obrázek domečku-home  logo-FB     časopis Kulturní studia


Úvod

V této práci se věnujeme vztahům na pracovišti ve Venezuele. Konkrétně jestli na pracovišti ve Venezuele převažuje individualismus nebo kolektivismus.

Téma tohoto projektu bylo zvoleno, díky možnosti spolupráce s bratrem jedné členky skupiny. Nejprve jsme si nastudovali odbornou literaturu, abychom lépe pochopili tuto problematiku.

Cíl práce

Jednají na pracovišti ve Venezuele jako individualisté nebo jako členové pracovní skupiny?

Cílem práce je odhalit zda ve společnosti Planta Centro převažuje na pracovišti individualismus či kolektivismus a výsledek zveřejnit.

Literární rešerše

Zakladatelem pěti kulturních dimenzí je psycholog Geert Hofstede. Dimenze individualismus a kolektivismus, patří mezi dimenze, které byly identifikovány na základě získaných dat v pobočkách IBM. (Hofstede, 2015) Dále tuto dimenzi rozvedl Nový a Lukášova.

„Individualismus přísluší společnostem, v nichž jsou svazky mezi jedinci volné: předpokládá se, že každý se stará sám o sebe a svou nejbližší rodinu.“(Hofstede, 2015)

Členové individualistických kultur jsou orientování na sebe sama. Rozhodování je individuální a při vyjednávání rozhodují zástupci na místě. Řízeny nejsou skupiny, ale objektem řízení je jedinec. Člověk usiluje o výsledky převážně sám a sám za ně také nese odpovědnost. Motivován je především individuálními pobídkami.

Kolektivismus Hofstede popisuje jako opak individualismu, který přináleží ke společnostem, ve kterých jsou lidé od narození po celý život integrování do silných a soudržných skupin, které je v průběhu jejich životů chrání výměnou za jejich věrnost. (Hofstede, 2015)

Dle Lukášové je v kolektivistických kulturách středem zájmu skupina. Řídící aktivity jsou orientovány na skupinu a teprve jejím prostřednictvím je ovlivňován výkon jedince. Lidé dosahují výsledky ve skupinách, odpovědnost za výkon jedince je rovněž skupinová a ti, kteří podávají nejlepší výkon, nechtějí odměny pro sebe, ale svůj úspěch chtějí sdílet s ostatními ve skupině. Je-li třeba vyjednávat, je preferováno vyjednávání kolektivní. Při neočekávaných okolnostech se zástupci kolektivistických kultur nerozhodují na místě, ale postupují rozhodnutí organizaci (Lukášová, 2010).

Hofsted říká, že Venezuela se řadí k nejvíce kolektivistickým státům na světě, jako je Ekvádor, Panama a Guatemale. Vzhledem k tomu patří do skupiny tzv. in-group neboli skupina zájmová. Názor takové skupiny se bere jako velmi důležitý. Věrnost těchto skupin je prvořadá a často je to prostřednictvím „ korporativních “ skupin, lidé tak získávají privilegia a výhody, které nelze nalézt v jiných kulturách. Již Venezuelské školy jsou uspořádány kolem kolektivistického modelu, který se zaměřuje na prospěch celé skupiny.(Hofstede, 2015)

Podle Nového mají Národy latinské Ameriky na první pohled mnoho společného – jednak společný jazyk a jednak společnou historii utlačování původního indiánského obyvatelstva a kolonizace spojené s přejímáním určitých kulturních elementů z kultury španělských a portugalských conquistadorů, tedy katolického náboženství. Obchodní vztahy se v latinské Americe navazují na delší dobu, nejedná se jen o jednorázový projekt. Tato kultura je také odlišná ve vnímání času. V těchto zemích nemá čas příliš velkou hodnotu. Latinsko americké země a zejména Venezuela se vyznačují mimořádně nízkou hodnotou individualismu (Nový, a další, 2005).

Děkuji Vám za provedené úpravy. Literární rešerši prosím trochu uveďte - Tématem se zabývají tito a tito autoři, zakladatelem dělení je Hofstede, téma rozvedla mj. Lukášová, Nový..Dle Lukešové je charakteristické pro členy ind. kultur, že…Nemusíte přesně takto, jen prosím o pár vět na úvod. Dále prosím upravte citaci z Geerta Hofsteda (např. Hofstede, 2015), Vámi použitá širší internetová citace patří do zdrojů. Jste šikovní, že jste našli i další autory přímo na lat. Ameriku:-)

Opraveno.

Metodologie

Pro náš výzkum bude použita metoda kvalitativního výzkumu, kam se řadí právě rozhovor. Kvalitativní výzkum je doplňkem výzkumu kvantitavního (není mu však podřízen). Úkolem kvalitativního výzkumu je odhalovat neznámé skutečnosti o sociálních a sociálně-psychických jevech, a to především: • existenci těchto jevů a jejich strukturu • jejich vlastnosti a funkce • faktory, které sociální jevy ovlivňují nebo s nimi nějak jinak souvisejí Zatímco kvantitativní výzkum se zabývá stabilizovanými jevy a jejich vzájemnými odhadnutelnými poměry, kvalitativní výzkum zachyvuje jevy v jejich dynamice a zejména podmínění této dynamiky. (Nový, a další, 2006)

Naším dotazovaným je Ing. Zdeněk Veverka, projektant řídících systémů ve společnosti Invelt Elektro. Venezuelu a konkrétně společnost Planta centro navštěvuje pracovně několikrát za rok a mohl poznat tamní kulturu na pracovišti i v běžném životě místních lidí.

Samotný výzkum probíhal jako osobní, přátelský rozhovor a díky tomu nenastaly žádné komunikační šumy. Dotazovaný byl ochoten pobavit se s námi o daném tématu.

Praktická část práce (vlastní práce)

Situaci na pracovišti v Planta Centro reprezentuje z větší části kolektivismus, stejně tak jako v celé Venezuele. I přesto, že je tato země bohatá díky těžbě ropy, jsou tam mezi obyvateli obrovské sociální rozdíly. Na jedné straně je vidět bohatství některých lidí a na druhé straně naprostá chudoba. V současné době dochází ve Venezuele k velikým demonstracím, právě kvůli špatným životním podmínkám. V celé Venezuele je např. problém koupit v obchodě toaletní papír nebo balenou vodu.

Pokud jde o vztahy na pracovišti, lidé jsou k sobě velmi přátelští. Velmi rádi a ochotně mezi sebe přijmou cizince, o kterém vědí, že se od něho naučí něco nového. Jejich pracovní tempo není příliš vysokém spíše naopak, což je pro evropana dost nezvyklé. Všechno jim příliš dlouho trvá. Je to možná způsobeno i obrovskou vlhkostí a horkem, které tam po většinu roku panuje. Venezuelci jsou zvyklí navazovat v práci nejen pracovní, ale i osobní vztahy. Jejich celé rodiny jsou zvyklí se vzájemně navštěvovat i mimo práci a není problém, aby mezi sebe přijali do rodiny člověka, který sem přijel krátkodobě pracovat. Jsou velice pohostinní, i když většina z nich je velmi chudá. Zajímavostí je, že i přes to, že se jedná hlavně o kolektivistickou společnost, na obědy chodí většinou každý zvlášť. Nedbají na to, aby v práci obědvali společně. Většinou si na pracovišti tykají, což je možná jeden z důvodů, proč mají tak špatnou pracovní morálku.

Co se týká manažerů a důležitých jednání a porad, jsou Venezuelci schopni dát jasně najevo, že s něčím nesouhlasí a to zejména pracovním partnerům z ciziny. Ovšem vzhledem k tomu, jakou mají podřízení pracovní morálku, musí nadřízení ze svých nároků většinou ustoupit. Vedoucí pracovníci v naší sledované společnosti se v některých případech vymykají kolektivismu. Respondent vypovídal, že se snaží o naplnění pouze svých potřeb a cílů a snaží se o seberealizaci, aniž by to prospělo celé skupině. Často netáhnou při řešení problému za jeden provaz a jdou proti sobě.

Při samotném rozhovoru jsme se přesvědčili o tom, že mezi Českou republikou a Venezuelou co se týká práce existují velké rozdíly. Ve Venezuele mají na pracovišti ve většině případů „klídek“, nic neřeší, ale bohužel tomu odpovídá jejich pracovní výkon. Jak řekl sám náš respondent, co by se v České republice dělalo 1 týden max. 2 týdny, tak ve Venezuele trvá 6 týdnů.

Rozveďte prosím, z jakého důvodu je na Vámi vybraném pracovišti „z větší části kolektivismus“ - Předpokládám, že tak vyvozujete z respondentových odpovědí, tak to více rozveďte, respondent vypovídal, že..jako příklad kolektivistického chování na pracovišti uvedl..Jednoduše, z čeho tak vyvozujete. Píšete „z větší části“ , tzn. že respondent uváděl i něco, co kolektivismu neodpovídalo? Klidně to uveďte i tak, odpověď nemusí být 100% kolektivismus nebo individualismus, právě tím bude práce zajímavá:-)

Diskuse a závěr

Výsledky našeho rozhovoru jsme porovnali s Hofstedeho teorií. Podle Hofsteda se řadí Venezuela ke kolektivistickým státům, což jsme již uváděli a to se také potvrdilo z větší části i v našem výzkumu. Konkrétně na pracovišti ve společnosti Planta Centro jednají hlavně podřízení lidé jako členové pracovní skupiny, stejně tak jako v soukromí. Ovšem vedoucí pracovníci jednají spíše jako jednotlivci a to zejména při důležitých rozhodováních a jednáních.

Lidé zde nejsou příliš pracovití, cílevědomí a precizní. Hofstade uvedl určité rozdíly mezi kolektivistickými a individualistickými společnostmi. Tyto rozdíly jsme prošli s naším respondentem a i podle jeho názoru převládá ve Venezuele, nejen na pracovišti, ale i v rodinách kolektivismus. Z toho plyne, že náš výzkum se shoduje s Hofstedeho teorií.

Seznam literatury

1. HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli: spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha 2007, ISBN 978-80-86131-70-2.

2. LUKÁŠOVÁ, Růžena. Organizační kultura a její změna. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 238 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-2951-0.

3. Organizační kultura a národní kultura. Organizační kultura a národní kultura [online]. ©1997-2015 [cit. 2015-11-04]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/organizacni-kultura-a-narodni-kultura-7699.html

4. Venezuela - Geert Hofstede. Venezuela - Geert Hofstede [online]. 2015 [cit. 2015-11-04]. Dostupné z: http://geert-hofstede.com/venezuela.html

5. NOVÝ, Ivan a Sylvia SCHROLL-MACHL. Spolupráce přes hranice kultur. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2005, 313 s. ISBN 80-7261-121-6.

6. NOVÝ, Ivan a Alois SURYNEK. Sociologie pro ekonomy a manažery. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2006, 287 s. Manažer. ISBN 80-247-1705-0.

Přílohy