obrázek domečku-home  logo-FB     časopis Kulturní studia


Valoni a jejich podobnost s okolními etniky

Bauerová, Homolová, Hübner, Klubová, Pinkasová, Tožička

Citace:

Bauerová; Homolová; Hübner; Klubová; Pinkasová; Tožička. Valoni a jejich podobnost s okolními etniky. [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2012. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/valoni

Úvod

Tato práce je zaměřena na valonskou menšinu v Belgii. Objasní, jaký je v tomto případě význam slova menšina a porovná Valony s etnicky a jazykově blízkými Francouzy. Přiblíží také spory a soužití etnik na belgickém území a nastíní historický vývoj této země v Beneluxu.

Belgie je zemí, kde se střetávají dvě dominantní kulturně a etnicky rozdílné skupiny: Vlámové a Valoni. Dále zde leží Německojazyčné společenství, které se svou velikostí zabírá pouze malou plochu Belgie. Valonské etnikum je převážně frankofonní, zatímco Vlámové mluví svým vlastním jazykem, vlámštinou. Přestože žijí vedle sebe v jednom státě, mají všechny tři komunity vlastní nezávislé státní orgány. Valoni, kteří žijí v jižní části Belgie, mají blízko k francouzské kultuře a tradici. V současné době existují organizace, které usilují o připojení této části k Francii. Je otázkou, jak by toto spojení dopadlo. Jsou si Valoni a Francouzi tak podobní, aby případné sloučení fungovalo?

Výzkumná otázka

Co považují Valoni za své typické vlastnosti?

  • Jak se tyto vlastností odlišují od vlastností obyvatel vlámské části Belgie?
  • Jak se tyto vlastnosti odlišují od vlastností etnicky blízkých Francouzů?
  • Jaké jsou jazykové rozdílnosti mezi těmito etniky?
  • Jaké jsou současné problémy valonské identity?
  • Jak vnímají Valoni spory s Vlámy?

Literární rešerše

Zdroje o valonském etniku jsou velmi různorodé, lze najít protichůdné názory. Například Finrod Felagund ve svém článku Evropští zapadlí vlastenci: díl 14.: Valoni 1) poukazuje na to, jak se Francouzi snaží přesvědčit svět o tom, že Valoni jsou Francouzi, kteří žijí za hranicemi Francie, avšak Valoni zjišťují, že jsou víc sví než francouzští. Vědí, že prvními obyvateli Valonska byli keltští Belgové, nikoliv Francouzi. Přes to všechno lze říci, že Karel Veliký, významná postava francouzských a evropských dějin, je pro Valony velmi důležitou osobou obdobně jako pro Čechy Karel IV. Valoni si ho považují jako svého rodáka a o jeho výpravách a dobrodružství kolují různé legendy.

V současné době se spekuluje o vlámské snaze se osamostatnit. K této situaci se vyjádřila předsedkyně francouzské strany Národní fronta a prezidentská kandidátka Marine Le Penová. V článku britského deníku The Guardian, přeloženém serverem idnes,2) uvedla svůj návrh, který se týká připojení Valonska k Francii. Prohlásila, že by Paříž měla zvážit přijetí frankofonních Belgičanů do Francie. „Nikdo se z této situace neraduje. Každý ve Francii sdílí belgické znepokojení. Od Francouzů je zodpovědné podat Belgii v těchto těžkých časech pomocnou ruku,“ říká Le Penová.

Zaměříme-li se na kulturně-etnické odlišnosti, podle článku na zpravodajském serveru ihned si Valoni nepřipouštějí neúspěch, například v byznyse. Také nechtějí být srovnáváni s Francouzi a mají pověst skromnějších, praktičtějších a svědomitějších lidí, nicméně s Francouzi mají společný smysl pro kreativitu. Jsou flexibilní a kladou důraz na společenskou stránku života.

Internetový server orbion.cz uvádí 3) rozdíl mezi Vlámy a Valony. O Vlámech píše, že jsou blízcí Nizozemcům a jsou trochu více „holandštější“. Hodně pracují, hodně šetří. V této oblasti Belgie je mnoho typicky holandských domů. Lidé jsou spíše uzavřenější, ale v případě navázání bližšího kontaktu zůstává přátelství na celý život. Oproti tomu francouzsky mluvící Valoni jsou spíše „francouzštější“ - otevřenější a bezprostřednější. Převažují klasické domy. Lidé zde kladou velký důraz na přírodu a čistotu.

Blanka Říchová se ve své knize Komparace politických systémů II zaobírá tématem jazykového napětí v Belgii. Uvádí: „Původně byla přítomnost jazykové hranice poněkud překryta skutečností, že se v zemi výrazně projevovala převaha francouzsky mluvící elity ve všech sférách života – v průmyslu, kultuře i správě. Valonské území bylo současně i hlavním centrem průmyslového rozvoje země. Převaha frankofonního „živlu“ v zemi (francouzsky hovořící část obyvatelstva byli nejen Valoni, ale i vyšší sociální vrstvy ve Flandrech) se projevovali i v tom, že se hlavní město Brusel ležící na území Flander stalo výraznou francouzsky mluvící enklávou ve vlámské části země. V průběhu 2. poloviny 19. století – ani následně v 1. polovině 20. století – se přesto neobjevovalo výraznější napětí mezi oběma jazykovými kulturními komunitami. Platí, že prakticky až do 60. let 20. století nepatřila jazyková otázka k hlavním problémům vnitřního politického vývoje; od 60. let 20. století se však situace změnila a jazyk, respektive politické zájmy jazykově definovaných komunit se staly v krátké době centrálním problémem nejen politického systému, ale i belgické společnosti jako celku.„ 4)

V textu Vlámský blok – populistická, či extrémní pravice? Martina Habáně lze vyčíst, jaký postoj mají někteří Vlámové ke svým jižním sousedům. Odmítají peněžně podporovat „zkorumpovanou a neefektivní“ ekonomiku Valonů a ušetřené prostředky dát do vzdělání své komunity. Tím naznačují, jaký rozdílný přístup k financím obě etnika mají a dalo by se vyvodit, že Valony považují za velmi laxní v přístupu k ekonomice. 5)

Metodologie

Nejčastěji používanými metodami jsou metody kvalitativní a kvantitativní. Nejlepším příkladem kvantitativní metody je dotazník. Tento druh metody se používá zejména pro nashromáždění kvantitativních dat, které se pak následně mohou zpracovat do tabulek a grafů. Čtenář má jasný a srozumitelný přehled o získaných datech respondentů s možností porovnat si dané hodnoty a odpovědi dotazovaných. Výhodou této metody je široká obsáhlost dotazovaných. Tazatel může obsáhnout daleko větší počet dotazovaných než v případě osobního kontaktu při rozhovoru. Získá se tak větší množství informací ke zpracování. Nevýhoda se může jevit v celkové nepřesnosti a nedokonalosti získaných odpovědí. Informace nemusí být pravdivé, mohou býti zkreslené a mnohdy nezachází do takové hloubky, jako je tomu např. u kvalitativních metod. Další nevýhodou je absence osobního kontaktu s respondenty. Při výzkumu se pak celkově nezachází do takové hloubky.

V této práci je použita výše zmíněná kvantitativní metoda, obsažena v rozeslaných dotaznících s polootevřenými otázkami. Dotazníky byly zaslány zhruba 30 respondentům na internetovém serveru couchsurfing.org 6), který se zaměřuje na poskytování bezplatného ubytování v zahraničí pro cestovatele. Získaná data byla zpracována a následně porovnána s informacemi z jiných zdrojů. Teoretická část je založena na sekundárních zdrojích, které jsou získány ze studia vybrané literatury a mnoha informací z internetových stránek na dané téma, které jsou uvedeny na konci této práce v seznamu literárních zdrojů.

Výhodou zvoleného dotazníku bylo zejména získání mnoha užitečných informací o Valonech žijících na území Belgie a životech samotných respondentů. Nevýhodou jsme pak shledali málo osobního kontaktu s dotazovanými, nemožnost ověření jejich skutečné totožnosti a zjištění, zda to co odpověděli, byla skutečná pravda.

Teoretická část

Belgické království

Obecné informace

Belgie je federativní konstituční monarchií. Jejím hlavním městem je Brusel. Z celkového počtu 10,5 mil. obyvatel převažují Vlámové (57%) a Valoni (32%). Za menšinu nebo minoritu se bere skupina, která je ve své zemi v nedominantním postavení. Na uvedených číslech lze vidět, že nazývat Valony menšinou v Belgii je lehce zavádějící. Dalšími významnými etnickými skupinami jsou především Němci a dále Italové a Francouzi. Území Belgie se dělí podle dvou principů, a to podle jazykového a územního.

Rozdělení podle jazykového principu:

  • Vlámské společenství + Brusel
  • Valonsko-bruselská federace
  • Německojazyčné společenství

Belgie má tři úřední jazyky - nizozemštinu, francouzštinu a němčinu. Podle jazyků se Belgie dělí na tři společenství. Vlámsky (jazyk podobný nizozemštině) se hovoří ve Vlámském společenství a dvojjazyčném Bruselu. Druhým jazykem používaným v Bruselu je valonština (vycházející z francouzštiny), kterou se hovoří i ve Valonsku. Třetí oficiální jazyk němčina se používá na východě Belgie v Německojazyčném společenství.

Rozdělení podle územního principu:

  • Vlámský region
  • Valonský region
  • Region Brusel – hlavní město

Zatímco při dělení Belgie dle jazykového principu náleží Brusel jak Vlámům, tak Valonům (dvojjazyčný Brusel), tak podle územního členění je samostatný. Pod Valonsko, což je jižní část Belgie, tedy Brusel nespadá, ačkoli tam žije 90% Valonů. Německojazyčné společenství se do Valonského regionu ovšem zahrnuje.

Zajímavostí na tomto složitém dělení je i z něho vyplývající složitý politický systém. Belgie jako celek má centrální parlament i vládu, ale každé společenství i region má svou vlastní politickou reprezentaci. Pouze Vlámové ty své sjednotili, což znamená, že je v Belgickém království dohromady šest vlád a šest parlamentů.

Historie Belgie

Název Belgie je odvozen od keltského kmene Belgů. V minulosti bylo území dnešní Belgie součástí Římské říše, Francké říše, Burgundského vévodství a poté v 15. století území zdědil rod Habsburků. Ke konci 18. století se území dnešní Belgie zmocnili Francouzi a roku 1815 po porážce Napoleona v bitvě u Waterloo, se stala součástí Spojeného království nizozemského. Roku 1830 proběhla v Bruselu revoluce, která vyústila ve vyhlášení samostatnosti. Během 2. světové války byla Belgie okupována Německem. Po 2. světové válce začal konflikt mezi Vlámy a Valony eskalovat, což bylo důsledkem ztráty společných nepřátel. V roce 1977 došlo k dohodě v tzv. paktu z Egmontu, který rozdělil belgické území na tři regiony a tři společenství, které zatím ovšem neměly nijak významnou autonomii. Od roku 1993 stojí v čele Belgického království král Albert II.

Valonsko x Vlámsko

V průběhu 19. století bylo Valonsko ekonomicky, politicky i kulturně vyspělejší a to především díky bohatým přírodním zdrojům. Valonsko se stalo první zcela vyspělou oblastí v kontinentální Evropě a bylo centrem evropského průmyslu. Po 2. světové válce se však situace otočila a dnes je těžištěm belgické ekonomiky Vlámsko.

Za jeden z hlavních důvodů konfliktu mezi Vlámy a Valony se považuje nerovnoprávnost jazyků. Když Belgie v roce 1830 vyhlásila nezávislost, stala se francouzština jediným oficiálně uznaným jazykem, tzv. jazykem elity, kdežto vlámština byla tzv. jazykem chudiny. Na obranu vlámského jazyka a kultury vzniklo ve frankofonní Belgii ve 40. letech 19. století Vlámské hnutí, které po dlouhé snaze prosadilo vlámštinu jako vyučovací jazyk na nižších školách. V roce 1873 se podařilo vlámštinu s francouzštinou zrovnoprávnit a prosadit i jako jazyk soudní. Úředním jazykem se ovšem vlámština stala až roku 1938. Významným bodem úspěchu Vlámského hnutí bylo na počátku 60. let 20. století stanovení jazykové hranice a rozdělení Belgie na dvě jednojazyčná území (Vlámsko a Valonsko) a dvojjazyčný Brusel. Tímto rozčleněním Vlámské hnutí dostálo velké většiny svých cílů. Ty byly z počátku především kulturně podložené. Od této doby se ale jak Vlámové, tak Valoni začínají snažit o zvýšení politické autonomie vůči unitárnímu státu.

Prohlubování autonomie lze historicky sledovat paralelně s ústavními reformami, které probíhaly v pěti etapách. První ústavní reforma z roku 1970 mimo jiné stanovila tři jazyková společenství (vlámské, frankofonní a německé) a tři regiony (Vlámský, Valonský a Brusel). V důsledku druhé ústavní změny, která byla přijata roku 1980, získala jednotlivá společenství a regiony legislativní i exekutivní pravomoci – zřídily si své vlády a parlamenty. To však neplatí pro Brusel, jelikož ten zatím neměl pevně stanovené územní hranice a ani nebyl přesně určen jeho status. Roku 1988 se stává i Brusel oficiálním regionem a všem společenstvím i regionům se zároveň dostává více pravomocí.

Čtvrtá reforma z roku 1993 redukuje práva ústředních institucí a tím dále prohlubuje oblasti působení orgánů regionálních a komunitních. Dále zavádí přímé volební právo do regionálních parlamentů. Od tohoto roku je také Belgie v ústavě zakotvena jako federace. Proces ústavních reforem byl zakončen v roce 2001 dvěma dohodami tzv. Lambermontskou a Lombardskou. Důsledkem bylo posílení autonomie regionů a společenství ve finanční sféře a dále dohody zaručily silnější ochranu pro vlámsky hovořící obyvatele Bruselu. Na základě Lombardské dohody byl bruselský parlament rozdělen na dvě části, a to frankofonní a vlámskou. Nicméně vlámští politici stále bojují za větší samostatnost a přenesení pravomocí na regiony. V posledních letech je v čele těchto snah vlámská separatistická strana N-VA (Nová vlámská aliance). Lídr nacionalistické strany Bart de Wever říká, že nechtějí rozpad za jediný večer, ale postupný vývoj k vlastní demokracii Flander.7)

Dalším problémem mezi Vlámy a Valony je ekonomická situace. V roce 2005 byl uveřejněn „Manifest za samostatné Flandry“, který požadoval oddělení Vlámska od Valonska. Hlavní důvody pro rozdělení jsou převážně ekonomické. V minulosti bylo ekonomicky silnější jižní Valonsko vzhledem k jeho rozvinutému průmyslu a těžbě černého uhlí. Výnosnost těžkého průmyslu začala v první polovině 20. století klesat a s tím i upadat valonská ekonomika. Po 2. světové válce se situace zcela otočila a ekonomické centrum se přesunulo na sever do Vlámska. Tady situaci pomohla především rozvíjející se síť služeb, ve které je dnes zaměstnáno 68% obyvatelstva. Z ekonomického pohledu se o rozdělení Belgie snaží především vlámští politici, jelikož podle nich sever země do státního rozpočtu víc peněz přidává, než dostává zpět. Proti tomu se samozřejmě staví chudší, na Vlámsku v určité míře závislí, Valoni.

Naopak jako jedna z největších překážek rozpadu Belgie se uvádí boj o Brusel. Region hlavního města totiž produkuje pětinu celého HDP a ani jedna ze stran konfliktu se ho nechce vzdát. Jeden z předních francouzských deníků Le Figaro publikoval výsledky průzkumu veřejného mínění, který v červnu 2010 provedla agentura Ifop. Podle něho si 64% Valonů myslí, že k rozpadu Belgie v budoucnu nedojde. Na otázku, zda by respondent byl pro připojení Valonska k Francii, odpovědělo kladně 66% francouzů a 32% Valonů.

Praktická část

Na praktickou část byly využity dotazníky rozeslané zhruba třiceti respondentům přes internetovou stránku couchsurfing.org. Otázky z dotazníku odpovídají na stanovené pracovní hypotézy, které byly vypracovány za pomoci odborné literatury a internetových zdrojů. Byly stanoveny tedy následující hypotézy: Valoni jsou temperamentní, hrdí na svůj etnický původ, otevření, bezprostřední, laxní a celkově si jsou podobní s Francouzi. Vlámové jsou formální, pracovití, pořádní, disciplinovaní a vedou podobný způsob života jako Nizozemci a Němci. Francouzi se vyznačují temperamentností, jejich společenskostí, výraznou individualitou a hrdostí na svou zem. Valoni pochybují o své identitě, jedni si připadají jako Belgičani, druzí jako Valoni a to značně působí na jejich sebeuvědomování. Spory mezi Valony a Vlámy jsou tak silné, že se nemohou ani „vystát“, nemají se rádi a nebaví se mezi sebou.

Pro zpracování bylo použito pět přijatých dotazníků, z kterých byly následně potvrzeny či vyvráceny tyto předem stanovené hypotézy

Respondenti

André Bossuroy

André Bossuroy na otázku „Jaké jsou typické vlastnosti Valonů?“ odpověděl, že Valoni jsou otevřeni jiným kulturám. Tento jeho názor by se mohl podložit údajem počtu imigrantů v zemi. Podle údajů na stránce nationmaster.com je v Belgii zhruba 6,9 % obyvatel imigrantů, v absolutním čísle to je 719 000 osob. Tento údaj je sice z roku 2002, ale pro dokreslení situace je postačující. Pro srovnání, v České republice je procento imigrantů kolem 4%. O otevřenosti k jiným kulturám se také vyjadřuje zpravodajka České televize Eva Hrnčířová, žijící v belgickém Bruselu již několik let. „Belgie je zajímavá právě tím, že je jako takový velký koš namíchaný z různých národností a kultur. Opravdu hodně se mi tu ale líbí, že tu nikoho neodsuzují a nedívají se na něj skrz prsty pro to, odkud je, nebo protože má jiný názor. Jsou zvyklí si své rozdíly dávat dohromady, porovnávat, hledat kompromisy, z odlišností udělat výhody,“ vyjadřuje se Hrnčířová. Nicméně je nutné brát v potaz, že česká zpravodajka žije v “hlavním“ městě Evropské unie, které je domovem tisíců cizinců, převážně úředníků EU.

Dále André uvedl, že jsou Valoni kreativní. Toto tvrzení lze potvrdit například podporou, jakou dávají Belgické úřady umělcům. Každý, kdo bude chtít absolvovat umělecké kurzy a přednášky, má možnost v takzvaných večerních školách, které jsou ve většině případů poskytované zdarma.

Valoni mají dle Andrého také velmi pevný vztah s rodinou. Například průměrný věk prvního manželství u mužů je 28,9 let, u žen toto číslo dosahuje 26,6 roků. Do prvního manželství prý často žijí děti u svých rodičů. Oproti tomuto tvrzení naopak statistika rozvodů říká trochu něco jiného. V Belgii je na 100 uzavřených manželství přesně 60 rozvodů a země se pomalu blíží ke stejnému počtu uzavřených manželství a rozvodů na jeden rok. Co se týká podobnosti Valonů s Francouzi, André nepovažuje tyto dva národy za příliš podobné. Mají sice velmi podobný jazyk, který se liší v některých aspektech, ale jinak jsou to dvě různě smýšlející kultury. Rozdílným prvkem jazyka jsou například číslovky. Francouzština nemá číslovky 70, 80 a 90. Tyto čísla jsou tvořeny skladbou předchozích desítek a dopočítáním. Například sedmdesát se uvádí jako šedesát a deset, osmdesát jako čtyřikrát dvacet a tak dále. Belgičané ve své verzi francouzštiny tyto číslovky mají a používají je velmi často. Francouze považuje za více bohémský národ, který si raději otevře víno, než aby si dal pivo. „Pivo je národní nápoj, to Francouzi nikdy mít nebudou“, říká doslova André.

O politické situaci a spory se severními Vlámy si myslí své, prý to jsou pouze uměle vyvolané problémy, které ve skutečnosti neexistují. Pouze se hodí médiím je lehce přiostřovat a politici mají téma pro své volební programy. Žádné spory mezi Vlámy a Valony nikdy nebyly, tyto dva národy v poklidu žijí vedle sebe.

Yvette

Yvette, pocházející z valonské části Belgie, považuje za hlavní a typickou vlastnost Valonů především sebeironii, se kterou je možné se setkat ve valonsko-francouzském filmu Rien a declarer z roku 2010. Film humorně pojednává o valonsko-francouzských předsudcích a rozdílech. Také si je možné všimnout, že Valoni necítí nenávist vůči Vlámům, ale spíše obdivují Belgii jako celek a nepřipouští si sounáležitost s Francouzi. S tím se také pojí fakt, že poslední desetiletí kolují ve Flandrech vtipy především o Holanďanech a naopak v jižním Valonsku o Francouzích. Yvette se také domnívá, že jsou Valoni temperamentní a užívají si života. Tomu odpovídá statistika o množství velmi šťastných lidí v Belgii. Jako „velmi šťastný“ se cítí 37 % dotazovaných, 55 % uvedlo „celkem šťastných“.

Na další otázku, co si myslí o tom, zda jsou Valoni podobní Francouzům Yvette odpověděla, že Valoni nemají rádi, když je někdo ztotožňuje s Francouzi a vrcholem všeho jsou poznámky týkající se valonské francouzštiny. I přes podobný jazyk a kulturu se rozhodně za Francouzku nepovažuje. Dále se vyjadřuje ke vztahu mezi Valony a Vlámy, kde se opět setkáváme s názorem, že se hádají především politici nikoli samotní obyvatelé Belgie. Sama Yvette je zastánkyní zachování Belgického státu v současné podobě. Na otázku, zda se cítí být Valonkou, Francouzskou nebo Belgičankou jasně odpověděla: „Jsem Belgičankou.“ Na podobnou otázku v průzkumu, jestli jsou Belgičané velmi hrdí na svou národnost, jich 31 % odpovědělo, že ano.

Michel Aziotou

Michel Aziotou žije v Německé části Belgie, ale pracuje ve Valonsku. Z jeho pohledu jsou Valoni laxní k práci, aspoň to vypozoroval u jeho pracovních kolegů. Projevuje se to tempem práce a přístupem k ní. Například ráno, kdy Michel ihned po příchodu do zaměstnání začne třídit dokumenty, jeho valonští kolegové si dají kávu a pracovat začnou, až ji dopijí. Celkový přístup je podle Michela pomalejší, Valoni mají na vše čas. I přes tyto, podle něj negativní vlastnosti, považuje tento národ za velmi přátelský a ochotný vždy podat pomocnou ruku. Stejně jako ostatní respondenti si povšiml valonské hrdosti na svůj národ, rozhodně nechtějí být spojováni s Francouzi.

Corrado Di Lena

Corrado Di Lena je Vlám, žijící v severní části Belgie. Jako typické vlastnosti Vlámů jmenuje disciplinovanost, svědomitost a formálnost. Na dotaz, jestli jsou odlišní od Valonů, odpovídá, že v některých aspektech (také zmiňuje například pracovní nasazení) mu přijdou Valoni jako volnomyšlenkáři, kteří moc zodpovědnosti nemají, ale přesto vidí spíše vlastnosti, které mají společné, jako například konzervativnost, trpělivost a lásku k pivu, která je podle něj důležitým spojovacím prvkem celé Belgie. Žádná nenávist mezi těmito dvěma etniky nepanuje, všechny problémy vidí pouze jako konstrukt medií, hlavně těch zahraničních, které pouze přebírají informace z belgických zdrojů a prezentují situaci horší než ve skutečnosti je.

Jídlo

O valonské kuchyni se říká, že je to směs francouzské a německé kuchyně. Jídla jsou, podobně jako ve Francii, lehčího rázu. Častou součástí pokrmů je zelenina, hodně se konzumují ryby v jakémkoli podání. Nejčastější podávanou rybou je Slávek jedlý. Zároveň z německého vlivu se uchovali porce, jaké jsou podávány. Bývají to velké talíře plné lehkého jídla. Belgičané jsou také považováni za první, kdo začal smažit brambory a tím objevili pro svět hranolky. Ty lze v Belgii najít opravdu na každém kroku.

Národním pitím Belgičanů je jednoznačně pivo. Belgičané vypijí 98 litrů zlatavého moku na osobu za rok, což je řadí v konzumaci piva na přední příčky pomyslného žebříčku. Z Belgie pochází například velmi známé a rozšířené pivo Heineken či Stella Artois. Belgická piva jsou také známa svou škálou různých příchutí, právě z této země se tyto nové způsoby přípravy piva rozšířili po celém světe. Ve srovnání s Francouzi je vidět evidentní rozdíl. V zemi galského kohouta je hodnota litrů piva na osobu za rok pouhých 41, dvojnásobně méně než u Belgičanů. Objasnění je jednoduché, klasickým pitím Francouzů je víno, kterého vypijí 47 litrů na osobu za rok, zatímco u jejich severních sousedů je to 30 litrů.

Francouzský vliv lze u Valonů, ale obecně u všech Belgičanů, najít ve stravovacích zvycích. Nejdůležitějším jídlem je večeře, která je klidně podávána v pozdních večerních hodinách. Podobně jako Francouzi si jídlo užívají jako společenskou událost, při jídle se sejde celá rodina, případně přátelé a v klidném tempu povečeří.

Osobní setkání

Na příkladě osobního setkání jsou vidět vlivy, které působí na belgické zvyky a tradice. V České republice se při osobním setkání podává ruka, kterou druhá osoba stiskne a potřese s ní. Toto je tradicí i ve Valonsku, ovšem poslední dobou se hlavně mezi mladými lidmi rozšiřuje nový způsob. Francouzi proto mají výraz „Bisous-bisous“, v překladu „polibek-polibek“. Jde o polibek na obě tváře a jde o typický francouzský zvyk.

Závěr

Pro zjištění platnosti či neplatnosti našich hypotéz byla porovnána nasbíraná data s pracovními hypotézami. Samozřejmě musí být brán zřetel na pouhých pět doručených dotazníků, z kterých nelze hypotézy jednoznačně uznat za platné, jelikož vždy může existovat někdo, kdo danou hypotézu vyvrátí. Nicméně když opomeneme tuto skutečnost, je jisté, že Valoni jsou velice hrdí na svůj etnický původ, k práci se staví laxně a mají na vše čas, čímž se velmi podobají románským národům. Valoni jsou přátelští a celkem bez problémů jsou ochotni přijmout jiné kultury. Je více než jasné, že jejich otevřenost k jiným kulturám především plyne ze statutu „hlavní“ země Evropské unie, kdy v Bruselu žije tisíce úředníků EU a město je prakticky převážně složené z cizinců, avšak tato již zmíněná otevřenost byla potvrzena i Valony. Co se týče Vlámů, naše hypotéza se více méně taktéž shodovala. Potvrdila se nám vlámská disciplinovanost, svědomitost i formálnost, která se týká především pracovního nasazení, ale také stravovacích zvyků a trávení volného času, čímž se naopak podobají Nizozemcům a Němcům. Valoni považují Francouze za více bohémský národ. Jsou společenští a temperamentní a každý se snaží být výraznou individualitou. Najdeme tedy podobnosti ve vlastnostech Francouzů a Valonů, ale z dotazníků od našich respondentů jasně vyplynulo, že se za podobné národy nepovažují. Pojí je pouze podobný jazyk, ale jsou to dvě různě smýšlející kultury. Hypotéza o nenávisti mezi Valony a Vlámy byla jednoznačně vyvrácena. Valoni o ni hovoří jako o uměle vyvolaném konstruktu médií a politiků. V poklidu žijí vedle sebe, sice možná s jistým odstupem, ale žádnou nenávist vůči sobě necítí. Oba “národy“ pak obdivují Belgii jako celek a co je zajímavé, vtipy na adresu toho druhého už dávno nekolují. Ve Flandrech nyní uslyšíme vtipy o Holanďanech a ve Valonsku o Francouzech. Na otázku, zda se cítí být Valonem, Francouzem nebo Belgičanem jsme moc odpovědí nedostali, konkrétně pouze jednu, a to: „ Jsem Belgičanka.“, čímž si vysvětlujeme jejich vlastní problémy s identifikací, rozporuplnost, zmatení a nechuť či obavy se k tomuto tématu vyjadřovat.

Na závěr se dá shrnout, že Vlámové ze severu si jsou podobní svou formálností, praktičností a vůbec způsobem života spíše s Němci a Holanďany. Naopak Valonsko si je v některých aspektech blíže se sousedy z jihu, tedy s Francií a to například svým temperamentem, hrdostí, společenskostí či gurmánstvím. Valoni podobně jako Francouzi večeří v pozdních hodinách a do restaurace se nejdou jen najíst, ale i odpočinout. Asi nejpatrnějším rozdílem mezi Vlámy a Valony je jejich řeč. Vlámština je podobná nizozemštině, kdežto Valoni hovoří francouzsky.

Nesmíme ale opomenout některá specifika, která naopak pojí Vlámy a Valony. Jednak je to obrovská láska k pivu, o kterém se hovoří jako o národním nápoji, dále velká trpělivost, ale i určitá konzervativnost, která je spíše specifickým znakem pro Vlámské obyvatele Belgie, nicméně Valonům také není cizí. Z hlediska Evropy kladou velký důraz na tradiční ženskou roli a rodinný život. V Belgii jsou dvě rozdílné kultury, různé dějiny a rozdílné představy o budoucnosti. Je tu takzvaná pomyslná kulturní hranice mezi latinským a germánským světem. Celkově to má ale dopad na to, že Belgičani pochybují o své identitě. Jeden řekne, že je Belgičan, jiný že je Vlám, Valon či bruselan. Někdo se cítí jako Evropan, anebo se jeho identita vztahuje na místo, kde se narodil nebo kde právě žije. Jedno je ale jisté. Tyto problémy tu vždy byly, jsou a s největší pravděpodobností se dá říci, že i budou.

Zdroje

1) EVROPŠTÍ ZAPADLÍ VLASTENCI: Díl 14.: Valoni. Dostupné z: http://naszviretnik.net/2010/12/13/evropsti-zapadli-vlastenci-dil-14-valoni/
3) Belgie. Orbion [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://belgie.orbion.cz
4) ŘÍCHOVÁ, Blanka. Komparace politických systémů II. Vyd. 3., přeprac. V Praze: Oeconomica, 2004, 230 s. ISBN 80-245-0757-9
5) HABÁŇ, Martin. Vlámský blok - populistická, či extrémní pravice?. [online]. [cit. 2012-09-09]. Dostupné z: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=045&clanek=050411
7) Belgie se poohlíží po rozpadu Československa, je mu stále blíž. IDNES.cz [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/belgie-se-poohlizi-po-rozpadu-ceskoslovenska-je-mu-stale-bliz-pub-/zahranicni.aspx?c=A100612_174850_zahranicni_aha