obrzek domeku-home


SLOVÁCI V RUMUNSKU

Bodonoš - dvojjazyčný nápis

Foto: Pavla Behrová - Dvojjazyčný nápis slovenské vesnice Bodonoš


Úvod a cíl práce

Na konci 18. století dochází v rámci Josefínských reforem v Rakousku k hromadným odchodům lidí do různých koutů říše. Jejich motivací bylo především darování zemědělské půdy a finanční kapitál na počáteční rozvoj hospodářství v nové domovině. Do dnešních dob se stále zachovali po celé bývalé Uherské říši, jména vesniček, které mají české názvy, jako tomu je v Banátu v Rumunsku, kam odešli krajané z jihozápadních Čech. Stejně tomu je tak v případě maďarské, německé a v neposlední řadě slovenské minority, která odcházela ze svých domovů do pustých, divokých končin s vidinou lepšího života.

Samotná slovenská minorita v Rumunsku se nachází ve dvou oblastech. A to v Bihorské, která se vyznačuje především katolicismem a v okolí Nadlaku s převažujícími prvky luteránství. Tato náboženská diferenciace napovídá, kde se původně nacházeli předci dnešních potomků slovenské menšiny v Rumunsku.

Hlavním cílem této práce je zmapovat současnou životní situaci slovenské minority žijící v Rumunsku z hlediska kvantitativního (počty osob, kteří se považují za Slováky podle různých kritérií) i kvalitativního. Zde se výzkum zaměřoval na zjištění stěžejních atributů etnicity, které místní Slováci považují za dostačující na to, aby se mohli označovat za Slováky - povědomí o své historii, dodržování tradic, zvyků, stravování (národní jídlo a pití), církevní život. V neposlední řadě byly zmapovány menšinové instituce počínající školstvím (především bodonošského lycea), přes slovenské spolky až po instituce náboženské.

Literární rešerše

Celosvětově známý Ernest Gellner 1) ve své knize Národy a nacionalismus. zdůrazňuje, nakolik je nacionalismus spjat s modernizací a zejména s procesem industrializace. Gellner ukázal, že zatímco předmoderní společnosti byly strukturovány soustavou feudálních pout a loajalit, rodící se industriální společnosti podněcovaly sociální mobilitu, touhu jednotlivců se prosadit a uspět v soutěži, a tudíž potřebovaly nový zdroj kulturní soudržnosti. Ten dodal nacionalismus. Nacionalismus se tedy objevil proto, aby vyhověl potřebám konkrétních podmínek a situací, ve kterých společnost žila. Gellner zároveň naznačuje, že dnes už je nacionalismus nevykořenitelný, jelikož není myslitelné, že by se společnost vrátila k předmoderním loajalitám a identitám. Samotná slovenská minorita podle Gellnera spadá do pásma, kde nacionalismus nikdy nebyl spojen se státem jako tomu docházelo v liberálních státech západní Evropy v 19. století (Francie, Británie). Rakouská vláda před rokem 1918 nikdy nepočítala, že se rozpadne, a že se její národy ocitnou v jiném geopolitickém prostředí. Slováci, ale i mnoho jiných etnik žijící na území dnešního Rumunska od dob Josefa II neprodělali vlnu nacionalismu v pravém slova smyslu. Ráno se Slováci probouzejí do stejné obce jako jejich předci aniž by si povšimli geopolitických změn ať už to bylo za Rakouska, Maďarska nebo dnes Rumunska. Nacionalismus zde spíš funguje jako byrokratický aparát, který má posloužit politických záměrům.

Sebeurčením národa, jehož cílem je vytvoření národního státu, jehož hranice se pokud možno kryjí s hranicemi oddělujícími jednotlivé národy se do značné míry věnoval J. S. Mill 2), který to formuloval takto: „Kde existuje pocit přináležitosti k národu, tam je ipso facto důvod se snažit se o sjednocení všech příslušníků tohoto národa pod jednu vládu, a to vládu jen tohoto národa samého“. Tím se vlastně říká, že o otázce vlády musí rozhodnout sami ovládaní. Rumunská ústava na tuto problematiku pamatuje. Poskytuje svým minoritám poměrně velkou volnost v legislativních pravomocí. Slovenská minorita má své zastoupení v parlamentě, má své školy vyučované v mateřském jazyce a také zachovává kulturní dědictví svých předků.

Vzhledové vlastnosti slovenské minority můžeme nalézt, už ve slavném románu Hrabě Drákula od Bramuna Stokera 3) avšak nemůžeme jim přikládat dostatečně velkou důvěryhodnost neboť autor nikdy nenavštívil Transylvánii a z větší části pro svou předlohu čerpal z bajek a pověstí.„Nejzvláštnější pak vypadali Slováci se svými velkými pasteveckými klobouky, pytlovitými, špinavě bílými kalhotami, bílými plátěnými košilemi a obrovskými bytelnými koženými opasky, širokými téměř jednu stopu a hustě posázenými mosaznými cvočky. Byli obuti do holínek, v nichž měli nacpány kalhoty, měli dlouhé černé vlasy a husté černé kníry. Vypadají velmi malebně, ale nijak přitažlivě nepůsobí. Na divadle by jim okamžitě svěřili úlohu všelijakých starých loupežníků z Orientu, bylo mi však řečeno, že jsou velmi neškodní a že jim chybí jakákoli průbojnost“.

Z historického hlediska je nejvíce věnována pozornost rané kolonizaci slovenskou menšinou. Nejvýznamnějším historikem, který se zabýval slovenským osidlováním je Ján Sirácky 4). Předmět jeho hlavního zájmu ale představovala slovenská kolonizace území dnešního Maďarska a bývalé Jugoslávie a osídlení Rumunska se věnoval jen okrajově, proto jeho jinak zásadní práce mohou být použity v našem případě pouze pro doplnění.

Podrobnější popis průběhu osídlení jednotlivých kolonizovaných oblastí na území dnešního Rumunska přinášejí především publikace Jána Kukučky, Rudolfa Urbana, dále články Ľudovíta Hamáše, Pavola Javora a Evy Michalčákové 5) uveřejněné ve sborníku Slováci v zahraničí, studie Paula Dancu a některé další práce.

Poměrně zásadní závěry o kolonizaci přináší i kniha Gregora Benedeka 6), jež je svým zaměřením jazykovědnou studii o osídlením se zabývá pouze úvod. Cenný na této knize je především fakt, že Benedek měl, v rámci svého několikaletého výzkumu, jako jeden z mála možnost poměrně podrobně prozkoumat archivní fondy a rovněž jeho konstatování založená na lingvistickém srovnání přinášejí nové světlo do problematiky zdrojové oblasti kolonizátorů.

Fenoménem poválečné reemigrace příslušníků slovenské menšiny do Československa se zabývá především Jaroslav Vaculík 7) a Helena Nosková 8) a o následném vývoji reemigrantů v českém pohraničí vyšla například celá řada studií v časopise Český lid především Příchod slovenských reemigrantů do českých zemí od Ivy Heroldové 9) a dalších. Zájem autorů většiny prací končí reemigrací a vývoji slovenské menšiny v poválečném období, až na několik výjimek zabývajících se především školství, není věnována téměř žádná pozornost.

Geografický přístup je při výzkumu problematiky slovenské minority v Rumunsku požíván ve srovnání s historickým přístupem výrazně méně. První významný krok v tomto směru pravděpodobně provedl Lubor Niederle 10) ve svém díle Uherští Slováci , ve kterém zachycuje mimo jiné i slovenské osídlení na území dnešního Rumunska na základě sčítání z roku 1900. Jan Auerhan se ve třicátých letech 20. století pokusil, povětšinou na základě neoficiálních údajů, o rámcovou demografickou charakteristiku rumunských Slováků. Poměrně ceněná je práce Jána Svetoňa 11), jenž se rovněž snažil podat základní demografickou a socioekonomickou charakteristiku a navíc i zhodnotil vývoj osídlení v letech 1910-1930. Nutno podotknout, že některé Svetoňovy závěry jsou značně ovlivněny dobou vzniku jeho díla.

Metodologie

Práce je založena na kvantitativním (verifikačním) a kvalitativním (explorativním) přístupu. Verifikační přístup umožní široký záběr dané problematiky - kvantifikaci a matematizaci dat. Kvůli hloubce sociálního jevu a jeho porozumění byl vybrán explorativní přístup.

Techniky, jež byly použity ve výzkumu:

  • Analýza statistických dat,
  • Studium dokumentů a jejich obsahová analýza kvalitativního typu,
  • Dotazování - vyprávění, polostrukturovaný rozhovor.

Analýzou statistických dat se zjistily počty Slováků žijících v Rumunsku a jejich rozmístění, jejich podíl v použití jazyka slovenského i rumunského, vyznání víry, věkové rozložení aj. Jednalo se o elektronický sběr dat. Studium dokumentů umožňovalo charakterizovat sociální jev. Z tištěných a dalších materiálů hromadného předávání informací nás zajímaly časopisy a knihy, z nichž bylo možno získat informace pro náš výzkum. Metodou sběru dat k získávání informací od našich respondentů se stalo dotazování. Předem se připravilo pár základních otázek, pro všechny respondenty stejné. Podle odpovědí jednotlivých respondentů se otázky rozvíjely, doplňovaly, popřípadě bylo tázáno na další detaily.

Základní otázky:

  • Kolik je Vám let?
  • Jaké je Vaše povolání?
  • Žijete v Rumunsku od narození?
  • Cítíte se být na prvním místem Slovákem/Slovenskou nebo Rumunem/Rumunkou?
  • Při sčítání lidu byste zatrhl/a, že jste Rumunk/a nebo Slovák/Slovenka?
  • Který jazyk považujete za mateřský?
  • Jaké máte občanství, popřípadě máte dvojí občanství?
  • Dokázal/a byste říct v jakém období se měli Slováci v Rumunsku nejlépe?
  • Dokázal/a byste říct v jakém období se měli Slováci v Rumunsku nejhůře?
  • Jsou běžné svatby mezi Slováky a Rumuny?
  • Myslíte si, že aby se mohl člověk považovat za Slováka musí ovládat slovenský jazyk?
  • Myslíte si, že aby se mohl člověk považovat za Slováka, musí mít povědomí o slovenské historii?
  • Jsou zde dostupné slovenské knížky, časopisy a další tiskoviny?

Terénní výzkum

Jelikož tématem se stali Slováci v Rumunsku, bylo nutné nejprve najít oblasti obývané Slováky a nastudovat odborné publikace. Výzkumný tým bádal v nejvíce Slováky obývané župě Bihor, a to ve vesnici Bodonoš, kde žije 98 % Slováků. Během jednoho týdne bylo pořízeno šest rozhovorů, většinou s učiteli a učitelkami místní školy, jež se narodili přímo v Bodonoši nebo v blízkém okolí. Výzkum probíhal v srpnu 2011 v Sedmihradsku především v župě Bihor a Šalaj v kompaktních lokalitách Budoi (Bodonoš).

Ve výzkumu bylo nejvíce používáno pozorování, dále byl použit polostrukturovaný rozhovor, což je nejrozšířenější forma rozhovoru, který pro tazatele obsahuje závazné schéma se specifickými okruhy a tématy pokládaných otázek. Jeho výhodou může být změna otázek a pořadí jednotlivých okruhů podle situace. Nevýhodou se však může stát odbočení od tématu.

Mezi výhody těchto rozhovorů patřilo jisté proniknutí do způsobu žití těchto lidí, poněvadž se tyto rozhovory uskutečňovaly v jejich domácnostech. Právě proto byly rozhovory velice příjemné, někdy až košaté. V rámci tohoto výzkumu proběhlo pozorování daného etnika. Počáteční obavy týkající se našeho pobytu vzaly za své ve chvíli, kdy jsme byli ubytováni u velice přátelského člověka, který nám zajistil nejen pobyt, ale také jídlo a vypořádal se s našimi organizačními problémy. Největší potíže nastávaly se vzdálenými osadami. Jelikož zde neexistuje autobusové spojení, či jsou pouze sezónní spoje. Museli jsme využít služeb místního faráře, s kterým jsme do odlehlých míst zajeli.

V rámci tohoto výzkumu byly navštíveny Slováky obývané obce Gemelčička, Loranta a Popešti, a tak došlo k dalšímu prohloubení informací. Byly viděny mše a slavnosti, což obohatilo naše poznatky o kulturním životě Slováků v Rumunsku.


Celkem projetých km: necelých 2 000 km (Praha – Budapešť – Oradea – Bodonoš + proježděné vesnice autem) Vytvořila: Pavla Behrová - Mapa projeté trasy12)

Rozhovory se Slováky v Rumunsku vedené v srpnu 2011. Seznam informátorů:

  • Rudo, nar. 1971 v Margitě (Rumunsko), učitel
  • Albert, nar. 1948 v Lorantě (Rumunsko), učitel
  • Petra, nar. 1972 v Popešti (Rumunsko), učitelka
  • Peter, nar. 1990 v Bodonoši (Rumunsko)
  • Jozef, nar. 1963 v Bodonoši (Rumunsko), učitel
  • Alexandra, nar. 1965 v Bodonoši (Rumunsko), učitelka

Lokace výzkumu

Za čistě slovenskou vesnici na zkoumaném území nemůžeme označit již dnes žádnou neboť dochází k postupné asimilaci s rumunským obyvatelstvem. Ve zkoumaných obcí, které jsme navštívili dosahuje zkoumaná minorita 90 % obyvatel obce. Hranice pro stanovení dominantní populace je stanovena na 51 % tudíž se jedná o slovenské vesnice.

Obec Bodonoš, kde jsme strávili značnou část svého pobytu, se nachází v bihorsko-salašské oblasti Rumunska v župě Bihor. Nachází se v severní části „pod kopcemi“ Sedmihradského Rudohoří v bihorsko-salašské oblasti. Nadmořská výška Bodonoše je cca 200 – 300 m n. m. Mezi světovými válkami byl Bodonoš samostatná obec, roku 1966 je součástí obce Vojvoz a Varzaľ a roku 1977 se s touto obcí stávají součástí komunity Popešť. Počet obyvatel celé komunity činí 1 305 slovenských obyvatel (podle sčítání v roce 2002). Největší a nejvýznamější slovenskou obcí z komunity je Bodonoš (800 Slováků), potom Varzaľ (238 Slováků), Vojvoz (171 Slováků) a v samotném Popešti, který je hlavní a největší obcou komunity však má jen 76 Slováků z celkového počtu obyvatel. Zdejší přírodní podmínky jsou příznivé a půda je poměrně úrodná. Daří se zde pěstování vinné révy, Bodonoš je jednou z významných vinařských obcí regionu. V minulosti byla obec důležitá také z průmyslového hlediska, nacházely se zde tři doly, ve kterých se těžilo hnědé uhlí.

Bodonoš je obýván Slováky téměř od jejich narození. Jejich příbuzní žijí na Slovensku, a to i kvůli lepší pracovní nabídce, která se mimo to nabízí i ve vzdálenějších městech od Bodonoše. Jedná se převážně o mladší generaci – děti bodonošských obyvatel. Velká část potomků bodonošských obyvatel žije na Slovensku. Vzájemně se navštěvují, ale raději se příbuzní ze Slovenska vypraví do Rumunska, a to kvůli horské přírodě, kterou Bodonoš oplývá.

Bodonoš
Foto: Pavla Behrová - Slovenská vesnice Bodonoš

Další navštívené slovenské vesnice jsou Gemelčička, Loranta a Popešti.

Vytvořila: Lenka Chocholoušková - Mapa navštívených vesnic13)

Vlastní práce

Obyvatelstvo v Rumunsku

K lednu 2010 bylo v Rumunsku sečteno 21,5 milionu obyvatel. 14)

Národnostní složení

Obyvatelstvo Rumunska je etnicky velmi pestré:

  • 89,5 % Rumunů
  • 6,6 % Maďarů
  • 2,5 % Romů
  • 0,3 % Němců
  • 0,3 % Ukrajinců
  • 0,2 % Turků
  • po 0,1 % Srbů, Tatarů, Slováků
  • 3 938 Čechů 15)

Situace, stav dané menšiny

Z provedených rozhovorů vyplývá, že nejméně spokojení byli obyvatelé v období kolem 90. let, poněvadž byl nedostatek práce a získání nového místa bylo velmi těžké. Zavřely se doly, takže spousta lidí ztratilo práci a vyhlídky do budoucna byly velmi nejisté. Také v období před 90. lety ženy nemusely téměř pracovat, jelikož muži sami dokázali vydělat na živobytí a chod domácnosti.

Většina Slováků se shodla, že nejlepší období bylo pro ně za komunismu, protože každý měl práci. Další příznivou situaci také vidí slovenští obyvatelé mezi léty 2005 až 2008 – o práci nebylo téměř nouzi, vylepšily se technologie, začal se hojně využívat internet a celkově se zlepšila životní úroveň. Technologické pokroky, ale naopak nejméně uvítali lidé pracující v zemědělství, protože je pomalu začaly připravovat o práci.

Peter: „Slováci sa mali dobre za komunizmu. Boli bane a každý mal prácu.„

V současnosti je stále nejvíce obyvatel zaměstnaných v zemědělství (týká se to především menších obcí), ale jak bylo již zmíněno, v důsledku modernizace a technologického pokroku, počet lidí zaměstnaných v zemědělství upadá. I v menších obcích (vyjma horských obcí) jsou lidé výborně informováni a vybaveni. Téměř každý obyvatel má vůz a žádnou výjimkou není televize ani internet. Spousta lidí také hojně využívá skype nebo facebook.

Peter: Teraz tu nie sme spokojní, nie je práca, musíš ísť von, keď chceš pracovať. V meste je práca, ale málo sa za ňu platí. Platy znížili, dôchodky znížili. Vláda zaviedla po krízi nepopulárna opatrenia.“

Alexandra: „Dobré je, že tu máme internet,to tedy znamená, že jsme spojení s lumi.“

Celková situace v Rumunsku je nyní na velmi dobré úrovni a životní situace v Rumunsku pro slovenské obyvatele je příznivá.

Jazyk

Úředním jazykem je rumunština. Dále je rozšířená v Rumunsku maďarština a němčina. Příslušníci menšin se mohou před soudy vyjadřovat ve svém mateřském jazyce. Na úrovni místní správy je v některých oblastech možné užívat i jazyky menšin (v praxi jde především o maďarštinu).

Slovenština

Slovenštinu označují Slováci za svůj mateřský jazyk, ve většině případů je důležitým atributem jejich slovenské identity. Většina Slováků v Bodonoši umí i rumunsky. Někteří se rumunsky naučili ve školách. V bodonošské škole se učí slovensky a jako cizí jazyk se tam vyučuje rumunština. Při hovorech je obvyklé míchat slovenštinu s rumunštinou. Slovenský jazyk v Bodonoši pomalu zaniká, protože obyvatel ubývá, a to kvůli zavřeným dolům a továrnám, ale hlavně kvůli odchodu mladší generace do větších měst za prací v Rumunsku nebo na Slovensko.

Z provedených rozhovorů vyplývá, že ne všichni považují znalost slovenského jazyka za důležitou. Avšak většina ano.

Albert: „Nie je treba ovládať slovenčinu, aby som sa cítil Slovákom. Povedomie mám stále. So svojmi príbuznými sa stretávam, a to na Slovensku a tu v Rumunsku mám bratov. Nie je podmienka byť kresťanom kvôli slovenství. A aby som bol Slovákom, musím mať slovenských predkôv.“

Náboženské vyznání

Hlavní příčinou, kromě ekonomických důvodů, migrace Slováků na Dolní zem byla větší míra svobody vyznání. V minulosti byla mezi Slováky nejrozšířenější římskokatolická církev, dále církev evangelická a třetí byla řeckokatolická. V posledních letech zaujala třetí místo pravoslavná církev a to vlivem smíchaných manželství mezi Slováky a Rumuny. Téměř každá obec, ve které žije výraznější počet Slováků, má svoji farnost se slovenským knězem. Římští katolíci žijí ve vesnicích Alešď, Bodonoš, Boromlak – Varzaľ, Gemelčička, Nová Huta, Nadlak, Oradea, Siplak, Šarany a Telegda. Nadlak, Butín, Vuková a Cipár obývají evangelíci. V této oblasti mělo náboženství silné kořeny a hrálo velmi důležitou úlohu při formování národní identity, která byla přímo ztotožňovaná s evangelickou příslušností. Spolu s jazykem, tvořila příslušnost k církvi podstatné znaky, kterými se Slováci odlišovali od „těch druhých“

Náboženství a víra ovlivňují do značné míry život Čechů a Slováků v Rumunsku, tvoří neoddělitelnou součást místní kultury. Příslušnost k církvi je naprosto běžným projevem a patří i k jednomu z faktorů, který udává jejich národní identitu.

Uvedené rozdělení vychází z rumunského sčítání lidu z roku 2002. Většina obyvatel se hlásí k pravoslavným, je jich 87 %, další významnou skupinu tvoří evangelíci (6,8 %), římští a řečtí katolíci (5,6 %) a muslimů spolu s dalšími vyznavači jiného náboženství je 0,4 %.16)


Graf vyznávaného náboženství v Rumunsku17)

Geografické a demografické pozadí Slováků v Rumunsku

V roce 1930 žilo v Rumunsku celkem 33 897 Slováků a 11 323 Čechů. Pro rok 1946 se odhaduje počet 52 000 Slováků a Čechů. Z toho bylo 82 % rolníků, 10 % zemědělských dělníků, 4 % průmyslových dělníků, 2 % živnostníků, 1 % inteligence a 1 % podnikatelů. Počet Slováků v Rumunsku se za posledních 60 let zmenšil – od repatriaciace obyvatelstva. Z 50 000 Slováků a Čechů v roce 1950 jejich počet pokles na necelých 20 000. K roku 2002 se hlásilo ke slovenské národnosti v Rumunsku 17226 lidí. 18)

Slovenská menšina žije ve dvou oblastech, které jsou navzájem teritoriálně odděleny. První oblast je v severní části rumunského Banátu (Banát se nachází na území 3 států, jeho východní část tvoří Rumunsku, západní zasahuje do Srbska a severní do Maďarska) v okolí města Nadlak v župě Arad, dále žijí v župě Timiș a Caraș-Severin. Druhou oblast představuje severozápad Rumunska blízko města Oradea na hranicích žup Bihor a Sălaj. Slovenská menšina žije v mnohem více obcí, než ta česká. Mezi ně na příklad patří Popešť, Bodonoš, Vojvoz, Nová Huta, Stará Huta, Židáreň, Čerpotok a Gemelčička.


Vyobrazené oblasti obývané Slováky v Rumunsku - severně kolem města Oradea, jižně kolem Nadlaku19)

Statistické údaje o počtu Slováků podle jednotlivých žup:

Župa Bihor 7 370 Slováků
Župa Arad 5 695 Slováků
Župa Timiš 1 908 Slováků
Žuma Salaž 1 366 Slováků
Župa Caraš-Severin 340 Slováků
Župa Satu Mare 186 Slováků
Ostatní župy 361 Slováků

Etno-demografická databáze obyvatel v Rumunsku:20).

Rumuni 404468 67,38 %
Maďaři 155829 25,96 %
Romové (cikáni) 30089 5,01 %
Slováci 7370 1,22 %
Němci 1163 0,19 %
Další etnika 338 0,05 %

V okrese Bihor patří mezi tyto slovenské obce Şinteu (Sólyomkő), kde žije 1264 Slováků, kteří tvoří 98,21 % obyvatel celé obce.

Slováci 1264 98,21 %
Rumuni 19 1,47 %
Maďaři 4 0,31 %

Mezi další obce v okrese Bihor s poměrně velkým zastoupením Slováků patří Derna (Felsőderna), kde je podíl Slováků zhruba pětinový.

Rumuni 2 184 72,29 %
Slováci 629 20,82 %
Maďaři 183 6,05 %
Romové (cikáni) 23 0,76 %
Němci 2 0,06 %

Přibližně pětinový podíl tvoří Slováci i v obci Suplacu de Barcău / Berettyószéplak

Rumuni 1587 34,42 %
Maďaři 1578 34,22 %
Slováci 934 20,26 %
Romové (cikáni) 506 10,97 %
Rusové-Lipovci 3 0,06 %
Němci 1 0,02 %
Židé 1 0,02 %


Příchod Slováků do Rumunska


V 17. století probíhala turecko – habsburská válka. Největší část Uherska se nacházela pod tureckou nadvládou. Horní Uhry (Slovensko) byly pod Habsburskou nadvládou. V roce 1683 Turci utrpěli zdrcující porážku u Vídně a v následujících letech ustoupili až za Budín. I v následujících letech bylo Slovensko neustálým dějištěm ničivých válek. Což mělo samozřejmě vliv na zvýšení daní a roboty v Horních Uhrách.
Po porážce Turků v roce 1718 bylo prakticky celé území Uherska osvobozené. Uherští páni se snažili vydobýt opuštěné majetky, především půdu, kterou chtěli zúrodnit. Proto zvyšovali povinnosti poddaných a nedodržovali jejich právo stěhovat se.21)


Nejdříve přicházeli Slováci na Dolní zem (dnešní území Maďarska do roku 1918) jen na letní práce a stavby a vraceli se zpět domů. Při této sezónní práci poznali Slováci, jak úrodná je půda v dolnozemských krajích a přišli natrvalo. Důvodem nebyla jen úrodnost půdy, utíkali také před hladem a vykořisťováním, které způsobila válka. A také byli nábožensky pronásledováni.22)

Matej Bel23) o tom napsal v jeho díle Notitia comitatus Abaujvariensis. „Hodci dnes v hlbokom mieri všetko ožíva, predsa naša krajina ťažšie nabúda sily, kedže obyvatelia, nevim kým zlým osudom tajne sa rozutekávajú do smedných stolíc… Jedni obviňují ťažké časy a neslýchaný počet dávok, ktoré sa musia platiť, druhí zvaľujú príčinu na bezohľadnosť pánov, ktorí ľud nenavyknutý na poddanské roboty zaťažajú viac, než sa sluší. Alebo hádam i jedno i druhé je na vine. …Dodaj k tomu nestálosť ľudu, ba aj ničomnosť, už dávno karhanú zákonmi, ktorá zapříčiňuje, že iba preto, aby sa vyhol verejnej dávke, opúšťam dávne sídla hľadá si nové, neraz oveľa horšie. No koľko zla prináša všeobecnému blahu táto zúrivá záľuba v sťahovaní, už nie je mojou úlohou zaznamenať.“

Nejvíc poddaných odcházelo v letech 1715-1720, jednalo se hlavně o odchod ze stolic (část územnoprávního dělení v bývalé Habsburské říši) Orava, Liptov, Zemplín, Abov. Slováci také přicházeli ze slovenských osad, které vznikly na území dnešního Maďarska, a které se rychle přelidnily.24)

První dědinou v dnešním Rumunsku, obydlenou Slováky, se stala vesnice Mokrá, bylo to v roce 1747. Největší lokalitou se stal Nadlak, kam Slováci přišli v roce 1803. V blízkosti byly založeny další osady, Pitvaroš a Čanádalberti. V roce 1813 byl založen Butín a roku 1825 Vukovú, v roce 1847 Brestovec a v roce 1852 přišli Slováci z východního Slovenska do Veĺkého Peregu a roku 1883 na Cipár. První rodiny, jako odborníci na zpracování dřeva, přišli z Gemerskej a Zemplínskej župy a roku 1790 se usadili v Bodonoši, Borumlake a ve Varzali. Z nevolníků (nevolník byla osoba, která nemůže změnit bydliště, povolání, ani jiné věci týkající se jejího života a svých dětí, ke všemu potřeboval povolení vrchnosti)25) se stali smluvními poddanými (poddaní 26) byli vázáni k panstvím svých pánů, jimž byli povinni odvádět poddanské dávky v náhradu za propůjčené polnosti, na nichž hospodařili).27)

Povědomí o historii v dnešní době

Povědomí o historii a dění na Slovensku není podstatné pro slovenství. Znalost historie slovenského národa není nutná. Někdo si povědomí udržuje tím, že navštěvuje Slovensko a má zájem o informace týkající se této země. Slovenská národní strana nebo strana Velké Rumunsko, která se angažuje v Rumunsku, si zakládají na povědomí Slovenska. Každý Slovák v Bodonoši má v krvi slovenské povědomí, a aby mohl být člověk Slovákem, musí mít slovenské předky.

Organizace, spolky

O životaschopnosti slovenské menšiny v Rumunsku nevypovídá jen velké množství uchovávaných tradic, ale i institucionalizovaný systém slovenské minority. Několik z nich má klíčový význam při organizování slovenského minoritního života v Rumunsku. Nejznámější je již zmiňovaná organizace Demokratického svazu Slováků a Čechů v Rumunsku, která vznikla v roce 1990 v Nadlaku. Mezi její poslání např. patří 1., zachovávat a rozvíjet národní a kulturní svébytnost Slováků a Čechů v Rumunsku 2., reprezentovat tyto dvě národnosti 3., obhajovat a zasazovat se za demokratická práva a svobody 4., organizování kulturních, společenských a vydavatelksých aktivit atd. 28)

Mezi další významné a uznávané spolky můžeme zařadit folklórní soubory, které má téměř každá obec. V Bodonoši je nejznámějším folklórním souborem Lipka. Mezi další známé folklórní soubory patří například soubor Salašan (v Nadlaku), Cerovina (v Černopotoku), Salajka aj. Další významnou událostí je hudební festival Cez Nadlak, který si získal dobré jméno i za hranicemi Rumunska. Nejde o jen tak ledajaký festival, ale jedná se spíše o přehlídku mezinárodních sólistů slovenské lidové písně. Pořádá se jednou do roka koncem prázdnin. 29)

Velice populární jsou také slovenské a české časopisy. Mezi nejznámější patří časopis Naše snahy, který byl obnovený v roce 1990. Je to měsíčník psaný v českém a slovenském jazyce, jenž informuje o historii minorit v Rumunsku a o současném dění Demokratického svazu Slováků a Čechů. Časopis Pramen zase patří mezi nejznámější školní časopisy, který informuje o školních událostech a má dokonce i své webové stránky.30)

Slavnosti a svátky

Mezi nejvýznamnější události v Bodonoši patří mimo jiné vinobraní, které se vždy koná první říjnovou neděli. To je financované Demokratickým svazem Slováků a Čechů v Rumunsku. Do dalších významných události můžeme zařadit školní oslavy, které jsou také financovány Demokratickým svazem. Průběh začíná slavnostním otevřením kulturních a sportovních činností, jež trvají po celý den. Mezi nejoblíbenější sporty patří fotbal (který ma největší zastoupení), tenis, stolní tenis, volejbal, šachy atd. Také velice populární je zde karaoke. Vždy prvního června se pořádají školní výlety do větších měst, např. do Oradey (město poblíž Bodonoše). Dalším tradičním svátkem je Den žen a Den matek, který se slaví osmého března a probíhá celý den. Děti pro své matky připravují zábavný program a závěr dne je zakončen nějakým dárečkem, který dítě samo vyrobí.

Bodonoš - římsko-katolický kostel a typické pěstování vína
Foto: Lenka Chocholoušková - Římsko-katolický kostel a typické pěstování vína, Bodonoš

Do dalších oblíbených zvyků patří páračky, oběračky a zabijačky, což jsou události u kterých se schází celá rodina a přátelé. Oběračky - tj. například událost vinobraní, páračky - párání peří z hus, které se dodržuje málokdy a zabijačky - víkendové události, kde nesmí chybět spousta jídla, pití a zábavy. Velice významná a dodnes zachovávaná tradice je odpust (hody). Je to svátek na den patrona kostela. Slavení odpůstové bohoslužby slaví téměř všichni kněží, kteří působí v dané oblasti. Na tuto událost se sjíždějí i lidé, jenž dříve odešli za hranice.

Gemelčička
Foto: Pavla Behrová - vesnice Gemelčička

Média a ostatní sdělovací prostředky

Převážná část literárních artefaktů v Bodonoši je soustředěna do tamější školy, která je vedle fary s kostelem kulturním a intelektuálním centrm celé obce a blízkého okolí. V knihovně nalezneme vedle rumunských autorů i velikány slovenské literární scény jako je Ján Kollár, Ľudovít Štúr a další.

Slovenská literatura se získává většinou darem od přátel ze Slovenska nebo od partnerských škol sídlící přímo na Slovensku.

V současné době jsou periodika o této menšině na sestupu, neboť s vymírající komunitou v Rumunsku klesá logicky i počet výtisků. Mnoho publikací vychází na Slovensku v Matici Slovenské, ale absolutní většinu sborníků a publikací nalezneme v Nadlaku, zde vydavatelství Ivan Krasko vydává celou řadu publikací pro osvětu slovenské komunity v Rumunsku. Mezi ně patří díla Naše snahy, My, Rovnoběžná zrkadlá, Dolnozemský Slovák.

Školství

V Bodonoši sídlí slovenské Teoretické lyceum Josefa Kozáčeka31), kam chodí děti z blízkého i dalekého okolí, vozí je školní autobusy, ale jsou i místa kam autobus nemůže, a tak pár žáků chodí denně pěšky i několik kilometrů. Ve škole je celkem 317 dětí a její součástí je i školka, první stupeň je 1. - 4. třída, druhý pak 5. - 10. a 11. – 12. je gymnázium, takže pokud student zakončí studium v desátém roce, nemá maturitu. Hodiny jsou vedeny ve slovenském jazyce, ale podle rumunských osnov. Což obnáší větší časovou zátěž pro učitele, jelikož se musí rumunské učebnice překládat do mateřského jazyka, slovenštiny. Student si může vybrat, jestli chce maturitní zkoušku složit ve slovenském nebo v rumunském jazyce.

Samotná školní docházka je oproti té na Slovensku či u nás krátká, začínají 15. září a končí 15. června, ale učitelé nemají pocit, že by nestíhali látku, s podmínkami pro výuku jsou velmi spokojeni.

V letech 2007 a 2009 se v Bodonoši hodně investovalo do školství, což je vidět i na budově, která je nově vymalovaná a je zařízena novým nábytkem. Především se vybavila učebna informatiky, která se zřídila místo knihovny a byl zaveden internet. K dispozici jsou i mikroskopy pro výuku biologie, ale nemají laboratoře na pokusy, jak jsme zvyklí u nás.

Nejvyšší známka je 10 a se 4 se propadá. Problém je, že žáků stále ubývá, protože celkově ubývá Slováků, kteří odcházejí do zahraničí, takže se zavírají vesnické základní školy, s gymnázii takový problém není, tam se děti sjedou z okolí.

Postupně zanikne v Rumunsku i slovenský jazyk. Slováků, od doby kdy zavřeli doly na těžbu uhlí a všechny fabriky (například na výrobu skla), ubývá. Mladí lidé odcházejí za prací do zahraničí, takže tam nejsou mladí ani jejich děti.

Bodonoš - Teoretické lyceum Josefa Kozáčeka
Foto: Lenka Chocholoušková - Dvojjazyčný nápis v Bodonoši, Teoretické lyceum Josefa Kozáčeka

 Gemelčička - základní škola
Foto: Lenka Chocholoušková - Dvojjazyčný nápis v Gemelčičke, základní škola

Politika

Rumunská Ústava zaručuje a garantuje právo na sebeurčení, rozvoje etnické, kulturní, jazykové a náboženské identity. Příslušníci národnostních menšin musí být v souladu se zásadami rovnosti a zákazu diskriminace ve vztahu k jiným rumunským občanům. 32) Jak z ní vyplývá je dosti liberální co se týče národnostních menšin. Pro užívání svého mateřského jazyka v úředním styku musí mít komunita v administrativní jednotce nejméně 20 % obyvatel. Tato kvóta platí i pro používaní dvojjazyčného názvů obcí a názvů označující veřejné instituce. Menšiny mají svoji zastupitelskou organizaci, která může delegovat své kandidáty do dolní komory rumunského parlamentu. Podle zákona musí menšinové organizace pro přidělení poslaneckého mandátu získat na celostátní úrovni 10 % průměrného počtu platných hlasů.33)

Dohled na dodržování práv a menšin a řešení jejich problémů a postavení má na zodpovědnost více institucí. Nejvýznamnější je Rada národnostních menšin, která zastupuje 20. států uznaných historických menšin. Rada zabezpečuje přerozdělovaní finančních prostředků státního rozpočtu určených menšinovým organizacím.34)

Významnou institucí, která vznikla bezprostředně po pádu komunistického režimu v roce 1989 je Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku (DSSČR), jejímž hlavním úkolem je hájit základní práva obou menšin. Organizace chce také pomáhat při rozvíjení národní identity a při zachovávání kulturních hodnot slovenské a české menšiny. Členem organizace se může stát každý občan Rumunska hlásící se k české nebo slovenské národnosti. Organizace je financována ze státního rozpočtu Rumunska. Část finančních prostředků získává ze členských příspěvků, nezanedbatelnou částkou podporuje organizaci formou peněžních darů i Slovensko a Česká republika a má svého zástupce i v rumunském parlamentu. 35)

Od roku 2004 až do současnosti zastupuje v dolní komoře rumunského parlamentu, který zastupuje Čechy a Slováky v Rumunsku Adrian Miroslav Merka.

Shrnutí a závěr

Příchod Slováků do Rumunska je příčinou válčení v 17. století. Stěhovali se především kvůli novým pracovním příležitostem, dále utíkali před hladem, vykořisťováním, dokonce i kvůli víře. Migrací tak navštívili Maďarsko, kde je velmi úrodná půda, zde se i usadili. Rumunsko začali osidlovat v průběhu 18. a 19. století. Nejvíce osídlenou oblastí se stala severzozápadní část země - župy Arad, Bihor a Timiš. Ve 30. letech bylo v Rumunsku přes 50 tisíc Slováků. Od té doby jejich počet klesl k cca 20 tisícům, což je nepatrná část obyvatel v Rumunsku, které sčítá přes 20 milion obyvatel. Náboženské vyznání Slováků je převážně římskokatolické a v daných oblastech jimi obývaných je populace složena převážně ze starších lidí.

Bodonoš, nacházející se v Sedmihradsku, je obýván Slováky především od jejich narození. Příbuzní se nacházejí na Slovensku a vzájemně se navštěvují. Na prvním místě se Slováci cítí být Slováky, poté Rumuny. Slováky a Rumuny odlišuje jejich životní styl. Římskokatolická víra je v daných oblastech důležitá. V dnešní době dochází stále více k manželství mezi Slováky a Rumuny, tím i mezi římskými katolíky a pravoslavnými. Někdy je požadováno přestoupení k římskokatolické víře, ale není to podmínkou. Slovenský jazyk je jedním z nejdůležitějších atributů, který vytváří minoritní slovenskou identitu v Rumunsku. Občanství mají Slovácí spíše rumunské nebo dvojí. Slovenská menšina byla nejméně spokojená v období 90. let, kdy nebyl dostatek práce. Nejlépe se jim,dle jejich slov, žilo za komunismu, kdy měli všichni práci. To platí i pro roky 2005-2008, byl dostatek práce, lepší technologie a zlepšila se životní úroveň. Nyní počet lidí zaměstnaných v zemědělství upadá kvůli modernizaci. Panuje dobrá informovanost, zlepšilo se vybavení a rozvíjí se technologie. Celková situace je na velmi dobré úrovni a životní situace je velmi příznivá. Kulturní život Slováků v Rumunsku je velmi pestrý. Významnou organizací je Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku. Ten financuje některá kulturní dění. Z politického hlediska je Rumunsko k menšinám velmi liberální. Skoro v každé obci existují folklórní soubory. Mezi další kulturní prvky patří hudební festival v Nadlaku, časopisy Naše snahy a Prameň. V Bodonošské škole je soustředěno mnoho knih nejen slovenské, ale i rumunské scény. Do slavností se řadí podzimní vinobraní, školní oslavy, jarní svátky Den žen a Den matek. Další události spojené se slovenskou menšinou v Rumunsku se nazývají oběračky, páračky a zabijačky, nesmí se zapomenout také na hody. Bodonoš se může pyšnit Teoretickým lyceem Josefa Kozáčeka pobírajícím přes 300 dětí. Součástí lycea je i školka. Upřednostňuje se učení ve slovenském jazyce - maturita může být buď ve slovenštině nebo v rumunštině. Škola je nově zařízena. Největším problémem je klesající počet žáků, protože Slováci odcházejí do zahraničí za prací. Důsledkem tohoto dění je zavírání menších škol.

Slovenská menšina v Rumunsku - v Bodonoši - si stále udržuje národní identitu. Mezi výrazný prvek vyčleňující slovenskou menšinu v Rumunsku je kultura. Ať už se jedná o slavnosti nebo svátky, organizace a spolky, média, náboženství či odlišný životní styl - udržují si svoji specifickou slovenskou kuchyni. Římskokatolická víra jako atribut slovenské menšiny, hlavně v Bodonoši, ovlivňuje život Slováků v Rumunsku, kde příslušnost k církvi je běžným projevem, který menšinu spojuje, a je nositelkou národní identity. Dalším důležitým prvkem této menšiny je jazyk - slovenština, kterou Slováci v Rumunsku považují za svůj mateřský jazyk. Avšak dochází k jejímu úpadku, který je zapříčiněný migrací slovenských obyvatel do jiných států, kde se snaží sehnat práci. Historické povědomí v identitě této menšiny hraje nepatrnou roli. Celkově počet Slováků zaniká, příčinou je odchod mladých z Rumunska za prací.

Bodonoš - hřbitov
Foto: Pavla Behrová - Hřbitov v Bodonoši

Bodonoš - typické rumunské zdobení
Foto: Lenka Chocholoušková - Typické rumunské zdobení domů, Bodonoš

Bodonoš - kočovní cikáni
Foto: Pavla Behrová - Kočovní cikáni, Bodnoš

horská vesnice Loranta
Foto: Lenka Chocholoušková - Horská vesnice Loranta

pravoslavný kostel blízko Loranty
Foto: Pavla Behrová - Pravoslavný kostel nedaleko Loranty

pravoslavný kostel blízko Loranty
Foto: Pavla Behrová - Vnitřek pravoslavného kostel nedaleko Loranty

rumunská lea (RON)
Foto: Lenka Chocholoušková - Rumunská lea (RON)

Zdroje

1) GELLNER, Ernest. Národy a nacionalismus. Praha: Nakladatelství Josef Hříbal. ISBN 80-900892-9-1.
2) MILL, John Stuart. Dvě stě let od narození. [online]. [cit. 2011-10-13]. Dostupné z:<http://cepin.cz/docs/dokumenty/sbornik53.pdf>.
3) STOKER, Bram. Dracula. Praha : XYZ, 2008. 646 stran. ISBN 978-80-7388-039-2.
4) Ján Sirácky. [online]. [cit. 2011-15-12]. Dostupné z: http://www.books.sk/writer_card.jsp?id=158.
5) MICHALČÁKOVÁ, Eva. Zvyky a obyčaje Slovákou v Bihore. Slováci v zahraničí 13. Martin: 1987.
6) BENEDEK, Gregora. Slovenské nárečia v stolicach Salaj a Bihor v Rumunsku. Bratislava: 1983.
7) VACULÍK, Jaroslav. Reemigrace zahraničních Čechů a Slováků v letech 1945-1950. Brno: 1993.
8) NOSKOVÁ, Helena. Slováci a čeští reemigranti z Rumunska v Českých zemích letech 1948-1950. Brno: 1998.
9) HEROLDOVÁ, Iva. Příchod slovenských reemigrantů do českých zemí. Praha: Český lid 70.1983, s. 55-57.
10) NIEDERLE, Lubor. Uherští Slováci. Praha: 1906.
11) SVETOŇ, Ján. Slováci v europskom zahraničí. Bratislava: 1943.
14) , 15) Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Rumunsko: Základní informace o teritoriu [online]. [cit. 2013-01-10]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/rumunsko/index.html
16) , 17) , 19) CHOCHOLOUŠKOVÁ, Lenka. Etnická identita a náboženství – Češi a Slováci v Rumunsku. Praha, 2013. Bakalářská práce. Česká zemědělská univerzita v Praze.
18) Slováci v Rumunsku. DOLINAY, V. O Slovákoch [online]. 2011 [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: http://www.slovacivrumunsku.sk/01-obce-bodonos.php
21) KUKUČKA, Ján. Dejiny a tradície Slovákov v Rumunsku. Nadlak: Vyd. Ivan Krasko, 2004, s. 44. ISBN 9738324602.
22) , 24) KUKUČKA, Ján. Dejiny a tradície Slovákov v Rumunsku. Nadlak: Vyd. Ivan Krasko, 2004, s. 49. ISBN 9738324602.
23) KUKUČKA, Ján. Dejiny a tradície Slovákov v Rumunsku. Nadlak: Vyd. Ivan Krasko, 2004, s. 46. ISBN 9738324602.
25) Nevolnictví - Wikipedie [online]. 6.11.2011 [cit. 2011-12-06]. Nevolnictví. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Nevolnictv%C3%AD>.
26) Poddaný - Lecyklopædia [online]. 20.3.2009 [cit. 2011-12-06]. Leccos. Dostupné z WWW: <http://leccos.com/index.php/clanky/poddany>.
27) KUKUČKA, Ján. Dejiny a tradície Slovákov v Rumunsku. Nadlak: Vyd. Ivan Krasko, 2004, s. 50. ISBN 9738324602.
28) Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku (DSSČR). [online]. [cit. 2011-09-12]. Dostupné z: http://www.svata-helena.eu/svaz.htm.
29) FSK LIKAVA na festivale v Bodonoši - RUMUNSKO | Oficiálna stránka obce Likavka. [online]. [cit. 2011-10-13]. Dostupné z: http://www.likavka.sk/content/fsk-likava-na-festivale-v-bodono-i-rumunsko.
30) PA-ZOA || časopis Prameň. [online]. [cit. 2012-09-12]. Dostupné z: http://pramen.pa-zoa.eu/.
31) Slovenské školství. [online]. 2011 [cit. 2013-02-20]. Dostupné z:<http://www.slovacivrumunsku.sk/01-skol.php>
32) CONSTITUTION OF ROMANIA - 1991. [online]. [cit. 2012-09-12]. Dostupné z: http://www.cdep.ro/pls/dic/site.page?den=act1_2&par1=1#t1c0s0a6.
33) Poslanec DZSČR. [online]. [cit. 2011-15-12]. Dostupné z: <http://www.slovacivrumunsku.sk/03-posl.php>.
34) High Commissioner on National Minorities. [online]. [cit. 2012-09-12]. Dostupné z: http://www.osce.org/hcnm.
35) Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku (DSSČR). [online]. [cit. 2011-09-12]. Dostupné z: http://www.svata-helena.eu/svaz.htm.

Free counters!
© Stránky pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia
na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze (není součástí stránek PEF ČZU)
WWW.HKS.RE

Stránky pracují v systému DOKUWIKI
© HKS 2005-2017