Život vozíčkářů v ČR

Jen stěží si lze uvědomit každodenní těžkosti života vozíčkáře, dokud se člověk do podobné situace sám nedostane. Život vozíčkářů v České republice není zcela určitě lehký, lze ale konstatovat, že v posledních letech je tento problém stále více na popředí a o tyto lidi s postižením se stále více zajímá. Ať už se jedná o různé charity, sbírky, nadace. Zcela určitě jsou lidé bez postižení k těmto handicapovaným osobám vstřícnější, ohleduplnější a náklonnější než dříve. Vždyť i vozíčkáři mají právo navštěvovat kulturní památky, různé sportovní a společenské akce, ale hlavně se potřebují přemisťovat z místa na místo. Lidé bez omezení začínají svým postiženým spoluobčanům více pomáhat, nebojí se je konktaktovat v pravou chvíli, jsou připraveni pomoci. Způsob dopravy a přemisťování lidí na vozíčku a pohodlnost při nastupování a vystupování nás zaujalo natolik, že jsem si zvolili následující výzkumnou otázku.

Naše výzkumná otázka zní: Mají vozíčkáři stejný komfort při cestování po Praze jako lidé bez postižení? Přes předpokládaný hypotetický závěr, že zcela určitě vozíčkáři nemají tak pohodlné cestování jako lidé bez vozíku, jsme chtěli zjistit názory nejen takto postižených lidí, ale i názory lidí „zdravých.“

Cílem tohoto projektu je průzkum mínění o dopravě a přemisťování v Praze jak vozíčkářů tak lidí bez postižení. Tato práce by měla přinést zjištění, zda dostupnost vybraných dopravních prostředků (viz níže) je stejná pro vozíčkáře jako pro občany bez postižení. Vybrali jsme si nejčastěji používané dopravní prostředky a způsoby dopravy po Praze.

Způsob dopravy:

• metrem A,B,C,
• autobusy,
• tramvají,
• autem.

Údaje o městské hromadné dopravě, ale i speciální informace o dopravě pro cestující s postižením jsou nepřetržitě k dispozici na webových stránkách Dopravního podniku hlavního města Prahy (www.dpp.cz). S ohledem na téma projektu „ Život vozíčkářů v České republice“ se zaměříme na vozíčkáře. O přístupnosti městské hromadné dopravy v Praze se věnuje na zmíněných webových stránkách část „Bezbariérové cestování“. Na těchto stránkách mají vozíčkáři také možnost vyhledat si pro svou cestu optimální trasu, je zde totiž možnost vyhledávat pouze nízkopodlažní spoje.

Co se týče tramvajových linek, nízkopodlažní spoje jsou garantovány na následujícíh spojích: linka č.1 Petřiny - Spojovací, linka č.2 Petřiny - Červený vrch, linka č.3 Levského/Sídliště Modřany - Lehovec, linka č.4 Čechovo náměstí - Smíchovské nádraží/Sídliště Barrandov, linka č.7 Ústřední dílny DP - Radlická, linka č.8 Podbaba - Starý Hloubětín, linka č.9 Sídliště Řepy - Spojovací, linka č. 11 Spořilov - Černokostelecká, linka č.12 Sídliště Barrandov - Palmovka, linka č.14 Sídliště Barrandov - Vozovna Kobylisy, linka č.15 Vysočanská/Nádraží Vysočany - Vypich, linka č.16 Kotlářka/Sídliště Řepy - Spojovací, linka č.17 Levského/Sídliště Modřany - Výstaviště/Sídliště Ďáblice, linka č.19 Lehovec - Nádraží Strašnice/Radošovická, linka č.20 Divoká Šárka - Sídliště Barrandov, linka č.22 Bílá Hora - Nádraží Hostivař, linka č.24 Kubánské náměstí - Kobylisy/Březiněvská, linka č.25 Špejchar - Palmovka/Vozovna Kobylisy a linka č.26 Divoká Šárka - Nádraží Hostivař. Z předcházejícího výčtu spojů je vidět, že ne všechny linky mají nízkopodlažní spoje. Nízkopodlažní spoje chybí u tramvajových linek č.5, 6, 13, 18 a 21. Bohužel, je u tramvajových linek nutné počítat s tím, že ne všechny spoje budou nízkopodlažní a budou mít bezbariérový přístup. Jízdní řád těhto nízkopodlažních spojů lze najít na stránkách Dopravního podniku hlavního města Prahy.

V současné době jsou do provozu nasazovány nízkopodlažní autobusové spoje na většině linek, a to buď s výsuvnou, nebo výklopnou plošinou. Obě tyto plošiny jsou obsluhovány řidičem autobusu. V současné době DPP provozuje zvláštní linkovou dopravu v podobě dvou autobusových linek, které jsou především uzpůsobeny pro osoby na vozíčku, ale uvítají je také osoby se sníženou schopností pohybu a orientace a jejich doprovody, těhotné ženy a rodiče s kočárky. Do každého autobusového spoje se vejde přibližně 6 osob na vozíku, ovšem je zde i pár míst k sezení, například pro osoby pohybující se o berlích nebo které používají francouzské hole. Jedná se o linky č.1 a 3. Linka č.1 vyjíždí z Chodova a jede přes Kunratice, Krč, Pankrác, kde se nachází Jeldičkův ústav, I.P.Pavlova, Florenc, Náměstí Republiky, Karlín, Vysočany a Černý Most, kde končí ve stanici Bryksova. Tato linka vyjíždí približně každé dvě hodiny a délka celé trasy z Chodova do Bryksovy je přibližně 1 hodina a 45 minut, ovšem tím, že linka jede přes centrum hlavního města může být délka jízdy o poznání delší. Linka č.3 vychází ze zastávky U spojů (Praha - Ďáblice) a dále směřuje přes Střížkov, Prosek, Bulovku, Nádraží Holešovice, Náměstí republiky, Florenc, Malou Stranu, Vypich, Motol a Řepy do stanice Zličín. Interval linky č.3 je přibližně 2 hodiny. Obě linky se protínají na Náměstí Republiky a Florenci, kde je možné přestoupit z jedné na druhou. Z jejich trasy je tedy jasně vidět, že linky procházejí z jednoho konce města na druhý, aby co nejvíce ulevily osobám se zdravotním postižením při cestování po Praze. Linky jsou v provozu pouze v pracovní dny.

Pražské metro má v současnosti 54 stanic, z toho je pro vozíčkáře v současnosti přístupných 32, tedy 3/5 ze všech stanic. 22 stanic je pro vozíčkáře přístupné osobními výtahy, 3 výtahy technickými, 4 stanice schodišťovou plošinou, 2 stanice nájezdem a 1 je přístupná bez nutnosti použití technického zařízení.

Nejméně problematické pro vozíčkáře je, když je přístup do stanice možný bez použití technického zařízení, případně osobním výtahem. Vsoučasnoti je těchto stanic dohromady 23, tedy necelá polovina ze všech. V případě technických výtahů, které je možno použít u 3 stanic metra, je problém v tom, že na jeho obsluhu musí mít osoba, která výtah obsluhuje, zvláštní průkaz. Tento průkaz nemůže získat osoba na vozíku, protože výtah často nelze přivolat a držitel průkazu musí pro výtah po schodech. Navíc se musí na tento průkaz dvakrát ročně proškolovat a osoba musí doložit lékařské potvrzení. Pro osoby na vozíku, které se pohybují bez doprovodu je proto použití technického výtahu vyloučené. Bylo také navrženo, aby byl vytipován jeden zaměstnanec DP, který by v případě potřeby pro vozíčkáře vyvezl. Tento návrh byl ovšem ihned zamítnut, protože v každé stanici pracuje minimum zaměstnanců nutných pro provoz dané stanice a ti nemohou opouštět svá stanoviště. Jiná situace je ovšem na stanici metra Chodov, kde v případě poruchy plošiny či výtahu přepraví osobu na vozíku technickým výtahem zaměstnanec DP. Co se týče stanic dostupných nájezdem, tak i ty jsou pro vozíčkáře bezproblémové. Ovšem tyto stanice jsou pouze dvě, a to ještě stanice Vyšehrad pouze ve směru konečné stanice Háje, kdy pokud chce osoba na vozíku opačným směrem, musí se dopravit do stanice Pražského povstání a teprve potom přejet do vlaku metra, který jede požadovaným směrem. Pokud se podíváme na stanice metra trasy A, je z jejich 13 stanic přístupných pouhých 5, a to Dejvická (osobní výtah), Muzeum A, přestup (osobní výtah), Strašnická (schodišťová plošina), Skalka (technický výtah) a Depo Hostivař (bez nutnosti pouiží technického zařízení). Metro trasy B má z 24 stanic přístupných 13, a to Černý Most (os. výtah), Rajská zahrada (nájezd), Hloubětín, Kolbenova a Vysočanská (os. výtah),Florenc B, přestup (systém os.výtahů), Smíchovské nádraží (systém schodišťových plošin), Nové Butovice (schodišťová plošina) a stanice Hůrka, Lužiny, Luka, Stodůlky a Zličín (os. výtah). Nejlépe je pro osoby dostupná trasa metra C. Z celkového počtu 20 stanic je jich přístupných 17. Od výchozí stanice Letňany jsou až po stanici Muzeum C, přestup dostupné všechny stanice osobním výtahem, úplně nepřístupná je stanice I.P.Pavlova,Pražského povstání a Kačerov, Vyšehrad pouze ve směru Háje, Pankrác a Budějovická (os. výtah), Roztyly, Opatov a Háje (technický výtah) a stanice Chovodv kombinací plošiny a osobního výtahu.

Častým problémem v poslední době ovšem bývá, že osobní výtahy a plošiny jsou nefunkční a hlavně ve stanicích Holešovice, Hlavní nádraží a Muzeum jsou prostory od počátku znečištěné. Zda je plošina nebo výtah funkční, lze zjistit na webových stránkách Dopravního podniku hlavního města Prahy.

Osoby na vozíku mají kromě nepřístupnosti stanice ještě další potíže v metru. Jedním z nich je výškový rozdíl mezi vagonem soupravy a nástupištěm, který záleží na míře zatížení soupravy. Dalším úskalím je mezera mezi vozem a nástupištěm, kdy pokud se osoba na vozíku pohybuje bez doprovodu, v této mezeře často uvíznou kolečka vozíku. U mnohých vozíčkářích tyto problémy spojené s nepřístupností stanic budí strach a bojí se bez doprovodu sami cestovat metrem.

Pokud potřebuje osoba na vozíku pomoci naplánovat trasu pro svou cestu, může využít vyhledávače na webových stránkách www.dpp.cz nebo navštívit Informační centrum DP, která se nacházejí ve stanicích Muzeum, Můstek, Anděl, Nádraží Holešovice, dále na letišti Ruzyně a v Infocentru Magistrátu hlavního města Prahy. Všechna tyto infocentra mají bezbariérový přístup.

České dráhy, a.s. jsou v tomto ohledu také flexibilní. Vozíčkáři mohou při cestování po Praze použít také vlakovou dopravu. Mobilní zvedací plošinu může osoba na vozíku použít na nádražích Praha hlavní nádraží, Praha Masarykovo nádraží, Praha-Holešovice, Praha-Libeň, Praha-Smíchov a Praha-Vršovice.

Stále nejpohodlnější a bezproblémová cesta bývá pro osoby na vozíku osobním automobilem. Na webových stránkách Pražské organizace vozíčkářů, o.s. (www.pov.cz) lze najít buď na interaktivní nebo klasické mapy části Prahy, kde jsou parkovací místa pro vozíčkáře, aby to tyto osoby měly k cíli své cesty co nejblíže. Informace o parkování jsou zde k dispozici o Praze 1, 2, 3 a 7.

Cílem tohoto projektu je zjistit jak se cestuje vozíčkářům po Praze. V porovnání oproti lidem bez postižení je to zřejmé. V každém případě je to odlišné. Lidé bez postižení mají možná nějaká omezení, ale nemají omezený přístup se bezproblémově dostat do metra, tramvaje či autobusu.

Sběru primárních dat umožňující evidovat výskyt jevů i chování lidí, ale také zjistit jejich názory, postoje a motivy. Ke zjištění odpovědi na námi zvolenou výzkumnou otázku jsme se vybrali dva typy kvalitativního výzkumu. Prvním je pozorování.

Pozorování provádí vyškolení pozorovatelé. Pozorovatel pouze registruje sledované reakce a způsoby chování. Předpokládá se přitom objektivita pozorovatele, tj. nezávislost pozorovatele a objektu tak, že se vzájemně neovlivňují, nepůsobí na sebe.

Podle stupně standardizace rozlišujeme pozorování standardizované a nestandardizované. Při nestandardizovaném pozorování je určen pouze cíl pozorovaní, pozorovatel má jinak volnost rozhodovat sám o jeho průběhu i jeho hlediscích. To však znemožňuje porovnávat výsledky získané různými pozorovateli. U standardizovaného pozorování jsou přesně definovány jevy, které má pozorovatel sledovat, jsou dány kategorie, do kterých bude pozorované skutečnosti zařazovat, je stanoven způsob pozorování, záznamu i chování pozorovatele.

Pozorování lze uskutečňovat zjevně nebo skrytě. Skryté pozorování se používá tehdy, když by zjevná přítomnost pozorovatele narušovala průběh pozorované skutečnosti. Dále rozlišujeme pozorování zúčastněné a nezúčastněné. Při zúčastněném pozorování se pozorovatel snaží zatajit svoji úlohu pozorovatele. Volí se tehdy, je-li obzvláště nutné sledovat přirozený průběh chování nenarušený zásahem pozorovatele.

Velmi důležitý je systematický záznam pozorování. Výzkumník zaznamenává skutečné chování a jednání, a to buď osobně, nebo pomocí elektronických přístrojů. Obrovské množství jevů, s nimiž se pozorovatel setkává, je třeba si utřídit, a proto je nutné sestavit seznam kategorií pozorování.

Druhou metodou kvalitativního výzkumu, kterou jsme si vybrali je dotazník. Tato forma pro naše zjišťování se zdála být co nejvhodnější.

Dotazník by měl vyhovovat dvěma hlavním požadavkům:

Účelově technickým – sestavení a formulování otázek, aby mohl dotazovaný co nejpřesněji odpovídat na to, co nás zajímá.

Psychologickým – vytvoření podmínek, prostředí, okolností, které by co nejvíce pomáhaly tomu, aby se mu tento úkol zdál snadný, příjemný a žádoucí, chtěný. Aby respondent odpovídal stručně a pravdivě.

Dotazník by měl být rozdělen do následujících čtyř oblastí:

• celkový dojem,

• formulace otázek,

• typologie otázek,

• manipulace s dotazníkem.

Pro nalezení odpovědi na námi zvolenou výzkumnou otázku jsme si vybrali, jak již bylo zmíněno v předchozí části, metodu formou pozorování a řízeného dotazníku. Hlavní komunikace probíhala prostřednictvím internetových stránek určené především pro vozíčkáře. Na těchto stránkách jsme umístili dotazník a pokusili se najít odpovědi. Ptali jsme se na otázky typu: Jak často jezdíte hromadnou dopravou? Který dopravní prostředek Vám nejvíce vyhovuje? Máte problémy s nastupováním nebo ne a hlavně proč? Vrátilo se nám 30 vyplněných dotazníků, které jsme vyhodnotili. Dotazníky nebyly pouze na internetových stránkách, ale také byly rozesílány všemi členy týmu prostřednictvím emailových adres.

Pozorování probíhalo vždy na určitých stanicích metra, tramvaje a zastávek autobusů.

Bylo vypozorováno, že lidé na vozíčku mohou použít všechny druhy dopravy viz výše. Co se týče dopravy metrem, zde jsou vybaveny stanice osobními výtahy nebo plošinami, které vozíčkář může použít. Bohužel se může stát, že výtah nebo pojízdná plošina je nefunkční, což je možné zjistit dopředu na webových stránkách Dopravního podniku. Dalším problémem v metru je výškový rozdíl mezi vagonem soupravy a nástupištěm. V poslední řadě mezera mezi vozem a nástupištěm je místo, kde často uvíznou kolečka vozíku. Z těchto důvodů vozíčkáři raději využívají jiný druh dopravy. Pokud se rozhodnou cestovat metrem, tak jedině s doprovodem, který pomůže zdolat překážky.

Cestování autobusem nebo tramvají je pro vozíčkáře velmi podobné. Je vždy zapotřebí si počkat na nízkopodlažní soupravu s výsuvnou nebo výklopnou plošinou. Z tohoto důvodu je dobré si cestu naplánovat přes internet nebo informační služby. Obě tyto plošiny jsou obsluhovány řidičem autobusu nebo tramvaje. V Praze jezdí pravidelně každá třetí souprava s nízkopodlažním vybavením, za posledních 10 let se to v tomto směru velice zlepšilo.

Vozíčkáři mohou při cestování po Praze využít i vlakovou dopravu. Na většině stanic je k dispozici zvedací plošina, která je obsluhována zaměstnancem Českých dráh, a.s.

Nejsvobodnější cestování pro vozíčkáře je upraveným osobním automobilem. Zde je jediným úskalým výběr parkovacího místa.

Vzhledem k tomu, že drtivá většina vozíčkářů si nemůže dovolit jezdit osobním upraveným autem, tak v podmínkách hlavního města Prahy je cesta kombinovat nízkopodlažní MHD a zvláštní linkové dopravy.

Celkem nám na dotazník odpovědělo 30 respondentů. Dotazník byl rozdělen na dvě části. První část se týkala lidí bez postižení a druhá část byla určená přímo pro vozíčkáře. Obě části byly rozděleny na 15 respondentů.

V první části nás zajímalo, jestli si vůbec lidé bez postižení všímají vozíčkářů kolem sebe. Na tuto otázku nám odpovědělo, že ano 5 respondetů a zbylí tázaní odpověděli, že ne. Na další otázku vyberte jaký druh dopravy je podle Vás nejpohodlnější pro vozíčkáře odpovědělo auto všech 15 respondentů. Na otázku, co uděláte, když uvidíte vozíčkáře, který potřebuje pomoc, odpovědělo 13 respondentů ihned se ho jdu zeptat, jak mu mohu pomoci. Dva respondenti odpověděli, že nevědí, jak se v této situaci zachovat.

Na druhou část odpovídaly pouze vozíčkáři. Na první otázku, je pro Vás cestování po Praze obtížené? Odpovědělo 11 respondentů ne a 4 ano. Ve druhé otázce, jakou dopravu po Praze volíte, odpovědělo osobní automobil 4 respondentů. 5 respondetů zvolilo tramvaj a 3 respondenti se dopravuji autobusem. Tato otázka mohla obsahovat kombinace možností. Na tuto variantu odpovědělo tri respondenti, kteří si shodně zvolili tramvaj a metro.

Na naši výzkumnou otázku jsme nejdříve stanovili hypotetický závěr, který podle nás vyplývá. Podle našeho mínění je zřejmé, že lidé s nějakým druhem postižení budou mít vždy omezenější přistup do výše uvedených dopravních prostředků než lidé bez postižení. Ale byli jsme zvědaví, jestli si to sami ti lidé s postižením uvědomují a to s drsnou realitou nebo je to pro ně už zvyk a žádnou velikou zátěž v tom nehledají.

[1] Foret, M., Stávková, J.: Marketingový výzkum. Jak poznávat své zákazníky.Praha. Grada Publishing a.s..2003. 160 s. ISBN 80-247-0385-8

[2] Podmínky pro cestování vozíčkářů. [on-line] [Cit. 2009-12-15] Dostupné z: http://www.cd.cz/vnitrostatni-cestovani/s-cd-bez-prekazek/sluzby-pro-vozickare/-3692/

[3] Přístupnost stanic pro vozíčkáře. [on-line] [Cit. 2009-12-15] Dostupné z: http://www.cd.cz/vnitrostatni-cestovani/s-cd-bez-prekazek/sluzby-pro-vozickare/-3698/

[4] Bezbariérové cestování. [on-line] [Cit. 2009-12-15] Dostupné z: http://www.dpp.cz/bezbarierove-cestovani/

DOTAZNÍK

1. Jste vozíčkář?  Ano (pokračujte ot. č. 5)  Ne

2. Všímáte si možností dopravy pro vozíčkáře během Vaší cesty po Praze?  Ano  Ne

3. Jaká doprava je, podle Vás, nejvhodnější pro vozíčkáře po Praze? - vyberte  metro  autobus  tramvaj  vlak  osobní automobil

4. Pokud vidíte vozíčkáře, který potřebuje pomoci, protože nefunguje výtah, co uděláte?

 ihned se ho jdu zeptat jak mohu pomoci
 bojím se ho oslovit
 půjdu dál, protože na pomoc nemám dost fyzické síly
 nevím jak se v těchto situacích mám zachovat

5. Je pro vás cestování po Praze obtížné?

 ano				 ne

6. Jakou dopravu volíte po Praze?

 osobní automobil
 metro
 tramvaj
 autobus

7. Pokud zjistíte, že nejste schopen se bez pomoci dostat kam potřebuje (v cestě stojí překážka, nefunguje výtah, atd.), poskytne Vám někdo ochotně pomoc?

 Ano		 ne

8. Z jakého důvodu se domníváte, že tomu tak je?

Neohleduplnost spoluobčanů

 Ostýchavost Vás oslovit
 Bojí se, že Vám nedokáží pomoci nebo že Vám mohou ublížit
 Jiné ………………

9. Jaká překážka je pro Vás nejhorší?

 chybí nájezd  chybí plošina  chybí zvonek na přivolání obsluhy nebo na něj nedosáhnu  není zde bezbariérové WC



Počet shlédnutí: 296