problematika histórie Rusínov buď zabúdaná úplne, alebo sa jej historici venujú len okrajovo v rámci histórie štátotvorných národov. 21)

A co ví o rusínském jazyce Slováci? Naši slovenští respondenti mají povědomí o tom, jak hovoří Rusíni a jak jejich jazyk zní. Také hovořili o tom, že Rusíni na veřejnosti mluví slovensky (pokud tento jazyk ovládají) a o tom, že někdy Rusína ani nemusí poznat, právě díky tomu, že hovoří slovensky.

Maroš: „Nevím, jak se ten jazyk nazývá, z poslechu mám pocit, že primárně obsahuje prvky ruského jazyka.“

Dana: „Vím, že Rusíni hovoří rusínštinou. Mluvíme spolu ale slovensky, o některých třeba ani nevím, že jsou Rusíni.“

Náboženství

Rusíni jsou velmi bohabojný lid, který bere křesťanskou víru jako středobod svého života, ze kterého se rodí kultura, tradice a zvyky předávané z pokolení na pokolení. Bůh je v rusínských představách zobrazován jako nezkrotitelný a všemocný, ukazující se v rozmanitých podobách přírody. Na Podkarpatské Rusi se můžeme setkat s bohatou duchovní tradicí zakořeněnou v křesťanství. Nejpočetněji je zde zastoupena řeckokatolická a pravoslavná církev. Počty jejich věřících stoupají a klesají vlivem střídajících se politických režimů v zemi, které jednu či druhou církev zakazovaly. Přesto právě příslušnost k nim je pojítkem Rusínů ve všech zemích, kde žijí a dovoluje tak přežít jedinečné rusínské kultuře, neboť Rusín bez víry by už nebyl Rusínem. V menších počtech se potom setkáváme s římskými katolíky a protestanty (evangelíky), ale také se Svědky Jehovovými. 22)

Tabulka 3 - Obyvatelstvo rusínské národnosti podle náboženského vyznání v jednotlivých krajích Slovenska za rok 201123)

KrajŘímskokatolická církevŘeckokatolická církevPravoslavná církevSvědkové JehovoviEvangelická církev a.v.Bez vyznáníNezjištěné
Bratislavský373451833227818
Trnavský9423401134
Trenčínský13501910252
Nitranský kraj16452401124
Žilinský14914012302
Banskobystrický11874734237
Košický10615481016171330842
Prešovský5121698597171071011026290

Tabulka 4 - Obyvatelstvo rusínské národnosti v okresech Prešovského kraje podle náboženského vyznání za rok 201124)

Okres Římskokatolická církevŘeckokatolická církevPravoslavná církevSvědkové JehovoviEvangelická církev a.v.Bez vyznáníNezjištěné
Bardejov42190090016179928
Humenné1122005753161117426
Kežmarok7862241101
Levoča15278160143
Medzilaborce3834731543191114261
Poprad161223204294
Prešov52902423101721428
Sabinov3028513810103
Snina791626277425611437
Stará Ľubovňa2329384260146128
Stropkov19889416362611
Svidník6823092234121213258
Vranov nad Topľou111744011112

Oba respondenti rusínské národnosti i jejich rodiny jsou řeckokatolického vyznání, víra je pro ně něco, co je v životě naplňuje a jsou rádi za to, že se mohou na někoho stále obracet s modlitbami.

Lucie: „Věřím v boha, ale ne v církev. Modlím se a do kostela chodívám velmi zřídka…“

Respondenti slovenské národnosti nahlíží na Rusíny jako na velmi zbožný národ, podle jejich názoru jsou mnohem víc věřící než Slováci sami.

Maroš: „Rusíni, které znám, jsou všichni věřící. Je to viditelné i na jejich chování - k ostatním lidem bývají pokorní a dobrosrdeční.“

Dana: „Myslím, že je rusínský národ více zbožný než Slováci. Podle počtu pravoslavných kostelíků v porovnání s počtem obyvatel rusínské národnosti. Ty kostelíky jsou udržované.“

Náboženské svátky

Společným jmenovatelem Rusínů jsou hlavně církevní svátky řídící se juliánským kalendářem. Mezi nejvýznamnější svátky patří Velikonoce a Vánoce doprovázené přísnými posty, a také svátky významných mučedníků. 25)

Podle obou respondentů mezi nejdůležitější svátky patří Vánoce a Velká noc. Zajímavé bylo, že oba respondenti nejprve vůbec nezmínili nejvýznamnější svátek křesťanské církve Velikonoce, ale bylo nám vysvětleno, že Velikonoce jsou spojené s památkou umučení a vzkříšení Krista. Na začátku našeho letopočtu byl ukřižován Ježíš Kristus a v noci ze soboty na neděli se odehrál zázrak zmrtvýchvstání. Proto se ta noc nazývá Velkou nocí a od ní je odvozen i náš název Velikonoce. Dalšími svátky, které slaví, jsou například svátek sv. Jána, sv. Petra a Pavla, Sedembolestná panna Marie a Tři králové. V obou případech se shodli, že některé svátky vyžadují celodenní přísné posty a tím se liší od slavení svátků slovenskými občany. Na některé svátky vaří svá speciální jídla nebo chodí do kostela. Při církevních svátcích nosí tradiční kroj a respondent Marek dokonce během svátků Vánoc na půlnoční mši.

Marek: „O svátek Tří králů chodíme světit vodu na potok Jakubianka.“

Lucie: „Svátek Velká noc je významný proto, neboť v první svátek se narodil Ježíš a druhý za nás umírá na kříži.“

Na otázku, zda se nějakým způsobem odlišuje slavení náboženských svátků Slováků od rusínských tradic, odpověděli slovenští respondenti tak, že Rusíni Vánoce oslavují v jiné datum než oni a to, že pravoslavná církev je v podstatě dost odlišná od katolické, takže s tím souvisí i odlišnost náboženských svátků v různých církvích.

Dana: „Já jsem katolík, i když ne moc aktivně „praktikující“ a pravoslavná církev je dost odlišná snad ve všem od katolické.

  • Vánoce

Následkem používání juliánského kalendáře oslavují Rusíni narození Krista 7. ledna, tj. o dva týdny později než podle gregoriánského kalendáře.

Podle odpovědí respondentů se nijak výrazně neliší dodržování jejich svátků od slovenských tradic. Nejdůležitějším rozdílem jsou jejich tradiční postní jídla, jako jsou například buchtičky s mákem, hrachová kaše, kapusta s bramborami či švestková polévka. Na Vánoce zpívají koledy, oba chodí do kostela na půlnoční mši. Marek uvedl, že při příležitosti slavení Vánoc občas používají hudební nástroje (harmoniku, housle)

Lucie: „Lišíme se nejen jídlem, ale také způsobem stolování a dodržováním zvyků a tradic. Chodíme do kostela na tzv. půlnoční, ale není to liturgie. Všechny ostatní svátky slavíme v kostele.“

  • Velikonoce

Velikonoce neboli Pascha, se slaví později než ty na Slovensku. Je to proto, že řeckokatolíci a jiné východní církve slaví Velikonoce podle juliánského kalendáře. Většina svátků proto připadá na jiné termíny, než u zbytku Evropy. Pascha připadá každý rok na jiný den, ale většinou je to v období 22. března až 25. dubna. Rozdíl mezi slavením Velikonoc Rusíny a Slováky je například v jídle a způsobem, jakým co jí. Nejprve chodí celá vesnice do kostela společně a pak obědvají všichni ve stejném čase.

Marek: „Jídlo v košících si pokládáme venku okolo chrámu, po sv. liturgii ho kněz posvěcuje.“

Náboženské památky

Vzhledem ke své centrální evropské poloze byla karpatská oblast v minulosti křižovatkou četných kulturních i náboženských vlivů. V průběhu staletí se tu usazovali různé etnické skupiny. Jednou z nich byl národ Rusínů, jehož nejvýraznějším kulturním projevem jsou unikátní dřevěné kostely - cerkve.

  • Dřevěné kostely slovenských Karpat - cerkve

Kostelíky, kterým se ve zdejší oblasti říká cerkve, představují vrcholné ukázky lidového uměleckého cítění i architektonické dovednosti, citlivě skloubené s krásou okolní přírody.

Naši respondenti považují tyto kostely za kulturní dědictví rusínského národa, důvodem je podle nich například to, že v minulosti mnoho těchto kostelů shořelo a dochovalo se jich už jen málo. Velmi je obdivují pro jejich unikátní vzhled. Oba respondenti cerkve navštěvují jen zřídka a v případě návštěvy využívají svůj blízký dřevěný kostel v obci, který se nachází ve skanzenu. Tyto kostely pro ně znamenají místo, kde jsou blíže k bohu. Na otázku, jaké jiné náboženské památky se na Slovensku nacházejí, odpověděli oba stejně, o žádných jiných památkách neví, neboť raritou jsou hlavně kostely - cerkve.

Lucie: „Ano kostely slovenských Karpat považuji za kulturní dědictví rusínského národa, je to ohromné dívat se na tyto stavby, a nebo být v nich. Viděla jsem jich už více, ale stále se nad nimi podivuji, za tento materiál - dřevo, ze kterého je vybudovali, dokáže odolávat největším povětrnostním podmínkám.“

V názoru, zda považují oba slovenští respondenti dřevěné kostely slovenských Karpat za kulturní dědictví svého národa, se velmi liší. Jeden z respondentů považuje cerkve za kulturní dědictví rusínského národa, ale druhý respondent naopak považuje cerkve za jejich kulturní památky.

Dana: „Určitě považuji kostely slovenských Karpat za kulturní dědictví našeho národa, některé kostelíky jsou dokonce chráněny - UNESCO a jsou skutečně jedinečné.„

Architektura karpatských kostelů

Malebné srubové kostelíky byly stavěny na kamenné podezdívce na vyvýšených místech anebo návrších nad vesnicí. Často je obklopoval i nevelký hřbitov a v některých oblastech k nim patřila také samostatná dřevěná zvonice. Areál většinou uzavírala roubená nebo kamenná zeď, která bývala pokryta šindelovou stříškou.

Uspořádání a konstrukce kostelíků - cerkví - vykazují důsledné uplatňování náboženské symboliky. Půdorys mnohých z těchto budov má tvar řeckého rovnoramenného kříže a jejich typickým znakem je trojdílnost - symbolizující Svatou Trojici.

Ve vnitřním prostoru ji představuje členění na vstupní část, nazývanou též babinec, chrámovou neboli hlavní loď a oltářní část. Babinec na západní straně kostela byl, jak již jeho název napovídá, vyhrazen ženám, ale také opozdilcům.

Vnější trojdílnost je zdůrazněna trojicí věží zvyšujících se směrem na západ. Věže kostelíků jsou obvykle ukončeny charakteristickou cibulovitou bání nesoucí ortodoxní kříž. Ozdobné železné kříže byly mnohdy dokladem umělecké tvořivosti vesnických kovářů.

Základním konstrukčním materiálem bylo nejčastěji dřevo jehličnatých stromů, hlavně červeného smrku, v některých oblastech se však používalo také dřevo listnatých stromů – buku, břízy anebo habru. Kámen, jakožto v té době používaný a uznávaný materiál ke stavbě církevních svatostánků, se v Karpatské oblasti neprosadil, což bylo dáno především přírodními a ekonomickými podmínkami tohoto regionu, jednoho z nejzaostalejších v Rakousku-Uhersku. Dřeva byl oproti tomu všude dostatek a zruční vesničtí tesaři s ním uměli výborně zacházet. Výsledkem byly unikátní stavby dřevěných kostelů, vyznačující se charakteristickými prvky v závislosti od místa jejího výskytu a vyznání věřících. Kuriózní je však nejen architektura, ale i způsob konstrukce těchto kostelů. Při jejich stavbě nesměly být používány kovové hřeby, které symbolizovaly Kristovo ukřižování. Napojení jednotlivých částí konstrukce se provádělo pomocí dubových klínů. Stabilitu objektů zvyšovaly spoje v rozích, kterým se říkalo „zámky“. Střešní krytina pozůstávala zásadně z dřevěných šindelů.

Stejně jedinečné jako jejich vnějšek jsou interiéry těchto kostelíků, okouzlující svou neopakovatelnou atmosférou. Nejvýznamnější a nejtypičtější součást jejich výzdoby představuje tzv. ikonostas, často nádherně vyřezávaná dřevěná stěna s ikonami, oddělující apsidu od chrámové lodi. Uspořádání ikon, jejich počet a námět jsou přesně stanoveny. Další, samostatné ikony se obvykle nacházejí na stěnách lodě. Výzdobu interiérů některých objektů dotvářejí nástěnné malby, svícny, eucharistické nádoby, procesní kříže a cenné bohoslužební knihy. Většina kostelíků slouží i dnes svému původnímu účelu a pravidelně se v nich konají mše. 26)

Typy kostelíků

Z architektonického hlediska jsou tři základní typy dřevěných kostelíků označovány podle rusínských etnik obývajících oblasti Karpatského oblouku - bojkovský, lemkovský a huculský. Označení dalších dvou typů se odvozuje od západních stavebních stylů - barokní a gotický. Čistá architektura kostelíku je však spíše ojedinělá, obvykle vykazuje smíšené prvky těchto stylů.

Bojkovský a lemkovský typ dodržuje princip vnitřní i vnější trojdílnosti. Kostel se skládá ze třech srubů, zakončených věží, přičemž vstupní srub bývá nejvyšší. U některých objektů dosahuje však nejvyšší výšky srub prostřední. Architektura typického huculského kostela je na rozdíl od předcházejícího typu pětidílná, s půdorysem ve tvaru kříže. Nejvyšší srub zakončen věží je situován uprostřed, zbylé čtyři sruby jej obklopují. Tento typ kostela se na území Slovenska nevyskytuje. 27)

Řeckokatolické dřevěné kostely

Dřevěné kostely zapsané do seznamu světového dědictví s řeckokatolickým věrovyznáním:

  1. Chrám sv. Mikuláše, obec Bodružal (obrázek vlevo)
  2. Chrám sv. Michala Archanděla, obec Ladomirová (obrázek uprostřed)
  3. Chrám sv. Mikuláše Biskupa, obec Ruská Bystrá (obrázek vpravo)

Obrázky 3, 4, 5 - Řeckokatolické kostely 28)

Dřevěné cerkve:

Video - Dřevěné cerkve a příroda severovýchodního Slovenska ; Ve videu jsou také zobrazeny cerkve z obce Ladomirová a Bodružal 29)

Rusínská hudba

Rusínská hudba zní jako směs polské, slovenské a ukrajinské hudby. Vychází z podobných kořenů.

http://www.youtube.com/watch?v=mxqS0QcQk3E - ukázka rusínské hudby - Tatarecka

Aby si Rusíni na Slovensku zachovali svou lidovou kulturu, vznikají rusínské pěvecké nebo taneční folklorní soubory. Například Rusínský pěvecký folklorní soubor SOSNA a Rusínský folklorní soubor FS Ruthenia.

Oba respondenti chodí do pěveckého a tanečního folklorního souboru, konkrétně respondent Marek chodí do Folklorní skupiny Kečera z Jakuban, respondentka Lucie také do FS Kečera z Jakuban a do FS ZOBOR při SPU v Nitre. Při každém vystoupení folklorního skupiny mají na sobě tradiční kroj. Ženský kroj je oproti mužskému kroji bohatý na barvy a má tyto části: lajblik - vesta, má nejčastěji květované vzory, opliča - košile z plátna, surc - skládaná zástěra, kabat - skládaná sukně, červená se nosí na svátky a nevěsta jí má v den svatby, parta - čelenka, klučky - mašle, serščanky - úzké mašle, které se přivazují kolem pasu, spodnice, bílé silonky a někdy nosí i čepec.

Když jsme se pokoušeli získat odpovědi od našich dvou slovenských respondentů, jestli vědí něco o rusínské hudbě, popřípadě neznají nějaké konkrétní písně či hudební nástroje, které používají, ani jeden bohužel nevěděl. Je tak zřejmé, že se Slováci o rusínskou hudbu příliš nezajímají. To se ale může v brzké době změnit. Díky nově vznikajícím rusínským pěveckým nebo tanečním folklorním souborům by se tak tato oblast kultury mohla dostat do slovenského povědomí.

Lucie: „Kroj mám na sobě stejně často jako civilní oblečení, takže při náhlých příležitostech, vystoupení, církevních svátcích, a nebo jako hostR na nějakých akcích.“

Marek: „Kroj nosím v době svátků Vánoc, na půlnoční mši a na vystoupení.“

Obrázek 6 - Tradiční kroj FS Kečera z Jakuban 30)

Kromě zpěvu a tance se v rusínském folklorním souboru hraje také na hudební nástroje. Mezi oblíbené hudební nástroje patří sopilka, což je flétna se šesti až deseti dírkami, obvykle 60 cm dlouhá. Hráči se často snaží napodobit zpěv ptáků a obecně zvuky přírody. Výška zvuku sopilky závisí na její délce a šířce. Dlouhá a široká má nízký tón a krátká a úzká má vysoký tón. V Podkarpatské Rusi byly dva druhy sopilky, jedna bez pískacího mechanismu (flojara – 100 cm dlouhá, frylka – 20-30 cm dlouhá) a druhá s pískacím mechanismem, označována jako dencivka. Oba druhy jsou vyrobeny ze staršího dřeva, které musí mít pravidelnou vzdálenost mezi letokruhy stromu. Sopilky se totiž hlavně používají při lidových orchestrech, kde musí hrát stejnou melodii ve stejném ladění. Pro doplnění muziky se používá také cimbál, housle a postupně se přidal také akordeon a buben.

Obrázek 7 - Sopilky31)

http://www.youtube.com/watch?v=untoHw0iHrs - ukázka hraní na sopilky

Ve folklorním souboru obou respondentů se nehraje na sopilky, přestože patří mezi oblíbené rusínské hudební nástroje. Avšak hudební nástroje nepoužívají jen ve folklorním souboru, ale i při jiných příležitostech jako jsou Vánoce a pro zpříjemnění si večera hudbou, hrou a zpěvem.

Lucie: „V souboru používáme housle, cimbál, kontrabas a akordeon.“

Marek: „Používáme ústní harmoniky, akordeon a někdy housle a basu.“

Dalším hudebním nástrojem je trembita, horský roh. Tento nástroj, vyrobený z jednoho kusu smrkového nebo borového dřeva, bývá dlouhý až tři metry. Můžeme je rozdělit na tři druhy. Malá trembita, která se používá na signál, že se blíží Vánoce. Dlouhá trembita, která slouží ke komunikaci mezi pastýři a pomáhá při nahánění ovcí. Poslední trembita, která je pohřební, její hlavní funkcí byla hra před domem zesnulého. K tomuto účelu slouží několik pohřebních melodií, které mají pomoci vyjádřit smutek obce. Tato trembita se ale také používá při radostnějších událostech, jako je svatba nebo různé oslavy.32) 33)

Obrázek 8 - Trembity34)

http://www.youtube.com/watch?v=rgxet0xpyus - ukázka hraní na trembitu

Co se týká liturgické hudby Rusínů na Slovensku, je založena na tradičním východoslovanském nápěvu a místních lidových melodiích. Liturgická hudba spočívá ve zpěvu všech přítomných a kantora, ale bez hudebních nástrojů, ty nejsou při liturgii (bohoslužbě) dovolené.35)

Lucie: „My hudební nástroje nepoužíváme, lidé ani nevědí proč to tak je. Rusíni prý věřili v to, že jejich hlas - zpěv je účinnější modlitba a že Bůh vyslyší tyto modlitby snáze. Zpívá se vícehlasně, někdy trojhlasně až čtyřhlasně a zní to velmi pěkně.“

Marek: „Při bohoslužbě se nesmí používat hudební nástroje, ale už zavádějí kytaru, někdy klávesy a byla už taky bohoslužba s harmonikou.“

Pro zajímavost:

O rusínské hudbě se můžeme dozvědět například i v souvislosti s uherskou královnou přezdívanou Sissi, o čemž pojednává i jeden z odborných článků. „Po atentátu na královnu Alžbětu (Sissi 1837 - 1898) byly habsburské země zahaleny smutkem a Rakouskem ovládaná Halič nebyla výjimkou. Svědčí o tom i místní rusínská píseň zaznamenána v Bučačské oblasti několik měsíců po této tragické události. Tato píseň je plná soucítění se zesnulou královnou a složili ji rusínští rolníci.“ 36)

Tradiční jídla

Tradiční rusínská kuchyně se dříve skládala především z potravin, které byly pro jejich oblasti typické. Rusínská kuchyně na Slovensku je samozřejmě z velké částí ovlivněna i kuchyní slovenskou, ale i kuchyněmi jiných krajin - například polskou a ukrajinskou. Přesto je však pár pokrmů, které považují Rusíni za své tradiční. I z odpovědí našich dvou slovenských respondentů vyplývá, že se slovenská a rusínská kuchyně navzájem prolínají a ovlivňují. Mnoho jídel, i když Slováci i Rusíni tvrdí, že jsou výhradně jejich tradičními a vaří se jen u nich, jsou si s druhou kuchyní buď velice podobná, nebo dokonce stejná. Tak jako Rusíni si i Slováci myslí, že postupem času, jak odchází staré ženy, odchází s nimi i tradiční jídla. Mladí lidé už tradiční jídla zapomínají a tak se kuchyně a tradiční jídla začínají obměňovat.

Lucie: „Co si lidé vypěstovali nebo vychovali, to měli na stole. Například tradiční jsou jídla z kapusty - halušky s kapustou, jídla z mouky a brambor - adzimka - je to bramborová placka, ale hrubší, pirohy, šunka, masité pokrmy, mléko, vejce. Na Vánoce připravujeme buchtičky s mákem, hrachovou kaši a kapustu s bramborami. Dříve byla pestrá strava i v chudobnějších podmínkách. Dnes je trh na vysoké úrovni, takže můžete dostat v hypermarketech už všechno“.

Marek: „U nás doma děláme pirohy, džadky (bramborové kuličky se slaninou), nalesníky (bramboráky). Na Vánoce pak vaříme švestkovou polévku a pečeme buchtičky s mákem. Na Velikonoce pokrmy pokládáme do košíku okolo chrámu a po svaté liturgii je kněz posvěcuje.“

Maroš: „Dodnes jsem se nesetkal s rusínskou kuchyní, přišlo mi, že Rusíni se stravují stejně jako Slováci.“

Dana: Nevím, jestli jsou tyto tradiční pokrmy jenom naše, ale jedí se všude u nás v hojném množství. Jsou to například pirohy, třené pirohy, lokše, lečka (ani nevím, jak to napsat, ale jsou to fazole s těstovinami, slaninou a cibulí) a jiné, ale nevím, jak se nazývají. Dá se říci, že jak vymírají babky, tak zanikají jídla, anebo se obměňují… no, díky dostupnosti a unifikaci se vaří už dost stejně.

Fučky

Pod pojmem fučka si můžeme představit bramborovou kaši zahuštěnou moukou. Tato kaše se vaří například v sobotu, kdy není čas na velké vyváření. Fučka se jí říká proto, že když se zahušťuje, tak odfukuje. Obrázek 9 - Fučka37)

Pečené pirohy

Pirohy se připravují z brambor, mouky, vajíček, soli a přísad. Častým doplňkem je tvaroh nebo povidla jako nádivka a strouhanka, skořice a moučkový cukr na posypání a máslo. Pirohy mohou mít i slanou variantu – plněné masem, zelím atd.. Obrázek 10 - Pirohy 38)

Zakručaniky

Jinak známé jako zakrucanky, záviny, makovnik, orechovník nebo zaviňák. Českou variantou zakručaniku je makový, tvarohový, ořechový nebo jiný závin. Obrázek 11 - Závin 39)

Kapustnica

Tradiční hustá polévka, která se připravuje z kyselého zelí (zelí je ve slovenštině kapusta, odtud pak název tohoto pokrmu). Obrázek 12 - Kapustnica 40)

Shrnutí a závěr

Rusíni jsou národnostní menšinou žijící na území několika států – Ukrajiny (Zakarpatská oblast), části jihovýchodního Polska, východního Slovenska a části severního Rumunska. Počet Rusínů na Slovensku podle sčítání obyvatelstva se od roku 1991 do roku 2011 téměř zdvojnásobil.

Cílem práce bylo zjistit, co tvoří rusínskou identitu a jak slovenské prostředí ovlivňuje národní identitu Rusínů v oblasti jejich materiální a duchovní kultury. Rusínská identita, v poslední době posílená, se výrazně projevuje skrze jazyk, náboženství a hudbu.

Rusínština byla kodifikována v roce 1995 a v současné době je snaha ji dostat více do škol. V roce 1997/1998 vzniklo několik základních škol, kde se rusínština vyučuje. Většina obyvatel uvádějících rusínštinu jako mateřský jazyk ji používá v domácnosti. Respondenti rusínské národnosti řekli, že rusínsky hovoří v rodině. S lidmi, kteří nehovoří rusínsky, hovoří slovensky. Pohled respondentů slovenské národnosti to potvrzuje.

Rusíni jsou nejčastěji členy řeckokatolické a pravoslavné církve. Náboženství má pro Rusíny velký význam a na Slovensku je jejich pobožnost odlišuje od ostatních obyvatel, což potvrdili i respondenti slovenské národnosti. Sami respondenti rusínské národnosti jsou věřícími a tvrdí, že víra je pro ně něco, k čemu se mohou stále obracet. Slavení náboženských svátků Rusíny odlišuje od Slováků hlavně kvůli příslušnosti k odlišným církvím. To vede ke slavení stejných svátků v jiném datu nebo odlišným způsobem. Unikátnost náboženských staveb ve slovenských Karpatech potvrzují jak rusínští tak slovenští respondenti.

Odlišnost národní kuchyně Rusínů se příliš neprojevuje, protože se jejich kuchyně často prolíná se slovenskou, ukrajinskou a polskou. Existují pokrmy, které považují za své jak Rusíni, tak Slováci. V poslední době vznikají rusínské pěvecké nebo taneční folklorní soubory. Členy některých z nich byli i rusínští respondenti žijící na Slovensku, přičemž oba při vystoupení nosí tradiční kroje, které využívají i při slavení náboženských svátků.

Posílení národní identity, o kterém může svědčit zvýšený počet obyvatel hlásící se k rusínské národnosti, se projevuje např. v kodifikaci rusínského jazyka, vzniku pěveckých či tanečně folklorních souborů. O zachování rusínské kultury se také snaží Ústav rusínského jazyka a kultury v Prešově, který vydává publikace o rusínské kultuře. Pohledy respondentů rusínské a slovenské národnosti se často shodují. Výjimkou je pohled na historické kostely ve slovenských Karpatech, které obě skupiny respondentů považují za dědictví svého vlastního národa.

Přílohy

Otázky pro Rusíny:

  • Jak mezi sebou doma hovoříte?
  • Pokud slovensky, používáte i rusínštinu? Při jakých příležitostech?
  • Pokud rusínsky, používáte i slovenštinu? Při jakých příležitostech?
  • Jste věřící? Pokud ano, jaké náboženství vyznáváte a k jaké církvi se řadíte?
  • Pokud jste věřící, co pro vás znamená víra v osobním životě?
  • Jaké svátky s náboženským významem dodržujete? Které z nich jsou pro vás nejdůležitější a proč?
  • Jak slavíte Vánoce? Liší se nějak rusínské tradice od slovenských?
  • Jak slavíte Velikonoce? Liší se nějak rusínské tradice od slovenských?
  • Jak probíhají a jak se slaví ostatní pro vás důležité svátky?
  • Považujete dřevěné kostely slovenských Karpat za kulturní dědictví vašeho národa? Pokud ano, tak proč?
  • Co pro vás cerkve (dřevěné kostely) znamenají? Navštěvujete je?
  • Jaké jiné rusínské náboženské památky se na Slovensku nacházejí?
  • Chodíte do pěveckého nebo tanečního folklorního souboru? Jak se jmenuje?
  • Nosíte tradiční kroj? Při jakých příležitostech?
  • Můžete popsat, jak vypadá váš tradiční kroj?
  • Používáte v souboru nějaké hudební nástroje? Např. sopilku a trembitu?
  • Používáte hudební nástroje i při jiných příležitostech než v souboru?
  • Je pravda, že se při bohoslužbě se nesmí používat hudební nástroje?
  • Jaká jídla považujete za svá tradiční?
  • Připravujete nějaké pokrmy výhradně o svátcích?
  • Je rusínská kuchyně nějak ovlivněna kuchyní slovenskou?

Otázky pro Slováky:

  • Víte, jakým jazykem mluví Rusíni na Slovensku?
  • Znáte nějakého Rusína na Slovensku? Jak spolu mluvíte?
  • Považujete rusínský národ za zbožný? Pokud ano, z čeho tak soudíte?
  • Myslíte si, že váš průběh a slavení náboženských svátků se nějak liší od rusínských tradic?
  • Považujete dřevěné kostely slovenských Karpat za kulturní dědictví vašeho národa? Pokud ano, tak proč?
  • Znáte nějaké hudební nástroje, které používají Rusíni?
  • Znáte sopilku a trembitu?
  • Jestli jste věřící, je pravda, že se při bohoslužbě nesmí používat hudební nástroje?
  • Jaká jídla považujete za svá tradiční?
  • Ovlivňuje podle vás slovenské prostředí rusínskou kuchyni?

Text písně o královně Sissi:41)

Použité zdroje

1) Vlajka Rusínů s erbem Převzato z: http://www.rusinskaobroda.sk/?page_id=116/
2) ZDRUŽENIE INTELIGENCIE RUSÍNOV SLOVENSKA. Rusíni na Slovensku: Súčasné postavenie a historické kontexty vývinu Bratislava- Přešov, 2012, s. 6. ISBN 978-80-89540-12-9. Dostupné z: http://www.rusyn.sk/data/att/7081_subor.pdf
3) KONEČNÝ, Stanislav Rusíni v prelomoch dvoch tisícročí. In: PLIŠKOVÁ, Anna. Rusínska kultúra a školstvo po roku 1989: Zborník vedeckých a vedecko-populárnych príspevkov I. Prešov, 2008, s. 264. ISBN 978-80-8068-867-7. Dostupné z: http://unipo.sk/public/media/files/docs/u/svk/dokument_14_16.pdf
4) MAGOCSI, P. R. ed. A new Slavic Language is born. The Rusyn Literary Language of Slovakia./Zrodil sa nový slovanský jazyk. Rusínsky spisovný jazyk na Slovensku. New York 1996, s. 18. In: PLIŠKOVÁ, Anna Rusínsky jazyk na Slovensku: náčrt vývoja a súčasné problémy. Metodicko-pedagogické centrum v Prešove, 2007, s. 5-6.
5) ŠVORC, Peter Zakletá zem: Podkarpatská Rus 1918-1946, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN: 978-80-7106-754-2, překlad: Miroslav Ottomanský, s. 121- 151.
6) , 33) ŠAŠALA, Radovan Hudobné nástroje Karpatských Rusínov, In: pesnicky.orava.sk [online]. 2009 [cit. 6. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.pesnicky.orava.sk/materialy/ludove_nastroje_karpatskych_rusinov.doc
8) Farion I. Scientific interpretation of Ruthenian language, simple (Ruthenian) language (XIV-XVII c.) historical linguonomen. Journal of Language and Literature, 2014. Dostupnost také přes databázi Scopus.
9) Oblasti osídlené Rusíny Převzato z: http://poloniny.majestat.cz/panelright/17-zastaveni/tretie/
10) POP, Ivan. Malé dejiny Rusínov. 1. vyd. Bratislava: Združenie inteligencie Rusínov Slovenska, [2011]. s. 12. ISBN 978-80-970354-4-0. 139 s.
11) POP, Ivan. Malé dejiny Rusínov. 1. vyd. Bratislava: Združenie inteligencie Rusínov Slovenska, [2011]. s. 43-44. ISBN 978-80-970354-4-0. 139 s.
12) POP, Ivan. Malé dejiny Rusínov. 1. vyd. Bratislava: Združenie inteligencie Rusínov Slovenska, [2011]. s. 73-74. ISBN 978-80-970354-4-0. 139 s.
13) , 15) POP, Ivan. Malé dejiny Rusínov. 1. vyd. Bratislava: Združenie inteligencie Rusínov Slovenska, [2011]. s. 80-81. ISBN 978-80-970354-4-0. 139 s.
14) , 16) TÓTH, Andrej. Politika československých vlád vůči národnostním menšinám 1918–1938 [online]. Praha, 2010 [cit. 2014-04-11]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/file/637455/NAR_MENS_MONOGR_20_stran.pdf. Vědecký projekt. Filosofická fakulta Univerzity Karlovy.
17) , 18) Vlastní zpracování podle Statistického úřadu Slovenské republiky; Převzato z:http://portal.statistics.sk/
19) PLIŠKOVÁ, Anna Rusínsky jazyk na Slovensku: náčrt vývoja a súčasné problémy. Metodicko-pedagogické centrum v Prešove, 2007
20) Charakteristika pracoviska [online]. Prešovská univerzita v Prešove, c2013 [cit. 7. 4. 2014]. Dostupné z http://www.unipo.sk/9023
21) História [online]. Holosy - komunitný portál karpatských Rusínov, c2008 [cit. 29. 3. 2014] Dostupné z: http://holosy.sk/sk/category/kategorie-clankov/%D1%96stor%D1%96ya
22) , 25) HAVLOVÁ, Hana Dva domovy: Podkarpatská Rus, Časopis Společnosti přátel Podkarpatské Rusy [online] datum vydání: ½012, [cit. 26.3. 2014] dostupné z: http://www.podkarpatskarus.cz/attach/casopis_1_2012.pdf
23) Vlastní zpracování podle Statistického úřadu Slovenské republiky: SODB 2011; Převzato z:http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=73571
24) Vlastní zpracování podle zaslané statistiky od Ing. Zuzany ŠOLTISOVÉ- pracoviště statistického úřadu Slovenské republiky v Prešově: SODB 2011
26) , 27) Discover-unesco.com: Dřevěné kostely slovenských Karpat . 2008 [cit. 31.3.2014]. Dostupné z: http://www.discover-unesco.com/clanky.php?id=32
28) Řeckokatolické kostely zapsané do světového dědictví UNESCO Převzato z: http://www.muzeum.sk/dostol/
29) Dřevěné cerkve a příroda severovýchodního Slovenska- video zachytávající lidovou architekturu převážně rusínské národnosti žijící na severovýchově Slovenska. [online]. youtube.cz [cit. 10.4.2014]. Dostupný z: http://www.youtube.com/watch?v=rsE7cn-L1fs
30) Tradiční kroj - fotografie od respondentky Lucie Pribišové
32) HUDEBNÍ KNIHOVNA KJM Rusínská hudba, In: kjm.cz [online]. 2010 [cit. 6. 3. 2014]. Dostupné z: http://data.kjm.quonia.cz/hudebni_knihovna/hudba_mensin/Rusini.doc
35) KONEČNÝ, Stanislav Rusíni na Slovensku, In: rusini.sk [online]. Poslední změna: 03. 2014 [cit. 6. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.rusin.sk/data/files/14.pdf
36) , 41) HRYTSAK Y. How Sissi Became a Ruthenian Queen: Some Peculiarities of the Peasant Worldview. Journal Of Ukrainian Studies, 2008. Dostupnost také přes databázi EBSCO.